Analýza rámování jaderné energetiky českými politickými elitami

Transkript

1 MASARYKOVA UNIVERZITA FAKULTA SOCIÁLNÍCH STUDIÍ Katedra mezinárodních vztahů a evropských studií Mezinárodní vztahy a energetická bezpečnost Analýza rámování jaderné energetiky českými politickými elitami Magisterská diplomová práce Jakub Černohorský Vedoucí práce: Mgr. Jan Osička, Ph.D. UČO: Obor: MVEB Imatrikulační ročník: 2012 Brno, 2014

2 Prohlášení o autorství práce Prohlašuji, že jsem diplomovou práci Analýza rámování jaderné energetiky českými politickými elitami vypracoval samostatně a použil jen zdroje uvedené v seznamu literatury. V Brně dne Jakub Černohorský 2

3 Chtěl bych na tomto místě poděkovat Mgr. Janu Osičkovi, Ph.D. za vedení práce, cenné rady a připomínky a za jeho shovívavost při naší komunikaci. 3

4 Obsah Seznam zkratek... 5 Úvod... 6 Teoretická část... 7 Ontologie... 7 Epistemologie... 9 Sociální konstruktivismus v rámech Normo-centrický přístup Diskurzivní analýza Teorie rámování Nejčastější definice rámů Druhy rámů Typy rámů Šablony rámů Empirická část Analýza rámování Výběr dat a jejich validita Vývoj jaderné energetiky v ČR Identifikované rámy Futurismus Nacionalismus Energetická bezpečnost Závislost/suverenita Hospodářský růst Ekologismus Alternativní pohled Šablona: Rámy bezmocnosti Rodový rám: Konzervatismus Hlavní rámy Hlavní rám racionalistické politiky Racionalismus v česku Shrnutí analytické části Závěr Rámování opozicí a vládou Rozdíly v rámování politickými elitami Rámování před a po havárii JE Fukušima Zdroje Zdroje korpusu

5 Seznam zkratek ČSSR... Československá socialistická republika SSSR... Svaz sovětských socialistických republik JE... Jaderná elektrárna EU... Evropská unie ČR... Česká republika IAEA... Mezinárodní agentura pro atomovou energii MPO... Ministerstvo průmyslu a obchodu MŽP... Ministerstvo životního prostředí MZV... Ministerstvo zahraničních věcí MWh... Megawatthodina MWe... Megawatt elektrického výkonu 5

6 Úvod Přibližně od přelomu tisíciletí dochází k velkým změnám v oblasti energetiky a obor energetické bezpečnosti stále více nabírá na významu. Měnící se vztahy mezi dodavateli a příjemci energetických surovin, rostoucí závislost států na jednom zdroji energie či na jednom dodavateli, strach z nedostatku ropy a oil peaku, nebo rostoucí požadavky na společensky přijatelné zdroje energie a zdroje šetrné k životnímu prostředí. Všechny tyto důvody, a také mnoho dalších, způsobují rostoucí zájem o porozumění současné energetické situaci. Porozumění je totiž klíčem ke správné analýze situace a ke zvolení vhodné politiky na mezinárodním i domácím prostředí. Energetika hraje stále větší roli v mezinárodních vztazích, protože je stále více provázaná s hospodářstvím států a v některých přídech je vnímána i jako součást politiky. Její význam rovněž roste díky tomu, že některé energetické a environmentální projekty přesahují možnosti jednotlivých národních států. Státy pak hledají řešení v mezinárodní spolupráci a v účasti v mezinárodních organizacích. Aby bylo možné se v energetice efektivně orientovat, je třeba pochopit, jak je energetická politika utvářena a jaké signifikantní faktory a proměnné ji ovlivňují. V ne tak dávné minulosti jsme byli svědky dvou událostí, které výrazně změnily energetické uvažování velké části evropských států. Jednou z těchto událostí byla takzvaná ukrajinská plynová krize, kdy došlo ke snížení a poté k úplnému zastavení dodávek zemního plynu do střední a východní Evropy. Tato událost vedla k přehodnocení energetické politiky mnoha států a otřásla pozicí Ruska, respektive Ukrajiny, jako spolehlivých energetických partnerů, ať již jak dodavatelského, nebo tranzitního státu. Druhou událostí byla přírodní katastrofa v Japonsku a následná havárie jaderné elektrárny Fukušima. Tato událost napomohla ke změně vnímání jaderné energetiky a v případě Spolkové republiky Německo to dokonce vedlo k téměř úplnému odklonu od využívání jaderné energie. Cílem této práce je pokusit se objasnit, jak dochází k rámování jaderné energetiky českými politickými elitami. Tedy jakým způsobem české politické elity představují samotnou jadernou energetiku a události s ní spojené. Výsledná zjištění by nám měla pomoct pochopit, jak funguje utváření české energetické politiky v oblasti jaderné energie. Díky tomuto zjištění snad budeme schopni lépe předvídat budoucí vývoj a směřování jaderné energetiky. Česká energetická politika je ovlivňována nejen historickou tradicí a vnitrostátními podmínkami, ale z velké části také událostmi na mezinárodním poli, politikou sousedních zemí a především politikami Evropské unie, které je Česká republika součástí. Proto je nutné do práce zahrnout i dění na mezinárodním poli uvědomovat si vliv zahraničních událostí i uvnitř ČR. 6

7 Jen velmi těžko si lze představit koherentní analýzu energetické politiky více států současně. Každý stát má jiné přírodní podmínky, jinou historickou tradici, jiný energetický mix, jiný stupeň energetické závislosti a i společnost je v různých státech odlišná. Proto věříme, že je v tomto případě mnohem přínosnější zkoumat státy jednotlivě s ohledem na jejich mezinárodní vztahy a vlivy mezinárodního prostředí. Zároveň věříme, že energetická politika je tvořena politickými elitami, společností a hlavně ovlivněna mezinárodním děním. Všechny tyto aspekty zohledňuje analýza rámování, kterou jsme si vybrali jako hlavní nástroj pro výzkum tématu. Analýza rámování by nám měla být schopná poskytnout ucelený, ale konkrétně podložený pohled na to, jakým způsobem je jaderná energetika vnímána a zároveň prezentována. Teoretická část V této části práce popíšeme a vysvětlíme teoretickou základnu, na které je postavena analýza rámů jaderné energetiky v ČR. Prozkoumáme nejzákladnější teoretické koncepty, ze kterých analýza rámování pochází, tedy ontologickou koncepci a epistemologii. Dále se soustředíme na konkrétnější teoretické koncepty, které již ontologickou a epistemologickou tradici vymezují a dotýkají se konkrétně toho, za jakých podmínek je analýza rámů vůbec možná. Jedná se o sociální konstruktivismus a v jeho rámci také diskursivní analýzu. Rovněž se dotkneme symbolického interakcionismu, protože je nutné si uvědomit, jak vzniká pravda, která také podmiňuje existenci rámů. Ontologie Ontologie je obecně věda, která se zabývá bytím, existencí a realitou. Protože rámy pomáhají utvářet a třídit poznání a realitu, musí se celá práce pohybovat v určitém ontologickém kontextu. Protože se v této práci bavíme o rámování určitého politického tématu politickými elitami, je třeba zúžit naši metateorii na ontologiipolitickou. Tu lze dle Blasera popsat jako ontologii, která se musí zabývat vytvářením reality a svým vlastním zapojením ve vytváření reality. (Blaser 2012) Protože rámy svým způsobem realitu zjednodušují, neboli upravují a tím pádem vytváří, je tento přístup vhodný. Jedním z prvních úkolů, které je třeba vyřešit, je rozhodnutí, v jaké rovině se tato práce bude pohybovat. Nabízí se několik způsobů, jak můžeme přistoupit k předmětu našeho zkoumání. V naší práci totiž budeme zkoumat jak individua, která sama vytváří realitu prací s rámy, tak různé skupiny a celky, a zároveň budeme zkoumat rámy, které jsou ovlivňovány různými skupinami, jinými aktéry a různými událostmi, a zároveň je sami ovlivňují. Aktér je pro naši práci důležitý. Musíme každému rámu přiřadit i aktéra, který rám vytváří, nebo který jej podporuje. Bez spojení rámu a aktéra bychom se jen těžko vyvarovali čistě popisné práci. 7

8 Spojením aktéra a konkrétního rámu jsme schopni zjistit mnoho užitečných informací, jako například rozdíly mezi rámy, jež prosazují členové vlády a opozice, případně zda se liší rámy zástupců jednotlivých ministerstev, politických stran, nebo zda se mění v čase. Přiklonit se k ontologickému individualismu by znamenalo zabývat se pouze aktérem, který utváří realitu a jeho realita je zároveň utvářena pouze jeho vlastním přičiněním. Znamenalo by to taktéž věřit, že je jediným a neovlivnitelným aktérem celého procesu rámování a tím pádem není ničím ovlivněn. (Ratner 2008) Podle Goffmana však rámy a proces rámování nelze oddělit od vnějších proměnných, ani jej celkově nelze vnímat samostatně. (Goffman 1986) Goffman vlastně tvrdí, že žádné rámy nemohou existovat samy o sobě či bez autora rámování, nebo publika. S tímto přístupem se proto nemůžeme zcela ztotožnit, přestože je třeba si uvědomit, že rámy mohou být vytvářeny vědomě a zcela úmyslně za různými účely. (Poletta 2006: 10) Další přístup je pak holistický a vychází z toho, že předmět zkoumání je vždy součástí celku. Nelze zkoumat jednotlivé části celku, protože samotný celek je více, než součet jeho částí. (Hay 2009) Zkoumané politické elity tedy sice tvoří celek a dalo by se tedy předpokládat spíše využití holistického přístupu, ale ani to zde není zcela možné. Politické elity sice určitý celek tvoří, ale je možné mezi nimi vysledovat velké rozdíly a zajisté jsme schopni identifikovat rozdíly i v procesu rámování jednotlivých elit, například na základě politické příslušnosti, členství ve vládě, či opozici, nebo jiném případě. Syntézu nabízí Ratner, který tvrdí, že holistický celek lze rozložit na jednotlivé logické části, ve kterých jsou přítomné charakteristiky celku. (Ratner 2008) Tím pádem bude zachována důležitost holistického celku a zároveň zohledněny jednotlivé relevantní části. Tímto se dostáváme k propojení s mezinárodními vztahy. Realismus analogicky s holismem preferuje jako hlavního aktéra mezinárodních vztahů stát. (Karlas 2004: 7) Mohla by vyvstat pochybnost o rozhodnutí zkoumat tato zdánlivě vnitropolitická témata z hlediska mezinárodních vztahů. K tomuto ale existuje relativně jednoduché vysvětlení. Vnitrostátní politické elity jsou jednak ovlivňovány mezinárodním prostředím a jednak jej svými činy samy ovlivňují. Konkrétně energetická politika v Evropské unii nemůže existovat bez interakcí se zahraničními entitami. Toto je způsobeno mnoha faktory, mezi něž patří například propojenost energetických sítí, obchodní styky s jinými státy, exportní charakter české energetiky a existence mezinárodních energetických společností a organizací. V rámci našeho tématu obecně nelze chápat stát jako uzavřený systém. Proto je pro zkoumání rámů vhodná disciplína mezinárodních vztahů. S holistickým individualismem má stejný předmět zkoumání i liberalismus, který za hlavního aktéra mezinárodních vztahů považuje jedince a rovněž různé sociální skupiny uvnitř státu, kteří mají vliv na utváření politiky státu. (Karlas 2004: 7) Je sice pravdou, že základní rovina mezinárodních vztahů 8

9 probíhá vždy mezi státy, ale zároveň dle Hudsona (2005) stejně jako teorie liberalismu (Karlas 2004) je ospravedlnitelné zkoumání jednotlivců: Můžeme používat analytickou rovinu, kterou představuje stát, ale musíme vědět, jaké věty jsou na domácí úrovni používány a jaký je jejich význam. (Hudson 2005: 5) Epistemologie Teorii rámování nelze vysvětlit a analýzu provést bez představení epistemologické tradice, která rámování dává předpoklady k existenci. Analýza rámování vychází z diskursivní teorie, která má kořeny v sociálně konstruktivistické epistemologii, která odmítá existenci univerzální pravdy a je skeptická ke konceptům jako objektivita, důkaz a kumulace vědění. (Fletcher 2009: 800) Pro naši práci je nutné najít vhodný epistemologický rámec. Výběr vhodného rámce se díky povaze výzkumu může jevit jako poměrně snadná záležitost, ale i přesto má jistá specifika. Drulák identifikuje 3 základní epistemologicko-metodologické pozice: kvantitativní výzkum, vysvětlující kvalitativní výzkum a interpretující kvalitativní výzkum. (Drulák 2008: 15) Kvantitativní výzkum je pro analýzu rámů samozřejmě nevhodný, protože nehodláme sledovat mnoho případů s malým množstvím proměnných, ale naopak. Zbývají nám tedy dva druhy kvalitativních přístupů, z nichž je třeba zvolit ten vhodnější. Jak tvrdí Drulák, vysvětlující přístup se snaží prozkoumat daný případ a propojit ho s určitou teorií, přičemž se snaží nalézt kauzální vysvětlení a identifikovat různé proměnné. V našem případě sice určitou teorii využíváme, ale nesnažíme se ji naším výzkumem rozšířit, nýbrž se pokusíme teorii aplikovat na zjištěné výsledky. To nám pomůže k identifikaci a hierarchizaci rámů. Tato teorie nám tedy bude sloužit spíše metodologicky. V naší práci se nebudeme zaměřovat na to, z jakého důvodu dochází k vytváření sociální reality, ale spíš se soustředíme na to, jak jsou tyto diskurzy sociálně konstruované. Interpretativní kvalitativní přístup odmítá pracovat s kauzálními souvislostmi. Jeho cílem je rekonstrukce subjektivních, či sdílených významů, které jednotlivci a skupiny přisuzují realitě. (Drulák 2008: 19) Interpretace těchto významů pak pomůže pochopit jednání aktérů. Jelikož se v analýze rámů budeme zabývat subjektivním přístupem aktérů k určitému tématu a jeho interpretací, mnohem vhodnější se jeví přístupy interpretativní kvalitativní. Drulák k tomuto dále dodává, že významným výstupem interpretativního výzkumu jsou typologie, ať již nové, nebo revize stávajících. (Drulák 2008:20) V našem případě můžeme tyto typologie srovnat s obecnými rámy (viz dále), které slouží k utřídění poznatků a k vytvoření jakési přehlednosti ve výsledcích výzkumu, tedy zjištěných rámech. 9

10 Zmínili jsme Fletcherovo vysvětlení původu analýzy rámování. Jejím původem je sociálně konstruktivistická epistemologie. Ta v sobě nese ještě jeden podstatný rozpor, který Audie Klotz nastiňuje otázkou, zda můžeme chápat intersubjektivní porozumění jako sociální fakta, nebo je třeba brát v potaz i výzkumníkovo interpretaci?. (Klotz 2006: 356) Dále tento rozpor charakterizuje jako boj mezi moderním a postmoderním přístupem, neboli positivismu proti postpozitivismu. (ibid) Řešení nalézá Klotz v práci Johna Ruggieho, který tvrdí, že instituce jsou sociální fakta, protože se aktéři shodují na tom, že existují. (Ruggie 1986: 12) Rámy jsou také sociálně konstruované a jejich základem je aktérova interpretace reality. Katzenstein, zástupce positivistů, tvrdí, že významy mohou být stabilní a poznatelné, tedy nezávislé na postavě výzkumníka. (Katzenstein 1996) Není tedy třeba postavu výzkumníka v samotném výzkumu nijak zohledňovat. Na druhou stranu postpozitivisté podle Weldese zdůrazňují nestabilitu významů, důležitost kultury a sledování dějové linie. Pracujeme prý v jakémsi hermeneutickém kruhu bez jakéhokoliv objektivního stanoviska pro analýzu. Tvrdí, že výzkumníkovo zázemí a vztah ke zkoumanému objektu dokáže různými způsoby ovlivnit vnímání situace. (Weldes 1999) Odmítají tedy koncept objektivity a zároveň práci s proměnnými. Zdroje informací pro rámy mají spíše interpretativní charakter závislý na subjektivním porozumění aktéra, takže postpozitivismus se jeví jako vhodnější přístup. Pro pozitivistické zařazení ale hraje platnost kauzálních pravidel roli pouze v daném kontextu, který je typický pro případovou studii. Tomuto chápání se také podobá náš výzkum jedná se o rámy v konkrétním kontextu i čase. Toto rozpolcení teorie rámů mezi pozitivismem a postpozitivismem ale nemusí znamenat nekonzistentnost teorie. Spíš to poukazuje na průnik obou přístupů a uznání intersubjektivního porozumění. (Klotz 2006:356) Creed (2002) tvrdí, že abychom analýzu rámů mohli provést co nejpřesněji, je třeba se zaměřit ve sledovaných rámech nejen na projev samotný, ale také na jeho význam, pozadí rámu a záměry řečníka. (Creed et al. 2002: 13) Dále uvádí, že pro kvalitní výzkum si musíme uvědomit, že politická scéna není utvářena pouze těmi hlasy, které jsou nejvíce slyšet, ale že některé jsou neprávem upozaděny silnou pozicí jednoho aktéra a slabší pozicí jiného. Stejně tak bychom měli brát v potaz názory a rámy, které slyšet nejsou vůbec. (Creed et al. 2002: 14) Creed má sice pravdu v tom, že tyto hlasy jsou ve společnosti v některých případech nezanedbatelné. Na druhou stranu protože nebudeme dělat průzkum celé české společnosti (nejde nám ani o generalizaci zjištění), ale pouze politických elit, bude nám záležet pouze na prohlášení vybraných jednotlivců a skupin. Tím pádem nemusíme řešit ostatní aktéry, jejichž názory a projevy jsou upozaděné. Výběr zkoumaného korpusu a výběr aktérů bude vysvětlen později v textu. Navíc přeneseně, toto riziko s sebou nese každý výzkum ve společenských vědách. Může se samozřejmě stát, že výzkumník nezahrne nějakou 10

11 výpověď, ale v sociálních vědách ani nemůžeme dosáhnout přesného zjištění, pouze určitého stupně pravděpodobnosti správnosti našich výsledků. Sociální konstruktivismus v rámech Úkolem této kapitoly je představit konstruktivistickou tradici a ukázat, jak je propojena s teorií rámů. Abychom byli schopni propojení ukázat, je třeba si nastínit stručný vývoj teorie, její základní koncepty a předpoklady. Dotkneme se také tématu, jak konstruktivismus ovlivňuje vnímání rámů. Počátky konstruktivismu sahají až k Immanuelu Kantovi do 18. století. Filozof Denis C. Philips poznamenává, že Kant chápal i některé aspekty poznání o fyzickém světě (jako prostor a čas) jako produkty našeho kognitivního aparátu. Jinými slovy - snažíme se obsáhnout vlastnosti času a prostoru na základě našich zkušeností. (Shapiro 2006: 200) Obecně se sociální konstruktivismus zajímá o vytváření a institucionalizaci reality skrze lidskou interakci. (Berger a Luckman 1999) Byli to právě Berger a Luckman, kteří položili základy modernímu sociálnímu konstruktivismu v roce 1966 svým dílem Sociální konstrukce reality. Sociální konstruktivismus se zaměřuje hlavně na jedince, oproti například strukturální teorii, která zdůrazňuje roli struktury. Historicky byl sociální konstruktivismus aplikován na různá témata. Ta nejkontroverznější byla pravděpodobně pravda a realita (Bevir 2009: 189), kterými se budeme částečně zabývat i my. Sociální konstruktivisté tvrdí, že sociální realita je konstruována z lidského vědění a že i naše poznání a vědomosti jsou konstruované. Odmítají, že naše poznatky se odvíjí od zkušenosti s objektivní a nezávislou realitou. Naopak zdůrazňují roli tradic a kultury, které ovlivňují obsah našeho poznání. Sociální konstruktivismus je ve své podstatě kritický. Naznačuje, že i takové poznatky, které se zdají být naprosto racionální, nebo mají přírodní charakter (zemětřesení, déšť), jsou v podstatě také jen artefaktem konkrétních tradicí a kultury. (Bevir 2007) Pro nás je však důležité konkrétnější pojetí konstruktivismu a to ve spojení s mezinárodními vztahy. Jako první představil termín konstruktivismus v mezinárodních vztazích Nicholas Greenwood Onuf, který tvrdil, že státy, stejně jako jedinci, žijí ve světě, který si sami tvoříme a který je plný lidmi vytvořených sociálních faktů, která stojí naproti tvrdým faktům, která jsou nezávislá na lidském jednání a vnímání. (Behravesh 2011) Konstruktivismus v mezinárodních vztazích získal na síle díky neschopnosti velkých teorií mezinárodních vztahů předvídat konec studené války. Konstruktivismu v mezinárodních vztazích jsou vlastní koncepty, jako normy, diskurz, identita a socializace, jež jsou v současnosti často užívány v souvislosti s internacionalizací lidských práv, globalizací, bezpečnostní politikou a dalšími tématy. (Behravesh 2011) 11

