Česká zemědělská univerzita v Praze. Institut tropů a subtropů. Katedra ekonomického rozvoje

Transkript

1 Česká zemědělská univerzita v Praze Institut tropů a subtropů Katedra ekonomického rozvoje TRVALE UDRŢITELNÝ ROZVOJ A JEHO INDIKÁTORY NA PŘÍKLADU SPOJENÝCH STÁTŮ MEXICKÝCH Diplomová práce Diplomantka: Bc. Martina Drašarová Vedoucí práce: Prof. Ing. Vladimír Jeníček, DrSc. Studijní obor: Trvale udrţitelný rozvoj v tropech a subtropech Praha duben 2010

2 Prohlášení: Prohlašuji, ţe jsem diplomovou práci na téma Trvale udrţitelný rozvoj a jeho indikátory na příkladu Spojených států mexických vypracovala samostatně pod vedením a dohledem Prof. Ing. Vladimíra Jeníčka, DrSc. z katedry ekonomického rozvoje Institutu tropů a subtropů. Čerpala jsem z pramenů, které cituji a uvádím v přiloţené bibliografii. V Praze dne: 28. dubna 2010 Podpis:... Martina Drašarová I

3 Poděkování: Ráda bych na tomto místě poděkovala vedoucímu této diplomové práce Prof. Ing. Vladimíru Jeníčkovi, DrSc. za odborné vedení a rady, které mi poskytl v průběhu vypracovávání. II

4 Obsah 1. Úvod Literární rešerše Historický náhled Přírodní podmínky Mexika Klima Fauna - Flóra Vegetační zóny Fauna Hospodářství Populace Jazyk Náboženství Trvale udržitelný rozvoj Cíl práce a metody zpracování Výsledky práce a diskuse Indikátory trvale udržitelného rozvoje Sociální indikátor Postavení ženy ve společnosti Přírodní indikátor Atmosféra Půda Oceány, moře, pobřeží Sladká voda Biodiverzita Ekonomický indikátor Ekonomická struktura Spotřeba, produkce a odpady Institucionální indikátor Závěr Seznam tabulek Seznam grafů, obrázků Seznam použitých zkratek Seznam použité literatury a dalších zdrojů III

5 Abstrakt V úvodu je nastíněn důvod, proč je daná problematika aplikovaná na Mexiko, tj. charakteristiky země, včetně definic a cílů trvale udrţitelného rozvoje. Posléze navazuje zamyšlení nad aktuálními problémy lidstva a planety Země. Další část řeší rozdíl mezi pojmem slabá a silná udrţitelnost. Dále navazuje na Agendu 21 identifikující indikátory různých úrovní, a řešící jejich rozpracování do několika kategorií a podkategorií. Sociální indikátory se zabývají otázkou rovnosti, zdraví, vzdělávání, bydlení, bezpečnosti a obyvatelstva. Přírodní indikátory řeší problémy atmosféry, půdy, sladké vody, biodiverzity, oceánů a pobřeţních zón. Ekonomické indikátory zkoumají výkonnost ekonomiky, obchod, finanční status, vyuţívání energií a odpadový management. Zatímco institucionální indikátory pojednávají o strategické implementaci, mezinárodní spolupráci, přístupu k informacím, komunikační infrastruktuře, havarijní připravenosti, vědě a technologii. V závěru jsou shrnuta pozitiva a negativa zkoumané problematiky, včetně navrţení vhodných řešení organizacím i obyvatelům. Klíčová slova: Spojené státy mexické, udrţitelnost, indikátory, chudoba, pitná voda, deštné pralesy, oteplování Abstract In the introduction, there is written the reason why is this problematical issue applied to the state Mexico. Following section shows brief introduction related to the basic characteristics about Mexico, including definitions and objectives of sustainable development. Another chapter is dealing with those problems which are influencing the whole planet and its population. Other part defines goals and metodology of this thesis. In another chapter, there are evaluations of four indicators. Social indicators solve questions of gender equation, health, education, living standard, safety and population. Nature indicators solve problems with atmosphere, soil, freshwater, biodiversity, oceans and coastlines. Economic indicators describe economic structure, consumption and production. While institutional indicators deal with institutional connection and institutional capacities. In conclusion, there are evaluated all positives and negatives of investigated issues, as well as designed resolutions to the organizations and its inhabitants. Key words: United States of Mexico, sustainability, indicators, poverty, freshwater, tropical forests, warming IV

6 1. Úvod V rozpětí let jsem Mexiko navštívila celkem devětkrát, a to v téměř kaţdoročních intervalech. V hlavním městě Ciudad de México a v druhém největším městě Guadalajaře jsem strávila dohromady jeden rok a dva měsíce. Za onu dobu jsem velmi dobře pronikla do tamní kultury. Seznámila se nejenom s moţnostmi cestovního ruchu, ale i mexickou kulturou, obyvateli i jejich všedními problémy. Měla jsem dokonce moţnost strávit několik týdnů v rodinách různého sociálního zařazení, coţ mi pomohlo nahlédnout do leckdy neřešené sociální problematiky. Tato země mě velmi zaujala. Mexiko mně v průběhu proţitých měsíců plných nezapomenutelných záţitků přirostlo k srdci. Z tohoto důvodu jsem se rozhodla pro zúročení svých poznatků v diplomové práci zaměřené na trvale udrţitelný rozvoj a jeho indikátory. Diplomová práce je tedy zaměřena na uceleně zpracované indikátory problematiky sociální, přírodní, ekonomické i institucionální. Nechtěla jsem se omezit pouze na některé oblasti indikátorů. Chci nabídnout jejich shrnutí a porovnání vývoje v rozmezí několika desítek let pomocí tabulek a grafů, neboť kaţdá země se potýká s podobnými problémy, a je zajímavé statisticky dokazovat, jsou-li jiţ vyřešené či v jaké fázi se přesně nacházejí. Cílem této práce je popsání, analyzování a zhodnocení trvale udrţitelného rozvoje a jeho indikátorů na příkladu Spojených států mexických. V prvé řadě je nastíněn důvod výběru tématu a zaměření na problematiku indikátorů. Následuje charakteristika Mexika včetně stanovení definic a určení cílů trvale udrţitelného rozvoje. Nastíněna je téţ celosvětová problematika oteplování, extenzivního kácení deštných pralesů, rozrůstání chudinských čtvrtí, obtíţné dostupnosti pitné vody, zdravotní péče atd. Dále jsou definovány cíle práce analýza statistických dat indikátorů a metody zpracování. Další část se zabývá rozdíly mezi pojmy slabé a silné udrţitelnosti. Okruhy problémů dále identifikuje Agenda 21, hrající podstatnou roli v definování indikátorových propojení a jejich konkrétních dílčích částí do tabulek. Výsledky práce s diskusí se zaměřují na uceleně zpracované indikátory předchozích desetiletí i jejich současný stav, pokud to bylo moţné, statisticky zdokumentovatelné a údaje dohledatelné. Cílem práce je tedy zpracování všech indikátorů a navrţení moţných zlepšených řešení organizacím i obyvatelům. Věřím, ţe tato práce v určitém směru přispěje k vyjasnění potřebných cílů a stane se tak vyuţitelným pramenem pro další práci v terénu

7 2. Literární rešerše 2.1 Historický náhled Mexiko je zemí tisícileté kultury, v níţ se svérázným způsobem slily a promíchaly jak proudy americké, tak i evropské. Země nám Středoevropanům tak vzdálená a přece v mnoha ohledech velmi blízká vţdy probouzela ţivý zájem českého člověka. První doklady tohoto zvláštního jevu najdeme jiţ v polovině 16. století. Tehdy, konkrétně v roce 1554, dostává český čtenář poprvé zprávu ve svém vlastním jazyce o tom velikomocném městě Temixtitamu, tj. aztéckém Tenochtitlánu, na jehoţ troskách později vyrostlo dnešní Ciudad de México. Nachází ji v Kosmografii české, zajímavém tisku, zpracovaném Zikmundem z Púchova na základě latinské předlohy Sebastiana Münstera. Mexiku a jeho obyvatelům věnoval svoji pozornost velký český pedagog, theolog, filosof a humanista Jan Amos Komenský. Nesmazatelné stopy, patrné na mnoha místech dodnes, zanechaly v Novém Španělsku, jak byla tehdy oblast rozlehlejší neţ dnešní Mexiko nazývána, více neţ tři desítky jezuitů z českých zemí, kteří zde působili koncem 17. a v první polovině 18. století. Také 19. století má svá zajímavá údobí v dějinách česko-mexických vztahů. Uţ na jeho samém počátku se objevují v našich obrozeneckých časopisech překvapivé články a informace o této vzdálené a svým způsobem dodnes exotické zemi. Nesporně největší událostí v tomto ohledu však bylo neslavné a tragické dobrodruţství mexického císaře, rakouského arcivévody Maxmiliána v šedesátých letech. Jeho ohlas si našel cestu aţ do české písně kramářské. Na počátku tohoto tisíciletí, byť zastíněna první světovou válkou, přitahovala pozornost českého publika mexická revoluce let Stejně tak v Mexiku vzbuzovaly o něco později ţivý zájem nejen okolnosti nečestné mnichovské dohody, ale i události německé okupace českých zemí během druhé světové války. Konkrétní výsledky najdeme dodnes. A San Gerónimo de Lidice, jedna ze čtvrtí hlavního města, či Avenida Masaryk ve stejném místě jsou toho ţivým dokladem

8 Mexiko je dnes moderní dynamickou zemí, přestoţe se potýká s mnoha převáţně ekonomickými a sociálními problémy. Přesto má svou budoucnost jedna z nejbohatších zemí Latinské Ameriky stále ještě před sebou 1. Střední Amerika byla a dodnes je povaţována za jakýsi pevninský most mezi Amerikou Jiţní a Severní, do níţ spadají státy: Mexico, Guatemala, Honduras, El Salvador, Belize, Nikaragua a Panama. Přibliţně před třemi tisíci lety se stala domovem mnoha velkých civilizací, např. Olméků, Mayů, Toltéků, Aztéků, Mixtéků nebo Čičiméků. Téměř všechny zmiňované civilizace čekal obdobný průběh existence a to vzniku, rozkvětu a zániku nejčastěji v krvavých bojích se Španěly v čele jak to např. proţili r samotní Aztékové, kdyţ byli poraţeni španělskými konquistadory, kteří v Mexiku hledali zlato. Nicméně o zlato bojovali vskutku tvrdě aţ do zániku všech říší, coţ trvalo téměř dvě stě let neţ připadlo území nynějšího Mexika do rukou Španělů. I přesto se dodnes dochovaly kulturní poklady těchto civilizací v podobě typických indiánských jazyků, zvyků, knih a monumentálních staveb, které dodnes řadu lidí do Mexika lákají. O jejich kráse a mystičnosti přitahující davy turistů z celého světa hovoří následující ukázka, která zde sice popisuje zříceniny starého města Copán nacházejícího se ve státě Honduras, ale podstata vyjádření a popisu jakéhokoli dalšího města tehdejší doby zůstává stejná. Posadili jsme se na samý okraj zdi a ze všech sil jsme se marně snaţili pochopit tajemství, které nás obklopovalo. Kdo postavil toto město? V rozvalinách egyptských měst, dokonce v dávno zmizelé kultuře Petry, známe příběh civilizací, jejichţ pozůstatky nás obklopují. Historie praví, ţe Amerika byla osídlena divochy. Ale ţádný divoch nikdy nepostavil podobné stavby, divoch by takto neopracoval tyto kameny S tímto místem nás nespojuje ţádná známá historie, se kterou si spojujeme Řím, Athény či egyptskou Káhiru. Nicméně v této bující dţungli vzkvétala architektura, sochařství, malba veškerá umění, která činí ţivot krásným. Ţili zde řečníci, válečníci a státníci, krása, ctiţádost a sláva, o kterých však nikdo nevěděl a nikdo nemůţe vyprávět o jejich minulosti. John L. Stephens 2, D. Carrasco 3 1 Kašpar, O. a Mánková, E., 1999: Dějiny Mexika. Nakladatelství Lidové noviny, Praha, s. 5, ISBN Stephens, J. L., 1844: Incidents of Travel in Central America, Chiapas and Yucatan. London, s Carrasco, D., 1999: Náboţenství Mezoameriky (Kosmovize a obřadní centra), Nakladatelství Prostor, Praha, s

9 2.2 Přírodní podmínky Mexika Mexiko se nachází ve Střední Americe. Je zemí dramatických kontrastů směřujících od pouští na severu aţ po tropické pralesy v jiţní části země. Pokrývá téměř 2 miliony čtverečních kilometrů, přičemţ celých km zaobírá pobřeţní pás Pacifického oceánu. Východní pás táhnoucí se podél Mexického zálivu lemuje pobřeţní pásmo vod Karibského moře ve své šíři km i Atlantský oceán. Zdá se aţ velikostně neuvěřitelné, ţe např. z města Tijuana do známého letoviska Cancún je přímočará vzdálenost km, autem pak po silnici km. Absolvovat cestu autobusem od severních hranic s USA znamená strávit v něm jeden den překonáním vzdálenosti km do hlavního města Ciudad de México (dále jen Evropany pouţívaný název Mexico City) - D.F. (Distrito Federal). K jiţním hranicím do města Ciudad Cuauhtémoc je cesta kratší cca km. Mexické hranice na severu s USA (3 300 km) tvoří řeka Río Bravo del Norte (Rio Grande). Na jihu Guatemala (960 km) a jihovýchodě Belize (250 km). Země je velice rozdílná. Zapříčiňují to odlišné přírodní podmínky. Jedním z důkazů můţe být Kalifornský poloostrov, který ve své délce km nabízí pestrou paletu přírodních podmínek v podobě nedostupných hor, kouzelných pouští, planin i výborných pláţí vyhledávaných především milovníky vodních sportů. Je jen spoře porostlý rostlinstvem ve skalních pouštích. Na druhé straně jihovýchod omývá Karibské moře věhlasné svojí tyrkysově průzračnou vodou, bělostnými pláţemi i bohatým korálovým ţivotem. Tichý oceán pak se svojí divokostí pláţí ţlutého i černého písku, tajemných zátok, skotačících delfínů nebo několikrát za rok moţno pozorovatelných kytovců směřujících od Kalifornského poloostrova na jih, také nabízí své. Topografie státu je více neţ rozmanitá, neboť 60 % tvoří pohoří. Povrch Mexika lze rozdělit na dvě výchozí části - pohoří Sierra Madre a Centrální Altiplano. Aglomerace Mexiko City se nerozkládá ani v jedné zmiňované části, nýbrţ na jakýchsi planinách, které jsou z jihu i severu obklopeny horskými pásmy nazývanými Sierra Madre Oriental a Sierra Madre Occidental. Obě pohoří mají krystalické (ţulové) jádro překryté vápenci, příkrovy láv a sopečných tufů

10 Abychom získali ucelený topografický pohled na celé území Mexika, je třeba si jej podrobněji rozpracovat do jednotlivých územních částí. Na západním pobřeţí s relativně suchými pobřeţními planinami od severu aţ do státu Nayarit k městu Tepic se rozprostírá rozeklaná Sierra Madre Occidental, kterou je moţno projet pouze dvěma hlavními tahy. Známější je vyhlídková, ţelezniční trasa z Chihuahuy do Los Mochis, poté aţ vysokorychlostní dálnice 40 z Duranga do Mazatlánu. Centrální Altiplano je rozděleno na severní a centrální část, přičemţ ještě navíc rozčleněno do menších horských oblastí mnoha variací různých nadmořských výšek (na severu do m n. m., ve středu do více neţ m n. m.). Toto pásmo lze spatřovat i v samotných Spojených Státech Amerických např. ve státě Texas nebo ve státě Nové Mexiko. Sierra Madre Oriental sahá převáţně do státu Puebla nacházejícího se nedaleko hlavního města, lemuje vrcholy i vyšší neţli metrů. Veliký kontrast lze na druhou stranu spatřovat v pobřeţním pásmu Mexického zálivu, resp. v blízkosti města Veracruz a jeho stejnojmenného státu, vyznačujícím se typickými údolími porostlými tropickou vegetací pouze s několika metry nad mořem. Pohoří Cordillera Neovolcánica se setkává v místech vzájemně se dotýkajících jednotlivých horských pásem obou Sierra Madres a Centrálního Altiplana. Jedná se o pás vulkanického původu táhnoucího se východozápadním směrem skrze střed Mexika. Mezi nejznámější vulkanické velikány tohoto pásu patří vulkán Popocatépetl (5 452 m), sousedící Ixtlaxihuatl (5 286 m), vulkán La Malinche (pojmenovaný po indiánské dívce, která pomohla Cortésovi dobýt Mexiko) či v dnešní době nejaktivnější sopka - Volcán de Fuego de Colima (3 960 m) a Volcán Nevado de Colima (jsou dvojčata) nebo nejmladší vulkán Parikutín (2 800 m), který explodoval jen jedinkrát v roce Bezpochyby nejvyšším vrcholem je Pico de Orizaba (5 744 m n. m.) taktéţ hora vulkanického původu. Jih země (západně od Guadalajary) pokrývá pohoří Cabo Corrientes a Pacifická níţina. Dominantním pohořím v této části Mexika je Sierra Madre del Sur procházející státy Guerrero a Oaxaca klesající k Tehuantepecké šíji

11 Obdobný ráz krajiny lze aplikovat i opačným směrem k Mexickému zálivu, kde je dostatek sladké vody v podobě řek i říček nejrůznější velikosti. Na jihu je stát Chiapas měnící svoji podobu. Je pokryt tropickými deštnými pralesy, které porůstají vrchovinu Sierra Madre de Chiapas. Severní cíp Yucatánského poloostrova pokrývá tropická savana s řidší říční sítí. Spíše zde figurují jako hlavní zásobárny vody podzemní sladkovodní říčky, které zde místy vytvářejí tzv. cenote tj. sladkovodní laguny. Nejznámější jezera jsou v centrální části i jihovýchodní. Příkladem je největší sladkovodní jezero Chapala, nacházející se jiţně od druhého největšího města v Mexiku Guadalajary. Je dlouhé 80 km a v nejširším místě široké 20 km. Mezi další zajímavá jezera patří např. jezero Pátzcuaro v sousedním státě Michoacán. Na jihu ve státě Chiapas je to pak Laguna de Monte Bello a další. Nejznámější řekou vlévající se do Mexického zálivu je Rio Grande. Následně řeka Sonora, Yaqui a Fuerte jsou typickými řekami, které ústí do Kalifornského zálivu. V centrální části jsou ty největší řeky: Balsa, Moctezuma a Lerma. V jihovýchodní části řeka Grijalva a Usumacinta tvoří přírodní státní hranici mezi Mexikem a Guatemalou, přičemţ obě řeky vyúsťují v zálivu u města Campeche. Na vodních tocích jsou často budovány elektrárny slouţící pro získávání ekologicky čisté energie Klima Klima do určité míry ovlivňuje ráz krajiny. Mexiko je charakteristické dvěmi hlavními obdobími, kterými jsou období deště a sucha. Tento fenomén lze pozorovat na charakteru rostlinstva v různých částech země. Například v severní části (zahrnující i Kalifornský poloostrov) převaţuje období sucha. Tyto části země tudíţ pokrývají především rostliny suchomilné a kaktusovité. Nejvíce sráţek v období dešťů (květen aţ říjen) spadne v níţinatých oblastech táhnoucích se podél Mexického zálivu směrem na jih aţ po Yucatánský poloostrov, kde převaţuje rostlinstvo tropické, resp. deštné pralesy. Obratník raka zasahující do Mazatlánu a Tampica je typický tím, ţe se na planinách v jeho okolí vyskytuje počasí spíše horkého aţ vlhkého subtropického rázu

