Analýza dopadů sdělení EK k rámci klimaticko-energetické politiky mezi lety na zemědělství ČR

Transkript

1 Analýza dopadů sdělení EK k rámci klimaticko-energetické politiky mezi lety na zemědělství ČR TÚ 39 (4227) Odpovědný řešitel: Ing. Zdeněk Nesňal, ÚZEI, Praha Spoluřešitelé: Kolektiv pracovníků 1230, ÚZEI, Praha Praha, červen

2 Obsah Obsah... 2 Použité zkratky... 5 Úvod Provádění přijaté politiky, strategické dokumenty, politiky rezortů Administrativní postup EU Administrativní postup ČR Klimaticko-energetický balíček EU ETS Non ETS Sektor zemědělství Enterická fermentace Nakládání s hnojem Emise ze zemědělské půdy Výpočet nákladů na redukci 1t CO Sektor využívání půdy, změny využití půdy a lesnictví (LULUCF) Lesní půda Zemědělská půda Pastviny Mokřady Osídlená území Ostatní půda Ostatní Výpočet nákladů na redukci 1t CO Energie z obnovitelných zdrojů Možnosti energetického využití biomasy Formy konverze biomasy na energii Zařízení pro výrobu tepla z biomasy Zařízení pro kombinovanou výrobu tepla a elektrické energie z biomasy Zařízení pro výrobu kapalných paliv z biomasy

3 Zbývající potenciál biomasy Stanovení celkového dostupného potenciálu Stanovení využitého stávajícího potenciálu Stanovení volného dostupného (zbývajícího) potenciálu Výpočet nákladů na redukci 1t CO Rozdělení zbývajícího potenciálu mezi zdroje/nové výrobny Náklady na zdroje/nové výrobny Porovnání různých možností využití biomasy z hlediska dodávek elektřiny a tepla Porovnání různých možností využití biomasy z hlediska úspor fosilních paliv Porovnání různých možností využití biomasy z hlediska úspor a nákladů na úsporu emisí CO Příspěvek energetického využití biomasy k cíli snížení emisí CO 2 a celkové zhodnocení Příspěvek biomasy k výrobě energií z OZE CCS Shrnutí potenciálů opatření současného Klimaticko-energetického balíčku Příspěvek k emisnímu cíli 40% a náklady Příspěvek k cíli 27% výroby energie z OZE Scénáře a výpočty dopadů Scénář I. (nejkritičtější) - Aplikace technologií na maximum VDJ Konkurenceschopnost Zaměstnanost a sociální dopady Rozpočet resortu Ostatní dopady Scénář II. - 7% podíl zemědělství na redukci emisí Konkurenceschopnost Zaměstnanost a sociální dopady Rozpočet resortu Ostatní dopady Scénář III. 15% podíl zemědělství na redukci emisí Konkurenceschopnost Zaměstnanost a sociální dopady

4 Rozpočet resortu Ostatní dopady Závěry a doporučení Literatura

5 Použité zkratky APB BTPM CCS COŽP UK ČHMÚ ČS ČÚZK EP EU ETS GHG HZ IFER IPCC KVET LULUCF MACC NC5 NIR OZE TTP UNFCCC VN VÚZT ZP Akční plán pro biomasu Bez tržní produkce mléka Carbon capture and storage Centrum pro otázky životního prostředí Univerzity Karlovy Český hydrometeorologický ústav Členské státy Český úřad zeměměřičský a katastrální Evropský parlament European Union Emissions Trading System Greenhouse Gas (skleníkový plyn) Hospodářská zvířata Institute of Forest Ecosystem Research Intergovernmental Panel on Climate Change Kombinovaná výroba elektřiny a tepla Land Use, Land-Use Change and Forestry Marginal Abatement Costs Curves National communication (5. v pořadí) National Inventory Report Obnovitelné zdroje energie Trvalý travní porost United Nations Framework Convention on Climate Change Vysoké napětí Výzkumný ústav zemědělské techniky, v.v.i. Zemědělská půda 5

6 Úvod V současnosti dochází ke změně klimatu: rostou teploty, mění se charakter srážek, tají ledovce a sníh a stoupá celosvětová průměrná výška mořské hladiny. Očekává se, že tyto změny budou pokračovat a že extrémní výkyvy počasí, v jejichž důsledku dochází k rizikům typu povodní a sucha, budou stále častější a intenzivnější. Dopady na přírodu, ekonomiku i naše zdraví jsou v jednotlivých oblastech, územích a hospodářských odvětvích Evropy různé, stejně jako slabá místa. Je velmi pravděpodobné, že oteplování je od poloviny 20. století v nejvyšší míře důsledkem zjištěného nárůstu hladin skleníkových plynů (GHG) souvisejících s emisemi z lidské činnosti. Celosvětově se teplota za posledních 150 let zvýšila o zhruba 0,8 ºC a předpokládá se její další růst. Zvýšením teploty o více než 2 C nad úroveň před průmyslovou revolucí se zvyšuje riziko nebezpečných změn v celosvětových lidských i přírodních systémech. V Rámcové úmluvě OSN o změně klimatu (UNFCCC) je definován cíl omezit nárůst globální průměrné teploty od doby před průmyslovou revolucí na méně než 2 C. Tímto se snaží zabránit negativním vlivům antropogenních činností na změnu klimatu. Cílem je, aby se celosvětové emise skleníkových plynů během tohoto desetiletí ustálily a do roku 2050 následně se snížily o 50 % ve srovnání s hladinou roku EU s ohledem na úsilí rozvojových zemí podporuje cíl snížit své emise skleníkových plynů do roku 2050 o 80 až 95 % (v porovnání s rokem 1990). Redukce se týkají emisí oxidu uhličitého (CO 2 ), metanu (CH 4 ), oxidu dusného (N 2 O), hydrogenovaných fluorovodíku (HFCs), polyfluorovodíku (PFCs) a fluoridu sírového (SF 6 ), vyjádřených ve formě ekvivalentu CO 2 (tzv. uhlíkový ekvivalent) antropogenních emisí. Výsledná hodnota emisí agregovaných pomocí faktoru tzv. globálních radiačních účinností jednotlivých plynu zohledňuje jejich rozdílný vliv na celkovou změnu klimatického systému Země. Užívá se přepočet CO 2 = 1, CH 4 = 21 (tedy metan je 21x silnější skleníkový plyn než oxid uhličitý), N 2 O = 310, SF 6 = 23900; HFCs a PFCs obsahují různé substance, proto jejich globální radiační účinnost musí být vypočítávána individuálně v závislosti na obsažených látkách. V rámci druhého kontrolního období byla působnost Protokolu rozšířena o nový skleníkový plyn fluorid dusitý (NF 3 ). I kdyby se však politické plány a úsilí o snížení emisí setkaly s úspěchem (mitigační opatření), jistá změna klimatu je nevyhnutelná. Proto jsou zapotřebí i strategie a opatření na přizpůsobení se jejím dopadům (adaptační opatření). 6