12 Na konci devadesátých let se hlavním představitelem této teorie stal Alexander Wendt. V jeho pojetí se tato teorie vymezuje proti neorealismu a jeho myšlence daných a objektivních vlastností mezinárodních hráčů. Wendt tvrdí, že právě tyto vlastnosti vznikají až na základě interakce hráčů navzájem, kdy se jejich identita teprve utváří. (Fietta 2014) Důležité je, že konstruktivismus je nenormativní teorií. Nepřikládá mezinárodním vztahům normativní charakter, nýbrž pouze říká, jak se aktéři mezinárodních vztahů rozhodují a jak tato rozhodnutí vznikají. Podobně jako neorealismus tvrdí, že základní složkou mezinárodních vztahů je stát. (Stanton 2002: 6) Konstruktivisté se také mnohem více zabývají úlohou nestátních aktérů, jimž připisují velkou důležitost. V našem případě se tím myslí jedinci, kteří mají vliv i na utváření zahraniční politiky. Konstruktivismus se tedy podobně jako liberalismus hlavně zaměřuje na individuální aktéry uvnitř států. (Stanton 2002: 6, 7) Konstruktivismus obsahuje několik základních principů, ve kterých jsou hluboce zakořeněné témata moci (power) a vědění (knowledge). (Pettenger 2007) Přestože mají konstruktivisté všichni společný cíl a některé základní principy, nemohou se shodnout na tom, kolik těchto principů je a jaký je jejich obsah. Například Reus-Smit (2005) a Pettenger (2007) uznávají tři principy, zatímco Fearon a Wendt (2002) uznává čtyři. Protože Marie Pettenger se ve svých pracích zabývá konstruktivismem v kombinaci s rámy, jeví se její rozdělení jako nejvhodnější. Mimoto jsou tyto tři principy pro většinu autorů společné. 1) První princip odmítá ontologický primát idejí, sociálních kategorií nebo materiálních věcí. Místo toho uznává sociální fakta jako reálná, protože mají materiální následky. Zároveň jsou materiální předměty reálné skrze sociální konstrukci. (Onuf 2006) Tento princip neupozaďuje materiálno, ale spíše vysvětluje, jak reálné následky získávají význam díky sociální interakci. Ideje a sociální kategorie jsou platné také díky tomu, že jsou často sdílené větším množstvím lidí. (Fearon a Wendt 2002) Díky tomuto principu chápeme rámy jako reálné a hodnotné, dále protože jsou sdílené, ovlivňují druhé a také díky tomu, že mají reálné následky. 2) Druhý princip se zaměřuje na dualitu aktéra a struktury. Konstruktivisté se zaměřují zejména na aktéra a strukturu a v tomto směru se pokouší o porozumění skrze intersubjektivní významy v identitách, strukturách a zájmech, kterými jsou například normy a diskurz. Díky tomu, že aktéři jsou zároveň ovlivňováni strukturou a zároveň ji pomáhají vytvářet 1, mají schopnost aktérství (schopnost rozhodovat se v průběhu interakce se strukturou). (Pettenger 2007: 6-7) Argumentují, že chování států není vždy podmíněno jejich materiálními vlastnostmi a zdroji, ale mohou vytvářet realitu na základě intersubjektivních významů mezi 1 Ted Hopf uvádí příklad intervence USA ve Vietnamu v šedesátých letech, kdy Spojené státy musely potvrdit svou pozici světové velmoci vojenskou intervencí a zároveň tímto krokem posílily vnímání konceptu světové velmoci jako státu, který k prosazování svých zájmů užívá vojenskou intervenci. (Hopf 1998: 173) 12

13 aktéry. (Wendt 1992) Tímto jsou aktéři skrze konstruktivizmus problematizováni a díky tomu je vytvořen prostor pro rámy, které bez aktérů nebo publika nemohou existovat 2. 3) Třetí princip vyjadřuje posun důrazu od objektu samotného (aktér/struktura) k procesu utváření sociální reality (konstituce, konstrukce, učení ). Zkoumá, jak tato realita vzniká a jak je ovlivňována normami a diskurzem. Obecně tedy zahrnuje důraz na princip změny a procesů. (Pettenger 2007: 7) Tento princip také tvrdí, že vzájemná konstituce stačí k identifikaci některých konceptů. Wendt uvádí příklad otroka a jeho pána, jejichž smysl je vysvětlen jejich vzájemným vztahem. Jeden bez druhého by neměli význam. (Wendt 2002:58) Rámy je podobně možné vysvětlit konstitucí. Rámy mohou působit na aktéra a zároveň mohou fungovat jako struktura. Nelze říct, že rámy jsou racionální koncepty, které jsou nezávislé na objektu. Vždy jej ovlivňují a jsou jím ovlivňovány. Představili jsme si základní principy konstruktivismu a ukázali jsme, jak do těchto principů zapadají rámy. Nyní je ještě nutné zvolit si přístup, kterým na rámy budeme nahlížet. Jak někteří autoři taktně vystihují podstatu přístupů k výzkumu v rámci konstruktivismu, ne všichni jsou v tomto směru úplně sjednoceni. Většina se však snaží najít jakýsi mezistupeň mezi empiricismem, tedy spíše pozitivistickou tradicí, a čistým subjektivismem. (Fierke and Jørgensen 2001; Adler 1997) Například Pettenger tyto dva přístupy identifikuje jako normy, které představují pozitivistický přístup a jako diskurzivně analytický přístup. (Pettenger 2007: 9) Sama pak představuje oba dva přístupy, aby zdůraznila jejich rozdílnosti a jejich platnost. Přestože veškeré dosavadní informace naznačují, že díky intersubjektivní povaze rámů je pro jejich studium vhodnější druhý, diskurzivní přístup, stručně si představíme obě dvě varianty. Normo-centrický přístup Konstruktivismus zaměřený na normy je mezi autory vnímán jako měkký konstruktivismus, díky jeho pozitivistické povaze a víře v existenci kauzálních příčin norem. (ibid) Normy chápou autoři jako jakýsi set očekávání, kolem kterého aktéři vytvářejí pocit povinností. (Checkel 2005; Björkdahl 2002; Farrell 2002; Payne 2001; Katzenstein 1996) Normy mají podobný charakter jako rámy. Jsou využívány jako koncepční nástroje, které pomáhají zkoumat sociální konstrukci mezinárodní politiky. Normy, podobně jako rámy, mají charakter struktury, která stojí mimo aktéra a je na něm svým způsobem nezávislá. Zároveň je však struktura aktéry definována a utvářena. Pettenger normy shrnuje jako sociální konstrukty vytvořené interakcí aktérů, které získávají na síle kvůli intersubjektivní povaze a zároveň posilují a definují aktérovo vnímání sociální reality. (Pettenger 2007: 10) 2 Nemožnost existence rámu nezávisle na autorech rámů, či publika několikrát zdůrazňuje i Erving Goffman. (Goffman 1986) 13

14 Pettenger a někteří další autoři věří, že tento přístup normám přisuzuje kauzální charakter, který má přímý vliv na aktérovo chování. Zároveň ale identifikují, že toto je největší nedostatek přístupu. Práce využívající tento přístup nejsou schopné vysvětlit aktérství, tedy jak se normy přetváří v akci, a proč se aktéři rozhodnou některé normy následovat a jiné odmítnout. Na základě kauzálního přístupu se pak snaží vysvětlit, jak a proč k přijetí či odmítnutí dochází. Protože jsou normy a zvyklosti na rozdíl od rámů vynutitelné, lze v některých případech kauzalitu tímto přístupem objasnit. (Pettenger 2007) Rodger A. Payne rámy vidí mimo jiné jako prostředek k vytváření norem a tvrdí, že pro úspěšné prosazení norem je důležité rámovat normativní ideje takovým způsobem, aby vhodně rezonovaly s relevantním publikem. (Payne 2001: 39) Z jeho práce vyplývá, že chápe rámování jako ústřední prvek úspěšného přesvědčování. Rámy jsou tedy pro něj jakýmsi prostředkem sloužícím ke kontrole a přesvědčování. Podobně to vidí i Michael Barnett. Ten tvrdí, že rámy jsou nástrojem k upravení významů, organizaci reality, upozornění ostatních, že jejich zájmy a možná i identity jsou v sázce a rámy zároveň nabízejí následné řešení. (Barnett 1999: 25) Nelze ale říct, že rámy fungují čistě jako přesvědčovací nástroj. Payne ukazuje, že rámy nemusí být vždy přijaty. Odkazuje se na teorie kognitivní konzistence v psychologii, když říká, že je pravděpodobnější, že aktéři rám přijmou, pokud prokáže, že je v souladu s některými aktéry obecně přijímanými ideami. Obecně vzato normy ustavují rámované záležitosti takovým způsobem, že cílové publikum vidí, jak dobře se slučují nově navrhovaná schémata s již zažitými principy a praktikami. (Klotz 1995: 31) Rozdíl mezi normami a rámy nám pomáhá objasnit Loren Cass, která rámy popisuje jako nástroje určené k definování problému či mobilizaci podpory pro určitou reakci a k přesvědčení cílového publika o vhodnosti navrhované normativní reakce. (Cass 2007: 24) Rámy jsou užívány k vytvoření takového náhledu na událost nebo chování, které pak usnadňuje přijetí určitých norem. V tomto pohledu se rámy zdají být prostředkem nebo pomocnou silou k přijímání norem. Diskurzivní analýza Diskurzivní analýza se začala častěji objevovat v literatuře šedesátých let. Od té doby se touto metodou výzkumu zabývali sociální vědci z různých oborů. Teun A. van Dijk ji využíval pro studium masmédií (Dijk 1983), Norman Fairclough pro studium lingvistiky (Fairclough 2001), Pettenger společně s rámy pro studium klimatických změn (Pettenger: 2001) a například Pan a Kosicky (1993) pro studium zpráv v publicistice. V posledních dvaceti letech zažívá studium diskurzu velký rozmach právě díky jeho interdisciplinární povaze. Pro studium diskurzu v rámci mezinárodních vztahů byla podle Crouchera práce The Study of Discourse in International Relations: A Critique of Research and 14

15 Methods od autorky Jennifer Milikens. (Croucher 2013) Té se podařilo překonat kritiku vlivu dominantní ideologie a teorie na výzkumníka a umožnila tím plné využití této metody výzkumu. V diskurzivní analýze, stejně jako v teorii rámování, je jazyk velmi důležitou součástí. Není vnímán jako pouhý prostředek komunikace a dorozumívání, ale slouží hlavně jako médium pro přenos symbolů, významů, norem a komunikaci moci. (Pettenger 2007) Například Drulák odmítá premisu, že text, či jazyk je pouze zprostředkování reality prostřednictvím textu a tím je pro výzkum nespolehlivý. Správně podotýká, že při zkoumání mezinárodních vztahů má výzkumník jen velmi zřídka možnost zkoumat reálné projevy zkoumané události. 3 Zbývá pouze diskurzivní analýza textového projevu o dané události. Diskurzivní analýza zkoumá, jakým způsobem lidé skrze text, či soubor textů konstruují smysl a význam objektů sociálního světa. (Drulák 2008: 93) Nejde tedy o interpretaci reality za textem, či jazykem, ale o to, jak daný text, či jazyk konstruuje realitu, jaký má význam sám o sobě a jaký význam mu přisuzují objekty či subjekty. Pettenger (2007: 10) dodává, že se tento přístup ani nesnaží odpovědět na otázku proč se někteří aktéři chovají určitým způsobem, ale spíše zodpovědět otázku jak diskurz vzniká. Převedeno do ontologických termínů, diskurzivní analýza se zabývá spíše interpretací, než vysvětlením (porozuměním). Naším cílem je zjistit, jakým způsobem jsou jevy prezentovány. Fairclough definuje diskurz jako větší objemy mluveného, nebo psaného jazyka. K zachovávání vyšších organizačních prvků navíc toto pojetí diskurzu zdůrazňuje ještě interakci mezi autorem a čtenáři, nebo mezi mluvčím a posluchači a tím proces vytváření a interpretace řeči a psaní, stejně jako situační kontext projevu. (Fairclough 1992: 3) Jinými slovy diskurz je projev, který ovlivňuje příjemce i autora. V moderních společnostech je diskurz podle Blommaerta a Bulcaena objektem moci a diskurzivní analýza má za úkol její projevy a struktury zviditelnit. (Blommaert a Bulcaen 2000: 448) Van Gorp chápe rámy taktéž jako struktury moci, které mají potenciál ovlivňovat vnímání příjemců rámů. (Gorp 2007: 61)Proto se analýza rámů jeví jako vhodný způsob zkoumání prezentace jevů. Nejvhodnější směr pro zkoumání rámů je Foucaltovská historická diskurzivní analýza. Tento směr asi nejvíce odmítá kauzální pojetí zkoumání sociálně konstruované reality. Navíc tento Foucaultovský přístup nepopírá, že objekty a jevy existují mimo lidskou vůli. 4 Ale to, jestli je tato událost vnímána jako přírodní úkaz, nebo boží hněv již závisí na struktuře diskurzivního pole. (Laclau a Mouffe 2001: 108) Tím pádem tedy například havárie v jaderné elektrárně Fukušima v roce 2011 není 3 Provést terénní průzkum výstavby raketových základen, zbourání Berlínské zdi atp. 4 Například zemětřesení nebo výbuch sopky. 15

16 sociálním konstruktem sama o sobě, ale to, jak je tato událost vnímána 5 a jak ovlivňuje další subjekty již ano. Rámy samy o sobě také pouze interpretují určitou realitu, ale není naším cílem zkoumat realitu v pozadí textu a jiných projevů, ale spíše významy, které projevům přisuzují objekty a subjekty a jak jsou tyto projevy konstruované. Teorie rámování V této kapitole se seznámíme s nejčastějšími definicemi rámů, tak, jak je vidí sociální vědci. Představíme jejich původ a Goffmanovu teorii rámování. Ukážeme, jaké druhy rámů existují a na základě stupně obecnosti si představíme jejich typizaci. Nejčastější definice rámů Někteří konstruktivisté se na rámydívají jako na kauzální mechanismy pro ovlivňování pohledu na politiku a jiná sociální témata. (Barnett 1999) Přestože je tento náhled v souladu s obecně uznávaným vnímáním rámů s ohledem na schopnost rámu ovlivňovat druhé, kauzální část Barnettovo názoru je již mnohem kontroverznější. Většina autorů věří, že rámy nelze vnímat jako kauzální mechanismy, poněvadž ovlivňují subjekty velmi nepřímo. Této definice se budeme držet i my. Jak bylo naznačeno v předchozích částech práce, není možné u rámů (na rozdíl od norem) dokázat kauzalitu, ale spíše vyšší pravděpodobnost. Polletta a Ho se například zabývají otázkou, jak odlišit rámy ve vztahu například k ideologiím, diskurzu nebo identitám. (Polletta a Ho 2006: 8) Rámy dokázali vymezit ve vztahu ke každému konceptu zvlášť: Diskurz má mnohem širší myšlenkovou základnu, obsahuje více nekonzistencí a konfliktů. Ideologie jsou pak mnohem propracovanější a normativně založené. Identitu pak vidí jako něco, co je na počátku formování soudržnosti hnutí/skupin, ale jakmile jsou tyto vytvořené, velké úsilí je věnováno udržování této soudržnosti a kolektivní identity, kdežto rámy jsou vytvořeny na počátku a pak si žijí svým životem. (ibid) Autoři sami pak tato vymezení odmítají jako nedostatečná, protože vyvolávají mnohem více otázek, než na kolik odpovídají. Například jak je možné, že stejné rámy jsou využívané k prosazování jiných ideologií. 6 Navíc jsou definice rámů velmi různé ve výzkumech různých autorů a témat, jako například v rámování sociálních hnutí, v lingvistice, sociální psychologii, učení atp. Na druhou stranu Angelo argumentuje, že není třeba a ani by neměla existovat jednotná definice rámů, protože by to škodilo bohatosti výzkumu. Angelo zároveň zastává názor, že způsob, jakým se teorie rámování a definice rámů rozvíjely doteď, tedy že s novými daty přichází i úprava teorie a její 5 Například jako nebezpečí jaderné energetiky nebo potenciální hrozba pro životní prostředí. 6 Autoři uvádějí příklad debaty o potratech, kdy zastánci možnosti volby i zastánci protipotratové politiky využívají stejný rám právo volby. (individual rights) 16

17 posun, vedlo k neustálému zlepšování a možnosti použití teorií v různých oblastech sociálních věd. (Angelo 2006: 871) Pro naši práci je nejdůležitější, že námi chápané rámy mají základ v sociálním konstruktivismu a vycházejí ze stejného základu Ervinga Goffmana. Většina autorů (Pettenger 2001; Polleta a Ho 2006; Payne 2001; Barnett 1999) uvádí Goffmanovo definici rámů a hlásí se k sociálnímu konstruktivismu, což dokazuje, že výzkumy týkající se rámů mají velmi blízký základ. Erving Goffman popisuje rámy jako principy organizace, které utvářejí sociální realitu a aktérovo subjektivní zapojení v nich. (Goffman 1986) Rám poskytuje kontext, v němž můžeme pochopit sociální interakci. Konkrétnější definici nabízí například Anne Sigismund Huff & Yolanda Sarason: Rám směřuje pozornost určitým směrem v rámci konkrétního tématu a potenciálně ovlivňuje analýzu a akce aktéra a veřejnosti. (Huff a Sarason 2013) Obě definice zdůrazňují aktérovo subjektivitu ve vytvářených rámech. Rámy vznikají přímým zapojením aktéra v procesu vytváření rámu. Podle Gamsona a Modiglianiho je rám organizační idea, která vysvětluje význam a zároveň je součástí většího kulturního celku, který obsahuje charakteristický jazyk, fráze, argumenty a metafory. (Gamson a Modigliani 1994: 376). Tato definice však není dostačující. Pan a Kosicky navíc poukazují na nutnost přítomnosti některých dalších složek, které ukazují na přítomnost rámů: metafory, fráze, příklady, vyobrazení a zjednodušení. Tyto složky mají symbolickou povahu a jejich úkolem je působit na paměť příjemců a vytvářet tak určité struktury a propojovat blízké koncepty. (Pan a Kosicki 1992: 58) Rámy tedy mohou působit jako organizační struktury i jako nástroje. Jako nástroje je chápe například Reese, který upozorňuje na některé vlastnosti rámů: rámy jsou nevyhnutelně součástí větších organizačních struktur, které jsou manifestovány v textu Je třeba zamyslet se nad tím, které informace v textu jsou a které ne a také nad procesy, které vedly k zahrnutí určitých informací. Tyto úvahy vedou k názoru, že rámy slouží k utváření významu. (Reese 2001: 7) Rozdíl mezi organizační a instrumentální povahou rámů jsme naznačili v předchozích kapitolách věnovaných normám a diskurzivní analýze. Nelze však spolehlivě rozlišit povahu konkrétního rámu. V některých případech může rám sloužit jako organizační struktura a zároveň jako nástroj utváření postoje k tématu. Například Van Gorp ale vidí možnost ve spojení instrumentální a organizační povahy rámů a definuje je jako koncepční nástroje, na něž média a individua spoléhají, které mají tlumočit, interpretovat a hodnotit informace. (Van Gorp 2007: 62) Tento duální charakter však nebrání našemu výzkumu. Není totiž naším cílem rozeznávat, kdy se jedná o který případ. Je třeba mít však na paměti, že rámy mohou působit duálně. 17