12 Ve vnitrozemí okolo největších měst, jimiţ je hlavní město Mexico City a Guadalajara, je klima ještě sušší a teplotní výkyvy během roku výraznější. Obzvláště v horských pásmech převaţují extrémnější teplotní podmínky, na některých místech dokonce sněţí a sněhová pokrývka se zde drţí i několik měsíců (např. tzv. mrtvé sopky). Nejteplejšími měsíci v Mexiku jsou červen, červenec, srpen a září. Kolísavost teplot ovlivňuje mnoţství napadaných sráţek v daných oblastech, coţ můţe zapříčinit například to, ţe v přímořských oblastech jsou teploty pro člověka poměrně příznivé, ale ve vnitrozemí tomu můţe být díky horám přesně naopak. Ovšem tohle všechno svědčí o zkušenostech pozorování počasí, jimiţ člověk nejlépe prochází během celoročního pobytu v dané zemi Fauna - Flóra Mexiko je jedna z nejvíce biologicky polymorfních zemí světa. Je domovem více neţ tisíce druhů ptactva, pěti set druhů savců, devíti set druhů obojţivelníků a hadů, a zhruba 26 tisíc druhů rostlin (buganvílie, ibišky, mandloně, vánoční růţe, orchideje, oleandry, palisandry, africké tulipány aj.), z nichţ je celých 10 % uznáváno za jedinečné na celé zeměkouli. Většina mexických druhů rostlin i ţivočichů jsou endemická, zahrnující převáţně plazy a obojţivelníky. Stát Chiapas na jihu země je největším domovem těchto vzácných druhů ( rostlin, 600 ptáků, motýlů). Je zřejmé, ţe na většinu druhů lze jen obtíţně narazit pouhým průjezdem automobilem přírodou. Za návštěvu stojí místně spravované miniaturní zoo-botanické zahrady (Tuxtla Gutiérrez stát Chiapas, La Venta stát Tabasco), v nichţ jsou tyto exemplární druhy vystavovány na obdiv návštěvníkům. Postupně rozvíjející se eko-turistické farmy také nabývají na významu

13 2.2.3 Vegetační zóny Poušť Sonoran (západ pohoří Sierra Madre Occidental) a poušť Chihuahuan dominují severní části země. Rozprostírají se v Centrálním Altiplanu. Je jistě známo, ţe pouště jsou vegetované zejména kaktusy, agávy, jukami, klečí a travinami. Pozoruhodností je např. údolí Cuatrociénegas ve státě Coahuila, kde se v místní poušti nachází i oáza se stovkami endemických druhů ryb a ţelv. Přes hranice s USA pak sahá poušť Sonoran v severozápadním cípu Mexika. Zde se vyskytuje přibliţně tisíc druhů kaktusů (agáve, nopály a další) celého Mexika. Písčité sloţení půdy jim zde blahodárně prospívá. Následující pozornost je věnována oblastem jehličnatých lesů pohoří Sierra Madre Occidental a Oriental, včetně Cordillera Neovolcánica, kde se z důvodu nehostinných podmínek lidé příliš neusazovali. Zemědělská činnost zde nebyla perspektivní obţivou. I přesto zde v dnešní době spatřujeme desítky izolovaných vesnic přeţívajících v horách pouze díky chovu skotu. V niţších polohách je vegetace bohatá. Nabízí nespočet moţností druhů obţivy. Ať uţ se to týká oblastí podél Mexického zálivu, Yucatánského poloostrova nebo pobřeţního pásu táhnoucího se podél Tichého oceánu. Všude jsou palmové háje, ovocné stromy (mangovníky, papajovníky, banánovníky), kapradiny, listnaté dřeviny, cukrová třtina, artyčoky, kaučukovníky, kávové plantáţe i kakaové. Nejrozsáhlejším pralesem na celém území Mexika je prales Lakadonský (východní část státu Chiapas), který mizí v důsledku činnosti člověka přeměňováním tropického deštného pralesa v úrodná políčka postupným vypalováním země. Je to také asi největší ekologická katastrofa poslední doby Fauna V horách ţijí pumy, kojoti, vlci, jeleni, hadi, králíci, skunkové, američtí mývalové, netopýři v hlubokých jámách i jeskyních ţivící se krví dobytka a koní. V pralesních houštinách pak nalezneme stromovité opice, jaguáry, oceloty, tapíry, prasata pekary, ještěry, škorpiony, moskyty i tropické plazy (korálovce, chřestýše, hroznýše)

14 Co se týká mořské fauny, tak podél Yucatánského poloostrova chodí klást svá vejce karety obrovské, které je na tamějších pláţích zahrabávají několik desítek centimetrů do písku. Malé ţelvičky jsou pak zdejšími obyvateli chovány v rezervacích a po několika týdnech vpouštěny do moře, z čehoţ dělají jakousi turistickou atrakci, při níţ lidé stavějí ţelvy z písku a pak jich pár za odměnu do rukou dostanou a vypustí na svobodu. Korálové útesy pak patří k absolutním špičkám v pozorování podmořského světa. Delfíni bývají viděni zejména na Pacifickém pobřeţí, včetně kajmanů ţijících v mangrovníkových porostech. Kalifornský poloostrov je známý pozorováním velryb, plejtváků obrovských a lvounů. Ptactvo je velmi pestré, neboť se na území Mexika nachází mnoho lagun, ústí větších řek, ostrovů, ostrůvků, mangrovníkových porostů. Téměř v kaţdém koutu lze pozorovat mořské orly, plameňáky, kachny (níţinaté oblasti), káňata, jestřáby, poštolky, supy (horské oblasti). Tropickými raritami jsou pak papoušci ara, tukani, quetzacoatlové (bájní ptáci Mayů) a sklípkani. Víceméně, celý Yucatán je domovem kolonií (hnízdiště Celestún) vzácných růţových plameňáků. 2.3 Hospodářství Obecně vzato země Mexiko je jedna z nejvíce prosperujících zemí Latinské Ameriky. Továrny zaměstnávají okolo 20 % pracovní síly a produkují zhruba třetinu hrubého národního produktu a většinu pak exportního. Automobily, ocel, cement, potravinářský průmysl, chemikálie, papír a textil plní stejně důleţitou poloţku v konečném státním rozpočtu jako čirok, káva, cukrová třtina, zinek, stříbro nebo měď. I přes všechny tyto zmiňované poloţky své prvenství drţí ropné rezervace koncentrované podél Mexického zálivu v čele se světoznámým vládou vlastněným monopolem Pemex. Výjimečnými oblastmi pro zpracování surovin a bezkonkurenčního spojení i kontaktu se světem jsou oblasti na severu stát Nuevo León a Baja Kalifornia, které jsou stále více populární a nabývají na významu. Jejich výhodou jsou blízké hranice s USA, tudíţ je moţno vyuţívat i bezcelního styku, jazyková bariéra je menší, majitelé místních filiálek jsou většinou cizinci obchodující se zahraniční klientelou. Mexiko se stalo jedním z největších světových producentů ropy na světě a jeho zásoby jsou řazeny na druhé místo na světě po Saúdské Arábii

15 Těţební průmysl byl v koloniální době podstatným zdrojem příjmů, tvořil 3 % národního produktu. Do současné doby drţí primát v těţbě stříbra. Kolem 30 % pracovní síly je zaměstnáno v tomto horním průmyslu dominujícím v horských městech Taxco a Guanajuato. Turismus je pochopitelně jeden z těch nejpodstatnějších způsobů obţivy místních obyvatel, tak i příjmu pro státní rozpočet. Přibliţně 23 milionů zahraničních turistů ročně navštěvuje Mexiko. Ke sníţeným počtům turistů došlo v tomto roce díky potvrzeným případům tzv. mexické chřipky. Toto by moţná nebylo aţ tolik překvapující jako to, ţe třikrát více je provozován domácí cestovní ruch. V zemědělském sektoru pracuje 25 % obyvatelstva, které však produkuje pouhých 8 % národního produktu. Nejčastěji pěstovanými plodinami jsou kukuřice, pšenice, bavlník, kávové boby, fazole a rýţe. Jelikoţ jsou to suroviny základní a nezbytné pro ţivot, jsou vládou finančně podporovány. Prvotní farmářství probíhající od osídlování země indiány můţe být viděno i v dnešních dnech zejména v úrodnějších níţinatých oblastech Mexického zálivu, pobřeţního pásu Tichého oceánu či Yucatánského poloostrova. Dále se v početném mnoţství těţí síra, rudy mědi, olova, zinku a dalších kovů. I přes pokračující industrializaci zůstává hlavním hospodářským odvětvím zemědělství, které dnes zaměstnává zhruba čtvrtinu obyvatel. V roce 1994 se Mexiko připojilo k Severoamerické dohodě o zóně volného obchodu (NAFTA), která umoţňuje propojit kanadský a americký kapitál, technologii a odborné znalosti s mexickými přírodními zdroji a pracovní silou, a tak zajistit další rozvoj hospodářství. 2.4 Populace Před několika desetiletími, tedy r sčítala pouhopouhých 20 miliónů obyvatel, jejichţ počet vyšplhával v průměru o 13 miliónů obyvatel výše za kaţdých dalších dvacet let. Na konci 20. století, zhruba v letech 1996 a 1997 byla mexická populace odhadována na 93,7 miliony obyvatel. Dnes ţije v celém Mexiku 107 milionu obyvatel. Okolo 2/3 obyvatel ţije ve městech s vyšším počtem neţ-li obyvatel. Největší městem je Mexiko City (25 milionů), Guadalajara (6 milionů) a Monterrey (3,5 milionu)

16 Kromě těchto největších měst dosahuje ještě několik z nich počtu obyvatel našeho hlavního města Prahy, jimiţ je např. Puebla, Tihuaja a Ciudad Juárez. I tak je nejrychleji rostoucím a nejvíce se rozvíjejícím státem stát Estado de México v čele se svojí aglomerací. V Mexiku ţije mnoho etnických skupin. Jsou rozděleny do tří hlavních uskupení: mestici, kreolové a indiáni. Mestiky lze defininovat jako míšence Španělů a původních mexických indiánů, třebaţe je dobré brát v úvahu i kombinaci Evropana s africkým otrokem. V drtivé většině tito míšenci tvoří 80 % mexického obyvatelstva. Asi 12 % obyvatelstva tvoří kreolové, potomci španělských přistěhovalců, kteří se jiţ narodili v Mexiku a 8 % populace jsou indiáni. Vědci zabývající se problematikou etnických skupin v Latinské Americe tvrdí, ţe je Mexiko nejbohatší Latinsko-americkou zemí co se etnických skupin týče. Sedm milionů obyvatel dnes hovoří více neţ 140 indiánskými jazyky - dialekty. Největší indiánská skupina je Nahua (potomci Aztéků) hovořící jazykem Nahuatl ve státech Puebla, Hidalgo, Guerrero a Veracruz. Dále pak 1 milion Mayů ţijících na poloostrově Yucatan; Mixtéků (Oaxaca, Puebla, Querrero); Zapotéků (Oaxaca); Purepechů (Michoacán), Mazahů (Mexický stát), Huicholové (Jalisco, Nayarit). Dále bylo registrováno dalších 43 odlišných indiánských kultur. Všichni dokázali přeţít pouze díky značné izolovanosti od kultur ostatních. Mexiko je zemí nejen překrásné přírody, ale i hodnot v podobě neocenitelných kultur, jazyků, náboţenských rituálů, fascinujících náboţenských kultů, artefaktů, kostýmů. Dnes tento unikátní ţivý skanzen pod širým nebem můţeme obdivovat na akcích v samotných srdcích měst, městeček i vesniček obzvláště při slavnostních příleţitostech, v nichţ nadále dýchá ta prastará atmosféra

17 2.5 Jazyk Mexičané hovoří španělským jazykem. Španělský jazyk je z 98 % podobný čisté evropské španělštině, ale občas se v něm můţe vyskytnout slovní zásoba odlišného rázu. Domorodých jazyků nyní přeţívá téměř zázrakem nemalé mnoţství. Je zajímavé, ţe si lidé v dnešní době vystačí s těmito jazyky a nepotřebují španělštinu. Údajně aţ 15 % obyvatelstva se s vámi nedokáţe ani španělsky domluvit, natoţ pak anglicky, kde se uţ jenom stěţí někoho na cokoli doptáte. 2.6 Náboženství Celkem 90 % populace vyznává katolické náboţenství převaţující v posledních dvou staletích pod evropským vlivem. Před dvěma sty lety neměli lidé v Latinské Americe ponětí, v čem zmiňované náboţenství spočívá. Prapředci hlásali náboţenství různého charakteru. Nebyla nikterak specifická, nýbrţ šlo víceméně o uznávání polytheismu v různých formách. Indiáni vzývali např. boha deště, aby jim přinesl vláhu nebo boha kukuřice, aby měli úrodu. Jednalo se pokaţdé o specifické osoby, které byly uctívány a upřednostňovány před ostatními. V té době jim byly stavěny velkolepé chrámy, překrásné svatyně či mystická místa, na nichţ vykonávali slavnostní obětní rituály na jejich počest a vzývali je. Lidé od té doby neznali nic jiného. Ţádné láskyplnější náboţenství oproti jejich hrubému (usmrcování lidí, zvířat) nepoznali. Kostely jako svatostánky Světla Evropy k nim byli dovezeny aţ v průběhu dobývání Mexika. Dá se říci, ţe poté nastal jakýsi boom v podobě stavění těchto převzatých napodobenin chrámů a kostelů v celé zemi, díky nimţ docházelo ke sjednocování mexické společnosti. Typizace spočívala v soudrţnosti a sounáleţitosti lidských bytostí k víře v jednoho Boha ve stanovených místnostech (kostel, chrám, katedrála apod.). Téměř kaţdý patřil k tomuto duchovnu, poněvadţ se veškeré náboţenské objekty v čele s kláštery staly centrem duchovního růstu, rozvoje, poznání i vzdělání. V prvé řadě Jezuité byli ti, kteří byli hlavními administrátory zakládajícími osady duchovního rozvoje, včetně vedení jednotlivých náboţenských misií v celém Mexiku. Jejich vypovězení ze španělského impéria v 18. století bylo označováno jako počátek prudkých náboţensko-státních konfliktů. V 19. a 20. století mexický stát prošel nespočtem různých opatření omezující moc a vliv církve

18 Peníze a majetek - tyto dvě komponenty hrály v opatřeních největší roli. Církev shromaţďovala majetek rychleji neţ samotní generálové a političtí velikáni té doby. To se jim moc nelíbilo, a tak r mexická konstituce zamezila tomuto fenoménu v takové podobě, ţe církvi byl odebírán majetek s určením ke státním účelům, zákaz vlastnění škol, vydávání novin, nošení kněţského oděvu, hlasování a dalších restrikcí. Na samém dně se tyto problémy ocitly ve dvacátých letech dvacátého století, kdy došlo k několika vraţdám církevních učitelů katolickými rebely, zatímco vládní jednotky vraţdily kněţí a plenily kostely. Nakonec většina proticírkevních uzákonění byla zrušena prezidentem Salinou ve druhé polovině dvacátého století. Katolické náboţenství v Mexiku se váţe na nejvýraznější symbol, jímţ je Svatá Panna Guadalupská (Nuestra Seňora de Guadalupe), která byla spatřena mladým indiánským chlapcem na menším pahorku r nacházejícím se nyní v samotné metropoli hlavního města. Panna se stala rozhodujícím spojením mezi katolíky a domorodými obyvateli. A třebaţe se neustále Mexiko rozrůstalo spíše do mestické společnosti, i tak zůstala hlavním symbolem pro všechny. Dnes je nadále opěvovanou patronkou se svým mírumilovným pohledem a sepjatýma rukama v sametovém plášti modré barvy. Objevuje se na slavnostních ceremoniích, rituálech, politických projevech i kulturních akcích. Říká se, ţe by ji měl člověk minimálně jedinkrát za ţivot přijít vyznat lásku (víru) na pahorek, kde se lidu zjevila. Lidé se tímto řídí a opravdu tento zvyk dodrţují. Zbývajících 10 % populace se hlásí k ostatním křesťanským církvím či k judaismu. 2.7 Trvale udržitelný rozvoj Termín trvale udrţitelný rozvoj (TUR) představuje pozvolný rozvoj lidské společnosti, jenţ je zákonitě ovlivněn společenským i hospodářským pokrokem vše uvádějíce v soulad a nenarušení ţivotního prostředí. Jedná se o propojení tří sfér a to sféry ekologické, sociální a technologické se společným směřováním k soustavné udrţitelnosti. Klíčovým cílem trvale udrţitelného rozvoje je ponechání ţivotního prostředí v co nejméně narušené formě nastupujícím generacím. Definic trvale udrţitelného rozvoje existuje několik desítek, proto si uveďme některé z nich

19 Evropský parlament definoval udrţitelný rozvoj následovně: Udrţitelný rozvoj znamená zlepšování ţivotní úrovně a blahobytu lidí v mezích kapacity ekosystémů při zachování přírodních hodnot a biologické rozmanitosti pro současné a příští generace. K neméně zajímavým se řadí i následující definice oblíbená v akademickém prostředí, znějící takto: Trvale udrţitelný rozvoj je komplexní soubor strategií, které umoţňují pomocí ekonomických nástrojů a technologií uspokojovat sociální potřeby lidí, materiální i duchovní při plném respektování přírodních limitů. Aby to bylo v globálním měřítku současného světa moţné, je nutné nově redefinovat na lokální, regionální i globální úrovni jejich instituce a procesy. Jedna z dalších definic udrţitelného rozvoje poukazuje na dva důleţité aspekty aneb co je nutné, aby se udrţovalo i rozvíjelo 4. Otázka udrţování se v tomto případě váţe k přírodě (země, biodiverzita, ekosystémy), ţivotu (zdroje, ţivotní prostředí), společenství (kultura, skupiny, místa); a rozvoje k lidem (očekávaná doba doţití, úmrtnost dětí, vzdělání, rovnost, stejné příleţitosti), ekonomii (bohatství, produktivita sektorů, spotřeba), společnosti (instituce, státy, regiony). Trvale udrţitelný rozvoj je také občas pozorován jako sociální hnutí skupin lidí, kteří společnou ideologií směřují k dosaţení určitých udrţitelných cílů. Hlavním úsilím je povzbuzení udrţitelného rozvoje. United Nations Conference on Environment and Development (UNCED) byla první mezinárodní konferencí, na níţ se setkal vysoký počet různých mezivládních organizací a dalších reprezentantů majoritních skupin (farmáři, domorodé skupiny, obchodníci ad.), povzbuzujících tuto myšlenku 5. 4 U.S. National Research Council, Policy Division, Board on Sustainable Development, Our Common Journey, 1999: A Transition Toward Sustainability. National Academy Press, Washington DC. 5 Haas, P. a kol., October 1992: Appraising the Earth Summit: How Should We Judge UNCED s Success? Environment, pp. 6 11, pp

