UNIVERZITA KARLOVA V PRAZE. Vybrané právní otázky související s mateřstvím ( 50a zákona o rodině)

Transkript

1 UNIVERZITA KARLOVA V PRAZE Právnická fakulta Katedra občanského práva Vybrané právní otázky související s mateřstvím ( 50a zákona o rodině) Diplomová práce Andrea Fialová Vedoucí diplomové práce: Doc. JUDr. Senta Radvanová, CSc. Praha, prosinec 2009

2 Prohlášení Prohlašuji, že jsem tuto diplomovou práci zpracovala samostatně a že jsem v ní vyznačila všechny prameny, z nichž jsem čerpala, způsobem ve vědecké práci obvyklým. V Praze Andrea Fialová

3 Poděkování Děkuji paní Doc. JUDr. Sentě Radvanové, CSc., vedoucí mé diplomové práce, za cenné připomínky a účinnou pomoc při zpracování. Zároveň děkuji svým rodičům a příteli za veškerou podporu během mého studia. V Praze Andrea Fialová

4 Obsah Obsah... 1 Úvod... 3 Pater semper incertus est, mater semper certa est?... 3 Rodinněprávní vztah mezi matkou a dítětem, otázka vzdání se rodičovských práv... 4 První část diplomové práce věnovaná problematice babyboxů... 4 Druhá část diplomové práce věnovaná problematice utajených porodů... 5 Vymezení pojmů utajený a anonymní porod Problematika babyboxů Vymezení obsahu pojmu babybox Babyboxy po technické stránce Stručný historický exkurz K vývoji babyboxů v České republice Výtah z rozboru Mgr. Špeciánové MUDr. František Schneiberg jako další odpůrce Posudek Ústavu státu a práva Akademie věd České republiky Postoj kompetentních ministerstev ČR k problematice babyboxů Babyboxy v současnosti Účel babyboxů proklamovaný zřizovatelem Některé právní otázky okolo babyboxů Činnost Babybox-Statimu jako výkon sociálně-právní ochrany dětí Právní postavení dítěte Právo dítěte znát svůj genetický původ Právo dítěte být po porodu registrováno Opuštění dítěte jeho vložením do babyboxu jako trestný čin opuštění dítěte ve smyslu 212 TZ Opuštění dítěte jeho vložením do babyboxu jako trestný čin zanedbání povinné výživy ve smyslu 213 TZ Opuštění dítěte jeho vložením do babyboxu jako vytváření vhodného prostředí k trestnému činu obchodování s dětmi ve smyslu 216 TZ Postup orgánů sociálně-právní ochrany dětí po opuštění dítěte jeho vložením do babyboxu Kompendium dalších kritických názorů na danou problematiku Činnost Fondu ohrožených dětí (FOD) související s problematikou opuštěných dětí Paralely babyboxů v zahraničí Německo Slovensko Situace v některých dalších vybraných státech Dílčí závěr Problematika porodů s utajenou totožností matky Vývoj utajených porodů v České republice a jejich následná legalizace Právní problematika spojená s uzákoněním utajených porodů Mají všechny ženy možnost požádat o utajení své osoby v souvislosti s porodem?

5 2.2.2 Otázky spojené s rozhodnutím soudu o otevření zdravotní dokumentace ženy Otázka zásahu do statusových práv novelizací norem veřejného práva Otázky spojené s trváním rodinněprávního vztahu mezi matkou a dítětem Je totožnost matky opravdu utajena? Práva biologického otce Otázka tzv. právně volného dítěte Soulad institutu utajeného porodu s mezinárodním právem Diskrétní porody Problematika utajených porodů v zahraničí Vývoj utajených porodů ve Francii Stávající francouzská zákonná úprava Rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva v případu Odièvre versus Francie Situace na Slovensku Situace v některých dalších státech Dílčí závěr Závěr Seznam zkratek Použitá literatura a prameny Právní předpisy Judikatura Důvodové zprávy Odborné publikace Odborná periodika Rukopisy Internetové zdroje Seznam příloh Příloha č. 1 : Posudek Ústavu státu a práva Příloha č. 2 : Seznam babyboxů v České republice Příloha č. 3 : Metodický pokyn MPSV pro orgány sociálně-právní ochrany, kterým stanoví jejich postup v případě dětí odložených do babyboxů Příloha č. 4 : Zákon č.422/2004 Sb Příloha č. 5 : Metodický pokyn MZ pro postup zdravotnických zařízení při poskytování zdravotní péče související s utajeným porodem Příloha č. 6 : Text relevantní části zákona č. 576/2004 Z. z., o zdravotnej starostlivosti, službách súvisiacich s poskytovaním zdravotnej starostlivosti a o zmene niektorých zákonov v zneni ďalších predpisov Summary

6 Úvod Téma své diplomové práce jsem si zvolila na základě obecně medializovaných diskuzí na téma mateřství, jež se mě v mém věku čím dál více a citelněji dotýkají. Je nepochybné, že vztahy mezi rodiči a dětmi, jsou těmi nejdůležitějšími vůbec, neboť (bereme-li nyní v potaz rodičovství biologické) dávají vzniknout každému jedinci zvlášť a tím naší společnosti v její komplexnosti. Je tedy dán jistě zájem na tom, aby byly co nejrychleji, nejjistěji určeny a také stabilizovány. K tomuto slouží ve vyspělých společenstvích právě právní řád, reflektující společenské a statusové vztahy, neboť jeho posláním je sloužit společnosti, tedy upravovat již existující vztahy mezi subjekty, a tím jim poskytnout zákonnou oporu. Pater semper incertus est, mater semper certa est? Zatímco rodinněprávní vztah mezi otcem a dítětem vždy vznikal na základě dvou právních skutečností, respektive skutečnosti složené, tedy zrození dítěte a posléze přistoupivší jedné z domněnek určování otcovství, což vychází ze římské zásady pater semper incertus est tedy otec je vždy nejistý, a je třeba jej určit pomocí zásady pater vero ist est, quem nuptiae demonstrant - otcem je ten, na koho ukazují domněnky, otázka určení mateřství byla brána jako nezpochybnitelný fakt, totiž, že matka je vždy jistá mater semper certa est. Tak tomu bylo ve starých dobách, kdy bylo ještě lidstvu upřeno vstoupit do tajů genetiky a lékařských věd. Zatímco v dobách dnešních, kdy se asistovaná reprodukce a s tím související problematika surogačního mateřství stává realitou, již takto jednoduchá zásada bez konkretizace určení mateřství neobstojí. Novela zákona č. 94/1963 Sb., o rodině, ve znění pozdějších předpisů (dále ZOR), zákon č. 91/1998 Sb., tedy změnil název části druhé hlavy třetí zákona z Určení otcovství na Určení rodičovství a stanovil v 50a ZOR zcela jednoznačně, že mateřství je dáno faktem porodu dítěte, neboť stanoví že: Matkou dítěte je žena, která 3

