Rašeliniště novohradských hor

Transkript

1 Rašeliniště novohradských hor Dominika Friedlová 2.roč. DBEKOL, ČZU Fakulta životního prostředí

2 1. Úvod Biotop rašeliniště Přechodová rašeliniště Vrchovištní rašeliniště Rašelinné a podmáčené smrčiny NP Novohradské hory Geologie Klima Klausury Flora Fauna Maloplošná chráněná území PP Pohořské rašeliniště PP Prameniště Pohořského potoka Management Závěr Citovaná literatura Seznam obrázků

3 1. Úvod V této práci bych chtěla v první části popsat biotop rašelinišť obecně se zaměřením na druhy rašelinišť typických pro NP Novohradské hory. Ve druhé části této semestrální práce bych popsala NP Novohradské hory, jeho geologické složení, klima, vody, květenu, lesy a faunu. Cílem semestrální práce je popsat biotop rašelinišť, které se nacházejí v NP Novohradské hory a vypsat typické zástupce z řad fauny a flóry a další základní informace o této rezervaci s bližším zaměřením na Pohořské rašeliniště a prameniště Pohořského potoka. 2. Biotop rašeliniště Základní podmínkou pro vznik tohoto ekosystému je nepropustné podloží, které dokáže na povrchu zadržet velké množství vody. Odumřelé rostliny se na vlhkém podloží rozkládají bez přístupu vzdušného kyslíku a v chladu a dochází tak k hromadění rostlinné organické hmoty. Odumřelé části rostlinného společenstva se vrší a ve spodních vrstvách za nepřístupu vzduchu se přetvářejí v procesu rašelinění na rašelinu. Rašeliniště vzniká velice dlouho, za rok se vytvoří pouze 1-2 milimetrový sloupec rašeliny. Metr vysoký sloupec rašeliny se tedy tvoří 500 až 1000 let. Naše rašeliniště dosahují výšky zhruba osmi metrů. Z toho lze soudit, že u nás existují 4000 až 8000 let. Tento ekosystém není významný jen svoji geologickou stavbou, ale i vzácností fauny a flory, která je často vázána na tento typ ekosystému. Hlavní složkou flory rašelinišť jsou mechy, zejména pak rašeliník (Kadlíková, 2005). 1) Přechodová rašeliniště Svahová nebo údolní minerotrofní rašeliniště pokrytá ostřicovorašeliníkovou vegetací s dominancí zeleně a hnědě zbarvených rašeliníků ze sekcí Cuspidata a Subsecunda, statných rašeliníků ze sekce Sphagnum i ploníků (Polytrichum commune a P. Strictum). Mezi rašeliníky bývají vtroušeny jednotlivé lodyžky jiných mechorostů, nejčastěji špičatý, štíhlý a řídce olistěný Calliergon stramineum, v tůňkách i srpovitě zahnutý Drepanocladus exannulatus. Bylinné patro má nižší pokryvnost, uplatňují se nízké ostřice (carex chordorrhiza, C. echinata a C. nigra) nebo vysoké ostřice (Carex lasiocarpa a C. rostrata), ale i jiné šáchorovité rostliny (Eriophorum angustifolium a E. gracile), přesličky (Equisetum fluviatile), vzácnější trávy (Agrostis canina, v Beskydech i Nardus stricta). Místy rostou i keříčky (Oxycoccus palustris s. lat.., Vaccinium myrtillus, V.vitisidaea). Někdy má velkou pokryvnost rosnatka okrouhlolistá (Drosera rotundifolia) (Chytrý, et al., 2001) 3