7 Lidská činnost a změna klimatu Skleníkové plyny se uvolňují prostřednictvím přírodních procesů, ale také vlivem lidské činnosti. V jejím důsledku se zvyšují jejich atmosférické koncentrace a tím roste skleníkový efekt a dochází k dalšímu oteplování klimatu. Hlavními zdroji skleníkových plynů z činnosti člověka jsou: spalování fosilních paliv (uhlí, ropy a zemního plynu) při výrobě elektřiny, v dopravě, průmyslu a v domácnostech (CO 2 ), zemědělství (CH 4 ) a změny ve využívání půdy, např. odlesňování (CO 2 ), skládkování odpadů (CH 4 ), používání průmyslových fluorovaných plynů. O snížení emisí skleníkových plynů usiluje EU prostřednictvím několika iniciativ: ratifikace Kjótského protokolu: jedná se o požadavek na 15 členských států EU (EU-15) snížit jejich celkové emise v období 2008 až 2012 o 8 % pod úroveň roku 1990, neustálého zlepšování energetické účinnosti širokého spektra zařízení a domácích spotřebičů, nařizování větší míry využívání obnovitelných zdrojů energie, například větrné, sluneční, vodní energie a energie z biomasy, a dále i obnovitelných paliv v dopravě, např. biopaliv, podpory rozvoje technologií zachycování a ukládání uhlíku (CCS) určených k zachycování a ukládání CO 2 vypouštěného z elektráren a dalších velkých zařízení, působení prostřednictvím systému obchodování s emisemi (EU ETS), který je klíčovým nástrojem EU pro snižování emisí skleníkových plynů z průmyslu. Soubor opatření EU v oblasti klimatu a energetiky z roku 2009 představuje závazný právní předpis pro realizaci cíle do roku 2020, to jest snížit emise skleníkových plynů v EU nejméně o 20 % pod úroveň roku 1990, vyrobit 20 % energie spotřebované v EU z obnovitelných zdrojů a snížit spotřebu primární energie o 20 % ve srovnání s předpokládanou úrovní. EU rovněž začleňuje adaptaci na změnu klimatu do svých politických směrů. V roce 2013 byla přijata komplexní strategie pro přizpůsobení, která posílí odolnost Evropy vůči změně klimatu. 7

8 Globální politika Podle mezivládního panelu pro změnu klimatu (IPCC) je k udržení globálního oteplování pod 2 C zapotřebí, aby se snížily emise CO 2 a ostatních skleníkových plynů (GHG) v roce 2050 na polovinu v porovnání s rokem Rozvinuté země budou muset snížit více mezi 80 % a 95 % do roku 2050, zatímco vyspělejší rozvojové země s vysokými emisemi (např. Čína, Indie a Brazílie) budou muset další nárůst omezit. Kjótský protokol vycházející z UNFCCC odsouhlasený v roce 1997 je prvním krokem k podstatnějším redukcím celosvětových emisí. Stanovuje emisní limity pro rozvinuté země, které jej podepsaly (např. EU) a omezuje emise zbývajících zemí v kontrolních obdobích , (konference v Doha 1 ). 15 původních členských zemí (před rokem 2004) mělo společný cíl snížení emisí o 8% vůči roku Na základě Dohody o sdílení úsilí členů uvnitř EU, tzv. "burden-sharing agreement 2 " mohou některé státy emise zvýšit, zatímco jiné je musí snižovat. Většina členských zemí, které přistoupily k EU po 1. květnu 2004, měly stanoveny pro rok 2012 cíle mezi -6 % do -8 % vůči roku Emise EU představují cca. 10 % celosvětových emisí. Některé klíčové země (USA, Čína) protokol nepodepsaly, nebo si nestanovily cíle za závazné. Od zemí UNFCCC se očekává splnění jejich cílů prostřednictvím vnitrostátních politik a opatření. Mohou také splnit cíle investicemi v rozvíjejících se zemích. (the Clean Development Mechanism (CDM)) nebo také v rozvinutých (Joint Implementation (JI)). Dohody přijaté v roce 2010 na klimatické konferenci v Cancúnu (Mexiko) zahrnují komplexní podpůrný balíček pro rozvíjející se země (finance, technologie, vytváření kapacit) na pomoc k adaptaci na změny klimatu a rozvoji nízko emisních ekonomik. Tzv. 'Durban Platform for Enhanced Action', přijatá na konferenci spojených národů v jižní Africe v roce 2011 odsouhlasila cestu k novému právnímu rámci od roku 2015 platnému pro všechny členy Úmluvy. 1 EU a jejích 27 členských států se zavázalo snížit do roku 2020 emise skleníkových plynů o 20 % v porovnání s rokem Toto snížení odpovídá cíli formulovanému v příslušných předpisech EU přijatých v rámci tzv.klimaticko-energetického balíčku z roku Rozhodnutí č. 406/2009/ES (rozhodnutí o sdílení úsilí ), kterým se jednotlivým členským státům stanoví cíle snížení emisí skleníkových plynů z odvětví, která nejsou zahrnuta do EU ETS. 8

9 Politika EU Zmírňování (mitigace) dopadů klimatických změn (snížení GHG) Spousta Evropských zemí přijala národní programy založených na snižování emisí. Podobné politiky a opatření na úrovni EU zahrnují: zvýšení využití obnovitelné energie (větrná, solární a biomasa) a zařízení KVET; zvýšení energetických úspor budov, průmyslu, domácích spotřebičů; snížení emisí CO 2 pro nové osobní automobily; omezující opatření ve výrobním průmyslu; opatření na omezení emisí skládek Klimaticko-energetický balíček EU byl přijat v roce 2009 (Doha). Ukládá implementovat cíle doporučené v roce 2007 evropskými leadery. Jádro balíčku zahrnuje 4 části doplňujících předpisů: 1. Revize a posílení systému EU ETS: jednotný celoevropský strop pro emisní povolenky od 2013 a dále, s ročním lineárním snížením až do 2020 a déle; postupné nahrazování bezplatných povolenek dražbami; a rozšíření systému na další odvětví a plyny. 2. Rozhodnutí o sdílení úsilí pro emise nezahrnuté do systému EU ETS, např. transport, bydlení, zemědělství a odpady 3. Každý členský stát musí dosáhnout národního závazného cíle k roku Celkově, tyto národní cíle sníží emise EU z non-ets sektorů o 10 % do 2020 v porovnání s úrovní z roku Závazné národní cíle pro obnovitelnou energii: sníží se závislost EU na dovozu energie a zároveň sníží emise GHG. 4. Právní rámec pro nastartování rozvoje a bezpečného používání tzv. carbon capture and storage (CCS) technologií. Balíček vytváří tlak na zvyšování energetické účinnosti, ale přímo ji nenařizuje; Akční plán energetické účinnosti EU ano. Přizpůsobování se (adaptace) klimatickým změnám Adaptace znamená předvídání účinků klimatických změn a přijímání odpovídajících opatření k prevenci nebo minimalizaci škod, které mohou způsobit nebo využít příležitostí. 3 Emise sektoru land use, land use change and forestry (LULUCF) nejsou zahrnuty 9