7 dítě porodila. Zákon o rodině tak stanoví normu kogentní povahy, z níž nepřipouští žádnou výjimku. Oproti tomu zahraniční právní úpravy, které vycházejí z francouzského Code Civil, tedy například Francie, Itálie, Lucembursko, vycházejí z premisy, že mateřství je dáno nejen porodem dítěte jako takovým, nýbrž i následným uznáním mateřství rodičkou, tedy jakýmsi projevem vůle ve smyslu znání se k dítěti. Rodinněprávní vztah mezi matkou a dítětem, otázka vzdání se rodičovských práv Rodinněprávní vztah mezi matkou a dítětem vzniká okamžikem narození dítěte a matce tím ze zákona vzniká rodičovská zodpovědnost, jakožto soubor základních rodičovských práv a povinností, které uplatňuje zejména při péči o zdraví dítěte, o jeho tělesný, citový, rozumový a mravní vývoj, dále při zastupování dítěte a správě jeho jmění. Náš právní řád nepřipouští vzdání se těchto rodičovských práv, chceme-li zjednodušeně vzdání se dítěte rodičem, stejně tak se dítě nemůže vzdát svého rodiče. Nelze tak učinit ani jednostranným právním úkonem, ani smlouvou. Rodinněprávní vztah, respektive změna statusu dítěte, zaniká až právní mocí rozsudku o osvojení, kdy se novými subjekty rodinněprávního vztahu stávají osvojitelé, namísto rodičů původních. Dítěte se tudíž nelze platně právně vzdát, neboť práva a povinnosti vyplývající z rodičovského statusu jsou právy absolutními, nedisponovatelnými. 1 Takto je tedy právní teorií vnímán vznik a zánik vztahu rodič a dítě, což je odrazem již zmíněného důrazu na stabilitu tohoto společensky nejdůležitějšího vztahu. První část diplomové práce věnovaná problematice babyboxů Je však smutnou realitou, že v každodenním životě k takovému vzdání se dítěte dochází, neboť ne každá matka chce, či může o své dítě pečovat s láskou 1 k tomu srovnej článek Králíčková, Z., Kauza tzv. právně volné dítě, Právní rozhledy č.2/2004 4

8 a péčí. Mám na mysli problematiku dítěte opuštěného a zanechaného, ať již kdesi v popelnici, nebo přímo na místě k tomu určenému - babyboxu, zařízení, jež má dle názoru svých zřizovatelů účel zcela prozaický avšak zásadní, a to záchranu života dítěte takto opuštěného. Osobní stav takového dítěte není určen, neboť v matrice není zapsán ani jeden z rodičů, a vyvstává tak první, dle mého názoru velmi aktuální, problém určení mateřství. Právě etické a právní problematice babyboxů se budu věnovat v první části své práce, neboť není nikterak právně upravena, ač fakticky jsou tato zařízení provozována na území naší republiky v hojném počtu. Mým cílem je pokusit se podat ucelený přehled o etických či právních úskalích této problematiky prostřednictvím komparatistiky různých pohledů odborníků na fungování těchto schránek. Samozřejmě se budu věnovat především otázkám právním, avšak nelze pominout i otázky etické, neboť jak známo, etika jakožto soubor pravidel chování je systémem ještě obsáhlejším než systém právní, pročež by právní úprava měla s ní být vždy v souladu. Pozastavím se zejména nad tolik diskutovaným tématem na právo znát svůj genetický původ, neboť tato otázka je jakýmsi pojítkem mezi mnou vybranými problematikami určení mateřství. Za cíl si zejména kladu zjistit odpověď na otázku, zda babyboxy jsou či nejsou v souladu s právní úpravou vnitrostátní i mezinárodní, dále zda plní účel od nich očekávaný, respektive zjistit jejich skutečnou společenskou potřebnost, neboť odpověď na takovou otázku souvisí s problematikou jejich eventuální právní úpravy. Druhá část diplomové práce věnovaná problematice utajených porodů S výše nastíněnou problematikou je úzce spjata otázka porodu s utajením totožnosti matky (velmi často se používá rovněž termín utajený porod), tedy možnosti rodičky po porodu požádat o utajení své totožnosti, legalizovanou v České republice ke dni , kdy nabyl účinnosti zákon č. 422/2004 Sb., kterým se mění zákon č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu, zákon č. 301/ 2000 Sb., o matrikách, jménu a příjmení a o změně některých souvisejících zákonů, a zákon č.48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění. Účelem přijetí této právní úpravy bylo dle důvodové 5

9 zprávy omezení umělého ukončení těhotenství, vražd, či opuštění dítěte. Ačkoliv vedena dobrým úmyslem, budí tato úprava řadu teoretických i praktických otázek, neboť se jedná o úpravu nedokonalou a lidově řečeno šitou horkou nití. Ve své práci se budu snažit poukázat právě na již zmíněné nedokonalosti a pro doplnění a srovnání poskytnu rovněž vhled do právní úpravy utajených porodů ve Francii. Jako vhodné se mi zde zdá být vymezit pojmy anonymní a utajený porod v takovém smyslu, v jakém je ve své práci budu používat. Mnohdy totiž dochází k zaměňování těchto výrazů, ať již v laických či odborných sférách. 2 Vymezení pojmů utajený a anonymní porod Používáme-li termín porod s utajením totožnosti matky, zkráceně utajený porod, míníme tím takovou situaci (jak již bylo zmíněno výše), kdy žena po porodu požádá o utajení své totožnosti. Osobní údaje matky jsou tedy známy, avšak zapečetěny v obálce a uloženy ve zdravotnickém zařízení, kde matka porodila. Jak již bylo nastíněno výše, rodinněprávní vztah mezi matkou a dítětem stále trvá a o právním statusu dítěte lze diskutovat. V případě porodu anonymního, matka není vůbec známa, ať již bylo dítě opuštěno matkou jakýmkoli způsobem, či matka předložila doklady, o kterých bylo následně zjištěno, že jsou falešné. Dítě má pak status nalezence a zápis takového dítěte do matriky upravuje zákon č. 301/2000 Sb., o matrikách, jménu a příjmení, ve znění pozdějších předpisů (dále ZM) v 17, kde však neužívá výrazu nalezenec, či nalezené dítě, ale dítě nezjištěné totožnosti. Otázka právního statusu dítěte však vyvstává u problematiky babyboxů, neboť nález předpokládá na straně nálezce náhodu, o čemž v případě zdravotnického personálu v zařízení, kde je instalována tato schránka, nemůže být řeč. Rovněž k otázce trvání rodinněprávního vztahu platí výše zmíněné k utajenému porodu. 2 vycházím z článku: Hrušáková, M., Králíčková, Z., Anonymní a utajené mateřství v České republiceutopie nebo realita?, Právní rozhledy, 2005, č. 2, s. 54 a dále z článku: Zuklínová, M., Několik poznámek k právním otázkám okolo tzv.baby-schránek, Právní rozhledy, 2005, č. 7., s

10 Ve své diplomové práci se tedy budu věnovat problematice babyboxů a utajených porodů, jimž budiž pevným pojítkem především realizace práva dítěte znát svůj genetický původ a další řada otázek morálních a právních. 7