18 Budeme tedy rámy vnímat jako organizační schémata, která mají potenciál formovat vnímání organizace reality a zároveň mají instrumentální charakter, a tudíž mohou ovlivňovat normativní vnímání jevů (přesvědčovat). Druhy rámů Nyní si představíme dva druhy rámů, na které můžeme v literatuře narazit. Jedná se o psychologickou a sociologickou tradici. Je třeba stručně si přiblížit obě dvě tradice, protože jejich metody i premisy se částečně odlišují a částečně překrývají. I když se v naší práci věnujeme téměř výhradně sociologické tradici, v reálném světě nelze oddělit individuální kognitivní procesy, které ovlivňují lidské vnímání. Jedinec se nemůže ubránit prolínání psychologického pojetí a sociologického. Oba přístupy si nyní přiblížíme. V textech, které se věnují teorii rámování, se často setkáváme s pohledem sociologickým, který je sociálnímu konstruktivismu bližší, ale také s psychologickým, poněvadž oba vycházejí ze stejného základu. Sociologická tradice má základ v pracích Goffmana a Gamsona, kde jsou rámy představovány jako interpretativní struktury či dějové linie. (Pan a Kosicki 1993: 56) Autoři tuto tradici vysvětlují jako koncept, který je příjemcům předáván skrze různá média. Rámování v tomto směru musí mít podle Entmana autora, příjemce, přenosové médium a musí být předáván v určitém kontextu. (Entman 1993: 52) Obecně vzato, jsou to vědomě předávané struktury a interpretace reality. Druhým pohledem je pohled psychologický. V rámování znamená zařazování informací do jedinečného kontextu tak, že některé prvky dané informace se propojí s kognitivními zdroji jedince. Důležitým důsledkem pak je to, že tyto unikátní informace hrají důležitou roli ve vytváření soudů a názorů na danou událost. (Kahneman & Tversky, 1984) Jedním z představitelů psychologické tradice je i Lakoff, který rámy definuje blíže k jedinci: Myslíme, většinou nevědomě, ve strukturách, které se nazývají rámy. [ ] Rámy jsou organizovány dle hodnot, hodnoty ovlivňují naše myšlení a naši identitu. (Lakoff 2009) Hlavním rozdílem tedy je, že psychologická tradice se mnohem více zaměřuje na jedince a na to, co se odehrává přímo v něm. Ve dvou předchozích odstavcích jsme se seznámili se sociologickou i psychologickou tradicí rámování. Jejich největší odlišnost tkví v rozdílu zaměření na jedince samotného a jedince ve vztahu s ostatními proměnnými. Kinder a Sanders dokonce oba přístupy spojují, když tvrdí, že rámy fungují jednak jako interní struktury v mysli jedince, které dávají smysl a strukturu ve světě nespojených informací, a zároveň jako prostředky zakořeněné v politickém diskurzu, které nejčastěji využívají politické elity většinou k prosazování svých zájmů a ideologie se záměrem získat pro ně širokou podporu. (Kinder a Sanders 1990: 74) Rozdíly mezi sociologickou a psychologickou tradicí se pak dají nalézt v epistemologii, kde psychologická tradice využívá experimenty. 18

19 V této práci se budeme zabývat spíše sociologickou tradicí, protože mnohem lépe odpovídá cílům našeho výzkumu. Nebudeme se zabývat procesy, které se odehrávají výhradně v mysli jedinců, ale budeme zkoumat, jak vznikají a jaké existují rámy jaderné energetiky u politických elit. Zároveň ale nemůžeme upřít částečný vliv psychologického pojetí, které je neoddělitelnou součástí lidských kognitivních procesů. Typy rámů Nyní před námi stojí úkol představit typologii rámů. V dostupné literatuře je tato část teorie velmi slabě rozvedena. V drtivé většině se autoři věnují rozdělení rámů podle jejich obsahu. Tuto obsahovou typologii ale nelze aplikovat na výzkumy z jiných oborů, protože se téměř výhradně týkají výzkumů daných autorů. 7 Například Maher (2001) tvrdí, že neexistence jiné typologie v analýze rámů nevadí, protože různé výzkumy jsou tak odlišné, že je lepší se spoléhat na rozdělení jednotlivých autorů. (Maher 2001) Bohužel takový přístup způsobuje nepřehlednost v podobných výzkumech a zapříčiňuje nemožnost jejich zobecnění a snižuje reliabilitu. 8 Koening s Maherovo přístupem však nesouhlasí a vyjadřuje nespokojenost s takovýmto stavem. Navrhuje strukturální typizaci, která by rámy rozdělila dle jejich obecnosti (či konkrétnosti) a struktury (Koenig 2004). Podobně toto dělení vnímá i Benford (1997), který také vyjadřuje nutnost typizace rámů nezávisle na jejich obsahu. Tvrdí, že tato rozdělení by pomohla v metodologických postupech k přesnějším a validnějším výsledkům. Vedle typů podle obsahu navrhuje taktéž dělení na základě strukturálních schémat. (Benford 1997) Koenig tedy identifikuje hlavní rámy (master frames), neboli metanarativa, které mají 2 základní vlastnosti: 1) Jsou tak všudypřítomné, že mohou být užity téměř v každé situaci bez ohledu na téma 2) Obsahují tak mimořádnou důvěryhodnost, že se posunuly za nutnost empirického ověřování (Koenig 2004: 3) Koenig dále identifikuje 3 hlavní rámy, které se v literatuře vyskytují nejčastěji. Jsou to: 1) etno-nacionalistický rám 2) liberálně individualistický rám 3) rám harmonie s přírodou (ibid) Koenig tvrdí, že rámy nejsou jednoduše vidět a žádný z autorů se k nim otevřeně nehlásí. Mezi autory neexistuje obecná shoda ohledně definice hlavních rámů, ale obecně lze říci, že hlavní rámy 7 Nejčastěji se tato dělení vyskytují v rámování sociálních hnutí (Benford 1987; Buechler 1993; Haines 1996 a další) 8 Benford (1997: 414) ukazuje potenciální nepřehlednost obsahové typizace výčtem desítek různých identifikovaných rámů, jako například růst je dobrý, antisystémový rám, rám politické ekonomie, rám práva a pořádku a mnoho dalších. 19

20 fungují podobně jako paradigmata. Aktéři, či autoři projevu, se vždy pohybují v rámci jednoho hlavního rámu. Koenig věří, že hlavní rámy se v projevech manifestují skrze určité znaky, které lze identifikovat pomocí klíčových slov, frází a dějových linek. (Koenig 2004: 4) Ty pak lze kodifikovat a podrobně zkoumat. Carroll a Ratner ještě doplňují, že hlavní rámy umožňují spolupráci heterogenních skupin na podobném cíli, či ve stejné oblasti, aniž by došlo k porušení jejich vnitřní integrity. (Carroll a Ratner 1996: 602) Druhému typu rámů můžeme říkat rámy rodové, protože tento termín zhruba odpovídá svému obsahu. Ve snaze zachovat jednotnou terminologii napříč podobnými studiemi jej budeme používat i zde. Rodové rámy jsou takové, které jsou relevantní ve vztahu k určitému tématu. Jsou mnohem konkrétnější, než hlavní rámy a poněkud podrobnější. Je možné je použít i v rámci různých kulturních prostředí. (Vreese 2005: 54) Boydstun tvrdí, že tyto rámy jsou perfektně detailní ke zkoumání rámů, ale i uvnitř nich lze nalézt další odlišnosti a identifikovat podrámy 9.(Boydstun et. Al 2013: 4, 5) Vreese identifikuje ještě konkrétní rámy. S těmi budeme pracovat téměř výhradně jako s rámy, které nám pomohou identifikovat a vysvětlit rodové rámy. Jakákoliv jejich generalizace a propojení, byť i s podobným výzkumem, by však byla velmi komplikovaná, ne-li nemožná. Sám Vreese konkrétní rámy kritizuje pro jejich velmi nízkou reliabilitu, když tvrdí, že: konkrétní rámy jsou tak specifické pro dané téma, že je téměř nemožné je použít v tématech jiných. Z toho vzniká frustrace v podobě neustálého vzniku nových rámů s každým novým výzkumem. (Vreese 2005: 55) Pro naši práci je nejdůležitější rodový rám, který je dostatečně konkrétní pro studium rámování určitého tématu politickými elitami. Rodový rám bude také nositelem dějové linie, kterou budeme sledovat. Zároveň je však rám dostatečně obecný k tomu, abychom byli schopni vidět souvislosti s tematicky jinými rámy na stejné úrovni a také propojení s hlavními rámy. Hlavní rámy jsou příliš obecné na to, abychom je rovnou mohli propojit s jednotlivými projevy. Konkrétní rámy jsou zase příliš specifické a mají nízkou reliabilitu, takže je nelze s jinými rámy příliš dobře porovnávat. Budeme tedy pracovat ve sféře rodových rámů, které jsou s jistou mírou nadsázky stavebními kameny naší práce. Šablony rámů Někteří autoři 10 rozlišují ještě šablony rámů, které nám rámy pomáhají dále klasifikovat ve vztahu k ostatním rámům stejné úrovně, nebo vzhledem k jejich argumentační linii. Uvedeme zde jen ty nejčastěji používané a ty, které jsou pro naši práci relevantní. 9 Tyto rámy v naší práci nazýváme konkrétní rámy. Viz dále. 10 Například Druckman 2009 nebo Levin, Schneider, and Gaeth

21 Ekvivalentní rámy v tomto případě je evaluace informací identická s informacemi v podobném rámu. Jde o to ukázat stejné informace v pozitivním nebo negativním světle (dle relevance). (Druckman 2009: 5) Jde čistě jen o perspektivu. Například v prvním scénáři autor sdělí, že při potenciální vlakové havárii je ze 100 lidí schopen zachránit 90. V druhém scénáři sdělí, že ze 100 lidí bohužel 10 zemře. Rozdíly ale mohou být mnohem jemnější, než v tomto případě. Důrazové rámy Jejich úkolem je zdůraznit některé aspekty rámu, nebo také zdůraznit aspekty určité události. (Iyengar 2005: 5) Tyto rámy slouží ke zdůraznění některých řešení či prostředků a upozadění jiných. Často také slouží k prosazení názoru řečníka. (Shutz 2013) Strategické rámy Tyto rámy upozaďují původní význam sdělení a ukazují jej jako strategickou hru. Tyto rámy neukazují například parlamentní volby jako vyjádření podpory občanů různým kandidátům, ale jako strategické soupeření kandidátů. Specifické pro tyto rámy je také duální pojetí výsledků - výhra a prohra. (Aalberg et al. 2012: 163, 164), (Cappella and Jamieson, 1997) Tematické rámy pomáhají zasazovat představované informace do širšího kontextu tím, že jim ho sami přisuzují. Zároveň je jejich charakteristikou oddělení tématu od individua směrem ke struktuře. (Gross 2007: 171) Problémy tedy například ukazuje jako systemické spíš, než jako lidské selhání. Zdůrazňují dlouhodobé trendy, statistiky, kontext a prostředí, ve kterém se jev odehrává. (Benjamin 2007: 1) Episodické rámy Jsou opakem rámů tematických. V nich je přenesen důraz na jedince nebo individuální aspekty. V tomto rámu je pravděpodobné, že pohled na nezaměstnanost bude spíše vysvětlován individuální leností, nedostatečným vzděláním a selháním jedince obecně. Tento rám zdůrazňuje roli emocí. (Gross 2008: 170) Rámy bezmocnosti Tyto rámy odkazují na vyšší síly, které jsou mimo dosah našeho ovlivnění. (Gorp 2005: 485) Neuman et al. Uvádí jako příklady nepřemožitelnou závislost na kokainu, nepřemožitelnost AIDS, jiné závislosti slabších či bezmocných jedinců. (Neuman et. Al. 1992: 67) Například přírodní síly, ale i vláda, která je ukazována jako natolik vzdálená publiku, že ji není možnéovlivnit. Empirická část V této kapitole proběhne vymezení analytické části práce, její rozsah, časové vymezení, výběr dat a jejich zpracování. Nejprve představíme metodologický rámec práce, tedy představíme analýzu rámování. Dále se budeme věnovat výběru dat a jejich validitě a reliabilitě. Poté představíme jednotlivé typy a druhy rámů, se kterými se můžeme setkat a vysvětlíme jejich hierarchii. Poté 21

22 následuje hlavní část práce, kterou je samotná analýza dat. V ní budeme představovat jednotlivé výroky politických elit a budeme je řadit do jednotlivých konkrétních rámů, které budou zastřešeny rodovými rámy. Rodové rámy budou tvořit hlavní dějovou linku naší práce. Pokusíme se zařadit naše rodové rámy pod mnohem obecnější a obsáhlejší hlavní rám a na konci kapitoly shrneme všechny poznatky a vysvětlíme jejich význam. Analýza rámování Jak už bylo řečeno, analýza rámování vychází především z Goffmanovo Frame analysis: An essay on the organization of experience, dále se na jejím vývoji podíleli autoři Marvin Minski a Jürgen Gerhards. S obsahovou analýzou má společný například výběr pasáží z textu, které jsou nejblíže sledované oblasti výzkumu, přičemž je důležité zahrnout kontext, který je třeba v práci představit čtenářům. (Hope 2010: 7) Dále dle Hopa následuje sestavení tohoto výběru do matic podle významu a společných znaků. (ibid) Tyto matice se pak nazývají rámy. Pro možnost ověření validity musí být tyto výroky (pasáže) přístupné čtenářům, aby sami mohli zhodnotit správnost postupu autora výzkumu. (ibid) Pan a Kosicki charakterizují analýzu rámování a tvrdí, že je nutné ji odlišit od obsahové analýzy, i když jsou si v některých ohledech podobné. Zaprvé analýza rámování nevnímá výroky autorů jako psychologické stimulanty s objektivně definovatelnými znaky. Spíše vidí výroky jako soubor organizovaných symbolických významů, které mají potenciál působit na individuální vzpomínky a vnímání konstruované reality posluchačů. (Pan a Kosicki 1993: 58) Zadruhé, uvědomuje si důležitost dodržování určitých pravidel při komunikaci s publikem a zároveň užívání vícevýznamových koncepcí, které jsou schopné vytvářet zkratky a dávat informacím různé významy uvnitř sdělení, které publiku dávají smysl. (ibid) A nakonec zatřetí, nevěří, že kvalitní analýza rámování spočívá pouze v podrobném prozkoumání obsahu projevu, ale věří, že je možné identifikovat určité vzorce a koncepty, jejichž cílem je působení na příjemce sdělení. (ibid) Tímto v autoři naznačují, že neexistují rámy nezávislé na publiku, nebo bez kulturního a historického kontextu. Výběr dat a jejich validita V předchozích kapitolách jsme vysvětlili, že analýza rámování je kvalitativním výzkumem. Kvalitativní výzkum hodnotí Disman takto: Slabá standardizace kvalitativního výzkumu, volná forma otázek a odpovědí nevynucuje taková omezení, jaká existují v kvantitativním výzkumu. Potenciálně může mít proto kvalitativní výzkum vysokou validitu. (Disman 2011: 287) Abychom dosáhli vysoké validity, musíme začít již u výběru kvalitních dat. Pro naši práci jsou validní data ta, která 1) jsou produktem české politické elity a 2) musí se týkat jaderné energetiky. 22

23 Politickou elitou rozumíme členy poslanecké sněmovny, jakožto nejsilnějšího zákonodárného orgánu v zemi a zároveň také členy vlády, jako nejsilnějšího orgánu výkonné moci. Členové vlády jsou důležití, protože jsou v médiích často mnohem více zviditelňováni, než řadoví poslanci, nebo třeba členové opozice. Nezanedbatelný vliv na vývoj jaderné energetiky ve sledovaném období mají krom politické elity ještě nejméně dva aktéři, které sice nezahrneme do samotné analýzy, ale je třeba, abychom si uvědomili jejich působení na samotné politické elity a na veřejnost právě v oblasti jaderné energetiky. V práci budou tito aktéři zmiňováni i citováni. Oba aktéři však zastávají spíše expertní funkci a politickým otázkám se věnují pouze okrajově, pokud vůbec. Nicméně jsou uznávanými odborníky v oblasti jaderné energetiky. Vliv Václava Bartušky je z pohledu jeho funkce zcela zřejmý. Do roku 2013 zastával post Vládního zmocněnce pro dostavbu jaderné elektrárny Temelín a do současnosti zastává post Zvláštního velvyslance České republiky pro energetickou bezpečnost. (MZV 2011) Jako expert v oblasti jaderné energetiky a především energetické bezpečnosti je v České republice velmi známou osobností, která je spojována s politickou scénou především v oblasti jaderné energetiky. Účastní se i mnoha zahraničních vládních setkání a mezinárodních fór, která se týkají jaderné energetiky. (idnes 2014) Druhou, ale neméně důležitou osobností české jaderné energetiky je Dana Drábová, předsedkyně Státního úřadu pro jadernou bezpečnost. (SÚJB 2014) Díky svým znalostem jaderné energie a tím, že její post vyžadoval a v současnosti stále vyžaduje častou účast ve veřejných i expertních debatách ohledně vývoje jaderné energetiky v ČR, má Dana Drábová nezanedbatelný vliv na formování jaderné politiky ČR a její vnímání mezi členy poslanecké sněmovny i občany ČR. Protiargumentem k zařazení Dany Drábové je opět fakt, že se zabývá téměř výhradně technickou oblastí jaderné energetiky. (Kálal 2012) Druhou podmínku validity splňuje obrovské množství dat. O jaderné energetice se vyjadřuje a vyjadřovalo velké množství lidí z řad politické elity, a protože by bylo velmi náročné zpracovávat tak velké množství dat, bylo třeba ohraničit časové období. Rozhodli jsme omezit časové období na dobu trvání jedné vlády mezi lety 2010 a 2013, jinými slovy na období Nečasovy vlády. Toto období je pozoruhodné z několika důvodů. V této době se nejvíce diskutovala dostavba, či rozšíření jaderné elektrárny Temelín, tedy zvýšení jaderných kapacit ČR (Energostat 2013). V roce 2011 pak došlo k havárii japonské jaderné elektrárny Fukušima (Jandurová a Hansalík 2012) a poté se Německo rozhodlo odklonit se od jaderné energie a následovat cestu obnovitelných zdrojů energie. Poslední událost je nazývána termínem Energiewende. (Agora 2013) V tomto období budeme moci 23