20 Závěrem zmiňuji ukázku od p. V. Hály (Strana zelených, Pardubický kraj), tvrdící následující: Trvale udrţitelný rozvoj společnosti je takový rozvoj, který současným i budoucím generacím zachovává moţnost uspokojovat jejich základní ţivotní potřeby a přitom nesniţuje rozmanitost přírody a zachovává přirozené funkce ekosystémů. Tuto definici také do našeho právního řádu zákona č. 17/1992 Sb. prosadil p. J. Vavroušek (první československý ministr ţivotního prostředí, zakladatel Společnosti pro trvale udrţitelný ţivot). Historie trvale udrţitelného rozvoje sahá do šedesátých let, kdy byl zaloţen tzv. Římský klub, řešící celosvětové problémy právě v otázce udrţitelnosti. Hlavním smyslem tohoto sdruţení bylo zaměření se na stanovení kroků k jistým omezením. Jiţ dříve bylo vědcům jasné, ţe na přelomu dvacátého a jedenadvacátého století dojde k několika katastrofám: úbytku pitné vody, nedostatku úrodné půdy, znečištění či nedostupnosti energetických zdrojů. Tyto všechny předpoklady byly téměř stoprocentně naplněny. Důleţitým mezníkem v historii trvale udrţitelného rozvoje (TUR) byla konference Spojených národů (UN), zabývající se tématem vlivu prostředí na člověka a naopak. Právě zde roku 1972 vyvstala myšlenka zaměřená na problematiku udrţitelnosti, která byla taktéţ později svým způsobem podpořena několika katastrofami (havárií Černobyl, tankeru Exxon Valdez). Rovněţ zde byl poprvé zmiňovaný a přesně definovaný termín rozporu mezi severem a jihem. Rozvinuté země začaly být povaţovány za bohaté, proto si osvojily spojení bohatý sever neboli globální sever patrně ovlivňující širší okolí, a naopak země rozvojové zastaly pojem chudý jih. Z tohoto rozdělení je na první pohled patrné, ţe úroveň vyspělého severu byla a pořád je zaloţena na nešetrném vyuţívání přírodních zdrojů nehledě na jejich následný dopad. Moţná destrukce ekosystémů zde můţe vést ještě k větší degradaci biosféry, neţ ke které docházelo doposud. Je třeba mít na paměti, ţe nikdy nemůţeme cíleně zvýšit ţivotní standart chudého obyvatelstva nebo ho poměřovat se zeměmi vyspělými. Do určité míry zde k ovlivnění a malému zlepšení můţe dojít, nicméně procentuálně nepůjde o velká čísla

21 Hlavními úkoly TUR by mělo být definování konceptů, které by vedly k omezení negativních vlivů lidské populace na ţivotní prostředí. Obnovitelné zdroje by měly být v zásadě čerpány takovou rychlostí, aby se stačily obnovovat. Naopak vyčerpatelné zdroje by měly být čerpány rychlostí, jíţ by stačily budovat záměny, na které by se dalo plynule přejít. Současné technologie by měly investovat do redukce znečištění a sníţení plýtvání zdrojů. Vůbec poprvé byla stanovena definice trvale udrţitelného rozvoje v tzv. Brundtland report, kde se jednalo o propojení tří sfér: sociální, ekonomické a přírodní. Cílů trvale udrţitelného rozvoje existuje několik stejně tak jako jeho definic. Nejznámější cíl pochází přímo z World Commission on Environment and Development (WCED): Trvale udrţitelný rozvoj je takovým rozvojem, který naplňuje potřeby přítomných generací, aniţ by ohrozil schopnost naplňovat je i generacím budoucím. Dále je přesněji myšleno, ţe za potřeby se povaţují základní potřeby v těch nejchudších koutech světa. Kdyby se takto nečinilo, docházelo by ke špatným statistickým výsledkům a dezinterpretaci nasbíraných dat. Za základní potřebu lze povaţovat moţnost bydlení v odpovídajících podmínkách, dostatek jídla, pitné vody a zajištěný přístup ke zdravotnické péči i k základnímu vzdělání. Zamyslíme-li se nad pojmem trvale udrţitelný ţivot, je toto téma i v dnešní době velice aktuální. Vzhledem k nynější době jakési samo-likvidace lidstva, zdá se, ţe jde jiţ nyní opravdu jen o přeţití, nikoliv o udrţení trvalého rozvoje příštím generacím. Zde je třeba upozornit na základní principy, resp. souhru mezi lidmi a přírodou. To, ţe s přírodou nespolupracujeme, jak bychom měli, je patrné z několika následujících ukázek 6. Příkladem můţe být celkové oteplování, které má za následek tání ledovců, zvyšování průměrné výšky hladiny moří, vymírání ţivočichů v důsledku oteplování mořských proudů, velké teplotní výkyvy, sniţující se ozónovou vrstvu. Na základě studií emisí CO 2 vzrostly z milionu metrických tun v roce 1990 na milionu v roce Horký, O. a kol., 2007: Rozvojové tisíciletí. Manuál globálního rozvojového vzdělávání, Nakladatelství Educo, 3. vydání, s

22 Vzhledem k narůstajícímu počtu lidí na Zemi došlo k nepatrnému poklesu emisí na jednoho člověka v rozvinutých zemích, na druhé straně k 42 % nárůstu emisí v zemích rozvojových. Během 20. století stoupla průměrná teplota o 0,6 stupně Celsia vzhledem ke globálně zvýšené koncentraci látek způsobující skleníkový efekt. Hlavním zdrojem nárůstu jsou emise oxidu uhličitého. V roce 2005 vstoupil v platnost Kjótský protokol, zavazující některé skupiny rozvinutých států ke sníţení emisí do roku 2012 o 5,2 %. Ovšem nutno podotknout, ţe se na rozvojové státy nevztahuje, třebaţe se za největšího znečišťovatele ovzduší povaţuje Čína společně s Indií. Dokonce ani Spojené státy americké tento protokol doposud neratifikovaly. Přestoţe se celý svět snaţí o eliminaci skleníkových plynů a dodrţení klimatické dohody, u těchto největších gigantů znečišťování dohoda vázne. Jistou zárukou budoucnosti měl být dokument podepsaný v Kodani v prosinci roku 2009, navazující na Kjótský protokol, jehoţ platnost končí rokem Do té doby by měla vstoupit v platnost od 1. ledna 2013 Kodaňská smlouva. Ta by měla kodifikovat víceméně stejné závazky, vedoucí k odpovědnosti za zdravé ovzduší, zapojující navíc USA, Čínu, Indii a další země. V zemích střední a východní Evropy byl pokles emisí zaznamenán o 38 %. Byl způsobený ekonomickou transformací postkomunistických zemí v roce 1990, sice poklesem průmyslové výroby. V ostatních hospodářsky rozvinutých státech (Kanada, USA, Nový Zéland, Austrálie) naopak emisí přibylo o celých 11 %. Zaměříme-li se do budoucích desetiletí, rozvojové země (v čele s Indií a Čínou) se stanou hlavními producenty skleníkových plynů. Bylo by asi nadmíru překvapivé, kdyby méně rozvojové země začaly investovat právě do rozvoje obnovitelných zdrojů energie (pozn. Čína se jiţ zapojuje). Z tohoto důvodu je zapotřebí, aby se rozvinuté země se svojí praxí podělily se zeměmi méně vyspělými. Poskytly jim finanční prostředky na výzkum a vývoj alternativních zdrojů energie a ukázaly vyuţití moţností z dostupných energetických úspor. Nedílnou součástí problému oteplování ovzduší je i téma týkající se kácení deštných pralesů. Na základě údajů Food Agriculture Organization (FAO) tvořila v roce 2000 celková rozloha lesů zhruba 3,9 miliardy hektarů, tedy 30 % z rozlohy pevniny, přičemţ se téměř polovina nacházela v oblastech tropického či subtropického pásma a zbytek v pásmu mírném. Podle údajů posbíraných organizací FAO došlo ke ztrátě 94 milionu hektarů zalesněných částí, coţ je cca desetkrát velká rozloha České republiky

23 Velkou část tvoří právě tropické deštné pralesy, jeţ jsou káceny pro své vzácné dřevo hojně vyuţívané v nábytkářském průmyslu, po němţ je neutuchající poptávka na americkém i evropském kontinentě. Slibné výsledky zde přináší Forest Stewardship Council (FSC) podporující plantáţní pěstování vzácných stromů, které výrazně napomáhá k eliminaci jejich kácení mimo specializované plantáţe. FSC působí na tomto poli jakoţto hlavní organizace udělující certifikace, a zároveň dohlíţí na kvalitu i kvantitu dřevařských surovin, představující tímto legální komerční kácení. Dalším problémem obyvatelstva je nedostatek prostoru umoţňující pěstování zemědělských plodin z důvodu obţivy. Přestoţe došlo v 90. letech ke ztrátě 5 % původního porostu, téměř 2 % byla zalesněna přirozeným i umělým způsobem. Je samozřejmé, ţe úbytek lesů významně přispívá ke skleníkovému problému, ztrátě přirozené biologické druhové bohatosti (vymírání rostlinných i ţivočišných druhů) a v nepatrné míře i desertifikaci. Proto je zde na místě zamyslet se a koncepčně podporovat udrţitelný lesnický management, podporující ochranu rozmanitosti druhů, lesních zdrojů i socioekonomické funkce lesa, dopadající na celé lidstvo. Podstatným problémem je zajištění přístupu k nezávadné pitné vodě, základní hygienické a zdravotnické péči. Jak je známo, nejvíce ohroţeným kontinentem je Afrika a po ní se řadí další rozvojové země, nevynechávajíce v pozadí i Mexiko. V celosvětovém měřítku je celkově zejména na venkově kvalita vody problematická. Dle Programu lidských sídel OSN (UN-HABITAT) v roce 1990 vyuţívalo kvalitních zdrojů pitné vody 77 % obyvatelstva a na začátku 21. století jiţ 85 % obyvatelstva. Největšího pokroku bylo docíleno na černém kontinentě a Indii, posléze i v Číně. Čína je všeobecně stále pod tlakem udrţitelnosti pitné vody, neboť v čínských aglomeracích dochází pravidelně ke zvyšování spotřeby vody průmyslem i neregulovatelnou imigrací do velkých měst. Zatímco na venkově její zdroje rostou, ve městech ubývají. Neřešitelným problémem bývá často přečerpání podzemních vod, přičemţ dochází k vyčerpávání vodních zdrojů a jejímu poklesu vlivem vysoké spotřeby. Tímto ustupují zásoby pitné vody aţ o několik metrů níţe, tudíţ zde hrozí moţná kontaminace vodou mořskou, na coţ v tomto případě nejsou lidé připravení. Vůbec nejméně dostupných zdrojů pitné vody je evidováno v Oceánii (52 %) a ostatních rozvojových státech jako v Latinské Americe, oblasti Karibského moře, západní Asii a severní Africe se blíţí k 90 %. Jak zemím pomoci?

24 Celkově by bylo dobré zavést vodovodní i kanalizační sítě a získat finanční podporu od vyspělých zemí. Jakým způsobem tyto země ovšem zainteresovat do nezajímavých lokalit trpících tímto fenoménem? Je jisté, ţe investory neláká chudá ekonomicky nezajímavá půda, kde nemohou očekávat ani několika málo procentní návratnost svých investic. Ohroţené komunity bývají často velmi slabým článkem, čekajícím na spásu v podobě projektů podporovaných např. Mezinárodním měnovým fondem (IMF) či Světovou bankou (WBG). Nedostatek pitné vody je také problémem ve vysoce rozvinutých trţních ekonomikách, kdy se s ní nedbale zachází a její spotřeba je ve výši 41 litr/den na obyvatele. Jakým způsobem ovšem tuto problematiku řešit, kdyţ neustále narůstá a zvyšuje se počet obyvatel planety? Dnes je nás přes šest miliard, ale otázkou je, kdy se nárůst populace zastaví? Je to moţné? Předpoklady jsou dle výzkumů nepředstavitelné. V roce 2050 má dojít aţ ke třetinovému nárůstu a překonání devítimiliardového počtu obyvatel. Jakým způsobem všem lidem zajistit obţivu, dostatek pitné vody i dostupnou, kvalitní, zdravotní péči? Zdá se nemoţné dosáhnout pozitivního cíle. Jedinou naší volbou, i kdyţ ne zcela pozitivní je přirozený, popř. podpořený úbytek obyvatelstva na planetě Zemi nemocemi, objevujícími se právě v pitné vodě. Ta jediná je zdrojem veškeré síly a ţivota. Dle UN-HABITAT (United Nations Human Settlements Programme) s narůstajícím počtem obyvatelstva souvisí i problematika lidí ţijících v chudinských čtvrtích 7. Jejich počet neuvěřitelně stoupá. Ke všemu přispívá nadprůměrná imigrace lidí z venkova do měst. Ti si často neuvědomují překáţky a nástrahy, které město přináší, protoţe nic takového ve svých ţivotech dříve nepoznali. Mnozí očekávají od měst příliv bohatství, získání práce, lepšího bydlení, ale opak bývá pravdou. Tímto většina z nich přichází o své poslední ţivobytí - ztrácí půdu, na níţ mohli pěstovat základní plodiny. Co lidi k tomuto kroku vede? Sociální jistota? Soudrţnost? Nárůst o 28 % (za posledních deset let) lidí ţijících v chudinských čtvrtích i ve slumech mluví za své. Většina tohoto obyvatelstva není zaměstnaná, je početnější a závislá na vnější pomoci. 7 The Challenge of slums: Global Report on Human Settlements United Nations Human Settlements Programme, UN-HABITAT, Earthscan Publications Ltd. London and Sterling, VA

25 Komplexně se dá říci, ţe tito lidé chudinských čtvrtí postrádají přirozený ţivotní prostor, nemají přístup k základnímu hygienickému zařízení, pitné vodě, dostatečné výţivě i pracovním příleţitostem z důvodu nedostatku pracovních pozic a nízkého stupně vzdělanosti. Tímto roste zdravotní riziko a dochází ke snadné nákaze mezi obyvatelstvem. Demografické odhady UN-HABITAT ukazují, ţe do roku 2020 stoupne počet lidí ţijících ve slumech na 1,5 miliardy a do roku 2030 dokonce na rovné dvě, coţ je alarmující. Je patrné, ţe se jen obtíţně podaří zvýšit úroveň lidí v těchto čtvrtích, aniţ by došlo k zefektivnění zdravotnického systému, poskytnutí základního všeobecného vzdělání pro všechny rovnoměrně a tím k nárůstu vzdělanějšího obyvatelstva a vzniku pracovních míst. Je zapotřebí napřít sílu i do méně rozvinutých venkovských oblastí, odkud právě míří do chudinských čtvrtí stále noví lidé. Zabezpečení základního prostoru ve venkovských oblastech by mohlo být také klíčovou otázkou a řešením pro vlády. Kdyby byl venkov finančně podporován a existovala v něm návaznost na města, ať uţ v otázce přímého obchodování či barterového obchodu, podpořila se a realizovala výstavba infrastruktury, vše by bylo usnadněné. Existoval by plynulý tok konečných produktů (surovin, zemědělských plodin, výrobků) a tím se podporoval region po regionu v čele s tím, čeho mají největší dostatek (např. zaměření na pěstování rýţe, kukuřice apod.). Zde mluvíme o poskytování pomoci na regionální úrovni, která je zkoncipovaná a provázaná s úrovní vyšší. Zejména je nutné zaměřit se na strategické plánování rozvoje měst a venkova. V případě chudých - a co do produkce nesoběstačných zemí - či jednotlivých regionů, by měla být přehodnocena politika omezování subvencí, týkající se především zemědělského sektoru. Příkladem můţe být řada zemí zejména subsaharské Afriky, kdy je jinými státy podporovaný a dotovaný vývoz tamních plodin, přičemţ samotná produkce stačí pouze k uspokojení potřeb místního obyvatelstva. Neexistují-li stanovená pravidla, je načase vše přehodnotit. Tento jev negativně působí na prostředí a podepisuje se na ţivotech lidí, coţ kromě toho přispívá i k jejich stěhování se do chudinských čtvrtí

26 3. Cíl práce a metody zpracování Cílem této diplomové práce je popsání, analyzování a zhodnocení trvale udrţitelného rozvoje a jeho indikátorů na příkladu Spojených států mexických. Důraz je kladen na čtyři různé indikátory trvale udrţitelného rozvoje (ekonomické, institucionální, přírodní, sociální). Práce se zabývá analýzou statistických dat indikátorů, a jejich názorným porovnáváním v tabulkách nebo grafech. Cílem práce je zpracování všech indikátorů a v závěru navrţení moţných řešení dané situace pro obyvatele i instituce. Metody zpracování měly nejčastěji formu grafů a tabulek. Vzhledem ke statistickým údajům dokázaly vystihnout problematiku v časových úsecích, např. desetiletích. Snadno se z nich dalo vyvodit, zda-li jsou v budoucnu moţná pozitivní řešení či nikoliv. Pouţité údaje byly získávány zejména ze Statistického úřadu sídlícího v hlavním městě Mexico City. Vycházela jsem především ze zpracovaných údajů Statistického úřadu, neboť poskytovaly ověřená data se zřetelným určením pozitivního či negativního dopadu na celou zemi i její obyvatelstvo. Odborné články časopisů poskytovaly hlubší vhled do zkoumané problematiky. Organizace FAO, UNICEF, UN-HABITAT, WHO aj. byly zdrojem podrobnějších informací a aktivním článkem působícím v prostředí Mexika. Ostatní publikovatelné odborné články, výzkumy i rešerše Univerzity Salzburg z Rakouska a Univerzity UNAM (Universidad Nacional Autónoma de México) v Mexico City potvrdily správnost dat a nabídly informace konkretizované a názorně systematicky provedené do tabulek a grafů

27 4. Výsledky práce a diskuse 4.1 Indikátory trvale udržitelného rozvoje V dnešní době jsou rozlišovány dva pojmy trvalé udrţitelnosti slabá a silná. Pojem slabá udrţitelnost předpokládá nahraditelnost ostatních zdrojů v neomezeném rozsahu. Tímto pak nedochází ke ztrátě produktu či zdroje, natoţ k ovlivnění celé ekonomiky. Hodnota zdrojů i produktů zůstává zachována, případně je nahraditelná. Z tohoto faktu vyplývá, ţe neobnovitelné zdroje jsou vyčerpatelné, a tak z nich nelze donekonečna čerpat. Na druhé straně existuje tzv. silná udrţitelnost, kladoucí důraz na zachování, podporu i obnovu zdravého prostředí. Je registrována v delším časovém horizontu. Z praktického hlediska se povaţuje za obtíţně realizovatelnou, poněvadţ se zde zavazuje k pouhému čerpání obnovitelných zdrojů, jeţ jsou brány za konečné. O moţnosti vyuţití neobnovitelné energie se v tomto případě vůbec neuvaţuje. Indikátory umoţňují zjišťovat informace o dané zemi. Popisují komplexní chování a odraz lidské společnosti ve vztahu k přírodnímu prostředí a dalším důleţitým sledovaným oblastem. Poskytují pohled na učiněná rozhodnutí i na způsoby řešení problémů. Jsou schopné zaznamenávat progresi směřující k udrţitelně rozvojovým cílům. Dokáţí předem varovat ve smyslu případnému zabránění sociální či přírodní krize. Kromě toho jsou důleţitými nástroji ve formě spojení komunikace idejí, myšlenek a hodnot ve společnosti. V Agendě 21, odstavci 40, je konstatováno, ţe je podstatné identifikovat indikátory trvale udrţitelného rozvoje na různých úrovních (národní, mezinárodní). Navíc Agenda 21 vyzývá k harmonizaci společného úsilí, aby dosáhla indikátorů trvale udrţitelného rozvoje na všech výše zmiňovaných úrovních, zahrnující posléze i úroveň globální. Mimo jiné se snaţí o začlenění vhodných pravidel indikátorů uţívaných v běţné formě i ve formě takové, která je široce vyuţitelná v globálním měřítku. Na takové úrovni pak dochází k porovnávání zemí skrz publikované zprávy a databáze

