KATOLICKÉ DUCHOWENSTWO.

Transkript

1 KATOLICKÉ DUCHOWENSTWO. W y cl á w á ií přisp jwánjtti mnoha tluchownjch a učených mužů od ', Knjžecj Arcibiskupské Pražské Konsistoře T řetj ročnj běh. Swazek třetj. W P r a z e, W Knjžecj Arcibiskupské knihtiskárně.

2 T îc ln a ë<r/.i<i<tçn,t: t û y.cdôv y.a ié y / z s. JI(>og G ea ccd. A. V. 21. Veritas est dulcis et am ara; quando dulcis, paseit-, qnando am ara, cu rât.. S. Angnsturus, Quid forliu s desiderat anim a, quam v e rita te m : x Leo Ail»

3 i. P O G E D N A N i. 1. Ludw jk B lo siu s : o cjrk w i. Od Yincen. Zabradnjka, faráíe Zubruického. JLudwjk Blosius, benediktinského kláštera L a i- tického Opat, žiw byl na počátku šestnáctého stolet], a sice tak výborně, že stálé gest o s v a - tosti geho domněnj, a w cjrk vi katolické vůbec Venerabilis sluge. Gakož pak byl muž přjkladnau ctnost] v y v ý še n ý, takéž se stk věl neobyčegtiým důmyslem a uměnjm. Spisové geho důwodem gsau neg.en přenábožňé mysli, nýbrž i veliké učenosti geho, a ač se nepočjtagj mezi spisy Svatých otců cjrkevnjch, nicméně gim wnitřn) cenau se vrownáavagj. Latina geho velm i rozkošná a gemna, a spůsob psanj geho té gest vlastnosti, že všem u, což Vyšlo z pera geho, čtenář lehce můž róžuměti. Slovutný Wjdenský P. Silbert v modlicjch knihách swých drahně kusů z Blosiowých vzdělawatedlných spisíi gest p řelo žil; gát pak čtenářům Časopisu našeho podáwám t o, což Blosius w knize s w é : * *

4 3 28 Ejo g e d n á n j Defensio verae ficlei adversus S. Ecclesiae Jiostes, sive Collyrium Haereticorum o katolické cjrk vi pokládá. Ze skrovné té mnau přeložené částky každý usaudj, že Blosins k těm zíj theologům, genžto nemluvj po giných, hrž samostatná smyslj, ueenj katolické i na zakladu zdrawého rozumu stanov], a což pjšj lcoli, vše samo v sobě podobné a prospěšné byti ukazu gj. Wydánj spisů Blosiowých, kteréž mám před ' rukama, v y šlo in folio, a sice pod tjmto nápisem : Veneraíilis Palris D. Ludovici hlosii, JVLonasterii Laeticnsis ordinis S. Benedicti in Harmonia Abbcitis opera, Antverpiae, % of~ ficina Plantiniana Bdlťhasaris M or cti Tento pak můg v češtinu uved en ý kus v dotčeném vydán] od strany 741 až k straně se táhne, k čemuž gsem i něco z listu přičinil. Bludnj učitelové věku našeho p rav j, že papežská cjrkew (tak nazjwagj cjrkew Bjmskau a apošťolskau) mnohému učj, což v pjsmě svátém nikde neuj nařjzeno, a mnohé zapovjdá, což V pjsmě nenj zakázáno. Že v š a k marnát gest tálo obrana gegich, tomu každý dá mjsto, kdož ti - pěliwě poslechne, což tuto prom luvjm. Apoštolská cjrkew nic bez gistého důvodu neporaučj a nezapovjdá. Cokoliwěk vyměřuge, byt se to i výslovn ým swědomjm božských p j- sem doljčiti nedalo, tak svědom itě buď držáno,

5 gakoliy to tatáž Swatá pjsma zřegmě a očitě předkládala. W ěděti však sluš), že cokoli cjrkew ustanowugé, to těmito w ewangelium poznamenanými slowy Páně dostatně gest p o tv r zeno: W.še, což v ám lcoli řeknau, zachoweyte a čiňte. Blat. X X III. Galcož i těm ito: Kdo wás slyšj, umet slyšj. Luk. X. me. Že tomu tak gest, tauto měrau prokazuge- Apoštol Pawel na mnohých mjstech listů swých prawj, že cjrkew gest telo K ristovo, a Kristus že lilawau gest cjrkwe. Efes. I, Colos. I, 2. Tak tedy cjrkew od h lav y sv é všecko p ravé přigjmá, a duchem h lav y swe o - svjcena gest a řjzena. Potřel)]-li giž gest, by wšickni v íř ili a poslušní byli pjsmu apoštolů Pawla, Petra a Jana, ant gsau toliko audové cjrkwe : nemát gistě zdravého smyslu ten, kdož dj, žet dovoleno gest, i samé obecné cjrkwi n e v e jiti a gj neposíauchati. Gako tělo nad zwlaštoj- mi audy wýwodj, tak cjrkew předej nad zwlášt^ njmi apoštoly. Práw ě-li giž Pawel, ač gednotlivý aud cjrkwe, o tom, což welel a rozk azoval, pov ě d ě l: Kdo tjm pohrdá, ne člověkem, brž B o hem pohrdá, 1 Thes. IV : - tjm gistěgi to samé řjci může cjrkew, cjrkew wšeobecná o ustanovenjch a přjkazech sv ý ch. Přivozugj bludnjci protivo nám evangelické, na kterémž dj Pan: to mjsto P ioc prestu pugete přikázanj božj pro ustanovenj vaše? Mat- X V. T ak o v áto ustanovenj, řkau, gsau wase

6 ustanowenj papežská. Ale marnýí gest odpor tento. Nebo těmito slowy nezawrhuge Kristus wšech, lidských ustanowenj. Ginákby byl apoštolská ustanowen] zawrhl, gelikož lidé byli a- poštolowé. Kristus ta genom lidská ustanowen] zamjtá, gešto negsau s prospěchem služby božj, alebrž kázauj Lož jmu se protiwugj. Takážto ale negsau, nebyla a nebudau ustanowen] katolické a apoštolské cjrkwe. Nebo duch Swaty sam ge~ sti učitelem gegjm wedlé těchto slow Spasitele našeho: Utěšitel duch swatý wás wyučj wšemu, a wšccko wám wnukne, cožkoli wám budu chtjti w známost uwésti. Prošiti budu o tce, a ginéhot wám dá utěšitele, ducha Svatého, k terýžby s wámi byl po wěky. Jan X IV. Gako při gednom každém člowěku duch wládu držj nad tělem, a tělo wůlj a wedenjm g e- lio se hýbe : lak duch Swatý panstwj má nad wseobecnau cjrkw j, a gi wé wšem zprawuge, Tau přjčinau gi Apoštol Pawel nazjwá slaupem a základem praw dy. 1. T im. III, poněwadž němuž poblauditi u w ěcech, gešto zřj k wjře a k swatým mrawům. Kdo tedy cjrkwi odporuge, odporuget duchu fewatému, odporuge K ristu Pánu.' Cizjt se takowý člowěk Boha, a nenj z p o čtu Swatých, a Kristus sám o takémžto d j: Neslyšj-li cjrkwe, gmjn budiž od tebe za pohana a publikana. Mat. X Y IIL Gestit pak cjrkew spolek a zahrnutj wsech wěřjcjch, gešto patřj k tělu K rislow u. T uw šak

7 cjrkew předstawugj knjžata, tak gako knjžata uugakého národa weškeren národ předstawugj. Kdyby zpráwcowé cjrkwe nepředstawowali zb o- ru ech w ěrjcjch : tedyby te n, kdožby zachowati chtěl slowa Páně: Neslyš j-li tebe, wezmi k sobe gednoho neb dwa, a pakli i gick nesly- šj, wznes to na cjrkew,u Mat. X \ 1II. ch o - diti musel po celém okrsku zem ě, aby cjrkwi předložili mohl wěc sw au, poněwadž wěřjcj a audowé cjrkwe po celém okrsku země gsau ro z - šjřeni. Gestliže se knjžata cjrkwe na uegaké mjsto scházegj, a obecný sněm se shromážďu- g e : tedy obecný sněm tento obecnau cjrkew předstawuge, a neují potřebj, by se i množstwj sprostého lidu swoláwalo. Lid zagisié odewzdán gest pastýřům. Nastupowal-liby nám někdo na odpor tjm, že i ohecnj sněmowé slušné shromážděnj blauditi m ohau, poněwadž i sněmugjcj osoby lidé gsau omylni: tedy mu dáno buď za odpoweď, že ti, gegichžto spolek prawý gest sněm obecný, gsau sice" lid é, nikoli ale neblaudj, poněwadž obecnau předstawugjce cjrkew, ducha swatého magj za wůdce a učitele. Částečnj sněmowé, (concilia particularia) poblaudili-li w negakém kuse, naprawowáni býwagj úplnými a obecnými sněmy, gešto se myliti nemohau. Kdyby opět někdo namjtal, že pozdněgsj sněmowé druhdy něco ginák stanow j, než p ředešlými sněmy bylo zaw řjn o, a že se za našeho

8 wělcu za prawdu pokládá, o Čemž w dřewněgšjm čase bylo pochybowáno: tomu odpowjdáme, že cjrkew swatá podlé rozličnosti času a přjčinněkdy slušně proměiiuge zákony na mrawy a zpráwu wěřjcjch se wztahugjcj, že ale proto w j- ry nikoli neproměňuge. I tomu také mjsto d á- wáme, že tatáž cjrkew Božj nynj mnohé wěci má za gisté, čili ge přjčinau času wyswětluge, kteréž u starých nebyly tak gisté a swětlé. Na welikémt ale gsau gm ylu, kdož mnj, že wážnost cjrkwe pjsmy swatými stogj. Nebo když apoštolowé a ewangelisté, ant geště ewangelia a listowé gegich psáni nebyli, austně lid w yučow ali: lid gim w ěřil, a poslauchal g ich, a o - wšemt musel wěřiti a zachowáwati wše, což cjrkew předkládala, ačkoli to geště nikde psáno nebylo. Pročbychom tedy nynj teskliwě w yhledáwali, bylo-liby wše, což cjrkew chwálj a w y- měřuge, swědectwjm pjsma utwrzeno? Mát ona nynj tuž hlaw u, kterauž měla w prwotnjm čase, a týmž duchem prawdy se zpraw uge, kterýmž zprwopočátku byla zprawowána. Tau přjčinau slowo gegj i nynj tu má wáhu a podstatu, kterauž mělo tehdáž. Newědělibychom za ce lo, že listowé ap o - stolštj a swaté ewangelium nezrušitedlná gsaupjsm a, kdyby nás wýpowěď cjrkwe tjm neugistila. Neb kdo byl přjtomen, když apoštolowé a ewangelisté psali? A proč ewangelium Nikode-

9 o cj r k w i. 331 mowo nenalezá u nás takowé wjry, gako ewangelium Markovyo, aut Nikodém Krista widěl, Marek newiděl? U přjčině gest, že cjrkew ew - angelium Nikodemowo zamjtá, Markowo ale w počet prawých pjsem swatých potahuge. Galcož cjrkew blauditi nemůže, tak také gj toliko připadá práwo ustanowenj, kteráby se pjsma za božská m jti, a w galcém rozumu by božská pjsma wykládána býti měla. Kdyby cjrkew nestanowila počtu a w ykladu pjsem sw atých: nicby u křestanů gistoty nemělo. Tenby zagisté podlé ljbosti swé nowý zákon pow rhl, onen starý, a tenby to, onen ono pjsmo w počtu a kanónu pjsem swatycli zahrnuto býti twrdil. Tenby opět tak, onen ginák pjsma wyldádal. Staloby se tolikéž, ž e - by každý pošetilec nemotorný pjsmům d a- wal rozum, a pak gimi bezbožne učenj ahiozne neprawosti swoge obraňowal. Byli li giž za žiwobytj apoštolů lidé nerozwážliwj, gešto pjsem sw atých, nemohauce gim pro nezřetedlnostgegich rozum éti, zle užjwali: coby se w potom - njm čase bylo nestalo, kdyby každý swůg smysl smyslu cjrkwe podrobili byl nemusel? Apoštol hlasitě napomjná a p ro sj: Buď wám o to pjle, abyste zachowali gednotu ducha swazkem pokoge; gako gedno gest tělo, a gedin d u ch : tak powoláni gste w gediné nadsgi powolánj sw ého; geden gestit pan, gednaw j-

10 3 3 2 Pogedná;uj r a, geden k ře st/' Efes. IV. A wšak heretici newážj tohoto slowa apoštolského. Necht ale smyslj, což gim koli gest ljbo : nemůžet býti tolik cjrkw j, kolik powstawa bludných učenj, a kolík roztržek se čin]. Mnoho sice na oboru zenis gest zwláštnjch cjrkwj, poněwadž mnoho gest spolků a zbom wěřjcjch : než ti wsickni, w gedné prawé wjře stogjce, k gedne cjrkwi náležj, po celém swětě sw tým obecenstwjm swázané. Gedin Bůh gedinu má cjrkew. Tato pak gediná cjrkew gest t a, kterauž toho weku našeho kacjři papežskau nazjwagj, my ale apo- štolskau a katolickau nebli wšeobecnau gmenugeme. Tato katolická cjrkew, slaupem gsauc p raw d y, rozličným i útoky leč kacjřů leč pohanů wždy sice truděna b y la, předce wšak stala a nepřemožená zůstala, a zůstane po wélcy. Tét sljbil K ristus, že s uj bude po wšecky dni až do skonánj sweta. Mat. X X V III. O njto řek l: Brány pekelné nepřemohau gi. Mat. X V I. 2, Počátek a wýklad pjsma gíagoiskcho. Od D ra. Jos. Zieglera, děkana w Chrudjmi eic. MLdyž swatj otcowé Benedikt III. a Mikoláš I. po sobě cjrkew ICristowu, Ludwjk II- cjsarstwj západnj, a Michal III. pod poručenstwjm swé n a-

11 božné matky Theodory, přjtelkyně obrazů, cj-, sarslwj wýchodn] zpraw ow al: shtowal se Hospodin nad rozlehlými národy Slowanskymi, wzbudiw dwa bratry Konstantina, pozdegi \v íijnič Cyrilla uazwaného, a Metodege, rodilé z Thésaloniohu w Macedonii, aby gim ewangelium kázali, K onstantin, nimiž se giž a ge lc spasen] wěčnému wedli. podivnými dary ducha ozdobeny, mladosti skwel, dosáhl prawem čestného přjgmčn] Filosofa, kteréž na cjsarskem dwoře byzanlinském welmi učeneho duchownjho znamenalo. Tito učen] bratři, swaty biskup Cyrill KvQij./.og a sw. Metodeg Ble-Dodiosi arcibiskup Morawský a Fanoušky, obrátili w polowi- ci dewátého stoletj Slowany na w]ru luesian- skau, a dali gim w gazyku Slowanskéni (w Srbsko - Wolharsko - Macedonském nářecj) liturgii, kteráž podnes šest a třidcet milionů Slowanů w Pius]cli, wýchodnjm Polsku, wychodnjcli a p o - ledujch Uhřjch, we W olhařjch, w Srbsku, BosnS, w černoliorsku (Montenegro,) a z částky w Dalm ácii, w pomeznj Charwácii, a w Slawonii wzděláwá, Sw. Metoděg četl také mši swatau w řeči Slowanské; což wšak kiiíížj latiuštj, kteřjž takc národ Slowanský na w]ru o b raceli, nelibé nesli. Nescházelo křiwých žalobnjků, kteř] M eto- děge znowého učen] winili, a i čten] mse sw a- tó w řeči Slowanské tupili. Pročež psal papež Jan Y1ÍI. roku Metodegowi, a obeslal ho

12 3 3 4 P o g e cl 11 á u j (Io fííma, aby se osprawedlnil. Audimus, (pjše s užasnut jm papež we swém 195tém listu dne 14. čerwna 879) quod missam cantes in lingua barbara, h. e. in Slavína lingua. Unde jam Uteris per Paulum episcopum Anconitanum (kterýž roku 878. do Konstantinopole byl poslán) tibi directis prohibuimus, ne in ea lingua sacra missarum solemnia celebrares, sed vel in latina, vel in graeca, sicut ecclesia Dei, toto terra ru m orbe diffusa et in o- mnibus gentibus dilatata cantat. (Indict. X IL Goldasti bullarium Tom pag. 169). Na čež Fleury (Hist, eccles. Tom. 8. liv. 53. pag. 7.) krátce připomjná. vapparement le pape Jean ne savait pas, que de tout temps les Syriens, les E gyptiens et les Armenians avaient fait I' office en leur langue Metodeg wydal se na cestu do íijma, a bránil se tak štastně, že se papež we swém psanj Swatoplukowi, králi M orawském u, měsjce čerwna roku zaslaném docela ginák progewil, řk a : Literas Slavonicas a 'Constantino Philosoplio repertas, quibus Deo laudes debitae resonent, jure laudamus,et in eadem lingua Christi D om ini nostri praeconia et opera ut enarrentur, jubemus. Neque enim tribus tantum, sed omnibus linguis D om inům lnudare, auctoritate sacra monemus, quae praecipit dicens: laudate Dom inům omneš gentes, et collaudate einn omneš po půli. Et

13 O počátku pjsma glagolskélio. 335 Apostoli repleti Spiritu sancto locuti šunt omnibus linguis m agnaliad ei. Hinc et Paulus coelestis quoque tuba insonat, m onens. omnis lingua confiteatur, quia Dominus noster Jesus Christus in gloria est Dei Fatris. D e quibus etiam linguis in prima adcorinthios epištola satis et manifeste nos- admonet, quatenus linguis loquentes ecclesiam Dei aedificemus. Nec sane fidei vel doctrinae aliquid obstat, sive JVLissas in eadem Slavonica lingua cantare, sive sacrum evangelium vel lectiones divinas novi et veteris testamenti bene translatas et interpretatas lesere, aut alia horarum officia omnia psallere: quoniam qui fecit très linguas principales, Hebraeam scilicet, Graecam et Latinám, ipse creavit et alias omnes ad laudem et gloriam s u a m Epist Nicméně neopominul papež gazylc latinský obzwlástně scliwáliti, tloklaclage : MJubemus tarnen, ut in omnibus ecclesiis terrae vestrae propter majorem honor ificentiam evangelium latine legatur, et postmodum Slávo nic a linsua translation in auribus populi, latina verba non intelligentis, annuntietur ; sicut in quibusdam ecclesiis fieri videtur. E t si tibi et judicibus tuis placet, Æissas latina lingua magis audire, praecipimus, ut latine Alis s arum tibi Solemnia celebrentur>ll

14 Liturgie w řeči materské mezi Slowany se zmáhala, tak sice, že i w Čechách w klášteře Sázawském, od wéwody Břetislawa I. roku založeném Benediktini služby božj w gazyku Slowanském konali, gicližto prwnjm opatem byl swatý Prokop, rodilý ze wsi Chotanifě nedaleko Plaňan, kterýž se z mládi do Uher mezi Slowany dostaw, literám Slowanským na Wysehradě při Dunagi se byl naučil. Nicméně liturgie Slowaiiská došla také hogných nepřátel a odpůrců. Giž Wichyn, biskup Nytranský w IJhřjch, (na gehož odpor si arcibiskup Metoděg u papeže stěžowal,) byw snad p o - chwalau od papeže Jana Y III. gazyku- latinskému we psanj Swatoplukowi 14. čerwna daném uděleriau pohnut, liturgii Slowanskau we swém biskupstwj zawrhl. *) Arcibiskupowé S palatránstj w Dalmacii na začátku desátého stolet], zgewně se gj zprotiwilí, a okolo roku byl Metodčg w Spalatru od sněmu cjrkewnjho gako lcacjř odsauzen. Liter quae (pjše T o máš, arcijahen Spala íránský we swé historii S a- íonské) hoc siqtlidem firm atu m est et státu-* tum, ut nlillus de caetero in lingua S l a v o n i c a -praesumeret divina mystéria celebrare, nisi tantmn in latina et graeca ; nec a- #) Cyrill und Method, der Slawen Apostel. Von Jos. D o- bjowsky. Prag Cyrill und Method, d er'slaw en A - postel. Von Fr. Richter. Olmiiiz S. 39.

15 liquis ejusdem lingnae sacros ordines. promoveretur ad Dicebant enim, Gothicas liter as (Tomáš má Gothy za Slówauy) a quo- dam JVleihodio haeretico fuisse repertas, qui mtrtta contra catholicae fidei norm ám in e- adem S l a v o n i ca lingua mentiendo con- scripsit quam ob rem divino judicio repentina dieitur mořte fuisse damnatus.(l Poděšenj duchowenstwa Slowanského w Dalmácii bylo wšeebecné; nadarmo wolalo k papeži o pomoc a ochranu. Papež sám literaturu Slowanskau pokládal za nález ariánských Gothů. Gaká Slowanůw odewšad stjhaných byla obrana? Pjsmo glagolské neboli dalmaťské anebo Je - ronymské, gehožto půwodcem swatý Jeroným, rozený Dalmáta, gnrju byl, a gehožto slowa w listu Sofroniowi psaném, že pjsmo swym v l a stencům linguae meae liominibusu přeložil, o Dalmatech slowensky mluwjcjch wykládána byla. *) Odwolánj na otce cjrke-wnjho způsobilo Slowanům pokog, a došlo wjry a pochwaly, tak * ) Slawin. B o tsch a ft ans B obměn an alle Slawischen V ölker. Voii Joseph Dohrowsky. Prag S 2 4. Glagolaica. Ein Anhang zum Slawin. Prag Mlmvnice cili saustawa Českého gazyka od Wáclawa Hanky. W Praze Manuscript. H ohenfurt. Josephi Dohrowsky In - stitutiones linguíe slavic* dialecti veteris. \indohon« pag. V.

16 sice, že pozdégl i papežowé liturgii dalmatsko- slowanskau, gakožto djlo swatého Jeronýma sobě obljbili Roku a za hodnau swé ochrany uznali. dokonce potwrdil papež Innocenc IV. wýsadu od swého předchůdce Jana VIII. danau, a powolil biskupowi Senenskému (Senia, Seguia, Zeng) užjwánj pjsma glagolského a řeči slowanslcé p ři mši swaté, bullu swau začaw těmito slow y: Porrecta nobis tud -petitio continebat quod in Slavonia (totiž w Dalmácii a w Ilo r- watech) est litera specialis, qtidm illius terrae clerici se habere a beato Hieronymo 'as- serentes, earn observant in div inis officiis celebrandis.(i Slo\yá ta nám ukazugj stářj austnjho učenj, které se u Glagolitů Dalmatských (to gest : o - něch kněžj, kteřj z misálů slowanských podlé o - byčege íijmského mši swatau čtau) až na arcibiskupa Záděrského Matauše Karamana, (druhého oprawowatele misálu glagolského w lijme a wydawatele abecedy Jeronymské a Cyrill- ské \v lijme zachowalo. Dále prawj papež Innocenc IV. \v podotčené bulle : Nos igitur attendentes, qiiod ser- mo ret, et non res est sermoni subjecta, li centiam tib i in illis duntaxat partibus, li bi de consuetndine observantur praemissa, dummodo sententia ex ipsiiis vdrietate lite- rae nonlaedatur, auctoritate praešentium con-

17 cedimus postulatam. (Reguald ad annum Ni 51.) Roku dostali na žádost K arla IV 4 cjsaře a krále Českélio, Benediktini w Praze na nowém Městě \v Slowanech powolenj od papeže Klementa VI., toliko gazykem Slowanským, wšak podlé obřadů Rjmských zpjwati a mše swaté slaužiti. Tito mnichowé swé knihy pjsm em glagolským psali. Nacházj se podnes na cjs. král. universitě Pražské djl starého zákona literami glagolskými od těchto Slowanských mnichů léta krásně a nákladně w gazyku S lowanském psaný. Kardinál Jan Bona mluwj o řeči Slowanské, gakožto o wšeobecné řeči cjrkewnj mnohých národů w stoletj sedmnáctém : Aliae natiunes su n t, quae, quamvis alterius linguae sint, Graecorum tamen ritibus adh a efent: Roxolani in-primis seu JMoskovitae, qui cum episcopi graeci et schismatici praedicatione a cultu idolorum ad Christi fidem conversi fuerint, ab eodem Graecorum ritus acceperunt et adliiic retinent, sermone lllyrico. lidem ritus eadem lingua in usu sunt apud Christianas Tartaros circa T a urica m Chersonesum, apud Circassos, et qiiasdam Ponti cas nationes: ilemque in Serbia, M ysia, Bosnia., Bulgaria, Russia m inori, Regi Poloniae subjecia, in Volhynia, Podolia, et parte quadam Liithuaniae, et in aliis finitim is regio- Casopis j>, Katol. Duch ** 2

18 310 P o g e d n á a ) nibus. In lstrici vero, in Liburnia, et in Dalmatia littorali Missa et alia Officia lingua qnoque Slav o nica celébrantur, seci ritus K tr'm a n u s est. Coepit autem haec lingua in sacris ecclesiae functionibus au * diri saeculo nono, quo M o shovit as Christiariae religioni tiomen dedisse ostendit Ba ronius in appendice Tom i VIL de Ruthenis a Sede Apostólica recep tis(juannis Bona Rerum liturgicanan líber prim us, caput IX. IV. pag. 2 í 5.) Náklonnosti, klerauž Swatost papežská službám božjm Slowanským, ge powoliwši, na gewo dala, gest také to důkazem, že se w lijme \v kostele sw. Jeronýma, kterýž se proto kostel Slowanský, la chiesa di S. Girolamo degli Schiavoni, nazjwá, podnes na swátek tohoto swatého při slawné mši swaté epištola a ewangelium w oliogj řeči, w Slowanské a latinské, zpjwagj. Vigore ejusdem privilegii in ec~ clesia S. Hieronymi Illyricorum almae Roman a e urbis festo ipsiuí San cti, dum celebratur missa solemnis, canitur idiomate i l- lyrico epištola in choro ab uno ex beneficiatis ejusdem ecclesiae, "Evangelium vero ab uno ex canonicis; et a subdiacono legitur eadem epištola in idiomate latino, sícut et Evangelium in eodem idiomate a diácono P. NLerati Tom. I. part. I. observat. praeliminar. N. 29.

19 T akto Síowanská, gindy pronásledowaná liturgie a litera glagolská nabyla zgewné přjzné a podpory Řjmské! S taré-li gest pjsmo glagolské? Někteřj ž učených se domnjwaoj* že gest staršj, nežli cy~ rillské, někteřj saudj, že gest s cyrillským stegného stářj, a ginj opět geho počátek do stoletj dwanáctého nebo třináctého ldadau. Zastawatelé wysokého stářj bukwice (lieb nzbukowidaru, to gest: abecedy glagolské) o d - woláwagj se na žaltář gíagolský podlé přeloženj sw. Jeronýma, gegžto ku přepsánj obdržel Rafael Lew ákow ič, rozený Horwat, arcibiskup A - chridský, od Jana M arnawiče, biskupa Bosinskélio, tři léta po wydánj misálu roku Popsánj Lewákowičowo tohoto žaltáře zachowal arcibiskup Záděrský, Matauš Karaman we swých Considerazioni, čili Identita della iirígua literale Slava, a bibliothekář Vatikánský w íijmě, Asseman T. IV. p byl na p ergaménu lilerami glngolskými psán od Mikoláše, klerika z ostrowa Arbe roku za papeže Honoria, a za cjsaře Fridricha Roberta, za krále Uherského Ondřege, a za arcibiskupa Spalatránského Guncela. T o se prawdé podobá, an giž před powolenjm papežským r liturgie Jeronymská sem a tam tíwedena byla. Mikoláš Arbenský pak w předmluwě doswědčuge, že tento žaltář wěrně přepsal ze staršjho žaltáře slowanského, kterýž rozkazem a nákladem T h e

20 odora, poslednjho arcibiskupa Salonského psán byl. Lewákowič akaranian nepochybug] o prawdé swědectwj Mikoláš o w a, a kladau Theodora, gakožto poslednjho arcibiskupa Salony, okolo roku 640. rozbořené, do sloleíj sedmého, dwe stě let před swatým Cyrillem, let po smrti sw. Jeronýma. Iíaraman g istj, že tento staršj žaltář překlad sw. Jeronýma obsahowal, an Cyrill dwě sté let pozdégi žiw byl. Též L ew ák o wič se nezpjrá, sw. Jeronýma za puwodce tohoto přeloženj slowanského uznali. Pouéwadž L e wákowič tohoto žaltáře několik niésjců sám užjw a l, zasluhug) geho slowa našeho powšimnutj: Quis fuerit laudati psalterii a u cto r, quisve illud in linguam slavonicam trans tulerit, et illo volumine fassus sum et hoc fateor, me čerti allquid non posse asserere. At verv libens admiserim, fuisse Bieronym um nostrum, tum proplev communem vulgo et ecclesiae illyricae opinionem, tum etiam propter omnimodam ejusdem cum fonte Hebraico et latina Hieronymi ex Hebraeo versione cuncorcliam. Qua vel hoc iinum manifesta convincit rat,io>.\e, quisquis fuerit illius ali~ quando in terp res, illum vel Hebraeam, vel Latinam, vel utram quelinguam perfecte calluisse, ' necessario dicendum est. Ejusmodi autem facultatis et literaturae virům, non tnodo apud lllyrios et Slavos, sed ne apud Latino,s quidem, neque ante, neque post ae~

21 t-atem praefati Salonitani archiepiscopi nullum invenio, praeter Hieronymum, cujus clurmitionem abitus Theodoři ducentis circiter annis secutus est. Dále prawj Lewákowič, čemu se z toho žaltáře glagolského naučil ; m e zi ginými: plurimorum psaltcrii, quod R o tu an o insertion est breviario, locorum, quae discordabant., ad vulgatae editionis exemplar accomedationem. Owysokém stářj pjsma glagolského pj.še giž Wiljm Postel we swém spisu: Linguarum XII, characteribus differeňtium alphabet um. Parisiis Hrabe Klement Grubisič připisuge we swém spisu: In originem et historiam alphabeti Slavonici G lagolitici, vulgo Hier ony miani disquisitio. Venetiis pjsnxo glagolské Fenisiowi z Frygie z časů pohanských. Maximilian Šimek, professor we W jč lu iw olilásenj swélio zpytowánj slowanské řeči zastáw á, že azbukwidar, neboli bukwice gest staršj, nežli pjsmo řeckocyrillské. P. Geláz Dobner wykládá litery glagolské w tlyaclochu Bartoloměge Paprockého z Glogol a z Paprocké wůle w Praze str z a čte ny Piuthenské, a twrdj wpogeduánjch České Společnosti wěd roku , že glagolské pjsmo gest staroslowanské, kteréž pozděgi w cyrillské, čili w azbuku proměněno bylo. Dr. Karel Bohuslaw Anton we swém spisu: Erste Linien eines Versuchs über der alten Sla

22 wen Ursprung, Sitten, Meinungen und Kenntnisse. 2. Th. Leipzig S saudj, že pjsrao glagolské gest staršj, nežli sw. Jeroným, a že gest půwoduj starodáwnau abecedau. P. Fortunát Durych pjše sice we swé disser- tacj de Slavo-Bohemica sacri codicis versione Pragae , že pjsmo glagolské z c y - rillského powstalo : Hier ony mi ani, vulgo Gla- Oeolitici char a deres non cum Gr ubis icio ex Runicis, sed cum Pastricio ex Cyrillicis lite- ris r e p e t u n t u r Nicméně swé mjněnj změnil, psaw po třinácti le te ch : Bibliotheca Slavica an- tinuissimae dialecti communis et ecclesiasti- cae universae Slavorum gentis Cap. I. Veri- similior illa opinio videtur, quae Cyrillo et M etho d io origines utriusque alphabeti ita deferí, ut Cyrillus auctor sit figu ra ru m sonos Slavis proprios repraesentantium et. form is Alphabeti graeci saeculo IX, usurpatis ad-~ aptatarum ; Methodius vero earundem fo rm a - rum Slavonicarum propagator, sed exigua qua dam commutatione, quae alteri alphaheto cui- dam vetusto, Oscis, Runis, simili, aptior sit linear um rectarum Rhethrariisque magis quam curvar um duetu, quo duae vel tres lite- rae in m onogram m a coire valeant. -=» Co- milis Clementis Griibisicii in originem et hist oriam alphabetic i Slavonici glagolitici, vulgo Hiernnymiani disquisitio etsi quasdam as- sertiones in se continent, quibns'assentiri non.

23 possum; hujus tamen viri siib finem proposita opinio maxima ad veritatem accedit. F a - tcbnr, est etenim pro veritate simplicius a~ sendum, ante annos tredecimme nondum experientia edoclum, quanta lux rebus slavicis ex literatura septemtrionali accedat, G rubisicii argum enta etymologiae audacius subinde in n ixa, etiam ab ista opinione red d i- derunt alienum, quam certis monumentis et rationibus confirm are studebo : nim irum fo r mani scribendi glagoliticam Runicae similem a Methodio emendatam atque servato Runar u m fundam ento calligrapliico Staf Gothis, et Slavis identidem Staw nuncupato ex C y- rillicis form is locupletatam, et sonis slavonicis aptatam fuisse Že základem liter cyrillských bylo pjsmo mnohem staršj, a že Slowané giž za časů pohanských před sw. Cyrillem a Meloděgem p j smo znali (gakkoli se domyslili nelze, runské-li, ruthenské, indickoslowanské, čili giné) znstáwá mnoho učených našeho w ěku: Chodankowsky, Ignác Beneš RakowScký, Mikoláš Karamzjn, cjs. ruský letopisec, skutečný státnj rada a ry~ t j ř ; Alexander Semenowič Šiškow, ry tjř, admirál, minister, a přednosta akademie w Rusjch a doktor Josef Jungman, c. k. professor human t - ii) na staroměstském gymnasium w Praze, lete» rýi poslednj we swé wýborné historii literatury České str praw j: Uměnj pjsma

24 až clo wěku dewátého Slowanům odpjragj; c o ž 1 wšak gen domysl gest, nebo! Wendowé u Baltického moře pjsmo znali, a na gegich bůžcjch nalezeny gsau nápisy. Staroslowanské pak pjsmo, \v sobě tak dokonalé, aby geden člcw ěk, cizj ro dem i vvychowánjm, třebat se slowansky byl naučil, sám wymygliti, njm ziiamenitau část pjsma s\v. přeložili a sepsati, w národu čjsti neuměgjcjm ge uwesti, a to wšechno dosti w krátkém čase dokázali m ě l, k tomu silné wjiry p o třeb a! Takto učenj připisugj wysoké stářj netoliko pjsmn cyrillskému, ale i glagolskému. Giného docela smeyšlenj o stářj liter glagolských gest Jan Linhart Frisch, a Dr. Josef D obrovský. Frisch, kterýž v:jce slowanských nářečj w šesti programách wyložil, prawj W programe prwnj, nadepsané : Origo characteris Slavonici, vulgo dicti Gyrillici p au cis generatim m onstrata, ortus vero et progressus characteris vulgo dicti glagoiitici pluribus singillatim descriptuš. Eerolini cum tah. aeri incisa : Apices characteris cyrillici heneficio aliquot typographicarum officinaru m apud ítalos et Russos m anserunt incontaminati et irretorti, In manuscriptis vero partim per calami mercenarii furorem c a l- l i g r a p h i c u m et tachygra phicum, hoc est : per eos} qui vel inutilem ' liter ar um ornátům vel majiis e scribendi celeri'ate lucrum ajfcc 1ta ru n t; partim per scribarum irnperitiám et

25 ' * o počátku pjsm a glagolskéhó. 347 negligentiam adeo mutatus est, nt ex eo alius et quasi nóvus ortus šit. Accepit quidem hic corruptus scribarum Slavonicnrum cha~ rcicter novum numen et vocatus est glagolic u s sen glagoliticus, sed latet sub fig u - rarinn ejňs larva vetus et genuinus Cyrillicus, qui lineamentorum qualitate fere amissa eundem. tamen constanter ordinem, eandem pronunciationem, idem literarum nomen tanquam verissimos originis testes rětinet. In iisdem etiam regnis et -provinciis, quibus glagoliticas literas scribarum insania obtrusit, Croatiae scilicet, et Dalmatiae aliisque Cyrillicus simul ut archetypus in usu fuit, Qui Hieronymo hujus characteris glagolitici inventionem tribuunt, vocant eum Hieronym ianum, sed frustra distinguunt eum a Gyrillico, equo ortus est, et ita multo junior est.11 Dr. Josef Dobrowský, zastáwage, že se Slowané teprw gako křesíané psáti učili, začátek pjsma glagolslcého připisuge onomu wělcu, w němž se Dalinaté na otce cjrkewnjho sw. Jeronýma, ga- Jcožto překladatele pjsma swalého do slowančiny odwoláwali, totiž od roku , až do roku 1222., poněwadž před rokem nebylo Glagolitům třeba na sw- Jeronýma se odwoláwati; od roku pak máme giž žaltář od Mikoláše, dacliownjho z ostrowa Arbe literami glagolskými psaný.