10 Včasné akce mohou zamezit pozdějším zvýšeným nákladům na likvidaci škod. Adaptační strategie jsou potřebné na všech úrovních správy, lokální i mezinárodní. Adaptace zahrnuje většinu ekonomických sektorů a více úrovní rozhodování. Měla by být stále více integrována do různých politik: snižování rizik katastrof, zemědělství a rozvoj venkova, atd. Adaptační opatření zahrnují efektivnější využívání omezených vodních zdrojů, přizpůsobení stavebních předpisů budoucím klimatickým podmínkám a extrémním přírodním událostem, protipovodňová opatření a zvyšování hrází, vývoj suchovzdorných plodin, výběr druhů stromů a lesnických postupů odolných silným bouřím a požárům, a vyčlenění územních koridorů k usnadnění migrace druhů. Komise vyzvala Radu a Evropský parlament, aby do konce roku 2014 schválily, že by se EU počátkem roku 2015 měla zavázat ke snížení emisí skleníkových plynů ve výši 40 % jako součást jednání, která budou uzavřena v Paříži v prosinci Unie by měla být také připravena přispět kladně k vrcholné schůzce pořádané generálním tajemníkem OSN v září Komise také vyzvala Radu a Evropský parlament, aby potvrdily na úrovni EU cíl nejméně 27% podílu energie z obnovitelných zdrojů na energii, jež se spotřebuje v EU do roku Sdělení neposkytuje jasný rámec pro analýzu všech dopadů, jelikož jasně nestanovuje veškeré potenciální cíle, jejich výši, míru závaznosti a ani případný rozpad cílů na úroveň ČR. V současné době nemá ČR k dispozici dostatek informací pro kvalifikovaný odhad dopadů na snižování emisí GHG, vzhledem k tomu, že není stanovena výše závazného cíle redukce emisí GHG, jeho rozpad na národní cíle a tzv. Burden sharing v oblasti non-ets a ani vlastní forma provedení strukturální reformy EU ETS, pro kterou byla zpracována samostatná rámcová pozice, kdy ČR bude od EK žádat dodatečné údaje pro možnost celkového posouzení. Zkušenosti z aplikace stávajícího rámce mají zásadní význam pro následující hlavní otázky, které je nutno vzít v úvahu 4 : 1. Obecně Jaká jsou nejdůležitější poučení z rámce do roku 2020 a současného stavu energetického systému EU pro navrhování politik do roku 2030? 4 Tyto otázky viz. Zelená kniha: nebyly jednoznačně zodpovězeny. 10

11 2. Cíle Jaké cíle pro rok 2030 by byly nejlépe napomohly uskutečňování cílů politiky v oblasti klimatu a energetiky? Na jaké úrovni by se měly provádět (na úrovni EU, členských států nebo odvětví), a do jaké míry by měly být právně závazné? Vyskytly se v současných cílech do roku 2020 nesrovnalosti, a pokud ano, jak by se mohla zajistit lepší soudržnost případných cílů do roku 2030? Jsou vhodné cíle pro pododvětví, jako je doprava, zemědělství, průmysl, a pokud ano, které? Je například nutný cíl pro energii z obnovitelných zdrojů v dopravě, když už je stanoven cíl pro snížení emisí CO 2 z osobních automobilů a lehkých užitkových vozidel? Jak by mohly cíle obsažené v rámci do roku 2030 lépe zohledňovat hospodářskou životaschopnost a měnící se stupeň vyspělosti technologií? Jak by se měl posuzovat pokrok dalších aspektů energetické politiky EU, které by hlavní cíle nemusely zachytit, například zabezpečení dodávek? 3. Nástroje V oblasti energie z obnovitelných zdrojů, energetické účinnosti a emisí skleníkových plynů mimo systém EU pro obchodování s emisemi, například v silniční dopravě, mají členské státy větší volnost při provádění právních předpisů EU. Následkem jsou různé vnitrostátní přístupy k podpoře energie z obnovitelných zdrojů, zdanění energie a CO 2, normy energetické účinnosti budov a další opatření na zvýšení energetické účinnosti. Jsou nezbytné změny dalších politických nástrojů a jejich vzájemných vztahů, včetně vztahu mezi úrovní EU a členských států? Jak by se mělo nejlépe definovat konkrétní opatření na úrovni EU i členských států, aby se při plnění klimatických a energetických cílů dosáhlo optimální nákladové efektivity? Jak je možné zabránit roztříštěnosti vnitřního trhu s energií, zejména vzhledem k nutnosti podporovat a mobilizovat investice? Která opatření by mohla vést k dalším úsporám energie co nejhospodárnějším způsobem? Jak mohou politiky výzkumu a inovací v EU nejlépe podpořit plnění rámce do roku 2030? 4. Hospodářská soutěž a zabezpečení dodávek Zajistit, aby energetický systém přispíval ke konkurenceschopnosti hospodářství EU zajištěním konkurenceschopnosti domácích a mezinárodních trhů s energií a cen, které jsou mezinárodně konkurenceschopné a představují cenově dostupnou energii pro konečné spotřebitele. 11

12 Které prvky rámce politiky klimatu a energetiky by mohly být posíleny tak, aby lépe podporovaly vytváření pracovních míst, růst a konkurenceschopnost? Čím se dá prokázat únik uhlíku v rámci stávajícího rámce a lze ho kvantifikovat? Jak by bylo možné tento problém řešit v rámci do roku 2030? Jaké jsou konkrétní příčiny pozorovaného vývoje nákladů na energii a do jaké míry je může EU ovlivňovat? Jakým způsobem by se měla zohlednit nejistota ohledně úsilí a úrovně závazků ostatních rozvinutých zemí a hospodářsky důležitých rozvojových zemí přijímaných v průběhu probíhajících mezinárodních jednání? Jak lze zvýšit právní jistotu pro podniky a zároveň umožnit flexibilitu, aby bylo možné přizpůsobit se měnícím se okolnostem (např. pokroku v mezinárodních jednáních o klimatu a změnám na energetických trzích)? Jak může EU zvýšit inovační kapacity zpracovatelského průmyslu? Lze k tomu využít příjmů z dražeb povolenek? Jakým způsobem může EU nejlépe využít rozvoj domácích konvenčních a nekonvenčních zdrojů energie v rámci EU, aby se přispělo ke snížení cen energií a závislosti na dovozu? Jakým způsobem může EU nejlépe zlepšit zabezpečení dodávek energie interně zajištěním úplného a účinného fungování vnitřního trhu s energií (např. rozvojem nutných spojení) a externě prostřednictvím diverzifikací tras dodávek energie? 5. Kapacita a rozložení úsilí Členské státy jsou velmi různorodé co se týče životní úrovně a průmyslové struktury, skladby energetických zdrojů, zástavby, uhlíkové a energetické náročnosti, využitelných obnovitelných zdrojů a sociální struktury. Jednotlivé spotřebitelské skupiny mají různou schopnost investovat a přizpůsobovat se. Tuto rozmanitost je třeba při vypracování politického rámce pro rok 2030 vzít v úvahu. Jak by měl nový rámec spravedlivě rozdělovat úsilí mezi členské státy? Jaká konkrétní opatření mohou být přijata, aby se zohlednily jejich různé možnosti provádět opatření týkající se klimatu a energetiky? Jaké mechanismy by mohly podpořit spolupráci a spravedlivé rozdělení úsilí mezi členské státy při snaze o co nejhospodárnější plnění nových klimatických a energetických cílů? Jsou na podporu nového rámce do roku 2030 nutné nové finanční nástroje nebo ujednání? Jelikož cíle v oblasti klimatu a energetiky dopadají různým způsobem na jednotlivé členské státy a jejich občany různým způsobem, bude třeba způsoby umožňující účinnou spolupráci a spravedlivé sdílení požadovaného úsilí posoudit jako součást nového rámce. 12