11 1. Problematika babyboxů 1.1 Vymezení obsahu pojmu babybox Slovo babybox je poslední dobou velmi často skloňováno širokou veřejností, a to jak v právních, politických, zdravotnických či čistě laických kruzích. Pokusíme-li se o vymezení tohoto pojmu, jistě bude nejsnazší, budeme-li hledat odpověď na internetových stránkách zřizovatele babyboxů v České republice, tedy Občanského sdružení Babybox pro odložené děti - Statim a Nadačního fondu pro odložené děti STATIM: BABYBOX STATIM má v projektu zřizování schránek, do nichž budou moci matky, rodiče, odložit anonymně dítě. Odložené dítě vzápětí dostane veškerou zdravotní péči a sociální pomoc. 3. Zde je ovšem nutné pozastavit se nad slovem odložení, jež je obsaženo jak v samotném názvu zřizovatele, tak v účelu jím proklamovaným. Ačkoli se jako synonymum pro babybox vžilo v povědomí veřejnosti označení odkladná schránka, musím k tomu podotknout, že jde o pojmenování více než nevhodné. Tento termín je totiž používán v právu hmotném a to ve zcela jiném významu, 433 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, upravuje odpovědnost za škodu způsobenou na vnesených nebo odložených věcech. Z toho vyplývá, že objektem odložení může být pouze věc a nikoli lidská bytost, nehledě na to, že s odložením je spojeno pozdější znovu vyzvednutí si takového předmětu. Zamyslíme-li se nad jemnými nuancemi českého jazyka, je zřejmé, že označení schránka pro odložení dítěte je jistě společností akceptovatelnější než schránka pro opuštění dítěte, ačkoli právní posouzení úkonu vložení dítěte do takovéto schránky je jistě opuštěním dítěte, i když 3 citováno z k tomu srovnej pokus o definici na cs.wikipedia.org/wiki/ Babybox: Babybox (čtěte [bejbyboks]) je novodobé označení pro místo, kam mohou matky anonymně odložit své zpravidla novorozené dítě. Jde o speciálně vybavenou schránku většinou v blízkosti zdravotnického zařízení. O dítě se bezprostředně postará zdravotnický personál, a pokud se o něj rodiče již nepřihlásí, bývá nabídnuto k adopci. Jistě si nelze nepovšimnout, že je zde předpokládáno vložení dítěte do babyboxu pouze matkou, což ovšem vzhledem k anonymitě takového činu nelze zaručit. V praxi dochází k vložení dítěte i osobami jinými, proto se zdá být pokus o definici (pomineme-li právě diskutabilní termín odložení) Občanského sdružení Babybox pro odložené děti Statim šťastnějším, neboť alespoň na papíře respektuje práva obou rodičů. 8

12 nikoli ve smyslu trestněprávním. Proto tedy budu ve své práci používat termíny babybox, schránka, a dále slovesa vložení či opuštění dítěte, neboť se mi zdají být vhodnější, a omlouvám se předem za časté opakování těchto výrazů Babyboxy po technické stránce Z technického hlediska se jedná o schránku vyhřívanou na 37 C, instalovanou do zdi nemocničních zařízení, opatřenou dvířky, jež lze otevřít pouze jednou, což má zabránit vyjmutí dítěte osobou odlišnou od odborného zdravotnického personálu. Ten je ihned alarmován o vložení dítěte akustickými a vizuálními senzory 4. Prostor kolem schránky není monitorován kamerami, čímž je zajištěna anonymita osoby dítě do schránky vkládající. 1.2 Stručný historický exkurz Existenci sociálního problému opuštění dítěte rodiči řeší lidská společnost již po staletí. Ačkoli v dnešní době již státy (pokud bereme v potaz státy vyspělé) disponují mechanismy právními, sociálními, zdravotnickými, ekonomickými a dalšími usnadňující zrození dítěte a jeho další vývoj, rozvoj, péči o něj a tím zachování důstojné kvality jeho života, stále dochází k tomuto nežádoucímu fenoménu, byť logicky již ne v takové míře jako v dobách dřívějších. Tento stručný historický vhled, nechť je malým okénkem do minulosti, kdy základními institucemi poskytujícími ochranu nechtěným a opuštěným dětem byla zařízení církevní. Nutno podotknout, že zastánci babyboxů zdůrazňují historii jim podobných zařízení z důvodu ospravedlnění jejich zřízení a fungování v době dnešní. Odpůrci babyboxů však naopak poukazují na skutečnost, že ne vše co plnilo svůj účel 4 Dnes je v České republice dle vyjádření pana Ludvíka Hesse v pořadu Českého rozhlasu odvysílaného dne (dostupné jako elektronický přepis na ) již signalizace o umístění děťátka zavedena prostřednictvím pageru do osmi mobilních telefonů, z nichž jeden z nich je přímo pana Ludvíka Hesse, čož je bráno jako další pojistka, aby se dítě ocitlo ihned po umístění do babyboxu v rukou zdravotníků. 9

13 v dobách středověku, musí nutně plnit stejný účel i dnes, a že jde spíše o anachronismus, tedy krok zpět do dob minulých. Ve Francii byly již v 5. století 5 instalovány u vchodů do chrámů mramorové mísy umožňující vložení dítěte. Následovalo zřízení prvního nalezince v italském Milánu v roce 778 a postupné technické vylepšení schránek v podobě otočných zařízení namontovaných do bran nebo do zdí nalezinců, nemocnic a klášterů. Matka dítě vložila do schránky, otočením zařízení jej přemístila do objektu a ještě mohla použít zvonek, aby upozornila personál. Od šestnáctého století pak docházelo k dalšímu zřizování nalezinců v Německu, Holandsku, Belgii, Švýcarsku či Španělsku. Ve Francii dokonce počátkem devatenáctého století nabylo zřizovaní těchto schránek enormního rozměru, a to v důsledku zakomponování této problematiky do Code Civil (1804). Code Civil je totiž ukládal zřídit v každém departamentu a děti do nich vložené byly považovány za tzv. děti státní. Není ovšem bez zajímavosti, že právě tyto děti poté sloužily Napoleonovi v jeho vojsku. Lze pak diskutovat, zda jejich založení bylo projevem ušlechtilých citů, či spíše promyšleného plánu na výrobu dalších vojáků 6. V roce 1833 došlo ve Francii k velmi výraznému nárůstu opuštěných dětí z cca 40 až 50 tisíc ročně na , což někteří kritici 7 přisuzují právě zřízení těchto toren v tak vysokém počtu. 5 někdy je uváděno jako vůbec první historicky doložené zřízení toren v Itálii v roce 1198 při nemocnici Sv. Ducha v Římě, viz Novotná, Hovorka: Úprava výchovy dítěte odloženého do Baby boxu a dítěte narozeného v režimu tzv. utajeného porodu, Právo a rodina, 2009, č. 5, s. 1 6 k tomu srovnej stanovisko MUDr. Františka Schneiberga ke zřízení schránky pro odkládání v areálu VFN dostupný na 7 např. JUDr. Miroslav Mitlöhner, CSc. ve svém článku Baby box - méně idealizmu a více reality, vydáno dne ve Sborníku z kongresu Pardubice 2007, dostupný na: 10