26 Stejné s Dr. Josefem Dobrowským smeyšle- nj progewil Dr. Pawel Šafařjk, professor na gymnasium Nowosadském w U hřjch, we swé každému učenému Slowanu důležité knize: Ge- schiclite der Slawischen Sprache uud Literatur nacli allen Mundarten. Ofen i8'26. str Důležitost pjsma glagolského, njmžto se w Dalmácii staroslovanská liternj řeč podnes za- chowala, geliož řjmštj katoljci w Dalmacii a Cliai- wácii užjw agj, gimž se mše swaté slowanské čtau, a zwláštivj přjzeii a w ýsada, klerauž gemu sama stolice apoštolská ku poctenj národu slowan ského gest prokázala, powzbuzugj n ás, abychom se o wfitšj geho powědomost snažili. *) Neystaršj misál glagolský byl tlačen roku 1483., gest tedy o osm let staršj, nežli prwnj žaltář cyrillský, w-krakowě roku tlačeny, a o sedm let staršj, nežli prwnj kalendář polský, tištěný w Iírakowě , ale o osm let mladšj, nežli prwnj zákon nowy česky, tištěny roku 14/5. w fol listů. Modlitba Páně wglagolskéni misálu w B enátkách r tlačeném zuj takto : Otče náš, iže je.si na nebesich, sweti se ime tw oje, pridi cesarastwo tw oje, budi wola twoja * ) K tomu cjli poslaužj nám : Compenrliata Historia gentií Slav* Georgii Papáuek, adjcctis notis Georgii Sklenař. T y t- navte pag

27 jako na nebesi i na zemli. Chleb náš wsedanni claj nam danas, otpusti i nam cugi naše, jakože i myotpuščajem dlžnikom našim, i ne uwedi nas v? napast, no izbawi xxas ot neprijazxxi. 3, 0 přednášenj katechetickém. Pogednánj z oboru wychowatelského. Od Jana Jaw ornickeho. (Poferacowánj) * ) II. 0 biblických přjbězjch. Bibličtj přjbéhowé gsaix ono sláwonosné sto - giště na saubogně, pod gegjžto praporenx ninozj Katecheté nxnj se býti železnými reky, k nimž ani luk, ani dřewce moci nemá, a lcdežt se w lastnj prawicj swau wěncugj bobkem. Ginj u - prchagj lc nim co do přjstawu odpočinutj, w g e - Ixožto hradišti po pracném kololánj w mizerné lcatechisacj sobě oddychugj, g s a u c e nápodobní n e- zběhlým plawcům, kteřjž xxedůwěřjce se xi a dýmá nj nepřehledného íxioře po žilách po m oři se *) Cfr. II. rořnj běh, swnzek 1 nj, str

28 plaz,]. Nenj-lit ono sebemilenstwj hrdé mysli, a toto bázliwost panická, obé pak progewenj neznámosti aučele, pro kterýž se biblictj přjbě- Iiowé w katechisacj uwozugj? Get to weledústogný předm ět, od Boha wšech Bohu uspořádaný w ů b e c, a galtož dj kniha ri obiašowa zwlášt:. T oto pokušenj proto naň. (Tobiáše) dopustil Bůh, aby potom njm lidem dán byl p ř j k 1 a d trpěliwosti, gako i sw. Joba. Eyhle záměr biblických přjběhů! Tjm-li ale záměrem wšechněch biblických přjběhů lze uw ozow ati? Nikoli, potřeb jtwfelmi šetrně onoho podobeustwj pozorow ati:,,podobno gestkrálowstwj nebeské sjti wpuštěné do moře, a ze wšelikého plodu rybjho shromážďugjcj, klerauž když naplněna b y la, wytáhfe, a podlé břehu sedjce, w y brali dobré do nádob, zlé pak preč zawrhli. Pročež strany biblických přjběhů nadestjragj se nám uásledugjcj otázk y: 1. Co musegj bi~ bličtj přjbehowé do sebe zawjrati, aby učitel náboženstwj při katechisacj gich použil? 2. Kterak ge wyprawpwati bude? 3. Kdy a k čemu může gich Katecheta obzwlášíně potřebow ati? I. Že wšickni biblictj přjbehowé pro děti psáni negsau, zbytečné byloby připomjnati wpjsmn sw. zběhlému. Pročež u w y b : r á n j gich krá- Čegme pozorně a opatrně, ukládagjce sobě za práw idlo, co následuge. a. Nesaheyme po přjběh u, kterýž schopnosti djtek nřesahusje, aneb

29 snadně w ín skrowničkau schránku poznán) gegich se uložili nedá. W okresu dětských schopnost) lež) příběh, giinž se buďmladistwé zkusenj g e - ricli zanášj, a neb gxra známé okoličnosti zaw j- rá, gako u př. přjběh o mladosti Ježjšow e, o synu marnotratném, o Josefu Egyptském. Takových wšak přjbéhů w pjsmu sw. pořjdku. Neywjce gich zanásj se wyprawowánjm skutků a žiwotopisů lidu dospělého; a tit se w te mjře ay okres schopnost) djtek přenášegj, w njž pogem»egich o prawosti neb neprawosli udalych činů zastaupili přiwoluge. Prwé než biblicky přjbeh ku katechisacj wybéřeme, musjme b) na to zřetel o b rátili, zdali w něm o p r a w d u důležité naučen], kteréž se na djllcy obrátili dá, obsahem gest, a sice tak zřegmé a swětlé, že «e tam teprw wnutkati nemusjme ; alebrž djtlcy po malém rozmyslu samy na něpřigjti, aneb le~ hýčlcým pokynutjm ge wynesli mohau. T o n a- učenj proneseno o ctnostech musj c) k nim plápolem zagjm ati, a nikoli od obgelj gich zaraže- li; progeweno o zločinech musj proti nim wy strážným štjtem, nikoli pak učitelem b y ti: a takt naučenj k ctnostem nepřeljčjme, a w nauče- nj p roti neprawostem wšeho, cožby pocitu nev in n ý c h pohoršilo, uwarugeme se. Z tě c h d ů - wodů chtě wydati přjklad o poslušnosti předtý- čilbych přjklad ízakůw, kterýž nepečliw po boka olcowě k ráčel, a na prwnj otázku: Ey ohen "i dřjwj : kde gest obět zápalná? ukogitedlné od

30 povědí nedoslav, bezstarostné dřjwj k zápalu na horu nesl pi'jkladu o poslušnosti Abraham ově ; ac tomuto výtečněgšj velkoduchosti potřeb] bylo, by sobě daný přjkaz neslýchaný naplnil. Přjldadu o Thámar pominulbych v ž d y m lčenjm, z pij čin, kteréž se suádně pochopili dagj. Podobně lstiv ých auskoků požehnaného Jákoba, gichž zběhlost gakklábanov i, tak i bratru Ezavvu progewil; a bytbych u- vod iti ge přjčinu měl, ueinilbych to s neywětšj opatrnost], by dětem na mysl nevstoupilo, au Bůh v šeck o za slušné uznáwá, a takměř na důkaz, an schwaluge wšeclco, Jákobovi požehnal; neb toby zgevně k nepravým představám o Bohu, cnosli, nepravosti j p octivosti, a podvodu vedlo. Táž opatrnost nadmjtá se v příběhu o vysvobozen] synů Israe.Iských z služebnosti Egyptské. W ůbec wypravugjce přjběhy starozákonné vložm e se w p o v a hu a čas osoby, kteráž tak neb giůák gednala; a vyšetřugm e pilně, co za oněch časů, neb d o voleno, alespoň z ohledu dětinného wěku, \v němž žili praotcové lid stv a, k vymluven] gest, také li za našich časů dowoleno neb v y mluveno býli může. Kdoby na to zřetele nebral, kdoby představy starozákonnjků o náboženstvj, povinnosti, ctnosti, a zvláště gioh předsta v y o Bohu v e v šem činěn] bezrozdjlu p ravidlem křestanským učiniti chtěl, tentby zača-

31 sté w nebezpečenstwjubjhal,zeby ž i dowstwj, nikoli pak křestanstwj učil. II. Co se tkne wyprawowánj biblických pí j - běhit, odwoláwám se z částky na pravidla, gež gsem o wyprawowánj giných přjběhů přednesl I tuto krá-t kost, přjměrnost a žiwost gsau podstatné wlastnosti prawowánj. katechetu keho wy Předce wšak něco připomenu, co se mi za potřebné widj, anotby sem zwlašt patřilo. Připomenut) mé docelnge a) sloh a p ř e d n á s e n j biblických přjběhů. Budiž před- nášenj Katechety přirozené, netiplawé a prosté. Wšickni téměř bibličtj přjběliowé gsau dobře, někteřj wýborně wyprawowáni. Katecheta s b i- blj zdůwěřený wyprawnge přjběh gegjmi w last- njmi slowy a wýznamy pokudž djtkám srozu m íte din ý cizá a neznámá slowa odsíranj; střeže se laudawosti anadutosti, nečinj dlauhých průpow ědj, a nerušj smyslu wtrušowánjm zbytečných meziprňpowědj, a t. d. h) I nemusjt Katecheta pokaždé sám přjběh wyprawowati, w tomt mu schopněgšj žáci rádi poslaužj. Tudy pak, že sobě Katecheta wyprawowati dáwá, do- cházj d wo g j b o prospěchu. Žáci učj se pronášeti swá myšlenj a slowa, a spolu přjběh hlaub w pamět sobě wtisknau, a tak uložj poklad užitečných biblických wědomostj. K atecheta toliko tehdáž podporuge, kdyžby hlawnj wěc, genž k přjběhu co hlawnj částka k staw e- nj náležj, k opominut) přišla, c) T uto připadá

32 354 f o g e d «á u j mi otázka: potřebj-li přjběhu biblického vždy se všem i okoličnostmi až ku konci v y p ra - v o w ati? Gá prawjm: nenj zapotřebj; a sice z následugjcjch důvodů: K aučelu swému nepotřebnge Katecheta wždy celého přjběhu; druhé : za přjčinau obšjrnosti t. g. vm jšenjm nepotřebných okoličnostj oslábne hlavnj aučinek, gegž přjběh wywoditi má. Pročež, prw než Katecheta přjběh wyprawuge, vgšgtřuge pilné, co se z něho gako vyčerpali dá, které o- količnosti pominauti, kterých se gen dotknauti, a které gasnými a živým i barwami k vzhledu vynesti má. III. K terak se wyprawowaný biblický přjběh 11a žiwot žáků obrátili, a gim gako p řiv lastnili má, o tom w předešlém pokračowánj pod čjslem III. a e. gednáno b y lo, čehož v š e ho tuto šetřili slušj. IY. I toho se tam dočteme, co gsme o tom p ověd ěli, k čemu se biblických přjběhů potřehow ali dá. T uto raděgi pokročjme k pi j kladu, abychom daná pravidla živým okem ( v 0 - déwu praktickém, at tak djm), zřeli, kterakbychorn s biblickými přjběhy nakládati měli. Stalaby se lcatechisacj o tom, kterak se děti zachovali magj, když na rodičjch některau chybu neb malý poldjsek spatřj. Když pak byl Katecheta žákům ukázal, že nikoho pod nebem bez chyby nenj, že oni sami některé poskvrny 11a sobě magj, a žel -následovně nikoho pro ch y -

33 o prednášenj katechetickém bu geho zamjtati, aniž komu se posmjwati sm j- me zaugalby tu otázku: Nemohlo-liby se také stati, željy rodičowé waši také pochybili? Směli-libyste ge proto zamjtati, neb gim se posmjwati? Nuže, by se nikdy tak nestalo, w y - prawjm wárn geden přjběh. W yt se pamatugete geště na onoho muže, který na poručenj bo~ žj weliký koráb zdělal, w něm s čeledj swau w potopě swěta při žiwobytj zůstal, ostatnj pak lidé wšickni we wodácli zahynuli. Powěz mi N. kterak se nazjwal onen muž? N o e. Noe byl muž nábožný, což poznáwáte z toho, že Bůh \ve swém uloženém trestu gemu tak welikau milost prokázal. I přihodilo se gediian, že tento nábožný muž pochybil; wšak a le, gak za to mám, z newědomosti pochybil. N o e byl o rá c, a protož gakožto muž pracowitý počal po potopě opět dělati zemi, štjpil také w inici, a z hroznů wjno tlačil. Neznage ale moci toho owoce, a pige wjno snad uhřátý snad wjc než gindy opil se a usnul. W e spanj buď rauclio geho, neb přikrytj odwinulo se, což se nikdý nestalo, když se na odpočinutj odebral. T o widěl geden ze synů geho, gménem Chám, a co učinil? Posm j- wal se otci swému spjcjmu. Neslušné! to bylo, neb žádné dobré djtě neučiniloby toho. Na tom nemage neuctiwý a lehkomyslný Chám dosti, powěděl to také swým dwěma bratrům, přiwedl ge k loži otcowu w tom úmyslu, aby také oni posmjwali se gemu. Tito ale byli uctiwěgšj/neb Časopis p. Katol. Duch

34 8 5 6 P o g e d náuj přikryli olce swého pláštěm swým, a tiše odešli. Procjtiw pak N o e po wjně, diwil se tomu, lálo- Jjy ho byl přikryl ; a tut zw ědél, co byl učinil Cliám, a co bratřj geho S é m a Jáffet byli učinili. Ipochwálil a požehnal tyto dobré syny, neuctiwému ale Chámowi domluwil ostře, a předpowěděl gemu, že pro ten skutek gak on sam, tak i potomci geho ani štěstj, ani požehnauj b o - žjho mjti nebudau. I sám Bůh zgewil neljbost swau nad tjm skutkem Chámowým, nebí se wšeoko tak naplnilo, gak byl N o e předpowěděl gemu. O djtky, budiž wam tento prjbeh w ýstrahau, neposmjweyte se chybám a pokljskárn rodičů w ašich, sicby se wám rowně tak d á lo, gako Chámowj. Čj syn byl onen Chám? K terak se p ro hřešil na swém nábožném o tci? Proč se mu posmjwal? Podnapil-li se Noe -wědomě a schwálně? Kterak se to s njm přihodilo? A byt se byl i wědomě podnapil, čeho neměl Chám proto přede dělati? Ktere djte opowážj se takowého činu, djté dobré neb bohapraz- J n é? Co dal na gewo Chám tjm neuetiwým skutkem? M ěl-li bohaprázdný Chám na tom dosti, že se podnapilému otci do wůle wysmal? Proč powěděl také bratrům swym, a priwedl ge k spjejmu otci? Co ale tito učinili? Gak se gmenugj ti dwa uctiwj synowé? Držte w paměti gména gegich, a kdybyste se na rodičjch někdy prohřešili měli, připomeňte si g e, a p o -

35 o přednášenj kátechfelickem mněte : Takby Sém a Jáffet nebyli se zach o v a li; tak se gen bohapráždný Chám k otci svém u zachoval. N. co sob5 v jc oblibugeš, ch o v án j-li Chám ovo, čili Sém ovo a Jáffetovo? S kým byl o- tec gegich spokogen? Cjm obgevil spokogenost svau a obljbenj v 'S é m o v i a Jáffetovi? Chválil a žehnal ge. Co řekl k Chám ovi? Ostře mu domluvil, a předpověděl mu, že pro ten zlý skutek gak on sám, tak i potomci geho ani štěstj, ani požehnánj božjho mjti nebudan. Co mysljš, milé djtě, milowal-li ho pak otec tak, gako Séma a Jáffeta? Cistě nem iloval. OČ přišel pro ten neu ctivý skutek? O lásku otco v u. A co mimo to na se uvalil? Neljbost božj. Čjm pronesl Bůh neljbost svau v n ě m? Že dal všem u naplnili se, co mu otec byl předpověděl. Oč tedy přicházj djtě, kteréž se tak gako Chám k rodičům sv ý m ch ová? O lásku rodičů a božj, a t. d. S tavjm t tento přjběh proto Za přjldad, an dle ú - sudku mého k oněm náležj, kteřjž, gak gsem nadpověděl, sgakausi opatrnostj a autlau šetrnost] v y p ra v o v á n i a na děti obráceni býti chtj.

36 4, Přjpadnosti u zaopatiwánj nemocných. ^3 W gednom welikéma lidnatém městě zm o cnila se před nedávným časem učeněgšjho ano i mnohých ze sprostého lidu nebezpečná závrat mysli. Rozumem chtěli všecko pochopiti, a což božského na pjď vym ěřiti. Rozum tent gim světlem, vůdcem a podporau dostatečnau zdál se býti. Protož co v náboženstwj pochopiti nemohli, posměchem zavrhli. Náboženstwj zdálo se gim píepiaté, kněžstvo zbytečné. Obogj galovým mudrovánjm zahladiti se snažili. Z té přjčiny vydali a mezi lid uvedli množstwj kněh, v kterých zgewenj Páně a kněžstvo hanjce a tupjce v lehkost aopovrženj přivesti usilovali. Bauřjce pak proti všem u, což swatého gest, ne gen základy mocnárstwj podvracow ali, ale i kazili dobré m ravy. Giž přežádaňj aučinkowége- Avili se na důstogných i sprostých, dospělých i mladých, an nenadále v elm i nakažlivá nemoc vynikala. W krátkém čase mnoho zach v á - * ) Ac to pauhé gen přeložen;, nicméně obsahem swým důle-* zito a weleprospěšnó, že žádost ctihodného překladatele P. J. Tomáše Nowácka splňugjce, ge zde klademe. Cfr. Religionsund Kirchenfreund und Kirchencorrespoudent Nro. 3 0, 2. Jahrgang IV. B.md IV. Heft Athanasia 3. Randes H. Heil. 182S.

37 lila lidu. Ti, w gichž srdci zcela neuhaslo sw. náboženstwj, mor za patrný trest božj wykládag]ce srdečné litowali swých hřjchů. Marné w šeclco snažen] hogičů a lékařů, marné wšecky léky. Množ] z oněch oswjcených swětáků, genž w opowážliwé pýše proti wšeniu, což na nebi a na zemi gest, urputně reptali, a Boha i ďábla upjrali, při wšem namáhán] sm rt, neyhrozněgšj obludu na tomto swěté, ani newěrau ani posměchem zapuditi nemohauce, zum lkli; někteřj z nich poznáwagjce, gak mocně se mor rozmáhá, pomyslili sobě, že toto zlé přede od Boha snad pocház], a protož w smrtedlných auzkostech nedbali na swé oswjcené známé, aniž posměch gegich, nýbrž prosili o kněze, lcteřj se gim dř]we gen pokrytci a zbytečnými žrauty býli zdáli. W takow ých přjpadnostech patrně nepochopitedlná prozřetedlnost b o ž ], kterážto new iditedlué řjd] swět celý, progéwuge se, ale i w y - řčen] Spasitelowo wyplněno býwá o obog]ch, genž w stegné newěře a neprawosti trwagjce sobe i giným zkázu připrawug], že.geden bude přigat a druhý opuštěn. Mat. X X IV, 4 0, 41. Nebot galcož gisto gest, že k swému spasen] žádný nemůž pomysliti ani slowa, kteréby od Ducha sw. dané mu nebylo ; 2 Iíor. III, 5. takt ^ gisto, že mnozj z těch, kterým Bůh nynj wehké milosti uděluge, oni ale ausměšně pohrdag] nimi, dle newystižitedlného saudu sprawedlnosli geho w převrácenosti pokaženého a zatw rzelé-

38 ho srdce zanecháni budau. Přjsl. I, Í. Tak rozmlauwage těšil práwě w duchownjift auřadu sestaralý farář z podotknutého města gednoho z neyňiladšjch kaplanů, který si welmi stěžowal, že nedáwno se mu několikráte přihodilo, že nemocný ;r když powolán gsa k němu do pokoge -"wkracel, řeč pozbýwage umjrati počal. Pauowalat mezi duchowenstwem oné fary swornost, gakož u prwnjch uoédlnjků Páně. C ti- hodný kmét milowalt swé mladé nápomocnj kněze co zvralene syny. Zacházel s nimi we wšj lásce a upřjmnosti. Swoláwal ge dle přjležitosti swé k soby. Předkládáwal gim, co w lastnj zkušenostj- a dlauliým rozmeyšlenjm zwláště pro auřad duchownj prospěšného poznal, a kterakby mnohým wěcem lépe rozuniěti, asw ětšjm prospěchem přednášeti ge měli. Oni pak srdečně ho gakož otce milowáíi, naučen] geho radostně přígjm agjce, a geden wjc nežli druhý snažili se, aby obtjžnosti stář] a auřadu oblehčili gemu. W šak co se ona nemoc nakažliwá den ode dne rozmáhala, poodložili schůzky swé. Bíělit Avěrnj sluhowé Páně wjce na mysli nemocné nežli gakékoli wyraženj. W šecky swatá láska s wraucj náchylnost] wedla. W e dne i w noci ehodjwali k nemocným. Pokládalit sobě za neywětšj blaženost, byt i gedinau gen duši wychw á- tili z ďábelské m oci. Ano rádiby z lásky k b ljž-

39 ujmu i smrt neyukrulnégšj byli podstaupili všickiii. Protož při prwnj přjiežitosti neymladšjho kaplana, pana Horliwého, ctihodný kmet z tru - chliwosti vyrážege některá mu d ával užitečná uapómenutj, galcby při nemocných mudrácjch se chowati měl, kde často negen hluboké učenosti, ale i veliké povědom osti lidského srdce z a - potřebj gest. Přjčina k onomu rozmlauwánj tato : Giž předešlého dne powolán byl neystaršj kaplan k znamenitému pánu, o němž nikoli c h v a litebná pověst se neroznášela, a kterému nezdwořilá smrt dle ohyzdné nawyklosti b e z e v še - ho ohledu nemilostnau giž na hrdlo kladla ru ku. Den se «iž nachýlil, a pan Stálý geště nev racel se domů. Náš pan b ra tr, ugal se řeči mladý kněz, nepřicházj dlauho. Ne zdarma gakási tesknost se mne ugjmá. Gistét dařj se mu spjše hůř nežli lépe. Pochybugi, p rav il kmet, siceby giž se byl n a v rá til; mysljmt ale, že požehnanau práci s pomocj božj dokonal. Zagistě muozj odp orové a welké těžkosti děsili ho 5 gest ale pan Stálý statný a zkušený bogownjk, genž tak zhola odstrašit! se nedá. P. Horliwý. Mluw si zatvrzelém u hřjsiijkowi, co chceš a gak chceš, v šeck o marné ; zůstane přede ten, co byl, řjká se obyčegně a praw - diwě. Bolestně gsem o této pravdě vjcekrát se přesvědčil.

40 P. Farář. W eřte mi, pane H orliw ý! s lidmi, genž předsudky naplněni gsau, ze sta nepořjdilo gich dewadesáte dewět ničehož p ro lo, že snadno se odstrašiti dali. Nebogte se, prawj Spasitel, gá přemohl gsem swět! Silněgšj gest Kristus, nežli wšickni zlj duchowé, a kdo pewnau wjrau hoguge, sw jtězjbrzo. W smrtedlných auzkostech málo kdy odporuge člowěk, gestliže maudře s njrn se zacházj, laskawému pobjdnutj Cjrkwe a wuitřnjmu puzenj milosti božj. P. Horliwý. Co takowého nepozorowal gsem nikdy, ano při wšem wynasnaženj s zatw rzelými ničehož gsem nepořjdil. P. F arář. Gsaut owšem tak strašliwé p řj pádnosti, čehož nezapjrá žádný ; stáwagj se ale zřjdka, a protož nad žádným zaufati nelze. I mně se w mladšjoh létech ne gednau přihodilo, že gsem s newěřjcjtni hřjšnjky ničehož pořjditi nemohl. Dlauhau zkušenostj ale poznáwal gsem, že wšecka ostrowtipnost lidská ničehož nemůže, a že Bůh nad spasenjm našjm gedině wládne, W zjwal gsem ho srdečně. A od té doby zcela ginák gsem snieyšlel ; překážky neyobtjžnegšj přemáhage snadno, diwné proměny pod rukau Neymocněgšjho gsem spatřil. P. Horliwý. Snad tam, kde wjra zcela netihasla. Gát ale widěl gsem negednau lid i, kte-= řj s newýslownau spokogenostj w hřjšjch k p o - slednj hodince se ubjragjce nad neydůlkliwegšj domluwau geště autrpne usmjwali se.

41 P. Farář. Poslechněte, co podivného se w mých mladšjch létech horliwému a zkušenému knězi, an tehdy se mnau kaplanem byl, přihodilo. Nenadále powolán gsa k nebezpečně nemocnému, bez prodlenj s Neyswětěgšj Swátostj šel k němu. Sotwa že do polcoge v k r o č il, žádal nemocný, aby zavřeli dvéře a samotna geg zanechali s duchovním. Když byly z a v ř e ny dwéře, dj on usmjwage s e : Wjmt, ro z - milý p an e! gaké povinnosti sta v v á š s se~ bau nese, a co k v ů li wašj Činili máme. Odložte giž proto swé v ě c i, které gste s sebau přinesli, a posaďte se ke m ně; pjte sklenici m a- lagáského se mnau, a pozanechte lid venku m y - sliti, že zcela o giných v ěcech gednáme! Hekněte mi, coby gste v přjpadnosti té činili? P. Horiiwý. Cobych činil? Gábych mu byl vysokau důstognost milosti božj v onom rozhodugjcjm okamženj předložil a geg napomenul, aby rozvážil, že Bůh s sebau zah ráv atin e- dá, že na tom okamženj geště štastná věčnost a neb zahynutj v ěčn é záležj, a bylbych ho k to mu měl, aby se s Bohem smjřil. P. Farář. A což kdyby se wám člověk onen byl v y sm ál, hlaupým, předsudky naplněným sprosťákem v ás nazwal? Co takového ne gednau se mi stalo. P. Horiiwý. Geště gednau všecku v ý m lu v nost bych vynakládage důtlcliwě mu domlauwal, že za několik hodin před saudnau stolici ž iv é

42 ho Boha se dostawiti a přjsné aučty wydati musj z každého okamženj, w kterém pohrdal milost) božj. P. Farář. A což kdyby nad wašj řečjseb y l rozm rzel, a wás snad wystreil wen? P. Horliwý. Tutbych dle nawrženj Páněw y- raziw prach z nohausw ých (Mat. X, 14.) odešel. P. F arář. T a k! a zahynautiby gste nechal umjragjcjho? P. Horliwý. Žádnáby se mu neslala křiw - d a, poněwadž milost božj tak potupně zawrhl. P. Far ář. A nad wěčným zahynutjm swého bratra ne měl o b y wám srdce zármutkem pukati? P. Horliwý. Bolestněbych ueštastného byl oplakáw al; a cožbych i wjce einiti mohl? P. Farář. T o samé, o čem swr. Apoštol mluwj, když wypisuge gak důmyslná gest láska, aby wšem byla w šecko, a wšecky zjskala Kristu. 1 Kor. IX, Nenjt pak ona p řjpadnost gedna z neytěžšjch ; nebots gmenowaným člowěkem aspoň rozpráw ěti se mohlo. P. Horliwý. Žádostivý gsem oprawdu zw ě- děti, gak onen Icněz s njm zacházel? P. Farář. Gak nemocný si žádal, beze wšecli okolků. Bozmeyšlel ch w jli; pak Neyswětěgšj Swátost odložil; w srdci o pomoc wzjwal Pána, a P. Horliwý. A modlil se snjm, P. Farář. Nikoli! Sedl kposteli nemocného za stůl; naléwal si dle geho w ů le; p il, chwálil /

43 w jno; pil opět, a neslýchanau modlitbu začal : Qui bene hibit, bene dormit &cc. P. H orlivý. Podivný nápad! A nemocný? P. Farář. Nemocný mu řek l: To mne tuš)! Gstet muž, s kterým cosi rozumného prom luvili možná. Hned z obljčege gsem poznal, že n e- patřjte k oněm sw atauškům, kteřj v ž d y o čertech a peklu m luvj nevěřjce v né sami. P. H orlivý. T ot gsem si hned pomyslil. A pak? P. Farář. A pak rozbjral sorites. A když došel k slovům : l u m Non peccqt a pergit in cne- tut v přátelském rozmlauvánj na mnohé v é ci přišli, kterým nemocný se divil. Ne- odstaupilt přjtel od řeči. W ždy npřjmnegi s lcře- stanskau láskán s njm rozmlauwage v jce a v jce srdce geho podpaioval, až posléz v yp rah le, zcela zatmělé a studené srdce se zažhlo, a o n s v r a u - cj ljtostj se obrátil. P. H o rliv ý. D ivjm se evangelické opatrnosti téhož kněze. Co takového gen zřjdka se kdy stáwá. P. Farář. Nedávno stal se podobný p řj- běh. starému. Byl gsem povolán k mladjkovi asi 25 let Když gsem lc němu přistaupil, takto ke mně dobře uváženou a spořádanau řeč] p ro m luvil : W ašn osti! Opovážil gsem se prošiti vás, by gste ke mně přišli. ma v ás potahugi. Odpustte, že z d ar- R odičové často prosbau a nucenjm na mne doléhagj, abych galc obyčegně

44 I v se mluwj, zaopatřili se dal. IC starosti nechci gegich dobré srdce rmautiti, A poněwadž na mne ušilo wali, zwláště matka pláčjc, swolilgsem k žádosti gegich. W.! samt poznáte, že gsem z mladých let a z předsudku sprostého lidu dáwno giž w ystaupil; nebot Yoltaira, Condorceta a wesměs zdařilé knihy našeho stoletj gsem četl. W jm t dobře, co obsahugj ony hi jeky, které sprostému lidu za prawdu sew ydáw agj. Prosjmt tedy, by j^ste o takowých wěcech riemluwil se innau, a rodičům mým wyswétlii, že nemagjproc rmautiti se nade mnau. S srdečnau autrpnostj pohljdl gsem na m ladjka, a upřjmně takto d jm k n ěm u : Pozorugi, že dobré a šlechetné máte srdce a rodiče swé milujete. Nechci wás k ničemu nutiti. Gedinau wšak dowolte mi otázku : Což medle srdce waše láskau k rodičům tak nadchlo, že gich nikterak zarmatititi nechcete? Nemocný se na mne s podiwenjm obrátil, řka: Ptáte se na to, W.! ze žertu? Nikdý mi do žertu nebylo méně gako nynj; ptám se opraw du; nebot w spisech mudrců wám obij bených nikde uwedenj k dětinské lásce gste nenalezl, poněwadž knihy, které gste četl i gágsent četl, a nic podobného, nýbrž mnoho na proti ctnosti té sepsaného gsem nalezl. Což tedy wás k tomu wede, že rodiče swé nechcete rmautiti? Nenj-li prawda, wdsčnost, že rodičowé od autlého wuku milugjce wás, starostliwau o wás péči m a- gj? A waše dobré, upřjmné srdce w oškli-

45 wosti má všecku nevděčnost i* Ukrutným byste nazwal syna, lcterýby dobrého otce, zvlášt pak laskavau matku w čem zarmautil? Což pakby neyvjce rodiče vaše rm autilo? Nenj-li p ra v d a : kdyby rozmilého syna svého k neštěstj, k zkáze věčné pospjchati viděli? Co m y- sljte, zdaliž ten, kdož lásku, péči a auzkost w srdce rodičů v lo ž il, mnohem laskawěgšj otec nenj, gemuž dle těla a duse v jce patřjte nežli rodičům swým? A neboli se doinnjwáte, že celého světa a lidského pokolenj tvůrce, bez gehož vůle ani neysprostěgšj ptáček se střechy nespadne, (Mat, X, 2 9.) že snad podoben gsa mudrcům v ám obljbeným gako špalek necitedlný gest? Myaljte-li snad, že lhostegně patřj na neykrásněgšj ctnosti gako na neyohawněgšj nepravosti? Newěřjte-li, že s stegným zaljbeujm Bůh patřj na iljtě d obré, které upřjmně sv é rodiče miluge, a na bezbožné, genž pohrdagjc laskavým otcem, geg trýznj a v ě k mu krátj? A tak zponenáhla gednu otázku za druhau mu předkládage neyznamenitěgšj bludy bezbožných mudráků, kterými pokažen byl, gsem v y vrátil. Zdarma bych uváděl, že na má slowa svědčil, prawdu poznal a posléz i pohnut byl. W tom okamženj, když gsem zpozoroval slzy \v očjch gelio, stavěl gsem se, gakobych odegjti chtěl; on ale stjskna mi ruku, prosil, abych geště neodcházel. A nynj v krátkosti gsem mu wyprawowal, co Bůh z lásky lc našemu spasenj

46 Pogednánj ustánowií, k čemu stworeni gsme a co činitx m ám e, abychom wečně blaženi byli. Trpěliwě mne poslauchage praw il: To w,sečko gest w elmi h ezk é; kdyby to gen také prawda byla. I otázal gsem se h o : Co mysljle ; nebyloby lépe, lcrásněgi a Bohu přjslušněgi, kdyby to prawda byla, nežli aby to nebyla prawda? Arci, prawil on, žeby to krásněgšj a Bohu přjslu.šněgsj b y lo. Zdaliž ale, ptal gsem se ho dále,- dokonalost a dobrota božská nepřewyšuge nesmjrněkrát w šecko wjce, což krásného a wznešeného o n ith w j- m e? Owršem! Proč se tedy wžřiti tem zdráháte wěcetó? T u začal wzdychati řk a : Ach, kdybych gen wěřili m ohl! Těšil gsem ho : Wji a, můg m ilý! gest dar božj a wnilřnj swětlo ; lak gste se itčíi giž d á- wno z katechismu gako hoch; a to gest také. Bůh wám tedy onen dar propůgčil, wy gste ale njm powrhl. On to swětlo w mysl wáši wlil; a wy gste ho uhasil. Což nám tedy požůstáwá, nežli se skraušenýňi srdcem žádali Boha, aby ono swětlo božské nám opět propůgčil, aby mysl naši oswjtilo, a srdce Iáslcau k němu zažehl. A to učiňmež také. Bůh ale, genž ničehož dychliwégi nežádá, nežli aby nám milosti swté udělil, modlitbu skraušeného a pokorného srdce nezawrhne. Pomodlil gsem se snjm a uložil gsem mu, aby se dřjwe nežli druhého dne přigdn, často a srdečně m odlil: Stwořiteli můg, smilug se nade m nau! A došel gsem toho potěšenj, že gsem

47 po několikátém navštjven] na cestu k spasen] ho připravil, on pak genž od dětinského věk u k zpovědlnici uepřiklekl, nynj u vzdychán] a pláci zpov]dal se ze všech hřjchů od mladosti swé, a po několika dnech zesnul v Pánu. S o tv a p. farář dokonal, když pan Stálý celý zemdlen dopokoge vykročil. S srdeěnau autrpnostj patřili naň oba. Chvála B ohu! cl] on, dokonáno gest! Gale se v ám v e d lo? tázal se ho farář. Obtjžná to byla práce : však giž po několikráte p řesvědčil gsem s e, že v znamenitých domech snadno v ě c pořjditi lze, p o - kudž gen d o vesti m ožná, k nemocnému p řipuštěnu býti. Býwát ale př]stup velm i obtjžný. Skoro vesk rz obávag] se př]buznj a ostatn] domác], aby přicházegjcj lcněz nezkormautil um j- ragjcjho laskavau tv á ř]. A tak při v šj starosti zanechávag] ho raděgi věčné smrti, nežli aby prom luviti mohl s njm kněz. Poslechněte tedy, gak se mi dělo : Přigdu do dlauhé a skvostné sjně, kde g e- dnoho z množstv] služelmjků zahledna, žádám aby mne bez prodlen] ohlásil. P o vážliv ým o - kem patřil na mne a odešel. Cekám dlauho, velm i dlauho; pak hodinky se modljm, a když ge dokonávám, gdanc přes pokog pan] domácj, starostlivě se mne táže: W zalgste sseb a u s v a té olege? Djm g j: Nemocný geště se nezpov]dal. Ach tak! pravila, a s nucenau v lažn o st] rozkázawši slaužjc]mu, aby k v e če ři stůl pro

48 střel, odešla. Gako zkamenělý hledjm za nj. Po několika okamženjch wystaupiw zp ok ogů lékař gde ke mně, chopiw se mé ruky, gakobychom dobřj známj b yli, wede mne k oknu, a přetwářeně díistognau uctiwostj se usmjwage zašeptal m i: W ašnosti, čiňte to zde wšecko gen tak na pohled! ^(pro forma) I m ěřjm hood paty až k hlawě řk a : Léčjte snad p. d oktor! nemocné pauze gen na pohled? Ukrýwage zlost pozasmál se, a prawil : N o! no! netřeba se hned hněwati ; wždyt snad wám obyčeg swěta znám ý. S welikým swětem málo zacházjm ; což to tedy za obyčeg? I nu, co gednau swět w obyčegi má, musj zachowáno býti. A to tp řjslušná wěc. Nemoha geho řeč pochopiti obáwal gsem se, zdaliž mám rozum čili ne. 0 - stře do oka mu hledě, prawjih: Řekněte mi, pane d oktor! na dobré swé swědomj, gak dlauho geště může nemocný žiw b ý ti? Pokrčil rameny řk a : Na neyweyš až k wečeru zjlra! - Tjm způsobem málo času na zbyt. Wynasnažte se, bych co neydřjwe uweden byl. T o sotwa se stane. A p ro č? On by se wás zhrozil. Což gsem tak zlý? T o ne ; wjte ale, že co takowého k brzké smrti dopomáhá. K časné ; a to málo kdy. Dosahuget ale nemocný tjm spjše tělesného zdrawj, a ochráněn gest před zahynutjm wěčným. O ho! prawj a usmjwage se pokrčil rameny. Pak se i tá z a l: W zal-li gste s sebau swatý oleg?