4 2) Vrchovištní rašeliniště Vrchovištní rašeliniště se vyznačují charakteristickým, nad úroveň okolního povrchu vyklenutým tvarem s vrcholovou plošinou, okrajovým stupněm (rand) a obvodovou zónou (lagg). Povrch může být členěn na vyvýšené bulty a zvodnělé sníženiny (šlenky, flarky nebo jezírka). Na tvorbě rašelinného ložiska se podílejí především rašeliníky, které jsou i dominantní složkou vegetace. Na porost rašeliníků jsou vázány nízké keříčky z čeledi Emetraceae, Ericaceae a především Vacciniaceae, a také několik málo druhů šáchorovitých travin. Vzácné, ve vyšším montánním a subalpínském stupni, vstupuje na vrchoviště borovice kleč (Pinus mugo s. lat.). Na vrchovištích se rovněž často vyskytují lišejníky rodů Centraria a Cladonia (Chytrý, et al., 2001). 3) Rašelinné a podmáčené smrčiny Rašelinné a podmáčené smrčiny rostoucí na extrémně zamokřených půdách, případně na okrajích vrchovišť. V rozvolněném stromovém patře rašelinných smrčin se kromě smrku ztepilého (Picea abies) vyskytují břízy (Betula pandula a B. Pubescens). Podmáčené smrčiny jsou zapojenější a kromě smrku roste ve stromovém patře i jedle bělokorá (Abies alba). Keřové patro je tvořeno zmlazujícími se dřevinami stromového patra. V bylinném patře rašelinných smrčin rostou Eriphorum vaginatum, Oxycoccus palustris s. Lat., Vaccinium uliginosum aj. Přítomny bývají montánní druhy, např. Homogyne alpina, Lycopodium annotium, Soldanella Montana a Trientalis europaea, v jedlosmrčinách druhy společné s jedlinami (Dryopteris dilatata, Equisetum sylvaticum, Luzula pilosa a Maianthemum bifolium). Mechové patro je často druhově bohaté a dosahuje pokryvnosti přes 70%, hojnými druhy jsou např. Bozzania trilobita, Polytrichum commune a Sphagnum spp (Chytrý, et al., 2001). 3. NP Novohradské hory Území Novohradských hor lze orientačně vymezit obcemi Nové Hrady, Žár, Pěčín, Kamenná, Rychnov u Nových hradů, Benešov nad černou, Kaplice, tokem Malše vedoucí k Hornímu Dvořišti a pak státní hranicí s Rakouskem. Za rakouskými hranicemi ovšem pokračují Novohradské hory téměř až k dunajskému údolí (Vaněk, 2013). V Novohradských horách se vyskytují zejména rašeliniště vrchovištní a přechodného typu, o průměrné mocnosti 0,5-2,5 m, většinou na malých plochách a ve výškách m n.m. Nalezneme zde především drobná rašeliniště v údolích horních toků řek ( 2015). 4