24 pozorovat, jak byly projevy a rámy ovlivněny těmito událostmi a jak se v rámech projevují. Věříme, že tyto události bude možné do práce promítnout a využít je ke zviditelnění specifik různých rámů. Projevy byly vybírány na základě jejich obsahu. Nejde o to pracovat s každým článkem, který v sobě obsahuje určitá klíčová slova, ale vybírat pouze ty, které se věnují jaderné energii ať už legislativně, v rámci politických debat, či směrem k veřejnosti v rámci veřejných projevů. Zdroje pro analýzu jsme vybírali jak z rozprav v poslanecké sněmovně nebo jiných orgánů státní správy, tak i z veřejných projevů, které se objevily v médiích a byly snadno dostupné veřejnosti. Rozhodli jsme se takto, protože projevy v médiích mají nejvyšší šanci ovlivnit mínění veřejnosti a potenciálně získat veřejnost na stranu autora projevu. Identifikované rámy Pro identifikaci rámů jsme využili jak metodu indukce, tak i dedukce. Pro kvalitativní výzkum je mnohem vhodnější postup induktivní, jak potvrzuje Disman: kvalitativní výzkum používá induktivní logiku. Na začátku výzkumného procesu je pozorování, sběr dat. Pak výzkumník pátrá po pravidelnostech existujících v těchto datech Disman 2011: 287) V našem případě jsme prozkoumali množství projevů, které se věnují tématu jaderné energetiky. Po jejich prozkoumání jsme se pokusili identifikovat opakující se rámy. Byl použit ale i deduktivní postup, který spočívá v prozkoumání sekundární literatury a výběru zmiňovaných rámů. V sekundární literatuře se pokusíme najít již identifikované rámy z podobných oblastí a některé rámy použijeme i v naší práci. Věříme ale, že některé rámy jsou v našem tématu specifické a je možné, že se v sekundární literatuře vyskytovat nebudou. V sekundární literatuře je jaderná energetika rámována různě. Záleží velmi na tom, jestli rámování provádí zájmové skupiny, státy, nebo politické elity. Nelze říci, že je možné mezi těmito skupinami najít výraznější podobnosti nebo společné charakteristiky v oblasti rámování. Stejně jako zájmové skupiny mohou být jak radikální, mírné, či subjektivně positivní, nebo negativní, tak i různé státy a politické elity se k rámování jaderné energetiky staví velmi odlišně. 11 Rámování jaderné energie se v průběhu let velmi měnilo podle současné situace. Měly na něj vliv různé události, jako například nehody v elektrárnách, vládní podpora, ropné šoky a podobně. Od 70. let 20 století popularita jaderné energie postupně klesala. V USA například díky rostoucím nákladům na výstavbu elektráren, neustálé prodlužování termínů dokončení a později nehoda ve Three Mile Island. 12 Přibližně od roku 2000 pak dochází k obratu rámování jaderné energie ve prospěch pozitivních rámů. Tlak environmentálních rizik způsobil, že již není možné smést ze stolu žádné řešení, které by mohlo 11 Viz příklad Francie a Německa či České republiky a Rakouska. 12 Viz například kniha A nuclear crisis in historic perspective: Three Mile Island odautora J. Samuel Walker. 24

25 pomoct snížit environmentální rizika, a to ani jadernou energii. Co byl dříve problém jaderné energie, začalo být rámováno jako řešení klimatických změn. (Pralle a Boscarino 2011: 321) V rámci naší práce jsme identifikovali větší množství konkrétních rámů, které, jak jsme již zmínili, jsou tematicky specifické a je tedy téměř nemožné je aplikovat na jiné téma. Pomocí konkrétních rámů jsme identifikovali několik rodových rámů. 13 Rodové rámy již mohou být aplikovatelné na jiné oblasti výzkumu. Nejsou tedy tak citlivé na konkrétní téma. Rodové rámy se pak dají zařadit do několika šablon rámů, které specifikují, v jakém vztahu jsou rámy k jiným rámům, nebo jaká je jejich argumentační linie. V analýze jsme identifikovali několik šablon rámů. Nejvýraznějšími šablonami jsou však šablony Ekvivalentní a Důrazové, které také nejlépe odpovídají zjištěným rámům. Ostatním šablonám se budeme věnovat až po samotné analýze. Na následující stránce představíme graf, který znázorňuje propojenost a strukturu nalezených rámů. Toto schéma uvádíme jak na začátku analýzy, tak na jejím konci, abychom čtenářům usnadnili orientaci v práci. 13 Tyto jsou v původní literatuře označovány jako generické rámy (Vreese 2005: 54) 25

26 Přehled všech rámů v rámci hlavního rámu Racionalismu: 26

27 Šablona: Důrazové rámy Cílem těchto šablon je zdůraznit jen některé aspekty, či vlastnosti událostí a jevů. V některých případech dochází i k potlačení vlastností, které autor rámu buď nepovažuje za důležité, nebo je v jeho zájmu na ně neupozorňovat. Důrazové rámy se používají nejčastěji k přesvědčování. Příkladem této šablony může být například zdůrazňování tří atribut, které jaderná energie nabízí: zajistit své potřeby elektrické energie a zároveň pokračovat v úsilí za snižování emisí skleníkových plynů, a to vše na ekonomicky udržitelném základě. (Nečas 2011a) Tedy uspokojení energetických potřeb, snižování emisí CO 2 a zároveň dostupnost elektrické energie za ekonomicky výhodných podmínek. V tomto případě bývalý premiér ani nezmiňuje jiné aspekty energetiky. V jednom projevu dokonce zmiňuje negativní atributy opozice: Jsem přesvědčen, že přišel čas na renesanci jaderné energie. Odpor vůči ní má spíše charakter předsudků než nějakého racionálně podloženého názoru. (Nečas 2011b) Futurismus Futurismus vznikl v Itálii jako umělecký, ale i politický směr na začátku 20. století a později dokonce inspiroval konstruktivismus. (Ng 2014) Všechny atributy futurismu spatřit v našem rámu nemůžeme, ale futurismus podstatu rámu vystihuje nejlépe. Futuristé propagovali především zaměření na budoucnost, moderní technologie, převahu člověka nad přírodou, kosmopolitismus a individualismus. Futuristé navíc pohrdali vším starým a tradičním. (McCallister 2011: 642) Tento směr chápal pokrok, jako pozitivní směr kupředu, tudíž měl prospívat všem bez ohledu na to, jestli s ním všichni souhlasili. (Šmejdová 2009) Jaderná energie je vnímána jako pokrokový zdroj energie i díky možnosti využívání odpadního tepla pro vytápění domácností. (Aktuálně 2011) Futurismus je možné ztotožnit chápáním jaderné energie jako jediného možného zdroje energie, který je schopný uspokojit poptávku po elektrické energii v budoucnosti. Uhelné elektrárny jsou chápány jako stále nutný zdroj, který je ale neefektivní, a jejichž technologie je zastaralá. Naproti tomu jaderná energie má přinést ještě rychlejší rozvoj ekonomiky a zároveň má být mezikrokem k přechodu k obnovitelným zdrojům energie. (MPO 2010) V minulosti se jaderná energetika musela potýkat s otřesy ve svém postavení v české energetice. V mezinárodním prostředí je Rakousko státem, který nejhlasitěji odmítá českou jadernou energetiku, jako nebezpečnou a nepotřebnou. Už od průběhu výstavby JE Temelín dávali Rakušané více, či méně najevo svůj nesouhlas s jadernou energií a pokoušeli se rozvoj jaderné energetiky v ČR zastavit. (Dvořák, 2007) Dalším otřesem pro jadernou energetiku byla nehoda v jaderné elektrárně Fukušima v roce Celý svět tehdy přehodnocoval svůj postoj k jaderné energetice a Německo dokonce od rozvoje jaderné energetiky zcela upustilo a vydalo se směrem obnovitelných zdrojů. (Economist 2014) Díky tomu, že jaderná energie je chápána jako pokroková a pokrok je prospěšný 27

28 všem, byly tyto překážky jen výzvou všem zastáncům tohoto rámu, které bylo nutné překonat, či přečkat. V jednom z konkrétních rámů je například jasně vidět, že krátce po havárii ve Fukušimě se české politické elity snaží situaci uklidnit, ale nic nenaznačuje tomu, že by se od jaderné energie chystali odklonit. Jak již bylo řečeno, Futurismus s nalezeným rámem sdílí několik velmi podstatných vlastností. Ne však všechny.v našem rámu totiž například nespatříme násilí, lásku k válce, či agresivní nacionalismus. Autoři rámu futurismu sdílejí s tímto uměleckým a politickým směrem několik atribut, jinými slovy konkrétní rámy v tomto rodovém rámuje možné ztotožnit s prvky futurismu. V následujících kapitolách si konkrétní rámy představíme. Jádro spasí energetiku Aktéři v tomto rámu vnímají jadernou energii jako zdroj, který přinese pokrok, přiblíží lidstvo budoucnosti a s tím zdůrazňují všechny pozitivní atributy. Víru v pokrok a vidinu jaderné energie jako spásu budoucnosti můžeme vidět i ve zjištění Pralle a Boscariny: Zastánci jaderné energie úspěšně rámovali jadernou technologii jako cestu k pokroku s tím, že přinese dostupnou, čistou a neomezenou energii národu, především v méně rozvinutých oblastech jihu. (Pralle a Boscarino 2011: 329) Lze si všimnout, že jaderná energie není v očích Pralle a Boscariny zdrojem pouze pro určité státy, ale pro celý svět. Je také nástrojem pro vymýcení chudoby. (ibid) Milan Urban (ČSSD) : O jaderné energetice bezesporu musíme vést celospolečenskou debatu. Nevydal bych se však cestou ukvapených rozhodnutí jako některé evropské země. Můj názor je dlouhodobě neměnný budoucností je vyvážený mix jaderné energie, fosilních paliv a obnovitelných zdrojů. (Spilka 2012) Petr Nečas (ODS) : Jsem přesvědčen, že jaderná energetika bude i v budoucnu v Evropské unii sehrávat klíčovou úlohu a Česká republika bude usilovat o to, aby tato její role nebyla zpochybňována a byla důležitá i pro Českou republiku. (PSP 2012: ) Petr Nečas (ODS) : Právě proto, abychom byli i nadále schopni zajistit své potřeby elektrické energie a zároveň pokračovat v úsilí za snižování emisí skleníkových plynů, a to vše na ekonomicky udržitelném základě, rozhodli jsme se pro další rozvoj jaderné energetiky v České republice. (Nečas 2011a) Petr Nečas (ODS) : Zodpovědná vláda se nemůže orientovat pouze prizmatem současné situace, musí vždy uvažovat ve středně a dlouhodobém výhledu Skladba našich energetických mixů nemůže být jiná, než že musí obsahovat podíl jaderné energetiky, (Nečas 2013a) 28

29 Karel Šidlo (KSČM) : Fotovoltaické elektrárny nikdy nebudou hlavním výrobce[m] elektrické energie v České republice. Tím budou vždy jaderné a tepelné elektrárny. In: (PSP 2011: ) Martin Kuba (ODS) : v této chvíli my jsme se ve státní energetické koncepci rozhodli realizovat nějaké priority. Mezi ně patří navýšení podílu jádra, pokles spotřeby hnědého uhlí (PSP 2012: ) Petr Nečas (ODS) : Jsem přesvědčen, že přišel čas na renesanci jaderné energie. Odpor vůči ní má spíše charakter předsudků než nějakého racionálně podloženého názoru. (Nečas 2011b) Martin Kuba (ODS) : Jaderná energetika je pro Česko v podstatě jedinou možností k přechodu na nízko emisní zdroje, stejně jako zajištění dlouhodobě stabilních dodávek elektřiny pro český průmysl a domácnosti za přijatelnou cenu. (Forejtová 2013) Bohuslav Sobotka (ČSSD ) : Jaderná energetika se bude v ČR v příštích desetiletích dále rozvíjet jako součást energetického mixu. (Sobotka 2011) Energie budoucnosti Jaderná energie je rámována jako moderní a pokročilá technologie, jako zdroj pokroku a cesta k budoucnosti. Elity vnímají jadernou energii jako vysoce pokročilou a zdůrazňují její potenciál a zároveň náročnou uchopitelnost. Jaderné technologie jsou akcentovány jako technologie budoucnosti. Podobně smýšlejí i některá média, která budoucnost vidí v menších jaderných reaktorech. (Parlametní listy 2013) Mezioborová studie o budoucnosti a současnosti jaderné energie a energetiky explicitně tvrdí, že vedle obnovitelných zdrojů energie a vyšší efektivity současných technologií je jádro nezanedbatelnou technologií pro budoucnost. Díky její vysoké efektivitě má jaderná energie potenciál stát se nejvyužívanějším zdrojem energie na světě. (MIT 2003: 5) Jan Látka (ČSSD) : Jsme přesvědčeni, že oba zákony [rozšíření jaderné energie a OZE] by šly ruku v ruce s inovacemi a přechodem na úsporné technologie. (PSP 2011: ) Tomáš Chalupa (ODS) : Znamená to, ve shodě s vámi, předpokládám, prosazování nových technologií a hledání inovací. Prosazování pozvolného nárůstu aukcí povolenek. Ne tak, aby to byl režim šokový, ale plynulý. A zároveň zohlednili cyklus obnovy českého energetického průmyslu. A také to znamená větu, za kterou, předpokládám, budu kritizován, a to je zvyšování podílu jádra v energetickém mixu České republiky jako prakticky bezemisního zdroje. (PSP 2011: ) 29

30 Martin Kocourek (ODS) : [Mezinárodní dohoda v oblasti JE] znamená velkou příležitost nejen pro samotný výzkum v oblasti jaderné energetiky, ale také v oblastech navázaných na tento high tech obor. (Kocourek 2011) Nacionalismus Nacionalismus má jak v sociálních vědách, tak konkrétně v mezinárodních vztazích dlouhou tradici. Existuje mnoho definic nacionalismu, které se zaměřují na nejrůznější aspekty, ale pro účel této práce se jako vhodná jeví definice moci a konfliktu Craiga Calhouna, který tvrdí, že [nacionalismus] vede k produkci názoru, že vlastní stát je nejlepší. (Calhoun 2005) A dále tvrdí, že sociální teorie vidí nacionalismus jako projekt, který elity využívají k mobilizaci masové podpory. (ibid) Nacionalismus zdůrazňuje příslušnost k určitému národu, který sdílí některé společné znaky. Nacionalismus navíc podle Saliha Bicakciho zdůrazňuje některé argumenty a společné znaky a upozaďuje jiné. (Bicakci 2011) Tato poslední část definice podporuje zařazení rámu nacionalismu pod důrazové šablony. Navíc Bicakci argumentuje, že nacionalismus se díky technologickému pokroku a globalizaci dostává do nových dimenzí. (Bicakci 2011) Rám nacionalismu vyzdvihuje národní hodnoty, český přínos k jaderné energii a zdůrazňuje tradici jaderné energie v české republice. Tvrdí, že Česko má k jaderné energii blízko a že to je jeden z mála zdrojů, který má v ČR potenciál i pro budoucnost. Tradice Tento konkrétní rám zdůrazňuje dlouholetou tradici jaderné energetiky v ČR a ukazuje její provázanost s českým průmyslem, ekonomikou i energetikou. Různé politické elity se v případě rámování jaderné energie odkazují na dlouholetou tradici jaderné energie v ČR a na zkušenosti českých inženýrů s jadernou energií. Ve srovnání s ostatními zdroji energie považuje Vladimír Wagner jadernou energii v ČR za zdroj, který má velmi dlouhou tradici a její potenciál sahá daleko do budoucnosti: Výhodou České republiky je dlouhodobá tradice využívání jaderné energie i výroby komponent jaderných elektráren i výzkumu v tomto oboru. (Wagner 2012) Česká nukleární společnost navíc poukazuje na tradici jaderného strojírenství v ČR a díky tomu i na jeho potenciál pro mezinárodní spolupráci a export technologií a znalostí: [ČR] jako stále ještě významný partner při dodávkách celého spektra komponent pro jaderné elektrárny, což odpovídá dlouholeté tradici českého strojírenství. (Duspiva 2014) Petr Nečas (ODS) : Naše elektrárny a jaderné inženýrství obecně už mají svou tradici, jsou mezivládně smluvně provázané s jadernými mocnostmi světa, které tento zdroj energie využívají mírově. Tyto dohody jsou nejsilnější možnou zárukou a jakýmsi vnějším bezpečnostním rámcem. Jak prvotně s ruskou, tak i s americkou technologií máme zkušenosti, stejně jako tyto země mají zkušenosti s námi. Naše jaderné strojírenství má svoji tradici. 30

31 Jaderná energetika je vysoce expertní záležitost, kam nepatří emoce a politika. (PSP 2012: ) Petr Nečas (ODS) : Naše země má téměř třicetiletou zkušenost s bezpečným provozováním jaderné energetiky. Současných šest jaderných bloků v jaderných elektrárnách Temelín a Dukovany vyrábí téměř třetinu tuzemské elektrické energie. (PSP 2012: ) Petr Nečas (ODS) : Jaderná energetika tedy představuje nejen [ ] pokračování tradice dobrého jaderného inženýrství, ale je také instrumentem, který může přispět ke snížení podílu uhelných elektráren na výrobě elektrické energie a tím také k dekarbonizaci. (Nečas 2013a) Petr Nečas (ODS) : Vybudovat jadernou elektrárnu na zelené louce znamená nejen zajistit bezpečné dodávky paliva, dovézt technologie, ale také jaderné inženýry a know-how. A to stojí nejen čas, ale samozřejmě také peníze. Náš případ je jiný. Tuzemská jaderná energetika tyto vícenáklady" uhradila už dávno. A nejen to - také z nich těží. (Nečas 2011b) Martin Kuba (ODS) : Společně [ ] jsme dolaďovali energetickou koncepci tak, aby stála na racionálních fyzikálních principech a aby umožňovala českému průmyslu a české energetice uchovat racionální směr. (Kuba 2012) Světové jádro Tento rám ukazuje pokročilost a vyspělost českého jaderného strojírenství. Některé elity poukazují na přední české experty v oblasti jaderné energie. Autoři také zmiňují české firmy spolupracující na výstavbách jaderných reaktorů v zahraničí. Česká jaderná energetika je navíc uznávána i v zahraničí. (Bauerova 2013) Ministerstvo zahraničních věcí prostřednictvím velvyslanectví České republiky v Hanoji vidí jadernou energetiku v ČR natolik vyspělou, že jí zde studují zahraniční studenti, kteří pak nabyté znalosti využívají zpět ve své vlasti. V tomto vidí ministr zahraničních věcí potenciál pro spolupráci a Českou republiku jako lídra v oboru: Tradice výroby jaderných zařízení v naší zemi a existence vietnamských specialistů studujících v minulosti technické obory v naší zemi jsou dobrým základem pro budoucí efektivní spolupráci v oblasti obchodu, ale i výzkumu i společné výroby v jaderné energetice. (MZV 2014) Vladimír Wagner taktéž vidí jadernou energetiku v ČR jako vysoce rozvinutou a ČR jako pokrokovou v této oblasti: S tím[vyřešená problematika využívání jaderné energie] souvisí i odborné zázemí a možnost výroby i exportu vyspělé techniky v tomto oboru. (Wagner 2012) 31

32 Petr Nečas (ODS) : Naše jaderná energetika nejsou jen elektrárny a přidružený průmysl, ale i naprosto profesionální a samostatná činnost ve světě uznávaného jaderného regulátora. (PSP 2012: ) Martin Kuba (ODS) : Česká republika patří mezi významné hráče v oblasti jaderné energetiky. Naše strojírenské podniky mají v zahraničí velmi dobrý zvuk. Chceme proto těchto pozitiv využít a pomoci českým firmám při získávání kontraktů spojených s dodávkami a budováním jaderných elektráren, jak u nás, tak ve světě. (Forejtová 2013) Martin Kuba (ODS): Jsem velmi rád, že jsem se mohl alespoň krátce podívat na projekt stavby jaderného bloku v praxi, na kterém se podílí česká firma 14 (Forejtová 2012a) Petr Nečas (ODS) : Vybudovat jadernou elektrárnu na zelené louce znamená nejen zajistit bezpečné dodávky paliva, dovézt technologie, ale také jaderné inženýry a know-how. A to stojí nejen čas, ale samozřejmě také peníze. Náš případ je jiný. Tuzemská jaderná energetika tyto vícenáklady" uhradila už dávno. A nejen to - také z nich těží. (Nečas 2011b) Martin Kuba (ODS) : Chceme jednoznačně posílit pozici českých firem ve světě. Stavba jaderných elektráren je však jen jednou z fází, kde se mohou uplatnit naše podniky, nabídnout mohou své znalosti a zkušenosti například při servisu a správě těchto zařízení, (Forejtová 2013) Tehdejší ministr obchodu a průmyslu Martin Kuba ve svém projevu zdůrazňuje technologickou vyspělost jaderné energetiky oproti jiným zdrojům. Navíc je zde možné spatřit platnost důrazové šablony, když ministr Kuba zdůrazňuje pozici jaderné energetiky jako jediného řešení pro českou energetiku a naprosto odmítá řešení jiná: Martin Kuba (ODS) : Racionálně přemýšlející lidé, i ti profesně zcela mimo energetiku, u nás doma chápou, že vyřazení jaderné energetiky z energetického mixu nemá v českých podmínkách rozumně technicky dosažitelné a ekonomicky smysluplné řešení. Svědčí o tom podpora, kterou má. (Forejtová 2012b) Energetická bezpečnost Energetická bezpečnost není jednoduchým a jednoznačným pojmem. Jednou z uznávaných definic energetické bezpečnosti může být ta, jež využívá Mezinárodní energetická agentura. Podle ní je energetická bezpečnost Nepřerušovaný přístup k dostatečnému množství spolehlivé energie za přijatelnou cenu a s ohledem na životní prostředí (IEA 2011: 9) Tato definice je kombinací zahrnutí 14 Finsko, Olkiluoto, subdodavatel pro výstavbu reaktoru EPR, na kterém se podílela česká firma JS Škoda. Viz 32