49 ProČ se p tá te?' Načež se usm jw al. Mámliž, prawjm d ále, swatým olegem potřjti m rtw olu? Odpustte, dj, powinnost mne k nemocnému wolá. Newěda co řjci neb činili má, odeš e l; gát pak samotný zůstal, až slaužjcj dle roz - kazu swé welitelky láhwiei wjna a ubrus přinesa prostjrati chtěl. Rozhorlen dj.ni gem u: Mysljle snad, že na hody gsem p řišel? Pryč s tjm! Giž mne trpělivost přecházela. Pocházjm welikým krokem po sálu. Z a něgakau chwjli přišel ke mně komorujíc, hodný a šlechetný muž. Předkládám, prosjm o p om oc, abych s nemocným mluwiti mohl. W.! řekl, uwesti wás opowážit se nesmjm; chcit ale o to se pokusili, abych milost panj přemluwil, nby gste připuštěn byl. Co sljbil, také splnil. Brzce přišla, množstwjm sjow mne připrawugjc u čila, gak opatrně, gak šetrně s njm gednali a gak wšeho bych opomiuauti m ěl, nad čjmžby se pozastawiti mohl a t. d. Milost panj! djm gj, zanechte to wšecko mé péči. Gediná wěc, o Iderau prosjm, g est, abyste mne nezdržowala dlauho, nýbrž k nemocnému ráčila uwesti. Nad tak opowážliwau žádostj, které zwyklá nebyla, zblednauc dj m i: Uwidjm, co se dá činiti > a zanechala mne samolna. Schylowalot se giž kpůlnočuj době, a ničehož gsem geště nepořjdil. T u swětle mi na mysl přicházela hrozná slowa Pán ě: Běda wám, sw ě- tá c i! Běda wám, boháčowé! Luk. V í, Lidé přecházeli sem a tam. Nenadále napadlo mi : Což se ti může sta ti, když neohlášen k Časopis p. K atol. Duch Í 4

50 němu wegdeš? Na neyweyš, že ti opět dw é- ře nazpět ukážj. T o snad ani nej ty pak wy~ swobodjš duši od wěčného zahynul] J R ozmeyšljm se poněkud. W zjwám Pána, aby iniíe posilnil a nemocného óswjlil. Spatřjm pohodlné okamženj. Gdu dlauhau řadau pokogů a štastně přicházjm ke komnatě nemocného. Qdewru J wkročjm. Přjtomným se zdám wjce strašidlu nežli člowěku podoben. Nemocný bledne ; ostatnj u podiwenj na mne p a třj; žádný ani neceká. Gegich twář mi přede gew j, že tomu rádi gsau. Geden po druhém šé tratj, až s nemocným gsem zůstal šamoten. Namáhá se nemocný h la- \vu pozdwihnauti a slabým a zagikawým hlasem táže se: Co chcete? Gsem ze zdegšj fary kněz, djnx geniu. Chodjwám k našim nemocným. Lj~ toby mi bylo, kdybych W. Důstognost uawštiwili opominul. W jm t, že trpjte m noho, a gábych wám rád spomohl! W y mně pom oci? táže se nedůwěrným okem, a pokynul, abych se posadil. I n u, praw jm, byt i gá spomoci nemohl, wjm o gednom, kdož gistě spomáhá; mnohým giž spomohl, kteřj se důwěřowali w něg. I kdož gest ten? W. D. dobře ho zná, aspoň mnoho gste slyšel o něm. Pauhým dotknutjm se šatu geho pozdrawila se nemocná žena, genž zdarma celé gměnj wynaložila na Ijk y ; i od narozenj slepým dal zrak, a mrtwého zkřjsil, genž čtyry dni giž ležel \y hrobě. Ah, toho mysljte! Což nenj snad pomocnjk mocný,

51 a to sice gediný, kíerý i tenkráte spomáhá člowěku, když opustili ho giž w sickui! T ak o- wau ř e č, mňg m ilý! zanechme eď giným. Na škodu nám to nebude, když o pomoc h o w zjwati budem, ale k welmi welikému užilku; nebo galc milosrdný,' tak wšémohaucjt gestb ú h! B ůh! dj on, kdož wj, zdaliž gaký Bůh gest? Cas mne doháněl; nemohli gsem žádných důkazů mudrckých užjw ati, a mluwjm zkrátka ta k to : Což ale kdyby přede Bůh byl, a w krátkém čase k zármutku a auzkosti nasj se nám toho dozwěděti b y lo? Gqdna wéc gistá, což tak dobře wjte gako gá, že grště žádný nepochybo wal o bytnosti božské leč neyhoršj a neyopowrženěgšj lidé. Žalm X III, 1. A k onomu p o v rh e li, mysljmt patřiti nechcém žádný? Nikoli, prawj 011 umdléwagjrjm hlasem. Obratme se tedy lc milosrdnému Bohu, který nás stw o- řil, který wsecky hodiny našeho žiwota w ypočetl, a w kteréhož rukau gsme žiwi a m rtw i; Skutk. Apo. X V II, 28. odewzdeyme se m u, a plňme swatau geho w ůli, abychom, kdyby nás z tohoto swěta powolal, před saudnau stolic} geho milost nalezli. W ždyt žádný geště nepřišel, geštoby nám řekl, zdaliž duše naše, když umřeni, žiwa gest? Negsaut také k tomu ustanoweni m rtw j, aby nás u čili, nýbrž žiwá Cjrkew božj, Luk. X V I, kteréž uhehij kámen gest Kristus, syn božj- Luk. X X, 17, 18. Efez. II, 21. K tomu lani

52 prawda nenj, že potud geště nepřišel žádný, genžby nám byl powěděl, gak to na onom sw ětěgest; nebot přišel nazpět geden, a prawil nám, že dobřj gsau tam gako andělé b o ž j, Luk. X X, 36. že do radosti swého Pána wegdau a wěčně odměněni budau, Mat. X X Y, 34. a že naproti tomu čerw zlých nikdý neumjrá a trestu gegich oheň nikdý nenhasjná. Mar. IX, 34. Onen ale, který winu hřjchu skrze krew swau na křjži shladil, Efez. II, 16. práwě p ozm rtw ých wstún] swem udělil swým kněžjm moc hřjchy odpauštěti, Jan X X, a rozwazuge w n eb i, co na zemi rozwázali. Mat. X V I, 1 9.X V III, 18. P rotož se také z hřjchů swých wyznati musjme, abychom z nich rozhřešeni (1 Jan I, 9 ) do wěčnosti bezpečně přistaupiti a blaženosti wywolených božjch dosáhnauti mohli. Zpow jdati! prawj on sustrnutjm ; ach n e, gá nechci se zpow jdati! Ach, proč pak n e? W ždyt sprawedliwý Bůh trestá zatwrzelé hřjšnjky ohněm wěčným. T agjm e-li hřjchy, do hrozného nebezpečenstwj se w y - dáwáme. Do rukau wšak žiwého Boha upadnauti a s neyopowrženěgšjmi zločinci wěčně w ohniwém žaláři trp ěti nechcem? W yt mně tu wyprawugete děsné w ěci! Strašné gsau tyto wěci gen tomu, kdož s Bohem sm j- řiti se n echce, ale potěšitedlné onomu, genž d o - brotiwého otce wzjwá, který wždy hotow na milost nás přigmauti, bytbychom i nesmjrné množstwj zpáchali hřjchů. Nebot zřetedlně p ra-

53 w j: W který koli tlen se hřjšnjlc ke mně ob rátj, zapomenut na wšecky neprawosti geho. Efez. X X X, Zagisté! welikau pocjtila D. M aše radost, když někomu dobrodinj proukáza-* ti gste mohl, a welmi protiwně wám bylo, když gste trestali m u sel! A což nenj wěčně milosrdný Bůh nesmjrné dobrotiwěgšj, nežli neylepsj a neýslechetnsgšj člowěk? Zdaliž práwein nezasluhnge zawržen býti onen, kdožby raděgi zahynul nežli aby z hřjchů se wyznal? Nynj pak napomenut] šwé we wraucj modlitbu gsem o - b rátil, a ku konci ssrdečnau autrpnostj prawil: Nenj-liž prawda, ž e s Bohem se smjřiti a sw. sw á- tosti přigmauti chcem e? Načež dj m i: Iulyž W.! mysljte, že to potřebj g e s t, s Pánem Bohem. Použjwage těchto drahých okamženj, prosel gsem s n jm, gak možná w tak času krátkém, wělšjm djlem w šecko, čjm od dětinských let až po tu chwjli se prohřešil, a zaopatřil gsem ho swátostmi nemocných. Brzce na to w srd ečné spokogenosti se swau rodinau se rozlaučiw po hodince skonal. A což ktomu geho panj řek la? ptal se pan Horliwý. Ona, dj pan Stálý, mnoho giných wěcj kobstaránj m ěla; doktor ale s podiwenjm patřil na mne, a wrtě hlawau praw il: W.! dnes gste mistrowský kus dowedl. Gak žiw bych si co takowého nebyl pomyslil! Gá ale ostře naň pohlédna djm: Co se stalo zde, nikoli zméwůle, ale stalo se z milosti bož], w kterau new ěřj-

54 te, Wšak wás saucl přjsný očekáwá, gežto se proti swýrn nemocným prohřešugete. Z rukau wašich Bůh požádá dušj, které skrze lehkomyslnost wašj k wéčnému zahynut) přicházegj. Aniž wěčný oheň nehořj proto méně, že newěřjte w n5g! Nepochybně že se usmjwal nad tauto odpowědj a krčil rameny? tázali se oba. li mému podiwénj slyšel gsem cos giného, dj gim pan Stálý; nebot když gsem odcházel, řekl mi komorn)k, že byl od té doby zamyšlen a prawili Onen kněz gest muž hrozný. Wytýkal mi wěci, které mi geště žádný se neopowážil do očj řjci. A běda mně, gestliže prawdu mluwil! * i' 5. Dáíšj pokračovvánj o starobylých kosí eljch vv králowstwj Českém. Od K ašpara Valentina Wemingera, faráře Kladenského, swo- bodu. utněuj a mudřctwj mistra. VI. Plebanie Děkanstwj Rakownického. ko gro ko- gropy- še. pv. še. SobiecWeb a (i iviilezow f 18 Rakownj.k b l 12 T ibina 17 Senomat c - 30 O račow 2 24 Potw orow d 35 Lužna, Lušan 9 Nessuchin 25 Bielenic h Ecclesia liralo w ic e 24 Jecnicvel Jessenic y

55 ko- gro ko- jgt.r pv. še. py- i se. Potwořan 6 Slabec u " 32 VYšehrd i 5 Koslan v 26 Cista i 21 Strogetic x Ugezd 15 Bielic cum B rat 9 Pulices, alias Bl- ři c y 15 šany vel Bleša- Sbečna z 2 ny k 15 Hwozd aa 24 Skwii 1 8 Gbmelnjšt vel Zinel in 18 Climelnistca bb 3 Pyssan 18 Děkow cc 21 Oslrowic 12 K.olesso\vic dd. 18 Matěgowic n 15 íiůnow 1 Zeleuic o 30 [Vrclileb 15 Miestic (panper) p 3 Seistna 6 Herndorf 10 VYeclaw 9 Olessna q 12 Rassinow ee 6 Rechel r 15 Skřiwan ff 6 Jeeliic vel Jesse- Dolanum 17 nic alias s 30 Ilerzesedel gg 6 1 Nezabudic 12 Wssésulow lib 9 ijčeruec t 9 Saiíow. 6 a) Pocl tjm gménem za dnů našich žádná wes aniž kostel se nenachážj. Že pak obywatelé té wsi w 14. stoletj Němci b y li, kniha 13. kostelnjch nadán] wykazuge; nebotkdyž r Pan Fraynmth z Schónhofu s swým dědičným synem desátky ktémuž kostelu k wyžiwenj duchownjho žáka (klerika) wykázal, k čemuž se poddán] Wyšehradštj té obce k odwodu wolni prohlásili; zřegrně se prawj, aby tehdegš] farář od požjwán] téhož desátku wylaucen byl, protože německy neum]. A. 6. Může b ý ti, že galc se na mnohých mjstech stalo, Němci tuto wes

56 překřtili, čjmž po čase snad slaré gméno docela k zaporaenutj přišlo. b) Rakowničtj \y 14. a zpočátku 15. stoletj nad mnohá města w Cechách ay zbožnosti a whorliwosti náboženské wynikagjce, ay tom čase spowolenjm k. Wáclawa k chrámu děkanskému, dle knih kostelnjch nadánj od roku obyčegnými auroky 8 kop pražských grošů dle 2 knihy K. 2. roku 1379, mše weyročnj, r darowalo měštanstwo kostelu 8 kop auroku III. D. 2. E. 2. R též 40 gr. auroku. XII. I Založena každodenuj rannj mše k uctěnj P. Marie. VI. C Založen oltář P. Marie s p řišlu - hugjcjm zayláštnjm knězem. Y. P. 3. Též Avtom roce oltář S. Doroty od owdowělé měštky. YI. A Oltář S. lcřjže a SS. Mučedlnjkň. VI, F Založenj k obživre kaplana od měštky gménem Anny. X. F. 3. Ze i děkan od měštanstwa k obžiwenj drahně nadán byl, z AYeyš wysazeného desátnjho př] - spěwku k cjsarskému korunowánj se poznáwá; dle téhož geho přjgem z důchodukostelnjho 24 kop aneb 480 zl. našich peněz obnášel. Měli i swůg wlaslnj mleyn, kterýž r z powolenj konsistoře prodal. L. E. III. Ií. 1.

57 Wzniklými však w Praze bludy husitskými, kteřjž po wšj zemi co plamen vypukli, djlem pro strach před Žižkowými ukrutnostmi, djlem pak skutečnau vrtkawostj u wjře, počali gsau Rakowničtj cestu od staré matky Cjrlcwe katolické wykázanau a k spasenj wedaucj o- pauštěti, mocj odtrhse se od nj, od bludných wůdcíi po bludných cestách westi se dali, gdauce za přjldadem mnohých giných měst, z gegichžto obywatelů, pauhých prw ItaliŠnjků, w 16. stoletj, nělctéřj Lutherany a ginj Kahviniany učiněni gsau, a gen toliko w nenávisti a w pohaněuj cjrlcwe katolické zcela sgednocenymi se prohlásili. Toho druhu bylt i sani delcan Rakowniclcý, gménem Šimon Cerasin, ginalc Litoměřický, o němž zpráwu dostala katolička konsistoř pod obogj, že galc řádů cjrkewnjch při službách božjch zawrhuge a pohofšliwě se chowa, ani člwerem dopisů na měštanostu a radu, o dostawenj se ku lconsistoři ničeho se nedowédlo. Aniž se co pořjdilo, když farář Lišanslcý, kněz pod obogj, gménem Wáclaw Nepomucký r žalobu proti němu zadal, gehožto wlastnj rukopis in Actis Consistorii sub utraque se nacházj, dle kteréhož děkan Rakownický u přjtomnosti ginych lcněžj giž druhého, a sice faráře Kněžowského s děwečkau swau oddal, *) že weřegně w kostele #) Obsjrněgsjho ívýpisu, co se potiorslhvého při oddaivkach dalo, z rukopisu zde xvwádeti bránj stud.

58 konsistoř tnpj, radám tyranů nadáwá, žádného swětla w kostele uetrpj, a slowem w ničemž dle prawidel nábožných se neřjdj. Tak tento pastýř, swlékna poslušnost i prawé náboženstwj, wedl stádo swé po bludných pustinách co swůdce k zahynutj duchownjmu. č) Hlěstyš k Rakownjku patřjcj, gehožto pro odpor činěný cjsaři Ferdinandovi II. měštané zbaweni býti měli, wšak opět geg obdrželi, složiwše cenu kop míšeňských. R obšjrný wýkaz powinnowaného desátku pro faráře Sonotnatského w knize XII. kostelnjch nadán] B. 15 se nacházj. ď) Potworowský kostel r bylwystaw ěn, gak Plaského býwalého kláštera pamětnj kniha wykazuge. ť) Kralowice, Cinadrowy. W 14. stoletj měli tento za cjsaře Ferdinanda I. w město pozdwižený městys pán JeŠek panoš, an r. 1390, 2kopy pr. gr. auroku obětowal tomuž kostelu, s potwrzenjm toho daru arcibiskupského generalnjho Vikáře Jana z Poniuku kanownjka Wyšehradskélio. L. E. III. D. 4. Práwo wšak patronátu] nad kostelem a farau, hned z počátku založen] kláštera Cisterciáckého r wplas]ch, Opat plaský prowozowal, gakžto kniha X. kost. nad. E. 7. wykazuge, když Opat sám r faráře Gindřicha pražské Konsistoři předstawuge, na něgžto spolu i wšechuo práwo swětské nad tjmto městem přená»]. Když pak Žižka r. \

59 i l-21. klášter tento dobyl, kněžj, gichžto 500 se w něm čj ta lo, djlem rozptýlil, a djlem zavraždil, statky gegich do rukau neprawých držitelů se dostaly, z nichžto Wšeslav Strogétický zestrouetic a' posléze páni z Griesbeku známi gsau. Florian Griesbek, pán gak z ohledu učenosti, tak i co tagná rada cjsaře Maximiliana I., Karla Y. a Ferdinanda I. slavné paměli r cely kostel z nowa vystavěl a zvonem novým od Giudřicha Sonomatského z Sternstadtu místa na Slánského slitým zaopatřil. Co otec 24. zplozených z gedné manželky djtek u prostřed giných balzámem napuštěných mrtwol v tom kostele odpočjwá. Po bělohorském vjtézstvj Griesbekové u cjsaře Ferdinanda II. do nemilosti padše, Královice opustiti musili, načež opst zvelebenému klášteru Plasketnu připadly pod ochranu. Nemohu zde opominauti bývalého kláštera a kostela nynj farnjho v Plasjch starobylé památky přjležitě v známost uwesti. Wladislav téhož gména II. veleslawný véwoda Český, zakladatel kláštera premonstrátského w Praze na hoře, gižto nazval Sión, a v Litomyšli, gakož i řádu geptišského v Dobzanecli, kláštera Benediktinů v Klatowech, pak i rytjrského řádu S. Jana Jeruzalémského, genž pozděgi Maltezové slauti počali, i tento klášter prvnj w Čechách řádu Cisterciáckého r giž tehdáž v býwalé vsi gménem Plas založil, do něhož osm řeholnjků z Langhaimu z Francké země vyzval.

60 a ten klášter odbljzké wsi Plasu, a nikoli od pláště swého, na němž, dle Sartoria, klášternjho kronikáře, po lowu ]jyl usnul, Plaský se nazjwá. Kostel r stawěti se počal za času Maingota opata, a od Roberta biskupa Qlomuckélio řádu premonstrátského r poswěcen byl. Nadali tento kostel a klášter Wladislaw s wýkazem wesnic Rašeuowa, Wraznowa a Nebřesjna, gichž klášteru tomu do wlastuosti poddal, wyhoťowiw na swědomj základnj list s priwěšenjm swé pečeti, a položiw geg u přjtomnosti swědků dle obyčege na oltář. Soběslaw, bratr Wladislawůw, a wéwodstwj nástupnjk, rozmnožil nadánj bratrowo odkazem wesnic Křečowa, Babiny, Lomnice, Lutice a Lukowa. Za přjkladém swycli zeměpanů nasledowali telí degšj páni Wládykowé, z nichžto Leso z Železnic darowal r wes Býkow a Wlčekow, r wéwoda Fridrich Celowice, Žehutice a Kocjn ; r Oldřich z Lutic statek Ninice, r pán Ditleb wes Strašici, Cedlici, Cernokůl, Dubrawici, Bor, Mladotice a Mláz. R. 1214, Anežka o- wdowělá Iiononowa z Potworowa, Močidlo, Hlubokau Rytjř z Teynice, Olsow a Ugezd; r Rytjř Radimjr Ugezdec a Březj; Plebanneb farář Kladrubský wes Podmuk a Mork témuž klášteru darowal. Tjmto dráhným nadánjm obohacený klášter hogný počet mnichů žiwiti mohl, a bylí seme- >

61 ništem pozděgi zakládaných klášterů, Welehradského, Pomuckého, Mnichohradeckého, Waldsaského. Mjvval ten klášter w l4. stoletj u Prahy za Ugezdskau branau pod vrchem Petřjnem bljž býwalého kláštera kartauzského, na Smjchowe pod zpráwau kostel, při němž několik mnichu přebýwalo. Cjsař slavné paměti Karel I \. obdařil tuto řeholi cisterciackau veškerých klášteru českých a moravských seminářem S. Bernarda v Praze bljž prašné braný wedaucj na Polič, (kde nynj kancelář cjsarských panstvj,) kdež žáci této řehole v bohoslov] vyučováni byli. Lib. Erect. Tom. I. T. 7. IX. E. 1. XIII. L. 7. Dobrier. Anal. T. VI. et Monum. T. IV. Po bělohorské bitvě lc obnovenj téhož kláštera gakož i k nawrácenj odňatých statků a giuých obdarowáaj neywjce přispěl Jaroslav Bořita Martinic mocný zástupce u Cjsaře Ferdinanda II, chtége se tjm zawděčiti za póctivé a bezpečné chován] v témž klášteře, kam se r. 1618, po svém z okna vyhozenj byl utekl. Mocným tjmto napomáhánjm, zdařilo se mnichům, pod. zpráwau pečlivých svých opatů, že od r až do r na m]sto zřjcenin býwalého kláštera a kostela, toto obdivu hodné staven] způsobili v stavu byli. f) Roku Arcibiskupský Panoš Oiulřeg Špalek ze Slatiny k wýžiwě kaplana při tomž farnjm kostele 4. kopy aur oku obetowal. L. E. X. h. 4.

62 g) Woračow. R poručil dle poslednj vrňje Pán Drslaw ze Sulislaw tomu kostelu 2. kopy pr. Gr. auroků. L. E. XIII, C. 2. h) Wilenz. i) Z dwanácté knihy kostelnjch nadán] L. 2. zdá se, že Čistá městys k statkům kapituly hlawnjho kostela pražského w 11\. stoletj patřjwala, něhot na rok s powolenjm celé kapituly a s dorozumenjm Čtsieckého faráře gménem Ráčka, Pan katiownjk Felix wyměnenj kostelnjch polj za giné přjležitěgšj předsewzal. Od roku 1531: Křiče, čistá a Kozlany gistě ku kapitule patřila až do roku 1713., kteráž tutowesnici s ginými statky p. hraběti Wáclawowi Lažanskému odprodala. R ubezpečil se desátek faráři na mleyné bljž Čisté XII. B..19. k) Flohau, Iíaunow. 1) Skreg. m) Zychrau, 7i) Mutěgowice. o) Když giž w bulle papeže Innocencia IY kláštera Plaského se týkagjcj r o léto wesnici zmjnka se Činj, může se z toho na starobylé založenj tohož kostela poněkud záwěrek učiniti. p) Městečko, q) Wole.šna w 16. stoletj pánu Kristofu SIowicltému ze Slowic patřila. r) Ilředel, Hřjdel, Hřewujčow. R u- snesla se obec se swým farářem o wyžiwenj kaplana. L. E. Vlil, B. 6.

63 j-) Jechnice. Patrónowé kostela a spolu Páni tohož městečka byli z počátku 15. stolelj Jenec z Janowic. W 16. stolet) páni z Gnttensteinu a Lansteinu a od r Cernjnowé. R mezi farářem Wáclawem a Pánem Geučjkem z Petrsburgu stala se umluwa, dle které se faráři wykázaly pole a auroky k wyžiwenj dwau kaplanů, IX. F, 8. Ten samý Pán z Pe~ trsburgu r, powolenj z Konsistoře dostal 2 kopy a úroků na giné statky k odwoduwykázali a zgistiti X. L. 3. t) Grosščernic. «) Nedaleko od Slabce gest na welkém wrcliu zámek, Krakov, Krokow, Krakovec, pio swau starobylost paměti hoden, gemuž Kosmas půwod i gméno od Kroka otce Libušina připi suge. Knjže Jaromjr ten zámek s Kublowem, Braunem a shudlicj swému wyswoboditeli Howorowi u Welizu za odměnu dal. Od roku Páni Iíolovratowé své rodině od tohoto zámku swé přigměnj dali totižto : Krakowštj. W tomto zámku Jan Hus po něgaky čas u sweho př]- zniwce přebýwal očekávage tam pana Chluma, Wáclawa z Dubé a Gindřicha Lacenboka, kteřjž geg k sněmu do Kostnic doprovázeli. Roku Jan Nosek, kněz za swého zemřelého otce a bratra založil weyročnj mši s půlkopau pr. gr. auroků. Asaud Wáclawa z Libowic r u- znal, že panoš Jan Woděrad ze swého dwora

64 powinen gest faráři Slabecltému desátek odwáděti. L. E. XII. L. 3. B. 11. v') Roku pan Otto z Kozlan u krále Jana Luxenburského otce Karla IY. to wymohl, že z wesnice Kozlan městys učiněn byl. W 16. stoletj patrony tohož farnjlio kostela byli páni, Teyrowšlj z Einsidlu. x) R panoš Marek z Hrádku přebýwage \y Gimljně založil 1 kopau pr. gr. a úroků za sebe při tom farnjm kostele weyročnj mše. L. E. XII. D. 15. y) Bělec a Bratronice. Prwnj býwal farnjm a druhý filialnjm kostelem, ač nynj na opak gest od r R na žádost a uznánj důwodně přednesené osadnjci aur oky z železných kraw, a několik liber wosku ke kostelu odwáděti musili. R panoš llašlco z Bělče mimo odkaz owdowělé panj po nebožtjkówi Maršo- vvi z Bělče \ kopy auroků tomuž kostelu odwáděti sljbil. L. E. XII. G. 16. h. 16. z) Památná w letopisech wlastenských wes, w njžto r Wršowštj lcnjžete swého Břetislawa II. zawraždili, žegimwládu nad Žatčem a Lutoměřici odegmul. Poslednj zrodu Wršowců teprw w minulém stoletj \v saubogi pošel. cia) R farář Čistecký děkanstwj Rakownjckému předstawen, mezi arcibiskupským panošem Giřjm z Pioztoků a farářem Hwozdeckým pře rozsaudil. E. L.XIII. P. 1. ib) Chmelišany.

65 cc) W 16. sloletj patronem téliož farajho kostela páni Giicowé a pozděgi Erhard ze Stambacliu, a w 17. páni Lozie a Hildbrand. dd) Před bělohorským wýtězslwjm bylí Jaroslaw Hrobšický pánem a patronem kostelů Kcležowského a Ilorosedleckého, gemužto obogj statkowé za zl. prodáni byli, a v té ceně doručeni byli Hánušowi Můnchowi. ee) Rausjnow. ff) Patronové toho kostela byli páni z Rensbergu, gimžto obnowenj tohoto nynj filialnjho k Welko-augezdskému náležegjcjho chrámu mistrnými drátovými mřjžemi, které prý geden slepý z tohoto rodu uplésti měl, za zásluhu se pokládá. Pozděgi svobodný Pán z Leweneru držitel tohož statku, geg kněžně M. Anně z Fůrstenbergu prodal. gg) Roku pánem této wsi byl Miska ze Zlunic. líh) Schósselhof. Páni té wsi a patronové kostela byli r Kristof Kolovrat r Jaroslav Hrobšický. VII. Plebanie Děkanstvj Slánského. ko gro ko gropy. še. py- se. B u d ín a a i Mni lič 15 G h lu m č a n b 15 Palec, m a jn s C a n - Z lo n ic c 18 n o n ic o ru m g 1 8 M u riu s d 9 G e rn o c h o w h 1 8 LÝralowic e 2 0 HradiSsče 3 0 S rb e c f 3 0 L u k o w i 11 6 Časopis p. ICatol. Duch

66 ko gro ko gropy* še. py- še. Paleč, minus 15 Stocliow ce 39 Bnssezewes k ih Neprobilic dd 12 Wrany 1 18 Kladna ee 18 Týnec m 15 Posdna ff 15 íelči alias Teleti n 21 Rissuth gg 15 Wrapíc o 12 Družec et Žili- Dřenow p 18 n a hh 30 Dolina q 21 Malikowic ii 9 Brelic r 15 Lidic m inus kk 15 LTgezdec s 7 Hořessowic ]1 18 K.nowic t 6 SrneEna min 24 Podczedelic 24 Miescy cn 15 Zwolenawes u - 21 íilobuk oo 18 Radunic 21 ioslelec 2 Slawietjn v 20 Slana pp 12 Winařec x 24 Strassetic qq 12 Peruz j 18 ÍVyslra 12 Ječawic 15 Orassic rr 0 Zeleníc z 18 W rbna ss 18 r u ř a n i 8 Třslic tt 6 Hředhost aa 35 Sni plníc nu 12 Lidic mains bh. rz Po.hrri vel Pecbri 30 o) Butljii za času krále Wladislawa w 12 sloletj měsío slavrné, gež sobě týž král, postaupiw pro stárj synu swému Fridrichowi žezlo králowské, mezi ginými městy k wládě swé zacliowal. Dle Paprockého pozděgi Templáři w tom městě, až do wyzdwiženj téhož řádupřebýwali. Král Jan z Luxenburgu, otec Karla IY., popustil Janu Zbynkowi z Iíasenburgu za od~ staupené město Žebrák město Budjn. Pod wládau tak nábožných, cjrkwi a swým mocnářům wernych, w bogi hrdinských, a uměn] milugjcjch pánů, obywatelé Budju.štj slepě-

67 ge gegich wsrné nasledugjce nad giná města galc stálostj u wjře katolické, tak i wěrnostj k swému pravrému zeměpánu se skwěli. Kniho v,'na Hasenburská a v Budjni založená dle s a v č - dectwj Tomáše Mitisa málo odeavzdala Hassensteinské, onjžnenj wjce co spatřiti. Boh. doct. Balbini. 1) Za prodané zádušnj pole téhož kostela z a A v á z a l se r Jan Jablowec s powolenjm patronů Wjta Šlechty, Gindřicha Krásného, Markety Perůcké a Tassona z PeruC ročně kopu pr. ěr. o ke kostelu odwáděti. L. E. XIII. N. 3. c) R Karel dědičný lcralowec kr. Jana, tehdáž markhrabě Morawský, whlawnjm kostele S. Wjta ustanowil 24. duchownjch, 12 lcněžj, 6 jáhnů, 6 podjáhnů.a 12 kleriků, kteřjžby po střjdě ke cti P. Marie hodinky zpjwali, gežmansionáře nazaval. Kwýžiwě gegichkaupil a Avykázal statky Černěkow, Jeseny, Zlonice a Lhotu, též i gednotliwý statek w Třebjzi. Kteréžto znamenité statky Jan, král a otec gého, potwrdil, a toto založenj ode wšefch bernj králowských o- swobodil. Lib. III. p et 387. Bobner Monum. Kostel Zlonícký drahně nadán od pana z Walkauna, genž dwůr Uha a wes Chřin U Welwar ležjcj, wšjm práwem a s e Av.se ni i užitky kostelu darowal, a dle swé poslednj AArůIe kapitolu na hradě pražském dohljžitelem důchodu kostelnjho ustanowil.