5 1) Geologie Území Novohradských hor představuje plochou kernou hornatinu vrásozlomových struktur a hlubinných vyvřelin centrálního moldanubického plutonu v oblasti tektonické klenby, omezenou zlomovými až 300m vysokými svahy rozřezanými hlubokými údolími, ve střední části se zbytky zarovnaného povrchu (Chábera, 1998). Na geologický vývoj Novohradských hor mělo vliv variské vrásnění, které sahá do období konce prvohor. Masiv byl ovlivněn orogenezí dunajskou a následně kadomskou a byla ukončena orogenezí hercynskou. Dnešní podoba Novohradských hor sahá do období konce třetihor. Na přelomu druhohor a třetihor došlo k vyklenutí ze zarovnaného povrchu České vysočiny. Před zdvihem byla nadmořská výška m n. m. Poté vlivem saxonských tektonických pohybů došlo k rozlámání reliéfu v jednotlivé kry. Podobný vývoj probíhal i v oblasti Šumavy a Českomoravské vrchoviny (Chábera, et al.,1972). 2) Klima Novohradské hory patří do chladné klimatické oblasti. (Kubeš, 2004). Podnebí Novohradských hor má charakter přechodného středoevropského typu, což znamená, že je vyvážená kontinentalita s oceanitou (Křivancová & Vavruška, 2004). V nejvyšších polohách jsou již patrné vlivy horského klimatu se zvětšenou oblačností a srážkami a se zvýšeným počtem slunných dnů na podzim a v zimě, zajímavost klimatu novohradských hor je, že mají klima mnohem drsnější a vlhčí, než by odpovídalo rámcové rajonizaci ( 2016). 3) Klausury Pro Novohradské hory jsou typické specializované vodní nádrže zvané klausury. Byly zakládány převážně v poslední čtvrtině 18.století pro nadlepšování průtoků v tocích Novohradských hor po dobu plavení polenového dřeva, případně i vorů. Takovýchto nádrží bylo vybudováno celkem osm, z toho sedm jich je v povodí Černé a jediná se nachází v povodí Lužnice. Patrně nejznámější z těchto klausur je Pohořský rybník na Pohořském potoce pod Pohořím na Šumavě, poblíž zaniklé osady Jiřice (Kubeš, 2004). Dále jsou to : Uhlišťský rybník východně u Leopoldova, Huťský rybník na Huťském potoce poblíž Terčích hutí, Tisový rybník na Tisovém potoce na východním okraji rezervace Žofínský prales, Zlatá Ktiš na horním toku Černé východně od osady Žofín, Mlýnský rybník na Lužném potoce, Kancléřský rybník při pravém břehu Černé těsně pod ústím Pohořského potoka a Kapelníkův rybník na horním toku Lužnice (Kubeš, 2004). 5

6 4) Flora Podle původního charakteru vegetace můžeme celek Novohradské hory zařadit do vegetačních stupňů jedlovo-bukového a smrkovo-bukovo-jedlového. Dnes ve vegetaci převládají druhotně vysázené smrčiny, které v nižších nadmořských výškách někde doplňují podhorské louky a pastviny, postupně zarůstající sukcesí (Kubeš, 2004). Na náhorní rovině Novohradských hor v okolí zaniklé obce Pohoří na Šumavě se dosud vyskytují podmáčené smrčiny, které si zachovaly svůj přirozený charakter (Kubeš, 2004). Z přírodovědeckého hlediska je cenný také rozsáhlý horský nelesní segment v okolí Pohoří na Šumavě a Dolního Příbraní. (Vaněk, 2013) Dnes jsou pokryty mozaikou polokulturních a přírodně cenných porostů vlhkých a rašelinných luk a pastvin. V okolí Dolního Příbraní se vyskytují trojštětové louky, jejichž druhová skladba byla pozměněna pravděpodobně přiséváním a eutrofizací. Ve zdejší potoční nivě, která byla dlouhou dobu nekosena, dominují vlhká tužebníková lada. Roztroušeně jsou zde zastoupeny i ovsíkové louky, střídavě vlhké bezkolencové louky, podhorské a horské smilkové trávníky a sekundární podhorská a horská vřesoviště. Na malých plochách jsou vyvinuta přechodová rašeliniště (Kubeš, 2004). Další zdejší ukázkou cenné nelesní vegetace jsou společenstva na prameništích a v nivách zdrojnic Pohořského potoka. Původně zde byly louky a pastviny. Vyskytuje se zde řada chráněných a ohrožených druhů. Část tohoto území je chráněna v PP Prameniště Pohořského potoka (Kubeš, 2004). 5) Fauna Fauna Novohradských hor a podhůří je velice rozmanitá existencí množství různých druhů biotopů (Vaněk, 2013). Z mnoha pozoruhodných druhů bezobratlých nelze opomenout výskyt vzácného mlže perlorodky říční na úseku toku Horní Malše a také Svinenského potoka. Jde o druh se specifickými nároky na své životní prostředí. Výskyt a přežívání perlorodek dokazuje fungující složitou strukturu vztahů mezi všemi složkami ekosystému oligotrofního (živinami chudého) povodí (Kubeš, 2004). Ze skupiny kruhoústých je nutno zmínit výskyt kriticky ohroženého druhu mihule potoční. V Novohradských horách se vyskytuje hned na více než desítce lokalit. Krajina s hustou sítí drobných vodotečí a vodních ploch, zejména v níže položených částech území, poskytuje množství biotopů vhodných pro obojživelníky. Nacházíme zde i druhy chráněné, jako jsou např. čolek obecný, rosnička zelená, skokan zelený, a další (Kubeš, 2004). V Novohradských horách je prokázán výskyt řady vzácných a chráněných druhů např. holuba doupňáka, lejska malého (silně ohrožené druhy 6