14 1.3 K vývoji babyboxů v České republice 8 S myšlenkou vzniku babyboxů přišli v roce 2004 Roman Hanus a Ludvík Hess. V květnu roku 2004 byl zřízen Nadační fond pro odložené 9 děti Statim (ředitel Ludvík Hess), jehož účelem je zřizování a provoz schránek pro odložené děti a podpora všech činností s tím spojených, dále poskytování pomoci odloženým a opuštěným dětem 10. Dále bylo zřízeno sesterské Občanské sdružení Babybox pro odložené děti - Statim 11 (předsedou rovněž Ludvík Hess), jehož cílem je snaha o záchranu novorozenců, kteří by jinak byli matkou odloženi za podmínek, v nichž by jim hrozila vážná újma na zdraví nebo smrt. Pro zjednodušení budu již dále používat zkratku Babybox- Statim. Již od prvopočátku se však realizace jimi proklamovaného cíle potýkala s kritikou řady zainteresovaných institucí, orgánů a odborníků a tento kritický postoj u nich povětšinou trvá i nadále. V následujícím nástinu akceptace odbornou veřejností se pokusím tento vývoj zmapovat, přičemž spíše půjde o pokus poskytnutí systematického utřídění názorových milníků zastánců a odpůrců, jak je vnímá sám zřizovatel. Původně měla být schránka umístěna na Gynekologicko - porodnické klinice Všeobecné fakultní nemocnice v Apolinářské ulici v Praze, avšak tento záměr se nezdařil. Rozbor vypracovaný v listopadu 2004 Mgr. Šárkou Špeciánovou k návrhu smlouvy o umístění schránky pro opuštěné děti v prostorách této nemocnice je považován za první zamítavé stanovisko k této problematice. Jelikož argumenty v něm obsažené upozornily na celou řadu sporných otázek kolem problematiky babyboxů, považuji za vhodné z nich uvést zestručnělý výtah informace čerpám z 9 zde a v následujících řádcích dělám výjimku a používám slovo odložené, neboť takto je obsaženo v názvu zřizovatele a v účelu jím proklamovaným 10 jako druhý (avšak vedle babyboxů okrajový) nástroj pomoci rodičům, resp. matkám v tísnivé životní situaci je zřízení telefonní linky 11 dle vyjádření Ludvíka Hesse (k tomu srovnej pořad Českého rozhlasu odvysílaný dne (dostupné jako elektronický přepis na ) se v současnosti od slova Statim, znamenající ihned, okamžitě, což má symbolizovat okamžitou pomoc dětem, ustupuje a spíše se činnost občanského sdružení prezentuje v mediích pod označením Babybox, jež se zdá být široké veřejnosti srozumitelnějším. 12 zde vycházím článku Nová, H., Stanovisko Statimu k rozboru Mgr. Šárky Špeciánové, dostupný na z

15 1.3.1 Výtah z rozboru Mgr. Špeciánové Autorka ve svém textu nejdříve důsledně oddělila problematiku babyboxů od utajených porodů, jež jsou dle jejího názoru všeobecně považovány za prospěšné pro děti. Oproti tomu označila schránky pro opuštěné děti za anachronismus, jenž je obecně odbornou veřejností odsuzován. Dále poukázala na kriminologické výzkumy potvrzující rozsáhlý vzorek matek, které bez ohledu na vnější události dítě zavraždí ihned po porodu a použití babyboxu jim nepřijde ani na mysl. Z argumentů právních uvedla, že zřízení schránek není nijak právně upraveno, že právní řád poskytuje matkám, které se nechtějí o dítě starat, jiné možnosti (možnost šest týdnů po porodu dát tzv. blanketový souhlas s osvojením, či porodit dítě v rámci tzv. utajeného porodu), jež jsou v souladu s Evropskou úmluvou o osvojení. Jako velmi významný argument zmínila práva dítěte zaručené mezinárodními smlouvami znát svůj genetický původ a být ihned po porodu registrováno, která jsou dítěti dle jejího názoru odnímána. Rovněž vyjádřila domněnku, že nalezené dítě je hůře osvojitelné právě pro naprostou absenci jakýchkoli informací o jeho biologických rodičích. Za problematickou uvedla též inzerci na vytvoření schránky v areálu nemocnice, jež by mohla být v extrémním případě kvalifikována jako pomoc k trestnému činu opuštění dítěte podle 212 zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů (dále TZ) a to v případě, kdy matka (nejspíše pod vlivem rozrušení) opustí dítě v areálu nemocnice a nikoli vložením dítěte do babyboxu. Vyjádřila také obavu nad vytvářením potenciálně vhodného prostředí k páchání trestné činnosti spočívající v obchodování s dětmi MUDr. František Schneiberg jako další odpůrce Další naprosto jednoznačně odsuzující postoj vyjádřil MUDr. František Schneiberg, předseda Společnosti sociální pediatrie České lékařské společnosti J. E. Purkyně a vedoucí Ústavu sociální medicíny a veřejného zdravotnictví 1. Lékařské fakulty Univerzity Karlovy, ve svém stanovisku ke zřízení schránky v areálu Všeobecné 12

16 fakultní nemocnice v Praze. Nastínil problematiku z hlediska morálního, právního, odborného a technického. V právním posouzení se jeho názory veskrze shodovaly se stanoviskem právničky Špeciánové. Doplnil je ještě o myšlenku, že Babybox- Statim není pověřen k výkonu sociálně-právní ochrany dětí, ačkoli jeho činnost takové pověření jistě vyžaduje. Dále se vyslovil, že by bylo možné činnost Babybox-Statimu posuzovat jako účastenství na trestném činu opuštění dítěte matkou. Ačkoli se zvedla tedy vlna odporu vůči myšlence babyboxů, nutno podotknout, že rovněž měla od samého počátku také své zastánce, a to zejména JUDr. Hana Novou, která vypracovala odpověď Babybox- Statimu k názorům výše zmíněným, a dále např. JUDr. Marii Vodičkovou, předsedkyni Fondu ohrožených dětí Posudek Ústavu státu a práva Akademie věd České republiky 13 Babybox- Statim si ke dni 27. ledna 2005 nechal vypracovat posudek od JUDr. Jaroslava Zachariáše, vedoucího Ústavu státu a práva Akademie věd České republiky, jehož předmětem je odpověď na otázku, zda realizace účelu Babybox- Statimu může být posuzována tak, že je v rozporu s právem. JUDr. Zachariáš se zde vyslovil, že neshledává v činnosti Babybox- Statimu žádný rozpor s mezinárodně právní úpravou, zejména Úmluvou o právech dítěte a Evropskou úmluvou o výkonu práv dětí, dále s ustanoveními vnitrostátních předpisů o trestní odpovědnosti a s kogentními předpisy upravujícími sociálně-právní ochranu dětí. Tento posudek byl posléze užíván Babybox- Statimem jakožto základní dokument osvědčující legitimitu jejich činnosti Postoj kompetentních ministerstev ČR k problematice babyboxů Exministryně zdravotnictví ČR Milada Emmerová Babybox-Statimu dne zaslala prostřednictvím u dopis, v němž tvrdí, že k takto závažné problematice nelze přistupovat improvizačním způsobem a že realizací projektu by 13 text tohoto dokumentu viz příloha č. 1 13