28 Roku 1992 se konal Earth Summit, kde byla poprvé definována podstatná role indikátorů. Toto zjištění bylo implementováno do kapitoly 40 Agendy 21. O tři roky později se jím podrobněji začala zabývat Komise udrţitelného rozvoje, stojící pod záštitou Spojených národů (UN), která roku 1995 odsouhlasila speciální program indikátorů udrţitelného rozvoje Work Programme on Indicators of Sustainable Development (CSD Work Programme), a snaţila se o zkoordinování klíčových elementů. Hlavním cílem tohoto programu bylo sestavení indikátorů na příslušných úrovních, rozpracované do metodologických tréninkových a dalších aktivit. Jejich pouţitelnost byla nevídaná. Devatenácté speciální sezení řídícího orgánu UN (General Assembly) probíhalo roku 1997, kde se UNCED doţadoval přehledu důleţitosti programu na indikátorech. Zde byla snaha o zkompletování informací a praktické vyuţití ve specifických podmínkách, které mělo být dále pouţito pro monitorování rozvoje na národní úrovni ostatních států. Na základě této skutečnosti byly vyhodnoceny indikátory udrţitelného rozvoje ( ), které dodnes poskytují detailní popis klíčových rozvojových témat. Zpráva CSD Work Programme on Indicators of Sustainable Development souhlasí s uţíváním indikátorů jakoţto měřítek vycházejícím vstříc všem zemím. Za stěţejní indikátory jsou povaţovány čtyři typy: ekonomický, přírodní, sociální a institucionální. Ty jsou následně rozpracovány do několika kategorií a pod-kategorií na základě klasifikace jejich síly, charakteristiky a konceptuálního přístupu viz tab. 1. Tyto všechny typy nabízejí prioritně skóre indikátorů slouţící uţivatelům, národním expertům, skupinám z civilní společnosti a dalším lidem, kteří jsou odpovědní za monitorování trvale udrţitelného rozvoje 8. 8 UN Department of Economic and Social Affairs, April 1999: Work Programme on Indicators of Sustainable Development of the Commission on Sustainable Development, Division for Sustainable Development, New York

29 Tab. 1 Rámcová struktura koncepce indikátorů trvale udržitelného rozvoje Dimenze Kapitola Hnací Státní Odezvové Agenda 21 síla indikátorů indikátory indikátory Ekonomická Environmentální Sociální Institucionální Zdroj: Disano, J., April 1999: CSD Work Programme on Indicators of Sustainable Development Progress Report. Background Paper No. 7, Commission on Sustainable Development, Seventh Session, UN Department of Economic and Social Affairs, New York. Výše uvedená tabulka ilustruje význam pouze rámcové struktury. Pojmenování hnací síla indikátorů reprezentuje lidskou aktivitu, procesy a zákonitosti dopadu na udrţitelný rozvoj z pozitivní i negativní stránky. Státní indikátor poskytuje náhled na kondice udrţitelného rozvoje, zatímco odezvový reprezentuje společenské akce cílené ke hnutí TUR. Tato organizační struktura byla důleţitou součástí při sestavování identifikace a vybírání indikátorů. Byla předběţně pouţita v publikaci Spojených národů - Indicators of Sustainable Development: Framework and Methodologies 9. Toto rámcové provedení poslouţilo k metodice a sestavení archů pro 134 indikátory vypracované pověřenými agenturami Spojených národů jako přednostní pracovní list k testování na národní úrovni. V letech 1996 aţ 1999 bylo do testování dobrovolně zapojeno dvaadvacet zemí z celého světa 10. Přihlášené země měly moţnost získat zkušenosti ze zkoumaných indikátorů a mít přístup ke snadnějšímu rozhodování, jakým způsobem se lépe dopracovat k udrţitelnosti. Testování dovolilo zhodnotit přiměřenost hnací síly státních indikátorů; uţití alternativních indikátorů, a dodatkových vhodných pro národní poměry; případně navrhnout jejich doplnění. 9 United Nations, Indicators of Sustainable Development: Framework and Methodologies, New York, Austria, Barbados, Belgium, Bolivia, Brazil, China, Costa Rica, Czech Republic, Finland, France, Germany, Ghana, Kenya, Maldives, Mexico, Morocco, Pakistan, Philippines, South Africa, Tunisia, United Kingdom, and Venezuela

30 Úhrnně lze konstatovat, ţe testované země reagovaly kladně na tuto zkušenost a povaţovaly ji za velmi pozitivní. Avšak některé z nich doplnily výzkum o návrhy vedoucí ke zlepšení, výstiţnější zaměření indikátorů i lépe propracovanou metodologii. Země se shodly na tom, ţe ono propojení státní hnací síly nemá potřebné podklady pro tématiku udrţitelnosti. Z tohoto důvodu zde nebyla zpozorována vyhovující návaznost pro sociální, ekonomickou i institucionální dimenzi. Kromě toho došlo k nenavazujícím prolukám bránícím ve výběru národních indikátorů. Toto bylo obzvlášť viditelné, včetně zpětné reakce na její odezvy. Dalším problémem byl příliš dlouhý pracovní list, který znemoţňoval testování a rozvoj všech indikátorů v národní kontextové souvislosti. Na základě pozadí národního testování a dalším zkušenostem došlo k přehodnocení orientace na hlavní rozhodovací potřeby. Experti skupin zabývající se trvale udrţitelným rozvojem, doporučili změnu indikátorové struktury. Zaměřili se na politickou tematiku ovlivňující udrţitelný rozvoj 11. Posléze proběhly rozsáhlé studie dávající dohromady různé faktory, které měly být brány v úvahu. Jelikoţ měla být naplněna tato doporučení, muselo dojít k radikálnějším zásahům na základě různých individuálních studií. Závěry těchto studií byly specifikovány přesnějšími faktory podporující rozvoj zemí. Začal se klást důraz na: Doporučení jednotlivých zemí. Zaměření na prioritní politiku směřující k trvalé udrţitelnosti a její progresi. Potřebu komplexnosti a rovnováhy skrze spektrum trvale udrţitelného rozvoje reflektované Agendou 21. Limitovaný počet indikátorů. V úvahu se dále brala budoucí moţná ohroţení rizika, korelace (souvztaţnost) mezi tématy, udrţitelné cíle a základní sociální potřeby. To, co bylo adresované budoucím rizikům se stalo proaktivním nástrojem k podpoře schopnosti samorozhodování převáţně tam, kde byly známy hranice. Tyto udrţitelně rozvojové výzvy reflektovaly globální hodnocení, regionální i národní. Jedním z příkladů je UNEP s GEO-2000 report Disano, J., April 1999: Report Fifth Expert Group Meeting on Indicators of Sustainable Development. UN Department of Economic and Social Affairs, Division for Sustainable Development, New York. 12 UN Environment Programme, 1999: GEO-2000 UNEP s Millennium Report on the Environment. Earths and Publications

31 Úspěšné propojení jednotlivých sfér mělo ve světě kladné ohlasy. Ty měly bezpodmínečně zrcadlit cíle udrţitelného rozvoje, aby došlo k sociálnímu posunu; institucionálnímu rozvoji; zachování ekologické integrity a zajištění ekonomické prosperity. Ony cíle pomyslného vyššího řádu se staly nástavbou základních lidských potřeb souvisejících s dostupností potravy, vody, bydlení, bezpečí, zdraví, vzdělání i dobré vlády. Tabulky 2, 3 uvádějí rozdělení indikátorů do čtyř hlavních skupin. Můţeme si povšimnout, ţe tyto skupiny nepojmou problematiku všech témat spjatých s trvale udrţitelným rozvojem, proto jsou zde zmiňována jen ta nejpodstatnější témata. Navíc témata specifikovaná pod pojmem turismus, kvalita podzemní vody, biotechnologie ještě nejsou dostatečně propracovaná. Chybí jim jasný indikátor i dobrá metodologie k uţívání na národní úrovni. Tab. 2 Klíčová témata hlavních indikátorů testování CSD Sociální indikátor Vzdělání Zaměstnanost Zdraví / Přístup k vodě i zdravotním zařízením Bydlení Kvalita ţivota, sociální péče Kulturní dědictví Chudoba, distribuce příjmů Kriminalita Obyvatelstvo Sociální a etnické hodnoty Role ţeny Přístup k půdě a jejím zdrojům Struktura komunit Sociální exkluze Přírodní indikátor Podzemní voda, sladká voda Zemědělství, bezpečnost dodávky jídla Urbanizace Pobřeţní zóny Ochrana korálů, moří, oceánů Rybářství Biodiverzita / biotechnologie Udrţitelný lesní management Znečištění ovzduší a ozónová díra Globální klimatické změny, rostoucí nadmořská výška Udrţitelnost uţívání přírodních zdrojů Udrţitelný turismus Přísnost přepravních kapacit Vyuţívání a změny půdy Zdroj: UN Department of Economic and Social Affairs. Report of the Consultative Group to Identify Themes and Core Indicators of Sustainable Development

32 Tab. 3 Klíčová témata hlavních indikátorů testování CSD Ekonomický indikátor Ekonomická závislost / zadluţenost / ODA Energie Znaky spotřeby a produkce Odpadový management Doprava Těţba Ekonomická struktura a rozvoj Obchod Produktivita Institucionální indikátor Integrované rozhodovací procesy Kapacita stavby / budovy Věda a technologie Veřejné povědomí a informace Mezinárodní úmluvy a spolupráce Vláda / Role místních společností Institucionální a legislativní propojení Havarijní připravenost Veřejná spoluúčast Zdroj: UN Department of Economic and Social Affairs. Report of the Consultative Group to Identify Themes and Core Indicators of Sustainable Development. Výsledkem tohoto procesu došlo ke konečnému rozdělení do patnácti témat a 38 podtémat, slouţící jakoţto indikátorový průvodce rozvojem v roce Tento výsledek pokrýval témata všeobecného charakteru, která mohla být bez problému vyuţita všemi zeměmi i regiony celého světa. Celek reprezentoval to nejlepší z vybraných indikátorů a jejich rozdělení. To ovšem neznamenalo, ţe byla témata pojata v celé své šíři. Například sociální téma týkající se chudoby nezasahuje jednoznačně pouze do problematiky sociálního charakteru, nýbrţ i do těch ostatních. Vše je sumarizováno v tabulkách 4 7. Pro celou implementaci CSD Indikátorového programu bylo nutné pomoci zemím, které se snaţily o adaptaci a revitalizaci indikátorových témat. Bylo důleţité najít podobnosti i rozdíly témat, zabývajících se otázkou státní hnací síly určité země. Zde byl kladen důraz na: Politicky orientovaná témata a jejich rozhodovací procesy. Čtyři primárně vytipované a ponechané indikátory. Propojení s Agendou 21 ovšem nikoli striktně dodrţovanou (Tab. 4-7; odkaz *). Přímé sepjetí se státní hnací silou a jeho návazností na indikátory i kategorie. * Kontext Agendy 21 poskytuje bliţší popis témat a pod-témat

33 Sociální indikátorová propojení Tab. 4 Sociální indikátorová propojení (9) Téma: Pod-téma: Indikátor: Rovnost Chudoba (3) Procento populace ţijící pod hranicí chudoby Gini Index příjmová nerovnost Procento nezaměstnaných Nerovnost pohlaví (24) Průměrná mzda muţe i ţeny Zdraví (6) Nutriční hodnota Nutriční hodnota příjmu potravy u dětí Úmrtnost Úmrtnost dětí do pěti let Hygienická, % Populace s přístupem ke kanalizačnímu vybavení zdravotnická zařízení Pitná voda % Populace mající přístup k nezávadné pitné vodě Dostupnost zdravotnických zařízení % Populace s přístupem k základní zdravotní péči Očkování proti infekcím a dětským nemocem Tempo (rychlost) antikoncepční prevalence Vzdělání (36) Úroveň vzdělání Děti dosahující vzdělání 5. třídy základní školy Úroveň středoškolského vzdělání u dospělých Gramotnost Početnost gramotných dospělých Bydlení (7) Ţivotní podmínky Obytná plocha na osobu Bezpečnost Kriminalita (36, 24) Počet evidovaných přestupků na obyvatel Obyvatelstvo (5) Změna obyvatelstva Nárůst počtu obyvatel Plocha městských formálních a neformálních dohod Zdroj: United Nations Department of Economic and Social Affairs, Testing the CSD Indicators of Sustainable Development: Interim Analysis: Testing Process, Indicators and Methodology Sheets, Technical Paper prepared by the Division for Sustainable Development, 25 January 1999; and United Nations Department of Economic and Social Affairs, UN CSD Theme Framework and Indicators of Sustainability, Final Draft, PriceWaterhouseCoopers for Division for Sustainable Development, November 18, Čísla v závorkách označují příslušné kapitoly v Agendě

34 Přírodní indikátorová propojení Tab. 5 Přírodní indikátorová propojení (9) Téma: Pod-téma: Indikátor: Atmosféra (9) Změna klimatu Emise, skleníkový efekt Úbytek Spotřeba látek poškozující ozónovou vrstvu ozónové díry Kvalita vzduchu Koncentrace znečištění v urbanistických místech Půda (10) Zemědělství (14) Obdělávaná a stálá půda Pouţívání umělých hnojiv Uţívání pesticidů Lesy (11) % Velikost lesů Intenzita těţby dřeva Oceány,moře, pobřeţí (17) Desertifikace (12) Urbanizace (7) Pobřeţní zóna Rybářství Půda ovlivněná desertifikací Plocha městských formálních a neformálních dohod Koncentrace vodních řas v pobřeţních vodách Roční odchyt hlavních druhů Sladká voda (18) Kvantita vody Roční vyúčtování podzemní a povrchové vody v % z celkového dostupného (objemu) vody Kvalita vody Biologická spotřeba kyslíku Koncentrace fekálních bakterií ve sladkovodní vodě Biodiverzita (15) Ekosystém Místa vybraných klíčových ekosystémů Chráněná území - % v poměru s celkem Druhy Vybraná zvířata, květiny Zdroj: United Nations Department of Economic and Social Affairs, Testing the CSD Indicators of Sustainable Development: Interim Analysis: Testing Process, Indicators and Methodology Sheets, Technical Paper prepared by the Division for Sustainable Development, 25 January 1999; and United Nations Department of Economic and Social Affairs, UN CSD Theme Framework and Indicators of Sustainability, Final Draft, PriceWaterhouseCoopers for Division for Sustainable Development, November 18, Čísla v závorkách označují příslušné kapitoly v Agendě

35 Institucionální indikátorové propojení Ekonomická indikátorová propojení Tab. 6 Ekonomická indikátorová propojení (9) Téma: Pod-téma: Indikátor: Ekonomická (2) Spotřeba a produkce (4) struktura Ekonomická výkonnost Obchod Finanční status (33) Spotřeba materiálu Vyuţití energií Odpadové generování management (19-22) Transport GDP per Capita (HDP na člověka) Investiční podíl na GDP Bilance obchodu, zboţí a sluţeb Zadluţenost GNP Ratio (poměr hrubého národního produktu) Celková ODA (Official Development Assistance) přijata jako % poměr hrubého národního příjmu Intenzita uţívání materiálu Roční spotřeba energie na osobu Podíl spotřeby na obnovitelných zdrojích Intenzita vyuţívání energie Produkce průmyslového a tuhého komunálního odpadu Produkce nebezpečných odpadů Produkce radioaktivních odpadů Recyklace a opětovné vyuţití odpadu Ujetá vzdálenost na jednoho obyvatele Zdroj: UN Department of Economic and Social Affairs, 25 January 1999: Testing the CSD Indicators of Sustainable Development: Interim Analysis: Testing Process, Indicators and Methodology Sheets. Tab. 7 Institucionální indikátorová propojení (9) Téma: Pod-téma: Indikátor: Institucionální propojení (38, 39) Institucionální kapacita (37) Strategická implementace SD (8) Mezinárodní spolupráce Přístup k informacím (40) Komunikační infrastruktura (40) Věda a technologie (35) Havarijní připravenost Národní trvale udrţitelná strategie Implementace ratifikovaných globálních dohod Počet uţivatelů internetu na 1000 obyvatel Hlavní telefonní spojení na 1000 obyvatel Výdaje na výzkumy a rozvoj - % GDP Ekonomické a lidské ztráty způsobené katastrofami Zdroj: UN Department of Economic and Social Affairs, 25 January 1999: Testing the CSD Indicators of Sustainable Development: Interim Analysis: Testing Process, Indicators and Methodology Sheets

36 4.2 Sociální indikátor Mexiko je povaţováno za zemi s vysokým ratingem, tj. ohodnocením investic. Dle makroekonomických ukazatelů patří k největším obchodním velmocím. Řadí se na sedmé místo po Evropské unii (Německu, Velké Británii, Francii, Itálii), Číně, Hong-Kongu, Japonsku, Kanadě a Spojených státech amerických. V současné době je Mexiko povaţováno za nejvyspělejší zemi Latinské Ameriky, třebaţe se potýká s nízkou ţivotní úrovní nejméně poloviny obyvatel. Mexické obyvatelstvo je suţováno chudobou jiţ po staletí (graf 1). Má kolem 107 milionů obyvatel, přičemţ téměř 50 milionů (cca 50+ %) ţije v chudobě, z toho 20 milionů (cca 20 %) v chudobě extrémní (údaje Světové banky z roku 2002). Navíc zhruba 50 milionů obyvatel patří ke střední třídě. Sociální rozdíly jsou markantní. OSN řadí Mexiko na třinácté místo s největšími propastnými diferenciacemi. Národní sdruţení ekonomů, Mexická síť volného obchodu (Mexican Free Trade Action Network RMALC) i NAFTA (the North American Free Trade Agreement) uvádějí, ţe polovina národa ţijící v chudobě vyprodukuje sotva pětinu HDP a zároveň na ni připadá zhruba čtvrtina veškerých výdajů 13. Další zajímavý fakt současné doby je, ţe desetina nejbohatší mexické populace soustřeďuje 42 % národního bohatství. Kromě toho stoupl v posledním desetiletí počet nejchudších, ţijících v extrémní chudobě ze 17 na 25 milionů, přičemţ museli tito lidé hospodařit pouze s necelými 2 USD denně (údaj z roku 1994). Navíc polovina z nich je stále nucena přeţívat s méně neţ jedním dolarem za den 14. Dvě třetiny nejchudších Mexičanů (cca 25 milionů) ţijí na venkově. Chudým státem je Puebla, Veracruz, Oaxaca, Guerrero, Hidalgo a ekonomicky nejslabší stát Yucatánského poloostrova Chiapas. Odtamtud lidé odcházejí do velkoměst za vidinou lepšího ţivobytí. Ovšem to je mylná iluze, neboť ţádné velkoměsto se nedokáţe najednou vypořádat s tak velkým počtem přistěhovalců. Zdaleka není tomuto problému konec, rozrůstající se chudinské čtvrti na okraji velkoměst se rozšiřují den za dnem. Lze jim těţko zabránit. 13 Williams, D.: Mexico's NAFTA experience - North American Free Trade Agreement. [online]. [cit ]. Available from: 14 Statistický úřad v Mexiku, Instituto Nacional de Estadística y Geografía, México (INEGI). [online]. [cit ]. Available from:

37 Graf 1 Počet obyvatel (v milionech) žijících v chudobě, rok Zdroj: INEGI. Censos de Población y Vivienda. Graf vystihuje počet chudých obyvatel v jednotlivých desetiletích v Mexiku. Největší nárůst o 18,6 milionu obyvatel je zaznamenán mezi lety 1970 aţ Graf 2 Ukazatel závislosti od roku

