Řešení mezinárodních sporů z investic

Transkript

1 Bankovní institut vysoká škola Praha Katedra práva Řešení mezinárodních sporů z investic Bakalářská práce Autor: Miloslav Beneš Právní administrativa v podnikatelské sféře Vedoucí práce: JUDr. Petr Dobiáš, Ph.D. Praha Duben, 2014

2 Čestné prohlášení Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci zpracoval samostatně a v seznamu uvedl veškerou použitou literaturu. Svým podpisem stvrzuji, že odevzdaná elektronická podoba práce je identická s její tištěnou verzí, a jsem seznámen se skutečností, že se práce bude archivovat v knihovně BIVŠ a dále bude zpřístupněna třetím osobám prostřednictvím interní databáze elektronických vysokoškolských prací. Ve Slaném, dne 25. dubna 2014 Miloslav Beneš

3 Poděkování Tímto bych chtěl poděkovat vedoucímu mé bakalářské práce JUDr. Petru Dobiášovi, Ph.D. za metodickou pomoc a cenné rady při vypracování mé bakalářské práce.

4 Anotace Cílem mé bakalářské práce je zaměření na řešení mezinárodních sporů z investic a zároveň podat ucelený přehled v problematice. Celkem je práce rozdělena do 7 hlavních kapitol. Po úvodu jsou stručně popsány pojmy investice a investor dále pak popis mezinárodních investičních sporů a jejich středisko pro řešení mezinárodních investičních sporů. V další části práce budu popisovat rozhodčí řízení, kde se zaměřím na jeho prameny a celkový rozbor rozhodčích řízení. Annotation The main aim of this bachelors thesis is analyzis of the international investments disputes with following comprehensiv overwiev of this issue. The thesis is divided into 7 main chapters. After introduction there are briefly described the concepts of investments and investors, then the description of international investments disputes and the center for settlement of international disputes. In another part of this thesis then is described the arbitration with focus on its sources and their main analysis. Klíčová slova investice, investor, rozhodčí řízení, rozhodčí nález, mezinárodní spor, mezinárodní středisko pro řešení sporů z investic. Key words investment, investor, arbitration, arbitration award, international dispute, iternational centre for settlement of investment disputes.

5 OBSAH Úvod Vymezení pojmů Investor Investice Způsob zacházení s investicemi Struktura dohod o ochraně investic Devizový zákon Mezinárodní investiční spory Způsoby řešení sporů Rozhodčí řízení Stálé rozhodčí soudy Průběh řízení Rozhodčí nález Investiční arbitráž Uznání cizích rozhodčích nálezů Řešení sporů ze zahraničních investic v smírčím řízení Mezinárodní středisko pro řešení sporů z investic Řešení sporů z investic ve Washingtonské úmluvě Řešení sporů ve smlouvě mezi ČR a USA Novinky na poli dohod o ochraně investic Typy sporů Rozhodčí řízení Historie a současnost arbitráže v českých zemích Historie a současnost mezinárodní arbitráže Názvosloví Prameny rozhodčího řízení Vnitrostátní úprava rozhodčího řízení v ČR Mezinárodní úmluvy mnohostranné Ženevský protokol o doložkách o rozsudím Ženevská úmluva o vykonatelnosti cizích rozhodčích výroků Newyorská úmluva o uznání a výkonu cizích rozhodčích nálezů Evropská úmluva o mezinárodní obchodní arbitráži Washingtonská úmluva... 32

6 6.2.6 Dvoustranné investiční smlouvy Rozbor rozhodčích nálezů Náležitosti rozhodčího nálezu Typy rozhodčích nálezů Mezitímní rozhodčí nález Částečný rozhodčí nález Doplňující rozhodčí nález Konečný rozhodčí nález Opravy rozhodčího nálezu Přezkum rozhodčího nálezu Zrušení rozhodčího nálezu Tuzemský rozhodčí nález Cizí rozhodčí nález Uznání rozhodčích nálezů Uznání tuzemských rozhodčích nálezů Uznání cizích rozhodčích nálezů Vykonatelnost a výkon rozhodčích nálezů Zastavení výkonu rozhodčího nálezu Uznání a výkon cizích rozhodčích nálezů Uznání a výkon cizích rozhodčích nálezů dle 91/2012Sb Uznání a výkon cizích rozhodčího nálezu dle Newyorské úmluvy Uznání a výkon cizích rozhodčích nálezů podle Evropské úmluvy Odklad vykonatelnosti rozhodčího nálezu Závěr Literatura Knihy Internetové zdroje Právní předpisy Příloha Přehled podepsaných dohod, u nichž byl ukončen ratifikační proces Přehled podepsaných dohod, u nichž nebyl dosud ukončen oběma... 50