17 došlo k porušení Úmluvy o právech dítěte, podporovala by se beztrestnost nezodpovědného jednání rodičů, došlo by k indukci porodů mimo zdravotnická zařízení a ke zhoršení vysoké úrovně perinatální péče v ČR. Rovněž by realizace projektu babyboxů znamenala odkládání dětí cizinců, zvláště dětí vyžadujících vysoce nákladnou zdravotní péči. Právě tento posledně zmiňovaný názor byl právničkou Hanou Novou velmi kritizován jakožto jsoucí pro svou diskriminační povahu nejvíce v rozporu s lidstvím a etikou a samozřejmě právními předpisy, ať na rovině vnitrostátní či mezinárodní. Posléze vydalo dne Ministerstvo zdravotnictví České republiky zcela zamítavé prohlášení k záměru Babybox - Statimu zřídit a provozovat babybox v plotové zdi Gynekologicko-porodnické Všeobecné fakultní nemocnice v Praze, kde bylo zdůrazněno, že institut těchto schránek není v České republice právně ošetřen a že eventuální přijetí právní úpravy není Ministerstvem zdravotnictví ČR podporováno. Totožný postoj zastávalo tou dobou Ministerstvo práce a sociálních věcí ČR a dále Ministerstvo vnitra ČR. Není ovšem bez zajímavosti, že táž Milada Emmerová otevírala v dubnu roku 2009, nyní jako hejtmanka Plzeňského kraje, první babybox v Plzeňském kraji v Klatovech a dokonce chystá knihu o problematice schránek pro odložené děti. Netají se tím, že postupem času přehodnotila své stanovisko k této otázce a nyní je zastánkyní teze, že pokud babyboxy zachrání byť jediný život dítěte, mají smysl. Rovněž připouští, že mohou být zejména nyní v době krize řešením a záchranou dětí pro mnoho cizinek či sociálně slabých lidí, kteří přišli o práci a dostali se do velmi tíživé situace. K tomuto podotýkám, že obzvláště poslední zmiňovaná věta je naprostým opakem výroku obsaženém ve výše zmiňovaném stanovisku Ministerstva zdravotnictví ČR z roku Postoje Ministerstva zdravotnictví ČR se v průběhu času vícekrát měnily. K ilustraci jejich vývoje uvádím citaci sdělení Ludvíka Hesse z doslovného přepisu pořadu Českého rozhlasu Jak to vidí odvysílaného dne Dostupné na / Ludvík Hess: No, tak na začátku byl názor nikoli veřejnosti, ale především teda státu velmi negativní. Já jsem na začátku v roce 2004, kdy jsem teda s tou myšlenkou přišel, tak jsem měl proti sobě především ministerstvo zdravotnictví, souběžně ministerstvo práce a sociálních věcí a ministerstvo vnitra jako třetí. A ty postoje těch ministerstev se postupně změnily. Ministerstvo práce a sociálních věcí bylo první, které dokonce vydalo metodický pokyn pro případ odložení dítěte to babyboxu a jak s ním zacházet. Ministerstvo zdravotnictví potom měnilo své postoje podle toho, jak kterého mělo ministra. Tady dnešní paní ministryně zdravotnictví byla před tím krátce, asi měsíc, ředitelkou Všeobecné fakultní nemocnice a já jsem Danu Juráskovou, když byla ředitelkou VFN, požádal, zda by nesouhlasila, doufal jsem, že jako žena by mi vyšla vstříc, zda by nesouhlasila s umístěním babyboxu v Apolinářské, která je podřízenou 14

18 Ačkoli provázely instalaci prvního babyboxu výše zmíněné komplikace, přece jen k ní došlo, a to dne 1. června 2005 na soukromém zdravotnickém zařízení GynCentum v Praze 9, v Hloubětínské ulici číslo 9. Babyboxy tedy začaly na území naší republiky fungovat bez podpory k tomu kompetentních institucí a jakéhokoli právního zakotvení. Fakticky k jejich zřizování dále docházelo a bylo tedy zapotřebí reagovat z pohledu metodického vedení orgánů sociálně-právní ochrany dětí, které se vedle zdravotnických pracovníků jako první setkávají s opuštěným dítětem a musí nastalou situaci řešit. Proto bylo dne 16. března 2006 Ministerstvem práce a sociálních věcí vypracováno metodické doporučení, jehož účelem bylo stanovit postup orgánů sociálněprávní ochrany dětí Babyboxy v současnosti V současné době je v České republice instalováno již třicet jedna babyboxů 16 a během doby jejich trvání do nich bylo vloženo dvacet sedm dětí, z toho čtrnáct právě do schránky zřízené v hloubětínském GynCentru. Mnohdy však docházelo k situacím původně zřizovatelem nepředpokládaným. Tedy, že totožnost dítěte byla známa, neboť byl k němu přiložen např. rodný list, nebo docházelo k opuštění dětí starších a nikoli novorozených, které mohly být již registrovány na matričním úřadě. V některých případech se matka o dítě znovu přihlásila. Pro ilustraci zmíním kauzu chlapečka Richarda Lví srdce, zatím předposledního dítěte vloženého do babyboxu v hloubětínském GynCentru. Jednalo se již o sedmiměsíčního chlapečka, jehož matka se po čtyřech dnech po výzvě Ludvíka Hesse ve sdělovacích prostředcích a slibu, že ji poskytne hmotnou pomoc a pomoc s ubytováním, přihlásila. V době psaní mé práce přibyl další případ vložení již ročního klinikou VFN. A dostal jsem od ní odpověď, že zatím ne. Předtím paní ministryně Filipiová byla velmi pro, předtím pan ministr, jak se jmenoval, Julínek ten byl takový, jakože mu to bylo jedno, Rath byl zase pro. No a paní ministryně Emmerová byla radikálně proti. Ale fakt je, že jsem se s paní docentkou, dnes hejtmankou Emmerovou, sešel při otevření jediného babyboxu v Plzeňském kraji, kde ona jest hejtmankou, a pevně věřím, že její názor se poněkud zkorigoval. 15 text této metodiky pro případy dětí odložených do babyboxů uvádím v příloze (dostupný na kompletní seznam míst, kde jsou instalovány v ČR instalovány babyboxy uvádím v příloze (dostupné na 15