13 Politický rámec do roku 2030 by se měl zakládat na plném uskutečnění cílů 20/20/20 a na: Ambicióznímu závazku snížit emise skleníkových plynů v souladu s plány do roku Plnění tohoto závazku by mělo probíhat nákladově efektivním způsobem odpovídajícím nárokům na cenovou dostupnost, konkurenceschopnost, bezpečnost dodávek a udržitelnost a zohledňujícím současnou hospodářskou a politickou situaci. Zjednodušení evropského politického rámce při současném zlepšování komplementarity a soudržnosti mezi cíli a nástroji. Flexibilitě uvnitř tohoto rámce EU, jež by členským státům umožnila přijmout strategii pro přechod na nízkouhlíkové hospodářství odpovídající jejich zvláštním podmínkám, stanovit si přednostní skladbu zdrojů energie, určit potřeby, pokud jde o energetickou bezpečnost, a udržovat náklady na minimální výši. Posilování regionální spolupráce mezi členskými státy, která by jim umožnila čelit společným problémům v oblasti energetiky a klimatu nákladově efektivnějším způsobem a přitom posílila integraci trhu a zabránila jeho narušování. Využití příležitosti, kterou rozvoj obnovitelných zdrojů energie nabízí, a to prostřednictvím politiky založené na nákladově efektivnějším přístupu, která posiluje evropský rozměr řešení a jejímž jádrem je další integrace vnitřního trhu s energií a nenarušená hospodářská soutěž. Jasnému porozumění faktorům určujícím ceny energie, tak aby politika byla založena na prokazatelných faktech a bylo zřejmé, co lze a co nelze ovlivnit na vnitrostátní či na unijní úrovni. Při stanovování cílů rámce a nástrojů jeho provádění musí být klíčovými prvky konkurenceschopnost podniků a cenová dostupnost energie pro spotřebitele. Zvyšování energetické bezpečnosti při současném vytváření nízkouhlíkového a konkurenceschopného energetického systému za pomoci společného postupu, integrovaných trhů, diverzifikace dovozu, udržitelného rozvoje domácích zdrojů energie, investic do nezbytné infrastruktury, úspor energie u konečných uživatelů a podpory výzkumu a inovací. Zvyšování jistoty investorů prostřednictvím jasných signálů, které by jim dnes ukázaly, jak bude vypadat politický rámec po roce 2020, a jejich ubezpečením, že před tímto datem u stávajících cílů a nástrojů nedojde k podstatným změnám. 13

14 Spravedlivému sdílení závazků mezi členskými státy, které by odráželo jejich specifické podmínky a možnosti. 5 V souladu s uvedenými kritérii se výstup zaměřuje na hledání cest v sektoru českého zemědělství k jejich naplnění. Tato studie také popisuje existující a chybějící zdroje dat a navrhuje potřebné kroky, aby bylo možné provádět vyhodnocování navrhovaných cílů. 1. Provádění přijaté politiky, strategické dokumenty, politiky rezortů Tato kapitola reprezentuje rozbor stavu legislativy, akčních a strategických dokumentů a dosavadní způsob koordinace politik jednotlivých rezortů. Právní základ a cíle Článek 191 Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU) činí z boje proti změně klimatu jednoznačný cíl politiky EU v oblasti životního prostředí. Dosažené výsledky shrnutí A. Mezinárodní politika v oblasti klimatu Kjótský protokol a další V Kjótském protokolu k Rámcové úmluvě Organizace spojených národů o změně klimatu (UNFCCC) z roku 1997 se smluvní strany zavázaly snižovat emise šesti skleníkových plynů: oxidu uhličitého, metanu, oxidu dusného, částečně fluorovaných uhlovodíků, zcela fluorovaných uhlovodíků a fluoridu sírového (SF 6 ). Protokol vstoupil v platnost v roce 2005 poté, co jej ratifikovalo 55 stran. EU se zavázala snížit emise CO 2 během období let o 8 % v porovnání s hodnotami v roce 1990 tento cíl byl mezi členskými státy rozdělen pomocí rozhodnutí o sdílení břemene a následně jej bylo dosaženo: v roce 2010 byly emise v rámci EU-15 již o 10,6 % nižší než hodnoty v roce V Durbanu (v roce 2011) se strany dohodly na prodloužení platnosti Kjótského protokolu a zahájily přípravu nové právně závazné mezinárodní dohody, která by udržela globální oteplování pod hranicí 2 C nad úrovní průměrné teploty před industrializací. Tato 5 Zdroj: SDĚLENÍ KOMISE EVROPSKÉMU PARLAMENTU, RADĚ, EVROPSKÉMU HOSPODÁŘSKÉMU A SOCIÁLNÍMU VÝBORU A VÝBORU REGIONŮ; Rámec politiky v oblasti klimatu a energetiky v období

15 dohoda by měla být přijata v roce 2015 a měla by vstoupit v platnost v roce 2020, kdy skončí druhé kontrolní období Kjótského protokolu. Hlavními body pro EU při mezinárodních jednáních týkajících se klimatu jsou: ambiciózní a právně závazné cíle, silné mechanismy souladu, multilateralismus a spoléhání se na vědecké poznatky. B. Snahy v rámci EU v oblasti boje proti změně klimatu Evropská unie si stanovila jednostranný cíl v oblasti klimatu, kterým je snížení emisí skleníkových plynů do roku 2020 o 20 % a do roku 2050 o %. Prohlásila rovněž, že je ochotna usilovat o snížení o 30 % do roku 2030, pokud ostatní rozvinuté země přispějí k tomuto cíli úměrně svým povinnostem a možnostem. Aby razila cestu k budoucnosti, zahájila EU debatu o rámci politiky pro klima a energetiku do roku Rovněž byl vytvořen plán pro dosažení nízkouhlíkového hospodářství do roku Vedoucí představitelé EU stanovili pro rok 2020 tři ambiciózní cíle: snížení emisí skleníkových plynů o 20 %, zvýšení podílu energie z obnovitelných zdrojů v rámci konečné spotřeby o 20 % a snížení celkové spotřeby primární energie EU o 20 % (vše oproti hodnotám z roku 1990). Tato iniciativa je známá jako klimaticko-energetický balíček a byla převedena do čtyř závazných legislativních opatření, kterými jsou: revidovaný systém EU pro obchodování s emisemi, rozhodnutí o sdílení úsilí, směrnice o obnovitelných zdrojích energie a směrnice o zachycování a ukládání uhlíku (CCS). 1. Systém EU pro obchodování s emisemi (ETS 6 ): Je prvním a v současnosti největším mezinárodním trhem s uhlíkem a je také hlavním politickým nástrojem EU pro boj proti změně klimatu. Byl zaveden v roce 2005 s cílem pomoci dosáhnout závazku EU v rámci Kjótského protokolu a od té doby byl zásadním způsobem reformován. Vychází ze zásady cap and trade (omezit a obchodovat): je stanoven strop pro celkové množství emisí skleníkových plynů, které může vypustit více než zařízení (továrny, elektrárny atd.), jež jsou součástí tohoto systému. Každé zařízení si koupí nebo obdrží emisní povolenky, které jsou draženy členskými státy. S těmito kredity, z nichž každý odpovídá jedné tuně CO 2, mohou jednotlivá zařízení, pokud je nevyužijí, mezi sebou obchodovat. Postupem času se celkové množství povolenek postupně snižuje. Vzhledem k tomu, že cena uhlíku je v současnosti příliš nízká na to, aby podněcovala investice do nízkouhlíkových inovací, přijímá EU opatření k nápravě ETS. Po dočasném zastavení dražby určitého podílu povolenek emisí CO 2 Komise navrhla rezervu tržní stability, 6 Směrnice 2009/29/ES, kterou se mění směrnice 2003/87/ES 15