68 Bohuchwal Walkaun z Adlar, pán na Staffu, Pastowicjch a Račinowsi, setujk krage Slánského, G. K> M. rada, nstanowil osadnjkům Zlome - kým rozličné poplatky a desátky, gichžby faráři swému odwáděti powinni byli; že wšak takowé odwody w minulých bauřliwých časech téměř zcela k zapomenutj přišly, tedy r faráři gak dům, tak i pole a gine přjgmy znowu wykázal, atakowý wýkaz fádně naswědectwj zapsal. Což w.šak teprw r arcibiskup Arnošt II. ztwrdil. Kostela a domu farnjho stawěnj stálo pána Walkauna zl. Tjm nákladem a obdařenjm kostela za swé předky nepochybně zadost učiniti chtěl, genžto, když po wzniklých husitských bauřjch duchownj statky w swobodnau laupež dány, a i Mansionářům gegich statky mocně z rukau wydrány byly, Zlonice Walkaunowé se uchopili. d) Mur, býwalé město, kdež nynj ostrow sw. Kljmenta. Papež Bonifác IX. udělil geptiškám kláštera Doxanskeho k wýhradě hognépohostiny práwo patronátnj nad larnjmi kostely \v Muru, Kmětnowsi a w Srbci r L. E. V. B. 2. ť) Kdež nynj filialnj kostel nad Avsj ííeto - wicemi k osadě Lidické patřjcj stogj. Prawj se, že na tom powršj za dáwných časů město bylo, Kralowice nazwané. Dosawáde se spatřugj mnohé základné zdi býwalých stawenj; a rybnjk

69 pod tjmž wrchem se nacházegjcj posawád králowský sluge. Páni Pětipeštj, gichžto těla w tom kostele odpočjwagj, králi Ferdinande\vi II. se co neywjce na odpor postawili, a po Bělohorské bitwě ztrátau swých statků i wylínanstwjm potrestáni byli. /) W 14. stoletj talo wes kapitole pražské S. Wjta patřjwala; w 16. pak stoletj pan Getřich z Reichu pánem gegjm byl. R pan PetrHrabáně Kaliwoda obdařil kostel Srbecký půl kopau pr. gr. L. E. XII. B. I. Wíz s wrchu 51 Lir. g) Weliká Pálec. Giž w 14. stoletj ta wes ku kapitole Pražské patřjwala, Husitům wsak s ostatnjmi duchownjmi statky potom do rukau přišla. W 17. stoletj wládl nj pan Giřj Hrobčický, geniuž wšak, králem Ferdinandem odňata a hraběti Arnoštowi z Montekukuli, za zl. s ginými statky prodána byla, od něhožlo ge opět kapitola lcaupiti musila. h) We Waldsteinských a we Wratislawskýcli pamětnjch knihách wes k Oseckému klášteru patřjcj se nacházj. Dobner. monument. Tom. I. pag t) II arcibiskupský panoš Albert z Lulcowa, ginák z Wráškowa, založil při tom kostele 4 wýrocnj mše s 2kopa'Vna pr. gr. auroků. a Jan Likterach s synem swým Wšeslawem, pa-

70 nosem ze Šolce, darowal tomu kostelu 1 kopu aurolcit L. E. Xlf. B. 12. I. 9. /í) Buštěhrad aneb R už čij hrad. Hágek a podlé něho Beckowský dáwagj wjře nepodobné gméno tomu hradu z Budce, z gehožto zbořenin prý kámen k wystawenj tohož odwéžen býtiměl; nebot nebyl, aniž dosawáde nenj nedostatek kamene kstawěnj nabljzku téhož hradu. Podtjmto hradem gest městys Bňčkow, genž před tjm co wes Bůžčewes neb Bužtiwea byl nazwáň. Spj se tedy to gméno zdá se býti složené z Bůžka, Bňžčjhrad, Bůžtihrad, Bužcjwes. Patronowé téhož bywalého kostela byli ay 15. stoletj páni z Kolowrat s názwem Bnštěhradštj. Z téhož rodu byl i Fridrich, který se s Mainhardem Gindřichohradeckým králi Giřjmu z Poděbrad zprotiwil. Oblehnut gsa w zámku swém Buštěhradském od wogska králowa, a marně pomoc očekáwage, negenom se Avzdal, ale i zcela k straně pod obogj se obrátil. Joachim wšak Buštěhradský z Kolowrat r opět k cjrlcwi katolické se obrátil. W 17. stoletj farář Buštěhradský ginénem Wyšehradský zpráwu nad osadau Lidickau i ZwolenoAveskau držel. R Rytjř z Braško- \va přebywage av Bůžčewsi se u kousistoře při znawá a uwohige desátek, gegž geho ugec Ha- Avel k tomu kostelu odwáděl, i budaucně odwáděti. L. E. XII. B. 6.

71 l) Hrobnj nápis od roku 1571., genž poukazuge na pohrbené w tomto kostele, pana Petra Cholka zwognjna, geho rotiiče Bohuslawa a Elžku rozenau z Baupowa, i praděda Gindřicha Chotka s manželkau Johannati, rozenau Gotcowau z liolowrat, dáwá náwěštj, že tento rod pánem na Wraném býwal. R mjwal kostel Wranský wlastnj os Ir o w na Wltawě, kterýž s powolenjm pražské konsistoře za gine přjležitěgsj pole popustil. L. E. II. H. 2. m) Panenská Týníce (Teynice) ginák Žer- nowteynec. W 14. sloletj založil pan Plichta zžerotjna w tom městci panensky klášter s\v. Kláry, genž roku od Taboritu spalen a w zř]ceniuy obrácen byl. Geptjšky, ktere autěkem u- šly, do kláštera sw. Anežky do Prahy autočišté vrzaly. Wiz Beuešowu kroniku, u Dobnrra knihu 4. na stránce 64 a 429. Farnj kostel gest r založen, roku zakladatel kláštera Teynického práwo patronatnj nad kostely Teynickým, Wrbenským a Pozdemským témuž klášteru odewzdal. I stala se r mezi farářem Teynickým a Abatyšj tohož kláštera iimluwa ohledně desátku. L. E. IX. II. 11. n) W 14. a z počátku 15. stoletj bylit Trčkowé páni w Telči a w Ilospozjně spolu patronowé téhož býwalého farnjho kostela, z nichžto Haško Trčka r s powolenjm konsistoře proměnil některé zádušnj pole téhož kostela, a

72 Jan, pán na Telči roka darowal kostelu půl lánu lesa a založil wýročiij mše za swau zemřel au choí Dorotu. L. E. IX. E. 8..VIII. I. 10. W 17. stoletj bylit patronowé tohoto kostela a páni na Telči Albrecht z Waldsteinu a Adam z Raupowa. R uložen byl gednomu rolnjku zwlástnj odwod desátku. L. E, XII. C. 18. o) Pan Wáclaw syn Mikuláše z Wrapic tam zůstáwage s matkau swau Magdalénau, dali od sebe r bezpečné upsán], njm se zawazugjce, k tomu kostelů aupluý desátek odwáděti. L. E. X. D. 6. et XIII. S. 4. p) Dřjuow. W 14. stoletj sjdelnj hrad pánů z Dřéuowa a Hertwikowa panošů arcibiskupských, z nichžto Racek a Her.šo založili s 5 gr. o auroků wýročnj mši, a na ten den wyčastowánj 1řj chudých osob. R L. E. XIII. A. 2. Pozděgi páni Popuštj nad Dřjnowem wíádli. q) R sek tomu býwalému kostelu faiv njrnu powinnowanj desátkowé odwáděti ustauowili. L. E. XII. G. 4. r) Tento býwalý farnj kostel, a k nsinu od Bořity z Martiniců k zpráwě dosazený farář pod gednau způsobau přidal stawům nekatolickým proti Bořitowi mnohého zápalu k zlosti a pomstě. Wiz apologii neb Obranu stawů českých tiskem wydanau. r s) Nepochybně se zde mjnj filialnj kostel sw, Jana Křtitele w lesjku nad wsj Augezdicj a Dřj-

73 iij o samotě stogjcj. K tomu kostelu založil Pan Hawel z Dřjně auroky z 30 pr. gr. 2. wýročnj mše 1418., a Anna wdowa po zemřelém Oldřichu Poledne, panošowi z Dubj, dáwá od. sebe pjsenmé wygádřenj, že témuž kostelu pole a luka patřj, z nichžto farář gj a gegjm synům Gežkowi a Stěpánowi ročně 5 kop pr. gr. odwáděti powinen gest. R a r pan Petr z Dřjně za sebe a za pana Drslawa z Dřjně 15. pr. gr. auroků odkazuge na gednu weyročnj mši. L. E. X. IÍ. 12. IX. E ť) Knobjz. ii) Zwolenowes býwalé kapitolnj panslwj. Když w 15. stoletj husitským držitelům do rukau se dostalo, něgaký pan Humprecht Tasinowic ge opanowal, kterýžto r swého faráře gménem Mikoláše zawraždil. A když zpráwa o té wraždě až do Rjma se donesla, odsauzen byl tento pán, by na wěčné časy na swém statku 80 gr. auroků pogistil, začež aby nápotomnj faráři za usmrceného faráře Mikoláše gednu, a za wražedlnjka brzy na to zemřelého též gednu zpjwanau a dwě tiché mše každoročně slaužili, a na každý den, když se ty mše slaužiti budau, třj chudj aby pokrmem zaopatřeni byli. L. E. X. Q. 4. R wšecek powinnowaný odwod desátku se ustanowil a do kněh wtělil L. E. XII. A. 10. Roku pan Albert z Zedeč dle kšaftu pana Haška z Pódljštan na 2 kopy pr.

74 gr. auroků k založenj mše na každé pondélj, též i panj Mándaljua, wdowa po Mikolášowi zw rapic swým a pozůstalých sirotků gménem se zawazuge 8 kop auroků ke kostelu odwáděti. R (L. E. XII. A. 18. XIII. m. 10. ) Roku Dobeš panoš z Podljštan obětowal ke kostelu 2 kopy pr. gr. Roku s potwrzenjm arcibiskupa Wolfráma odkoupil nad gmenowaný farář Mikoláš od Oldřicha opata Břewňowského 6 kop auroků k wyžiwenj kaplana, a r. 1407, opět na wyžiwenj druhého kaplana 10. kop auroků se založilo. L. E. XII. D. 17. IV. G. 7. VII. m. 7. W 17. stole tj Wralislaw zmitrowic, a před Bělohorskau bit wau Petr Miller z Nalozewsi pánem na Zwoleuowsi byl, když ale w nemilost u cjsaře padl, bylo panstwj to Zuzaně Chrtowé za kop prodáno. Paměti hoden gest hrobowý nápis roku pohřbené Markéty Zaidlicowé z Běly, genž w létech wěku šwého 81. dar ten od Boha dosáhla, že gest swých dětj, wnaučat a prawnaucat přes 70 žiwých widěla. Arch. paroch. w) R Panj Běta owdowělá Petřjkowá a Kateřina owdowělá po pánu Mataušowi ze Slawětjna, nadaly při farnjm kostele pod zpráwau Benediktinů Postoloportských geště třetjho duchownjho z téhož kláštera. Opat rukau dánjin se zawazuge Oldřichowi z Haseuburgu a též Gindřichowi ze Mšena, že auroky na klášteře pogištěné, dle wůle zakladatelowy na obži-

75 vvenj třetjho kněze téhož řádu obrátiti wolen gest. L.E. VIII. A. 7. et 4. R přiznáwá se Giřj z Bonýna wslawětjně přebýwagjcj, že l8kop pr. g. od slečny Anny Libochowské, dcery Jana Libochowského, geptišky kláštera sw. Anny na Augezdu w Praze, obdržel, a že po gegj smrti 1 kopu auroků kzádušj Slawětjnskémuodwáděti powinen gest. L. E..XIII. T. 13. x) R syn pana Bedřicha z Winářic obětowal tomu kostelu 1 kopu auroků, a panj Ludmila owdowélá Ilabardowá z VYinařic farari též 1 kopu auroků, gižto pogistila u pana Giřjka panoše z Biwic ; r L. E. XIII. B. 6. a L. 1. y) Ble Hágka na rok gmenowala se ta wes Opočna, a obdržela gmeno Peruc od podiwného zamilowánj lcnjžete Oldřicha r do gedné sprosté djwky gménem Boženy, když u studny pěníc se mu zaljbila, giž sobě za manželku pogal. R uděluge se panu rytjři Kunšowi z Peruc práwo patronátnj pod wýmjnkau gistých ku kostelu peněžitých odwodů. R bylí z Peruc Gindřich, arcibiskupský panoš, k tomu přidržen, by kostelu čtwrt lanu polj s pastwjštsm odstaupil. R stalo se porownáuj mezi farářem a rytjřem Gindřichem Krásným. R založil Gindřich z Peruc panoš s půl kop au auroků wýročn j mši za swé rodiče. L. E. XIII. C. 4. XIÍ, II. l.viii, N. 1. a K. 7.

76 W 16. stoletj patronowé téhož kostela byli Jan z Waldsteinu a páni Lobkowicowé, z nichž Fridrich r w Prešpurku zemřel a w Peruckém kostele pochowán ležj, s) Dle upsánj král Wáclaw II, darowal tuto wes, genž prw klášteru Swatogirskému w Praze přináležela, s Knobjzj městu Slauskému, a lc náhradě kláštera udělil wesnice Welenici a Podmok, bljž Poděbrad. Hammerschmied, hist, monast. s. Georg. aa) Ředhost. Roku obdarowán gest ten kostel činžj z nágmu gednoho domu. A r se ustanowuge z dwau kusů polj powinnowaný wlaslnj desátek skrze rozsudjho Oldřicha Zagjce z Hasenlmrgu. L. E. Xlll. B. 5. a K. 10. bb') Když r Tábořilé twrz Malcotřásky wzřjceniny obrátili, a r Giřj Poděbradský Buštěhrad dobyl, nepochybně že Lidice té strasti a záhuby také pocjtily. Slarý kostel teprw poněkud oprawen, nyněgšj wšak nákladné, krásné stawenj Anna Maria Františka, welewéwodkyně z Toškany roku wlaslnjm nákladem zwelebila. Roku arciděkan z Iloršowa Teyna a spolu kanownjk Pražský, gménem Přibjk, s kanownjkem Pawlem z Cliocny u- saudili, gaký a od koho desátek faráři Lidickému přináležj. L. E. Xll. A. 4. Roku darowal pan Jan Zwonjček, přebýwage w Iiněžowsi, kostelu 12 pr. gr. auroků. L. E. Xlll, K. 11.

77 o starobylosti kostelů ceskýcb. 399 i ' cc) Dle Hágka na rok 870. a 916. w Stochowe knjže Neklaň zbořenau twrz proti autokům nepřátelským knjžele Žateckého "Wladislawa obnowiti opět dal. Pozděgi Stochow owdowělým kněžnám za sjdlo by], kamž i Drahomjra chtjcse odebrali, na cestě, a sice na swinském wrcliu (nynj Hradčanech), nepochybně že se gj koně splašili, konec swého žiwota wzala. Ze kostel Stochowslcý \v 14. a zpočátku 15. stoletj nad gine okolni znamenilěgšj byl, poznati se může z hogných nadán] mu udělených. Giž w farář Stochowský se přiznává, že dle mnohých požjwaných užitků kostelujch zawázán gest kaplana žiwiti. T o t o přiznán] gest gedno zprw - něgšjch, genž za časů Arnošta arcibiskupa z založených, do kněh w taženo bylo ; ge potwrdil Bohuš Probošt Litoměřický, bratr wlastnj Arnošta arcibiskupa. L. E. I. S. 3. R za- -vvazuge se pan Radslaw ze Stochowa, patron kostela ohledně 4'weyroČnjch mšj desátek tomu kostelu odwáděti. Týž pán ze Stochowa w tom roce přepustil práwo patronátnj Zifridowi z Chřic. L. E. XIII. Iv. 6. a 8. Přisluhugjcj kněz oltáři sw. Anny hlawnjho chrámu sw. Wjta w Praze gménem Wiljm darowal r kostelu Stochowskému mešnj knihu (misál) \v ceně 10. kop pr. gr. (dle našich peněz 200 zl. střjbra) zawazuge tjm každého faráře, by každoročně gednu zpjwanau mši za mrtwe, a dwe tiché za neg obělowal. L. E. IX. C. 2. Roku panpřech

78 Radlice zhonic a Petr z Celechowic, arcibiskupštj panoši, založili s půl kopán auroků wýročnj mši, za matku Annu, dceru Zowku, manželku Annu a ten rod. L. E. YílI. L. (3. R ge~ dna kopa auroků kostelu Stochowskému patřjcj, a na statku Malkowicjch pana Čeňka z Mallcowie, arcibiskupského panoše, pogištěná, na statky pana Jana z Lán přeložena byla. L. E. X. A. 9. dď) Jan Psjk, arcibiskupský panoš, pán na Neprobylici a téhož kostela patron, zawázal se ktémuž kostelu desátkem, což ale pozděgi opět zrušil. L. E. VII. N. 1. R stalo se porownánj po dlauho trwagjcj při o práwo patronátnj nad tjm kostelem mezi panem Mikolášem z Kutrowic, farářem Kwilickým a bratrem geho Zdislawem, pak mezi Janem z Telec a Pechem z Neprobylic. L. E. XIII. G. 6. ee) Hágelc giž na rok 858. zmjnku čin j o Kladně, kterau starobylostpjsmena na železných dweřjch kostelnjch prozrazugj, k němuž w 16. stoletj podlé celé dýlky přistawen gest druhý djl kostela s obzwláštnjm wýchodem, w kterém oddělen] kaíoličtj od kališnjků swé služby božj zwláštně konali. Kladno bylot rytjrským sjdlern pánů tohož gména, z nichžto Pawel z Kladna a Haško z Lán co rozsudí nad Bezděchau z Ugezdce r wyřkli, že onen powinen gest wýročně 1 kopu ku kostelu Kladenskému odwáděti. Swědkowé téhož byli Zdenek z Kladna a Hrdoii z Močidlan. Tento aurok pocházel zvlá-

79 šlě od pana arcidékana kralohradeckého, kanownjka Pražského Eawla, který tento anrok u Pana Bezduchý z Ugezdce pogistil. L. E. XI!. B. 16. K. 6. W 16. stoletj Kladnem wládli nábožnj katoličtj rytjři Ždarštj, pozděgi hrabata z Ždaru, rodem byw.še ze Zdaru w Loketském kragi. Bylt to rod gak wzuešený w úřade,ch zemských, tak i milostnj patronowé chrámu a školy. Po sešlém rodu mužského pohlawj prowdané dcery Kladnem wládly, až z počátku 18. stoletj welewéwodkyné Toskánská Kladno, a ktomu patřjcj welké pansíwj Čerweiio-Angezdslcé kaupila. Toto podržjc, Kladno \v roce klášteru Březupwskému odprodala. Mezi opaty a spolu patrony se nade wšecky opat Beno dokázal milosliwým, který negen farnj kostel oprawil a o- zdobil, ale i nákladné nowé stawenj, kapli při liřbitowě sw. Floriána založil, po geho smrli málem geště nedostawenau, kteráž až potud očekáwá uástupnjka patrona, onomu w milostiwosti rowného. Též i socha Panny Marie na náměslj r nákladem toliko zlatých, co tudy let, od něho postawena gest. Prwotnj základnj kámen kaple sw. Floriána swělil Šimon Brus arcibiskup w Trapezuntu, Suffragan arcibiskupa Pražského Lolielia. Fara Kladenská, gedna z neywýnosněgšjch w 16. stoletj ohledne na rok k přispěnj nowě založenému semináři kwycbowanj mládeže k duchownjmu stawvu pod zpráwau

80 Jesuitů, tak nazwaného konviktu mezi ginými cjsaři Ferdiuanďowi I. od kapituly pražské sewykazuge s 50. kopami auroků, gežto Gřiřj Zdarský ze wsi Hřibu přigjmá od Zdenka z Kladna faráři za přjgem odkázaných, gichž prý farář Kladenský hognými přjgmy obdařen, snadno o- pykati může. Pubička na rok Schmiedl Hist. Soc. Jesu Prov. Boh. L. 11. p ff) Kostel r od hraběte Ivlary opět zweleben. gg) W 14. stoletj ku kapitule patřjcj wes, k gegpnužto kostelu Jan kauownjk u sw. Y\ jta a spolu Probošt u Wšech Swatých zásobu téhož kostela rozmnožil r L. E. \ 1. E. 4. hh) Starobylá, a w stálé poslaupnosti zachowalá powjdka zkamenělého křiwopřjsežnjka, geuž se w nemalém, hrubém pjskowém kamenu před kostelem stogjcjm diwákům ukazuge, oswěd- Ču e Í5 starobylost J téhož kostela od oněch časů, když dle přjsné kázně w starobylé cjrkwi hrubým w nekagjcnosti zemřelým hřjšnjkům,. gakož zaumyslně křiwě přjsahagjcj gsau, pohřeb na mjstě swatém s poznamenánjm a postawenjm křjže na hrob se nepowolil. Takowj umrlj mimo poswěcený liřbitow pohřbeni, gimž na mjsto lcřjže gen hrubý kámen postawen býwal. Odtud kletba: Bodeyž si se z k a m e n ě lroku arcibiskupský panoš Jan z Dobré, pak r Wogtěch z Dobré, z pozůstalosti swého bratra Giřjho, a r gistá Anna, každýznadgme-

81 nowaných dobrodinců gednu kopu au roků témuž kostelu nadal. L. E. YIII. II. 5. IX. q. 7. XIII. q. 10. Wes Ž i linu sfilialnjm kostelem na sněmu pražském r od cjsaře Ferdinanda 1. darem obdržel Bořita Martinic. i i) Wlastnj rytjrské sjdlo býwalých pánů z Malkowic. R z.wojéný Geško Tassawec ze Studnowsi postřjdnj patronát mezi Alešem panošem z Malkowic, a mezi Marešem Bušketau synem DaliborOwým z Malkowic, gniénem swého otce usaudil nad kostelem Malkowským. Bylí pak tento kostel od dáwňých časů štědře nadán, nebol r nacházj se s powolenjm konsistoře pronagmutj na tři léta polj a luk, které- 1o pronagal Petr farář z Krušiny a bratr gel)o Wáclaw Diwiš za ročuj činži 15 kop. p. g. L. E. XIII. E. 10. a O. 3. kli) Lidice bljž Slanélio s býwalým farnjm kostelem sw. Jakuba, gemužto gistý Slánský měšlan k užitku farářowit á kaplanowu prodal 1 kopu auroků, a farářlgménem Wanko roku lcaupil opět od giného měštana 3 kopy auroků, knimžto r geště 6 kop auroků přidal k wyžiwenj kaplana. Přjkladem farářowým pohnut gisty měštan Slánský rozmnožil toto nadánj 3 kopy auroků. L. E. VIII. II J. 1. XIU. N. 1. Pan Miláčko panoš z Lidic r založil s gednau kopau p. g. auroků 4 wýročnj mše. L. E. XII. li. 19, Časopis p. K atoí. Ďuch. )]]. 3, 6

82 11) Roku SazemazIIorešowics powo lenjm lconsistoře chalupu a k nj patřjcj pole za giaé proměnil. L. E. VI B. 6. mm) Smečno chowá přes 300. let wzne.sený onen, we wlasti a cjrkwi stegně powěslný rod Martinicú od cjsaře Ferdinanda II. na hrabstwj pozdwižený, galco swého pána, a ehrámowé téhož panstwj gako swého patrona. Pro uznalé zásluhy toho rodu cjsař Leopold TI. welel, by po wymřenj mužského pohlawj hrabě Klam, manžel hraběnky rozené z Martinicú, gméno a štjt rodu Martinického k swému připogil. Zbynko arcibiskup kostel Smecanský w děkanstwj pozdwihl. Z děkanů paměti hoden Ctibor Kotwa, genž r postaup.il w probosstwj Litoměřické po slowutném Sixtu z Larchenfelsu. Albert Waldstein Kotwu pro učenost a řečnictwj s.obě tak zamilowal, že usmysliw sobě w Gičjně nowé biskupstwj založiti, gemu prwnjmu berlu biskupskau giž napřed přisljbil. Složil tento býwalý děkan Smečanský knihu pod nápisem : Mumreg čili Larwa, pro wýbornau gegj češtinu chwály hodnau. R. 14()7. panj Žowlca wdowa po Bernardowi z Ledče darowala kostelu Smečanskému 3 kopy anroků. L. E. XIII. (f. 5. nri) Mšec, (Kornhaus) w 16. stoletj Oldřich Mičan z Iilinsteinu a Roztoka, a před běloíiorskau bitwau Gindřich Stambach, pánem na Mšeci, ten pak po ztracené bilwě s mnohými ostatnjmi trestem byl ztjžen, ano statek mu' odňat

83 byl a prodán Benigně zlobkowic za kop. Na rok kniha 12. nadán] kostelnjch obsahuge odkaz gedné kopy auroků pro kostel Mšecký z pozůstalosti pana Jana rytjře ze Zeliny, gegžto ugeo Iwaň měl w plnomócenstwj. oo) Roku 138S. panoš Albert z Lukowa, ginák z Wraškowa, udělil kostelu Lukowskému a Klobuckénnt 2 kopy pr. gr. auroků. E. L.XII. B. 12. Roku (1387. rozhodnuta gest pře týkagjc se práwa patronatnjho mezi Geškem z Pruha, Filippem synem Wogslawowým, a Matěgeni z Klobuk. R porownal se farář Iilobucký s Janem Proboštem z Raudnice; a r. Í419. s panošem Donýnem z Lukowa o latí ku. L. E. XII. A. 14. XIII. 8. C. 7. X. L. 3. pp) Gedno z neystaršjch měst w Cechách od knjžete Neldana okolo r založené, a od slané wody, z njž sůl se wywařowala,,slaný nazwané. Nelze pochybowati, že paprsky w Idawnjm městě rozžatého swětla wjry křestanské záhy na Slánsko došly. Knihy nadán] koštelnjch uwádj městský farnj kostel probošstwjm kláštera Benediktinského w Ostrowě od Boleslawa II. r založeného. Že pak toto prohošstwj welmi wýnosné býti musilo, dewátá kniha nadán] kostelnjch G. 4. patrně dokazuge. R Oldřich tenkrálnj probošt z nadgmenowaného kláštera wykázal 20. kop pr. gr. auroků, pak ge~ dnu u města kaupenau -«vinici s powolen]m kra le Wáclawa, by na wšecky budaucj časy pro- &&

84 bošt k sesli kněžjm, zde se nacházegjcjm, geště gine dwa, buďto z kláštera té řehole, nebo cjrkewnj připogil, a mimo to geště 3 žáky (kleriky) žiwil, kteřjby po střjdě každodenně rannj mši kúctě P. Marie zpjwali. Z winice pak welel, by Probošt každoročně sud wjna klášteru Ostrowskému odwáděl. Toto založen] Zbynko Arcibiskup r potwrdil. Když pak gižr probošt š penězi newystačij, založil geg opat geho. L. E. XIII. O. 5.. Pa.trněgi bývvalé probošstwj opatstw] Ostrowského ze založen] špitálu slánského od slečny Kateřiny Michkowy r se dokazuge. Tat položila klášteru Ostrowskému 50. kop pr. gr. ku kaupi pol] při wsi Tukletu, gež odhodlala k ošetřowán] nemocných w špitálu Slánském, wymjňug]c sobě wšak na čas swého žiwota 4 kopy auroků, gichžby sobě u probošta Slánského wyzdwihpwala. Nad tjmtowolně přigatým uslauowenjm, listina takto zn]: Bly Bohuslav opat, Martin přewor a wšickni shromážděnj kláštera sw. Jana Křtitele na Ostrowě, řádu S. Benedikta, i Theodorik probošt w Slaném tohož řádu S. Benedikta, známo činíme wůbec. a t. d. Diplom. Mansion. Arch. Doxan. apud Gelas. Dobner. Monument. Tom. III. pag Mimo hogné nadán] proboštů Slánských, farního kostela Sw. Gotharda se nacházj na r obdarowánj měštanstwa s 5. kopami pr. gr. auroků. L. E. XIIÍ. A. 9. Nenadlauze trwal tento stkwěly staw Slánského kostela uprostřed nábo-

85 žné horlivosti měštanů Slánských. Když r od Taboritů poraženi byli, konečně sami spojriwge se s Launskýini, ničehož posvátného nešetřili. Po Bělohorské smutné porážce všech statků obecných i wšech měštěninských nadán], od předešlých mocnářů gim udělených, zbaveni gsauce, do tělesné poddanosti hraběli Bořito- wi Martinicowi, pánu na Smečně, padli, který s kopami město a k městu patřjcj v e- snice, Želenice, Netovice, a Lotauš zakaupil r Gak to v Slaném za Času panowánj cjsaře Rudolfa okolo r až do času vyneseného majestátu svobodného prowozowánj všelikého vyznánj stálo, zgednánj Konsistořepod obogj patrně seznati lze. Měli I ten čas ^lanštj za děkana BlaŽege Plzeňského, prvý děkana Čáslavského, gegžtor farářem Pražským u sw. Mikuláše, a spolu radau konsistoře nacházjme. Na toho muže sočili Slauštj, protože po katoličku služby božj konal, a svátostmi přisluhoval, gak to cjsař a konsistoř p. 0. poručili. í doráželi urputnou nezdvořilostj na konsistoř, by gim na mjsto něho Jana Wirtenberského, bývalého faráře H ostiw ického, za děkana dala. Tomu však konsistoř, znagjc geg ve vjře a v chovánj vadného, nikterakž swoliti nechtěla; kdyby však na svém stáli, a Blažege, kněze ve všem dobrém shledaného u sebe trpsti nechtěli, tedy že gim Wáclawa Dačického, děkana Mělnického mjsto něho dosadj, a onoho na Melnjlc potvrdj. W

86 zaslaném torna listu \ve středu po 3 králjch r kousistoř gim domlauvvá takto : Psanj takowe!io nám zaslaného s titulem potupným a posměšným wjce že činiti nabudete, za to žádáme. Wšak Slanstj ani Dačického, geuž r administrátorem konsistoře pod obogj byl, ani Mělničtí Sbzege za děkana mjti nechtěli, a na dopisowánj konsistoře ani odpowědi nedali. Když pak konsistoř, užjwagjc swého práwa, Slánským Dačického za děkana potwfdila, zadali oni samemucjsaři žalobu na násilj- gim učiněné od konsistoře, která odpowjdagjc předstjrané důwody wywracuge a wypisuge trudný staw děkana Slánského, proto že dle gegich bludů s mim srownáwati se nechce, takto : Neymilosti- wěgšj a neýnepřemoženěgšj cjsaři, Uherský a Český k rá li, Pane Pane nás neyinilostiwěgšj! q cj_ pqw ěď, kterau měštanosta a konšelé města Slaného na poručen, W. M. C., aby kněze Wáclawa Dačického d o o b c e sw é z a děkana přigali, dali, gsme w našem uwaženj bedliwém měli, a gest nám to gisto S nemálym do týž obee podiwenim, že my šetřjce dobrého radu c,rkwe swaté a W. M. C. mandátu do městkrá- owstw, tohož Českého wyšlých, aby zlehčowáni nebyli, že oni směsi to k něgaké kyselosti proti nim při, tati * nas u W ' SI- C- ostauzeti, gežto my co činím e, čin jme s dobrým rozmyslem a bedliwým uwážen,m našjm, aby čest, chwála božj, kdež giž ntuchla, V 1 prawa Krist0Wa opuštěna gest, zase wyzdwizena b7ti mohla.«obranu pak tu a takowau a au, že gsau mnoho na siěhowánj naložili na 'něze Blažege Plzeňského, slěhugjce geg z města Čásla-

87 -vvv. My tjm '«vinni negsme, v ša k gsme gim toho kněze Blažege chtěli rádi na déjšj čas zmechati, aby autra- ty na stěhováni obce té k zahubeni nevedly ; nynj oznámili. že ho V obci swé trpěli nemohau, a před ctynm ]ety welmi welice o něho sluli, a rádi ho do obce swe od nás m ili chtěli, a teď ani gednoho roku w obci swe' geg trpěli nerbtěgi, gesto se i pan sudj neywyššj za něho přimlauwal, že kněz katolický gest, a v ša k oni nic na to nedbali, tak se proti němu zazlili. Ginau obranu kladau, že malé opatřeni magj k swe faře na děti kněžské, a že Officiales školnj žádného pohodl) na faře užiti nemohau. W pravdě to W C. M oznámili můžeme, že gsme ani gim' žádných děl], ara ženatých kněžj do obce gegich nepodávali, a s takovým i knězi- m i, gakož ge nám poraučeno od W. C. M., m y c u m nemáme, než kněžj neženaté gim podáváme, i takgic confirmugeme. Ale oni sami páni Slanšti kněžj v sv em městě ženili, gako kněze W áclawa Pjseckeho, kněze Jana Deportu, který u nich děkanem byl, kneze \ \ a- wřince Leandra čtyry léta i s dětmi s vděčnost, trpěl,, a neřádným kaplanům swalby a vesel, 8trog.li, a sami při tom weselj přjtomni byli. Kněžj ženatých co swe obce s dětmi přigjmali za děkany na potupu kousistoie naši, a z wěrného kuězstwa žádného, gako kněze Martina Stěžku, který u nich umřel, a Žena s dětmi u nich zůstala, kněze, který nynj w Kvilicich gest, tri w obci sv é s Ženau a s dětmi gesto Žádný kněz nebyl, a kterého te p rv teď na poručeni W. C. M. ze swé obce wybili. e a na misto děkana trpěli, I gum města tolikéž čini, podáme-li gim kněze neženatého konag)cjho všecky řády cjrkewni, tedy nám ho hned očerni, a tu.ňž tak Ženatého kněze, by třeba desatero dětj měl, když toliko obradku dělá, řády sv.cjrkw ew yprazim ge,všecko u nich za svaté a dobré gest, a sťjm se vs'jm mlčj

88 a ge trp}, ani na milost W. C. M,, ani na konsistoř nia newznášegjce. Acta. Cons. sub útraq. ex Bibliotb. Arcbiep m) Štrašec. Roku byl farář sm etany w saudu o geden dwůr, nad čjmž tento rok rozsauzeno bylo. R desátky i robota gakož i odwod sýra faráři ustanoweni gsau byli L. E. XII. B.6. C. 16. Zdá se, že roku gestě Lutheranstwjm nakwašeni nebyli, žádagjce kněze Lukáše, by do Částky knsžj pod obogj přigat, a od též konsistoře gim za faráře dán a potwrzen byl. Čemuž konsistoř wolná u o- sadnjku se za něg pfimlauwá, by geg s swau čeledj slušně chowali, a gemu, co předešlým fa-* rářům bez ugmy wse odwáděli. Za to konsistorialnj polwrzenj žádá od obce zaslánj 1. tolaru. Acta Cons. sub. Utr. rr) Worašice. R farář tohož kostela darowal 1 kopu pr. gr. auroků, giž u panoše arcibiskupského Jana Draščaty w Solanu pogistil. E. L. YJII. P. 4. ss) Wrbno u lesa. R Jan opat Strahovský a Jakub farář Wrbenský smlauwu u- cimwse, rozličné sobě záwazky a sliby dali. L. E. VI. C. 10. Ku konci l5.stoietj páni Roztokowé z Ivlinsteinu Wrbnern wládli, a w tom kostele pohřbeni gsau. tt) Křtice. R Wiljm panoš z Ořechu za scbe a bratra swého Beneše a dceru Blaru- 'S1'' l Ll1 Ic0Pau a úroků wýročnj mši při tom kostele založil. L. E. VIII. D. 1.