7 Úvod Již od svého zrodu se lidstvo formuje přirozenou cestou. Vznikají různé vztahy mezi lidmi, či jejich společenstvími, ať už osobní, profesní, obchodní, či jiné, formují se pravidla upravující tyto vztahy a rozvíjejí se a rozšiřují oblasti, ve kterých tyto vztahy působí. Jedním z fenoménů dnešní doby je čím dál více se rozšiřující oblast vztahů obchodních, zejména pak obchod mezinárodní. Obchodovat začali lidé již před tisícovkami let. Zprvu zabezpečovali své základní potřeby vlastními silami a možnostmi, časem se však přirozeně vyvinul směnný obchod. Lidé měli možnost za užitky vlastnoručně vyrobené, získat užitky vytvořené jinými lidmi. Pomalu se začaly vytvářet trhy místní, na kterých se soustředily určité komodity, brzy se začalo obchodovat na vzdálenosti větší. Tím byly v podstatě položeny základy mezinárodnímu obchodu, který má, až na přechodné útlumy v období krizí, vyvolaných převážně válečnými konflikty, tendenci neustále se rozšiřovat. Velký význam má v tomto směru i čím dál více postupující globalizace. Představitelé států si uvědomují, jak velkou roli pro rozvoj ekonomiky státu představuje spolupráce na mezinárodní úrovni. Státy se proto ochotně otevírají novým možnostem a také samy hledají cesty, kterými mohou podpořit svůj rozkvět. V dnešní době pokrývá mezinárodní obchod téměř všechny státy světa. Některé obchodují více, jiné méně, některé mohou být krátkodobě či dlouhodobě izolovány z politických, ekonomických, či jiných důvodů. Mezinárodní obchod je široce rozvětvený systém, ve kterém existují různorodé vztahy mezi obchodníky, a proto není neobvyklé, že mezi nimi dochází ke sporům. Spory mohou být různého charakteru, od zanedbatelných po fatální. V každém případě však narušují hladký průběh spolupráce, důvěru mezi partnery a nezřídka pohřbí celou kontraktaci. Pro vyřešení obchodních sporů existuje několik možností postupu. Jednak mají smluvní strany státem garantovánu možnost účastnit se soudního řízení, nebo se mohou na základě vlastní vůle podřídit některému z alternativních způsobů řešení sporu. Cílem této práce je zaměření na řešení mezinárodních sporů z investic a zároveň podat ucelený přehled v problematice. Práce bude rozdělena do sedmi hlavních kapitol, v kapitolách si kladu za cíl nastínit současný stav velmi široké problematiky mezinárodních dohod o ochraně investic ale zároveň podat informace o mezinárodních střediskách pro řešení sporů z investic a popsat typy sporů. Ke konci své práce se budu zaměřovat na rozhodčí řízení, kde budu stručně popisovat prameny rozhodčího řízení. Na úplný závěr své práce, budu popisovat úplný rozbor rozhodčích nálezů