33 problémů, které by energetická bezpečnost měla řešit. Nejčastěji se zmiňuje geologická dostupnost energie, geopolitická přístupnost, cenová dostupnost a sociální a environmentální přijatelnost (neboli ohled na životní prostředí a sociální faktory). (ibid) V naší práci jsme identifikovali několik variant energetické bezpečnosti: Environmentální, stabilitu přenosových sítí, nezávislost na dodavateli a technickou bezpečnost jaderné energetiky. Konkrétní rámy Stabilní zdroj energie, Bezpečný zdroj energie, Zdrženlivost a Energetická nezávislost 15 jsme se rozhodli zařadit pod rodový rám Energetická bezpečnost, protože jsou tyto otázky spojovány s bezpečností a zapadají do dělení variant energetické bezpečnosti. Pro environmentální variantu jsme se ale rozhodli vytvořit samostatný rodový rám z několika důvodů, které budou rozvedeny v rodovém rámu Ekologismus. Energetická bezpečnost je rám, který může být vnímán na pomezí konkrétních a rodových rámů. Vzhledem k růstu oboru a oblasti výzkumu energetické bezpečnosti se domníváme, že je možné, aby byla energetická bezpečnost zařazena mezi rodové rámy. Splňuje jednu z nejdůležitějších podmínek pro zařazení mezi rodové rámy, kterou je dostatečná obecnost rámu. Energetická bezpečnost se může zabývat jak různými zdroji energie od jádra až po obnovitelné zdroje avšak může také zahrnovat problematiku přenosových soustav, výrobu elektrické energie, životní prostředí, nebo například mezinárodní vztahy v souvislosti s energetikou. (Koďousková, Kuchyňková, Jirušek 2014: 23, 24) V tomto rodovém rámu je jaderná energetika podporována argumenty, které jádro spojují s energetickou nezávislostí a bezpečnou budoucností energetiky a ekonomiky v ČR. (Forejtová 2012c) Autoři skrze projevy akcentují bezpečnostní otázky v souvislosti s havárií JE Fukušima, zátěžovými testy EU, spolehlivosti zdrojů energie, bezpečností dodávek a podobně. Téměř ve všech případech rámují autoři českou jadernou energetiku pozitivně. Bezpečný zdroj energie Rámování jaderné energie v souvislosti s technickou bezpečností je silně ovlivněno havárií jaderné elektrárny Fukušima. Tato událost silně rezonovala v celém světě a každá světová vláda se s ní vyrovnala po svém. Obecně je ve světě rám technické bezpečnosti přítomen snad v každém státu, který jadernou energii k mírovým účelům využívá, nebo nad tím přemýšlí. 16 V tomto konkrétním rámu se autoři pokouší spojovat jadernou energetiku s tématy jejího technického zabezpečení proti přírodním vlivům a lidské chybě. To vychází jednak z obecného strachu veřejnosti z nehod v jaderných elektrárnách, a jednak z nedávné nehody v JE Fukušima. V České republice existuje 15 Tímto je myšlena odolnost proti přírodním vlivům, faktoru lidské chyby, případně riziko terorismu. 16 Viz (BBC 2012), nebo (Obama 2014). 33

34 několik hnutí a organizací, 17 které se staví proti využívání jaderné energie a snaží se získat podporu pro zastavení jejího rozvoje. Požadavky a názory těchto organizací a hnutí se neshodují s názory politických elit. Tyto důvody pak vysvětlují, proč se politické elity snaží reagovat na negativní reakce veřejnosti směrem k jaderné energii, nebo se snaží zdůrazňovat bezpečnost českých jaderných zařízení. V následujících projevech můžeme spatřit převážně obhajobu jaderné energie z hlediska technické bezpečnosti a nepravděpodobnost havárie. Petr Nečas (ODS) : Strestesty jednoznačně prokázaly, že české jaderné elektrárny jsou bezpečné, že jsou bezpečně provozovány a nepředstavují bezpečnostní riziko. (PSP 2012: ) Petr Nečas (ODS) : Nutno však dodat, že její příčinou byla kombinace silného zemětřesení s následnou masivní vlnou cunami, což je v podmínkách České republiky, řekněme diplomaticky, nepříliš pravděpodobné. (PSP 2012: ) Petr Nečas (ODS) : Ty se týkají dokončení vnitřního trhu do roku 2014, zvyšování energetické účinnosti, rozvoje infrastruktury a zajišťování důsledného a soudržného postupu v rámci vnějších vztahů Evropské unie. Pokroku bylo rovněž dosaženo v prověřování bezpečnosti jaderných elektráren. (PSP 2011: ) Lubomír Zaorálek (ČSSD) : Četl jsem analýzy, ve kterých stálo, že české jaderné elektrárny jsou bezpečnější, než jsou ty, o kterých se jedná v Japonsku (PSP 2011: ) Petr Nečas (ODS) : Způsob, s jakou snadností evropská média včetně českých médií i evropská veřejnost přešly od strašné živelní katastrofy, která zřejmě bude stát možná až téměř 20 tisíc životů, k debatě o poruše na jedné jaderné elektrárně - kde mimochodem nezahynul vůbec nikdo (PSP 2011: ) Petr Nečas (ODS) : Pana prezidenta jsem informoval, že pro českou vládu je bezpečnost jaderné energetiky prioritou. Velmi pečlivě analyzujeme situaci ve spolupráci se Státním úřadem pro jadernou bezpečnost a provozovatelem jaderných elektráren (Vláda 2011) Petr Nečas (ODS) : Česká republika plní všechny přísné standardy pro výstavbu a provoz jaderných zařízení a jejich bezpečnost je průběžně monitorována a vyhodnocována. (Nečas 2011c) 17 Například Greenpeace, Jihočeské matky, Hnutí Duha. 34

35 Jana Fischerová (ODS) 2013: "O prodloužení životnosti nerozhodují politici. Provozovatel elektrárny jistě usiluje, aby byly bloky provozovány bezpečně a co nejdéle," (Energetické Třebíčsko 2013) Martin Kuba (ODS) : Na základě posledních průzkumů mohu konstatovat, že japonská jaderná krize neotřásla dlouhodobě většinovou důvěrou české veřejnosti v bezpečnost jaderné energie, (Forejtová 2012b) Petr Nečas (ODS) : Není ani na jednu jedinou sekundu možné si představit, že by česká vláda připustila stav, že by čeští občané byli provozem jaderných elektráren ohroženi. Pro nás je to skutečně priorita (Vláda 2011) Petr Nečas (ODS) : Pouze společně můžeme posílit energetickou bezpečnost obou zemí. Odlišné postoje Německa a České republiky na jadernou energetiku by se neměly stát zátěží pro česko-bavorské vztahy. (Nečas 2013b) Petr Nečas (ODS) : Racionálním cílem každého státu je posílení jeho energetické bezpečnosti. (Nečas 2013a) Poslanec ČSSD Milan Urban (opozice) v jednom svém projevu vyjadřuje nedůvěru v budoucnost české jaderné energetiky z důvodu nedostatku prostoru pro skladování jaderného odpadu. Vyřešení této záležitosti vidí jako nutný krok k pokračování rozvoje jaderné energetiky v ČR. Jeho hlavní zájem se rozděluje na bezpečnostní otázky (zda budou v ČR dostatečné technicko-bezpečnostní podmínky pro skladování odpadu) a na otázku souhlasu veřejnosti a koncept známý jako NIMBY. 18 (PSP 2011: ), (Urban 2011) Každopádně své znepokojení spojuje s bezpečnostními otázkami. Milan Urban (ČSSD) : I když jsem trochu skeptický k tomu, že bude někdy vybudováno v České republice hlubinné úložiště jaderného odpadu a to zejména z důvodu velkého počtu obcí na počet obyvatel neboli zalidněnosti České republiky (PSP 2011: ) Milan Urban (ČSSD) : Byl bych proto velmi rád, abychom co nejdříve znali odpovědi na otázky, které před nás položily události ve Fukušimě. A také na otázky, které zůstávají nezodpovězeny dlouhá desetiletí například Kam s vyhořelým jaderným odpadem? Teprve pak jaderná energetika získá zpět důvěru veřejnosti. (Urban 2011) 18 Not In My BackYard (pozn. autora) 35

36 Stabilní zdroj energie Tímto konkrétním rámem je politickými elitami zdůrazňována důležitost stability přenosových soustav. Z projevů je patrné, že jaderná energetika dokáže na rozdíl od obnovitelných zdrojů tuto stabilitu zajistit. Autoři ke zdůraznění tohoto rámu využívají i příklady toho, co znamená případná nestabilita přenosové soustavy. Tehdejší premiér Nečas například zmiňuje Reálně hrozící výpadky elektřiny (Nečas 2013b), pokud nebude dosaženo stability energetické soustavy. Problematiku přenosové sítě v souvislosti s nestabilními zdroji energie, jako jsou obnovitelné zdroje, zmiňuje například i Dana Drábová. (ČT ) Stejné problematice věnuje mnoho pozornosti například i Světová agentura pro obnovitelné zdroje energie. (IRENA 2014) Problematika stability přenosových sítí je v ČR velmi živá. V roce 2006 došlo k největšímu blackoutu za několik desetiletí, kvůli přebytku elektrické energie v síti. (SBP 2006) Další výpadek hrozil na konci roku 2011, kdy do české přenosové soustavy z Německa přitékalo velké množství elektřiny v době nízké spotřeby. (Vejvodová 2013) Petr Nečas (ODS) : Reálně hrozící výpadky elektřiny ukazují, že problém energetiky je komplexní, nevyhne se ani Německu nebo Bavorsku, a týká se také přenosových soustav a jejich stability. Jaderná energetika má mimo jiné i v tomto kontextu svůj pozitivní význam. (Nečas 2013b) Martin Kuba (ODS) : Jaderná energetika je pro nás jedinou cestou, jak zajistit stabilní a cenově udržitelnou energii pro české domácnosti a podniky. Dostavba dvou bloků Temelína přispěje výrazně k energetické soběstačnosti Česka." (Forejtová 2012c) Petr Nečas (ODS) : Strategické jaderné partnerství je podle mého názoru jedinou možnou a racionální cestou, jak nejen zachovat a naplnit závazek podílu obnovitelných zdrojů energie, ale hlavně cestou k levné a stabilní energetice. (Nečas 2011b) Energetická nezávislost Energetická nezávislost je důležitá pro každou zemi, protože ovlivňuje vyjednávací pozici vůči dodavatelskému státu. V tomto rámu je zdůrazňována důležitost nezávislosti na zahraničních zdrojích energie. Díky nestabilitě geopolitické situace ve světě a díky (ne)stabilitě vztahů se státy produkujícími energetické zdroje je pochopitelné, že se státy snaží zajistit co největší energetickou nezávislost. Tato premisa koresponduje se strategickým přístupem k energetické bezpečnosti. (Ocelík & Černoch 2014: 18)Současná krize na Ukrajině potřebu energetické nezávislosti států ještě umocňuje. Pro mnoho evropských států představuje Ruská federace, jeden z nejdůležitějších dodavatelů energetických surovin, velmi nespolehlivého partnera. Igor Ivanov, bývalý prezident Ruské rady pro mezinárodní vztahy tvrdí, že tato nevypočitatelnost oslabuje vztahy s Evropskou unií. (Ivanov 2013) Toto může být jedno z vysvětlení akcentace energetické nezávislosti v souvislosti s Jadernou energetikou. 36

37 Přestože Česká republika získává své palivo od Ruské federace (potažmo z Kazachstánu) 19, je jaderná energie vnímána jako zdroj, který zajistí energetickou nezávislost. Tento zdánlivý paradox je způsoben tím, že jedna zásilka paliva do jaderné elektrárny vystačí České republice na několik let. Tím pádem je možné vytvořit si zásoby na dlouhou dobu dopředu. Navíc je zde možnost palivo odebírat z jiných zemí, které, které jsou schopné jej vyrobit. Na druhou stranu tato možnost se v minulosti ukázala jako mnohem komplikovanější, než se zdálo. ČR se pokusila změnit dodavatele paliva na americký Westinghouse, ale díky odlišné technologii v českých podmínkách nebyla společnost schopna zajistit kvalitní palivo.(tuček 2007) A pak se nachází malé zásoby uranu přímo v ČR. (Müller 2012) Petr Nečas (ODS) : Chceme také abyalespoň 80% výroby elektrické energie pocházelo z domácích zdrojů. Chceme zachovat energetickou bezpečnost (Nečas 2012a) Martin Kuba (ODS) : Dostavba dvou bloků Temelína přispěje výrazně k energetické soběstačnosti Česka. Temelín musí ovšem přinést cenově únosnou energii (Forejtová 2012b) Antonín Seďa (ČSSD) : Dostavba dvou bloků Temelína by v hospodářské krizi [ ] zajistila dlouhodobou energetickou nezávislost naší země. (PSP 2011: ) Martin Kocourek (ODS) : Rozvoj jaderné energetiky znamená i posílení energetické soběstačnosti, spolehlivosti a bezpečnosti dodávek. ČR totiž může v případě nutnosti využívat vlastní zásoby uranu, což je v rámci Evropské unie ojedinělá výhoda. (Kocourek 2011) Martin Kuba (ODS) : Jaderná energetika je pro Česko v podstatě jedinou možností k přechodu na nízko emisní zdroje, stejně jako zajištění dlouhodobě stabilních dodávek elektřiny pro český průmysl a domácnosti za přijatelnou cenu. Bez dalšího rozvoje jaderné energetiky, tedy dostavby elektrárny v Temelíně, však těchto cílů nelze prakticky dosáhnout. (Forejtová 2013) Zdrženlivost Velmi zajímavý je konkrétní rám zdrženlivost, který se nám podařilo identifikovat. Lze jej vysledovat v době bezprostředně po havárii v jaderné elektrárně Fukušima v Japonsku. Jak už bylo řečeno, tato havárie ovlivnila rámování jaderné energie snad na celém světě a rozvířila debaty o bezpečnosti a rizicích jaderné energie. Pravděpodobně žádný stát si nemohl dovolit tuto událost ponechat stranou a do svých úvah o jaderné energii jej nezahrnout. V sousedním Německu došlo i vlivem této události k odklonění od využívání jaderné energie známé jako Energiewende. (Agora 2013) V České 19 Společnost TVEL, která dodává palivo do obou českých jaderných elektráren, těží uran v Rusku i v Kazachstánu. (Atominfo 2010) 37

38 republice a konkrétně mezi českými politickými elitami došlo k velmi odlišné reakci, kterou zkoumáme v následujícím rámu. Tento rám se vyskytoval bezprostředně po havárii jaderné elektrárny Fukušima. I když byl v daný moment velmi silný, do budoucna neměl na rámování jaderné energetiky vliv. V projevech autorů si můžeme všimnout, že přes negativní dopad havárie v Japonsku by česká republika měla dělat unáhlené kroky a měla by situaci mnohem hlouběji prozkoumat. Lubomír Zaorálek (ČSSD) : my i v této věci budeme také doporučovat jistou zdrženlivost, protože se domnívám, že posuzovat otázky jaderné energetiky pod vlivem a pod účinkem veliké tragédie a neštěstí v Japonsku není zrovna šťastné. Jsem přesvědčen, že posuzovat energetiku země do budoucnosti budeme muset činit s chladnou hlavou a rozhodně nemůžeme tragédii japonské elektrárny učinit východiskem úvah o budoucnosti. (PSP 2011: ) Petr Nečas (ODS) : Znovu zopakuji, že tato otázka [jaderné energetiky] má být vysoce expertní záležitostí, že se do ní nemají míchat emoce a nemá se politizovat. (PSP 2012: ) Vojtěch Filip (KSČM) : A tady se připojuji k tomu, aby případní kritici z pohledu současné situace v elektrárně Fukušima nepřevážili, a byl bych rád, kdyby se to opravdu, jak říkal pan místopředseda Zaorálek, projednávalo ve větším klidu. (PSP 2011: ) Petr Nečas (ODS) : Jsem také přesvědčen, že samozřejmě máme pečlivě analyzovat zkušenosti z této jaderné havárie. V tuto chvíli ve skutečnosti nikdo pořádně nedokáže popsat, co se tam ještě stalo. Analýza se má odehrát v klidném, racionálním prostředí, nikoli pod vlivem určité populistické, v některých aspektech až hysterické vlny, a měli bychom si z toho vzít poučení a použít to ke zlepšení bezpečnostního standardu českých jaderných elektráren. (PSP 2011: ) Petr Nečas (ODS) : Až bude v klidu a racionálně zanalyzována jaderná havárie v Japonsku, jsme připraveni vzít v potaz všechna případná poučení. Stejně tak jsme připraveni debatovat i na evropské úrovni o zátěžových testech. (Vláda 2011) Tito autoři, nezáleže na tom, jestli pocházeli z vlády, či opozice, zdůrazňovali nutnost neuchylovat se k unáhleným krokům a rozhodně se snažili stabilizovat situaci. Jejich výroky lze hodnotit tak, že nechtěli ani navrhnout možnost odklonění politiky od využívání jaderné energie, ale zároveň se nesnažili událost bagatelizovat a připisovali jí patřičnou váhu. Bagatelizací by pravděpodobně dosáhli své vlastní diskreditace, protože by si veřejnost i mezinárodní prostředí mohlo myslet, že politické 38

39 elity nechápou závažnost situace. Zároveň si nemohli dovolit odklon od jaderné energie, poněvadž by tak Česká republika musela přejít z jaderné energie, která tvoří cca 20 % energetického mixu na jiné zdroje energie a tím by cena energií výrazně vzrostla. (CSVE 2014) Přestože byl tento rám po určitou dobu velmi rezonantní, na vývoji jaderné politiky, či na samotném rámování, nezanechal téměř žádný vliv. Navíc rezonance tohoto rámu odezněla poté, co se situace kolem havárie v JE Fukušima uklidnila, a byly zveřejněny pozitivní výsledky zátěžových testů českých jaderných elektráren. 39

40 Struktura důrazových rámů: Zdroj: autor Pro lepší přehled je vhodné zobrazit strukturu představených rámů graficky. Můžeme zde vidět hierarchii a příslušnost ke skupině šablon, rodových rámů i konkrétních rámů. Názvy konkrétních rámů zároveň vystihují hlavní téma rámů. Názvy konkrétních rámů nejvíce vystihují svůj obsah. Názvy rodových rámů jsou obecnější a nejobecnější je pak hlavní rám. Šablona: Ekvivalentní rámy Ekvivalentní rámy vyjadřují interpretaci podobných, nebo stejných informací odlišným způsobem. Například výstavba plynovodů může být jedněmi aktéry rámována jako ekonomicky výhodný způsob zajištění dlouhodobých dodávek plynu a druhými to samé může být rámováno jako nebezpečné zvýšení závislosti na dodavateli plynu, nízká flexibilita a zhoršění geopolitického postavení. (Cepa 2014), (Trapil 2014), (Robson 2013) Ekvivalentní rámování se však nemusí odehrávat na rovině pozitivní x negativní. Rozdíly mohou být mnohem jemnější. Jde jen o to, jak aktéři vnímají a rámují 40