89 ivw) Roku pan Řičen z Brloha tento kostel drahně nadal. L. E. B. 5. a roku Jan Hryzo a Habard, synowé Fridricha z Wrané založili 1 kopau pr. gr. we wsi Březj pojištěna u wýročnj mši. L. E. IX. A. 12. Pole ku kostelu přináležegjcj r darowal Huras z Bedřichowie. L. Ě. XIII. U Sedmero swátcstj cjrkwe s\v. katolické wyswětlených w sedmeru postnjch kázanj, spolu s řečj připrawugjcj o swátostech wesměs. Od W áclawa W ilém a W áclaw jčka, w Pjsraě swatěm Doktora, hlawnjho kostela ti swatého Wjta ua hradě pražském kauownjka kazatele (Ecclesiasles) etc. (Pokracowánj.) 0 swátosti biřmowánj. Wzkládali na uš ruce, a oni přigjmali ducha swateho. S kut. ap. VIII, 17. Wjra gest základ a kořen wšecb ctnostj křestanských; nebo bez. wjry nenj žádné ctnosti, žádné prawé a stálé ctnosti. Cjm wšak silněgšj a pewněgšj wjra gest, tjm také silněgšj a pewněgšj gest ctnost na ni založená. To dowodj Pán Ježjš, když prawj: Kdož slyšj slowa má a zachowáwá ge, podoben gest muži maudrému a opatrnému, kterýž ustawěl dům swůg na skále, a sice proto že i on dům swůg, t. g. žiwot swůg a swědomj swé na skále prawého poznánj, a prawého wnitřnjhó, ne pak gen powrchnjho nábožeustwj ustawěl. I spadl přjwal.^protiwenstwj, a přišly řeky sauženj, a wáli wětrowé polcušenj, a obořili se na takowého křestana: wšak ne

90 padl, ale pewně stál, poněwadž wjra geho pewná byla. Mat. VII, " A gak krásně dolicuge Apoštol díistognost a moc prawé wjry přjklady pěknými na starých swatých otcjch, na Ábeli, Enochu,. Noé, Abrahamu, Izáku, Jákobu, Josefa, Mogžjsi, a giných zbožných mužjch israelských a prorocjch, dokládage: Rez wjry nemožné gest ljbiti se Rohu ; nebo přistupugjcj k Bohu wěřiti musj, že gest Bůh, a těm kteřjž ho wěrně ctj a přikázanj geho zachowáwagj, odplatitelem gest. Žid. XI. O zagisté: bez wjry nenj žádná ctnosti, žádné pewué ctnosti. Ale ach, gak mnohým uebezpečenstwjm gest swatá wjra křestanská wystawena! Nebezpečenstwjm u wnitř, nebezpečenstwjm wně. Za nyuěgšjeh sice časů nestogj nás wyznáwánj našeho sw. náboženstwj krwe a žiwotů, gakož stálo prwotnj křestany : ale medle nepotřebugeme-li wždy geště zwláštnj odwnhy a statečnosti, bychom při gedowatých ausrněčcjch nepřátel náboženstwj, a uastogte! i mnohých zpronewěřílých křestuuů, při množstwj zlých přjkladu, a tolikerých swodných spisů a rauhánj u wjře stáij setrwali? Aponéwadž wjra základ gest ctnosti, a my gi tedy netoliko w srdci chowati, netoliko usty wyznáwati, alebrž skutky dokazowaii máme : nepotřebugeme-li zwláštnj posily s hůry, bychom za ctnostné křestanské obcowánj se nestyděli, na ošemetné šprýmy lid] nešlechetných nedbali, a tolikerým wnadám a nástrahám k zlé-

91 mu mužně odolali? Blaze nám, gestli kterého takowého prostředku, njmžto se nám zwláštnj milost božj k setrwánj u wjře a stálému gj skrze ctný žiwot ukazowánj propůgčuge, a my k duchownjmu bogi posilněni býwáme! Wšakgest, west! Teiij který nás na křtu swatém znowu zrodil, chtěl nás také gakožto slabé nowozrozence skrze Ducha swatého u wjře posilnili, a proti autokům swěta a těla ohraditi. Wysjlage nás do boge, ozbroguget nás také swau božskau zbranj, zdobě nás znamenjm swého řádu, bychom nad nepřátely křjže a swého spásenj swjtězili. To se pak děge w swátosti biřmowánj ; giž gméno télo swátosti nadpřirozený geg] aučinek k srozuměnj nám dáwá ; nebo b i ř mo wati slowe tolik gako s j 1 i t i, Wlastně gest swátost biřmowánj toliko pokračowánj křlu; nebo gakož gsme skrze křest swatý k cjrkwi křestanské přiwtěleni, od hřjchů očištěni, a k nowému žiwotu, který z Boha gest, znowuzrozeni a poswěceni byli : podobně máme skrze biřmowánj wte swaté křestanské wjře posilněni a tak upewněni býti, bychom gi stale wyznáwali, a powinnosti, které nám uldáda, * wěrně plnili. Swátost biřmowánj gest w pořádku milostných prostředků, které Ježjs Kristus k našemu poswěcenj ustanowil, druhá a neybližšj po křtu swatém, a o kteréžto také dnes w druhau neděli postnj rozgjmánj učinjme.

92 Promluwjm tedy o swátosti biřmowá- 11 j a sice : 1. O gegjm božském ustanowenj, 2. o gegjch milostných aučincjch a 3. o způsobu, kterak gi hodně přigjmati marné. W biřmowánj, swatém biřmowánj přigjmame Ducha swatého, čili dary Ducha swateho : ale kterak mohu gábez tebe mluwiti o tobě, Dn.se swatý, Duse Bože?! Iiterak mohu zwějstowati swětlo twé, neoswjtjš-li mne, oheň twúg, neroznjtjš-li mne, sjln a moc twau, neposjljs li mne? Přigďtedy, přigď, Duše swatý, oswět, roznět a posilni mne kazatele i posluchače! I. Že biřmowánj žádný pauhý obřad cjrkewuj, alebrž božské zřjzenj gest: wjmet djlem z pjsma swatého, djlem z dědičného cjrkewnjho učenj ; tedy ze slowa božjho psaného i nepsaného. Uslyšewše apoštolé, ktéřjž byli w Jeruzalémě, wyprawugj skulkowé apoštolštj, žehy Samářj přigala slowo božj, poslali lc nim Petra a Jana. Kteřjžto přišedše k nim modlili se za ně, aby přigali Ducha swatého; nebo geště na žádného z nich nepřišel, ale pokřtěni toliko byli we gménu Pána Ježjše. Tedy wzkládali na ně ruce a oni přigali Ducha swatého. VIII,

93 o sw álosli biřm ow ánj. 415 Dále čteme w skulcjcli apoštolských: Stalo se, když Apollo byl w Korintu, že Pavel prošed vrchnj lcraginy, přišel do Efezu a nalezl tu některé učedlníky, i řekl k nim : Přigalili gste Ducha svátého, když gste uvěřili? Kteřjžto odpowěděli: Ba anigsme slýchali, gestli Duch svátý. I otázal se gich dále : W kom tedy pokřtěni gste? - Bekli: Křtem Janovým. I řekl gim Pavel : Jan zagisté křtil toliko křtem pokánj lid, řk a: aby v toho, kterýžto měl po něm přigjti, uvěřili, to gest, w Ježjše. To u- slyševše pokřtěni gsau ve gniénu Pána Jezýse. A když vzkládal na ně ruce Pavel, přišel (sstaupil) Duch svátý na ně. XIX, 1 6. Z toho widjme, že apoštolé na pokřtěné ruce vzkládali, a tento svátý obřad rovněž tak, gako křest wšeobecně zachovávali. Tak nasvědčuge Pjsmo svaté, a Irenasus, žák apoštolů pjše z neystaršj křestanské dávno- Vělcosti: Kolikrálkoli apoštolé na věř jej ruce wzkládali, přigjmali Ducha svátého, genž potrawau žiwota gest. IV. adv. lweres. c. 3o. Kře sta né! toliko Ježjš mohl Ducha svátéhosl]- biti, a toliko Ježjš mohl Ducha svátého-uděliti. Když tedy apoštolé 11a pokřtěné wěrjcj ruce vzkládali modljce se, a když na gegich modlitbu a s k r z e vzkládán) gegich rukau Duch svátý 11a věř jej s nebe sstanpil: i kdož ge k tomu splnomocniti, a té moci gim uděliti mohl, toto swátostné gednánj vykonávali? A poněvadž

94 cjrkéw Iíristowa stále trwá, a wěřjcj každého času přispěnj a pomoci Ducha sw. k posilněn j swé wjry potřebj magj: kdož medle biskupy gakožto náměstky apoštolů týmž plnomocenstwjm a tauž mocj ozbrogil a ozbroguge? I kdo giný, leč godiúé ten, kterému Otec wšecko odewzdal, a který poklady swé lásky a milosrdenstwj dle Ijbosti rozdáwati mohl Ježjš gakožto Syn Božj a zakladatel králowstwj božjho na zemi. Au činné rukau wzkládánj apoštolu na wěřjcj gest nám tedy rukogmjm ustanowenj swátosti biřmowánj. A apoštol Pawel počjlá také zrowna wzkládánj rukau k swátostným obyčegům křestanštwj, rowně galco křest, neb pjše k Židům: Opustjce za čárky učenj lcřestanského k dokonalegšjm wěcem přistupme, nezakládagjce opět prwnjho učenj o pokánj skutků mrtwých, a 0 wjře w Boha a učenj o křtu a wzkládánj rukau. V I, O biřmowánj gakožto swátosti ubezpečuge nás pak také swaté dědičné, čili austnj podánj, totiž cjrkewnj tradicj. Ne wšecko, čemuž Ježjš učil, co on činil, konal, nařjdil a ustanowil, napsáno gest. Gestit pak i mnoho giných wěcj, pjše sw. Jan na konci swého Ewangelium, ačkoli poslednj byl, který po ostatnjch Ewangelistech, a w.šech giných sw. spisech a naučenj plných listech apoštolů swé Ewangelium psal, pjše: gestipak 1 giných mnoho wěcj, kteréž činil Ježjš, a kte

95 ré psány negsau. XXI, 25. Aswalý Pawelnapomjná wýslowně Tessaloniekych: Bratřj, zachowáweyte naučen], kterým gste se naučili, buďto skrze řeč, buďto skrze list náš. 2. Kor. ÍT, 14. Gakkoli Pjsmo swaté dar gest uesmjrné cen y a sklad božské maudrosti, nicméně neobsahnge auplné zgewenj božj. Wždyt sláwalo giž Cjrlcwe prwé než geště swatá Pjsraa sepsána byla. Austnjm wyučowánjm zjskalo křestanstwj w Palestjně, w Sýrii a okolnjch kráginach znamenitého prospěchu, drjwe nežli prwnj sw. spisovatel Matauš swé Ewangelium psáti počal. Ausině byl o ucenj a nařjzenj Ježjšowo hlásáno, a od ust k uštům podáwáno. Tauž pak také cestau, totiž poslaupným učenjm došlo nas, že sw. bii mowánj prawá od Ježjše Krista ustauowena swa tost gest. Tak učj neystaršj lalinštj i řečtj cjrkewnj otcowé a spisowatele, znichžto take mnozj mimo wzkládánj rulcau spogené s modlitbou spolu obyčegného swatého mazanj pokřtěných připomjnagj, a vesměs tuto swátost wšeligak příslušně nazjwagj, potwrzenjm, pečetj wěčného žiwota, pečetj Páně, duchownjm zpečetěnjm, swátost) dokonalých, swatostj wzkladanj rukau, swátoslj pomazánj *). Z tolikerých a *) Sw. Crha Jery*. Galech, mystag Kehoí Naziau. O rat. XI. in s. lavacr. Theod. m Cant. 1, 3. T ertul. de bapt. c. 7. Sw. Ciprian Ep. LX X. O ptat. Milev. ad Parmenia. Paciaji S erm.de bapt. A m broži de Sacerd. c. l. v. 2. Augustin in 1. ep. Joan. L. 3. n. 5. a L. 11. contr. lit. Petiliaui c Papež G elas: Sacrnmeutarium u M urato- ria Lilurg. Rom. L. 1. ete.

96 tak mnohých swědkíi wjry prwopočátečnj dwa genom uwedeni buďte : Tělo se umýwá, by duše očištěna byla ; tělo seznámená, by duše byla ohrazena; tějo wzkládánjm rukau se zastěnuge, aby duše od Ducha sw. oswjcena byla; tělem a krwjpaněse krm], by duše pro Boha žiwena bylapjše starý Tertulian o swátosti křtu, biřmowánj a swatém přigjmánj. De resur. car. c. 8. Co tehdáž apoštolé w Samářj činili, prawj sw. Ciprian, to se až podnes u nás děge, an toliž pokřtěnj před předstawene cjrkwe (biskupy) se předstawugj přigjmagjce skrze naši modlitbu a wzkládánj rukau Ducha swatého, abypečetj Páně zdokonaleni byli. Ep. LXXI1I. ad Jubaj. Cjrkew swatá, gižto apoštol Páně slaupem a utwrzeujm prawdy nazjwá (1. Tim. III, 15.), powažowala po wšeclcy Časy biřmowánj za swátost. Tak se toho dočjtáme z cjrkewnjho sněmu w Illiberis slaweného 1. P (Can. 77.), ze sněmu drženého w Arles r (Cau. 8.), ze sněmu wlaodicei od r (Can. 48.) Neyposleze pak rozhodlo dustogným swým swědectwjm swaté shromážděnj tridentské: by nebyl gmjn prawowěřjcj, nýbrž z cjrkwe wylaučen, kdoby prawil, že biřmowánj pokřtěných pauhy toliko obřad, a nenj prawá a wlastnj swátost. Can. I. de Confirmatione. Nynj wšak, což působj a aučinkuge swátost biřmowánj?

97 lí. Apoštolé wzkládali na pokřtěné ruce, a oni přigjmali Ducha swatého. Co pak Duch swatý w apoštoljch a prwotnjch křestanech působil a aučinkowal, známo z děginy swaté. Onit přig jma li totiž také zázračné dary Ducha swatého, dar gazyků, dar diwů činěnj a uzdrawowánj. Tito wšak darowé slušně přestali w pozdněgšjch. časech ; nebo gako wnowě zasazenj stromkowé časlěgšjho zaljwánj potřebugj, lak Ono prwňj množstwj wěřjcjch skrze zázraky chowáno byli mělo, aby nimi wážnost Cjrkwe křestanské titwrzena byla. Když se ale cjrkew po swětě rozšjřila, nebylot přisljbeno, žeby ti zázrakowé trwati měli, aby mysl naše ne wždycky widitedlných hledala wěcj, a lidské pokolenj gim přiwyknauc do wlažnosti newpadlo. S. Aug. de vera fide. c. XXV. Protož prawj apoštol: Gazykowé cizj negsau znamenj wěřjcjm, ale ííewěřjcjm. 1 Kor. XIV, 22. Kdožby wždjr geště zewnitřnjch zázraků žádal, měgž dosti na odpowědi Páně : Magjt Mogžjše a proroky, vry pak Ježjše a Ewangelium, Ježjše a gehó Cjrkew. Luk. XYI, 31. Zewnitřnj tedy zázračnj darowé Ducha swstého přestali, kdy gich wjce potřebj nebylo: a wšak zůstali wnilřnj geho darowé apoštolům a prwotnjm wěřjcjm uděleni, dar maudrosti a rozumu, dar rady a sjly, dar poznánj a nábožen- Časopis p. K atol. Duch

98 stwj, dar bázně Hospodinovy, Izai. XI, 2. Apoštolé, gešto prwé ze strachu před židy se uzavírali, byli, an Duch sw. na ně sstáupil, plni podiwné odwahy a srdnatosti, vystupugjce giž veřegně, a učjce a vyznáwagjce Krista směle a bez bázně. Petr, slabý Petr, který Pána a Mistra swého zapřel, i zapřen] swé přjsahau potvrdil, hlásal giž, an Ducha sw. byl přigal, neohroženě Ježjše usty a swým životem, i swau mučedlnickau snirtj. Prwotnj křesíané, gešto zpočátku tak slabj, chauíostiwj a vrtkavj byli, dostavovali se, Duchem sw. byvše posilněni, bez bázně a osteychánj před své saudce, a podnikali raděgi wšeliké muky i smrt neyhrozňěgšj, nežliby se křestanského iiáboženstwj byli odřekli. Eyhle! tak aučinkowal Duch sw. v nich; tak ge nadpřirozenau swau milostj pronikal a sjlil u wyznáwánj a konán) gegich swaté vjry. Křesíané! v svátém biřmowánj uděluge se i také nám Duch svátý, a tento Duch sjlj též nás u vyznáván) a vykonáwánj našeho swatého náboženstwj. Weřeguě před celým světem mámet Ježjše gakožto swého Pána a božského Spasitele, a líčen) geho gakožto božské učenj wyznáwati. Tidožkoli vyzná mne před lidmi, vyznámt i gá geg před Otcem svým nebeským; ale kdožby mne zapřel před lidmi, zapřjmt ho i gá před Otcem svým, kterýž gest v nebesjch. Blat X, Ach! gak mnozj za nyněgšjho času

99 stydj se za swého božského Spasitele! Gak mnozj zapjragj křestanstwj! Duch wšak swatý sjij nás swau milostj k se.trwánj u wjře, bychom w nj stálj a nepohnutj zůstali. Wšak ale netoliko wyznáwati, nýbrž i wykonáwati máme swatau wjru swau. Wjra má/smeyšlenj naše šlechtili a prawidlem našeho gednánj býti. Láska a důwěrnost k Bohu a k Ježjši má wewšelikých přjpadnostech, i neytěžšjčh zkauškách žiwotanašeho na nás widitedlna býti. My máme obcowati podlé swatých božjch přikázanj, a ani gedincho wědomě a zaumyslně nemáme přestupowati. Smysl náš má čistý, a žiwot náš bez auhony a swatý býti, tak gakž na djtky božj náležj. A to aby se stalo, sjljt a podporuge nás neviditelným způsobem Duch swatý w swátosti biřmowánj. Anebo, což médie plátno, křestansky wčřiti, žiwi-li gsme pohansky? O Milj mogi! wjra gest neykrásněgšj dar božj. Wjra nás wyzdwihuge od wěcj widitelných k newiditelným, od wěcj časných k wěčným, wyzdwihuge nás z prachu nad hwězdy do nel)e. Onat gest základ našj naděge naše u- těcha w žiwoté a smrti. Žid. XI, 1. Clowěk bez wjry nemá žádného podnětu k ctnostnému a bohumilému žiwobytj. Wjra nás činj djtkami božími. Ale nastogte! gak mnoho rukau ňeswatých tisiluge tento klénot neydražsj nám z rukau a srdce wýrwati? Gak mnoho udalostj hrozj zkázau wjře swaté? A wšak nic nás nemá w nj

100 zmeyliti a zwiklati. Pewně a nepohnutě máme se držetislowa neomylného. Tak milowal Bůh swět, že Syna swého gednorozeného dal, by každý, kdož wěřj w něho, nezahynul, ale měl žiwot wěcný. Jan III. Nápodobně nemá nás nic. k hřjchu slauditi a swésti, ani tělo a moc smyslnosti, ani sliby a pohrůžky, ani zlj přjkladowé nešlechetného swěta. Hluboce márnet w duši swau wrýtí ' Patin Rohu se klaneti, a gemu samému slaužili budeš, Boha, genž knámmluwj skrze Syna swého w prawé ejrkwi geho Boha máme we wšech wěcech poslaučhati, hlas geho slyšeti, a podlé geho přikázán] žiwi bytx. Agak, křesíané! při tolikerý*h nebezpéčeilslwjch, osjdlácli a pok^šenjch u wnitř a wně nemáme-li potřebj sjly a moci s hůry? Nemáme-li potřebj zwláštnj pomoci božj k wyznáwánj a konánj swatéswé wjry? Omámet zagisté : a ay! tutosjlu, tuto božskau pomoc propůgčuge nám Duch sw. w'swátost i biřmowánj, sjlj nás wšemohaucj swau milostj, bychom gako dobřj lc. esíane prawe kře-* stansky wěřili a žiwi byli. W swalém biřmowánj wylit na nás býwá Duch swatý asicegakžsw. Ambrož pjše: Duch maudrosli a rozumu, Duch rady a sjly, Duch známosti a náboženslwj, Duch swaté bázně. LIII, de Sacram. c. 2. Takhle dóspiwáme k dokonalosti, zpečetěnj na dusi nezrusilelným znamenjm, * gakž 1 swátost t 1*V w m otra- T/ nj Otcowé sw. nazjwagj. PrOcež gakož gen gednau člowěk křtěn býwá, tak také gednatt to-

101 liko může biřmowán býti. Gest!i se s cesty prawé zase odchylj, k náprawě žiwola a obnowe ij úmyslu swého giných milostných prostředků má, a ňikojiwělc geště gednau křtěn aneb znowu biřmován býti může. Ale medle gaké přjprawy žádá se od nás k hodnému přigetj swatého biřmowánj? III. Přjprawa k swatému biřmowánj záležj w tom: abychom u wjře křestanské, zwláště pak wtom, co tato svvátost gest a působ], náležitě wycwičeni byli ; abychom duši swau od hřjehů očistili; a spolu s náležitau zbožnostj, uctiwostj a pozornoslj před biskupa přistaupili, an modle se nad námi skrze wzkládánj rukau a mazánj swatým olegem Ducha swatého nám uděluge. I kterakby medle mohl člowěk, lctery žádnau, aneb gen křiwau známost o swaléni biř mowánj má, který o geho božském zřjzenj přeswédčen nenj, a milostných geho aučmků nezná: kterakby mohl člowěk takowý plnost milosti božj z této swátosti wážiti a gj dosáhnauti? Anebo kterakby mohl u wjře posilněn a w ctnosti utwrzen býti ten, kdož wjře a ctnosti wyučen nenj, snad dokonce ani prwnjch prawd náboženstwj křestanského nepoznal? Čili snad djtě do boge wyšleme, pokud zbraně užjwati neumj a swe wlastnj sjly nezná? O gest načitě potřebj, by k biřmowánj přistupugjcj u wjře křestanské wůbec, a zwlašt vf

102 tom, co se této swátosti týče, wycwičen byl. Protož také wyučowal Ježjš učedlnjky swé po tři léta, prwé než dary Ducha swatého na něwylil. Proto pak také žádá biskup od každého biř mowánj přigimagjcjho šwědomité wyswědčenj o přigatém cwičenj, aneb geg sáni skaumá, aby se o geho křesťanských wědomostech přeswědčil. Z toho wšak nesuďme, žeb.y děti k sw. biřmowánj neměly připauštěny býti. Nebo když djtěw pěti, šesti letech swatému náboženstwj wyučowati se začne: i nemůže-li, zwláště gsau-li učitelé schopnj a swědomitj, wjru swau záhy naučí li se znáti? A nenj-li které djtž s to až do 9ti 10ti let, medle bude-li scliopněgšj agemněgšj po odběhléni roku? Ach, při našj líyněgšj wjc a wjc se zmáhagjcj oswjcenosti zwláště we zlém, gest! giž ítaké autlá mládež naše mnohotwárným bludům, osjdlůma pokušenjm wystawena; a protož nedleme, nemeškeyme nadpřirozené milosti posily Ducha sw. w swátosti biřmowánj gi saučastniti, hned gak mile rozum gegich k poznánj prawdy se roz- winul, a ony náboženstwj swé se znáti naučily. Wždyt giž sedmi dewjtileté djtky k swatému pokánj wedeme: i pročež ne také k swatému biřmowánj P čili snad čekati máme, až něžná Mletá newinnost od bohaprázdných nešlechetnjků swedená, nemůže wjce kwělu čistého srdce Bohu za obět přinesti?

103 Čisté srdce newinné swědomj gest wčo druhá, genž k přjprawé sw. biřmowánj náležj. Nebo může-li Duch sw. w srdci se uhostiti, kteréžto plno neřesti hřjchu a reydiště záhubných íiáružiwostj gest? Může-li w duši přigjti, kterážto neprawostj porušena, nénj gemoú milosti božj? Gakož neylepšj sjmě na roli zdařiti se nemůže, zmohl-]i se na nj kaukol, semeno duse: nápodobně nemůže ctnost zniknauti a wjra růsti a posilněna býti w duši zpustlé a nemrawué. Toliko čisté srdce gest schopné milosti božj; a toliko wkagjcjsea polepšené duše wyljwá Duch swatý obzwláštnj milosti swé. Při stnpugeš li ale hřjchy poskwrněn, abys wsw. biřmowánj poklad milosti w sobu rozhognil: tedy wěz, že w člowěku nemůže rozmnoženo býti, čehož on geště nemá, a že to patrný odpor, gednau rukau od sebe zawrhowati,, co druhau při gjti práhneš. Má li tedy swálost biřmowánj žádané aučinky w tobě wywésli; tedy gdi a smiř se prwé s otcem twým nebeským; očist srdce swé od hřjchu a neprawosti, přigma s prawau ljtostj a pokorau swátosl, kterau Ježjš ustanowil na odpuštěnj hřjohů : a pak se bezpečně důwěřug w milost Ducha swatého, který čisté chrámy wolj, kde si stan rozbigj. Tot pak také gest, čehož katolická cjrkew od biřmowati se dáwagjcjch žádá, ale čemuž hiřmngjcj biskup zbuznge, když před udělowánjm této swátosti sepiatýma rukama k

104 Bohu semodlj: Moc Neywyššjho očistiž wás od hřjchu! OČistěu swálostj pokánj mát pak biřmowánj přigjmagjcj wraucně se modlili, zwláště pak wjru, naděgi a lásku s ustawičným. wzhledem na tuto swátost wzbuzowati; mát i sám Ducha swatého wzjwati a prošiti za dary geho, které Otec nebeský dáwá těm, kteřjž ho prosj. Luk. XI, 13. Ažet nynj prawé to okamženj gest, kde 011 z wlastnj přeswědčenosti weřegně a před cjrkwj k wjře křestanské se wyznáwá; mát slib u- činěný na křtu, že wjře swé swaté wždy a wšudy wěren zůstane, zgewiti, a pak s uctiwostj a djlců činěnjm k weliké slawnosti toliko gednau w žiwobytj mjsto magjcj přistaupiti. Mát pak mezi sw. gednánjm na wšeclco konánj biskupowo pozoren býti; na to když geg znamenjin sw. křjže žehná na čele, genž sjdlo gest swatého i křiwého studu, aby,,se nestyděl za sw. Ewan- geliumrjm. 1, 16. a když geg maže křjžmem, čili olegem oliwowým smjšeným s balšámem, aby dobrau wůni ctnostj křestauských od sebe wydáwal, 2 Kor. II, 15.tak gako balšám woňawý gest, a sílen byl wnitř na duši, tak gako oleg tělo sjlj; a když konečně maličký poliček mu dáwá, na znamenj, že má hotow býti pro wjru w Boha a swého Spasitele wšelikau nesnáz a potupu snášeti w trpěliwosti. Kdožby wšak po přjprawě geště dokonaleítšj taužiltomu radj sw. Karel Boromey-

105 slcý: *) by dobrými, bohumilými skutky křesťanskými hoste nebeského, Ducha sw. vjtal,ne sice gakobý Duch tento uplacen býti chtěl; nebo Búh nenj gako synové lidštj, uplatitedlny. A však gestliže skrze skutky křestanské lásky dokážeš, že láska, základ všech ctnostj w srdci twém obývá; gestli střjdmostj, zdrželiwostj a dobrowolnýni se odřjkánjm dovolených íozkošj tělesnost swau skrocugeš, a tudy srdce swé v pravý chrám Ducha swatého poswěcu geš: i nemus]-li pak Búh lásky a swátosti s zaljbenjm na tě hledě ti a plnost.swé milosti tjm hogněgi nad tebau wyljti? A protož slyš křestane, genž se k sw. biřmowáňj připrawugeš a hotowjš, slyš radu swalau a nezamjtey g i! Podáwá-li se ti w onen čas pi jležitost wykonati skutek který dobrý, nenech gi okolo minauti. Znáš-li nemocného a ginak trpjcjho bratra, gdi, potěš ho, nemůžeš-li skutkem pomoci; a wšak pomoz, gsi-li sto. Widjš-lihladového,nahého : gdi nakrm ho z swé zásoby, přikryg nahotu geho, a uweď ho laskawě do přjbytku swého. Slyšjš-li čest a gméno newinného zhanobowati; widjš-li wdowu utištěnau, sirotky o- puštěné ; widjš-li giskru rozbroge mezi přátely zažehagjcj se : gdi, úgmi se cti uraženého, zastup potlačeného, a smiř bratra s bratrem, l a - *) lu iustíttitióue de Sactam. confirma.

106 kowé skutky Ijbj se Bohu, a wztahugj hognost milosti geho s hůry na lidi takto ho milugjcj. O, wy, kteřj gsle swátosti biřmowánj gejítě nepřigali, učte se swému sw. náboženstwj, přeswčdete se o geho božstwj, a modlete se k Bohu, aby wám skrze swaté biřmowánj swého sw. Ducha dal, který u wjře podiwné sjlj a zachowáwá. A wy, kteřj giž biřmowám gste: pro Búh! neodporugle přigaté milosti; buďte stálj u wjře! Wjra gest wa.še ozdoba, wáš klenot. Wyznáweyle gi, koneyte gi! Modlete se častt gi Duchu swatému, kteréhož gste přigali, aby se od wás neodchýlil, alebrž zůstal we wás a s Vřámi ustawičně. Modlete se s nábožným Dawidem: Srdce čisté stwoř we mne, ó Bože, a ducha přjmého obnow we wnitřnostech mých! Nezamjtey mne od twáři twé, a Ducha swatého neodgjmey o - de mne. Žalm L, Amen.

107 O swátosti osíáfoij. \VzaW chleb djlcy Činil a lám al, a dáwal gim ř k a : T o to! gest tělo mé, kteréž se za w ás dáw á. To čiňte na m au pam átku. Luk. XXIX, 19. pokračován] našich postnjclx kazanj gsme dnes na tom, w Pánu shromážděn]! abychom o ueywětšj,neydůstogněgšj a neysvětěgšj svátosti, swátosti oltářuj wespolelc promluvili. W giných swátostech přigjmáme milost b o žj; tato ale. svá - tost obsahuje původa v šj milosti, který ostatnj swátosti ustanowil. Tato veliká svátost obsahuge samého Ježjše, věčného Syna věčného Otce s tělem a dušj, s geho božstvjm a člověčenstvím. O natě obsah všech, zázraků, které tyz božský Spasitel, v tě liv se a obcovav na zemi, konal a působil pro nás. O bódeyžby genom gislcra oné lásky rozum můg osvjtila a srdce mé zavlažila, giskra oné věčně plápolagjcj lásky neslýchané, která geg pohnula toto neypodiwněgšj tagemstv] ustanovili, abych ge výkladem svým ne zneuctil, ale s to byl geho nedostižitedlnau hognóst a vznešenost, geho nesmjrnau blahočinnost a geho uevyvážitelnau užitečnost Láskám vašim ukázati, a plamenně v rý ti v srdce vaše! Anebo m ohu-li ueroznjcen býti, mluv ě o tagemstwj, kteréžto ustavičná památka a skutečně božská zástava oné neskonalé lásky uest genž Syna božjho pohnula, dáti se za nás *" J i?

108 w obět slitowánj? a w kterémžto se on nám wždy gfiště dariige, u nás zůstáwá, swým nás tílem a krwj swau krmj, a s námi neyaužegise spoguge? O tagemslwj bohnboguosti! wolá swv Augustin : ó obraze gednoty a swazku lásky! Iído žiw chce býti, tul má, kde a od čehožby žiw b y l; gen at přistaupj at wěřj at se přiwtělj, aby obžiwen byl, aby se těla Páně přidržel, aby Bohu a od Boha žiw b y l! Gmenuge met pak tulo neyswětěgšj swátost swátost oltářnj, proto že se na olláři wykonáw á. Sluge též tělo božj nebo tělo Páně, proto že w nj tělo Pána našeho Ježjše K rista skutečně, podstatně a dokonale přjtornno gest. W e- čeře Páně se gmenuge, že gi Ježjš při poslednj wečeři před swým utrpenjm a swau smrtj ustanow il; a stůl geho, poněwadž nám s swým tělem oprawdowý pokrm předkládá. Gmenuge se řecký; Eucharistia t.g. djků činěoj, poněwadž Ježjš djky činil Otci, když chléb a když kalich po poslednj wečeři do rulcau swýcli wzal, ano přikázal při opakowánj tagemstwj toho též a spolu s njm, aneb raděgi skrze něho za w šecka dobrodinj Bohu děkowati. Gmenuge se latině : Communio, to gest společenstwj, proto že nás negen s Kristem, uýbrž i nás samy mezi sebau pogj a sgednocuge, působjc z nas wšech geduo tělo w témž Kristu Ježjši. 1 K or. X, 16, 17. Bychom wšak auplně po

109 znali, coiíám o teto před&stogňé sivá io stiw ' děti gest potřeb], uwažrae : 1. Gegj ustanowenj, 2 gegi auňel a neyspasitedlněgši «účinky, a 3. způsob, kterak gi hodně pii-gjmali máme. Swaté ustrnut) a rozkošné pod.wenj pogme dnes ás wšecky nad bolj nestihla,, sviiemohaucj liskat, a klaněn] neýj>odněgsj snjženostj. Myt sew p ra clu. klaněli budeme, uznagjce, že člowěk tenroz m swůg lidský neylépe ctj a neyhodníg. ho u žm i, kdož njm z okresu geho ol.mezenost. ncwybihá, alebrž geg podrobuge neskonalému roz umu božímu. - Pryč se wšemi c,z,m. myšlen kam i; svvalá rozn.ysh.ost p a n n g mez. nam.. r. Giž dávzno dřjw euež I r f jl n eyw ítsgsj s w i- tost těla swého rstan ow ll, sani se )e c e em a sice žiwým chlebem n azv al, a pr,sl,b.l z c h l é b t e n t o,lá «a j e j n ' «*? «>» V * * - s e t o p o o n o m w e l i k é m z á z r a k u, t e r y n c i z a č á t k u s a v é h o k a z a t e l s k é h o a u r a d u, v y k o - n a l, n a s y t i w p ě t i c h l e b y a d w ě m a r y b a m a m u - ž (, w p o č t u o k o l o p ě t i t i s í c ů k r o m ě z e n a d e t j t a k s ic e, ž e P» - j c e u j ^ c e g e s t e p o z n - j v; i 0, n e ž p v l r f c e l é z á s o b y b y l o ; d v a n á c t e k o š i, d r o b t ů! N a d t j m p a t r n ý m z a z r a k e m u - žasl se lid, důwodní se do.neyslege že Jez,a onen «e lik ý prorok gest, který na swet m d p r.