16 aby automatickou úpravou nabídky dražených povolenek vyvážila jejich strukturální přebytek. Od roku 2012 se systém ETS vztahuje též na letectví. V důsledku hromadného mezinárodního odporu EU nejdříve pozastavila čas a odložila použití systému na mezinárodní lety o jeden rok. Po obtížných jednáních se Parlament a Rada dohodly na kompromisu, kterým je prodloužit opatření spočívající v pozastavení času do konce roku Non ETS: Emise z odvětví, na něž se systém ETS nevztahuje, jako je silniční doprava, odpad, zemědělství a lesnictví, jsou předmětem rozhodnutí o sdílení úsilí (406/2009/ES). Aby tato odvětví dosáhla průměrného snížení skleníkových plynů o 10 %, byl pro každý členský stát stanoven závazný cíl pro roční snižování emisí do roku Směrnice o energii z obnovitelných zdrojů (2009/28/ES) se snaží zajistit, aby do roku 2020 energie z obnovitelných zdrojů, jako je biomasa, větrná, vodní a solární energie, tvořila alespoň 20 % celkové energetické spotřeby EU, pokud jde o výrobu elektřiny, dopravu, vytápění a chlazení. V rámci celkového cíle byl stanoven závazný minimální cíl pro každý členský stát s cílem zvýšit podíl energie z obnovitelných zdrojů v odvětví dopravy na alespoň 10 % spotřebovávané energie. Závaznost tohoto cíle je však podmíněna udržitelností výroby a tím, že biopaliva druhé generace budou komerčně dostupná. 4. Technologie CCS (směrnice 2009/31/ES) odděluje CO 2 z emisí vypouštěných do ovzduší (vznikajících při průmyslových procesech), stlačuje jej a přepravuje na místa, kde jej lze uložit. Podle Mezivládního panelu OSN pro změnu klimatu by tato technologie mohla odstranit % emisí CO 2. EU ustavila regulační rámec pro uvedení této nové technologie na trh a pro její subvencování. Provádění plánovaných demonstračních projektů v Evropě se však ukázalo jako obtížnější, než se původně zdálo, přičemž jednou z hlavních překážek jsou vysoké náklady. 5. Nařízení (ES) č. 443/2009 stanoví normy pro emise CO 2 u nových osobních automobilů. Cílem pro rok 2015 je 130 g CO 2 /km, přičemž počínaje rokem 2020 by měl být tento cíl snížen na 95 g/km. Nařízení, kterým se mění nařízení a jež zatím nebylo zveřejněno, vymezuje způsoby, jak cíle pro rok 2020 dosáhnout. Aby došlo k vytvoření pobídek pro odvětví, pokud jde o investice do nových technologií, umožňuje také zavedení tzv. superkreditů, kdy se při výpočtu průměrných specifických emisí CO 2 nejméně znečišťující automobily v nabídce každého výrobce započítávají jako více než jeden automobil. Podobné nařízení, které bylo nedávno přezkoumáno, je uplatňováno na lehká užitková vozidla. Kromě toho EU v současnosti pracuje na budoucí strategii boje s emisemi CO 2 vypouštěnými těžkými 16

17 nákladními vozidly. S cílem podpořit politiku snižování emisí CO 2 zajišťuje směrnice 1999/94/ES, aby byly spotřebitelům zpřístupněny informace týkající se spotřeby paliva, a tudíž informace o emisích CO 2 z nových osobních automobilů nabízených k prodeji nebo pronájmu v EU, tak aby se při nákupu nového automobilu mohli spotřebitelé informovaně rozhodnout. 6. Poté co byly v 80. letech 20. století za účelem zastavení ztenčování ozonové vrstvy zakázány chlorfluoruhlovodíky (CFC), jsou dnes jako náhražka v řadě průmyslových oblastí, jako je klimatizace a chlazení, používány fluorované plyny, neboť nepoškozují ozonovou vrstvu. Jejich potenciál, pokud jde o globální oteplování, však může být až krát silnější než potenciál CO 2. EU proto přijala opatření za účelem kontroly používání fluorovaných plynů a zákazu jejich používání v nových klimatizačních a chladicích zařízeních do roku 2022 až 2025, čímž stanovila tempo ukončení jejich používání v celosvětovém měřítku. Úloha Evropského parlamentu Dne 5. února 2014 Parlament vyslal výrazný signál jako odpověď na návrh politického rámce v oblasti klimatu a energie pro rok 2030, který předložila Komise, a vyzval ke stanovení tří závazných cílů: snížit domácí emise skleníkových plynů oproti stavu v roce 1990 přinejmenším o 40 %, dosáhnout 30% celkového podílu obnovitelných zdrojů energie na konečné spotřebě energie a zvýšit o 40 % energetickou účinnost Administrativní postup EU Legislativní nástroje, kterými se provádí hlavní cíle klimaticko-energetického balíčku a hlavní politiky na podporu jejich dosažení na úrovni EU uvádí příloha 1. Z těchto nástrojů a referenčních dokumentů vychází dokument COM(2013) 169 final - ZELENÁ KNIHA Rámec politiky pro klima a energetiku do roku Na tento dokument navazuje dopadová analýza SWD(2014) 15 final - PRACOVNÍ DOKUMENT ÚTVARŮ KOMISE POSOUZENÍ DOPADŮ; průvodní dokument k Sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů Rámec politiky v oblasti klimatu a energetiky v období Souhrn k uvedené analýze představuje SWD(2014) 16 final - PRACOVNÍ DOKUMENT ÚTVARŮ KOMISE SOUHRN POSOUZENÍ DOPADŮ; průvodní dokument k Sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů Rámec politiky v oblasti klimatu a energetiky v období