38 Na křivce předchozího grafu 2 jsou ukázány závislosti osob neaktivního věku (0-15 a 65+) na osobách ekonomicky aktivních (15 65 let). Je patrné, ţe se tento proces mění s přírůstky obyvatelstva, jehoţ silné ročníky se začnou ekonomicky projevovat v období let , kdy kaţdých 100 osob aktivního věku bude ekonomicky podporovat méně neţ-li 50 osob neaktivního věku. Tento jev znázorňovaný pomocí křivky poukazuje na důleţitost a ekonomickou závislost všech osob daného státu, směřující k ideálním podmínkám a zachování zdravého rozvoje ekonomiky. Vrchol křivky byl v 70. letech 20. století, kdy byl poměr 50:100+ (aktivní osoby : neaktivní osoby) a minimální ve 20. letech 19. století s poměrem 100:38. Prognóza na období je 100:50. S chudobou je spjato mnoho dalších problémů vzrůstající kriminalita v obytných částech města i v obchodech provozovaná za bílého dne; dále pak rozšiřující se organizované i neorganizované brutální zločiny, proměňující se v noční můru snad všech vrstev Mexičanů. Velmi obávané jsou únosy dětí všech věkových kategorií do zahraničí k adopci (v tom lepším případě) či unášené za účelem sexuálního zneuţívání nebo zabité pro výnosný obchod s orgány. Nejohroţenější bývají děti ze sociálně slabších rodin. V leckterých případech je policie bezradná, nevyhlašuje pátrání, neboť je těmito případy zahlcena. Mimo jiné v Mexiku fungují skupiny partyzánské, teroristické i drogové. Třebaţe oficiální zprávy ukazují, ţe procento kriminality za poslední léta pokleslo, dostupné statistiky zůstávají nespolehlivé. Většině z nich totiţ není věnována ani minimální pozornost, a tak se lehce ztrácejí před zraky zodpovídajících orgánů. Studie, kterou vedla nevládní organizace Institut pro bezpečnost (ICESI) ukazuje, ţe se ze vzorku 100 tisíc lidí dostalo do styku se všední kriminalitou v průměru 16 tisíc lidí a to v časovém období 1999 aţ 2004, přitom pouze ¼ těchto případů byla vyšetřována. V Mexiko City jsou největším problémem krádeţe aut (40 %), na které se specializují vycvičené gangy. Avšak hlavní město není jediným místem, kde je nejvyšší stupeň kriminality; studie ICESI dokazují, ţe v roce 2004 všech 53,8 % zaznamenaných případů proběhlo v dalších třinácti mexických městech. Chybějící věrohodné statistické údaje jsou v Mexiko City problémem, proto je velkoměsto i nadále povaţováno za jedno z nejnebezpečnějších v Latinské Americe. Podle Attorney General's Office z hlavního města, došlo k mírnému zlepšení veřejné bezpečnosti od roku

39 Na základě oficiálních statistik klesly kriminální incidenty z počtu 700 za den v roce 1997 na 483 za den v roce 2000 a následně na 444 v roce Faktory přispívající k vysoké kriminalitě ovlivňuje policejní korupce; nedostatek odpovídajících vyšetřovacích technik, trénování lokální policie; nedostatek kvalitních a zkušených zaměstnanců F.D.A. Office ad. I kdyţ se Mexiko City potýká s vysokou mírou kriminality, předčí jej mnohá velká města ve Spojených státech amerických i v Jihoafrické republice (graf 3). Co je hlavní příčinou tak obrovského nárůstu kriminality? Zejména nezvladatelná situace s příchody chudého obyvatelstva, které se koncentruje na velmi malém území v neutěšených podmínkách. Hledání pracovního uplatnění je mnohdy bezvýsledné, neboť všem venkovanům chybí základní vzdělání. Ani migrace do měst jim není schopna poskytnout ţádné sociální jistoty. Naopak dochází k nekončícímu prohlubování chudoby. Imigrace venkovanů do měst je bezvýchodná. Lidé často opouštějí špatně placenou práci v zemědělském sektoru. Podmínky skýtající moţnosti práce v primárním sektoru jsou sice stabilní, nýbrţ málo výdělečné. Doposud nebyla přiznána práva domorodému obyvatelstvu k vlastnictví jimi obhospodařované půdy. Dodnes zde lze hledat příčiny neshod a konfliktů, jeţ v posledních desetiletích vyvstávají se stále větší naléhavostí. Graf 3 Počet vražd na 100 tisíc obyvatel Kriminalita - počet vražd na 100 tisíc obyvatel New York London Shangai Mexico City Johannesburg Berlin Zdroj: Sudjic, D. and Burdett, R., 2007: The Endless City. Phaidon, New York, ISBN: Etnická mapa Mexika poukazuje na desítky různých etnických skupin, které se dobyvatelům španělské národnosti postupně podrobovaly. Jiţ během několikasetleté historie začaly problémy vyúsťující v konflikty současnosti. V průběhu dlouhých staletí představovalo domorodé obyvatelstvo nejniţší vrstvu společnosti a podle toho s ním bylo také necitlivě zacházeno. Domorodí lidé, ať uţ farmáři nebo dělníci, byli diskriminováni a byla jim odepírána základní lidská práva. Tímto postupně docházelo k hlubokým změnám, které doléhaly na neutěšenou sociální situaci

40 Lidé se stáhli do ústraní. Sami se tak postarali o zachování své kmenové identity, například ţivoucího jazyka; přírodě přirozeného obdělávání půdy či neměnné konzumace specifických plodin různých oblastí (placky tamales, chili papričky, chilaquiles ad.). V Mexiku dnes ţije desetina domorodého obyvatelstva, která hovoří více neţ šedesáti jazyky. Většina z nich je soustředěna v jiţní části Mexika. Aţ od dob kolonizace se zdejší ţivotní podmínky indiánů ani jejich vyhlídky příliš nezlepšily. V místech, kde ţije největší počet domorodých lidí, jsou patrné hluboké sociální rozdíly. Nejmarkantnější příčinou je nerovnoměrné rozdělení půdy. Domorodí zemědělci nejsou zpravidla jejími vlastníky. Z toho důvodu jsou nuceni k neustálému stěhování, aby uţivili své početné rodiny. Často se setkáváme i s prací malých dětí, coţ je z hlediska jejich ochrany nepřijatelné. Důvodem tohoto jevu jsou celkově velmi nízké příjmy rodiny. Špatné je, ţe děti svojí prací vylepšují finanční situaci rodiny namísto toho, aby jim byl umoţněn přístup k základnímu vzdělávání. Ve škole by se naučily číst a psát a získaly by tak lepší vyhlídky do budoucího ţivota a byly by lépe schopny se později postarat o svoji rodinu docílit zlepšení celkových sociálních podmínek. Z historického hlediska byla urbanistická segregace v hlavním městě Mexiko City zapříčiněna topografií a koloniálním vyuţíváním půdy. Ti nejchudší se usídlili v mokřadních územích s kanály ve východní části města. Obzvlášť s příchodem největší imigrace v průběhu dvacátého století, kdy rapidně stoupl počet příchozích obyvatel. Odhadem 60 % z těchto příchozích bylo povaţováno za ekonomicky slabé. V rozmezí 19. aţ 20. století došlo k extenzivnímu vzrůstu rozsahu osídleného území z 23 km 2 na neuvěřitelných 154,710 km 2. S průměrnou obytnou plochou 17 m 2 na osobu oproti evropskému průměru 35 m 2. Do intravilánu města byly zahrnuty i některé okolní vesnice, obydlené kopce i slumy. Zpočátku prudce vzrostla poptávka po tzv. vecindades dvoupokojích (pronajímatelné slumy), poskytujících přístřeší bytových jednotek pro niţší sociální vrstvu (dnes tvořící cca 10 %). Po roce 1940 se zvedla společně s intenzivní industrializací popularita těchto obydlí, které se začaly postupem času stavět svépomocí z nejrůznějších materiálů. Výhodou byla koncentrace několika set tisíc lidí na jednom místě a levná výstavba

41 Nevýhodou pak byly problémy s neudrţitelností vznikajících kolonií, rizikem sesuvů půd, inundací, nedostačujícími sluţbami, dále pak alkoholem, drogami, násilnostmi i vysokou kriminalitou. Tím byla zasazena rána těmto provizorním, avšak dostačujícím bytovým jednotkám. Výsledkem byl deficit urbanistických sluţeb, nereálný rozvoj infrastruktury i destrukce půdy. Počet legalizovaných vecindades klesl, zato do obřích rozměrů vyrůstala nevkusná obydlí těch, kteří si nemohli podnájmy dovolit. Situace se ve hlavním městě poprvé vymkla z rukou. Do dneška nedošlo ke stanovení řádné urbanistické koncepce. Dalším typem obydlí jsou tzv. cuartos de azotea, slouţící jako pokoje sluţebnic. Tvoří jen nepatrnou část na bytovém trhu (0,4 %). Nejčastěji je najdeme v dobře situovaných částech města. Kolem 15 % současné populace ţije v bytech postavených z vládních projektů. Většina nájemníků jsou jejich vlastníky. Pouze 7 % je pronajímáno. V centrální části pak nalezneme tradiční vecindades, které stále více a více podléhají půdním erozím, zemětřesením a záměrným bouráním. V posledním desetiletí začala vláda financovat projekty a podporovat státní subvence, jako například zavedení školních snídaní, zajištění prevence kriminality, rozdělování kreditů na bydlení 15 aj. Hustota osídlení je stále poměrně nadprůměrná (graf 4). Cena za nájem v centru měst je obvyklá (graf 5). Graf 4 Hustota osídlení Hustota osídlení (lidí na kilometr čtvereční) New York London Shangai Mexico City Johannesburg Berlin Zdroj: Sudjic, D. and Burdett, R., 2007: The Endless City. Phaidon, New York, ISBN: Kofi, A. a kol., 2003: Summary of City Case Studies. The Challenge of Slums, Global Report on Human Settlement Earthscan Publications Ltd. London, IV part, pp

42 Graf 5 Cena za nájem v centru měst Cena za nájem v centru v dolarech za měsíc New York London Shangai Mexico City Johannesburg Berlin Zdroj: Sudjic, D. and Burdett, R., 2007: The Endless City. Phaidon, New York, ISBN: Osídlení venkovského a městského charakteru se za posledních 50 let velice změnilo. Městské osídlení od roku 1950 narostlo o 33 % na 76 %. Naproti tomu došlo ve venkovském osídlení k rozptýlení obyvatel. V roce 1950 bydlelo na venkově 57 % obyvatelstva; v roce 2005 se cifra sníţila na téměř 24 % viz tab. 8. Tab. 8 Zástavba od roku 1950 do roku 2005 v % Rok Městská zástavba 42,6 50,7 58,7 71,3 74,6 76,4 Venkovská zástavba 57,4 49,3 41,3 28,7 25,4 23,5 Zdroj: INEGI. Estadísticas por tema. Migrace probíhá v Mexiku na různých úrovních: vnitrostátní (a - v rámci jedné federace, muţi: 48,2 %, ţeny 51,8 %), státní (b - mezi jednotlivými federacemi, muţi: 49,3 %, ţeny 50.7 %) a internacionální (c, muţi 59,4 %, ţeny 40,6 %) viz tab. 9. Nejvíce emigrantů (věková skupina let, graf 6) míří do Spojených států amerických (26 % Kalifornie, 19 % Texas, 5 % Illinois, 4 % Florida, 4 % Arizona, 42 % ostatní státy). Celkem 84,5 % se při přestěhování z USA zpátky do Mexika nevrací, naopak 14,6 % ano. Mění-li v Mexiku osoba své místo trvalého bydliště vícekrát za pět let, je povaţována za vystěhovalce bez kořenů. Důvody pro stěhování jsou různého charakteru: pracovní 25,2 %; rodinné 24,9 %; vzdělávací 3,6 % a jiné 13,9 %

43 Tab. 9 Ukázka forem migrace (vnitrostátní, státní, internacionální) a) b) c) Zdroj: INEGI. Estados Unidos Mexicanos. Perfil Sociodemográfico. Censo de Población y Vivienda, Graf 6 Ukázka (v %) věkových skupin mířících do zahraničí Zdroj: INEGI. Estados Unidos Mexicanos. Perfil Sociodemográfico. Censo de Población y Vivienda, Dnešní obydlí domorodých etnik nejsou zásobována pitnou vodou ani elektřinou, ačkoliv mnohá z nich stojí na okrajích velkých měst 16. Nesplňují standardní hygienické poţadavky a jejich obyvatelé nemají přístup k základní zdravotnické péči. V roce 1990 mělo jenom 80 % mexické populace přístup k nezávadné pitné vodě viz tab. 10. V posledním desetiletí ovšem země zaznamenala pozoruhodný vývoj v pokrytí zdrojů pitné vody, kterého se dočkalo aţ 88 % populace. Do roku 2015 je snahou pokrýt 90 % obyvatelstva, které bude mít přístup k nezávadné pitné vodě. 16 Connolly, P., 2003: Case study of Mexico City. Understanding Slums: Case Studies for the Global Report on Human Settlements Universidad Autonoma Metropolitana Azcapotzalco, Tlalpan, Mexico D.F

44 Celkově je třeba pomoci 18,3 milionu lidí ve městech a 1,6 milionu lidí na venkově. Průměrný odhad nákladů je USD 3,4 miliardy; s průměrnými ročními investicemi USD 227 milionů v období let Standardním poţadavkům dále nevyhovují hygienická zařízení, kterým je věnována maximální pozornost Světovou zdravotnickou organizací (WHO) provozující ve světě Global Water Supply and Sanitation Assessment 2000 a Demographic Health Survey (DHS), dále pak UNICEF Multiple Indicator Cluster Survey (MICS) a WBG Living Standard Measurement Survey (LSMS). Tab. 10 Přístup k nezávadné pitné vodě / kanalizačnímu vybavení Stav Rok 1990 Rok 2000 Město Venkov Total Město Venkov Total Přístup v % k nezávadné pitné vodě Přístup v % ke kanalizačnímu vybavení Zdroj: WHO, Coverage data for 1990 was taken from the 1994 Water Supply and Sanitation Sector Monitoring Report; WHO, Coverage data for sanitation for 2000 was directly taken from the Assessment 2000 regional report. 17 Global Water Supply and Sanitation Assessment and National Survey on demography and health,

45 Tato neutěšená situace pak vede k nejasným vyhlídkám spojeným s vysokou úmrtností, střevními infekcemi a dalšími nemocemi (cholera, ţloutenka, břišní tyfus) objevujícími se zvlášť u mladší generace. Za poslední desetiletí se situace v Mexiku zlepšila viz tab. 11. Očekávaná délka doţití se vyšplhala od 38,8 let (údaj z roku 1940) na 75,3 let k roku 2000 (graf 7). Dokonce poklesla i dětská úmrtnost díky vakcinačnímu programu pokrývajícímu 95 % populace. V nedávné době se ještě Mexiko potýkalo s problémy ve zdravotnictví, kdy celých 10 % populace, tj. 10+ milionů nemělo přístup k základním zdravotním sluţbám. V roce 1999 se tento počet sníţil na pouhých 1,5 milionu podle Pan-American Health Organization. Základní zdravotní péče s sebou přináší výhody. Mexický Second Basic Health Care Project pod vedením Světové banky byl započat v roce 1996 v 11 státech, 850 městských čtvrtích a venkovských lokalitách. Jeho výzvou bylo zlepšení přístupu ke zdravotní péči co nejširšímu spektru populace ţijící v méně výhodných geografických podmínkách. Nehledě na celková zlepšení a jejich dopad, existují ještě značné rozdíly v kvalitě a kvantitě poskytovaných zdravotních sluţeb od různých veřejných či soukromých subjektů. Mexický systém zdravotní péče je charakteristický rozličnými plátci a poskytovateli ve veřejných i privátních sektorech. V roce 2000 bylo zhruba 60 % uţivatelů pojištěno. Zpravidla i část nepojištěné populace měla přístup k ošetření ve zdravotních zařízeních pod vedením Secretariat of Health anebo IMSS-Solidarity. Většinou se jednalo o obyvatele zemědělských oblastí, kde jim stále chybí jakákoli zařízení podobného typu a nemající disponibilní příjem. V červenci roku 1997 proběhla v Mexiku reforma zaměřující se na zdravotní péči. Soustředila se na restrukturizaci financování IMSS sníţením prémií doktorům ve prospěch rozpočtových zdrojů a jejich následné alokaci. Výsledkem byla privatizace penzijního systému, z níţ směly být dále podporovány programy zdravotní péče IMSS. Touto reformou došlo také k zaloţení nového, dobrovolného, rodinného, zdravotního pojištění pro nepojištěné, s pomocí částečné dotace federální vlády. S podporou Světové banky a mexické vlády došlo k rapidnímu zlepšení veřejných zdravotních sluţeb, zvýšení spotřeby vody na obyvatele (graf 8) i celkové zlepšení sociálního blahobytu viz tab

46 Graf 7 Průměrný věk obyvatel v letech (rok 1930) Průměrný věk obyvatel v letech New York London Shangai Mexico City Johannesburg Berlin Zdroj: Sudjic, D. and Burdett, R., 2007: The Endless City. Phaidon, New York, ISBN: Graf 8 Spotřeba vody na obyvatele za den v litrech (1997) Spotřeba vody na obyvatele za den i litrech New York London Shangai Mexico City Johannesburg Berlin Zdroj: Sudjic, D. and Burdett, R., 2007: The Endless City. Phaidon, New York, ISBN: Tab. 11 Zdravotní péče a jeho výchozí indikátory Očekávaná délka doţití Dětská úmrtnost Počet nemocničních Doktoři a) Zdravotní výdaje b) MUŢI ŢENY lůţek a) Celostátní 72,8 77,3 0,9 78,8 117, Mexico City 74,8 79,1 0,6 189,2 257,0 4,182 Nuevo León 74,4 78,6 0,5 99,5 123,2 1,316 Oaxaca 69,8 74,4 1,6 48,6 86,2 411 Chiapas 69,6 74,4 1,3 43,9 88,2 390 Zdroj: Mexico, Secretariat of Health, a) na 100 tisíc osob b) USD na osobu

47 Tab. 12 Indikátory sociálního blahobytu, Vzdělání * Negramotnost v % 53,9 43,4 34,6 25,1 17,8 12,2 10,9 9,9 8,9 Ø délka vzdělávání 1,7 2,1 2,8 3,7 5,4 6,3 7,6 Zdraví Novorozenecká úmrtnost 159,5 126,6 94,5 79,0 53,0 23,9 17,5 16,9 14,5 (na 1000 narození) Úmrtnost dětí do 5 let 3,4 2,3 1,3 1,2 0,9 (na 1000 dětí) Očekávaná délka ţivota 38,8 46,9 57,5 60,9 66,8 70,0 72,3 74,0 75,0 75,3 % Pokrytí vakcinace 75,3 91,8 93,9 95,2 (v prvním roce ţivota) * Populace starší 15 let Zdroj: Lustig and Székely, 1997: Illiteracy rate for ; Average years of formal education for ; Infant mortality rate for Statistical Office (INEGI), Mexico. Vše zmiňované vytvořilo v průběhu staletí začarovaný kruh. Kruh, ze kterého není snadné najít dlouhodobě udrţitelné a vhodné východisko. Dlouhodobě nedořešená situace sociálního i ekonomického charakteru vyvolala spoustu nevole a nenávisti mezi jednotlivými etniky. Docházelo ke konfliktům, úspěšným ozbrojeným povstáním (rok 1994 Chiapas) i četným protestům namířeným proti politice státu. Nejznámějším revolucionářem a nejradikálnějším rolnickým vůdcem byl Emiliano Zapata ( ), bojující za navrácení půdy rolníkům. Roku 1910 zahájil revoluci proti vládě prezidenta Díaze, k čemuţ ho vedly důvody sociální i politické. Jeho stěţejním cílem byla agrární reforma, naplňující poselství předání půdy těm, kteří ji obdělávají. Ţel jeho cíle nebyly naplněny, jelikoţ byl na Carranzův rozkaz unesen a v roce 1919 zavraţděn