19 chlapečka rovněž do babyboxu v Hloubětíně. Toto již vyvolává otázku o motivu ženy takto činící, zda je opravdu v tak tíživé situaci, či, a to by bylo opravdu velmi smutné, si svou stávající situaci nechce pouze vylepšit. V roce 2009 však rovněž začíná přibývat opuštěných novorozených dětí, zmiňme kupříkladu Lucinku vloženou do babyboxu v Ústí nad Orlicí v červenci letošního roku. Byla čerstvě narozená, ještě s přibalenou placentou, zdravotnický personál se o ní vyjádřil, že snad byla porozena těsně vedle babyboxu. A zatímco zřizovatel a zastánci schránek pro opuštěné děti nad případem takto porozeného děťátka jásají a označují jej za skutečně takové klasické zachráněné dítě 17, odpůrci jistě takto neplesají a nastolují znovu a znovu otázku, zda právě toto není klasický demonstrativní příklad kroku zpět, kroku do středověku. Původní cíl bylo rozmístění dvaceti takovýchto schránek na našem území, nyní však chce Babybox- Statim zřídit takovýchto schránek sedmdesát, tedy jednu v každém okrese, a tím zajistit dostupnost takového zařízení po celé republice matce, či otci dítěte (z logiky věci však vyplývá, že díky anonymitě však i osobám od rodičů dítěte odlišným). Jedním z argumentů odpůrců zřizování babyboxů totiž je, že matka, či otec, nacházející se v tíživé životní situaci a volící proto toto krajní řešení opuštění dítěte, jsou pod takovým psychickým tlakem, že lze po nich stěží požadovat racionální plánování vložení dítěte do takového zařízení a absolvování dlouhé cesty do místa, kde jsou babyboxy umístěny Účel babyboxů proklamovaný zřizovatelem Účelem těchto schránek, jak je proklamován jeho zřizovatelem a zastánci, je nabídnout zcela krajní možnost, ale přesto stále možnost, zachránění života nechtěného novorozeného dítěte, jež by mohlo být jinak usmrceno, či opuštěno na místě k tomu zcela nevhodném, a tím by mohlo dojít rovněž k bezprostřednímu ohrožení jeho života (prochladnutí, nevyhovující hygienické podmínky, nedostatek přístupu vzduchu apod.). Přičemž je opakovaně zdůrazňováno toto řešení jako řešení okrajové a nemající oporu 17 k tomu srovnej vyjádření Ludvíka Hesse, dostupné na / k tomuto srovnej Schneiberg: Babyboxy-pomoc dítěti nebo past?, Zdravotnictví a právo, 2009, č. 6, s. 7 16

20 v zákoně, stojící oproti jiným právně zakotveným postupům řešení nepříznivé životní situace rodiče, jenž se nechce, či nemůže o své dítě starat, na tom nejposlednějším místě. A stejně jako se jedná o řešení okrajové, je adresováno zejména také rodičům, či chceme-li rodičkám, které stojí na samém okraji společnosti, ženám nevzdělaným, drogově závislým, prostitutkám, pobývajícím na našem území ilegálně nebo ženám z velmi nuzných poměrů. Nesmíme ovšem opomenout také matky, které z jakéhokoli důvodu tají své těhotenství před okolím. Zde je nutno zmínit, že v takovýchto případech je rovněž určitou alternativou, ač čelící také mnohým úskalím, ale bezesporu určitě vhodnější, možnost využít tzv. utajeného porodu. Tohoto řešení mohou však využít pouze rodičky svobodné a mající na území České republiky trvalý pobyt, ale k tomu již dále v mé práci. 17

21 1.5 Některé právní otázky okolo babyboxů Jak již bylo mnohokráte zmíněno, problematika babyboxů je velmi sporná, ať již z úhlu pohledu právního či obyčejně lidského. Odborná veřejnost je rozdělena na dva názorově rozdílné tábory. Veřejnost laická se zdá být babyboxům nakloněna více, nesmíme zde však pominout míru její informovanosti a možný vliv medií na utváření jejího názoru. V následující části své práce se pokusím o zestručnělé kompendium některých protichůdných právních názorů týkajících se problematiky babyboxů, jež jsem pro větší přehlednost uspořádala tak, že jsem vždy vytyčila určitý okruh problému a uvedla k němu vždy dva proti sobě stojící argumenty a k vybraným jsem ještě učinila doplňující poznámku. Některé právní otázky byly již logicky nastíněny v předchozí kapitole věnované vývoji akceptace problematiky babyboxů, níže budou tedy popsány podrobněji Činnost Babybox-Statimu jako výkon sociálně-právní ochrany dětí Není pochyb o tom, že zřízení a instalace babyboxů je výkonem sociálně-právní ochrany dětí a jako taková spadá do režimu právní úpravy dle zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí, ve znění pozdějších předpisů (dále ZSPOD). V 4 tohoto zákona jsou taxativně uvedeny subjekty, které smějí tuto činnost vykonávat, mezi nimi rozhodně není však Babybox-Statim. Jelikož sociálně-právní ochrana dětí je upravena právem veřejným, které se řídí zásadou, že co není státu a subjektům, na něž delegoval svou pravomoc,výslovně dovoleno, je zakázáno, (čl. 2 odst. 3 Ústavy: Státní moc slouží všem občanům a lze ji uplatňovat jen v případech, v mezích a způsoby, které stanoví zákon. ) zřizovatel a provozovatel babyboxů nejsouc zmíněn v zákonu výše zmíněném jako osoba pověřená výkonem sociálně-právní ochrany dítěte nesmí tyto schránky provozovat, neboť by byla tato činnost v rozporu s právními předpisy. Zřízení a provoz babyboxů rovněž není uveden 18

22 v 48 odst. 2 citovaného zákona, jenž taxativně vymezuje činnosti spadající do výkonu sociálně-právní ochrany dítěte. 19 Zřízení babyboxů není samo o sobě výkonem sociálně-právní ochrany dětí, jedná se pouze o přípravnou fázi. Tedy o zajištění technické stránky věci, resp. vytvoření prostoru vybavení schránky, v němž budou zajištěny hygienické podmínky a bezpečnost dítěte proti zásahům třetích osob a návaznost na další rychlá opatření těchto zařízení, a dále zajištění potřebných finančních prostředků pro jejich instalaci a údržbu. Úkoly orgánů sociálně-právní ochrany nastupují teprve následně. Přičemž dále se podílející orgány na řešení životní situace dítěte jsou povinny dodržovat platné právní předpisy, tedy zajištění práva dítěte na okamžitou registraci podle ZM, práva na sociálně-právní ochranu podle ZSPOD a konečně práva na soudní ochranu podle příslušných ustanovení ZOR Právní postavení dítěte Nejedná se o dítě nalezené. Dítě do schránky vložené má právně matku, popřípadě i otce (např. je-li žena vdaná, či bylo-li otcovství určeno již souhlasným prohlášením rodičů), jak jsem již několikrát zdůraznila, rodinněprávní vztah matka, otec dítě stále trvá až do nabytí právní moci rozhodnutí o osvojení, a to o osvojení nezrušitelném. Zákon o rodině pojem nalezenec rovněž nezná, naopak stanoví, že matkou dítěte je žena, která dítě porodila. Ani ZM termínu nalezené dítě neužívá, v 17 ZM se objevuje pouze výraz dítě nezjištěné totožnosti. Rovněž je nutno brát v potaz, že tento předpis je pouze evidenčním odrazem statusového vztahu, neboť hmotně-právní vztah nemůže být změněn předpisem správněprávním. Přijmeme-li tedy tuto premisu, kdy se 19 k tomu srovnej především stať Zuklínová, M., Několik poznámek k právním otázkám okolo tzv. babyschránek, Právní rozhledy, 2005, č. 7, s Schneiberg, F., Babyboxy- pomoc dítěti nebo past?, Zdravotnictví a právo, 2009, č. 6, s k tomu srovnej Zachariáš, J., Posudek Ústavu státu a práva, dostupný na clanek.php a dále Nová, H., Poznámky k článku pí. doc. JUDr. Michaely Zuklínové, CsC, dostupný na 19