18 Dále navazuje hlavní dokument, na základě kterého jednotlivé členské státy vypracují své Rámcové pozice, COM(2014) 15 final - SDĚLENÍ KOMISE EVROPSKÉMU PARLAMENTU, RADĚ, EVROPSKÉMU HOSPODÁŘSKÉMU A SOCIÁLNÍMU VÝBORU A VÝBORU REGIONŮ; Rámec politiky v oblasti klimatu a energetiky v období Obsahem tohoto sdělení je: Cíl snížení emisí skleníkových plynů Komise navrhuje stanovit cíl snížení emisí skleníkových plynů v rámci EU na 40% v roce 2030 ve srovnání s jejich úrovní v roce Na plnění cíle EU se musí podílet jak systém obchodování s emisemi, tak i příspěvek členských států v odvětvích, která nejsou zahrnutá do tohoto systému. Mezi jednotlivé členské státy je nutné rovněž vhodně a včas rozdělit společné závazky v odvětvích, která nejsou zahrnuta do systému obchodování s emisemi. V současnosti se závazky přerozdělují na základě relativního bohatství podle HDP na obyvatele, což má za následek široké rozložení závazků v rozpětí od 20% snížení až po 20% zvýšení emisí. Cíl EU v oblasti energie z obnovitelných zdrojů OZE by měly mít při přechodu ke konkurenceschopnějšímu, bezpečnějšímu a udržitelnějšímu energetickému systému i nadále klíčovou úlohu. Proto je nutné podstatně zvýšit podíl výroby energie z těchto zdrojů. Jsou-li energie z obnovitelných zdrojů generovány v rámci EU, mohou také snížit obchodní deficit EU v energetických komoditách, její zranitelnost vůči narušení dodávek a kolísání cen fosilních paliv. Takto získaná energie má rovněž potenciál být motorem růstu inovativních technologií, vytvářet pracovní místa v nově vznikajících odvětvích a snižovat znečištění ovzduší. V budoucnosti je nutné přínos energie z obnovitelných zdrojů využívat pokud možno tržním způsobem. Fungování systému obchodování s emisemi a příspěvek energie z obnovitelných zdrojů ke snižování emisí skleníkových plynů jsou úzce propojeny a navzájem se doplňují. Cíl snížení emisí skleníkových plynů ve výši 40 % by měl sám vést ke zvýšení podílu energie z obnovitelných zdrojů v EU minimálně o 27 %. Komise proto navrhuje, aby se tato hodnota stala cílem EU, pokud jde o podíl energie z obnovitelných zdrojů spotřebované v EU. Zatímco by tento cíl byl závazný pro EU, nezavazoval by jednotlivé členské státy, ale jeho plnění by se provádělo na základě závazků přijatých samými členskými státy, jež by se při jejich stanovování měly řídit dosažením společného cíle EU a vycházet z hodnot, kterých by měl každý členský stát dosáhnout při plnění svých současných cílů pro rok Tyto nové závazky pro rok 2030 budou přezkoumány v rámci 18

19 správního procesu 7 a v případě potřeby doplněny o další opatření a nástroje EU za účelem splnění cíle EU. Jak přispějí jednotlivá odvětví? (doprava, elektřina, teplo) dle sdělení EK se nechá státům flexibilita snížit emise GHG nákladově nejefektivnějším způsobem, který odpovídá jejich specifickým podmínkám, skladbě zdrojů energie a kapacitám výroby energie z obnovitelných zdrojů. Energetická účinnost Přispěje ke splnění všech hlavních cílů politiky EU v oblasti energetiky a klimatu: větší konkurenceschopnosti, zabezpečení dodávek energie, udržitelnosti a přechodu na nízkouhlíkové hospodářství. Cíl EU týkající se energetické účinnosti není závazný. Reforma systému obchodování s emisemi Vznikl přebytek emisních povolenek v důsledku poklesu hospodářské činnosti během krize, snadného přístupu k mezinárodním úvěrům a v menší míře také kvůli provázanosti s ostatní politickou agendou v oblasti energetiky a klimatu. Evropský parlament a Rada v prosinci 2013 souhlasily se zmocněním Komise k odložení dražeb 900 milionů emisních povolenek do roku 2019 resp Zajištění hospodářské soutěže na integrovaných trzích Prioritou Komise zůstává dokončení vnitřního trhu s energií elektřiny a plynu. Státní podpory mají podporovat tržně orientované postupy. Subvence určené vyspělým energetickým technologiím, včetně těch používaných v oblasti energie z obnovitelných zdrojů, by měly být v letech 2020 až 2030 zcela zrušeny. Subvence nových a ještě se vyvíjejících technologií budou i nadále možné. Konkurenceschopná a cenově přístupná energie pro všechny spotřebitele Energie je významná pro konkurenceschopnost ekonomik členských států, neboť jí jsou dotčeny produkční náklady průmyslových odvětví a služeb i kupní síla domácností. Podpora bezpečnosti dodávek energie Znamená zajištění soustavných a odpovídajících dodávek energie ze všech zdrojů všem uživatelům. 7 viz. Příloha č. 2 19

20 1.2. Administrativní postup ČR V návaznosti na legislativní postup EU jsou činěny také kroky na vnitrostátních úrovních. MPO ve spolupráci s dotčenými resorty (MŽP, MZe, MPSV, MF) vypracoval předběžnou analýzu potenciálních dopadů sdělení EK k rámci klimaticko-energetické politiky mezi lety na Českou republiku. Dále byla zpracována MPO Rámcová pozice / Stanovisko pro Parlament ČR k Sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů Rámec politiky v oblasti klimatu a energetiky v období Tato studie se zaměřuje na hledání způsobů hodnocení potenciálních dopadů přijetí navrhovaného rámce klimaticko-energetické politiky mezi lety na zemědělství ČR. Protože mechanizmy rozložení jednotlivých cílů na nejnižší úroveň nejsou v tuto chvíli známy, cílem studie je stanovení technického potenciálu zemědělství pro plnění těchto cílů. 20

21 2. Klimaticko-energetický balíček Nový cíl redukce emisí GHG v rámci EU, a to sice o 40 % ve srovnání s rokem 1990 s rozdělením na sektory zahrnuté v EU ETS a nezahrnuté do EU ETS. V sektoru EU ETS bude muset dojít k 43% redukci emisí GHG do roku 2030 a v sektorech mimo EU ETS o 30 % ve srovnání s referenčním rokem Aby bylo dosaženo požadované redukce emisí v EU ETS, roční redukční faktor, kterým je určeno maximální množství povolenek, bude navýšen ze stávajících 1,74 % na 2,2 % po roce Rovněž cíl snížení emisí v sektorech mimo EU ETS bude alokován mezi členské státy na základě zatím nenavrženého klíče. Především zemědělství, doprava, odpady, domácnosti, služby a nově i využívání půdy a lesnictví mají být do roku 2030 zahrnuty do redukčního cíle pro emise skleníkových plynů mimo EU ETS. Jak bylo uvedeno výše, není v současnosti znám mechanizmus rozdělení cílů mezi členské státy EU a jejich jednotlivá odvětví. Pro účely této studie se předpokládá stejná koncepce klimatického balíčku, jak je uplatněna pro kontrolní období , pouze cíle jsou 40% snížení emisí a 27% zvýšení podílu OZE na spotřebě energií (energetická účinnost není právně závazná a není zde řešena). Tato kapitola se zaměřuje jen na ty mechanizmy, do nichž je začleněno zemědělství. Viz. kapitoly 2.2. a 2.3. (nejsou podrobněji rozborovány EU ETS a CCS) EU ETS Do současného systému není odvětví zemědělství začleněno. Zda bude pro cíle do roku 2030 zahrnuto, rozhodnou další návazná jednání Non ETS Emisemi bez CO 2 ze zemědělství se zabývá rozhodnutí o sdílení úsilí, emise CO 2 a odstraňování CO 2 v souvislosti s využíváním půdy a lesnictvím jsou vyloučeny z cíle EU pro domácí snížení emisí, avšak jsou zohledněny v rámci mezinárodních závazků. Proto jsou v této studii také zahrnuty. Aby se zajistilo, že se budou na zmírňování změny klimatu nákladově efektivním způsobem podílet všechna odvětví, zemědělství, využívání půdy, změny využívání půdy a lesnictví by se měly zahrnout do cíle pro snížení emisí skleníkových plynů do roku