48 I přesto se dodnes setkáváme s jeho myšlenkami, podporující jednotlivá hnutí v prosazování sociálních zájmů. Roku 1989 vzniklo v nejchudším státě Chiapas hnutí Zapatova armáda národního osvobození (Ejército Zapatista de la Liberación Nacional), které se hlásilo k odkazu slavného generála mexické revoluce. Seskupení si pro plnění svých cílů získalo překvapivou důvěru a podporu indiánských zemědělských kmenů. Společně s jejich účastí potom 1. ledna 1994 vyhlásili válku vládě Spojených států mexických. Jaké byli poţadavky povstalců? Cílem bylo zajistit zlepšení situace hospodářské i politické ve státě Chiapas a především uskutečnění pozemkové reformy, o kterou jiţ marně usilovali představitelé mexické revoluce. Situace byla značně sloţitá, neboť někteří indiánští rolníci dokonce prodávali svou úrodu, aby mohli nakupovat zbraně, jiní opouštěli své domovy, protoţe se bojů nechtěli zúčastňovat. Tímto docházelo k přetrhávání vazeb, násilí bylo na denním pořádku a stalo se hlavním znakem střetu mezi dvěma skupinami přívrţenců (zapatistů a antizapatistů). Do uzavření příměří v lednu roku 1994 přišlo o ţivot téměř tisíc domorodců. Roku 2000 došlo v Mexiku k veliké změně. Tehdy skončila vláda Institucionální revoluční strany (PRI - Partido Revolucionario Institucional), která se drţela u moci od roku Teprve na počátku 21. století byla vystřídána Stranou národní v čele s Vincentem Foxem, jehoţ volební kampaně jsem byla svědkem. Tato strana přinesla lidem svým přístupem a rozdílnými zájmy ve volební kampani naději na lepší budoucnost. Z ekonomického hlediska v Mexiku zaujímají z celé populace 72 % ekonomicky slabé rodiny. Ty dosáhnou na koupi základního koše potravin 18 (26,7 mexických pesos cca 3 USD/den/osoba). Z toho vyplývá, ţe dvě třetiny Mexičanů mají peněţní prostředky pouze ke koupi a uspokojení základních ţivotních potřeb. Jsou díky minimální mzdě odkázaní na základní surovinu kukuřici, ze které připravují kukuřičné placky nazývané tortillas. Chudší rodiny si nemohou s minimální mzdou dovolit nákup mléčných ani masných výrobků. Asi čtvrtina Mexičanů z chudých vrstev trpí podvýţivou, zejména lidé z vesnic a z pouštních oblastí. Vše má své důsledky a vliv na dětskou úmrtnost i zkrácení průměrného lidského věku této ohroţené skupiny obyvatelstva. 18 Pesquera, A. L., Agosto 2000: Horas extra en la fábrica de pobres. El Financiero: Expediente, p. 7 (Nacional)

49 Zhruba polovina dětí mladších 17 let ţije v nevyhovujících podmínkách. Jedná se především o děti ze slabších sociálních vrstev, tj. rodin indiánských zemědělců, kde pracují od samého dětství. V roce 2000 provedl hlavní zdravotní ústav v Mexiko City testy sloţení krve dětí do pěti let. Cílem bylo zjištění příjmu vitamínů a mnoţství vápníku. Testu se zúčastnil vzorek dvou set dětí v dané věkové kategorii vybrané industriální části Xalostoc a rezidenční části Tlalpan (vţdy po 100 dětech). Metoda byla jednoduchá, matky vyplnily dotazník ohledně příjmu potravy svých dětí a celkovém ţivotním stylu. Výsledkem byl zjištěný údaj o nedostačující výţivě malých dětí, které jsou díky nedostatku vitamínů a kalcia ohroţovány nemocemi a ztrácí imunitní ochranu (naměřená hodnota krve: 9.93 μg dl -1, přičemţ 1 je minimální a 31 maximální) 19. Nutriční hodnota potravin je velmi špatná, neboť hlavní pokrm mexická tortilla má energetickou hodnotu 685 kj a obsahuje 0 g tuku, bílkovin i sacharidů. Přestoţe je nedílnou součástí mexické kuchyně, nesplňuje základní poţadavky výţivové hodnoty. V roce 2007 bylo Statistickým úřadem Mexika (INEGI) registrováno 514 milionů úmrtí, z toho bylo muţů a ţen, jejichţ očekávaná délka doţití se v posledních letech stabilizovala viz tab. 13. To znamená, ţe na kaţdých 100 zemřelých ţen připadalo 124 zemřelých muţů. V rozmezí let 1998 aţ 2007 narostl počet úmrtí o 4 % s diabetes. Úmrtnost dětí předškolního věku je také znatelná. Nejčastěji bývá spojená výslovně s příleţitostnými nebezpečími, např. se střety s dopravními prostředky (9,1 % chlapci), selháním oběhového ústrojí (8,9 % dívky) anebo infekčními střevními onemocněními (8 % chlapci, 7,9 % dívky). Celkově je dle statistik smrtí ohroţeno 17,9 % chlapců a 14,2 % dívek ve věku prvního aţ čtvrtého roku ţivota. 19 Lacasna, M. a kol., December 2000: Blood lead levels and calcium intake in Mexico City children under five years of age. International Journal of Environmental Health Research, pp

50 Tab. 13 Očekávaná délka dožití v letech Očekávaná délka doţití Rok Celkem Muţi Ţeny ,8 72,4 77, ,0 72,6 77, ,1 72,7 77, ,3 72,9 77, ,4 73,1 77,8 Zdroj: CONAPO. Indicadores demográficos básicos [online]. [cit ]. Available from: Ze všeobecného pohledu by mělo být jistou podporou znovuprosazování veřejných i politických zájmů společně s bojem proti chudobě, na níţ by měla pamatovat státní rozpočtová politika. Ze státního rozpočtu by měly být neustále finančně podporovány sociální programy (plošné příspěvky na kukuřici, mléčné i masné výrobky), o jejichţ radikální zredukování na čtvrtinu se zaslouţil prezident Ernest Zedilla. INEGI totiţ zaznamenal, ţe kupní síla třetiny Mexičanů rapidně klesá a přitom dochází z pohledu spotřebitele zcela nevhodně k mírnému zdraţování základního spotřebního koše. Mezinárodní organizace UNICEF (United Nations Children's Fund) zpřístupnila statistiky zaměřené na pohyb mexických dětí mladších 17 let (věková hranice umoţňující vstup do legálního pracovního poměru). Při sledování sto tisíc dětí, došlo ke znepokojujícímu zjištění. Většina dětí vyrůstá v tzv. šedé ekonomice tj. ekonomice, kde rodiče nelegálně pracují a neodvádějí daně. Předchozí prezident Vicente Fox jako reakci zvolil nesystémové řešení a zvýšil daň z přidané hodnoty (DPH), na kterou doplatili poctiví pracovití lidé. Z dokumentu zabývající se mexickou ekonomikou je zřejmé, ţe dnes kaţdý třetí mexický občan pracuje v tomto terciálním sektoru, jehoţ roční produkce naplňuje roční cca 13 % DPH státu 20. Dále byl zjištěn procentuální počet pracujících dětí, který stále narůstá aţ k 4 milionům. Děti pracují na směny přes deset hodin denně po celý týden za méně neţ minimální mzdu z různých důvodů (graf 9). Jsou ekonomicky aktivní (graf 10). Pohybují se na ulicích, ţiví se prodejem sladkostí, mytím automobilů, ţebráním apod. Ty šťastnější děti bez vzdělání končí kdesi u pásu v továrnách, kam často dojíţdějí několik hodin denně. V roce 2007 výzkum INEGI zjistil, ţe do práce chodí 33 % dívek a 67 % chlapců. 20 Banco de México: The Mexican Economy. México, D.F., 2001, s

51 Graf 9 Důvody, proč jsou děti nucené pracovat 29 % dětí potřebuje zaplatit základní výlohy na školné; 28 % dětí přispívá do rodinného rozpočtu z existenčních důvodů; 18 % dětí chodí do zaměstnání, aby se naučily uţivit; 11 % dětí přispívá k lepší ekonomické situaci rodině, kde to není zdaleka nutné; 8 % dětí má jiné důvody; 6 % dětí nechce navštěvovat školní zařízení. Zdroj: INEGI-STPS. Resultados del Módulo de Trabajo Infantil. Encuesta Nacional de Ocupación y Empleo, Graf 10 Odvětvové oblasti, ve kterých jsou děti (5-17 let) ekonomicky aktivní 29 % hospodářství (zemědělská, ţivočišná výroba); 25 % obchodování; 24 % sluţby; 14 % průmyslová výroba; 6 % stavební průmysl; 2 % nespecifikována. Zdroj: INEGI-STPS. Resultados del Módulo de Trabajo Infantil. Encuesta Nacional de Ocupación y Empleo,

52 Zlepšení ţivotní úrovně lze měřit pomocí Giniho koeficientu 21 (definovaný hodnotami poměru 0-1), kdy nízký Giniho koeficient signalizuje stejnoměrné rozdělení příjmu či distribuce majetku, na druhé straně vysoký poukazuje na nestejnoměrnost. Z grafu 11 se dá vyčíst mnohé. Vodorovná osa zachycuje desetiletí od roku 1950 do roku 2000; vertikální osa rozpětí 100 bodové škály (zde vytyčená do 70), kdy 0 znázorňuje vhodné rozdělení a redistribuci příjmů a maximální hodnota 100 (dle GINI indexu = 1) pravý opak. Na základě grafu dosáhlo Mexiko v roce 1976 nejvyšší naměřené nerovnosti. Graf 11 GINI INDEX a příjmová nerovnost od konce druhé světové války Zdroj: López, F. A., 2006: Decomposing inequality and obtaining marginal effects. The Statual Journal 6, Universidad de Guanajuato. Mexico, pp Distribuce příjmů je v Mexiku charakterizovaná vysokým stupněm nerovnosti. Příjmová nerovnost je vyšší, neţ průměr v Latinské Americe. V roce 1992 byl Giniho koeficient (GK) 0,57 podle získaných dat z Deininger and Squire (1998). V porovnání s GK 90. let v OECD a vysoce příjmovými zeměmi byl v průměru 0,34 a v Latinské Americe 0, Giniho koeficient měří nerovnost odvozenou na základě tzv. Lorenzovy křivky, znázorňující hodnoty mezi nulou a jednou. Čím je bliţší k hodnotě nula, tím je rovnější distribuce příjmů (nebo spotřeba / výdaje); čím je bliţší k hodnotě jedna, tím je distribuce nevyváţenější

53 Zatímco některé státy a regiony sniţovaly příjmovou nerovnost, u Mexika došlo ke zvyšování. Stejně jako v dalších ekonomikách Latinské Ameriky, mexická nerovnost příjmů ovlivnila spoustu faktorových investic do lidských zdrojů a kapitálovou formaci zahrnující faktory půdy, přírodní zdroje, fyzický kapitál, těţší přístup ke vzdělávání a zdravotnické péči. Je evidentní, ţe nízká i vysoká úroveň nerovnosti má dopad na celkovou ekonomiku státu. Latinská Amerika je svojí nerovností proslulá oproti zbytku světa (London, J. L., and Székely, M., 1997). Konkrétně v Mexiku jenom ta nejbohatší vrstva společnosti má přístup ke vzdělání, které se často na školách draze platí. Běţná základní školní docházka bývá ukončována sedmým ročníkem. Ti movitější potom pokračují ve studiu na prestiţních soukromých školách, nabízejících širší uplatnění. Ekonomicko sociální jistota je jakýmsi začarovaným kruhem, který přináší jistou budoucnost vyšším vrstvám a téměř nulovou perspektivu vrstvám niţším. Ovlivnit determinaci jednotlivců je téměř nemoţné. Vše je podmíněno společenskou vrstvou, do níţ se člověk narodí a dle toho se vše následující odvíjí. Je takřka nemoţné se z tohoto bludného kruhu chudoby vymanit. Příjmová nerovnost v Mexiku má důleţitou urbanistickou a venkovskou dimenzi. Průměrný příjem urbanistických zón v bohatších částech zůstává vyšší oproti částem chudším. GK obou oblastí reflektuje relativně vysokým stupňem homogenity. Například kalkulace z roku 1994 učiněné Ekonomickou komisí pro Latinskou Ameriku a Karibskou oblast (Economic Commission for Latin America and the Caribbean ECLAC) ukazují, ţe Mexiko mělo urbanistický GK 0,41 a venkovský 0,33 dokazující nerovnost mezi těmito oblastmi. Graf 12 nám zřetelně ukazuje různou ţivotní úroveň obyvatel ve světě. Názorným příkladem je časový úsek, za který je člověk schopen si vydělat na 1 kg chleba. V roce 1997 roční zpráva United Nations Conference on Trade and Development (UNCTAD, 1997) argumentovala, ţe nestejnost vzrostla mezi industrializovanými a rozvíjejícími se státy i mezi bohatými a chudými zeměmi

54 Graf 12 Životní úroveň obyvatel Životní úroveň - za kolik minut si průměrný obyvatel vydělá na 1 kg chleba New York London Shangai Mexico City Johannesburg Berlin Zdroj: Sudjic, D. and Burdett, R., 2007: The Endless City. Phaidon, New York, ISBN: Přestoţe je Mexiko zemí, kde je povinná základní školní docházka a síť základních a středních škol skoro ve všech oblastech, řeší problémy negramotnosti. Existují oblasti, ve kterých neumějí lidé (především indiánského původu) číst ani psát. Týká se to věkové skupiny obyvatelstva 6 14 let (údaj z roku 2005). V Mexiku klesl v období posledních třiceti let počet negramotných ze 25,8 % (rok 1970) na 8,4 % (rok 2005). Procento negramotných se sníţilo v průměru o 6 % konkrétně mezi lety (graf 13). Co se pohlaví týče, roku 2005 provedl Statistický úřad průzkum, kde bylo zjištěno, ţe kaţdý sedmý ze sta muţů je nevzdělaný a kaţdá desátá ze sta ţen starší patnácti let je také nevzdělaná. Graf 13 Procento negramotných obyvatel starších 15 let (1990, 2000, 2005) Zdroj: INEGI. XI Censo General de Población y Vivienda, INEGI. XII Censo General de Población y Vivienda, INEGI. II Conteo de Población y Vivienda,

55 El Conteo de Población y Vivienda 2005 registruje v Mexiku 19 milionů dětí ve věku 6 aţ 14 let. V celostátním měřítku 94 dětí ze sta navštěvuje povinnou školní docházku. Procento dětí, které absolvuje základní vzdělávání je rozdílné v kaţdé federaci, např. v hlavním městě je to 97 dětí ze sta v porovnání se státem Chiapas, kde je to pouze 90 dětí ze sta. Procento dětí věku 6 aţ 14 let navštěvující školní zařízení se zvýšilo za posledních třicet let o 28 %, i tak zůstává velký počet negramotných viz tab. 14. Jsou tací, kteří jiţ ze zmiňovaných důvodů školní zařízení nenavštěvují, anebo jim chybí vzdělávací instituce v blízkosti vesnic, ve kterých ţijí. Neúčast na školní docházce se nejvíce projevovala v primární úrovni vzdělávání ve státě Guerrero, Oaxaca, Chiapas a v sekundární úrovni vzdělávání ve státě Michoacán de Ocampo, Guerrero a Zacatecas. Mladiství starší patnácti let (53 %) pokračují dále ve studiu. V roce 2004 byly registrované skoro dva miliony studujících na univerzitách, zahrnujíce 51 % muţů a 49 % ţen. Většina studentů se pohybuje v oblasti společenských věd, technologie a administrativní sféře. Vzdělávání domorodého obyvatelstva zaznamenalo nebývalý rozkvět. V roce 1990 navštěvovalo školní zařízení 70 dětí ze sta, dnes je to 83 dětí ze sta. Některé komunity indiánů ţijí na vzdálenějších místech, neovládají španělský jazyk. Neznalost je jim následně překáţkou v případném sekundárním vzdělávání. I tak je pro ně základní škola pilířem, na němţ staví svoji kariéru a ţivot. Přesto je pro některé základní vzdělání nedosaţitelné a bývá nesplněným ţivotním snem. Tab. 14 Negramotné obyvatelstvo věku 6 14 let Věk Chlapci Dívky Celkový počet Procenta % % % % % % % % % Celostátní % Zdroj: INEGI. II Conteo de Población y Vivienda,

56 4.2.1 Postavení ženy ve společnosti Nyní bychom se měli dotknout tématu, poukazujícímu na nerovné postavení ţeny ve společnosti. Národní statistický a geografický úřad (INEGI), Národní institut ţen (Instituto Nacional de las Mujeres Inmujeres ) i Fond Jednotného rozvoje (el Fondo de Desarrollo de las Naciones Unidas - UNIFEM), se zabývají aktuální situací ţen v Mexiku. Zpracovávají systém indikátorů zvaný SISESIM. Jeho cílem je sestavení všeobecných indikátorů z let (PROEQUIDAD), zaměřených na základní témata spjatá s moţnostmi uplatnění ţen i jejich nediskriminací ve sférách sociálních, politických, civilních a dalších. Za účelem zodpovězení otázek, SISESIM integroval důkladný soubor kvantitativních i kvalitativních indikátorů obsahujících základní tematiku, která identifikuje převládající situace. Zahrnuje plánování, sledování i evaluaci občanských práv ţen s moţnostmi zapojení do pracovních procesů. Zmiňovaný systém dovoluje snáze registrovat problematiku chudoby i nabízet pomoc 22. Na dnešní svět dopadá celosvětová ekonomická krize, stále rostoucí nezaměstnanost a s tím spjatá chudoba. Nepotřebujeme zde rekapitulovat běţná hlediska, kdy ţeny samoţivitelky trpí nejvíce nedostatečným příjmem finančních prostředků. Jelikoţ i ony potřebují zajistit chod domácností a postarat se o děti, jsou ochotné nasazovat pro sebemenší výdělek i své ţivoty. Často se ţiví příleţitostnou prostitucí či pouličním prodejem drobností v provizorních stáncích nebo vařením pokrmů v neodpovídajících podmínkách. Některé vypomáhají s běţnými rutinními pracemi finančně zajištěnějším rodinám. Práce uklízečky či vychovatelky dětí je velmi špatně placená, nedosáhne často ani na minimální mzdu. Špatné je, ţe jsou tyto práce prováděny nelegálně, tedy aniţ by jejich provozovatelé odváděli daně. Celkovému rozvoji ekonomiky státu nikterak svým způsobem nepřispívají. Stejný jev je registrován v celé Latinské Americe, kdy tři čtvrtiny nezaměstnaných tvoří ţeny. Třebaţe se v posledních desetiletích počet ambiciózních a zaměstnaných ţen zvýšil, nedochází k jejich rovnoprávnému postavení ve společnosti. Jako všude jinde ve světě mají ţeny větší problémy se získáním stabilní pracovní pozice oproti muţům i přesto, ţe dosahují vyššího vzdělání. A kdyţ uţ přeci jenom naleznou vhodnou pozici, bývají podhodnocovány. 22 INEGI. Sistema Nacional de Información Estadística y Geográfica