41 stejné, či podobné informace. (Sher, McKenzie 2006: 467,469) Britský parlament ve svém osmém reportu o energetice a klimatických změnách diskutuje budoucnost britské energetiky. V reportu se diskuze pohybuje výhradně v mezích nezávislosti na jedné straně a bezpečnosti na straně druhé. (House of Commons 2011) V diskuzi se často objevuje ekvivalentní rámování stejných faktů. Řečníci fakta rámují podle své politické příslušnosti a osobních zájmů. V případě jaderné energetiky je to často Evropská unie, která představuje druhý pohled, nebo druhou variantu. Snad jen v případě rodového rámu Hospodářský růst není vztah ČR k Evropské unii akcentován. V jednom případě jsou akcentovány záruky Evropské unie, jež zaručují národní svrchovanost nad budoucností jaderné energetiky členských států. V druhém případě je EU vnímána jako aktér, kterému není možné se vymanit a jehož politiku jsme nuceni následovat. Přesto se jedná pouze o interpretaci faktů a o úhel pohledu, který může být dle konstruktivistické teorie zkreslen kulturou, či obecně zázemím řečníka, nebo také tím, jaké sleduje cíle. Závislost/suverenita Suverenita a závislost jsou řešeny snad už od té doby, kdy se předci lidí shlukovali do skupin, aby přežili. Už tehdy musely být vztahy závislosti nějak stanoveny. Mnohem bližším případem jsou vztahy závislosti v mezinárodních vztazích, kdy podle různých teorií mezinárodních vztahů státy řeší výhody a nevýhody závislosti a zvažují její optimální míru. (Howe 1990) Suverenita byla pro politické elity vděčným tématem k rámování všech záležitostí, které se týkaly Evropské unie. Ve chvílích, kdy EU vydala nařízení pro oblast, která byla upravovánavnitrostátně, ozvaly se většinou dva tábory. Jeden rozhodnutí podporoval a druhý jej odmítal. 20 Často se jednalo o rozdílnou interpretaci faktů, a podle Mileny Vicenové i o neznalost následků a pozadí situace. (Vicenová 2013) Často můžeme spatřit, že při negativním rámování čehokoliv v souvislosti s Evropskou unií je EU vnímána jako unitární aktér nezávislý na členských státech. Podobně, jako se v médiích často objevuje titulek typu EU diktuje, 21 můžeme i u politických elit spatřit ignoraci způsobu vytváření politik EU. Veškeré politiky vznikají přímým, nebo nepřímým zapojením členských států a jejich zástupců, takže snad v žádném případě nelze říci, že EU by rozhodla nezávisle na členských státech. 22 Není cílem práce zabývat se důvody jednání aktérů, ale je třeba poukázat na to, že i tímto způsobem, tedy různým výkladem, či prezentací výsledků politik EU, je možné rámovat stejná témata naprosto odlišně. 20 Velmi zajímavě rozpory v postojích vůči diktátu EU rozebírá bývalá diplomatka ČR Milena Vicenová. Ta zmiňuje rozdělení veřejnosti i politických elit na optimisty a pesimisty a zdůrazňuje, že často ani nevědí, co je v jejich zájmu. Více viz rozhovor zde: 21 Například tento článek v Parlamentních listech: 22 Více k tomuto tématu viz například Evropská unie (Fiala, Pitrová 2009) 41

42 V tomto rodovém rámu se aktéři věnují dichotomickému pojetí jaderné energetiky suverenita / závislost. Suverenita představuje absolutní svrchovanost České republiky nad směřováním jaderné energetiky. Znamená to, že rozhodnutí o směřování a budoucnost i jaderné energetiky leží uvnitř státu, konkrétně v rukou politických elit, jejichž právo je podpořenou zárukami Evropské unie, potažmo Lisabonské smlouvy, která vymezuje pravomoci EU v energetické oblasti.(sfeu) Druhým předpokladem suverenity v oblasti jaderné energie je premisa, že v ČR nejsou příznivé přírodní podmínky k dalšímu rozvoji obnovitelných zdrojů energie a proto je jedinou možností rozšiřování jaderné energie. Druhou variantou jsou pak téměř totožná fakta vnímána negativním způsobem. Opět se jedná o přírodní podmínky a vliv Evropské unie, ale v tomto případě je akcentována podřízenost České republiky. První varianta rámu: Suverenita Tento konkrétní rám se snaží jadernou energetiku rámovat jako oblast ve svrchované moci konkrétního státu. Jednak normativněnaznačuje, že stát by měl mít právo řídit si svou energetickou politiku bez ohledu na další aktéry mezinárodní politiky a jednak tvrdí, že v rámci Evropské unie je toto právo garantováno a tudíž nehrozí ovlivňování energetické politiky někým zvenčí. Jak již bylo naznačeno, suverenita a nezávislost v energetické politice je velmi citlivým a velmi často diskutovaným tématem. Nezávislost je často spojována s Evropskou unií, nebo se závislostí na státu dodávajícím energetické suroviny, či samotnou elektrickou energii. (Bowden 2014), (Sheean & Brockelhurst 2006) Britská média označují energetickou nezávislost jako Svatý grál v podobě břidličného plynu a břidličné ropy. (Anderson 2014) V tomto článku a v mnoha podobných je podobně jako v českém rámování vidět pozitivní vnímání suverenity. 23 EU garantem nezávislosti V Lisabonské smlouvě jsou upraveny pravomoci Evropské unie v oblasti energetiky, které se věnuje jedna samostatná Hlava XXI.V tomto článku (č. 194) je zmíněno, že EU má pravomoci v oblasti společného energetického trhu, bezpečnosti dodávek, podpory energetické účinnosti a OZE. (SFEU 2010, článek 194). V tom samém článku ale tyto pravomoci upřesňuje: Nedotýkají se [zmíněné pravomoci] práva členského státu stanovit podmínky pro využívání svých energetických zdrojů, jeho volby mezi různými energetickými zdroji a základní skladby jeho zásobování energií (ibid) V tomto 23 Mnohem validnější mohou být například závěry zprávy britské vlády (House of Commons 2010) 42

43 odstavci a také v dalších prohlášeních zástupců EU berou řečníci jistotu, že jaderná energetika zůstane jednak záležitostí státu a jednak, že bude EU podporován její další rozvoj. 24 Petr Nečas (ODS) : složení energetického mixu musí zůstat v národních rukou, tak jak to garantuje Lisabonská smlouva. Podporujeme společně rozvoj jaderné energetiky, (Nečas, 2012b) Petr Nečas (ODS) : Nejenom pro naši zemi je totiž stěžejní, aby byla jaderná energetika akceptována jako rovnocenný zdroj, který má své pevné místo v energetickém mixu Evropské unie a jehož rozvoj je plně v kompetenci členských stát. (Nečas, 2013a) Petr Nečas (ODS) : A proto i právo volby energetického mixu, včetně využití jaderné energie, zakotvené v Lisabonské smlouvě, musí být i nadále respektováno. Z tohoto důvodu hodláme i nadále provozovat naše jaderné elektrárny Temelín a Dukovany a pokračovat v procesu, jenž povede k výstavbě dalších jaderných bloků. (Nečas 2011c) Martin Kocourek (ODS) : Nedomníváme se však, že je i podle Lisabonské smlouvy možné, aby Evropská komise stanovovala požadavky v oblastech, za které nenese odpovědnost a které jsou plně v kompetenci členských států EU. To se týká i otázky energetického mixu, který je jednoznačně plně v kompetenci členských států a Česká republika bude na této své kompetenci jednoznačně trvat. (Vlček 2011) Jedinečné přírodní podmínky Tento konkrétní rám vyjadřuje nutnost odlišnosti energetické politiky každého členského státu. Naznačuje, že díky rozdílným přírodním, historickým a ekonomickým podmínkám má každý stát následovat jedinečnou energetickou politiku. Radikální změna směru by měla velmi drastické následky v oblasti ekonomické, sociální, nebo politické. V případě přírodních podmínek je zdůrazňována neexistence alternativy. Sophia Ruester dospívá ve své zprávě pro Regulační institut ve Florencii, že díky mnohým unikátním charakteristikám je v oblasti vnitrostátní energetické politiky mnohem vhodnější přístup národní, než plošný top-down přístup, kdy by měla EU možnost ovlivňovat složení národních energetických mixů. (Ruester 2011) Igor Jakubčík (ČSSD) : Navíc budoucnost jádra v Česku je jen na našem rozhodnutí, což chápali [němečtí zástupci] (Dvořák 2013) 24 Ohledně podpory jaderné energie vypovídá například článek o jaderné energii v rámci EU na stránkách Evropského parlamentu: 43

44 Petr Nečas (ODS) : Nedovedu si představit dlouhodobou konkurenceschopnost české ekonomiky, mimo jiné založené i na silném podílu průmyslu, který tvoří více než 31 % hrubého domácího produktu v České republice, bez rozvoje jaderné energetiky, protože v našich jaderných elektrárnách se produkuje jedna třetina veškeré elektrické energie v této zemi. (PSP 2011: ) Lubomír Zaorálek (ČSSD) : Mohu rovnou říci, že i v našich analýzách jaderná energie zaujímá určitý prostor, určitý segment, který nejsme schopni najednou jen tak vyřadit díky atmosféře, která vzniká. (PSP 2011: ) Druhá varianta rámu: Závislost Tato varianta ekvivalentního rámu tvrdí, že volba energetického mixu neleží plně v rukou České republiky. Autoři používají stejné, nebo podobné argumenty, jako v předchozí variantě rámu, ale rámují je odlišně, nebo přímo opačně. Gaines et al. na toto téma tvrdí, že fakta samotná mají velmi malý vliv na utváření názorů, či v tomto případě rámů. Znalost faktů nebývá důvodem ke změně názorů a postojů. Fakta bývají často využívána k potvrzení postoje, jež jedinec, nebo skupina sdílí. Gaines ve svém výzkumu vztahů faktů a postojů tedy zjistil, že jejich kauzální povaha je často odlišná od běžné představy. Fakta tedy nejsou nezávislou proměnnou a postoje nejsou závislou proměnnou. Lidé často využívají fakta k tomu, aby ospravedlnili svůj postoj, nebo názor. (Gaines et al. 2008: 957) Ve světle zjištěných rámů lze aplikovat Gainesovo poznatky i na teorii rámů. V případě ekvivalentního rámu Suverenita/Závislost se aktéři snaží využít stejná fakta k tomu, aby podpořili svůj rám. Jak už bylo řečeno v teoretické části práce, rámování může probíhat vědomě i nevědomě. Podřízenost Evropské unii V tomto rámu je akcentována svrchovanost Evropské unie nad jaderným programem české republiky. Navzdory Lisabonské smlouvě, která uvádí, že energetická politika je výhradně v pravomoci členského státu autor rámu argumentuje, že existují nepřímé prostředky, kterými EU může členský stát donutit svou energetickou politiku upravit. Autoři naznačují, že tyto mechanismy jsou reálné. Tento konkrétní rám tedy rámuje pozici Evropské unie naprosto opačně oproti rámu, který vidí EU jako garanta suverenity. Tento rám vidí EU jako hrozbu pro suverenitu České republiky. Václav Klučka (ČSSD) : Obavy, že by Evropská unie mohla Česku zablokovat rozvoj jaderné energetiky prostě sílí. [ ] V evropských politických kuloárech se ozývají hlasy, podle nichž jaderné země budou muset udělat své ústupky, aby si jadernou energetiku zachovaly. 44

45 Menší česká jaderná energetika by ovšem takové odstavení třeba několika dukovanských bloků pocítila mnohem silněji. In: (PSP 2012: ) Břetislav Petr (ČSSD) : Proti Temelínu pochopitelně je celá řada hlasů z Německa. Překvapil mě pan Ettinger, který prohlásil: Když už nebude jiné možnosti, tak stanovíme v zákonu o atomových elektrárnách, že musí být pojištěny způsobem, který nikdo nezaplatí. (PSP 2012: ) Jiří Krátký (ČSSD) : Pokud se domníváte, že cíl naší státní energetické koncepce, která byla představena-nepředstavena v minulém týdnu, výstavba 10 nových atomových elektráren s podílem více než 80 % výroby elektřiny je v souladu s cíli strategie Evropy 2020, tak mě podporovat nemusíte (PSP 2011: ) Podřízenost vnitrostátní situaci Tento konkrétní rám se snaží své příjemce přesvědčit, že v oblasti energetiky neexistuje jiná volba, než ta, kterou se Česká republika vydává nyní. Přírodní a klimatické podmínky předurčují Českou republiku k omezenému množství obnovitelných zdrojů energie a jedinou další alternativou nízkouhlíkové energetiky je pak energie z jádra. Na rozdíl od konkrétního rámu, který vidí unikátní přírodní podmínky jako argument pro to, aby Česká republika mohla sledovat svůj vlastní směr vývoje energetiky, tento rám vidí ty samé přírodní podmínky jako omezující. Vladimír Wagner taktéž vidí jadernou energii jako jediný racionální zdroj energie: Pro Českou republiku je jaderná energie jednou z mála možností, které mohou v současné době masivněji nahradit při výrobě elektrické energie uhlí. Druhou možností je plyn. U plynových elektráren je však hlavní část nákladů při výrobě dána cenou paliva a to se musí v našem případě nakupovat v zahraničí. (Wagner 2012) V případě alternativních energetických zdrojů jsou autoři rámu ještě poněkud skeptičtější, protože většinou ani nepřipouštějí, že by alternativa k jaderné energii byla vůbec možná. Navíc v tomto případě autoři rámu tvrdí, že jaderná energie je se současnou energetickou sítí a ekonomikou natolik propojena, že přechod na jiný zdroj energie by znamenal přílišné ekonomické ztráty a investice do jiných energetických zdrojů, které na území ČR nemohou být dostatečně efektivní. Martin Kuba (ODS) : ideálem energetiky by bylo, kdybychom dokázali co největší množství využívat z jaderné energie, protože ona je v podstatě jediným nízkoemisním zdrojem, který můžeme v našich klimatických podmínkách využít (PSP 2012: ) Igor Jakubčík (ČSSD) : my [ČR] se na obnovitelné zdroje nemůžeme spoléhat, podobně jako oni[němečtí úředníci] a dostavba Temelína je pro nás nutnost. (Dvořák 2013) 45

46 Milan Urban (ČSSD) : Především však optimisté [tučné v originále] v čele s ředitelkou SÚJB Danou Drábovou zdůrazňují, že se bez jaderné energetiky neobejdeme již nyní. A co teprve v budoucnu. (Urban 2011) Martin Kocourek (ODS) : Uvědomujeme si, že Evropa a další země se bez jaderných elektráren ve svém energetickém mixu dlouhodobě neobejdou a bezpečnost jejich provozu je naší prioritou," (Vlček 2011) Petr Nečas (ODS) : My se bez rozvoje jaderného programu neobejdeme (Vláda 2011) Hospodářský růst Rodový rám Hospodářský růst se může objevit i v disciplínách mimo oblast energetiky. Zde je hospodářský růst využíván autory rámů ke zdůraznění ekonomického potenciálu jaderné energie v několika oblastech. Tehdejší premiér Petr Nečas vidí v jaderné energii například exportní potenciál: Náš jaderný průmysl má exportní potenciál, který využívá. (Nečas 2011b). Obecně v tomto rodovém rámu můžeme vypozorovat 3 varianty ekonomického potenciálu. Jeden je zaměřen na mezinárodní spolupráci a exportní možnosti, jenž jaderná energetika nabízí. Další dvě varianty rámu hospodářský růst jsou zaměřeny spíše na vnitrostátní ekonomiku České republiky. Zabývají se růstem zaměstnaností, jenž další rozvoj jaderné energie může přinést a nízkou provozní cenu výroby elektrické energie z jádra. Je naprosto pochopitelné, že téma zaměstnanosti a potažmo i rámování zaměstnanosti v souvislosti s jadernou energetikou je pro řečníky atraktivní. Podle výsledků Eurobarometru Evropské komise z roku 2012 totiž občané EU věří, že nezaměstnanost je největším problémem jejich země. Jako největší problém označilo nezaměstnanost v EU průměrně 49 % dotázaných. V ČR jich bylo 46 %. (Eurobaromentr 2013) Není tedy divu, že zaměstnanost je téma, které rámují snad všechny politické elity. Poněkud prozaicky tuto variantu rámu vystihuje poslanec za KSČM Pavel Kováčik (opozice): Elektrárna je matka živitelka regionu. Pokud tam nebude, tak tam chcípl pes. (Energetické Třebíčsko 2013) Třetí varianta rámu představuje spojení jaderné energie s nízkou jednotkovou cenou výroby elektrické energie. Je faktem, že provozní náklady jaderné elektrárny jsou velmi nízké a cena paliva na výrobě elektřiny je dle World Nuclear Association téměř zanedbatelná a tudíž se například růst ceny paliva promítá do celkové ceny jen marginálně. (WNA 2014) V každém případě jsou ceny důležitým politickým tématem a občané jsou na růst cen citliví. (Cienski 2011) Řečníci akcentují 46

47 převážně nižší ceny energií, které jaderná energie může přinést: Analýza scénářů ukazuje, že jaderná energie může přispět k nižším nákladům za energie a cenám elektřiny. (PSP 2012: ) První varianta rámu: Mezinárodní rozměr Tato varianta hospodářského růstu spojuje jadernou energetiku s aktivitami za hranicemi České republiky. Ekonomické výhody rámují autoři v rámci mezinárodního rozměru. Jaderná energetika má dle nich jednak exportní potenciál a jednak schopnost pomoci mezinárodní spolupráci. Zároveň autoři poukazují na to, že díky podpoře jaderné energie se Česká republika ocitá mezi ekonomickými a technologickými lídry. Mezinárodní obchod a spolupráce Aktéři prosazující tento rám tvrdí, že jaderná energetika má potenciál podporovat mezinárodní obchod. Nabízí jak přímé příležitosti k růstu českého exportu, tak nabízí přidružené příležitosti ke spolupráci v podobných oblastech. Navíc autoři věří v budoucnost jaderné energie jako oblasti, do které lze dlouhodobě investovat. Petr Nečas (ODS) : zítra [se] koná v Paříži neformální setkání všech ministrů Evropské unie pro energetiku, kteří i do budoucna počítají s využíváním jaderné energie. (PSP 2012: ) Petr Nečas (ODS) : Jaderná energetika je zdroj, o kterém klíčové světové ekonomiky vůbec nediskutují - Spojené státy americké, Čína, Rusko, Indie, Korea a ve staré" Evropě jaderná velmoc - Francie. Nukleární plány těchto a dalších zemí jsou velmi ambiciózní. Největší kapacity v současnosti budují Čína, Korea, Rusko, Japonsko a Indie. Do budoucna se přitom v některých těchto zemích uvažuje o znásobení stávajících zdrojů. (Nečas 2011b) Martin Kocourek (ODS) : Naše země rozhodně není jediná, která se zabývá rozvojem jaderné energetiky. Právě globální renesance tohoto zdroje zřejmě do energetiky vnese v nejbližších letech ty nejvýraznější změny. [ ] Jaderná energetika se rychle rozvíjí na celém světě. V současné době je v nějaké fázi příprav bezmála 500 reaktorů, což by zdvojnásobilo počet těch stávajících. (Kocourek 2011) Petr Nečas (ODS) : V oblasti nukleární energie na půdě EU zaujala Česká republika společný postoj právě s Francií, zdaleka nejvýznamnější evropskou jadernou mocností. České jaderné inženýrství čeká zásadní rozvoj právě ve spojení s významnějším světovým hráčem. (Nečas 2011b) 47