22 Rozložení cílů do roku 2020 uvádí Tab. č. 1. Tab. č. 1: Mezní hodnoty emisí skleníkových plynů jednotlivých ČS podle článku 3 Mezní hodnoty emisí skleníkových plynů Stát členského státu v roce 2020 oproti úrovním emisí skleníkových plynů v roce 2005 Belgie -15 % Bulharsko 20 % Česká Republika 9 % Dánsko -20 % Německo -14 % Estonsko 11 % Irsko -20 % Řecko -4 % Španělsko -10 % Francie -14 % Itálie -13 % Kypr -5 % Lotyšsko 17 % Litva 15 % Lucembursko -20 % Maďarsko 10 % Malta 5 % Nizozemsko -16 % Rakousko -16 % Polsko 14 % Portugalsko 1 % Rumunsko 19 % Slovinsko 4 % Slovensko 13 % Finsko -16 % Švédsko -17 % Spojené království -16 % Zdroj: Rozhodnutí Evropského Parlamentu a Rady č. 406/2009/ES Rozložení cílů mezi jednotlivé státy a sektory do roku 2030 není v této chvíli známé. Studie se proto zaměřuje na výpočet technického potenciálu v zemědělství. Každá účastnická země rámcové úmluvy povinně předkládá sekretariátu UNFCCC dokumenty o stavu plnění závazků: 1. k UNFCCC ČR naposledy předložila: Fifth National Communication Of The Czech Republice On The UN Framework Convention On Climate Change Including Supplementary Information Pursuant To Article 7.2 Of The Kyoto Protocol (předkládá se jednou za 4-5 let) 22

23 National Greenhouse Gas Inventory Report Of The Czech Republic (předkládá se každoročně) a 2. ke Kjótskému protokolu každá země: Obr. č. 1: Schéma hlášení pro účely Kjótského protokolu Zdroj: Každá země má svůj systém inventury GHG. Za ČR je za něj zodpovědné MŽP, které pověřilo ČHMÚ za koordinaci a přípravu inventur GHG. Na ČHMÚ je zodpovědná osoba Pavel Fott (fott@chmi.cz). Sektorové inventury připravují specializované instituce. The Institute of Forest Ecosystem Research (IFER) zpracovává inventury emisí a jejich ukládání v sektoru zemědělství a sektoru LULUCF. Zdrojem dat je především ČSÚ. Národní inventura je založena na metodice IPCC 8. Příprava inventury zahrnuje sběr aktivních dat, výběr vhodných metod a emisních faktorů, určení nejistot a zajištění kontrolních mechanizmů QA/QC 9. QA/QC systém určuje odpovědná instituce (IFER). Podle metodiky IPCC (Good 8 (Revised 1996 IPCC Guidelines, 1997, Good Practice Guidance, 2000 and Good Practice Guidance for LULUCF, 2003). 9 (Quality assurance/ Quality control) 23

24 Practice Guidance, 2000 and Good Practice Guidance for LULUCF, 2003) stanovená produkce a ukládání emisí jsou přepočítávány, pokud jsou k dispozici nová a přesnější data, nebo zpřesní-li se metodika. ČHMÚ předkládá data sekretariátu UNFCCC ve formátu CRF (Common Reporting Format) a je odpovědný za NIR. Některé obecné přístupy k redukci emisí v sektorech Zemědělství a LULUCF: Rašeliniště a mokřady jsou z hlediska uhlíku rizikové oblasti, které zadržují významné množství uhlíku pouze za vlhka. Naopak za sucha se z nich stávají zdroje skleníkových plynů. Opatření omezením orby popř. žádná orba, vedou synergicky i k úsporám energie. Udržování rostlinného půdního pokryvu v průběhu celého roku (meziplodiny), zapracování org. látek do půdy udržitelným způsobem (hnůj, sláma, kompost). Ochrana organické půdní hmoty před oxidací (rašeliniště, mokřady, louky). Pestré osevní postupy včetně velkého podílu vikvovitých rostlin. Odhaduje se, že v ČR by změny osevního postupu (zvýšení zastoupení leguminóz, organicky hnojených a hluboko kořenících plodin, pěstování meziplodin) s cílem vyprodukovat co nejvíce podzemní biomasy do půdy mohly přinést snížení emisí CO 2 pro rok 2020 o 950 tis. tun. Udržování a ochrana trvalých pastvin a přeměna orných půd na TTP. Rozšiřování TTP by prostřednictvím většího ukládání uhlíku v půdě, ale také snížením eroze mohlo k roku 2020 (při trendu zvyšování jejich výměra o ha ročně) znamenat snížení emisí GHG o 63 tis. t. CO 2. Zalesňování zemědělské půdy nebo pěstování RRD (kořeny dřevin efektivněji ukládají a zadržují a uhlík). Zalesňování a zakládání porostů RRD především na plochách méně vhodných k zemědělské činnosti s výhledem nárůstu cca 1000 ha ročně by přineslo snížení GHG do 2020 o 54 tis. tun CO 2 a zároveň by přispělo k omezení eroze, lepšímu zadržení vody v krajině a zvýšení produkce dřevní štěpky/biomasy. Zavádění nových odrůd a plemen lépe využívajících okolní podmínky k produkci biomasy, nebo konverzi živin. Používání postupů přesného zemědělství (optimalizace používání minerálního a organického dusíku a dalších živin podle výnosu a obsahu živin v půdě). Celkové snížení vnějších vstupů (např. nepoužívání minerálních dusíkatých hnojiv v ekologickém zemědělství). Cílem je nezvyšovat množství aplikovaných průmyslových hnojiv na 1 ha, zvláště dusíkatých a dosáhnout optimálních termínů možné aplikace těchto hnojiv na pozemky. Výsledek pro rok 2020 bude ovlivněn snižováním výměry orné půdy, které by se mělo zastavit, nebo výrazně omezit. Přesto lze vyjádřit dosažitelné snížení emise oxidů dusíku pro rok 2020 jako pokles o 450 tis. tun ekvivalentního CO 2. 24

25 Sektor zemědělství Zemědělství má v ČR typický středoevropský charakter s produkcí potravin mírného klimatického pásma a intenzívním obhospodařováním půdy. Stratifikace produkce je spíše závislá na nadmořské výšce než zeměpisné šířce. České zemědělství má potenciál plně uspokojit domácí potřebu v produkci základních komodit. Převažuje rostlinná výroba nad živočišnou. Podíl zemědělství na HDP je přibližně na úrovni průměru EU. Produkce tržních plodin, zejména dominantní pšenice, v posledních letech stoupala na úkor plodin pro výrobu krmiv. V posledních letech také stouply plochy oseté řepkou olejkou. Oproti rostlinné výrobě došlo ke značnému úbytku hospodářských zvířat. ČR je ve stavech HZ pod průměrem EU. Rostlinná výroba tvoří cca 58% z celkové zemědělské produkce naproti 42% v produkci živočišné výroby. Převaha rostlinné výroby je zaznamenána od roku V přepočtu na jednoho obyvatele odpovídá zhruba 0,4 ha zemědělské půdy. Graf č. 1 udává pro ilustraci výsledky šetření celkové zemědělské produkce mezi lety V letech bylo vyjmuto celkem 33 tis. ha zemědělské půdy. (tj. snížení o 0,8%). Zvýšení zemědělské produkce bylo doprovázeno zvýšenou spotřebou minerálních hnojiv, viz. Graf č. 2. Graf č. 1: Produkce zemědělského sektoru v konstantních cenách 2000 v letech (mil. Kč) Zdroj: ČSÚ, CENIA 25