57 Dle průzkumu OECD se průměrná mzda muţů pohybuje okolo euro měsíčně v závislosti na odvětví, v němţ se pohybují, lze průměrné platy srovnávat i s jinými zeměmi viz tab. 15. Mzda ţen je v průměru o 15 % niţší. Co se týče míry nezaměstnanosti, dle CIA World Factbook stoupá: rok ,2 %; rok %; rok ,2 %; rok ,7 %; rok ,2 %. Distribuce příjmů a nezaměstnanost je v Mexiku různá. Záleţí, ve kterých oblastech se osoba pohybuje viz tab. 16. Tab. 15 Výše průměrné měsíční mzdy ve světě (za rok 2008) Země Výše průměrné měsíční mzdy v národní měně v euro Německo EUR Belgie EUR Rakousko EUR Japonsko JPY Velká Británie GBP Austrálie AUD Švédsko SEK Francie EUR USA USD Kanada CAD Řecko EUR Nový Zéland NZD Česko CZK 925 Mexiko MXN 345 Zdroj: OECD, Tax Database, Table 1.5. Average personal income tax and social security contribution rates on gross labour income; UNECE Statistics Gross Monthly Wales. Tab. 16 Distribuce příjmů a nezaměstnanost ve třech oblastech v % Národní Městská Venkovská Muţi 4,7 5,7 3,2 Ţeny 3,5 3,9 2,9 Zdroj: Inter-American Development Bank (2001)

58 Situace v Mexiku je sloţitá i pro matky malých dětí, které potřebují mít neustálý dohled. Z kapacitních důvodů se nevejdou do předškolních zařízení, proto s nimi zůstávají aţ do školních let v domácím prostředí. V těchto případech jsou finančně závislé na svém manţelovi, mají-li to štěstí. I dnes převaţuje u nejniţší sociální vrstvy názor, ţe ţena se má starat o svého muţe a navíc má plodit a vychovávat děti. Tato vrstva mívá početné rodiny, coţ je v jistém smyslu zapříčiněné absencí sexuální výchovy. Většina národa se hlásí ke katolické církvi, která vyuţívá svůj vliv na obyvatelstvo a podporuje plánované rodičovství 23. Současnou situaci v Mexiku zabývající se mimo jiné sociálními indikátory lze sledovat na oficiálním portálu pro podnikání a export, kde je publikován článek Mexická vláda usiluje o hlubší reformy 24. Dále citováno: dne 8. září 2009 předloţil mexický prezident Felipe Calderón Kongresu federace návrhy formulující ekonomickou strategii země na rok Kromě předpokladu získání fiskálních zdrojů i zvýšení daňového zatíţení, usiluje o další úsporná opatření ve výši cca 1,4 % HDP, coţ by dovolilo posílit příjmy státního rozpočtu na rok 2010 v celkové výši 2,1 % HDP. Mexiko je na posledním místě ze zemí OECD v daňových výnosech v poměru k HDP (12,5 %). Je patrné, ţe za této situace potřebuje Mexiko především hlubokou fiskální reformu, kterou lze provést jedině s dalšími nutnými reformními kroky. Zaměříme-li se do budoucna na období příštích třech let (rok ), prezident F. Calderón usiluje o: Potřebný program na potírání extrémní chudoby. Všeobecné zdravotní pojištění dostupné pro všechny občany. Kvalitní vzdělání. Reformu veřejných financí. Hospodářskou reformu veřejnoprávních podniků působících v energetice. Reformu telekomunikací s větší nabídkou sluţeb, technologií a také konkurencí. Pracovně právní reformu, jeţ by usnadnila přístup k zaměstnání. 23 INMUJERES-FNUAP-OPS/OMS-PNUD-UNICEF-UNIFEM-INEGI, Diciembre 2001: El enfoque de género en la producción de las estadísticas sobre trabajo en México. Estadísticas en Género. México, p Oficiální portál pro podnikání a export. [online]. [cit ]. Dostupný z:

59 Deregulaci, která by odstranila formality, jeţ nejsou opodstatněné. Politickou reformu. Hlubší a širší boj s organizovaným zločinem. Úspory se soustřeďují nejenom na sniţování vládních výdajů. Mělo by zaniknout ministerstvo turistiky (jeho náplň a funkce by převzalo ministerstvo hospodářství) a ministerstvo veřejné správy (místo něho bude vytvořen Kontrolní úřad federace, jenţ bude podléhat přímo prezidentovi). Návrh rozpočtu počítá i s omezením počtu vedoucích pracovníků, se sníţením mezd, včetně zredukování výkonných míst středního managementu. Sníţeny budou také náklady na provoz mexických ambasád a ostatní zastoupení v zahraničí. Totéţ se týká zastoupení federálních orgánů v jednotlivých státech mexické federace. Tyto úspory by měly přinést cca 1,4 % HDP Mexika. V rámci boje s chudobou budou nejpozději do roku 2012 podpořeny rozpočty programů Příleţitosti a Potravinová podpora z dosavadních 49,5 mld. pesos (13 pesos = 1 USD) na 74,5 mld. pesos. Příjemci dávek z programu Příleţitosti dosáhnou cca 33 milionů osob, coţ je téměř třetina celkové populace. O 20 % se zvýší rozpočet na národní pojištění, které by mělo sdruţit 10,4 milionu rodin. Zvýšení příjmů státního rozpočtu v celkové výši 2,1 % HDP (pokud bude Calderónem navrhovaná reforma Kongresem schválena) se však neopírá pouze o výše uvedené úspory. Jejich zdrojem je rovněţ zvýšení daňového zatíţení: 3 pesos na kaţdý litr alkoholického nápoje. 0,8 pesos na kaţdou krabičku cigaret. Z 20 % na 30 % by se mělo zvýšit daňové zatíţení u her a loterií. Daň z příjmu by se měla zvýšit pro fyzické i právnické osoby z 28 % na 30 %. Daň z hotovostních vkladů by se měla zvýšit ze 2 % na 3 %. Kromě výše uvedených opatření by další fiskální zdroje měly zajistit dvě nové daně: 2 % na prodej zboţí a sluţeb včetně potravin a léků (příspěvek na potírání chudoby). 4 % na veškeré spektrum telekomunikací (mobilní telefony, internet, televize)

60 Ekonomický balíček počítá pro rok 2010 s následujícím vývojem makroekonomických ukazatelů viz tab. 17. Tab. 17 Prognóza makroekonomických ukazatelů pro rok 2010 HDP 3 % Inflace 3,3 % Běţný účet v milionech USD Deficit státního rozpočtu v milionech pesos Průměrná cena ropy (v USD za barel) 53,9 Těţba ropy denně v milionech barelů 2,5 Zdroj: Banco de México; INEGI. Na návrhy prezidenta obsaţené v předloţeném ekonomickém balíčku jsou uţ první reakce. Zpochybňovány jsou především mimořádné daně na telekomunikace ve výši 4 % a na zboţí a sluţby ve výši 2 %, resp. zahrnutí potravin a léků do této daně. U zdanění telekomunikací zaznívají výhrady i s ohledem na zapojení Mexika do globální ekonomiky a nutnost tento trend rozvíjet; a také s obavou na dopad do rodinných rozpočtů. U zatíţení spotřeby 2 % daní experti vítají, ţe zasáhne i šedou ekonomiku. V září roku 2009 bylo prezidentovi Calderónovi na mimořádné schůzce s prezidentem Konfederace mexických průmyslových komor Salomónem Presburgerem vytýkáno, ţe dojde k neblahému zasaţení podnikatelského sektoru zvýšením daně z příjmu, která tuto činnost ovlivní. Konfederace i další představitelé podnikatelské sféry preferují zvýšení spotřebních daní a vyvíjí tlak na reformu organizací jako jsou PEMEX, CFE, Luz y Fuerza. Mají také výhrady k dani z hotovostních vkladů (obava, aby nedocházelo k domácí tezauraci peněz), na druhé straně opatření chápou jako součást boje s praním špinavých peněz. Informace poskytnuty Zastupitelským úřadem České republiky v Mexico City (Mexiko)

61 4.3 Přírodní indikátory Atmosféra Vzduch v Mexiko City patřil na začátku dvacátého století k jednomu z nejčistších na světě. Během následujících desetiletí došlo k výrazným změnám. Novelista Carlos Fuentes ve své knize Where the air is clear popisuje čistotu mexického prostředí z roku Tehdy byla průměrná dohlednost 100 km, v současnosti klesla na 1,5 km. I spatření zasněţených vulkánů (Popocatepetl, Ixtlacihuatl, Paricutin) je dnes vzácné. Atmosférické znečištění Mexika, zejména pak hlavního města, patří k nejzávaţnějším na světě viz tab. 18. Aglomerace rozprostírající se na ploše cca km² s populací cca 28 milionů obyvatel, je nejohroţenější. Riziková je poloha hlavního města Mexiko City s m n. m. a hustotou lidí na km², vše konspiruje s lidskou aktivitou k produkci jedovatého scénáře. V posledních letech se tato aglomerace potýká s nadprůměrnými čísly znečištění, které je hodnoceno základními standardy měřící ozón a další plyny (HC, NO x ). Ve skutečnosti dochází k permanentnímu nenaplňování mezinárodních standardů, a to oxidu dusičného (NO 2 ) v trojnásobném měřítku a ozónu (O 3 ) v měřítku dvojnásobném. Tyto škodlivé látky způsobují opakované narušování imunitního systému, zdravotní potíţe (bronchiální, astma, bolesti hlavy, podráţděnost očí, riziko rakoviny) a mají vliv na růst vegetace. Spousta faktorů přispěla k těmto okolnostem, kdy národní politika podporovala růst a koncentrovala veškerý blahobyt, včetně zaměstnaneckých pozic do hlavního města. Navíc vše podpořil populační boom i velká závislost na motorizované dopravě. Mexiko City patří k nejrozlehlejším urbanizovaným aglomeracím na světě. Lidé ţijí v údolí Valle de Mexico, které je ohraničené z východní a západní strany horami vysokými 1000 m (obr. 1). Metropolitní oblast Mexiko City je také nazývána Zona Metropolitana de la Ciudad de México (ZMCM), leţí v seismicky aktivní oblasti ve vysoce poloţené pánvi obklopené horami i vulkány. Celkově více neţ 20 % populace Mexika ţije ve Valle de Mexico, kde se soustřeďuje 30 % průmyslu celé země. Třebaţe je jedním z největších velkoměst, zvětšuje se v průměru o 3 % ročně, a více neţ tři miliony dopravních prostředků denně vyjíţdí na místní komunikace Mage, D. a kol., 1996: Urban Air Pollution in Megacities of the world. Atmospheric Environmnent Vol.30, No.5, UNEP and WHO, Elsevier Science, United Kingdom, pp

62 Obr. 1 Demonstrativní ukázka pánve položené aglomerace Mexiko City Zdroj: Yip, M. And Madl, P., December 2000: Mexican aglomeration. [online]. [cit ]. Available from: Tab. 18 Nejznečištěnější města na světě Zdroj: Mage, D. a kol., 1996: Urban Air Pollution in Megacities of the world. Atmospheric Environmnent Vol.30, No.5, UNEP and WHO, Elsevier Science, United Kingdom, pp

63 Výše znečištění v Mexiko City je pravidelně nad hranicí standardů. Aktuálními primárními znečišťovateli jsou fosilní paliva, zdroje z průmyslu a uţívaných technologií (spalování automobilů, vypouštění chemických a oxidačních látek). Jsou nebezpečné a přispívají ke globálnímu oteplování. Většina z nich reaguje a ovlivňuje intenzitu slunečního záření. Produkty z těchto fotochemických reakcí jsou sekundárními zdroji znečištění. Z nich vznikají tzv. aerosoly, které jsou suspendované v částicích, např. vodních kapkách, prachu, sazích a ty způsobují viditelné zbarvení smogu. V důsledku velké nadmořské výšky aglomerace, rozdílným teplotám vzduchu a škále toxických plynů vzniká škodlivá směs. Vzhledem k topografické situaci města zde dochází k tzv. trojfázovému dění (obr. 2). Brzy z rána jsou hodnoty vysoce konstantní, je chladno a pokrývka znečišťujících plynů se drţí při zemi, cirkuluje (klasická inverzní vrstva). V poledne vystoupí slunce nad horizont, dochází k vertikálnímu i horizontálnímu přenosu tepla (rozbíhání vzduchu), mixuje se jeho energie i energie větrná. V pozdním odpoledni se masy větru zdvihnou, dosáhnou vrcholu okolních hor a putují do troposféry (výšky aţ 15 km), kde dochází k částečnému rozptylování škodlivých látek. Kdyby tímto způsobem probíhala kaţdodenní přirozená očista velkoměsta, byla by situace snesitelná, ovšem mnohokrát přetrvává první naznačený stav především v zimních měsících. Obr. 2 Cirkulace vzduchu a tvorba škodlivých látek Zdroj: Yip, M. and Madl, P., December 2000: Air Pollution in Mexico City. Project-Study paper, University of Salzburg, Austria (Dr. W. Hofmann), Department of Biophysics and in Cooperation with the Afro-Asian Institute (Salzburg, Austria) and International Laboratory for Air Quality and Health at QUT (Australia), [online]. [cit ]. Available from: vlastní překlad

64 Ve velké míře ke znečišťování přispívá doprava (výfukové plyny z motorových vozidel), mající za následek vysoký nárůst emisí. Teprve roku 1989 došlo poprvé k radikálnímu řešení. Zavedla se opatření 26, která nařizovala přesná pravidla pro všechny aktivní vlastníky dopravních prostředků. Cílem bylo omezení dopravy jednoho dne v týdnu, a to podle čísla státní poznávací značky. Například automobil s jedničkou na začátku státní poznávací značky nesměl být pouţíván v pondělí, s dvojkou v úterý atd. Toto řešení se stalo mezi lidmi populární, jelikoţ v něm viděli jistou úlevu od svých potíţí. Zpočátku vzrostl zájem o veřejnou dopravu, ale i tak se někteří nedokázali přizpůsobit. Bohatší vrstva obyvatelstva si začala pořizovat nové automobily s jinými státními poznávacími značkami. Navíc docházelo k jejich častějšímu odcizování, uţivatelé si je vyměňovali dle potřeby. Navzdory své popularitě se regulace ukázala jako nedostačující a neefektivní. Některé indikátory dokonce poukazovaly na nárůst emisních látek v ovzduší v období zavádějící tato opatření. Dalším zkušebním krokem ke sníţení emisí bylo zvýšení cen benzínu, vše reagujíce na příjmovou elasticitu poptávky. Data získaná od ledna roku 1987 do prosince roku 1992 doloţila podstatnou změnu v poptávce po benzínu i naftě 27. Tato zjištění indikovala aktuální regulaci s pozitivním dopadem na spotřebu paliva. Ovšem i to nebylo rozhodující. Zkušenost z hlavního města Mexika byla neúspěšná. Regulace ignorovala hlavní principy efektivity a přehlíţela ekonomické iniciativy. V zájmu Mexika i Spojených států amerických je zlepšování kvality ovzduší v Mexiko City i podél americko-mexických hranic 28. V posledních dvaceti letech mají tyto oblasti nelichotivé privilegium patřit mezi nejrizikovější na světě. Z geografického hlediska máme úlohu lehce vysvětlitelnou. Problémová situace je v pánvích ohraničenými horami, čímţ je Mexico City důkazem v podobě, např. termální inverze, atmosférické situace charakterizované nízkými i vysokými teplotami či narušováním ozónové vrstvy. Vzhledem k těmto skutečnostem se mexická vláda začala problémy zabývat a podpořila zavedení kontrolních zařízení do nových automobilů (katalytický konvertor sniţující obsah paliva), i tak bezvýsledně. 26 Eskeland, Gunnar, S., Feyzioglu, Tarhan, December 1995: The 'Day Without a Car' in Mexico. World Bank Policy Research, Working Paper Eskeland, and Gunnar, S., December 1992: Attacking Air Pollution in Mexico City. Finance and Development, pp United States-Mexico Border Health Commission. [online]. [cit ]. Available from:

65 Kvalita vzduchu nemůţe být výrazněji změněna jenom progresivními přístupy k automobilovému průmyslu a provozu na pozemních komunikacích, neboť je třeba tyto kroky propojit i s dalšími klíčovými oblastmi. Region hranice Spojených států amerických a Mexika definuje oblast 100 km severně a jiţně od mezinárodní hranice na základě dohody La Paz. Oblast zabírá přibliţně 2000 mil a odhad populace činí 12 milionu obyvatel s očekávaným dvojnásobným navýšením do roku Jedná se o dynamicky rozvíjející se region, který je ovlivňovaný ztěţujícími zdravotními i sociálními podmínkami: vysokou mírou migrace, zdravotními indispozicemi i výší chudoby. Hranice se skládá ze čtyřech amerických států a šesti států mexických. Má 44 okresů v USA a 80 městských úřadů v Mexiku. Americká hispánská populace dnes patří k největší minoritní skupině. Dle U.S. Census Bureau (2000) statistiky indikují, ţe % zdejší populace si neplatí zdravotní pojištění, její roční příjem činí 14,560 USD. Celkově vzato, výsledky vzdělání jsou nejniţší v porovnání se zbytkem Spojených států s výjimkou San Diega. Do této oblasti spadají tři nejchudší okresy z deseti USA a všech jedenadvacet je povaţovaných za ekonomicky narušené. Díky rychlé industrializaci jsou municipality na mexické straně hranic omezeny přístupem k pitné vodě a základním hygienickým podmínkám. Program mexicko-americké hranice US-Mexico border 2010 řeší problémy vzdálenosti 100 km na sever i na jih od hranic. Hlavním cílem je zlepšení a prodlouţení délky ţivota, a eliminace zdravotních indispozic v důsledku špatného ovzduší. Je první zprávou publikovatelnou v roce Poskytuje základní data od roku 2000 s cíli do roku Je dokumentem, který eviduje zdravotní statistiky oblasti, hodnotí výsledky a usiluje o konkrétní cíle. Problém nízké kvality ovzduší je velkým tématem mexicko-amerického území, resp. území Mexika a Arizony. Města Nogales i Sonora obdrţela půjčku na rozvoj infrastruktury $8.83 milionů od North American Development Bank (NADB) na financování rozvoje chodníků. Cílem programu je vydláţdění 3.2 milionu km² veřejných chodníků. V roce 1992 popsalo United Nations ovzduší v hlavním městě Mexika za nejznečištěnější na planetě Zemi. O šest let později si svoji reputaci nepolepšilo. Bylo prohlášené za zdravotně nejnebezpečnější město. Těchto viditelných dopadů si snadno všímali i obyvatelé, neboť nebylo vidět na vzdálené budovy několika set metrů, začala mizet sněhová pokrývka vulkánů (Popocatepetl, Ixtlacihuatl, Paricutin) a vyskytovalo se mnoho respiračních potíţí