23 bude jednat o dítě tzv. právně volné, resp. takové dítě, jehož osvojení právní řád připouští? Pokud tedy dítě matku, či otce má, je zapotřebí jejich souhlasu s osvojením před soudem nebo orgánem sociálně-právní ochraně dětí. Ten může být dán ve formě tzv. blanketového souhlasu (bez znalosti osob zájemců o osvojení), a to v souladu s Úmluvou o osvojení nejdříve 6 týdnů po porodu. Souhlasu s osvojením není třeba, je-li dán tzv. absolutní nezájem, kdy rodiče nejméně po dobu dvou měsíců po narození dítěte neprojevili o dítě žádný zájem, či v případě tzv. kvalifikovaného nezájmu, kdy rodiče po dobu nejdéle šesti měsíců neprojevovali soustavně o dítě opravdový zájem. O otázce kvalifikovaného nezájmu a žádného zájmu rozhoduje soud v incidenčním řízení ( 180a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů dále OSŘ). Je však zřejmé, že v praxi je opuštění dítěte jeho vložením do babyboxů bráno jako jakýsi, našemu právnímu řádu však neznámý, okamžitý souhlas s osvojením. Provozování babyboxů tak přispívá k tzv. umělému vytváření nalezenců, dětí, na něž je nazíráno, jako by matku či otce neměly. 21 Nalezené děti, tedy děti, jejichž totožnost není zjištěna, fakticky existují, a to bez ohledu na to, jak jsou právem označovány. Slovíčkaření je tedy na tomto místě irelevantní, protože skutečnost opravdové existence takovýchto dětí nic nemění na faktu, že úkolem společnosti a státu je jim poskytnout ochranu. Nelze zavrhovat vše, co není právně upraveno, je-li to možné technicky či medicínsky. 22 Pozn. Zde argumentace zastánců zůstává v rovině lidské, spíše v rovině tzv. selského rozumu, s argumenty právními, zejména otázkou stálého trvání rodinně-právního 21 zde vycházím z článků: Zuklínová, M., Několik poznámek k právním otázkám okolo tzv. baby-schránek, Právní rozhledy, 2005, č. 7, s Králíčková, Z., Kauza tzv. právně volné dítě, Právní rozhledy 2004, č. 2, s Hrušáková, M., Králíčková, Z., Anonymní a utajené mateřství v České republice-utopie nebo realita? Právní rozhledy 2005, č. 2, s k tomu srovnej Nová, H., Poznámky k článku pí. doc. JUDr. Michaely Zuklínové, CsC, dostupný na a Nová, H., Stanovisko Statimu k rozboru Mgr. Šárky Špeciánové, dostupný na z clanek.php 20

24 vztahu rodič-matka, se však nikterak nevypořádává. Je tedy nesporné, že opuštěním dítěte je tak jaksi konkludentně udělen právem nijak neupravený souhlas s osvojením. Ačkoli souhlas s osvojením dle naší zákonné úpravy musí být dán výslovně Právo dítěte znát svůj genetický původ Podle čl. 10 Ústavy České republiky jsou vyhlášené smlouvy, k jejichž ratifikaci dal souhlas Parlament a jimiž je Česká republika vázána, součástí právního řádu a mají aplikační přednost před zákonem. V čl. 7 Úmluvy o právech dítěte (podepsané v New Yorku dne 20. listopadu 1989, vyhlášené pod č. 104/1991 Sb.) je zakotveno právo dítěte znát své rodiče, pokud je to možné, a právo na jejich péči. (Právo dítěte znát své rodiče je upraveno rovněž dalšími mezinárodními smlouvami, kterými je Česká republika vázána, a to např. Evropskou úmluvou o výkonu práv dětí, Evropskou úmluvou o osvojení dětí a Evropskou úmluvou o právním postaveni dětí narozených mimo manželství.) Tato práva jsou součástí širšího práva na identitu a soukromí, např.upraveného v čl. 8 Evropské úmluvy o lidských právech, který zaručuje každému, tedy logicky i dítěti, nikoli pouze matce (více se této problematice budu věnovat v pasáži utajených porodů ve věci rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva ve věci Odièvre vs. Francie ze dne ) právo na ochranu soukromého a rodinného života, obydlí a korespondence. Zvýraznit je přitom třeba i vedlejší větu, totiž je-li to možné. Aby bylo něco možné, je třeba, aby to bylo umožněno a nikoli nezvratně neboli jednou pro vždy vyloučeno. Stát - smluvní strana Úmluvy - takto sice nutně nemusí zajistit, aby dítě znalo své biologické rodiče (protože to může být z objektivních důvodů vyloučeno), ale musí zabezpečit trvání možnosti, aby dítě znalo své rodiče a bylo v jejich péči. A takové zajištění možnosti spočívá kromě jiného v tom, že stát nesmí položit či vystavět takové překážky, které by navždy vyloučily (znemožnily), aby dítě poznalo své rodiče k tomu srovnej: Králíčková, Z., Kauza tzv. právně volné dítě, Právní rozhledy 2004, č. 2, s citováno z: Zuklínová, M., Několik poznámek k právním otázkám okolo tzv. baby-schránek, Právní rozhledy, 2005, č. 7, s

25 Čl. 32 odst. 4 Listiny základních práv a svobod upravuje právo dítěte na rodičovskou výchovu a péči, nutnou podmínkou realizace takového práva je rodiče mít, tedy ho znát. Zřízením babyboxů tak dochází k porušení práva dítěte znát svůj původ, neboť je toto právo dítěti instalací takovýchto zařízení jednou provždy zapovězeno. Babyboxy tak představují past trvalého vzdání se dítěte, které není v České republice nikterak legalizováno. Je třeba podotknout, že zmiňovaný čl. 7 Úmluvy o právech dítěte, obsahuje dovětek, je-li to možné. Je nepochybné, že lidský život je natolik mnohotvárný a přináší takové situace, které nelze pouze mechanicky subsumovat pod právní normu. Je třeba mít na zřeteli, že čl. 6 odst. 1 téže úmluvy stanoví: Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, uznávají, že každé dítě má přirozené právo na život. Ve druhém odstavci téhož článku Úmluva o právech dítěte upravuje povinnost států, jež jsou smluvními stranami, zabezpečovat v nejvyšší možné míře zachování života a rozvoje dítěte. Zajištění práva na život, za jehož účelem byly právě babyboxy zřízeny, je nutno vnímat jako určitou svátost, která musí být nadřazena jakýmkoli jiným filosofickým, právním či etickým otázkám, neboť teprve když dítě přežije, lze se zaobírat dalším uspořádáním jeho života, například právě právem znát svůj genetický původ. Právo dítěte na život zcela zjevně Úmluva o právech dítěte staví nad právo znát své biologické rodiče, ať se již uchýlíme k jejímu teologickému, logickému či systematickému výkladu. 25 Pozn. Uvedená problematika práva dítěte znát svůj genetický původ také souvisí s otázkou utajených porodů, totiž otázkou konfliktu práva dítěte znát svůj původ vs. právo matky na utajení porodu, respektive své identity, jakož i totožnosti svého dítěte 25 zde vycházím z článku: Dopis JUDr. Marie Vodičkové, předsedkyně Fondu ohrožených dětí, dostupném na a dále z článku: Nová, H., Babyboxy, schránky pro odložené novorozené děti z pohledu právní úpravy, dostupném na 22