110 g jti, totiž Messiáš, gehož tehdáž wůbec očekáwali. Druhý den na to sběhl se týž lid k Ježj ši, geho zázračnau moc w žiwé paměti máge ; i tu ale wzal Spasitel přjležitost, lid tento tělesný na LTmý pokrm pozorná učiniti, kterýžto ne tělu, ale duši nesmrtelné gde k duhu, a prawé a wěčné blahoslawenstwj působj, řka: Snažte se o pokrm, ne který hyne, ale který zůstáwá až k životu wěčnému, kterýž Syn člověka dá wám. Gát gsem ten chléb žiwota. Ačkoli otcowé wa-.ši gedli manu na paušti, předce zem řeli; lotot ale gest chléb s nebe sstupugjcj, aby bude-li kdo z něho gjsti, neumřel. Gát gsem ten chléb žiwý, genž gsem s nebe sstaupil; bude-li kdo gjsti z chleba tohoto, žiw budenaw ěky. A sice chléb, kterýž gá dám, tělo mé gest, tosam é tělo, které dám na smrt za hřjchy světa. Ano tělo mé práwě gest pokrm, a krew má práwě gest nápog. Kdo gj tělo mé a pige man krew, we mně prebýwá a gá w něm. Jan VI. I nem ohl-li Syn božj lidem, kteřjž gemu wěřiti chtěgj, swětlegi mluwiti, w gakém smyslu chce, by slovům, kterýmiž chleba při poslednj wečeři posvětil, se rozumělo? Nebo když dle obyčege židowského naposledy předswati smrtj beránka welikouočnjho s učedlnjky swými gedl; když geště wšickni pospolu seděli; když mnohokrát giž o swém od nich odchodu, což oni tak nelibě nesli, byl pro m lu v il: nynj po skončené wečeři wzaw geště gednau chléb a -

111 wraucné djky zaň čině an oči wšéch učedlnjků naň byly obráceny, lámal geg a podal ho gim řka : Wézmětež a geztež i Totoí gest tělo mé, které se za wás dá. To čiňte na mau památku. Týmž způsobem wzaw kalich, djky činil a dáwage ho učedlnjkům, řekl: Wezmete a pjte z něho w šickni: Totoí gest zagisté krew má nowého zákona, která za wás wylita bude na odpuštěnj hřjchů. Těm islow y: Totoí gest lělo mé, a : Tatot grst krew má, Ježjš K ristus proměnil chléb w tělo swe a wjno w kiew swau, tak gako někdy w Káni Galileyské wodu u wjno proměnil, s tjm gediným rozdjlem, že tam i chut a způsoba zewnitřnj wjna se okázala ; tuto pak aby tělo Kristowo k gjdlu, a krew geho k pitj odporná nebyla, způsoba sic zewnitřnj a chut wjna a chleba, ne wšak podstata gegich zůstala. Neboí nerekl P an. T otoí znamená tělo mé krew mau; nýbiž řekl bez o - balu a zřetelně: Totoí gest tělo mé, t. g. to co w rukau mám awám podáwám, gest tělo mé ; a to což w kalichu tomto gest, gest krew má. Prw ale byltě to chléb, a bylo to wjno ; a gest.tedy nynj, gakž Kristus d), geho tclo a í^eho krew. Tak wyprawugj sw. Ewangelistowé MatauSXXYI, Marek XIV a Lukáš XXII, A apoštol Pawel pjše: Kalich požehnánj, kterémuž dobrořečjme, kalich, w němž wjno w krew Kristowu modlitbami a wzjwánjm božjho gmena obrácjme, a g e-

112 hpž s djků činěnjtn užjwánie, zdaliž nenj společnost krwe Kristowy? A chléb, kterýž lámeme, zdaliž nenj účastnost těla Páně? 1 Kor. X. 16. a pokracúget: Gá zagisté přigal gsem od Pána (skrze zwláštnj zgewenj), což i wydal gsem wám (uče wás), že Pán Ježjš, w kterau noc zrazen hyl, wza'l chlél) a djky čině lámal a řekl: YVezměte a gezte : Totot gesť tělo mé, které za wás wydáno bude. To čiňte na man památku. Takž i kalich když powečeřel řk a: Tento kalich nowá úmluwa gest w mé krwi. To čiňte, kolilcrátkoli pjti budete na mau památku. Nebo kolikrátkoli gjsti budete chléb tento a kalich pjti, smrt Páně zwěstowati budete, dokawádž (k saudu) nepřigde. Protož kdokoli bude gjsti, chléb tento neb kalich pjti nehodně, v in en b u de tělem a krwj Páně. Zkusiž tedy sám sebe člowěk, a tak z toho chleba gez a z kalicha pj. Nebo kdož gj a pige nehodně, odsauzenj sobě gí a pige 5 protože nerozsuzuge tělo Páně, protože mezi tělem Páně a giným pokrmem obyčegným rozdjíu nečinj. 1 Kor. XI, Z těchto slow zdaliž patrno nenj, že sw. Pawel slowa Kristowa w smyslu wlastnjm bral? O, a n o: Ježjš Kristus gest w swátosti oltář nj skutečně a podstatně přjtomen ; a sice gak mile kněz dle rozkazu geho : To čiňte na mau památku, poswěcugjcj slowa nad chlebem a w j- nem wyřkne, chléb a wjno w tělo a krewr K ri- \

113 stovu se promeňuge, tak že gen způsoba chleba a v jn a pozůstává. Arcit toho pochopili nemůžeme: a v š a k mohli-libychom o tom pochybov ali? Přjtomnost Ježjšova w swátosti oltárn] nenj žádná viditelná, do smyslů padagjcj, alebrž svátostná, nadsmyslná; což pak nadsmyslné gest, sahá nad meze našj pochopitelnosti a nenj zákonům smyslnosti podrobeno. Ale medle mohli-libychom o tom pochybovali, kdežto Ježjš Syn božj nemocné pauhým svým slovem u zd ravoval, vodu u vjno prom ěnil, přirozenosti rozkazovaly že ho okamžitě poslušná byla, m rtvé k řjs il, a giné mnohé zázraky činil, kterýchž rovněž tak pochopili nemůžeme? Mohlilibychom o tom pochybovali a toliko obraznau geho přjtomnost přigjmati, kdežto zďe Ježjš gako stanovitel nového zákona mluvj, azákonadárce žádných obrazů neužjvá, léčby zaumyslně sv ě t v blud uwésti chtěl? M ohli-libychom o tom pochybovali, anot to ustawičná a neměnivá vjra cjrkwe byla? Sw. Ignác mučedlnjk á biskup Antiochenský, který s apoštoly obcoval a žil důvěrně, a svědkem byl gegich učeuj a čin ů, v y zn áv á slavně, že Ěucharistia tělo Spasitele našeho Krista Ježjše gest; to samé tělo, kteréž za hřjchy naše utrpělo; a kteréž Otec vzkřjsil. Ep. ad Smyr. c. 7. Sw. Justin, též mučedlnjk, pjše hned po časech apoštolských o wečeři Páně : Nepožjváme gj galco obyčegného pokrm u, ani gako obyčegného nápoge; nýbrž Časopis p. K atol. Duch

114 gakž wyučeni gsme, že onen pokrm wtěleného Ježjše tělo akrew gest. Apol. I, c. 60. Sw. Irenaus biskup Lionský domlauwá bludně smeyšlegjcjm o prawém půwodci swěta :,,Odkud w ědj, že cliléb tělo gest Páně akrew kalich geho, newěřjce, že on Syn gest wlastnj Stwořitele swěta, Slowo, skrze které wiíecko učiněno? LIV. adv. Gnostic. c. 18. *) Kljment kněz Alexandrinský uwádě slowa Páně: Gezte * tělo mé ; pjte krew mau, dokládá: Tento zwláštnj pokrm podáwá nám P án; On dáwá tělo a wyléwá lcrew: gaké přediwné tagem stw j! Psedag. L. I. c. 6. Zkrátka: wšickni swatj olcowé a spisowatelowé cjrkewnj učili a wěřili gednomyslně w skuteěnau přjtonmost Kristowu w swátosti oltářnj, začjnagjce od časů apoštolských we wsech naslédngjcjch stoletjch. Sw. Řehoř Nyský, Efrem Syrský, Epifan, Jan Zlatoústý, T ertulian, Orígenes, sw. Ciprian,Hilai íus, Ambrož, Augustin. Taktéž se táže sw. Crha Jerusalémský : Bůh člowěk prawj o chlebu: Totot gest tělo mé," i můžemeli o tom pochybowati? Ugištuge též ř k a : T oloí gest krew má, i smjmeli se zpěčo- #) Cfr. 1. IV. adv. harr. c. 34. L. V. c Die Lehre von der Eucharistie ln den. drei ersten Jahrhunderten. H istorisch- theologische Abhandlung v. J. D 5Ilinger. Mainz Oie alte A bcndmahlslehre durch katholische und nichtkatholische Zeugnisse alter und neuer Zeit beleuchtet

115 v ati tomu věřili a řjci: Nikoli, to penj krew geho? Cat. myst. c. 66. Podobně učj sw. Ambrož: Gestit toprawé tglo, které ukřižováno a pochováno bylo. Gestit to v p ra v d ě svátost těla geho,.. IproČ- ])y všemohaucj slovo Kristovo, genž při stw.ořenj světa z ničeho v y v e d lo, což tu nebylo, nemohlo v něco giného o brátiti, což giž tady west? L. de m ysteriisc.9. Imohli-libychom při tolikerých svědeotwjch adůkazjch geště pochybovat! a nevěřjcj zůstali? O, nikoli, myt tobě v ě ř jme SynuBožj! Poněvadž praw jš: T o- tot «;est tělo mé, podrobngeme a klanjme se a v id jme očima ducha, čehož nevidjm e očima těla. Gak mnozj řjkagj, p ra v j sw. Jan Zlatoústý : Kýžbych geho oděw, geho obličeg, geho postawu widěl. P řjteli, tady ho vidjš samého, geho se dotýkáš, geho požjváš. Přegeš si gen geho pděw v id ě ti: On ale dává se tobe s á m liegen widěli, nýbrž dotýkali, požjwati, w žiwot twíig přig)inati.a Hom. LI«in Math. A wšalc powstáwá otázka: nač Syn Bož) tuto přediwnau svátost u stanovil, a kteřj gegj aučiukowé gsau? II. Jcžjš ustanovil neysvětěgšj svatost oltařnj na věčnau památku lásky, utrpenj a smi ti sv é. T otot gest tělo mé, kteréž se za v á s d á- (

116 'vvá to čiňte 11a mau památku. Luk. XXII, 19. Kolikrátkoli budete gjsti chléb tento a z kalicha pjti: smrt PáuS zwěstugle. 1 Iíor. X!, 26. Když za stolem sedjme, můžemeli zapomenauti na toho, který nás pozw al? Zdaliž nehledj každé oko na hostitele, protože gest pánem stolu? Kdož ale medle gest hostitelem w chrámu u oltáře? [Ježjš ; protož pak také u stolu geho gen na něho mysliti, geho lásku, gelio smrt rozgjmaiti a gi zwěstowati máme, proto že smrt geho gest obět za hřjchy naše a w prawdě žiwot náš. Křestané! widěli gste často giž na hřbitowé hrobnj nápisy a kameny dané na památku zem řelým ; a eyhle! takowý hrobnj kámen sám Ježjš sobě postawil, ne pro marnau chwálu, ale z pauhé lásky knám. Nebo na tom, bychom Pána swého milowali, wisj celé naše spasen]. Gako wděčné djtky lc hrobům rodičů swých se scházegj, wzpomjnagjce sobě s wděčnostj lásku gegich, tak i wděčnj křestané k w e- čeři božského Wykupitele swého se shromáždůgj, by na něho, na geho učenj, na geho slowo při laučenj, na geho smrt, na geho lásku pamatowali. Ale u stolu chceme také g jsti; a Ježjš nás také pozwal k slolu swému, by nám -něco k požjwánj předložil a sice iělo sw éakrew swau. Tělo mé práwě gest pokrm, a krew mápráwě gest nápog. Jan VI. Co pokrm a nápog, co chléb a wjno wrtěle požjwagjcjho p ůsobj: to působj též hodné přigjtná-

117 uj těla Páně v dusfih našich Tělesný pokrm zachowáwá člověku život a zdraw j; umřeltby, kdyby pokrmem v žd y nowé sjly se mu nedodávalo. Rovněž tak duše; gegjživot a zdrav j bez milovánj B oha, bližnjho a všeho dobrého nemůže ostati. W šak gako tělesny pokrm mrtvém u tělu nic neprospjwá; taktéž duše m rtv á, t. g. hřjšná a lásky prázdná žádného užitku z svátého přigjmánj rnjti ne'může. Když ale se srdcem lásku lc Bohu a bližnjmu cjtjcjm k stolu Páně přistupugeme, bývát ona tjm nebeským pokrmem rozmnožena a posilněna. Kdo mne gj, dj Pán živ bude skrze mne, t. g. toho gá w lásce ke mně a k bližnjmu záchovám a upevnjm. Jan VI, 58. Gest tedy nebesky pokrm ten posila našj mdloby, lék proti každodennjm prowiněnjm, a neylepšj pomoc proti zlym žádostem *). Z té přjčiny gistil Spasitel: Nebudeteli gjsti těla Syna člověka a krve geho p j- ti, nebudete v. sobe života mjti. Jan v. 56. Dále; vjm et, že chléb a vjno, kteréhož požjvám e, s námi se spogj a v naši podstatu se obrácj; podobným způsobem skrze svátost těla Páně s Pánem bývám e spogeni, však s tjm v e l mi znamenitým rozdjlem, že tělo Páně tak gako tělesný pokrm nebývá w naši podstatu protru. *) Sw. Clprian ep. LVI1. Crha A lex. IV. in Jogn. c. it. Aug* ep* CXV111, c. 3»

118 usno, ale Pdu pogj nás s sebaů a měhj w sel)o. Protož d j: Iidož gj mé tělo a pige mau krew, we mně zůstáwá agáw něm. w. 57. Tjm tedy nebeským pokrmem přirozenosti Kristowy bý~ wáme aučastni, gednoho s njm smyslu, gednoho srdoe tak, že, kdo nás widj apozoruge w obcowánj s bližnjm, geho iaskawost a wljdnost, když žiw byl na zem i, na nás wypodobněnau spatřuge; a geho tichost a trpěliwost, když těžká na nás padagj utrpenj, když skrze zlost n e šlechetných lidj žiwot nám obtjžen, čest raněna, radost kalena, a naděge býwá poražena. Eyhle křestané, co z nás a čjmže nás swátost neyswětěgšj činj! Křestan, který gj s náležitau přjprawau požjwá, spawlem se honositi může: Žiwt gsem giž ne.gá ; ale žiw gest we mně Kristus/* Gal. II, 20. Swátost těla Páne ugištuge nás pak také o našem budaucjm blahoslawenstwj: Kdož gj mé tělo a pige mau krew, mát žiwot w ěčný, a gáí geg wzkřjsjm w den neyposledněgšj. JanY í, 55. Sicet prawj také Ježjš, že každý, kdož wěřj w něho, mjti bude žiwot wěčný, a že geg k témuž žiwotu wzkřjsj w den neyposledněgšj (w. 40.): a wšak požjwánj geho těla a krwe gest gako zástawa a p^čet, kterau nám k neydokonalegšjmu ubezpečenj o budaucjm blahoslawenstwj zůstawil. 0, gakau rozkošj nemusj oplýwati srdce křestana při stolu Páně rozgjmagjcjho wlast nebeskau, swět onen nowý, w kterémž swětlo přebýw á a '

119 nesmrtelnost, kde oslawený Syn cloweka kraluire? když soba předstawuge, že i on tam m j- sto má od Pána připrawené, že tam dědictwj, slawné dědictwj djtek božjch zachowané má! Nad tau wlastj swau plésati gistě mugj duše křesíanská; wšak sjliti se také má hodným swátosti těla Páně přigjmánjm. w naděgi té blažené. Swátost oltářnj gest konečně prostředek k bratrské lásce a bratrské společnosti weřjcjch mezi sebau; odkudž také gegj latinské gm éno: Communio, t. g. společenstwj. Na to narážj Pawel, když pjše: Gako geden chléb gesí,gedno tělo, ač muozj gsme wšickni, nebo gednolio chleba účastni gsme. ik o r. X, 17. Že křeslané gen gedna welká rodina, gedna Čeleď b o - žj gsau, a ač in n o z j a u d o w é, přede gen gedno tělo wespolek činj, wznešená ta prawda nemůže ničjmž patrněgšj učiněna b ý ti, gako společném stolem, společným požjwánjm geduoho chleba žiw ota: neb tu poznáwáme, cjtjme, widjme, že před Bohem nic neplatj zewnitřnj rozdjl lid j; že wšickni gednomu a témuž Pánu podrobeni gsm e, že z ohledu swých wěčných záležitost] wšickni stegué potřeby máme ; že wšickni od Boha stegných darů z a hodné uznáni býwáme. I kdož tu neuwidj oprawdowé králowstwj božj, kde skrze prostředujka Ježjše Krista gen geden Otec a my wšickni djtky gsme, genž stegných praw požjwáme, a mezí sebau a s Otce n skrze swazek lásky spogeni gsme? Zde cjtj wznešený swau

120 ponjženost, a chudý swau dúsfognost. Sem přicházege k rál, zanecháwá korunu doma ; hrdina odkládá wražedlnau zbraň; učený zapomjná na swau učenost ; bohatý zpomjná na swé bohatstwj, gen aby z důstatku swého občerstwil chudobné etc. O res mirabilis! manducat Dominům paupér, servus et humilis! Prwotnj křestané když kstolu Páně se sešli, obgjmali geden druhého, pametliwi rozkazu Páxiě : Milugte se we spolek, gakož i gá milowal gsem wás. Jan XV, 1?. 0 gacj to aučinkow é, neyblahoslaweněgšj aučinkowé swátosti oltářnj! Ik d o žb y nechtěl k stolu Paně hodně často přistupowati? Kristus gest nám wšecko, prawj welmi krásně swatý Ambrož: Žádášli zahogiti ránu,lékařem gest; páljsli se zim nicj, studnic) gest; gsili neprawostj obtjžen, sprawedlnost gest ; potřebugešli pom oci, sjla gest ; bogjšli se sm rti, žiwot gest ; taužjšli po nebi, cesta gest ; štjtjšli se tmy, swětlo gest ; hledášli pokrmu, potrawa gest.44 Kristus gest wšecko we wšem etc. Kolos III, í l, Kristus gest nám lék ař sprawedlnost? sjla žiwot, cesta swětlo potrawa. Okuste tedy a wězte, gak sladký Pán gest. LU. de Virg. O, kdožby neměl hodně často, ale i co neyhoduěgi připraw en 1c stolu Páně p řistu powati? Nebo toliko hodné přigjmánj wywádj w nás neyspasitedlněgšj účinky ; kdož ale nehodně, w stawu hřjchu tuto swátost přigjmá : to~

121 mu nenj žiwotem, nýbrž sm rtj; poněwadž swětlo se tmau, Krista sbalámem spogiti se opowažu- ire. Mors est malis, vita bonis! III. X Zkusiz sám sebe člowěk pjše apoštol a pak z toho chleba gez a z kalicha pj. ik o r. XI, 28. Giž božský aučel léto klaněn] neyliodnegšj swátosti, a powinná gj uctiwost žuda náležitého skaumánj, totiž náležité přjpraw y, náležitého spořádánj srdce. Anebo nenj-li to neywet šj přewrhlost, w stawu těžkého hřjchu neyswetěg.šjho Boha přigjmati? Sw. Pawel popisuge welikosttakowého hřjchu a hrozný účinek swatokrádežnjho přigjmánj strašliwými slowy : Kdožkoli gj chléb tento a z kalicha Paně pige nehodně, winen gest tělem a krw jp áně. (w.27.) I což nás může oswoboditi, gestliže dokonce cena našeho wykaupenj nás obwiňuge, a my z geho zneuctěnj se musjme zodpowjdati? Ale naslogte! na tom nenj geště dosti: Kdož gj a pige nehodně (mjsto spasitedlného užitku) odsauzenj sobě gj a pige, protože nerozsuzuge těla Páně (od obecného pokrmu), odsauzenj geg proniká, a s celau geho bytnost) se spoguge (w. 29). A skutečně: neb apoštol dokládá: ^Protože mezi námi gsau mnozj némocuj amdlj, a mrau mnozj, smrtj potrestáni gsau. (yr. jo.) Ncstáwá-li se toho wjce za nyněgšjch Časů te-

122 lesným způsobem: učjt předce truchliwá zkušenost, že swéwolné nehodné těla Páně přigjmánj wždy gešťě neybližšj gest cesta kzaslepen] mysli a zatwrzenj srdce. Musjt tedy před prigjmánjrn takowé sebe samého skaumánj předcházeli j kterýmž duše naše odewšech hřjchů, gichž gsme se dopustili, neylépebýwá očištěna. Zkusiž sám sebe gedeukaždý, a pak z toho chleba gez a z kalicha pj. Musjmet bedliwě skaumati swého žiwola, musjmet s přjsnosťj ohledáwati: zdaliž gsme weliké přikázanj lásky k Bohu a bii žnjmu podlé neylepšj možnosti wěrně ostřihali? zdaliž gsme uctiwi k Bohu byli, wděčni Ježjši K ristu, wěrni we swém powolánj, swědomitj w plněnj swých powinnostj k předstaweným a podzřjzeným k manželům a rodičům i djtkám k sausedům, přátelům i nepřátelům? Při tomto pak sebe samého skaumánj iiesmjme sami na sebe spoléhati; nýbrž gakž cjrkew iiařizuge odsudku duchownjho lékaře a saudce se podrob iti, protože samoláska zaslepili nás může, že čistými býti se domeyšljme, hřjchem obtjženi gsauce. Musjmet hřjchy swé poznali, gich srdečně želeti, z nich se w swátosti pokánj před mjstodržjcjm božjm w yznati, a oprawdowé polepšenj sljbiti; - musjme wšemožně uraženau čest, učiněnau škodu nahradili ; čizj statek nawrátiti a zadost učiniti, komu gsme ukřiw dili; musjmet, wedli-li gsme žiwot chlipný, osoby, s kterými gsme hřešili, od sebe w zdájili; nebezpečenstw j, w kterýchžbychom opět padnauti mohli, co neypilněgi se w ystřihati; tělo swé w přj sné kázni držeti: sic nehodně gjme chléb a z kalicha pigeme, a odsauzenj sobě gjtne apigeme!! Sw. apoštol pokracuge: Kolikrátkoli b u dete gjsli chléb tento, a z kalicha tohoto pjti, smrt Páně zwěstugte, dokudž nepřigde. (w 26.)

123 Tato geho slowa ukazugj, čeliož dále k h dněmu přigjmánj potřehj gest. Mámet smrt Pane zwěstowati; bychom gi ale zwěsto-wati mohu, prwé celý obsah geho žiwota a utrpěn] rozg]- mati musíme. Obzwláště dlužno hrozne- př)- pádnosti posledních hodin geho swatého žiwota uwažowáti: kterak on w stjnu hory Oliwetske se smrti zápasil; kterak polibenjm zrazen byl; kterak geg práwě gako nebezpečného zločince noční dobau přepadli a swázali, f z saudnice do saudnice wlekli, stanné wyslychali proti němu lhauce, wšj se k němu čiledlnosti a útrpnosti odřekli, wšelio sobě powolug]ce, čemuž chtěla wzteklost a zlost, k smrti geg odsaudili a ukřižovali: a kterak on wjte to lrpěti chtěl, gediné proto, aby swět hijsný \v>kaupil, aby wznešené swé powolán] wyplml, aby raněná swědomj utěšil, aby nam pokoge s Bohem, radosti w žiwotě, útěchy w strasti a smrti wydobyl. Takowým srdce gjmag)c]m ro z- ujmánjni máme k oltáři se přibližowati, wecere rán ě požíwagice.. Ale tato žiwá na Ježjše památka nesni] w nás zemdlili, au od stolu Páně odcházejme. ISaše pěkná a nábožná předsewzet] nesmeg] w Jíl u- ku žiwota a w tjsni wezdegšjch pracj a zamestk.nání zmizeli; nýbrž zwěstowati muspne smrt Páně, dokawadž nepřigde, a sice netoliko ušty, alebrž swým žiwobytjm a swým obcowanpu. Swět musj poznali, že gsme po^jwaiijm w e- lebné swátosli skutečně lepšj, skutečné tiššj, uobrotnyslněgšj, pokorněgšj, Bohu oddanegs, se stali. A cítjmeli, že naši dobř] amnyslowe zase umdljwagj, že naše žádosti a náružiwosti zase se zmáhagi: tul znowu sebe skaumati, a u slolu Páně nowého léku a nowé posily hledali

124 máme. Kolikrát sice k stolu Páně gjti máme, určiti nelze. Sw. František Salezský radj lidem, kteřj pobožně w Kristu Ježjši žiwi býti chtěgj, měsjčné přigjmánj; což pak nad to, prawj, aby gedenkaždý uznánj nábožného, zkušeného a rozšafného zpowědnjka zanechal, a radau geho se řjdil #). í gest zagisté slušno, prospěšno a potřebno, aby křestan častěgi památku božského swého Wykupitele obnowowal, časlěgi chleba žiwota požjwal. Přigdet pak mnoho na to, gakým kdo úmyslem a z gakého ohledu k stolu Páně přistupuge: zdaliž bez licoměrnosti, ne proto, aby za nábožného a swatého od giuých gmjn a držán byl? Kdo oprawdowě žiwot swé duše miluge; kdo wěřj, že stůl Páně pramen gest wšj blaženosti; kdo hodownj raucho, totiž newinnost, tichost, lásku a pokoru s sebau přinášj; kdo nikdy k stolu Páně negde, aby co člowěk lepšj se nenawrátil, nábožněgšjm se býti necjtil : ten může časlěgi přigjmati. Zbožnj křestané také dobře činj, když nělcdy za delšj čas od swatého přigjmánj se zdržugj, by po tomto chlebu žiwota tjm wjce lačněli; by zatjm we wšech ctnostech, genž gsau hodownj raucho, tjm wjce se pocwičili; obzwlástě by ducha lásky a pokory sobě příwlastnili. Nuže, wezměmež si, Neymilegšj! pewněpřed sebe, že častěgi w roce k swatému přigjmánj pňgdeme : nikdý wšak gináč, leč náležitě připraweni s duchem náležitě spořádaným. Gen kdo hodně chléb ten gj, žiw bude naw ěky! Amen. *) Philothea, oder Anleitivug zura andachtigen LoIjgu L. II. o, 2 0. W ieu

125 II. OZN AMOW A TEL. / a) Literatura. I 1. Die Matriken der Akatholiken. Von Maximilian Millauer, Doktor und k. k. offentl. ordentí. Frofesšor der G ottesgelehrtheit. Prag s tr. 38. Cena 40 k r. na stř. Spis tento skrow ný sic e t, a vrsali obsahem sw yra w e lew zá cn ý, gegž na slowo w zatý pan professor pastýřského uměn) na universitě našj gakožto prjdaw ek k swému přednášen) hýw alýta poslauchačúm sw ý m w ě- nuge, weškerému katolickému duchowenstwu gakož- to bezpečné nawedenj k. opatrném u se zachowanj u wyskytagjcjch se přjpadnostech, zw láště pak tem, genž na osadách sw ých magj nekatolíky a židy, oznainugeipe a slušně schwalugem e. Znám o totéž dekretem dw ornjho kanceláře od 28. listop. a cirkulářem c. k. českého guber. od i í. pros. m. r.j kterak neyw yššjm rozhodnutím weho c. k. č a s nosti od 20. listop. r. m. nekatolickým pastorům postoupeno gest práw o potud gediné katolickým fararnm pozůslawené, w lastnj giz knihy (m atriky) křtjcj, od

126 dáwagjcj a aum rtnj auředně w esti. Práwo to owšem now é 5 předce w šak z mnohých důležitých přjčin wšeligak obm ezené, z čehož pak také zwláštnj powinnosti gakož pro nekatolické p a stý ře, tak i pro katolické faráře wyplýwágj. Sličně a auplně ge rozw ádj aw ysw ětluge důstogný a učený pan professor náš 5 a powděčci gemu gsm e, že nám tudy neynowěgšj toto nařjzenj důziiámo Činj, gakž se to ow šem pauhým geho ohlá- šenjm státi nemohlo. (S tr ) Nechtěl wšak toliko obyčegné tým ž zákonem wyctene' př pádnosti po- gednati ; nýbrž i také obzw láštnjch a kromobyčegných p á d ů, gichž dotčené c. k. nařjzenj.,* nezmiiíuge a neob- sahuge, dotýká, a radj i Wyučuge učeně a důmyslné, kterakby se w n ich katolickém u faráři m jti a zacliowati bylo. (S tr ) A ponswadž now ota obyčegně se přjčj ; w y w ad jt tolikéž mjstno a pí hodně z rozpaků a pochybnost] : gakoby snad neywyššjm rozhodnutjm tjm to přednosti panugjcjho náboženstw j byly zkráceny, působen) katolického duchow eristw abylo sauženo, a w ážnost geho tudy zlehčena? etc. e tc., a to opět tak doličuge, že za toto geho ponaučen] w eřégné djky w y- nášjme. (S ir ) Přjw ěsek (str 35 '3 8.) geduá o matrikách židowských dle předpisů 9. a 10. j. židow ského patentu od 3. srp Geden Owčinec a geden P a s tý ř, aneb Ě jm ská, neom ylná, stále trwagjcj, -widitedluá, gedua, katolická apoštolská Cjrkew" Kristowa. Od Jos. M. K rá le, kněze ejrkewjijho w Branné. 11. djly, w Praze u Jos. Pospjsila. Oznámená kniha mnoho důležitých praw d W sobě zawjrá, a kdo gi praw ým úmyslem a p řjs lu š n á u pozornost) čjsti bude^ buď leč katoljkem, leč protestantem,

127 bez pochybenj mnohot se z n jn a u č j. A w ša k m álo k terá kniha takt gest přistrogena, b y drahně m nohow áž- ných pomyslů a prospěšných w ýpow ědj w nj složeno nebylo. Pročež dokonalost spisowatelowa čelně ležj na tom, by wšecky zw láštnj od něho w yčtené praw dy k obranému aučeli a zam ěrenj spisu geho upřjtnně se chýlily, w náležitý pořádek byly srow nány a sestaw eny, a posléz praw ým i a podstatnými důwody byly ztw rzeny. Ždaliž a pokudž i kniha bedliwého P. Josefa K rá le :,,Geden owčinec ageden p a stý ř, u tyto ctnosti do sebe m á, nelze zde ro zk lád ati, widjme w šák' ale ze yvšech kusů djla g eho, kterak hlaw ně k tom u směřuge, by u- kázal, že náboženstw j katolické gest praw é božské zgewenj, Ježjšem K ristem předložené ; a cjrkew katolická že gest cjrkeyy ta praw a, od Ježjše K rista štjpena* KicménSby byl weleb. p. skladatel přjležitěgi ge- dnal, a čtenářům lépe poslaužil, kdyby byl spis sw ug logickým obyčegem rozdělil, a na čele w sech nižsjclť a yyyššjch rozdjlů krátké nápisy byl položil. Blát tento spis geho, a t se nem ýljm e, tré hlaw njch djlů. W prw njm od sir w y k lád á, gakýby rozum slowo cjrkew s sebatt n eslo ; že od w Sku L utherow a dwogí gest cjrkew katolická a protestantská ; že ale ge~ dna toliko gest pr;*wá a spasitedlná, a sicet řjm ská k a tolická. Tudjž w tom prw njm djlu gedná p. autor o tom, žet katolická cjrkew m á w šecka znamenj praw é cjrkwe Kristo w y. Tato prw nj kapitola naplim ge celý prwnj swazek, a táhne se až do druhého swazku, a sice až k str W druhém hlaw njm oddělenj do- ljěiti pjlj, že protestantská cjrkew, gak augsburgskehp, taktéž i helw etského wyznánj nemá znamenj praw é cjrkwe K ristow v. W třetjm a poslednjm oddjlu, kterýž se za doplněni a dokonauj předešlých dwau m jti m uže, rnzpráwj od str o tradicj čili o austns po*

128 daném uceuj apoštolském, a od str až nakonec m luw j o uctě Sw atých, gich ostatků a obrazů. Piozumuget z Pjsma sw atého, z cjrkewnjch sněmů, ze sw atých O tc ů, z historie cjrkewnj a ze spisů protestantských, a řjc i m ůžem e, zde onde i učeně, iw ti- pně a dům yslně. UkazUge w šudy pěkně na starožitnost křestanskau, poněwadž se z toho spatřuge, že ny- něgšj cjrkew katolická držj to sa m c, co-c lu žd y, což wšude, což odeíušecli bylo d ržán o ; že se podstatné u- čenj a zřjzenj gegj neměnj ; a žeby giž pro welike' m nožstw i sw ědků k stráni: gegj stogjcjch, každý se ostýchati m ě l, proti w aleti. A w šak litugem e, ze p. autorowi nebylo w ždy Čerpati z pram enu cistych. To platj u p ř. o str. 25. I. d jlu, kde k doličenj přednosti papežské Canon 39tý sněm u prw njho Eíicenského uwo- d j, kdežto sněmem tjm sw atým w lastn^ gen X X Canonů wydáno bylo (Theodor. L. X* II. e. c. g.), a nižádným z nich což takow ého wypow ědjno, gakž zde Čteme. Nýbrž sami odpornjci božského ustauowenj papežstw j na synod ten se odwoláwagj, gmenowitě na Canon VI. 5 ač bezpráw ně, gesto zde toliko o práw jch m etropol ských řeč a gednánj g e st, kterážto _tekdáž biskup řjm ský prow ozow al w kraginách okolo Ujma i ginýcb, a sicet salvo jure divino, quo Ecclesice universalis caput est. Cfr. Časop. II. roč. běh, sw az, 3. str Proto gest w šak předce spis tento, a i hned řeč a způsob psánj chwály dostogeu. Zde onde m luwj p. spisowatel obyčegem starých klasiků českých, a zgewnol gest, že česky psal, i také česky myslil. Gramatičtj 0- m ylow é, gichž ow šem také negeden nacházjm e, pauhe- m u nedopaťřenj přičten i buďte.