66 Faktory, které přispěly ke špatnému ovzduší: nárůst obyvatel (r miliony, dnes cca 28 milionů); industriální rozvoj; rozšiřování dopravních prostředků o více neţ 3,5 milionu, z nichţ je více neţ 30 % dvacet a více let starých. Posledním nejhrůzostrašnějším faktem je přírůstek aţ o 600 motorizovaných vozidel denně! Tento problém řešila Metropolitní ekologická komise (MEC - Metropolitan Environmental Commission). Úsilí přineslo výsledky. Například v roce 1990 zavedla mexická vláda zlepšovací programy PIICA a PROAIRE, které zakázaly jeden den bez aut příslušné poznávací značky. Navíc bylo nutné vozit kaţdých šest měsíců registrovaná auta do servisů, kde byla následně po naměření výše výfukových plynů certifikována. Program PROAIRE byl završen roku 2000, odkud veškerou iniciativu převzal program PIICA pro rok Ten se zaobíral kvalitou ovzduší, dopady na zdraví, zavedením kontrolních strategií. Navíc vyvstala spousta otázek, které si ţádaly odpovědi, př. Jakým způsobem si lidé všímají rozdílů kontaminací v ovzduší? Jakým způsobem je ovlivňuje? Jak jsou schopní se zapojit do zlepšování kvality ovzduší? Jak mohou být stimulováni? Těmito i jinými odpověďmi se zabývala mexická vláda společně s Canada s International Development Research Centre (IDRC) a Netherlands Trust Fund skrze World Bank a Pan American Health Organization. Výzkumní pracovníci zkoumali zdravotní rizika, způsobující nejvíce nebezpečné zplodiny jako je PM10 tzv. polétavý prach a ozón. PM10 pochází hned z několika zdrojů a to z odpadu, prachu unášeným větrem, výfuků dieselových souprav a lesních poţárů. Velká míra těchto látek dopadá na oční ústrojí, způsobuje dýchací potíţe i kardiovaskulární onemocnění. Z oddělení sekretariátu ţivotního prostředí biolog Roberto Muňoz Cruz tvrdí: Není to pouze vzduch, který lidi usmrcuje, ale je jedním z největších adeptů, poněvadţ délka ţivota se díky němu v průměru o osm let zkracuje

67 Sekretariát spolupracuje na projektech s Národním centrem pro hygienu prostředí, nevládními organizacemi i Institutem ţen v Mexiko City. Vědci a výzkumníci z osmi akademických, vládních, donátorských i neziskových organizací v Holandsku, Mexiku, Spojených státech amerických, přispívají ke zdravotním studiím ozónu a PM10. Studie monitorující vzduch a výši znečistění odhadují, ţe bude kvalita vzduchu v roce 2010 podobná jako ke konci devadesátých let, kdy byly standardy ozónu téměř 90 % a PM10 překročil standard v případě % dní. Zdravotní náklady společně s narůstající výší znečišťování rostou (léky, pobyty v nemocnicích). Výzkumný tým v čele s Muňezem se zabýval vyuţíváním benefitů lidí, kteří si pravidelně platí zdravotní pojištění. Zjistil, ţe jej vyuţívají lidé převáţně nemocní s respiračními problémy, ale i matky dětí, které jimi trpí. Kdyby došlo ke sníţení PM10, mělo by to pozitivní zdravotní i finanční dopady. Sníţení ozónu a PM10 jenom z 10 % by přineslo úspory v průměru 760 USD milionů ročně, sníţilo akutní onemocnění i menší bolestivé utrpení. Tyto informace poskytl program PROAIRE , který vyuţil 15 USD bilionů finančních prostředků veřejných i soukromých investic do projektů směřujících k rovnováze ovzduší. Další program, který je ve velké míře v Mexiku vyuţívaný je ALOHA (Areal Location of Hazardous Atmospheres) a CALINE-3. ALOHA je specializovaným programem řešící toxikologické i fyziologické struktury exhalátů, charakterizuje je např. v atmosférických podmínkách. Zkoumaný balíček obsahuje hlavní vlastnosti zhruba 700 látek, snaţí se o jejich výsledky a simulaci. Tento program uţívá dvou rozdílných modelů tzv. Gaussův model lehkých plynů a model těţkých plynů Spicera a Havense (1989). Předpokládá rovný terén, bez chemických reakcí, bez ohně, nehybné-neměnné emisní podmínky, zkrátka konstantní model látek v ovzduší. Hlavním rysem modelu je výpočetní rychlost. CALINE-3 je modelem pro předpovídání výše znečištění v blízkosti dálnic a hlavních silničních tepen, měřící se v rozdílných podmínkách. Vychází z modelu Gausse, ale navíc začleňuje moţnost výskytu nánosu sedimentů

68 Ve většině případů jsou energetické poţadavky v Mexiko City závislé na derivátech fosilních paliv. Je to komplex organických sloţek, především uhlovodíků s malým mnoţstvím dalších organických látek (dusík, síra, kyslík), který je hojně vyuţívaný do motorů vozidel nebo vyhřívacímu systému v domácnostech. Národní naftovou produkci zaujímá společnost PEMEX (Petróleos Mexicanos), reprezentující hlavní energetickou produkci Mexika a 4,5 % světové produkce. Skladba petrolejových frakcí (nafty) zahrnuje: LPG (liquefied petroleum gas), automobilový benzín, motorovou naftu a palivový olej. Je třeba zmínit, ţe je nafta hlavní vývozní komoditou. K soukromému uţívání se zjistila spotřeba 78 %, 9 % taxi doprava, 7 % příměstská doprava, 4 % veřejné autobusy, 1 % metro a méně neţ 1 % tramvajová doprava. Počet vozidel v Mexiko City si vyţaduje důmyslný systém dopravního spojení. Samozřejmě se zde vyskytuje tzv. tráfico přetíţené ulice auty stojících v několika kilometrových frontách. Právě ony jsou největšími nositeli škodlivých látek do ovzduší. Stejně jako v ostatních velkých městech je potřeba zredukovat příčiny znečišťování. Dle různých studií byl rozpoznaný hlavní zdroj v dopravě, a tak vznikly různé strategie s cíli sníţit a kontrolovat výši hodnot v atmosféře. Vzniklo několik speciálních programů v dopravě, které se aplikovaly v ZMCM: Implementace (vládní nařízení) jednodenního zastavení aut Hoy no circula. Dále tzv. Stopping days zakazovaly uţívání automobilů k soukromým účelům, podporovala se forma veřejné dopravy. Kontrolovaly se vozy a měřily unikající výfukové látky z motorů. Testovala se paliva a jejich kvalita, technologie, emise. Je jisté, ţe se všechna opatření nesetkala s celkovou pozitivní odezvou, ale i tak získala nové strategie, které přispěly k poklesu znečišťování. Osvědčily se různé programy a to především povinná implementace katalytických transformátorů do nových automobilů a omezení sirných látek v pohonných hmotách

69 Abychom docílili sníţení dopravních prostředků na silnicích o třetinu, je podstatné věnovat pozornost městské hromadné dopravě (obr. 3). Cílem mexické vlády je zdokonalení a uspořádání příměstské dopravní sítě, cirkulující v mezích vnitřního pásma velkoměsta ZMCM i městských obvodů. Jistě není překvapující, ţe podzemní dráha s 11 linkami je jednou z největších transferových systémů na planetě Zemi. Souhrnná délka metra v Mexiko City je dlouhá 202 km (nezapočítává se tramvajová linka na povrchu obsluhující jiţní část města 18 stanicemi a ţeleznice). Podzemní dráha je jedna z prvních vyuţívající symboly a barvy k identifikaci stanic metra. Má zdaleka nejekonomičtější cenu přepravy dostupnou i pro nemajetné (1 lístek 0,20 USD, srpen 2008). Počet přepravujících se pasaţérů kontinuálně narůstá. Důvodem bývá nutnost přemístění do škol i zaměstnání a zpět v hodinách tzv. špičky. V roce 1997 zprostředkovala vláda informaci, ţe většina občanů D.F. (74 %) cestovala veřejnou dopravou. Privátní doprava (omezeného vzorku obyvatelstva) zahrnuje pouze ¼ způsobu dopravy, zato uţívá téměř ¾ veškeré energie obstarané společností PEMEX. Pro majoritní počet občanů je metro (MTS - Metropolitan Transportation System) v rámci ZMCM tím nejdůleţitějším prostředkem, jímţ se denně přepraví 4,5 milionu pasaţérů. Kromě metra zde existují další dva elektrické systémy dopravy a to tramvajová síť nazývaná light train, která pojme zhruba 2 % lidí; a ţelezniční systém dotovaný vládou. Dále městy jezdí příměstské autobusy poháněné dieselovými motory. Převáţná většina je v ţalostném stavu, jsou zastaralé a chabě udrţované. Toto je rámcový problém většiny vozidel. Nejenom z tohoto důvodu vznikl v Mexiko City standardní index znečišťování IMECA (ze španělštiny Indice Metropolitano de la Calidad del Aire ) viz tab. 19. Obr. 3 Třinácti-proudová silnice Zdroj: vlastní fotografie

70 Je to index zjišťující kvalitu vzduchu, zkoumající hodnoty atmosférické kontaminace a jeho účinky na zdraví v rámci jistých regionů. Imisní stupně překročující 100 bodů ve škále stanovené IMECOU, jsou nebezpečné lidskému zdraví (graf 14). Tab. 19 Standardní index znečišťování a jeho kritéria v Mexiku IMECA Dobrý Nevhodný Špatný Velmi špatný Vhodný pro Znatelné pro Nevhodné pro Vysoké riziko a jakékoli outdorové citlivé jedince osoby dopad na zdraví aktivity s respiračními osob problémy UV -INDEX Nízký 0-4 Střední 4-7 Vysoký 7-9 Extrémní 9-15 IMECA PST (24hr) µg/m³ PM10 (24hr) µg/m³ SO 2 (24hr) ppm NO 2 (1hr) ppm CO (8hr) ppm O 3 (1hr) ppm Mexické hodnoty a versus mezinárodní hodnoty Okamţité Dlouhodobější Min. prahová hodnota pozorování pozorování Škodlivá látka Koncentrace (časový úsek) Maximální přípustná EEA (EU) b NAAQS (US) c NEPM (AUS) d frekvence Ozón (O 3 ) 0.11 ppm 1x za tři roky 0.12 ppm 0.12 ppm 0.10 ppm (1 h) Oxid siřičity (SO 2 ) 0.13 ppm 1x ročně 0.125ppm 0.14 ppm 0.08 ppm (24 hodin) Oxid dusičný 0.21 ppm 1x ročně 0.04 ppm 0.053ppm 0.03 ppm (NO 2 ) (1 h) Kysličník uhelnatý 11 ppm 1x ročně 10 ppm 9 ppm 9 ppm (CO) (8 hodin) Částice menší neţ 150 µg/m 3 1x ročně 120 µg/m µg/m 3 50 µg/m 3 10 mikrometrů (PM 10 ) (24 hodin) Olovo (Pb) µg/m µg/m µg/m 3 Zdroj: Yip, M. and Madl, P., 2000: Air Pollution in Mexico City. Project Study paper. University of Salzburg, Austria (Dr. W. Hofmann). Department of Biophysics and in Cooperation with the Afro-Asian Institute (Salzburg, Austria) and International Laboratory for Air Quality and Health at QUT (Australia), [online]. [cit ]. Available from: vlastní překlad

71 Graf 14 Statistické údaje zachycující výši znečištění (IMECA) Zdroj: Yip M. and Madl P., Air Pollution in Mexico City; Project-Study paper, University of Salzburg, Austria (Dr. W. Hofmann), Department of Biophysics and in Cooperation with the Afro-Asian Institute (Salzburg, Austria) and International Laboratory for Air Quality and Health at QUT (Australia), [online]. [cit ]. Available from:

72 4.3.2 Půda Na základě odlišných komponentů je půda klasifikována jako: zemědělská, lesní, industriální a obytná. V Mexiku je největší rozmanitost půd, která zahrnuje 87 % typů půd z celé planety; lesy, louky a pustiny nevyjímaje (viz tab. 20, 21). Odlesňováním je v Mexiku zasaţeno 4,2 % primárního lesního porostu. Většina mexické půdy podléhá degradačním procesům. Výsledkem je přibliţně km 2 potenciální, produktivní, hospodářské půdy, která je bezprizorně ponechána. Mexičtí experti odhadují, ţe je 87 % problémů způsobeno nevhodnou kultivací půdy či nadměrnou pastvou; 18 % exploatací lesů a dřevinnou vegetací. Klimatické podmínky k produktivní půdě nikterak nepřispívají, střídají se periody dešťů i sucha, jeţ ztrpčují tyto problémy. Přírodní a socioekonomické dopady desertifikace se více a více rozšiřují. Lidé opouštějí degradovanou půdu a stěhují se na úrodnější území. Commission on Immigration Reform (CIR) se věnovala studii dopadů na migraci obyvatel v Mexiku. Došla k interesantním výsledkům, např osob je ročně donuceno k migraci ze suchých a polosuchých oblastí. V důsledku desertifikačních procesů dochází k poškozování km 2 povrchu ročně, a farmáři se vzdávají dalších cca 400 km 2 farmářské půdy. Tab. 20 Zemědělská půda Zemědělská produkce a její výnosnost Mexiko Střední Amerika Svět Průměrná produkce obilí (tisíc metrických tun), 28,405 33,983 2,075,387 rok Průměrná výnosnost z pole (kg/ha), rok ,765 2,529 3,096 Per capita produkce (t/osoba), Zemědělská půda Obdělávaná (000 tun), rok ,300 43,426 1,501,452 Celková orná půda (%) rok ,9% 16,0% 11,3% Celková orná zavlaţovaná půda, (%) rok ,8% 19,1% 18,3% Zemědělské vklady Průměrné roční uţívání umělých hnojiv 1,815 2, ,360 (tisíc metrických tun), rok 1999 Intenzita (kg/ha) Uţívání pesticidů, (kg/ha) X X X Počet traktorů, , ,669 26,334,690 Procento GDP ze zemědělských aktivit, rok ,4% 6,1% 5,0% Zdroj: FAOSTAT on-line statistical service, FAO Food and Agricultural Sector. [online]. [cit ]. Available from:

73 Tab. 21 Lesy, louky, pustiny v Mexiku Zalesněná oblast Mexiko Střední Amerika Svět Celková zalesněná oblast, 2000 (000 ha) 55,205 78,737 3,869,455 Přirozeně zalesněná oblast, 2000 (000 ha) 54,938 76,556 3,682,722 Plantáţe, 2000 (000 ha) 267 1, ,733 Celkem suché oblasti, (000 ha) 135, ,063 5,059,984 Změny: Celkové, % -11% -2% Přírodní přirozená oblast, % -11% -4% Plantáţe, X 0% 3% Původní les v % celkové plochy 56% 67% 48% Zalesněná oblast v roce 2000 jako % celkové plochy Typy ekosystémů: 28% 29% 29% Celková plocha země 195, ,325 13,328,979 Lesy 29% 34% 24% Křoviny, savana, pastviny 53% 41% 37% Půda úrodné vegetace 17% 22% 20% Urbanistická zástavba 0,1% 0,1% 0,2% Neúrodná vegetace; sníh a led 1% 1% 16% Mokřady a vodní ramena 1% 3% 3% Produkce a těţba dřeva: Roční surová produkce dřeva: Celková, (000 m3) 22,940 68,541 3,261,621 Palivo, (000 m3) 15,677 59,230 1,739,504 Industriální, (000 m3) 7,263 11,743 1,522,116 Dřevěné desky, (000 m3) ,390 Papír a lepenka, (000 m3) 3,774 4, ,206 Obnovený papír, (000 m3) 920 1, ,404 Průměrná hodnota obchodu s dřevařskými produkty: Import, (tisíc USD) 1,429,653 2,445, ,932,629 Export, (tisíc USD) 388, , ,313,009 Export dřevařských produktů jako % celkové hodnoty vývozů v roce 1997 X 0,3% 2,0% Zdroj: FAOSTAT on-line statistical service, FAO Forestry Sector. [online]. [cit ]. Available from:

74 4.3.3 Oceány, moře, pobřeží Délka mexického pobřeţí je km. Na západě je tichomořské pobřeţí, atlantské na východě, jehoţ část omývá Mexický záliv a část Karibského moře. Středoamerický příkop dosahující hloubek přes 6 km se táhne na jihu při pobřeţí. Více jak tři tisíce ostrovů leţí na 370 km v tzv. zóně Zona Económica Exclusia (ZEE), vč. těch největších Isla Tiburón, Isla Ángel de la Guarda a Cozumel viz tab. 22. Tab. 22 Pobřežní zóna a exklusivní zóna Zdroj: INEGI Geografía. Aspectos generales del territorio mexicano. Extensión territorial. Koncentrace vodních řas v pobřeţních vodách je značná. Nezdravý růst řas Karenia brevis se objevuje v pobřeţních oblastech USA i Mexického zálivu (Bushaw et al. 1997) 29. Některé řasy jsou uţitečné a slouţí k výrobě energie, jiné zabíjejí silnými toxiny prostřednictvím potravinového řetězce vyšší formy ţivota. Často dochází k úmrtí milionů ryb i otravám lidí. Mají nepříznivý dopad na kvalitu pobřeţí, rybolov, cestovní ruch i ekonomiku. 29 Bushaw, N., 1997: Harmful Algal Blooms. NOAA's State of the Coast Report. Silever Spring, MD: National Oceanic and Atmospheric Administration. [online]. [cit ]. Available from:

75 Je-li koncentrace vodních řas cca 0,5 milionu buněk na litr, dochází k úhynu ryb i mořských savců. Průměrná koncentrace vodních řas ve vodách se pohybuje okolo 0,1 milionu buněk na litr, tj. asi 8,6 % mnoţství vod. I přes nepřiměřenou koncentraci vodních řas v mexických vodách, dochází k rychlé reprodukci ryb a velkému odchytu hlavních druhů (Mexický záliv kranas, ostnatec, garnát; Karibské moře kanic prouţkovaný, sněţný, červavý; škeble královská). Jelikoţ docházelo k nepřiměřenému odchytu těchto druhů, rozhodl se úřad pro rybářství The Gulf of Mexico Fishery Management Council k eliminaci ročních odchytů. Třebaţe jsou některé druhy schopny rychlé reprodukce, jiné jsou náchylné a zaslouţí si určitou formu ochrany 30. Rybářství se stalo populární pro skupinové gangy, a překročilo svoji mez zdravé udrţitelnosti za poslední dvě desítky let (obr. 4). Před rokem 1960 se zhruba v 50 % mexických rybářských oblastech lovily pro export velmi cenné druhy (tuňáci, langusty, krevety). Odhady do roku 1970 byly vyčíslené na cca milionu tun/rok. Následně vzrostla ve světě poptávka po industriálních odchytech sardinek a ančoviček, stejně tak po jiných druzích chovaných v uměle vytvořených nádrţích se slanou vodou. Odchyt se vyšplhal na neuvěřitelných milionu tun ročně. Roku 1983 byl následně zaznamenaný kolaps, jenţ byl ovlivněn přírodními a ekonomickými faktory, které sníţily odbyt. Výnosnost klesla na tun/rok. Od té doby osciluje mezi 1,2 1,4 miliony tun ročně (graf 15). V roce 2001 vynesl export zisk ve výši USD (graf 16). 30 Gulf of Mexico Fishery Management Council (GFMC), March April 2009: Stock Assessment of Gag Grouper in the Gulf of Mexico, SEDAR Update Assessment. Predecisional draft copy. Report of Assessment Workshop. Miami, Florida

76 Graf 15 Průměrný roční odchyt mořských ryb v tunách, Mexiko Zdroj: Country Profile of the Food and Agriculture Organization of the United Nations Fishery Sector, [online]. [cit ]. Available from: Graf 16 Obchod s rybami a jejich produkty v Mexiku v letech Zdroj: Country Profile of the Food and Agriculture Organization of the United Nations Fishery Sector, [online]. [cit ]. Available from: Obr. 4 Rybář z Acapulca Zdroj: vlastní fotografie