48 Petr Nečas (ODS) : V této souvislosti se také vyslovujeme pro zachování otevřenosti evropského trhu i pro neevropské jaderné technologie. [ ] Je to proto, že jsme přesvědčeni, že izolace Evropě škodí, obzvlášť v dnešní době hospodářské krize. (Nečas 2011a) Martin Kocourek (ODS) : po nedávném rozhodnutí německé vlády zredukovat a v podstatě ukončit jaderný program myslím, že tento krok způsobil naopak naprostou nejistotu investorů v Německu, protože došlo k naprostému porušení očekávatelných podmínek pro podnikání v tomto sektoru v rámci Německa. (PSP 2011: ) Petr Nečas (ODS) : Náš jaderný průmysl má exportní potenciál, který využívá. V zájmu České republiky je restartovat na vyšší úroveň vztahy s touto zemí, [Francie] která patří mezi klíčové mocnosti Evropy. Tato spolupráce může mít různé, nejen obchodní, formy a v řadě z nich můžeme prosazovat společné zájmy. (Nečas 2011b) Martin Kocourek (ODS) : S udržitelnou energetikou souvisí i jedna z nejaktuálnějších mezinárodních energetických dohod České republiky. Spolu s ministry obchodu a energetiky Spojených států jsem v prosinci loňského roku za Českou republiku připojil svůj podpis pod Dohodu o vzájemné průmyslové a obchodní spolupráci v oblasti jaderné energetiky. (Kocourek 2011) Petr Nečas (ODS) : V současné době panuje v evropském energetickém sektoru velká nejistota ohledně dalšího vývoje, a pro energetické společnosti je velmi složité investovat do jakéhokoliv zdroje, ať už se jedná o jaderný, plynový, či obnovitelný. (Nečas 2011a) Druhá varianta rámu: Národní rozměr V této variantě rámu se autoři soustředí na přínosy jaderné energie pouze v rámci České republiky. Vcelku pochopitelně rámují autoři jadernou energii s tématy, jež jsou blízká jejich posluchačům a jež souvisejí s domácí problematikou. Zaměstnanost a nízká cena energie zní oběma konkrétními rámy v několika případech. Je snadné si představit, že tyto dva rámy se mohou objevit i v tematicky jiných rámováních. Zaměstnanost Aktéři prosazující tento rám argumentují, že jaderná energie zajistí rozvoj zaměstnanosti buď v celé republice, nebo v regionu, kde se jaderné zařízení (výroba součástek, těžba uranu, provoz) nachází. Věří také v pozitivní přínos jaderné energetiky v oblasti ekonomického růstu ČR. 48

49 Hospodářská linka se v tomto rámu odráží v rámování jaderné energetiky jako nositele pracovních míst a rozvoje podnikání, jak tvrdí například Antonín Seďa (ČSSD) níže. Antonín Seďa (ČSSD) : dostavba dvou bloků Temelína by v hospodářské krizi zajistila práci desítkám českých firem a tisícům českých zaměstnanců a také by zajistila dlouhodobou energetickou nezávislost naší země. (PSP 2011: ) Petr Nečas (ODS) : Obě dvě naše země [ČR a SR] mají silný průmyslový potenciál a bez stabilních a cenově dostupných elektrických dodávek [z jaderné energie] se neobejdeme, (Vláda 2012) Pavel Kováčik (KSČM) 2013: Elektrárna je matka živitelka regionu. Pokud tam nebude, tak tam chcípl pes. (Energetické Třebíčsko 2013) Jan Látka (ČSSD) : To pomůže nejen ochraně klimatu, ale i vytváření nových pracovních míst a dalšímu ekonomickému rozvoji. Chovat se zodpovědně a šetrně k životnímu prostředí musí být nejenom zdravé a správné, ale i ekonomicky výhodné a hospodářsky prospěšné i pro průmyslová a energetická odvětví. V otázce ochrany klimatu proto vidíme nejen otázku přežití, ale i otázku příležitostí. (PSP 2011: ) Petr Nečas (ODS) : Nedovedu si představit dlouhodobou konkurenceschopnost české ekonomiky, mimo jiné založené i na silném podílu průmyslu, který tvoří více než 31 % hrubého domácího produktu v České republice, bez rozvoje jaderné energetiky, protože v našich jaderných elektrárnách se produkuje jedna třetina veškeré elektrické energie v této zemi. (PSP 2011: ) S tímto rámem však nesouhlasí všichni zástupci politické elity. Někteří totiž poukazují na negativní ekonomické stránky podpory jaderné energetiky. Pravdou zůstává, že vstupní náklady na vybudování jaderné elektrárny, či jen její rozšíření jsou doopravdy vysoké oproti jiným zdrojům. (WNA 2014) Jiří Paroubek (ČSSD) : Pak bude možné jít cestou výstavby dvou až tří paroplynových elektráren za řádově desítky miliard. A nebudou to stovky miliard jako dostavba Temelína. (PSP 2013: ) Pavel Kováčik naráží na snížení atraktivity oblasti pro rezidenční využití, turismu a podnikání: Pavel Kováčik (KSČM) : A také jsme spolupracovali [ ] na nějakém řešení, které by pomohlo vykompenzovat takovou tu špatnou pověst, kterou tomu krásnému kraji přináší jaderná elektrárna[ ] podobná situace samozřejmě bude i v některých dalších oblastech České republiky, vždy tam, kde se nachází, nebo případně plánuje nacházet, nějaké jaderné zařízení. 49

50 v okamžiku, kdy se začne mluvit o tom, že se někde bude dělat průzkum pro případnou příští možnost budování nějakého jaderného zařízení, je ten region diskvalifikován z hlediska turistického ruchu, z hlediska podnikání, z hlediska pracovních míst. (PSP 2011: ) Levný zdroj Autoři tohoto rámu zdůrazňují ekonomickou výhodnost produkce elektřiny z jaderných zdrojů. Provozní náklady stejně jako palivo do jaderných elektráren jsou velmi levné, a proto v jaderné energetice spatřují proponenti rámu přínos pro občany i českou ekonomiku. Autoři akcentují nízkou cenu elektrické energie z jádra. Nezmiňují však změnu cen energie v době, kdy budou uhelné elektrárny vyřazeny z provozu a energetické výrobě bude dominovat jaderná energie společně s obnovitelnými zdroji. Takový je totiž plán Evropské unie i České republiky.(sek 2010), (Europa.eu 2008) Například v Anglii se počítá s cenou za MWh cca 90 GBP, což je cena výrazně vyšší, než cena stejného množství energie z uhelných elektráren, ale je to cena zároveň nižší než z obnovitelných, nebo jiných nízkoemisních zdrojů, se kterými britská vláda do budoucna počítá. (BBC 2013) V tomto rámu je tedy hlavní linkou nízká cena výroby elektrické energie z jádra. Petr Nečas (ODS) : Máme na svém území dvě nukleární elektrárny, ze kterých máme relativně levnou elektřinu a za které si sami odpovídáme, protože jsou na našem území (PSP 2012: ) Petr Nečas (ODS) : Navíc scénáře s nejvyšším podílem jaderné energetiky vykazují nejnižší celkové energetické náklady. Analýza scénářů ukazuje, že jaderná energie může přispět k nižším nákladům za energie a cenám elektřiny. (PSP 2012: ) Martin Kocourek (ODS) : Já myslím, že v našem energetickém mixu jádro opravdu musí hrát do budoucna dominantnější roli, protože elektrárny vyrábějící elektřinu z uhlí, jsou díky ekologické legislativě čím dál dražší a budou se muset odstavovat, takže v tomto ohledu pro český energetický trh je jádro zdrojem paliva do budoucna. (MPO 2011) Petr Nečas (ODS) : Rád bych zde připomněl, že cenově přijatelné zdroje energie pro občany i podniky je primárním úkolem a zodpovědností čleských [sic] států. (Nečas 2013a) Jaroslav Plachý (ODS) : Zákon totiž nutí spotřebitele, aby stejné zboží, tedy kilowatthodinu, kupoval jednou desetkrát dráž než jindy, když by ji mohl koupit z klasické, ať už jaderné nebo tepelné elektrárny. (PSP 2010: ) 50

51 Petr Nečas (ODS) : Strategické jaderné partnerství je podle mého názoru jedinou možnou a racionální cestou, jak nejen zachovat a naplnit závazek podílu obnovitelných zdrojů energie, ale hlavně cestou k levné a stabilní energetice. (Nečas 2011b) Martin Kuba (ODS) : Jaderná energetika je pro nás jedinou cestou, jak zajistit stabilní a cenově udržitelnou energii pro české domácnosti a podniky. Dostavba dvou bloků Temelína přispěje výrazně k energetické soběstačnosti Česka." (Nečas 2013a) Rámování jaderné energie jako levného zdroje elektřiny však někteří poslanci zpochybňují. Jiří Paroubek naráží na spekulace o tom, že by se cena energie z jádra měla dotovat státem, či by měla být výkupní cena této energie státem garantována. Zároveň tím naráží na zvyšování daňové zátěže občanů kvůli rozvoji jaderné energie. Jiří Paroubek (ČSSD) : Zdá se tedy, že nový obří zdroj energie nebude perspektivně potřeba a těžko si představit po zkušenosti se solárními elektrárnami, že by česká veřejnost ještě unesla, aby se z jejích peněz, daní, dotovaly ceny elektrické energie na její vývoz např. do Německa. (PSP 2013: ) Jiří Krátký (ČSSD) : Nelžeme si pořád do kapsy a konečně už řekněme pravdu lidem, za co vlastně platí! Platíme tak další daň státu! Další externí náklady, které jsou ve výši mnohonásobku! Platíme v hnědém uhlí, v černém uhlí, jádru, zemním plynu! (PSP 2013: ) Ekologismus Než se v této kapitole budeme věnovat samotnému rámu, považuji za nutné vysvětlit, proč je tento rám postaven samostatně a proč jsme jej neuvedli jako součást rámu Energetická bezpečnost. Důvodem pro vytvoření samostatného rodového rámu Ekologismus je hned několik. 1) Environmentální otázky nejsou českými politickými elitami spojovány s bezpečnostní tématikou. Jsou spojovány pouze s kvalitou životního prostředí a environmentálními cíli Evropské unie. 2) Tento rám je dostatečně obsáhlý a českou politickou elitou dostatečně akcentovaný na to, aby mohl tvořit samostatný rodový rám. 3) Ekologismus je možné využít napříč různými tématy a není závislý pouze na tématu energetiky, respektive jaderné energie. Proto je pro něj mnohem vhodnější kategorie rodového rámu, než konkrétního rámu. Tento rodový rám se snaží spojovat jadernou energii s environmentálními otázkami, ať již v pozitivním, nebo negativním smyslu. Celým západním světem zní v současnosti debata na téma 51

52 snižování emisí CO2 a jiných skleníkových plynů. (European Commission 2014), (CeCam 2012), (The Guardian 2014) Spalováním uhlovodíků dochází k největšímu uvolňování skleníkových plynů. 25 Největšími zdroji tohoto typu emisí jsou například spalování uhlovodíků v dopravě, výrobě elektrické energie hlavně v uhelných a částečně i plynových elektrárnách, v menší míře pak v elektrárnách spalujících ropu. (EPA 2014a) Tyto emitenti skleníkových plynů se mají v budoucnosti postupně nahrazovat zdroji a technologiemi, jež zajistí mnohem menší, případně nulové emise.nejsilnější podporu v tomto směru má pravděpodobně skupina zdrojů, které se nazývají obnovitelné zdroje energie. (European Council 2014: 5) Protože mají tyto zdroje v současnosti jisté nedostatky, nabízí se jaderná energie jako efektivní zdroj, který by problém klimatických změn mohl pomoci vyřešit a snížit tak emise CO2, jako nízkouhlíkatý zdroj. Jaderné elektrárny by měly nahradit zdroje energie s vysokými emisemi nadobro, nebo alespoň do té doby, než budou obnovitelné zdroje energie schopné se vypořádat se svými současnými limity. Podobným směrem se chce ubírat i Velká Británie, která díky technologickým pokrokům plánuje čím dál tím více nahrazovat uhelné elektrárny těmi jadernými. Environmentální výhody jsou pro Británii jasné, ale stále se snaží vyřešit cenu nepodporované energie. Jaderná energie je tedy v Británii, podobně jako v ČR, rámována jako zdroj, který pomůže zlepšit situaci životního prostředí a nahradí uhelné elektrárny. (Evans-Pritchar 2014) Ekologismus je zde tedy chápán jako rám, který vyjadřuje spojení jaderné energie s klimatickými otázkami. Nejen v České republice, ale i jinde ve světě je jaderná energie spatřována jako možnost čistého, nízkoemisního zdroje energie, který jednak dokáže vyřešit potenciální energetickou krizi a jednak nezatěžuje životní prostředí. (WNA 2013) Ekologismus je v naší práci členěn na dvě varianty, které se objevují v českém politickém diskurzu. Obě dvě roviny rámu se týkají klimatických změn a ekologie, ale každá varianta z jiného důvodu. Zatímco první se zaměřuje spíše na splnění závazků vůči EU, která stanovila klimatické cíle EU , druhá varianta se evropských témat nedotýká a zdůrazňuje více altruistickou povahu ochrany klimatu. Druhá varianta se tedy zaměřuje na obecný příspěvek jaderné energie ke snížení emisí skleníkových plynů a zlepšení životního prostředí v ČR. Následující varianty jsou díky své povaze zároveň variantami ekvivalentního rámu Ekologismus, protože jak Evropský přístup, tak čistě environmentální přístup vycházejí z argumentu, že jaderná energie pomůže zlepšit životní prostředí (zjednodušeně řečeno), ale zároveň jsou konkrétními rámy, protože se již na další konkrétní rámy nedělí. Jinými slovy lze říct, že každá z variant má pouze jeden 25 Přestože metan je plyn, který je schopný zadržovat až 20x více tepla v atmosféře, není ho v atmosféře takové množství. Stejně tak ve skupině takzvaných skleníkových plynů zastává pouze 9% podíl. (EPA 2014b) Navíc snižování množství metanu by znamenalo i snižovat stavy dobytka, který jej vypouští. 26 Více o klimatických cílech a diskuzi uvnitř EU na toto téma viz European Coucil

53 konkrétní rám. Abychom rozdělení zbytečně nekomplikovali, jsou v diagramu následující varianty zároveň konkrétními rámy. První varianta rámu: Evropský ekologismus Autoři tohoto rámu zdůrazňují environmentální potenciál jaderné energetiky v souvislosti s cíli snižování emisí Evropské unie. Napříč rámem zní teze, že jaderná energetika může pomoci splnit energetické cíle Evropské unie, známé jako Energeticko-klimatický balíček (Tol 2012) V tomto rámu je možné si všimnout častého odkazování na schopnost jaderné energetiky dosáhnout energetických cílů EU. Petr Nečas pak často zmiňuje i cestovní mapu 2050, 27 které je taktéž dokumentem, který se zabývá budoucností využívání energie v EU. (European Commission 2011) Petr Nečas (ODS) : Podle energetického plánu 2050 dnes jaderná energie poskytuje většinu nízkouhlíkové elektřiny spotřebované v Evropské unii a bude potřebná, aby poskytla významný příspěvek k energetickému transformačnímu procesu v těch státech, kde s ní národní energetické politiky i nadále počítají. (PSP 2012: ) Petr Nečas (ODS) : Energetický plán do roku 2050 uznává jadernou energetiku jako jeden z klíčových zdrojů nízkouhlíkové elektřiny a širokou variantu dekarbonizace. (PSP 2012: ) Jan Látka (ČSSD) : ČSSD proto dlouhodobě prosazuje, aby se naše země zavázala ke snižování emisí CO2 o 2 mil. tun ročně. Snížení emisí lze dosáhnout dvěma cestami. První je větší využití jaderné energie, včetně dostavby Temelína. (PSP 2011: ) Petr Nečas (ODS) : Otázka bezpečnosti jaderných elektráren a jejich provozu je pro Českou republiku dlouhodobě zcela prioritní. Musíme však rovněž vzít v potaz skutečnost, že v Evropské unii byly stanoveny společné ambiciózní cíle ve vztahu k přechodu na nízkouhlíkovou energetiku i celou ekonomiku a že jaderná energetika zůstává pro mnoho zemí v rámci jejich energetického mixu hlavním prostředkem, jak těchto cílů dosáhnout bez enormního růstu závislosti na dovážených energiích (Nečas 2011c) Petr Nečas (ODS) : Je to opětovný rozvoj jaderné energetiky a jeho možná uznatelnost" jako bezemisního zdroje na evropské úrovni, což by napomohlo při řešení dvacetiprocentního podílu obnovitelných zdrojů energie do roku Tento Evropskou unií již dříve stanovený cíl se bez jaderné energie zdá jako extrémně ambiciózní a v konečném důsledku neodůvodněně velmi drahý. (Nečas 2011b) 27 Anglicky: Roadmap

54 Pavel Drobil (ODS) : Bez toho, že jadernou energii prohlásíme za čistý, obnovitelný zdroj, nemáme šanci splnit 20procentní cíl podílu těchto zdrojů na výrobě elektrické energie, který si Evropa vytyčila. (Lidovky 2010) Petr Nečas (ODS) : Podle energetického plánu 2050 dnes jaderná energie poskytuje většinu nízkouhlíkové elektřiny spotřebované v Evropské unii a bude potřebná, aby poskytla významný příspěvek k energetickému transformačnímu procesu v těch státech, kde s ní národní energetické politiky i nadále počítají. (PSP 2012: ) Petr Nečas (ODS) : Energetický plán do roku 2050 uznává jadernou energetiku jako jeden z klíčových zdrojů nízkouhlíkové elektřiny a širokou variantu dekarbonizace. (PSP 2012: ) Druhá varianta rámu: Altruistický ekologismus V případě tohoto rámu se aktéři nesnaží spojovat environmentální potenciál jaderné energetiky s Evropskou unií, ale ukazují nízkoemisní vlastnosti jaderné energetiky samostatně. Jaderné elektrárny produkují téměř nulové emise CO2 při výrobě elektřiny (Baek 2014) a proto jsou rámovány, jako možná cesta k čisté energetice. Dle zkoumaných projevů lze usuzovat, že české politické elity si uvědomují stoupající zájem veřejnosti o kvalitu životního prostředí. Hlavní linkou je zde tedy potenciál jaderné energie zlepšit životní prostředí v ČR tím, že dokážou nahradit vysokoemisní zdroje energie. Petr Nečas (ODS) Jako prakticky bezemisní energetický zdroj se významně podílí na trvalém snižování všech druhů emisí, včetně skleníkových plynů. (PSP 2012: ) Martin Kocourek (ODS) : V dlouhodobé struktuře výroby elektřiny se předpokládá postupné zvyšování podílu jaderné energetiky na úkor snižujícího se podílu uhlí. předpokládáme utlumování těchto klasických zdrojů na úkor jaderné energie. (PSP 2011: ) Petr Nečas (ODS) : Právě proto, abychom byli i nadále schopni zajistit své potřeby elektrické energie a zároveň pokračovat v úsilí za snižování emisí skleníkových plynů, a to vše na ekonomicky udržitelném základě, rozhodli jsme se pro další rozvoj jaderné energetiky v České republice. (Nečas 2011a) 54

55 Martin Kocourek (ODS) : Už je poměrně jasný předpoklad, že se v tuzemském [energetickém mixu] v něm [sic] bude postupně snižovat podíl uhelných paliv ve prospěch jaderných a částečně plynových zdrojů energie. (Kocourek 2011) Petr Nečas (ODS) : Jaderná energetika tedy představuje nejen nástroj pro posílení energetické bezpečnosti dodávek a pokračování tradice dobrého jaderného inženýrství, ale je také instrumentem, který může přispět ke snížení podílu uhelných elektráren na výrobě elektrické energie a tím také k dekarbonizaci. (Nečas 2013a) Tomáš Chalupa (ODS) : A také to znamená větu, za kterou, předpokládám, budu kritizován, a to je zvyšování podílu jádra v energetickém mixu České republiky jako prakticky bezemisního zdroje. (PSP 2011: ) Na druhé straně existují aktéři, kteří vidí v jaderné energii přesný opak. Jiří Šulc se snaží poukázat a druhou stránku environmentálních aspektů jaderné energie. Pravdou zůstává, že se politické elity nesnaží ve svém rámování poukazovat na negativní dopady spojené s jadernou energií, jako je například těžba uranu a sanace uranových dolů. Jiří Šulc (ODS) : A je tam opravdu zatížené životní prostředí Týká se to opravdu i okolí jaderných elektráren a dalších a dalších záležitostí a nese to s sebou i obrovský sociální potenciál. (PSP 2011: ) 55

56 Přehled ekvivalentních rámů: Zdroj: autor Ekvivalentní rámy se od důrazových liší především tím, že rodové rámy obsahují ještě alespoň dvě varianty, které vysvětlují ekvivalentní rámování stejných, nebo podobných faktů. V případě rámu ekologismus jsou varianty rámu zároveň i samotnými konkrétními rámy. K tomuto zjednodušení jsme se uchýlili, protože se jednotlivé varianty dále nečlení. 56