26 před veřejností, ve světle zmiňovaného čl. 8 Evropské úmluvy o lidských právech. Tomuto tématu se budu podrobněji věnovat v části upravující utajené porody Právo dítěte být po porodu registrováno 26 Podle čl. 7 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte je každé dítě registrováno ihned po narození a má od narození právo na jméno, právo na státní příslušnost, a pokud je to možné, právo znát své rodiče a právo na jejich péči. Dítěti je právo být ihned po porodu registrováno realizací babyboxů odpíráno. Právo dítěte na registraci, jméno a státní příslušnost, není zřízením babyboxů nikterak dotčeno. Dle 17 ZM se zápis dítěte nezjištěné totožnosti do knihy narození provede podle výsledků šetření orgánů Policie České republiky a zprávy lékaře obsahující sdělení o pohlaví a pravděpodobném datu narození dítěte. Podle ust. 20 vyhlášky č. 207/2001 Sb., kterou se výše citovaný zákon provádí, se zápis narození nalezeného dítěte nezjištěné totožnosti provede po ověření, že dosud nebyl v matriční knize proveden. Uvede se čas, místo a okolnosti, za kterých bylo dítě nalezeno, popis jeho zvláštních tělesných znaků, oděvu a označení jiných předmětů mající vztah ke zjištění jeho totožnosti včetně jeho pravděpodobného věku. Dále dle 5 zákona č. 40/1993 Sb., o nabývání a pozbývání státního občanství České republiky, ve znění platných předpisů, je fyzická osoba nalezená na území ČR státním občanem České republiky, pokud se neprokáže, že nabyla narozením státní občanství jiného státu. Pozn. Zde se protiargumentace soustřeďuje pouze na citaci předpisů upravujících postup v případech dětí nezjištěné totožnosti. Je však nabíledni, že v případě dítěte opuštěného prostřednictvím užití zařízení k tomu určenému, se dle výše zmiňovaného 26 k tomu srovnej článek: Nová, H., Stanovisko Statimu k rozboru Mgr. Šárky Špeciánové, dostupný na z

27 postupu v praxi nepostupuje. Neboť jak by mohly babyboxy zajišťovat proklamovanou anonymitu opuštění dítěte, když by orgány Policie ČR konaly následné šetření anonymitu rodičů dítě takto opustivších prolamující? Rovněž citace výše uvedené vyhlášky v praxi jaksi pozbývá na smyslu, neboť k porodu mohlo dojít v místě odlišném od místa nalezení dítěte v babyboxu, pročež i kdyby bylo dítě registrováno na matričním úřadu, tento nemusí být shodným s matričním úřadem nyní místně příslušným dle místa zdravotnického zařízení takovýto babybox provozující Opuštění dítěte jeho vložením do babyboxu jako trestný čin opuštění dítěte ve smyslu 212 TZ 27 Právní úkon vložení dítěte do babyboxu lze charakterizovat jako opuštění dítěte ve smyslu 212 TZ a orgány činné v trestním řízení tak mají povinnost pátrat po matce, otci dítěte. Činnost Babybox - Statimu, či nemocničního zařízení babybox provozující by tak mohla být právně posuzována jako účastenství na tomto trestném činu ve formě spolupachatelství či návodu. Dle 212 TZ spáchá trestný čin opuštění dítěte ten, kdo opustí dítě, o které má povinnost pečovat a které si samo nemůže opatřit pomoc, a vystaví je tím nebezpečí smrti nebo ublížení na zdraví. Zde je nepochybné, že opuštění dítěte jeho vložením do babyboxu takovým činem není, neboť nenaplňuje znaky skutkové podstaty takového činu, a to jeho objektivní stránku. Účelem babyboxu je právě zabránit možnému ublížení na zdraví dítěti či vystavení nebezpečí smrti, například bylo-li by opuštěno na místě jiném. Toto anonymní předání do rukou zdravotnického personálu, tedy do rukou odborníků, jistě nelze právně hodnotit jako trestný čin výše zmíněný. Proto je úvaha nad možným návodem k tomuto trestnému činu z hlediska akcesority účastenství na trestném činu právně naprosto lichá. 27 k tomu srovnej Shneiberg, F., Stanovisko ze zřízení schránky pro odkládání dětí v areálu VFN, dostupný na

28 Pozn. Dne 30. března 2006 napsalo Policejní prezidium ČR Babybox- Statimu tzv. Upřesnění informací týkající se babyboxů, kde potvrdilo skutečnost, že babyboxy nespadají do kompetence Policie ČR a policejní orgány nebudou po rodičích takto opuštěných dětí pátrat. Výjimkou jsou pouze takové případy, kdy to Policii ČR ukládá zákon, to jest v takových situacích, kdy například děti jeví na těle známky násilí a vznikne podezření, že mohly být obětí trestného činu Opuštění dítěte jeho vložením do babyboxu jako trestný čin zanedbání povinné výživy ve smyslu 213 TZ V souvislosti s opuštěním dítěte jeho vložením do babyboxu nezaniká vyživovací povinnost rodičů k dítěti, neboť ta oběma rodičům vzniká narozením dítěte, v souladu s ustanovením v 85 ZOR a trvá do doby, dokud není dítě schopno se živit samo, jinak může zaniknout až osvojením. V případě neplnění této vyživovací povinnosti vzniká rodičům dítěte trestněprávní odpovědnost pro trestný čin zanedbání povinné výživy podle 213 TZ, který se vztahuje na toho, kdo neplní, byť i z nedbalosti, svou zákonnou povinnost vyživovat nebo zaopatřovat jiného. Rodič, který opustí dítě, a dále ho již nikterak neživí a nezaopatřuje, naplňuje tedy svým jednáním skutkovou podstatu tohoto trestného činu. Rovněž, bylo-li by motivem jeho činu přímo úmyslné vyhýbání se plnění této povinnosti, byla by naplněna objektivní stránka tohoto trestného činu v odst TZ, tedy jeho jednání by mohlo být charakterizováno dokonce jako úmyslné vyhýbání se zákonné povinnosti vyživovat či zaopatřovat jiného. Jako podpůrný argument lze použít fakt, že umístěním dítěte do zařízení náhradní kolektivní péče o dítě rodičům vyživovací povinnost nezaniká a ti jsou povinni příslušnou částku poukazovat na účet takového zařízení. 28 Vzhledem k tomu, že jsou schránky umístěny na zdravotnických zařízeních, jsou náklady na další výživu dětí hrazeny z prostředků zdravotního pojištění. Zde je nutné zmínit, že matky ponechávající dítě rovnou v porodnici, ať již rodí utajeně 28 k tomu srov. Mitlöhner, M. v článku Baby box- méně idealizmu a více reality, vydáno dne ve Sborníku z kongresu Pardubice 2007, dostupný na: 25