7 charakteristické pro bučiny), datlíka tříprstého, krkavce velkého, jestřába lesního a dalších. Hojný a dlouhodobě monitorovaný výskyt silně ohroženého druhu chřástala polního má význam i v rámci Evropy. Význam ornitocenóz Novohradských hor potvrzuje zařazení tohoto území mezi tzv. ptačí oblasti jako součást soustavy Natura 2000 vyhlašované EU. Ptačí oblast Novohradské hory byla vymezena Nařízením vlády v říjnu 2004 především za účelem ochrany populací druhů jeřába lesního a datlíka tříprstého a jejich biotopů (Kubeš, 2004). Horský charakter fauny Novohradských hor dokládá výskyt dvou typických druhů našich horských savců rejska horského a myšivky horské. Oba druhy obývají stanoviště v celé centrální horské části území. Hojně a ve vyšších polohách Novohradských hor téměř souvisle se vyskytují další druhy horských savců netopýr severní, n. pestrý, n. vousatý, hraboš mokřadní, hrabošík podzemní, jelen evropský. (Kubeš, 2004) 6) Maloplošná chráněná území PP Pohořské rašeliniště Nachází se v jižní části Žofínské hornatiny severozápadně od zaniklého sídla Pohoří na Šumavě. Zaujímá plochu 39 ha v polohách m n.m. Převažují zde podmáčené rohovcové smrčiny a zakrslé rašelinné smrčiny. Menší část území zaujímá vrchovištní rašeliniště s mozaikou klečových porostů a suchopýro-rašeliníkových a ostřicovo- rašeliníkových společenstev. Při okrajích chráněného území tvoří vegetační kryt rašelinné louky s hojným suchopýrem pochvatým (Kubeš, 2004). PP Prameniště Pohořského potoka Leží na katastrálním území Pohoří na Šumavě. Jeho výměra je 72 ha a nadmořská výška se pohybuje v rozmezí 898 až 960 m n.m. Předmětem ochrany jsou louky, prameniště a rašeliniště v údolí tří potoků v pramenné oblasti Pohořského potoka. Určujícím faktorem pro formování vegetačního pokryvu na tomto území jsou hydrologické poměry podmiňující trvale podmáčené stanoviště niv a rašelinišť a částečně i extenzivní zemědělství. Je zde vyvinuta složitá mozaika společenstev mezofilních horských luk, smilkových pastvin a krátkostébelných společenstev rašelinných pramenišť a rašelinišť. Pestrá květena zahrnuje řadu vzácných a ohrožených druhů. Významná je zejména populace kýchavice bílé (Kubeš, 2004). Relativní zachovalost přírody Novohradska, hodnoty krajinného rázu tohoto území a potřeba usměrňovat rozvoj území byly důvodem pro návrhy na nařízení 7