57 Alternativní pohled Bylo zmíněno, že rámování je kreativním procesem a i ve světle sociálního konstruktivismu je možné nabídnout různé pohledy na zkoumané téma v závislosti na pozici výzkumníka a celkovém zaměření práce. Výše nabídnutá struktura plně odpovídá záměru výzkumu, ale zjistili jsme, že na část dat je možné aplikovat jinou šablonu: Rámy bezmocnosti. Tuto šablonu zde uvádíme pouze pro ilustraci toho, jak je možné na sebraná data (projevy) pohlížet. Do samotné typologie, ani do výzkumu tuto šablonu zapojovat nebudeme, protože platí pouze a malou část dat. Zatímco v ekvivalentní šabloně jsou nabízeny různé varianty rámu, dle jejich interpretace autory, v případě šablony bezmocnosti můžeme vnímat pocit bezmoci a nemožnosti ovlivnit některé politické dění. Varianta rámu Závislost/Suverenita může patřit také pod šablonu rámy bezmocnosti, protože výroky si lze vyložit také tak, že jsou řízeny vyšší mocí, se kterou jen těžko příjemci rámu něco udělají a pokud ano, bude si proces změny žádat mnoho obětí. Šablona rámů bezmocnosti by vypadala následovně. Šablona: Rámy bezmocnosti Rámy bezmocnosti obecně naznačují, že současná situace, nebo plánovaná změna je nevyhnutelná, nebo přinejmenším, že je mimo dosah naší moci je ovlivnit. V tomto případě se jedná o směřování české energetiky, nebo konkrétně energetického mixu a zastoupení jaderné energie v něm. Tato šablona je zastoupena spíše minoritně. Projevuje se jen u několika výroků a autorů, kteří naznačují, že nejsme schopni samostatně rozhodovat o osudu jaderné energetiky v ČR. Podlé této šablony existují vyšší moci, kterým se musíme podřídit, nebo které nedokážeme ovlivnit. Do této kategorie spadá jen jeden rodový rám, který je zároveň uveden pod šablonou Ekvivalentních rámů. V závislosti na kontextu a nasbíraných informací je možné některé rámy zařadit pod různé šablony. Rodový rám: Konzervatismus Identifikovali jsme zde rodový rám konzervatismu, jenž se snaží zachovat současnou situaci, nebo jen neochotně přijímá drobné změny. V tomto případě spadá konzervatismus pod šablonu rámů bezmocnosti, protože uvnitř rámů jsou akcentované procesy, jež by bylo velmi obtížné ovlivnit, abychom dosáhli nějaké změny. Konzervatismus mimo jiné stojí o zachování statusu quo, nebo je otevřen jen velmi mírným a postupným změnám. Konkrétní rámy nám ukazují, jaké jsou konkrétní důvody statusu quo. Konkrétní rámy také ukazují, co je v tomto případě ona vyšší moc, která je hybatelem procesů. Jsou jimi Evropská unie a nezměnitelné vnitrostátní podmínky Například silná propojenost jaderné energetiky s českou ekonomikou a s energetickou sítí. 57

58 Konkrétní rámy: Podřízenost Evropské unii V tomto případě se poslanec snaží ukázat, že Jaderná energetika je v moci Evropské unie, která se nezávisle na české republice může rozhodnout změnit český jaderný program. Jaderná energetika je zde vyobrazena jako vzdálená a podřízená vyšší moci, kterou představuje Evropská unie. Václav Klučka (ČSSD) : Obavy, že by Evropská unie mohla Česku zablokovat rozvoj jaderné energetiky prostě sílí. [ ] V evropských politických kuloárech se ozývají hlasy, podle nichž jaderné země budou muset udělat své ústupky, aby si jadernou energetiku zachovaly. Menší česká jaderná energetika by ovšem takové odstavení třeba několika dukovanských bloků pocítila mnohem silněji. (PSP 2012: ) Konkrétní rámy: Podřízenost přírodním podmínkám Oba poslanci zde zdůrazňují nemožnost jiného směru energetiky a energetického mixu, než jaké nám dovolují přírodní podmínky České republiky. Martin Kuba (ODS) : ideálem energetiky by bylo, kdybychom dokázali co největší množství využívat z jaderné energie, protože ona je v podstatě jediným nízkoemisním zdrojem, který můžeme v našich klimatických podmínkách využít (PSP 2012: ) Igor Jakubčík (ČSSD) : my [ČR] se na obnovitelné zdroje nemůžeme spoléhat, podobně jako oni[němečtí úředníci] a dostavba Temelína je pro nás nutnost. (Dvořák 2011) Konkrétní rámy: Podřízenost tradicím Z pohledu tohoto rámu je jadernou energetiku téměř nemožné změnit, díky tomu, jak je integrovaná s českým hospodářstvím. Odklon by znamenal velké investice a oběti. Tento konkrétní rám rezonuje českými politickými elitami nejsilněji. Milan Urban (ČSSD) : Především však optimisté [tučné v originále] v čele s ředitelkou SÚJB Danou Drábovou zdůrazňují, že se bez jaderné energetiky neobejdeme již nyní. A co teprve v budoucnu. (Urban 2011) Martin Kocourek (ODS) : Uvědomujeme si, že Evropa a další země se bez jaderných elektráren ve svém energetickém mixu dlouhodobě neobejdou a bezpečnost jejich provozu je naší prioritou," (Vlček 2011) Petr Nečas (ODS) : My se bez rozvoje jaderného programu neobejdeme (Vláda 2011) 58

59 Lubomír Zaorálek (ČSSD) : Mohu rovnou říci, že i v našich analýzách jaderná energie zaujímá určitý prostor, určitý segment, který nejsme schopni najednou jen tak vyřadit díky atmosféře, která vzniká. (PSP 2011: ) Petr Nečas (ODS) : Nedovedu si představit dlouhodobou konkurenceschopnost české ekonomiky, mimo jiné založené i na silném podílu průmyslu, který tvoří více než 31 % hrubého domácího produktu v České republice, bez rozvoje jaderné energetiky, protože v našich jaderných elektrárnách se produkuje jedna třetina veškeré elektrické energie v této zemi. (PSP 2011: ) Můžeme si všimnout, že šablona rámů bezmocnosti není tak rozšířená, jako šablony důrazové, či ekvivalentni. Skrze projevy politických elit ale můžeme spatřit jasnou dějovou linku bezmoci a odcizení problematiky, nebo možnost změny. Tato šablona není příliš výrazná a neposkytuje ani možnost dalšího rozvoje. Částečně i proto nebyla zařazena vedle rozpracovaných rodových rámů a šablon. Slouží zde pouze jako ukázka možného alternativního pohledu. Hlavní rámy Jak jsme uvedli v teoretické části práce, neexistuje jednotné pojetí hlavních rámů. Whooley tvrdí, že hlavní rámy lze identifikovat jako nejvíce používané. (Whooley 2004: 493) Naopak Koenig nabízí identifikaci hlavních rámů na základě jejich největší obecnosti. (Koenig 2004) V této práci se budeme držet Koenigovo definice hlavního rámu, protože nabízí mnohem uspokojivější vysvětlení. Zatímco i rodové rámy mohou být používané velkým množstvím lidí, nejsou dostatečně obecné. Whooleyho definice hlavního rámu by tedy platila i na rodové rámy. Na druhou stranu Koenigova definice navíc díky tomu, že hlavní rámy jsou dostatečně široké, zároveň splňuje i Whooleyho požadavek na používání rámu velkým množstvím lidí. Hlavní rám se skládá z rodových rámů, které ho zároveň i vystihují. Samotný název hlavního rámu čtenářům neřekne, čeho konkrétně se týká, ale pouze naznačí argumentační logiku rámů nižších úrovní. Nevýhodou této úrovně rámů je nemožná operacionalizace kvůli jejich obecnosti. Pod hlavní rám je možné zařadit jakékoliv téma. Rodové rámy částečně konkretizují obsah hlavního rámu a nesou hlavní obsahovou linku rámů. Na této úrovni již operacionalizace možná je. Samotné rodové rámy mohou být použity na různá témata, ale zároveň jsou dost specifické pro výzkum dané oblasti. Konečně konkrétní rámy vysvětlují specifické vztahy mezi jednotlivými výroky a dávají jim v analýze rámování smysl a propojují je s teorií. Konkrétní rámy však nezkoumáme zevrubně, protože není možné jejich závěry a obsah vztáhnout i na jiná témata. Jsou k tomuto účelu příliš zaměřené na konkrétní téma. 59

60 Koenig identifikuje tři nejčastější hlavní rámy: etno nacionalistický, liberálně individualistický a rám harmonie s přírodou. (Koenig 2004:4) Každý z jím nabídnutých hlavních rámů by se dal částečně aplikovat na námi zkoumané a nalezené rodové rámy. Avšak ani jeden plně nesouhlasí s jejich obsahem a sdělením. Proto je nutné identifikovat jiný hlavní rám, který by více odpovídal rodovým rámům a zastřešoval je. Protože se skrze všechny rámy opakuje silný hlas rozumu a racionálního rozhodování, zdá se, že nejvhodnějším hlavním rámem pro práci bude rám Racionalistické politiky. Hlavní rám racionalistické politiky Ve všech rámech můžeme spatřit racionalistickou argumentační logiku, která vysvětluje, proč je jaderná energetika rámována tak, jak je. Racionalistickou politiku rozebírá ve své knize Racionalistická politika a jiné eseje Michael Oakeshott. Ten identifikuje racionalistickou politiku, jako vítězství rozumu a racionálních úvah nad tradicemi a zvyklostmi. (Kukathas 1993:339) Racionalismus dle Oakeshotta redukuje tradiční myšlení na ideologii a dává prostor netradičním a nekonformním názorům, které jsou řízeny kalkulem. (Kukathas 1993: 340) Přestože se v našem výzkumu objevuje konkrétní rám, který zmiňuje tradiční postavení jaderné energetiky, nad tím stojí rodový rám nacionalismu, jenž je veden racionální touhou zajistit status quo fungujícího a stabilního řešení české energetiky. Racionalismus neznamená změnu za každou cenu. Naopak udržení státu quo je pro racionalismus v některých případech žádoucí. (Farouque 2002) Rieker tvrdí, že racionalismus nevěnuje pozornost idejím a normám, ale zajímá se spíše o materialistické hodnoty neboli tvrdá fakta. (Rieker 2004: 4)Než aby se politické elity snažily jít cestou svého největšího a ekonomicky nejsilnější souseda Německa, který upustil od rozvoje jaderné energetiky, rozhodly se nadále pokračovat ve své vlastní cestě, kterou považují za racionální. Michael Oakenshott nám však poskytne snad nejkomplexnější vyjádření racionalismu. Oakenshott se totiž zabývá politickým racionalismem, který se námi zkoumanému tématu přibližuje nejvíce. Ve své knize Rationalism in politics and other essays identifikuje nejdůležitější znaky racionalistického myslitele: 1) za každých podmínek zastává nezávislost mysli, 2) nikdy se nepodřizuje autoritám (krom autority rozumu) předsudkům a tradicím, 3) Je skeptický a zároveň optimistický. Skeptický protože pro něj neexistuje nic, co by se nedalo zpochybnit, a optimistický protože nikdy nepochybuje o moci svého rozumu. 4) Nedokáže si představit, že někdo neuznává racionální myšlení a zároveň věří, že každý, kdo je pravým racionalistou, bude uvažovat stejně jako on. 5) Upřednostňuje přímo získanou zkušenost. (Oakenshott 1991: 6) Racionalismus v česku Oakenshott také tvrdí, že pro racionalisty je jediným relevantním poznáním to, které vychází z jejich přesvědčení a racionálních úvah. Poznání zprostředkované praxí spíše upozaďují a nevěnují mu 60

61 zdaleka tolik pozornosti. V rámování jaderné energetiky v ČR je tato vlastnost velmi často vidět. Politické elity svou logikou odůvodňují a ospravedlňují svá rozhodnutí před posluchači, zatímco zkušenosti zprostředkované odsunují spíše do pozadí. Jedním z příkladů může být Havárie v elektrárně Fukušima, kdy došlo za velmi nepravděpodobných událostí k poškození reaktoru a následně k havárii elektrárny. V ČR politické elity tvrdí, že podobné události, nebo přírodní katastrofy jsou v ČR velmi nepravděpodobné a navíc jsou české jaderné elektrárny bezpečnější. (PSP 2012: ) Kde tedy spatřujeme podobnost s racionalismem? Japonsko zasáhlo jedno z nejsilnějších zemětřesení v moderní historii (velmi malá pravděpodobnost tak silného zemětřesení, ale i to společnost TEPCO zvládla) a poté přišla historicky největší vlna tsunami, která zničila zbytky záložních prvků v elektrárně (velmi nepravděpodobná událost, kterou nikdo nemohl čekat). Navíc záložní generátory byly krátce před katastrofou přesunuty z relativně bezpečné výšky na zem a tím se staly zranitelné proti jakékoliv větší vlně tsunami. (Kurokawa 2012) Kombinace těchto nepravděpodobných událostí a souhry náhod nakonec vyústila v to, co známe jako havárie JE Fukušima. Čeští politici i přes tato fakta tvrdili, že něco podobného je v ČR nepravděpodobné a že české elektrárny jsou bezpečné. Tato logika je pro racionalismus dle Oakeshotta typická. Futurismus Pro racionalismus je důležitá vlastní zkušenost a vlastní řešení, které nevychází z praktické znalosti, ale z technické znalosti. 29 Toto můžeme zpozorovat i v rámu futurismu. Racionální a logické uvažování je vlastní jak futurismu, tak racionalismu. Futurismus se dále staví odmítavě k minulosti a tradicím, stejně jako racionalismus. Odmítání konvencí a tradic mají tedy oba směr stejné. Oakenshott vysvětluje dvě nejhlavnější charakteristiky racionalistické politiky, které můžeme zpozorovat i v rámu futurismu. Je jimi politika perfekcionalismu a uniformity. (Oakenshott 1991: 9) Uniformitu vidíme ve futurismu v podobě pokroku, který je přínosný pro všechny bez rozdílu, i když může jedincům krátkodobě uškodit. Futurismus nebere ohledy ani na ty, kteří krátkodobě ztratí, nebo kteří s futurismem nesouhlasí. Perfekcionalismus je pak možné spatřit v neotřesitelné víře, že jedině pokrok a budoucnost vyřeší všechny problémy. Zároveň je třeba odhodit okovy tradic, které pokroku a vývoji brání. V případě reakce na havárii v JE Fukušima si české politické elity zvolily jednání dle znalosti technické. Nacionalismus Nacionalismus a víra ve vlastní schopnosti je zakořeněná snad v každém státu. Oakenshott považuje nacionalismus za jeden z produktů racionalismu. Oakenshott vytváření národů a konstruktů jako 29 Technická znalost je Oakenshottem identifikována jako znalost, kterou nabýváme učením, pozorování a převážně teoreticky. Praktická znalost vychází ze zkušeností a praktikování dané věci. (Oakenshott 1991: 12) 61

62 lidská práva, nebo sebeuvědomění připisuje právě racionalistické mysli, která věří v suverénní moc a schopnosti. (Oakenshott 1991: 11) Víra v potenciál českého jaderného inženýrství je v tomto rámu naprosto zřejmá. Politické elity jej vyzdvihují na světovou úroveň a připisují jaderné energii pouze pozitivní vlastnosti. Konkrétní rám v tomto případě neslouží ke zdůraznění nutnosti následovat tradice, jak by se na první pohled mohlo zdát. To by totiž nebylo v souladu s racionalistickou politikou, ale spíše má za úkol zdůraznit, že právě díky dlouhodobé tradici v jaderném inženýrství je Česká republika na světové úrovni. Energetická bezpečnost Bezpečnostní aspekty se silně vztahují k technickým znalostem, které vycházejí z velké části z teorie a teoretických předpokladů. Technická bezpečnost elektráren a její rámování je příkladem, který jsme zmínili výše v textu v souvislosti s havárií ve Fukušimě a následným rámováním tohoto zdroje v česku. Obecně energetická bezpečnost v česku vychází minimálně ze tří charakteristik racionalistické politiky. 1) z přímo získané zkušenosti, kterou lze demonstrovat negativními zkušenostmi s přerušením dodávek energetických surovin, nebo se zvýšením jejich cen. 2) Skepticismus a optimismus: Skeptický pohled politických elit na vývoj vztahů dodavatelských a spotřebitelských států, případně skeptický pohled na potenciál obnovitelných zdrojů energie. Zároveň ale energetická bezpečnost vyjadřuje optimismus nad tím, že existuje řešení, které většinu negativních vlastností současné energetiky dokáže vyřešit a tím řešením je jádro. 3) Odmítání autorit, předsudků a tradic, kde autoritu představuje silné mezinárodní společenství, jako například EU, nebo Německo, kteří se k jaderné politice staví skepticky. Závislost/suverenita Suverenita je vysoce ceněným stavem a závislost je naopak silně odsuzována. V tomto dichotomickém vztahu se zrcadlí racionalistický skepticismus a optimismus. Jednoznačně je tato charakteristika vidět v potenciálu jaderné energetiky. Skepticismus se projevuje v nedůvěře v možnost samostatného rozvoje a vnitrostátního řízení jaderné energie ve variantě závislost a optimismus je spatřován ve variantě suverenita, kde lze charakterizovat ještě Nezávislost mysli za jakýchkoliv podmínek. Hospodářský růst Víra v hospodářský růst vychází ze znalosti ekonomických teorií, které lze propojit s racionalistickou technickou znalostí, která vychází téměř výhradně z teorie. Víra v positivní účinky hospodářského růstu a tržních nástrojů vychází spíše z technické znalosti, než z praktických zkušeností. Navíc 62

63 instrumentální pojetí trhu není závislé ani na tradici, ani na vnějších omezeních, jak uvádí Oakenshott (1991: 6) Ekologismus V případě tohoto rámu je možné si všimnout spíše alibistického pojetí jaderné energie v rámci ekologie. Autoři racionálně představují všechny positivní aspekty jaderné energie spojené s ochranou životního prostředí, jako například nízké emise CO2, či nenáročný provoz. Tyto argumenty vychází z technické znalosti. Na druhé straně nezmiňují negativní vlastnosti, jako například jaderné odpad a jeho skladování, které může být spojeno s praktickými znalostmi. Česká republika jadernou energii využívá od 80. let a od té doby musela řešit problematiku jaderného odpadu. Zkušenosti s jaderným dopadem můžeme považovat za praktickou zkušenost, která je v rámování téměř zanedbána. Oakenshott tvrdí, že pro racionalisty je jedinou znalostí pouze ta technická a odmítá jakékoliv jiné druhy. (Oakenshott 1991: 16) Shrnutí Hlavní rámy jsou nejobecnější a zahrnují nejširší možná témata z analýzy rámování. Koenig, Carrol a Ratner je identifikují spíše podle jejich obecnosti, než podle množství lidí, které je užívá. (Koenig 2004: 4), (Carrol a Ratner 1996) Lze je identifikovat podle obecných znaků, jako například logiky argumentů, v některých případech jsou určující klíčová slova, ale v největší míře je lze identifikovat podle dějové linky. Námi nalezené rámy se nejvíce hodí do hlavního rámu, který nazýváme racionalistický. Michael Oakenshott chápe racionalismus jako směr, který pronikl do politického myšlení celé Evropy. Užívá jej jako způsob myšlení, argumentace a jakousi metateorii, v rámci které evropští politikové jednají. Racionalismus identifikuje jako směr, ve kterém aktéři upřednostňují spíše technické znalosti, před znalostmi získanými praxí, aktéři v rámci tohoto směru neuznávají tradice a autority a s tímto si jdou vlastní cestou za cílem, v němž vidí prospěch pro všechny. (Oakenshott 1991) Postupně se nám podařilo aplikovat všechny charakteristiky racionalismu na nalezené rodové rámy a identifikovat tak přítomnost racionalismu i v rámování jaderné energetiky v ČR. 63

64 Přehled všech rámů v rámci hlavního rámu Racionalismu: 64