26 Graf č. 2: Trendy ve spotřebě minerálních hnojiv v období (kg/ha) Zdroj: ČSÚ Od roku 2007, kdy bylo zavedeno povinné přimíchávání bio složek do paliv, stoupala produkce řepky. Zemědělský sektor přispíval v roce 2007 přibližně 70% z celkových emisí N 2 O v ČR. Po roce 1990 vlivem transformace a nedostatku finančních prostředků klesla spotřeba minerálních hnojiv, která opět v roce 1994 stoupla a od té doby mírně kolísá. V posledních letech spotřeba hnojiv odpovídá průměru EU. Emise GHG v podmínkách ČR se skládají zejména z emisí enterické fermentace (pouze CH 4 ), nakládání s hnojem (CH 4 a N 2 O) a zemědělské půdy (N 2 O). Ostatní subkategorie dle členění IPCC pěstování rýže, pálení savan, pálení polních zbytků atd. se v ČR nevyskytují. Emise metanu jsou odvozeny od chovu HZ. Ty jsou primárně odvozeny od enterické fermentace (trávící proces, převážně skot). Další emise jsou odvozeny od nakládání s hnojivy, kde se tvoří metan za anaerobních podmínek (za současné tvorby amoniaku, který není monitorován). Emise oxidu dusného se tvoří zejména při nitrifikačních - denitrifikačních procesech v půdách. Příspěvek lidské činnosti stanovený v NIR je způsoben nitrogenními substancemi z anorganických N hnojiv, z hnoje HZ a N obsažený v částech zemědělských plodin vrácených zpět do půdy (např. slamnatý hnůj zaoraný do půdy). Dále jsou zahrnuty emise ze stájí a nakládání s hnojivy a nepřímé emise uložené v atmosféře a nitrogenních substancí smytých do vodních toků a rezervoárů. 26

27 Projekce emisí ze zemědělské produkce zahrnují tyto GHG: emise CH 4 (enterická fermentace; nakládání s hnojem) - krávy - prasata - ovce - kozy - koně - drůbež emise N 2 O (přímé emise ze zemědělské půdy; nepřímé emise ze zemědělských činností) - aplikace dusíkatých hnojiv (t N) - produkce obilovin (t) - produkce luskovin (t) Opatření k redukci GHG v zemědělství zahrnují zejména snížení aplikací N hnojiv, pěstování meziplodin, rozvoj organického farmaření, zavádění moderních technologií, kontrolovanou fermentaci rostlinného odpadu, atd. Lze očekávat, že současný trend redukce GHG bude pokračovat v menším měřítku. Současný potenciál v zaváděných opatření se očekává pouze na úrovni 10% ve srovnání 2020 oproti Projekce celkových emisí do r uvádí Tab. č. 2 a Graf č. 3. Tab. č. 2: Projekce celkových emisí v zemědělství v závislosti na opatřeních (v Gg CO2eq) Bez opatření 9,580 11,087 11,482 12,115 12,593 S opatřeními 9,580 7,670 7,809 7,722 7,628 S dodatečnými opatřeními 9,580 7,670 7,477 7,149 6,821 Zdroj: Enviros s.r.o. Zpracoval: Z. Nesňal (ÚZEI) Z uvedených tabulek a grafů je patrný podstatný efekt přijatých dodatečných opatření v roce 27

28 Graf č. 3: Projekce celkových emisí v zemědělství podle tří scénářů Zdroj: Enviros s.r.o. Zpracoval: Z. Nesňal (ÚZEI) Graf č. 4: Trendy emisí v zemědělství v období (v Gg CO 2 eq.) Zdroj: National Greenhouse Gas Inventory Report Of The Czech Republic (Submission under the UNFCCC and under the Kyoto Protocol reported inventories ). Zpracoval: Z. Nesňal (ÚZEI) 28

29 Emise GHG relativně stabilně klesaly v období a dále pak kolísaly. V roce 2010 dosáhly emise nejnižší hodnoty. V 2011 byly emise % pod hodnotou základního roku. Kvantitativní přehled uvádí Graf č. 4. Zemědělství dosáhlo Gg CO 2 eq. v 2011 což odpovídá 6.04 % celkových národních emisí (bez LULUCF). Nejdůležitější podkategorie zemědělská půda (emise N 2 O) přispěla % v sektoru v 2011, následována enterickou fermentací (emise CH 4, %) a nakládáním s hnojem (emise CH 4 a N 2 O, 4.70 % a respektive 8.23 %). Zemědělství je největší zdroj emisí N 2 O a druhý největší zdroj emisí CH 4 : % z veškerých emisí N 2 O a % u emisí CH 4 v 2011 byly původem z této kategorie. Tab. č. 3 ukazuje hlavní zdroje agregovaných emisí za rok Tab. č. 3: Přehled signifikantních kategorií v tomto sektoru (2012) Kategorie Plyn % z celkových GHG* 4.D.1 Zemědělská půda, přímé emise N 2 O 2,775 4.D.3 Zemědělská půda, nepřímé emise N 2 O 1,786 4.A Enterická fermentace CH 4 1,571 4.B Nakládání s hnojem N 2 O 0,554 4.B Nakládání s hnojem CH 4 0,394 *bez zápočtu LULUCF Zdroj: National Greenhouse Gas Inventory Report Of The Czech Republic (Submission under the UNFCCC and under the Kyoto Protocol reported inventories ) Zpracoval: Z. Nesňal (ÚZEI) Vlivem ekonomické transformace, restitucí půdy, zařazení do jednotného vnitřního trhu EU a přijetí acquis communitaire včetně Společné zemědělské politiky poklesly roční emise skleníkových plynů přepočtené na ekvivalent CO 2 vykazované v souladu s metodikou UNFCCC již v roce 2005 na přibližně 50% emisí ve srovnání s referenčním rokem 1990 a od té doby stagnují. Dle rozdělení cílů může ČR navýšit národní emise do roku 2020 o 9% vůči roku S ohledem na již dosažené redukce emisí a vzhledem k záměrům schváleným ve Strategii pro růst českého zemědělství podporovat chov hospodářských zvířat za účelem zvýšení potravinové soběstačnosti zejména v živočišných komoditách a k malému podílu zemědělství na národních emisích ČR (cca 7 %) lze očekávat spíše mírný nárůst podílu emisí ze zemědělského sektoru na národních emisích skleníkových plynů ČR Enterická fermentace Enterická fermentace je zdrojem emisí CH 4. V roce 2011 tvořily tyto emise 84.1 % z celkových emisí CH 4 v zemědělství. Tato kategorie zahrnuje emise skotu (dojnice a skot 29