8 statutární velkoplošné ochrany Novohradských hor již od roku Bylo zpracováno mnoho odborného materiálu, zejména botanické, zoologické a krajinářské průzkumy, které popisují přírodu a krajinu Novohradska a jsou dostatečným podkladem pro vyhlášení chráněné krajinné oblasti (CHKO) Novohradské hory. V roce 1998 byl na části Novohradských hor v okrese České Budějovice vyhlášen Nařízením Okresního úřadu Přírodní park Novohradské hory, jehož hranice kopírovaly navrhované hranice CHKO Novohradské hory v tomto okrese. O rok později vydal obdobné nařízení také Okresní úřad v Českém Krumlově. V roce 2003 nahradilo oba dokumenty Nařízení Rady Jihočeského kraje o Přírodním parku Novohradské hory (Kubeš, 2004). 4. Management Tlak zvěře je stále nejzávažnějším negativním faktorem. Jedná se především o loupání a ohryz spárkatou. Pokud nedojde k souladu mezi přirozeným potravním potenciálem a početními stavy zvěře, bude velmi náročné (a také nákladné) přiblížit se výchovou současných porostů k přirozené skladbě. Hlavní motivy ochrany, až na globální vlivy (mírné dálkové, spíše lokální imisní zatížení), jsou v současné době z přírodovědného hlediska a z pohledu zájmů ochrany přírody ve vcelku optimálním stavu. V současné době je potřebné pouze mírně redukovat nálety solitérních smrků na lučních plochách. Na podmáčených lokalitách je zapotřebí provádět zásahy pouze v zimním období, aby nedošlo k neúměrnému narušení půdního krytu. Na lučních plochách je třeba odstranit nálet soliterních smrků a v průběhu roku alespoň jednou pokosit. V průběhu decenia je třeba obnovit pruhové značení na stromech a doplnit tabule se státním znakem v lomových bodech hranic ZCHÚ (Ústav pro hospodářskou úpravu lesů Brandýs n.l. pobočka České Budějovice, 2003). Péče o PP Pohořské rašeliniště je celkově hodnocena jako dobrá. Nejhůře j hodnoceno kritérium omezování vnějších negativních vlivů a to z důvodu nedostatečné ochrany porostů proti loupání a ohryzu, s tím je spojeno i sníţené hodnocení u kritéria dosahování cílů ochrany. Stejně jako kritérium dosahování cílů ochrany je ohodnoceno i ochranné pásmo, které nechrání dostatečně území proti negativním vlivům větru, coţ je však způsobeno postavením území na okraji otevřeného terénu. (Bednář, 2010) 8

9 5. Závěr Důvodem ochrany a návrh CHKO je komplex přirozených porostů a podmáčených a rašelinných smrčin, vrchovištního rašeliniště a rašelinných luk s charakteristickou rašeliništní vegetací a květenou a specifickou faunou bezobratlých živočichů. 6. Citovaná literatura Citovaná literaturachábera, S. (1998). Fyzický zeměpis Jižních Čech, Přehled geologie, geomorfologie, horopisu a vodopisu. České Budějovice: Jihočeská Univerzita, Pedagogická fakulta oddělení geografie. Chábera, S., Nekovář, F., Kučera, S., & Ošmera, S. (1972). Přírodní poměry Novohradských hor a jejich podhůří. České Budějovice. Chytrý, M., Kučera, T., Kočí, M. Š., Sádlo, J., Nehauslová, Z., Hájek, M., a další. (2001). Katalog biotopů České republiky. (M. Chytrý, T. Kučera, & K. M., Editoři) Praha, Česká republika. ( ). ( ). ( ). Načteno z ( ). Načteno z Kadlíková, L. ( ). Ekosystemy v české přírodě - mokřady. Načteno z Kubeš, J. (2004). Krajina Novohradských hor. České Budějovice: Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích. Křivancová, S., & Vavruška, F. (2004). Podnebí Novohradských hor. České Budějovice. Ústav pro hospodářskou úpravu lesů Brandýs n.l. pobočka České Budějovice. (2003). Plán péče pro přírodní památku Pohořské rašeliniště Na období: Vaněk, I. (2013). Esej k předmětu Ekologie, Přírodovědecká fakulta. České budějovice. ( ). 9

10 7. Seznam obrázků Obrázek 1: mapa ptačích oblastá Natury 200 ( Obrázek 2: kyčelnice devítilistá (Dentaria enneaphyllos), autor: Ivan Bílek ( 10