129 3* Prewracenost krestanů m nohých, "W sedmeru kázanj postnjch připomjná František X av. Jediná, wikář a dozotce národnjch skol w okresu Přjbramském, W. D. arcibiskupské Konsistoře (tit.) rada, starobylého kollegialnjho chrámu Páně swatých Kozroy a Damiána \v Staré-Boleslawi čestný kanownjk, děkan w Swalém poli bljž Dobřjše. W Praze a w Hradci Králowé str Ohlašugjce kázanj tato horliw ého našeho w lastenc e, gm enowaného důstogného p. spisow atele, genž leta K ázanj postnj o w lažnosti u w jře, a lé ta Školu K ristow u, Čili kázanj o pokánj byl wydal ; na gewo dáwáme : kterak dle předm luw y geště w tomto běžjcjm roce sw azek kázanj swáteč-. njch a přjležitostných, též 28 kázanj o cjrkwi Ježjše K rista, pod názwem : Bezpečný w ůdce k nebesům, w ydati hodlá. 4. K řesíanská katolická modlitební kniha ad Mjchala Ilaubra, kral. Baworského dworského kazatele a kapla- Jia, z češtěná od Jana H ýbla. W Práše u Martina Kcureutra str za 4 0 kr, střjb. Giž w časopisu tomlo (w iz swazek prwnj třetjho ročnjho běhu) w ůbec pronešeno gest, kterak náš gazvk dědičný hognostj modlicjch kněh, djlem půwodnjch, dílem přeložených se w ykázati m ůže, a přitom také okázán o, že draha modliteb cena nikoli na zápalu lyrických c itů, ani na rozmanité přirozenj okrase, a básnjrském slohu se nezakládá, n ež w pauhém duchu katolickém w ě z j, kterým ž duše modljcj'nad w iditedlný a pominu^j.. ej sw ět k newiditedlném u aw Sčném u sew zn á šj, s Bohem se spogiti usiln ge, a od něho sw ětla, ra d y, p otěšen) a w šech dobrých darů oček áw á, genž pauze od Otce sw ětel poelrazegj 5 se Stw ořitelem a Spasitelem sw ým Časopis p. Katol. Duch

130 rozm lauwá, wzdycha k něm u, klanjc s e, nebo děkugjc, nebo wzjwagjc g eg, a S tw ořitel a Spasitel ge'gj m luw ě opět k d u š i, swádj praud milostj sw ých dle potřeby a citliw osti gegj do nj. Ona po něm taužj a okřjwá w n ě m ; On opět w léw á ducba sw eh o do nj, kterýp ak sám zase w zdychage w nj se m odlj. Protož nemálo powděeui gsnie našemu wlastenci Jauowi H ý b lo w i, an tohoto podetknutj se u ch yliw, nadepsanau modlitebuj knihu slaw neho panallaubra, djlem z pjsiua sw ateho, djlem ze spisů O tců sw a tý ch, lotiž: A ugustina, A m b rože, Angelina, B onaw enlury, Bernard a, F u lgen tia, tcž ze spisů ctihodných m u ž ů : opala Blosia, Petra K anisia, Jana Kraseta, Fenelona, Ludwjka Granadskeho, Tom áše 'Kempenskeho a Tom áše de villa nova wybranau a wýborns suešenau, přeložil a wůbec wytjal. Neb, co drahý k le n o t, m ezi neyznam enitěgšj spisy toho druhu n á ležj, a protož gi take' w šem wůbec a gednómu každe'mu poručenau čin jme, tau naděgj se kogjce, že kom u se do rukau dostane, přinese užitků m nohých. Na 12 částek rozdělená obsahuge: i. Každodennj pobožnost, 2. Pobožnosti nedělnj Pobožnosti při zpo w ědi a přigjmánj 4, Pobožnosti na neděle a sw álky katolického roku cjrk ew n jh o. 5. Pobožnost p ostn j. C. Pobožnost pro sw atý Čas welikonočuj a swatodušnj. 7. Pobožnosti na slaw nost neysw ětěgšj Trogice a božjho T ěla. 8. Pobožnosti na sw átky neysw ětěgšj Panny a Rodičky Božj Marie, a m ilých Sw a tý ch Pobožnost pro rozličné' staw y a přjpadnosti žiw ota. 10. Pobožnosti w saužen jch ap okušen jch. 11. Pobožnosti pro nemocne', umjragjcj, gegičh přátely a těšitely. 12. Pobožnosti za zemřele'. Přiozdobena gest krásným obrázkem ukřjžowane'ho S p asitele, ne, gak obyčegně na m ědi, ale na oceli rytým, což panu Martinowi N eureutrowi w děčně se připisuge.

131 5. Ž iw ot sw. Panny T erezie s připogenau krátkau historij řádu bosých Kariuelitánek w Čechách, od Jozefa č e r n é h o. W Praze U Jozefy Felterlow é w knjžecj. arcibiskupské tiskárně \v Seminariiim. 8. str wáz. za 15 kr. stř. Čjm w jce za časůw našich bohom yslná horliw ost m ezi lidem chladne, a baženj po rozkolech se rozm áhá; čjm wjce na oko chutně uprawených, w nilř ale nakažených a gedow atých pokrm ůw z tak nesčjslnýcli, sm y slům a fantazii toliko lahodjcjch sp isů w tělesenstwj nabjrá: tjm w ětšj potřeba, aby se proti nákaze té prostředky přiměřené, a takořka léky domácj u w eřegnost uw áděly. Takow é gsau m imo pochyby knihy nábožným sepsané duchem, zw láště pak popisy žiwota bohom yslných a sw atých lidj. Mezi tyto patřj též sw. T e rezie, která ne genom wyhlášenjm sw. katolické cjrkwe, a le i w ňbecsw ědectw jm neynčeněgšjch a neynábožněgsjcb m užůw,,ženau hrdinské a w zn ošeiié m ysli, a nábožnosti neobyčegné, a učenj gegj božským gm enow áno býti zaslaužilo. Pan w ydaw atel žiw otopisu ohlá-. šeného za základ položil spis p. p. Rássa á W eissa, použjw age zde onde žiw otop isu obšjíněgšjho, pod názw em Spanische Heldin w ydaného. N eytkliw ěgšj mjsta w něm gsau, kdež wlastnj slow a sw até panny se u w ozugj. Tam se wznášj gegj m ilostj božj nadchnutý duch nad obyčeg sm eyšlenj paubých pozem canů; i nenj m o žná, aby alespoň některá m yšlénka a průpowěd čtenáře, byt i sebe w jce sw ěta a zbožj geho m ilow ného, gednák ku poznánj lichých cest pauti w ezdegšj neosw jtila, gednák k wraucj kagicnosti, pokoře a k zam ilowánj w šech bohom yslných ctnostj nepozbudila, aneb dokonce mu perutj, nepropůgčila, na nichž by se w ynésti m ohl nad prach powahy zem sk é, k nahlédnut) sw rchow aného cjle, genž položen člow ěku na nebesjch. Po w ypraw enj běsí *.

132 lni žiw ota te sw ětice božj uwádj p. spisowatel několika průpówědj a m yšlének se spisů g eg ich, a sice tak dů- mysli)}'ch a tkliw ých, že litugem e, že gich -vyjce nepodáno ; co by w šak k obecnému prospěchu neylépe se nahradili dalo, neoslyšj-li ctihodný p. w vdaw ate] prosbu našj o zw láštnj wydánj W ýboru ze spisůw té boho- inyslne' panny. Na konci knjžky připogenc příb ěh y dcer sw, T erezie, genž w býwalém barnabitskéin klášteře w Praze na Hradčanech sw é sídlo magj, w ytažené z kroniky téhož kláštera D. P. Frant. P ř i h o n akým, gsauznam enitý přjspěw ek k historii klášterů Vf Čechách.. 6. S w a tý Týden před welikonocj, obsahugjcj 'wšecky m odlitby a obřadů \yygasněnj d)e předpisu cjrkwe sw até Kjmské katolické. Do češtiny uwedený od Stanislawa W o- bornjka, Podpřewora řádu kazatelského u sw, Gjlgj w starém městě Pražském. K prospěchu now ě zřjzeného xistawu chudých. W Praze w arcibiskupské tiskárně u Jozefy Fetterlo-wé str, K ažd ý nábožný Čech dáwno se giž sháněl po k nize, kterážby modlenj obsahow ala, a posvvatné obřady w tagem stwj plném téhodni, w něm ž se památka našeho wykaupenj obnow uge, dle potřeby wyswětlovvala. Gmenowany p. Podpřew or w y h o w ě l této 'wraucj žádosti našich pobožných kragauůw, a w ložil do spisu sw é- ho ne genom wšecko modlenj, které duchow enstw o koná, nýbrž i dosti obšjrně w ysw ětlil w šeliké gednánj poswatne, gežto posud w eliké částce lidu tagné a ne- srozumitedjne z ů stá w á ; za čež w šech kráganů, zw lášte pak chudých, k gegichžto prospěchu tato kuiha w ydána, djky sobě zjskal.

133 b) Smjšeniny. a) Zákony. D l e neywyššjho kabinet nj ho listu od 7. Trošince m. r. Dopisem m inisteria!njm od 18. Prosince 1829 počtem 29,137. seslaného, shledáno, že mistnj auřadowé w Čechách proti sauložnictwjm w okrscjch gegich w elm i lhostegnž se magj, a na neslušné a p o- horšliw é chowánj podrobených pjsařu powinnc b ed liw o- sti zanedbáwagj; protož se c. kr. kragským auřadům neyw yššjin :ňařjzenjra poukazuge, by mistuj wrchnosti a hospodářské auřady w této přjpadnosti k pow inno-,*li gegich přidržowali, přjsns gim připomjnagjce, že za w šelik é od pjsařů sw ých dané pohoršelij zawazani gsau odpowjdati. D uchow enstw o o tomto nařjzenj k tomu cjli se zprawuge, aby pozorugjc, žeby se kde proti tom uto neyw yššjm u rozkazu gednalo, i hned důwodnau o tom zpráwu z ad a ti nem eškalo. Dwornj Dekret ode dne 44. Prosince ío. r. Geho cjsařo-králowská Gasuost račila n ey w y š šjm uzawřenjm ustanow iti, že se konkursnj zkaušky pro w eřegné theologické listaw y bndaucně gako posud drželi magjdřjwe w šak, než se od patřjcj zem ské w lady na dworuj komissj nad Studiemi předloženj k osazenj w eřegné učitelské stolice zašle, magj se gména žádagj- cjch a gich wypracowánj (konkursnj aukol) mistnjmu ordinariatu podati, aby tento, gestližeby bud proti o so bu žádagjcjho a nebo proti praw ow ernosti geho w ypracowánj nsco lc připomenutj mfil, sw é tnjněnj zem ske wláds k náležitému uwáženj W předkladanj kandidatů předložili m ohl.

134 Dworní Dekret 24. Ledna NeywySšjni rozhodnutjin Geho cjs. král. Gasnosti ustanoweno, že ony diocesnj theologicke' ú staw y, ktere' bezpostřednj zpráwé a doliljženj gegich ordinariatů podřjzeny gsau, od nynčka od theologických direktorů w yšetřow ány b ý- ti neujagj, nýbrž w šecka periodická zadánj magj se gako u giných učitelských weřegných ustawň každoročně patřjcjm auřadůin a dwornj komissj nad studiemi za. sjlati. U ostatnjcb domacjch theologických ústaw ů má ono posawádnj w yšetřow áuj (ohledánj) aspoň každý třetj rok se stáwati. Dwornj Dekret od 4. Února b. r, č j- slem 776. Poněw adž se zákonem pro židy od 3. Srpna i / 9 7, prow ozow auj w šelik é 'poctiwe žiw n ošti Israelitům powoluge, tedy i zkaušeným babám židow ským wykonáwánj babictwj u matek křestanských zapowjdati se nem á. Co se w šak te' pow inosti dotýče djlky w čas potřeby křtjti, nemá giin tato w prow ozow ánj uměnj gegich u křestanských matek nikoliw p řek á želi; n e b o t w takow é přjpadnosti, kdeby rodičow é židowskau bábu powolali, powinni gsau take o to pečow ati, by spolu nsgakau w ycw ičenau křestauku, kteráby w čas potřeby křtem sw atým poslaužiti m ohla, p ow olali. Gub. Č j s 1 o D u b n a Geho cjs. kral. Gasnost račila neyw yššjm rozbodnutjm dne 31 Ledna b. r. nařjditi, by w ychow anci pro gakekoli prowiněnj z duchownjho semináře propuštěni, budaucně také od theologických študij w ylaučeni byli. Gub. Dekret o d 4. Března b. r. počtem D le zpraw y od řjditelstw j nemocnice a ústawti pro nalezence shledáno, že za něgaký čas počet manželů, kteřjby nalezence na w ycbow ánj přigmauti se u- w olili, znam enitě ubyw á, čjmž nem ožnost nastáwá, takowe' djtky z porodnice na w ychow ánj odewzdati. Z tohoto ohledu se dne 4. Března b. r. počtem od

135 slawné wlády konsistoři uložilo, powzbuditi podřize- né kurátnj ducliowenslwo, aby ctnostné a dobře^ zacho- walé manžele přjslušným způsobem k přigmutj tako- wých djtek 11a wycbowáuj pobjzeli ; při Čemž take se oznamuge, že mimo onno cirkulárnjm nařjzenjm od 9. Prosince 1829 počtem 53,412. pogišlsné přilepšen) pě- staunům djtky pod geden rok stářj w opatrowanj pngj- magjcjm, gako prwé powjgecj lůžko (Fatscbbett) s potřebným prádlem a oděwem -wydáwali se bude. Gub. D e k r e t od 22. Un or a b. r. p očtem Na učiněný dotaz sesláno gest Dekretem w.dw ornjho kanceláře náslědugjcj rozhodnut), Že se odewsech pautnických kostelů zwláštnj aučet má skládali, w němž penjze na mše sw. došlé i wynaloženj gich náležitě wy- kázali se magj. Kde ale takowé pautnické kostely spolu chrámowé farnj gsau, magj se clanky na pauti se wztahugjcj s farnjmi přjgmy a wydánjmi w gec en tentýž aučet pogmauti, kterýž se pak dle Dekrelu dwor- ujho kanceláře od 11. Pros po*. 22,586. wyssjm mjstům k nahlednutj předložili má. _ Gub.dekretodl6.dubna č!slem /117, Od c's. král. slawného Gubernium předpisu?) s e w p r o - nagjmánj obecných, špitálských, fundacích a zádušnjch gruntů nasleduajcj w ý m jn k y : 1. Magj se luka, pole, a pastw iny gednothw ě (po kusu) podlé topografických č jse l, gakž to w licitačn)m protokollu vyznam enáno dle wým ěru sw etlosti gegic i (Flächeninhalt) na šest pořád po sobě gdaucjch let, to siest od roku N. až do roku KN. neywjce podawagjcjmu pronagmauti. ' _ 2. Každý nágemnjk m ůže dohádaný (erstiegen) statek na čas trwagjcjho nágmu bez překážky podle zem ského obyčege užjwali.

136 Gznamowatel 3. Gsau nágemnjci pow inni nágem sw ů g w č tw r t- Jetnjch lhutách napřed o d w á d ěti, ap akliby kdo w šesti neděljch po prošlé Ihůte powinnosti sw é nezaprawil, ma obec, zadusj neb špitál práw o, onen grunt beze w seho prawnjbo pogednáwanj toliko s gubernialnjm pow olenjm s gednjm toliko stánjm (Tagfahrt) na autra.v nagemnjka ^novva hcitow ati a za utrpsnau škodu a w ý - lohy uegen na gistotě neb k a u cj, nýbrž i na ostalnjm gmenj nagemnjkows se hogiti. Od takow é relioitaoj, kteraz i tehdáž mjsta má mjti, kdyby gediná toliko w ý- m,nka se n esp ln ila, zůstane tento nágemnjk row ns gako odewáech odtud w yplýw agjcjch prospěchů zcela wylaučen... ^ nágemnjci wšecka na nagatem gruntě w ě- zjc)i břemena zw lastnjho w y b ý w a ti, a za odvvody na- ura ii), transporty a giné zem ské služebnosti nema j žadne gine náhrady pohledáw ati, než která se od zem ské obce "wykáže. 5. Pow inen gest nágemnjk půdu nagatau w praw ý čas w zdělaw ati, gi u áležitě au h ořiti, každau m ěřici to - io gruntu, dokud nágem trwá m rwiti, a mimo to se zaw azu ge, nagatau půdu proti wymjlánj w o d y, za- plawenj chrániti, a m ěloliby se to p řih od ili, má půdu w předešly staw uw ésti, pakliby ale winau sw au něco zan ed b al, ma powstalau z toho škodu Wynahraditi.. Za nenadálé neštěstj nepowoluge se žádná náirada, k. pr. krupobitjm nebpowodnj leč kdyby pro- jaagaty grunt tak w-ilice popleněn byl, žebyseigrun- tovvn) daň odepsala, tenkráte by se mohlo podlé rozmě. ru téhož odpisu také o prominutj nágmu zakročili. 7. Zapowjdá se od pronagatého gruntu něco buď odciziti, zabaw iti, anebo něco na něm staw ěti. «. Nezbraňuge se sice s wýhradau w rchnostenské- powolenj, pole w luka, a p astw iště w r o le obrace-

137 Smj š e n i n y. l i, naproti tomu nemá nágomnjk za takowe zlepsenj žádné náhrady očekáwati. 9. Pakliby toho potřeba kázala k prospěchu obce, kostela neb Fundacj ten neb onen grunt w časen ágm u nazpět p o žá d a li, má geg nágemnjk za prominul] wýrnj- něk nágeinnjch a nahraženj na poli stogjcj aurody, neb sena a o ta w y, od staupiti, aniž pak smj giné něgaké náhrady pobledáwati. 10. K pogištěnj obce (kostela, fundacj neb špitálů) iná se gistota tak ubezpečili, by každý nágemnjk i hned při podpisowánj licitačnjho protokolu, celoročnjmu na- gmu rownau suminu na hotow osti složil, při čemž se ale nágemujku na w ň li zů staw u ge, kaucj peněžnau W takowau gistotu realnj prom ěniti, kteráž by od slaw n é- ho gubernium za dostatečnau uznána byla', k tom uto aučelu magj se w ýtaliy hypothečnj neydéle w 14. dnech po licitacj předložili, při čem ž se samo sebau rozumj, Že, když wjoe nagjmatelů téhož statku w gedno sestau- p j, w šickni w celek (in solidům) ruciti musegj. 11. Potwrzenj slaw. Gubernium takto se w yhražu- g e, že nágemnjk hned po podepsánj licitačnjho protokolu, obec w šak neb zádušj teprw po dosaženém gubernialnjm potwrzenj w práwnj zaw azky w stupuge. 12. Má nagjmatel w šeeky 6temple a gine taxy z wlastnjho zaprawiti Přecházj nágém také na dědice. 14. Každý lichý nágem (Aflerpacht) dřjw e dosaženého powolenj se zapowjdá Za w yw oláw acj cenu přigjmagj se dw ě třetiny prwegšjho pronágmu. 1 Dekret dwornj komm issj nad studiem i ocl l i _ 19, Března č Dle seslaného dekretu w y so - ké dwornj komissj. ráčila Geho cjs. král. Gasnost n ey- w yššjm rozhoduutjm od 2 C. Února b. r. n eym ilostiw ě-

138 gi p o w o líti, aby okresnjm školujm dohljžitelům w us. xnéckýcb obcech plat za visitacj 3 z], od gednekaždo školy ze zádušnj kassy opět byl w ydáw án 5 kdeby ale zádušj takowého platu zniknauti n em oh lo, má se ze školnjho fondu zapravriti. /?) C j r k e w n j z p r á w y. Následuje- II. list pastýřský Český o slawuosti m ilostiw ého léta r MY WÁCLAW LEOPOLD, Z BOŽ.T MILOSTI Kujže - Arcibiskup Pražský, Apoštolské Stolice w Slawném Králowstwj Českém, gakož i po biskupstwjch Bamberském, M íšeňském a Ř ezenském Rozený Legát-, K rálow stw j Českého Primas etc. etc. W zkazúgeiue W šem w Kristu Nám pod zpráwn swěřeným Wěr- uým, ktefj list tento widěti, čjsti, neb cteuý slyšeti budau, apoštolské pozdraweuj a požehnánj! Slowo, které bylo na počátku, které bylo u Boha, a bylo B íih, a ielem učiněno gest, *) Pán totiž a Spasitel náš Jezjs K ristus pozůstaw il sw é drahowykaupe- né cjrkwi poklad m ilosti p ln ý sw até swátosti, usta- n ow ené k posilněnj. našj m dloby, k našemu utěšen) a poswěcenj, gežto gest poivolánj naše a wííle B ozj ##). Z pokladu 4oíio, ku kterémuž kljče odewzdal Pán obzw lašts Petrow i gakožto w iditedlné h law š w iditedlné cjrkwe sw é, a po něm. w šem geho praw ým nástupnj- k ů m, Papežům Rjm ským, obecným O tcům weškerýcb křestanů praw ow eřjcjch; z pokladu toho w yplýw agj také sívat j odpusíkowé, neboli prominut) zawinilých u Bohci trestu časných, které často i slcraušenému. činiteli ) Jan I. **) 1 Thessal. IV, 3.

139 p o k d r ij p o d o s a z e n é m p o s v á t n é m r o z h ř e S t n j h u ď w t o r n - t0 n e b w o n o m n o b u d a u c j m Ž í w o ť é k o d b y w a n j x u s t a Takow ý trest w ystáti musel l i d I s r a e ls T c y Fro rep tánj sw é, ačkoli prohřešen] toto se prominulo geinu na prosbu M ogžjšow u ; nebot n e s p a t ř i l z e m e z a s l í b e n * ) Takowé trošty časné suášeti musel i D a w i d, ac,.o i aerau, wrauc] pokán] čin]c]m u, prorokem S t a n e m zwěstowáno bylo prominut] neprawosti geho. e nj chu zplozené djts u m řelo, a nezdárný Absolob powstal proti otci pomazanému # # ). A w šak odpustily giz sw. Pawel smilníků Korintském u ostatek p ok an ), a tu y spolu u Boha zaslauzený ale new ybytý geště trest ;neb odpustil mu g m é n e m M i w o s o b ě K r i s t o w e, o čemž giz sw atý J a n Z l a t o ú s t ý ***) pí5e, a sw. T o m á š A k i o i n - ský důwodns rozkládá a w yučuge ***#). A kdož medle g e s t ubezpečen, že dosti giž učinil Bohu za tolikeré hřjchy sw é? Kemusjli w yznati každý z n á s, že nepostač] nigaké vynasnažen] lidské k dokonán] toho, co žádá od hříšníka m-ažená sprawedlnost Hospodinowa? - Mdloba tělesná, krátkost j iw o b y t l w ezdegšjho, a kwapná sm rt gak w elice prekazeg] w u i neyhotow ěgšj! Gak nedokonalé a nedostatečne často býw á pokán] naše! A. přísnost neytužš], které sepod- w oluge oprawdowě kagjcj, což g e st, když S1 Prl*ow náme k býwalému pokán] na počátku cjrkwe. U g& bychom se strachowati m u seli, kdyby prostředkem od- pastkůw ukogitedlného pogištču] nepodal nam m i, z e sám z n e s m í r n é h o pokladu zásluh prostředn,ka božského d oplň uge, čeho se nám n ed ostáw á, n ýbrž.i uprjm - *» o v i x r **1 } K r-íl X l l. * * * ) 2 K o ť u l t. 11, 1 0 ; *) 4 M ogiš. X I V. ) i ^ r a l - ^ u - * * * * ) _ s w. J a u Z l a l o u k ý. H o m il. t V. i u e p ls t. 11. a d C o r. l n s u p p le m e n tu n i C X X V, A. 1 -

140 Oznainowatel ne' wynasnaženj n aše, a chtsnj opraw dow e za skutek přigjmáj A h le, k dosažen} takow ých taužebns žádaných od- p u stk ů w, a aicc plnornocných, olilašugera S w ým \y Pánu m ilým a wsrným opst slawnost ju b ilá rn jl opst mi- lostiw au Ihutu, a to sice třetj po S w em nastaupenj ar- cibiskupstwj pražského, zač zw elebeuo buď nestjhle' mi. losrdenstw j B o ž j! Přjkladem w elikého Apoštola národů sw. Pawla *) nařizowali totižto námestkowé Ježjše K rista, na stolici swatopetrskau dosedagjce, obecné modlitby po weške- rem krestanstwu, k wyžádánj gim sw élla a sjly Ducha sw ateho, aby štastns řjditi m ohli fcjrkow swatau obec- n a u, po w šech zemjch a sw ěta kragjch [xozsjřenau ; a udslowali spolu w eškerým wčřjcjm odpustky íauplné na způsob milostiwe'ho le'ta. Tobolo pak přjkladu nábožných predkůw následow al take sw atý Otec PIUS papež téhož gmena osm ý, genž nestjhlau milostj božj na aumrtjm blahoslawene' pamsti w eleslaw neho Papeže L w a X II. osiřelau stolici Petrowu dne 31. března roku m inulého pow ýšen byw, apostolským listem z Iljma dne 18. ííerwna r. m. Wyhlasiti ráčil slawnost jubi/árnj s odpustky všeobecnými, w yžadage sobě u w eškercho stáda PánS wraucj u Boha prim lauw anj, pam číliw na pomoc diwotworuau, gakáž stala se zakladateli stolice Řjm ské, sw. Petrowi, w sazenemu do žaláře anot se za nes bez přestán] od cjrkwe modlitba dala Bohu. Nepropugčjh M m ruka Páne, která powýšila Nás, dále milosti sivé, a nerozmnozjli moc a sjlu NaŠi,marno bude wšeliké namáhánj, a ničemná péče N aše, kterau " k S T J n T " '3' im - v n L * > s -

141 wedeme o lošecky cjrkwe, prawj bohabogný sw atý Otec w Jistu sw éin apoštolském. jnohaucjinu, půw odu w šeho dobrého, Modlete se tedy Bohu w še- aby op atroval a požehnal nowo w iditedlné h law é cjrkwe sw é, papeži Piowi osm ém u. Ont zapotřebj má posily s hůry, zapotïeb) má sw ětla nebeského. Blodlete se tedy wy drahé, Sám odewzdané duše! modlete se s Námi, s Našjm nábožným duchowenstwem, aby Duch Sw atý udělil darů sw ých bohabognému Otci našemu P iow i. Modlete se s pew nau důwěrau, s opřeným a k nebi očima, a rukama sepatým a, gak to chwalj starý Tertuluin na křestanech prwnjch *) : lile on w tebe daufage, Pane, prawj : Bůh mág gsi ty! Podjl mág w rukau twých! Wyswobóď mne stukau nepřátel sw. cjrkwe swé, iu čase tom strastiplném! Zasiuet tw árj swau nad služebnjkem sivým! Spasena geg učiň nn/osrdenstwjm sw ým! **) W ždyt on to gest, genž milostj twau zprawuge cjrkew, wykaupenati wlastnj krwj tw au. ###) Aby w šak modlitba ta i před trůnem N eyw yššjho Boha a Beránka, genž wlastne snjiiiá hřjchy naše # * * * ) m ilosti došla a w yslyšenj : počjneyme sw atý skutek ten se skraušenau kagjcncstj a prawým sebe polepšow ánjm. Mnoho může modlitba spraweclliwélio ustawičná. f ) K nebi Icljč, pjše sw. Augustin f f ), gest modlitba pobožného. Modlitba geho wstupuge w zh û ru, a slitowánj Božj spauštj se dolil. A č země gest wysoká, a nebe ge- Stě w y š š j, předce slyš] Blili hlas člowěka čistého sivědomj. ' * ' '., r, Aneb chtěli byste odkládali s polepšením sw ym i H le! nynj gest čas přjgem ný, hle nynj den spase- NV 1 ofcraimém listu. (A pologii) **) Zahn. X X X, ***) Skutk. A P. X X, 2 8. ) 3m I Zgew. V, 1 3. i ) Jak. V, 10. i l ) E jňsu CCV1.

142 nj #), proces nemeškeyte obrátili se 1cu Pánu Bohu, ani odjcládeyte clen ode dne. n #) I dobrotiwost a showjivánj B o ij pobjzj ivás ku pokánj. «# ) i lusak Bůh nebýivá posmjwán. Neb který sljbil kagjcjmu slitoivánj, riesljbil hřjšnjku dne zegtřěgšjho Gednohot gen gesti nám w šém potřebj, a to gest: polcánj, a opět pokánj ; změna w sm eyšlenj, w obco- w ánj,'zrnšenj řjše bludu a neprawosli, a rozšjřenj prawdy a ctn osti! U žjw eytež tedy w přjštjm jubileum te', skrze ne- smjrne' zásluhy Pána našeho Ježjše Krista sw atým Oleem našjra Piem V I I I. propůgčené lhůty milosiiwe', k prawéinu a nezrušitedlne'mu smjřenj se s Bohem, k tr- Waléinu polepšeúj žiwobytj swe'ho, k radostne'mu wy- konáwánj skutků dobrých, po kterých gako po owocjch zgew uge se prawe' pokánj; u žjw eytež gj ku skraušeným m odlitbám za iíbelebenj síváte, obecně a apoštolské M atk y cjrlcwe, k w yžádánj pomoci našemu swatému Otci Piowi V l i l, za pominutj bludů a kacjrstwj, za gednotu knjzat křestanských, a za upokogenj a blahost iveškerélio křest anstwa, a tak čiňtež se milosti sw. odpustk ů w aučastným i! Pečugjce w šak b ez ustánj o spasenj swěřenýchnám dušj, aby pak ony w ě d o ly, gakým způsobem, a gakými wýrrnnkami by se dobrodinj plnomocných odpustkůw aučastnými učinili mely, podle' sm yslu apoštolského psanj sw. Otce Pia osmého k w e řeg n é známosti ohlašugem : 1) Jubileum toto se počne gak po m ěstech Pra ských, tak i po celé Pražské Dioeezj šestau nedělj po W elikonoci, t. g. dne 23* m áge, askončj se liodem ney- *) 11, ICor. VI, 2. **) Syr. V, 8. ***) Kjm. 11, 4. ****) Galat. V I, 7. ř ) Sw. Kehoř H om. X ll o Ew.

143 S in j š e n i n y. swětěgšj Trogiee božj, t. g. dnem 6tým m ěsjcé Čerw- 2) W den na nebe wstaupenj Páně, t. g. 20. m a- ne ýýe čtwrlau hodinu p o. polednách držena budau we farnjch koslevjch: na StrahowS, n Panny Marie W jtězné, u sw. Gilgj, w Teyně a w Emauz,ch kazan, česká; a v tu samu lio d in u u sw. Mikuláše, sw. balva- tora, a u sw. Gindřřcha Icázanj německá; aby se w ě - íjcj o sim tém aumyslu, za kterým se odpustkowé uc S-,u i, gakož i o způsobu, kterým by se dustogne s la v nost jubilárnj w ykonáw ati m ěla, pow yueiti, a k ^ ra* cimu pokánj a horliw é pobožnosti p ovzb u zen i byt. m o hli To kázanj v yk on agi se litanie s obyčegnym im odlitbami, a posle'z požehnán] veleb n an s v a l i t, 3 ) W sobolu o sw atw eěer pr)st)ho jubileum, t. g. 22 m i e, ' o zn am o w ati se bude sla v n o st tato w šeob ecz v o n ě n ý od 7mé až d osm éh ojjn y ^ ern) k «pamatováni a duchovnjmu potěšen, W erpjci P r v n í h o a posledního dne jubilárnilio t. g máge a 6ho Č e r v n a w ystaw j se v e h lavnjch k o s te c h farních, u bl. Panny Marie p íed Teynem, u s v. Gm- dřicha, a u sw. Mikuláše w pátau hodinu rann, N ey- sw ětěgšj sw átost, o opět se zakryge. pak po udělenem požehnán, T o same' stane se v e v š e c h farnjch kostelich w enkow ských. 5) \Y městech Pražských ustanowugem e hlawnj kostel u sw. TFjta na Hradě, a pak T e y n sk f, Sroato- Gindřišský a Swaio-M ilculásský, clo kterých kazdy, kdož swatých o d p u s t i v dosioi žádá, m ezi vym ezen y.n čtrnáctidenním časem neym éně po dvakráte sn abozu yn aumyslem prígi ti, a tam se pětkráte modlitbu Pane,.a pozdrawenj andělské ) a gedenkráte apoštolské vyzn á n, w jry za dlauhé a šlastné panowánj Geho. g p e z s k e sw a -

144 tosti Pia VIII., a t oslaw eni cjrkwe sw. katolické pomodli!], mimo to w kterýkoli den času toho swátostj sw. pokanj s.bohem se sm jřiti, a neyswětěgsj Wečeri Páně přigjmati, a w nskterau středu a neboli sobolu w těch dwau téhodnech přísně se postiti, a dle m ožnosti almužn u chudým, poslfytnauti mái K dožby pak takowe' skutky nábožné s prawau skrau- šeností srd ce, opraw dow ým úm yslem k polepšeni, a wřelau pobožnosti w ykon al: mocj papežského w yhláše- ni aučastným se učinj auplného odpuštěni wšelikých hřjchůw a pokut časných skrze neskončenau m ilost boží, a nesm írné zásluhy Spasitele našeho, který nepřisel zatracoivati, ale spasiti dusj. #) Mimo hlawnj m ěsto w šecky fa r n j kostely k w y k o - náwánj této pobožnosti wykazugem, který tedy w esm ěs po tu ítrnáctídennj slaw nost jubilárnj od páté hodiny rannj až do osm é wečernj' otew řeny zůstanau. 6) K pow ýšenj této cjrkewnj slaw nosti, gakož k wym pženj snadněgšjbo a obecněgšjho aučastenstwj W ěrných Našich powede se w lilaw njm m ěstě Pražském w pondelj swatoďusnj, t. g. 3 Í. máge w osmau hodinu rannj po tiché oběti m še sw até weřegný průwocl neboli processj, a sice pro uwarowánj w šelikých, z w eliké tjsně lidu p ow stali m ohaucich w ýlržků, w trogjm oddělen] i z kostela sw. Mikuláše z m alé strany na hrad k sw. W jtu ; na starém m ěstě z kostela sw. Gilgj do T eyn a ; a n anow ém z kostela sw. Štěpána k sw. Gindřictu; při čemž wňbec se litanie o usech swatých prozpěw ow ati mag,'. Po skončeném průwodu w ykona- gj se m odlitby předepsané, pak kázanj, slawná mše sw ata a posléz požehnánj. ) Luk, IX, 56«

145 Podobný průwod pow ede se We w šech osadách w enkow ských tjinž saraým časem a způsobem z některého kostela filialnjho, aneb z giného slušného mjsta do kostela farnjbo, kdež se přikázaná pobožnost w ykoná. 7) Na hod neyswětsgšj Trogice B o žj, t. g. 6. čer- wna prozpěw ow ati se bude po skončených nešporách we wšech farnjch kostel']ch Našj diocezj chwalozpew siv. Ambrože ňa djků wzdánj za widitedlnau h law u cjrkwe, a za w šelik é od Boba udělené m ilosti, přičem ž uděl) se požehnán). Od sedm e pak az do osme hodiny wečernj slaw iti se bude w šeobecným zw oněnjm skončenj slaw nosti jubilárnj«8) Nábožným křestanům, kteřjby pro chtírawost a nemoc sw au onoho průwodu aučastni byli, a do w yka- zanýc-h kostelů choditi nem ohli, zpowsdlnjk giné nábožné skutky gménem N aš m ustanow j. XJmjragicjm nábožné toliko tauženj po odpustcjch těch, a skraiišené wzjwán] neyswělšusjfch gmen : Jcžjš, Maria a Josef, k dosaženj těch inilostj poslaciz* 9.) Geptíšky a panny kláštéínj, které podle sw. řehole z kláštera w ychážeti n esn i], přikázanau pobožnost w e sw ých oratorijch wykonagj ; což kdyby něklere z nich pro nemoc a dhurawost učinili nem ohly, zpow ědí- njci gegich mocj sobě propůgčenau w giné bohum ile skutky, kteréžby ony zastati m ohly, proměň]-. 10 ) W ěznow é wykonagj swatau zpow ěd, přigjmá^ ti] a přikázané modlitby*, na m ístě naw šlěw ow ánj kostelů zpowědlnjci gim ulož) giné skutky nábožné, ktere podstaupiti by w. stawu byli. ^ ^ ^ 41) -Napomínáme pak w šeck y m ilé Naše w ě in e, aby slow a prosebnj w litanijch o w šech sw a tý ch : A-* bys nás k prčtivému poicanj pi-iivěsrt ráčil, k b ed liw é- mu rozgjmán] sobě objrali, a k srdcí pri panštěl i. S low a tato, p ow zbuzugtež každého ku zpytowánj sebe Samé- Časopis p. K alot. Duch. llh

146 ha, ku poznán) sw ých hřjšných náklonnost)' a nedbalosti o spasen) sw é, aby tak cestau w jry a pokánj k Bohu přiweden, a milostj N eyw yššjho w přemáhán} sw é zle' w ů le posilněn s A poštolem sw. Paw lem řjei mohl : Na ty w eci, kteréž gsau rvzadu, zapomjnage, k thn pal-, kteréž gsau z předu, chwutage, k uloženému cjli bežjm, k odplatě swrcliowaného powolánj božjlio w Kristu Jezjsi. *) Posléz gests w olám e: Počněte opraw dow ě a se wš) bedliw ostj naprawowati srdcj sw ých,. a m nožiti poznán) zákona božjho, a tak bezpráwj a wšelike' pohorše- nj pomine na zem i, a pokog, kteréhož sw ět se w šem i marnostmi sw ynii dali nem ůže, bude bydleti m ezi w á- m i, a m y u plesánj w olali budeme : K terý národ lila- A,enegsj gest nad rodinu Kristoiuu, kn vj u učenjni gelio uykaupenau? 1 2. P osléz nařjdili gsme w šem duehownjm pastýřům, aby po w šecken čas ten jubilárn} slow a w lila- n ijc li: A b y s apoštolského náměstka i weškeren ducho-< w nj staw zu sívatém náboženstwj zachowati rá čil, třikráte opětowali ; čjmžby Naši W ěrnj na cjl a konec ju- bilárnj slaw nosti pozorní u čin ěn í, k horliw ém u a stálém u modlenj za sw atého Otce a za weškerau cjrkew pobjzeni byli. Prosm e tedy w espolek w času tom m ilostiw ém skrze zásluhy Pana a Spasitele našeho o m ilost božj k našem u napraw enj; m odlem e se w esp olek za widitedlnau hlaw u cjrkwe sw a té, za papeže Pia O sm ého, který ačkoli podle těla w zdalen od nás, nicméně w šak wraucj péčj swau o spasen) n a še, a každodennj modlitbau za cel au obec křestanskau katoliekau, podlé ducha náin na *) Iv Filip. 111, ,

147 S m j š e n i n y. bljzku gest 5 m odleme se za zdrawj a zachovanj m ilovaného zem ě Pána našeho, Cjsaře Františka I., který swjtj nám v zn ešen ý m přjkladein pobožnosti, sp ra v e dlnosti a ctnosti; m odleme se za Geho vzn ešen au Choti a za Geho celý gasne oswjcený Rod ; m odleme se posle^ za wšecky wrchnosti, kteréž u sta n o v il nám Hospodin! f t Nemá mi w etšj radosti nad tu, než an slýchám, ze synowé mogi chodj iv prawde. Tato slo v a sw. Jana #) opětugjce, u vn itřn osti srdce sv c h o žádám e, abynikdý v ěčn á pravd a božského evangelium neopauštěla o v - čiček, nestjhlým m ilosrdenstvjm božim Sam sv ě řen ý c h 5 žádám e, aby ony ticbau pobožnost) a skraušeným p o- kánjm ved en y, op ovrh nuly marnostm i světsk ým i, a po tom, což gest nebeského, se sháněly, a aučinliwau k chudým a nuzným láskán v y d o b ý v a ly poželmánj bo- žjho sobě i v la s t i s v é, kterauž -My snad brzy giz s nebeskau proměnjine, a č k o liv tam nepom ine láska naše. Za hrobem row něž gak na pauti v ezd egšj Boba neydobrolivěgšjho prošiti budeme : ab y m ilé ovčičk y naše v p ra v é v jř e a nábožnosti z a c h o v a li, a gt. skrze zásluhy Spasitele našeho v ě č n é blaženosti aučaslný- m i učinili ráčil! *) 111. J a n. 4. W Praze w Nášj arcibiskupské Resiilencj dne 4 března W á c la w L e o p o ld K jjjže - Aml>iskup.

148 m Oznamowatel Z Ujma. Geho Sw atost Papežská Pius VUT, ráčil dne 45. Března v tagne' konsistoři v y w o liti za Kardi- - nály: Tom áše W ekla, biskupa Amerikánského, Rafaela Mazia, přjsedjcjho ney v y š š j In k visicj, a Dominika de Sim one, komornjho m istra. Gména ostatnjch osmi zw o- lených Kardinálů byla k pozděgšjmu oznámenj zane- ehaua. P ovýšen j biskupa anglického na důstognost kar- dinalskau s velik á n povděčnostj od kraganů geho při. gato bylo. Držená při te'to přjležitosti od sw. Otee řeč vzh led em geho zde vvgad řen éh o šlechetného smýšlezvj důležitá g e s t ; protož gi u v ý slo v n é m přeloženj zde položjm e : D ůstognj B ra třj! Nepoehybugem e, že W ám nebude n evd ěčn o, když dnes na důstogenstwj W aše muže slo v u tn é powýšjm e, kteřjž gak ctnostmi tak i zásluha- m i, gichž o cjrk ev a swatau stolici sobě d ob yli, hod nosti kardmálské tíůstogni gsau. A sice neyprw é gm e- nugemo ctihodného biskupa Tom áše W elda, biskupa A - m iklaiského, Koadjutora biskupa Kingstonského v hořenj Kanadě» Zrodu wzáctného p ošlý ap řjbuzu ý néypřednsg^ šjm rodinám anglickým m ěltě otce, genž mimo gine ob- zv lá štn j ctnosti nábožnau štědrotau znam enitým se uči- ml, gelikož duchownj otce (Jezuity) pohromau času ze s)del vlasten sk ých v y p u zen é (Religiosos viros calam i. tate temporum a patriis sedibu.s expulsos) p řigal, žiw il, a prostranným domem obdaroval, w n ě m ž nynj znam e nitý počet urozených paniců rodu katolických v nábo- ženslw j a m r a v n o sti, v e věd om ostech a v uměnj li- ternjm s v elik ý m prospěchem se v y u ču g e. Než laska- v a stědrost ušlechtilého otce geho nepřestala toliko ita to m, on i také n o v ý klášter ustaw ěl, w n ě m ž z Fran- cauz do Angličan utjkagjcj se mnjši de la Trappe přiga- ti byli, mimo to i dům pro S alesian k y, kdež dw ě dce-

149 S m jš eniny. *'<» vy gebo co geptišky o b ý w a g j; a přitom poskytowal gest c neyštědřegi potřebný náklad m nohým kostelům k wykonáwánj služeb bož)ch.,t áktw éto nesmjrné štědroty otce sw eho, gegjž památka w ěčně se stkwjti b u d e, h o r l i w ě následuge du- stogný bratr Tom áš biskup A m iklaiský, nešetřil tež žádného nákladu, by z r ů s t, prospsoh a sláw u w jry katolické, genž mu předew šjm 11a srdci le ž e la, zw elcb il, a i nuzným ku pomoci přispěl. Pro ty a těm podobné zásluhy ustanowili game Min ocbotněgi na stupeň hodnosti W ašj geg p o w y siti, abychom tjm w šem angliekého m ocnářstwj k atoljkům, z nedávaného prohlášen) mjrnsgšjch zákonů guu propug- čených se radugjcjm, začež wraucné K ristu Pánu, w še - ho dobrého půw odu, djky w zd á w á m e, now au přjčinu k radosti poskytli. Z árow eň s biskupem Amiklaiským ustanow ili gsme gešlě dwa Kardinály sw. řjm ské cirkw e zw oliti. G e- den z nich gest rozm ilý syn náš Dominik de oim onc, rodu patrického, genž giž za mladého w ek u pralaturau ozdoben, Referendárem Signatury a pozděgi Prálatem u sw. K onsulty b y l. Na to zasláw al w jce auřadů, a b y w kzpraw ow ánj rozličných m ěst zem ě papežské w y - slán, w šudy důkazy m audrosti, prozřetelnosti, a obzw láštnj hcrliw osti pozůstaw il. Pow olán byl c)o lljm a k zpráw ě w ogenské, potom Prafektem nad zásobami (annonae) ustanow en, a posléze i za Maestro di Camera zw olen. I widj se nám po 3 8 letém slaw ném tolikerých auřadů zprawowánj, důstognostikardinálskq, kterauž geg uvni ozdobili mjujme, ow šem hoden býti. Poněwadž náš m ilý syn, Rafael Mazio rowne 1y neydůležitěgšj auřady zasláwal, a o sw. stolici znslauži*- lý se učinil, slušno tedy i geg na hodnost kardinálskau pow ýšiti. Znam enitý w tipem i učenost) přidán byl

150 Kardinalowi Gaprara legatu a laťere, a w šeck a m u uložená zaměstknánj -wždy h o rliv ě a zdařile gest wykoná- wal. Tjm ž způsobem zachow al se co průwodčj Kardinála Consalvi, když tenío k v y g ed n á v á n j důležitých předm ětů do P a řjže, Londýna a do WjdnS putoval. Poněwadž schopnost geho v důležitých gednánjch dle zásluhy uznaua byla, přidělen gest ik ardinálow i Spino- w i, když z rozkazu Pia VII. do německe' řjše p utoval, by sněm u Lublaňskému byl přjtom en. Po s v é m na- wrácenj stal se tagemnjkem sněm u konsistornjho, kterýž auřad i při K onklave, w něm ž předchůdce naš blahoslavené' paiuělil eo X II. v y w o le n byl, zastáwal. K o nečně co přjsediej n eyw yššj Inkwisicj zaslaužil sobě za- giste tuto odměnu za mnohonásobné služby, kteréž s v a té stolici gest prokázal. Blimo tyto gmenugeiue g ešlě osm giných podobnými zásluhami slow utných mužů za Kardinaly sw. řjm- ske' cjrkwe, kteréž v š a k za sebau zanecháme, až přj- hoduo bude gména gegich ohlásiti. saudjte?u Což pak W y o tom W e gménu Boha w šem ohaucjbo, sv á tý ch apoštolu Petra a P a w la, a v e gménu našem' gmenugeme za Kardinála sw. řjm ské cjrk w e, totiž za Kardinála z (ridy k n ěžj: Tom áše W eld a, biskupa Amiklaiského, a Rafaele 3íazio, přjsedjcjho neyw yššj Inkwisicj ; za K ar- dinala diakbna: Dominika de Sim one, našeho Bíaestro di Camera, s potřebnými dispensacem i, wýhradam i a w ý- mjnkami. S těmito gm enowaným i ustanow ugem e geště osm g in ých, kteréž dle Ijbosti našj oznámjme. gménu Otce f, i Syna f i Ducha s v. f Am en. Z li jma. W e W Iropagandě počjtá se letos 63 alnm- nu z i 3 rozličných národů a ze čtyr djlů sw ěta, ple- il b,k: eerne' i žluté. Patrný i zde důkaz- cjrkevnj obecnosti. Kromě obřadu latinského v y k o n á v á se zde

151 i ritus koptický, chaldegský, sy rsk ý, řecký, m aronitsky arménský. Že w Anglii od w yproštěn, neb em anaaci katolíků mnoho protestantů ke katolictw, prechazj,! e s l w elm i pamětné. Z w lášts w elik ý hluk způsobilo obrácení gistého anglického kazatele, syna bohaté o Lorda Senzora. On gest nyn) w llim ě ^ ckém kollegium, a geho Em inenc, anghcky lv a r d.\\ předstawil ho sw. Otci Piu V lil, g e n ^ h o negen w el. vrljdně přigal, nýbrž i obgal a poljbil. Snadno porny s,u gak toto m ilostiw é gednánj tohoto b yw aleb o protestantského kazatele pohnauti m uselo, k terýž w Angín geden z neyznřiwsgšjch protiwnjků katolictwa by, geště roku na den sw. Petra a Paw la proti x,m - skému Papeži kazal. Slowo o biblických společnostech. Přjklad cjrkwe katolické, genž g>ž od pocatk o sw )cenj národů pohanských blahoděgným slow em B o žím horliw ě pracowala, pohnul za nas c 1 rozgiřoi iestanty by i ze sw é strany ueen, ewangel w ali Geden z neypředněgšjdvustaw ů k dosazen) lol - 7, 1 gest z a lo ž e n i biblických společnost), kteréž gediné k tomu sm ěřugi, aby se pjsina sw ala w neyrozhčněgšjch gazycjch národům k čten, J > d ^. Prwni př) či nu k zaraženi toho ustawu poskytl J i i gakýs k n fe z knižectw j W alesského genž * Í 8U4. sw é sansedy, m ožné důstogn,ky a b^ i r p y l ' o pomoc k zaopatřeni bibl) gest pozadal, z po- čátltu^ toliko pro sw au osadu, pozděgi pak také pro cize obce Ilognau štědrotau hovliw ých dobrodinců p,vín b v l w s t a w n 20,000 w ý tisk ů bibl, naložit. a - P ř i s p i w a t e l é tito sstaupili gsau wgednoui: U drželi oiž n a d g m e n o w a n é h o roku w eřegnc sbrom a.- ; w něm ž náw rh neb plán, dle něhož w ančinko

152 wanj sw cm pokračovali m jn j, u stan oven a potwrzen byl. Lord Teignmouth byl zw olen za Prasidenta, a Lordi pokládali to sobě za počest, hodnost Vice-Prasidentu přigm auli. Až do roku zarazilo se podobných společnoslj, které se k prwnj, gakož k inater- ske pnp ogily. Se společnost) anglickau horlila w krátkém čase na to založená gednota ruská, francauzská, swedska,^ dánský a německá, do kterých se nápodobně li neywzáotněgšj m užow é přiwtěliti dali, a na gegichž celo k rá lo v é i knjžata co ochráncové se p ostavili, bbjrky v y p a d ly gsau asi za dvvě desitiuy let tak hog- gne, že se pjsmo v e w jce než w 430 gazycjch pře- ozilo, a přes 4 m illiony v ý tisk ů do všech" djlů s v ě - ta rozdáno bylo. Genom ruská společnost dala v 31 gazycjch a nářečjch národů téhož m ocnárstvj naložili, naklad na to nesmjrný gest, a v y n á šel giž roku o mil li onu tolarů,., Pochybowali, Že rozšiřovánj pjsma sw> lne z. krestany, genž k srozuměn,' gebo kljč v učen,' Swé cjrk ve magj, m audrým v ů d cem opatřeni gsau, a s nábožným aumyslem k čtenj přistupugj, v e lm i hogných u žitk ů přinesli m ůže, i také giž p řin eslo; gelikož k n i ha ta sep s.u a gest k poučen], k napomenut, a vzdělán,'. f f Wf m; n,! U nár0dů pohanských, byt oni třebas toto pjsmo skutečně čjsti u m ě li, a nebo i čili, nedá se ec v e lm i nepatrný užitek očekáw ati, gonž s tjm to ná- - adem ani v zadnem srovnán, nestog, ; neb zkušenost m j, ze c,lan, bibl, bez předeslaného učenj ne zřjdka w eh ke prinasj škody, ano giž m noh éo d křesíanstw j odv e d lo, p m c>ž giž toto llw á2eni zagtm pongknd onu slá v u, kterez sobě společnosti biblické při neobm e- z<meni rozdawanj sw. k uěh přiosqbugj, Než pohaněnj ' 1 SC l WS'In Pf áwem z toho ohledu zasluhovali, že neiozm yslně prelohy du rozličných gazyků za v e lik ý

153 klad od lidj takowýeh obstanvwag], kteří se sm yslem )sein BW. neznámí, w oněch gazycich ani docela zběhl, I)C sau, a tady přeložen, ta negen w elm i chybná a bludn á nýbrž na m nohých m ístech w elm i sm ěsná gsau, čehož pocházj, že u newsřjcjck, když ge čtau mjsto wážnosli, -welmi nepřjzniw e mjněni a pohrdán) restan stwjm plod). Na důkaz toho stůgte následugicj lis ty : List p a n a D ubois,missionáře w Missuri, panu VVilliamowi J. Musjmt W ám gedeukráte sw é mjněn] o p o lohách pjsma sw. do cizjch gazyků w ygew iti, na-mchz biblická společnost tolik sobě zakládali zda, neyžehna- něaši prospěchy od nich očekáw agjc, negiuák, nez gakoby obrácenj pohan ů, a wykořeněuj m odloslu/e nos i pauze 5en na těchto přeloženích záleželo. Co se mne dotýče, an tulo půdu znám, kterauž p r w é w zdělati m u- sjm e, nežli gj sjrně sw. Ewangelium sw ěriti muzerne, esem s gi stol au přeswědčen, že tato přeložen, sw. kneh do rozličných oiz}ch gazyků, negen sl,benych následku xnjti nem oliau, nýbrž geště w jře křestanske w In u přewelikau škodu přinesau. Ona mohau tamnegs) oby- w ately w předpogatém mjněnj a nenáw isli proti w )re křestanske g«m «i - p o» l» U i; g.lik o i se. kml.aeh těchto skoro na každém listu něgake prjpadnosu. a příb ěh y nacházegj, genž práwě s neysw ětěgšjm i předsudky gegich bogug). - v í ',Poněwadž W ám některé pow ěry a obyoege indické poněkud powědom y, c h c i t W ám k potw rzen, meho m ). Soj ík teré otázky p M M M, «h M i i osltow tipnosti zaocckáw áuj. Co si p o m p )» dobrého W, c h o»» i, když í e i sw. k * jni Že Abraham nebeským hostům sw ym k ázal, a gelm masem ge p o c t i l? *) D le sw yc i fo w e 'ta x * * * *

154 počte Abrahama a gebo hostě m ezi opow ržené Pariasy, a dale nebude giž čjsti, nýbrž powrhne knihau, genž tak rauhawé w ěci obsahuge. Dočteli se indický Brám w biblj obšírných popsánj krw aw ých obětj w zákoně M ogžjšowě při službách božjch přikázaných, co o to m řekne? Nepochybně, že onoho Boha, kterýž (dle geho domněuj) w e w yiité k rw i k geho uctěn) zabitých zw jřat sobě libuge, k též třjdě připočte, do kteréž nepřátelské B ohy indické, K ahly, Mahry, D arm a, Rajah a ostatnj pekelné bohy pokládá, gichž h něw gen zabj- genjm obětných zw jřat a w yléw án jm krw e gegich ukrocen býti m ůže. Předewšjin ale Brám a každý w záctněgšjho rodu Indián, když w sw atých knihách našich o obětowánj zw jřat, kterež w očjch geho neysw ětěgšj gsau, čjsti bude, co sobě pomysl j? Gaké city zbudí se w něm, když se d o w j, že w zabjgenj býků neypředněgšj známky bohoslužebných zákonů lidu Israelského záležely, a že k rew těch w očjch geho tak sw atých zw jřat skoro každoclen- ně na oltarjch onoho Boba se proléwala, gemuž národ tento se k laněl? Salomaun Co pocjtj p řito m, když se dočte, že w y sta w ěw nesmjrným nákladem ke cli Boha prawcho stkw ostný chrám, při geho poswěcenj 22,000 w olň zabjti kázal, a n o w ý chrám tento krwj zw jřat těchto-gest brodil? Gistě že se nad tjm užasne, a hrůza obegme čtaucjho w ě c i, kteréž w geho očjch neyhrozněgšj rauhánj gsau ; i pohodj knihau, genž dle sm yšlenj geho tak proliw né w ěci obsahuge ; ano on dotknutjm se gj za poškwrněného se máge, pospišj zrowna křeče, by od poškw rn hřjcliú, gicliž dle do- 1 P k lá ď ^ g j : g e n lu ly ž p ř ir o z e n á «s m rlj z e swěta s c h a z e - g j, d o p a u ite g j p o ž jw á u j m a sa g e g ic h P a r ja s ů m. (Parias g sau ii I n d u ta n e y o p o w r ž e n e g š j c h á tra l i d u. )

155 mněni swého se dopustil, opět se o b m y l. - A p r w é než se domů nav/rátj, pošle si pro Pourohita - Brama aby obřady k očištěni geg.od břjcbů nad n,m wykonal, gi- m iž se byl, ohledáii)m tak nečisté w ě c i, za gakauz kin lm tuto pokládá, poškwrnil. Tjrn způsobem se w něm geště wjce zakořeni liclié domněn,, Že w,ra, gesiž učeni z tak kalného zřjdla p lyne, w elm i_ o p o w r- ž e n á býti m u sí, a w yznaw ači gegi neyhors) c ía ia lidu (Parias). Totot gsau ti aučinkowé, kterez p)smo sw. na m ysl lidu neomylně působ). To gsau ale gen ti neybližši přjklady, které mi práwě při psr.n,nam ys připadagj; m ohlbych ale geště nesč,slne nm ozstw, gil i, z ostalnjcli U f i s». w yb r.u,. bez předeslaného cwičenj Indy seznám ili, opatrnostza-,,g sem t tedy pew ně přeswědčen, zeby tak zpozdi Je' bylo, ten tak drahý poklad našich pisem ^. pohanům bez připrawného naučen, o tew rjti, ga o l i chom člowěka hnogiwých (krhawých) oc tjm c i e - čili, nutjce geg upřeným zrakem w blesk slunečn, h led ě li, čjmž tento u b o h ý, gestliže docela neoslepne aspoň na zraku sw ém zem dlj. Byloby to praw ě tolik, ako kdybychom riemluwňátku na kolebce silnyc i po krm ů podáw ali, gesto m dlý geho žaludek ledw alehaun- ké mléko snese. Neb at sp ism em djm, byloby to tolik, «ako dáwati sw átost p sů m, a perle drahé m etali w - přům, a do nebezpečenstwj se o d w a ž iti, by nečista tato zwiřata takowé k len o ty, neznag)ce ceny gegich, zašlapaly, a w e -wzteklosti sw é obořiw še senáty, kter, gim ge předhodili, na kusy ge roztrhaly. Byloby to praw ě tohk, gako, kdybychom wjno now é naléwali do starých nádob, kteréž se na brzce rozpuknau, a w jn o w yteci nechag,. Abychw ám ale přjklad dal o nedotkliwc chan.ostiwo- sti těchto n á r o d ů z strany biblických p ijběhů, kterez s

156 předsudky sw ým i sgeduotiti n eum ěgj, powjm, co seg e- dnau mně samému přihodilo. Asi před osmmecjtma lety, když gsem se w Karrikalu zdržoyval, kázal gsera shromážděné' obci w gazyku tamutiokém o božském pů- wodu kiestanskeho náboženstwj. Mezi ginými důwo- d y, gim iž gsem předm ětsw ůg ztwivzowal, okázal gsem z w lá š tn ě, gak mdlj a nedostatečnj prostředkowe' "byli při rozširo.wánj téhož náboženstw j, gesto w šudy nená. widěuo, pronasledowano, lidské pomoci zcela zbaweno, a w sem ožným i odpory pobogowáno gest bylo. Rozbj- rage tyto w ěci i na tu přjpadnost gsem ge pozorné učin il, že zakladatel křestanského náboženstwj chudý maž z G alileo, syn sprostého tesaře b y l, genž dwanáole n e, u m ělých, wšj učenosti prázdných rybářů za pomocnjky sobě w yw olil Ta slo w a : syn tesař & a 12 rybaří uši posluchačů m ých, genž wesinss tamněgšj rozeuci byli, narainně gsau urazila. Ledw a gsem skončil řeč, gižm ne tři neb čtyři wzáctnsgšj z nich h led a li, cktjce mi po- w ě d m, že se celá osada na tom pohoršila, an gsem Jeriše IVr. synem tesařowým, a apoštoly rybáři nazwal 5 gesto gsem w ěd ěli m ěl, gak njzká a opowržená gest třj- da tesařů a ryb ářů, že tudy neslušno božského p ůw o, da náboženstwj našeho a apoštoly geho z tak potupného rodu w y w á d ěti; kdyby p o h a n é, prawili d ále, kteřj někdy z w šetečnosli do našeho shromážděnj přicházegj, přilomnj byli, tedy by ge ta slo w a : Tesař a Rybář w e- lice byla p ohoršila, a w gich zhrdánj a nenáwisti proti našj w jře ge geště wjce potwrdila. K onečně dali mi radu, až w kazanj o rodu našeho Spasitele a geho A poštolu gednati budu, abych neopomenul ř jc i, že z třjdy Kehatris neb králů pocházegj, o gegich pak sprostém řemeslu bych žádné zm jnky neučinil.41* C osi podobného přihodilo se mi před děkolika lely w tež kragině. K dyž gsem gednau w neděli podobenstwj

157 O marnotratném synu w ykládal, a přitom p r a w il, 2e otec geho na znamenj sw é radosti, že geho ztracený syn ge n aw rátil, gemu a. přátelům sw ým tužné tele zabjti dal. Hned po kázán) přišli ke mně křestane, a čim lim i w fc itky, že gsem w e wyučowánj. proti w šj opatrnosti o tužném teleti zm ínku u č in il, a d o lo žili, kdyby p o hané byli práw ě přjtomn) byli, a slyšeli, že otec ztraceného syna tele zabil, a hostě sw é njm obsluliow al, tedy b ytjm potwrzeni byli w předsudku sw ém, že w,- ra tato naše naprosto zlá a opow ržeaá g e s t, a toliko bjdným Pariasům p n slu šj. _ ; W prawdě, i w obcowánj s našjmi tam zrozeným i křestany musjme šetrně w šem u se wyhuauti, coby chau- lostiw ost gegich uraziti, nebo o gegich předsudky zaw a- d iti, a zášt) tohoto pohanského nái-odu proti w jřen as) roznjtiti m ohlo.. Genorn g ed en p řjklad: Poněw ádž pozjw an, w sech opogugjcjch nápogů w šem gakéhokoli stawu _Indiánům za zločin se p okládá, nesmíme při wykládan} článku o neysw ětěgší oltáťnj sw átosti zrow ná řjci, že chléb a w j- 110 materie této sw átosti gsau. Toto poslední slow o b y se sm yslu gegich náramně přjčilo *, protož hled jme z p o- čátku to giin pohoršliw é slow o opatrně opisow ánjm zmírni t i, řkauce, že chléb pšeničný a štáw a z gisteho w ýborného ow oce, hrozen nazw aného, mateřij této sw á tosti gest. Obrácené toto wygádřenj nemá giž ničeho do sebe, coby křestany neb pohany pohoršili m ohlo.4 Genž sem a t. d, _ fv Missionar Dnbois. Z Olomance. (Pokracowánj.) K. prospěšném u zaměstnáni ku- ratnjho duchow enslw a a k dokonalegšjm u w zdělánj w ó w ěd o m o stech bohoslow ných, zw láštně auřadu pastýřského se týkagjcjch, ustanow ila w ysoce důstogná knjže- cj arcibiskupská konsistoř O lom ucká, by mladšjmu du-

158 chow enstw u každoročně tři otázky z rozličných theologických předm ětů, a sice pro každý okrslek gine, k. pjsemnjmu wypracowánj zaslány b y ly, kteréž se při kanonických visitacjch odewzdáwati magj. Ostatnjmu pak- duchow enstwu, kteréž w třjdě této obsaženo nenj, za- necháwá se na w ů li důležitěgšj materie a tsžšj přjpad- nosli pastýřské k wypracowánj sobě obrati, a k onětn nařjzeným připogjti, což w elm i w děčně přigato bude. W ypracowánj tato budau od doliljžetele okrsku zkau. sena. a s připogenýra usudkem k w ysoce důstognékon- sistoři k dálšjmu posauzenj zaslána. T i, kteřjž se w tom dňwodnostj a wzornostj wyznamenagj, hudau Ge- ho cjsařské ^Vznešenosti a Eminencj s přjslušnau po- chwalau poručeni, gestliže se mimo to také neauhon- nym obcowanjm a duchownj liorliwostj na winnici Páně ch w ály té hodným i učinili. Z Wjdně. P. P. M echilaristé založili, gak w ě - domo, před něgakým časem gednotu krozšiřow ánj w ý - borněgšjch katolických kněh, ku kterém už cjli podpisy odbjralehi shrom áždčli. Těchto tak hogně se sešlo, že společnost ta letošujm rokem k p řed sew zetj sw ém u přikročit! mohla. Spisy, kteréž w tomto ročnjm běhu na sw ětlo w yg jti magj, gsau následugjcj: 1. Der Geist des heil. Franz. v. Sales, Fürstbischofs von Genf. 1. Band. Spis ten gest na w jce oddělen j rozw ržen, z nichž lcaždé w elm i utěšené přjběhy obsahuge, a něgakau spa- sitedlnau prawdu patrnau činj. 1. djl w yšel w Únoru Geschichte von Paracjuai, von Charlevoix. 1. djl. W yšel w m ěsjci Dubnu. 3. Geist des h. Franz v. Sales. 2. Bd. w m ěsjci Čerwnu. 4. Fürchte des Geistes Jesu in zw ei Jünglingen, V o n Seb. Job, w ygde w Srpnu.

159 S m j š e n i n y. ^ 3 ) 5. Gescbichte von Paracjuai, von Charlevoix. 2. Band YYYgde "vv 6. Sicbe«F»stenp»aiglen. AI. A.le.»,»g f» g, d zur Vollendaug t o HeiU. v. J o s.h a» t e h» l. w Prosinci*.. v.. ^ i K do se při začátku rok«3 m i zlatým i strjb. predplatí, obdrž) w šecb 6 djlů, genž w tom roce w ygdau. Podobná společnost k rozšiřowán) dobrých kueh gest nynj přičiněním h orliw ých biskupů i w Baw oř.ch založena, a na žá d o st, kterauž zakladatele dne 12. Prosince m. r. Geho G asnosti, králi Baworskem u podal,,» dosáhla giž neyw yššjho p o tw rzen j, a zasljben) kra owbu z T w ^ d s k a, K d yž w lon i šw ed sk ý národ ge- wil sw au žádost, by geho králow na (Eugema B ein - hardia, Desideria, rozena Clary) korunowana by^a hlašow ali m nozí němečtj n ow inan sw S.u, ze w zuese ná králowna V é d s k á od wjry k a to lic k é kprotestanteko- lutheranské gešlě před korunowanjm, (ktere,, gak prawilo, Čerwna slaw iti se m ělo) w eregne pres a L i chce a k tomu cjli Že gi (lu terán sk y ) arcibiskup Dr. Rosenstein několikráte w tém dni n a w stěw u g e, by w luth. náboženstwj gi w y cw ičil.«zpraw a ta se o W tiřzburgskébo ča so p isu, R e i j g i o n s - u u d i r - chen-freund nazw aného, 3STr. 2. roku. ^ sledugjcjm způsobem oprawuge : T ak ow y krok k,a~ Jowny šw edské nebylby sice za našich d n u, kdež stegnost w náboženstwj panuge, w elm i p odiw ny, ne není tomu tak přjliš dáwno, co gsmé katolička«kněžnu přestaupiti w id ěli. Než ginák se ta w8o. tau tak w e - kosrdečnau a nábožnau králownau nachazj, - Mozna sice že D r. Rosenstein, arcibiskup Upsalsky, nowináři w ypraw ow ali, králownu naw štjw il a snad gj' také p íim lauw al, aby od katolické w,ry odstaupila, ga

160 m Oznamowatel vvšak w dotcene'm náboženstvy} gi nikoliw necw ičil. Geden w ysoký důstognjk, genž s králownau mnohem bljže zaoliázj, nežli němectj noyíinúři, máge gedenkrále přjležitost s králownau rozm lauw ati, osm ělil se Gegj Milost pozornu učiniti na tuto p o w č st, která se o nj roznášj, a tázal se, co by o tom držeti m ěl- Krá- low na zgew ila tom uto důstognjku sw é w elike'obdiw e- nj, a prawila : Tato p ow ěst gest přalžiwá smysle'nka. N ikďý ivjru otců swych nektnenjm, nikdy neúčihjm králúwici, sivé neiveste, ani mémil rodu ani Europe takowého pohoršenj. Tjm tedy byl aby lež one' p ow ěstiau- thenticky (pixwodns) dokázána. P. Mosheim proteslanský kazatel, w nuk onoho slo- w utného bohum luwce protestanske'bo, (genž mnohými spisy, w nichž ne zřjdka proti katoljkům w ygjzděl. znam enitým se stal,) přestaupil kekatolictw j, a odebral se do Freyburgu k poslauchánj bohom luw ectw j, Odtud mjnj k w ysw ěcenj do Rezna gjti, a slibuge o přjcinách. swp'ho obrácenj se na katoliekau wjru zw láštnj spis w vdali. * Z W j d 11 ě d n e 16. zářj. N eyw yššjm Geho e.k. Gasnosti rozhodnutjm gm enowán gest dne 31. srpna b.r. dosawáduj biskup Kralowehradecký, pán.aloys Josef K rakow ský hrabě z K. o 1 o w r a t K njžetem - arcibiskupem Pražským. Ozname n j. Z tiskárny arcibiskupské' u Josefy Fetterlowe' brzy nit Swětlo wygde : 1. Kef R ozmaríiiowý, ze stjnu do weřegué zahradypřesazen od Marie Antonie. (Přjbeli k potěšenj tvšech típjcjchí) asi 9 archů silný, v á z. w obálce za 24 kr. stř. 2. Krátký katechism us k ímvrzenj katoljků we wjřej zwlástě pak p ío ' ty, genž katoliekau wjrii přigjmagj neb opaustegj archu silný, w áz. w obálce za 30 kr. sťřjbra.

Zobrazit více