8 1 Vymezení pojmů 1.1 Investor Investor je subjekt, který vkládá finanční prostředky, do nějaké aktivity. Investor může být investiční fond, banka, penzijní fond, pojišťovna nebo fyzická osoba, která vyhledává optimální způsob, jak zhodnotit své volné finanční prostředky. Při rozhodování o volbě investice zvažuje investor míru rizika, likviditu a výši výnosu. Investor je člověk, který se živí svými penězi. Využívá znalosti a zkušenosti na to, aby investoval peníze do různých projektů. Když tyto projekty vydělají, investor dostane zpět více, než dal. Tak tvoří svůj zisk. Příklad: někdo si chce otevřít obchod, ale na to potřebuje nějakou hotovost. Pokud investor považuje takový podnikatelský nápad za dobrý, investuje do vytvoření té prodejny. Zaplatí nějakou hotovost a dohodne si podmínky. Například že po splacení investované splátky dostane nějaké procento ze zisku, který ten obchod vytvoří v budoucnosti. Být investorem není v žádném případě lehké. Ve skutečnosti se za tím skrývá mnoho práce. Investor se musí věnovat studiu, musí mu to myslet, aby věděl, jak co nejefektivněji investovat prostředky. Dobrý investor je dokonce schopen investovat peníze, které nejsou jeho. 1.2 Investice Na pojem Investice lze nahlížet ze dvou pohledů jako pojem ekonomický a jako pojem právní. Pojem ekonomický lze definovat na základě těchto třech pojmových znaků, musí zahrnovat určitý ekonomický přínos, který je poskytnut na určitou dobu a podnikatelské riziko protože budoucí odměna investora závisí na hospodářském výsledku (ziscích nebo ztrátách) podniku. 1 Pojem investice jako právní definice není shodná, každá právní norma používá jinou definici, tak ve vztahu k zahraničním subjektům je investice definována v zákoně č. 219/1995 Sb., devizový zákon, ve znění pozdějších předpisů, v 1 písm. j. takto: přímou investicí při plnění oznamovací povinnosti takové vynaložení peněžních prostředků nebo jiných penězi ocenitelných majetkových práv a jiných majetkových hodnot, jehož účelem je založení, nabytí nebo rozšíření trvalých ekonomických vztahů investujícího tuzemce nebo tuzemců jako osob jednajících ve shodě na podnikání v zahraničí nebo investujícího cizozemce 1 Šturma, Pavel, Mezinárodní dohody o ochraně investic a řešení sporů, 1. vydání, Praha: Linde Praha, a.s., 2001, str

9 nebo cizozemců jako osob jednajících ve shodě na podnikání v tuzemsku, a to zejména některou z těchto forem: 1. vznik nebo získání výlučného podílu na podnikání včetně jeho rozšíření 2. účast v nově vzniklém nebo existujícím podnikání, jestliže investor vlastní nebo získá nejméně 10 % podílu na základním kapitálu obchodní společnosti nebo družstva nebo nejméně 10 % podílu na vlastním kapitálu společnosti nebo nejméně 10 % hlasovacích práv nebo jiný podíl na podnikání společnosti přesahující 10 %, 3. další poskytnutí nebo přijetí finančních prostředků nebo jiných penězi ocenitelných majetkových hodnot nebo práv v rámci ekonomických vztahů založených přímou investicí, 4. finanční úvěr spojený s dohodou o podílu na rozdělení zisku nebo s výkonem účinného vlivu na řízení podniku, 5. užití zisku ze stávající přímé investice do této investice (reinvestice zisku) Způsob zacházení s investicemi Poté, co se v jednotlivých smlouvách různě detailně definoval pojem investice, další částí je úprava samotné ochrany investice. V dohodách o ochraně investic se setkáváme s třemi typy či generaci dohod o ochraně a podpoře investic. Podle první generace se uzavírají dohody zvláště mezi evropskými státy. Tento typ dohod klade důraz hlavně na ochranu investic proti vyvlastnění nebo znárodnění, resp. zaručuje investorům náhradu pro tyto případy. U těchto dohod se jedná o ochranu u již existujících investic, není tolik liberalizováno založení investic. To znamená, že jednotlivé smluvní strany se v dohodách zavazují, že budou podporovat zřizování mezinárodních investic, ale zpravidla podle pravidel svého vnitrostátního práva, tj. investor z jednoho smluvního státu nemá automaticky nárok na povolení své investice, ale musí splnit podmínky dané právním řádem druhého smluvního státu, ve kterém se rozhodl investovat. Takto je uvedeno např. v dohodě o podpoře a vzájemné ochraně investic mezi ČSFR a Nizozemským královstvím z roku /1992 Sb., čl. 2: Každá smluvní strana na svém území podporuje investice investorů druhé smluvní strany a povoluje tyto investice v souladu s ustanovením svého právního řádu. Ve smlouvách je dále upraveno, jak se s jednotlivými investicemi zachází v době, kdy už existují. Opět např. v dohodě o podpoře a vzájemné ochraně investic mezi ČSFR a Nizozemským královstvím z roku /1992 Sb., čl. 3: - 9 -

10 1. Každá smluvní strana zabezpečí investicím investorů druhé smluvní strany nestranné a spravedlivé zacházení a nebude nepřiměřenými nebo diskriminačními opatřeními poškozovat správu, řízení, udržování, používání, využití nebo dispozici s investicemi těchto investorů. 2. Každá smluvní strana poskytne těmto investicím zejména plnou bezpečnost a ochranu, která v žádném případě nebude menší než přiznávaná investicím vlastních investorů nebo investicím investorů z kteréhokoliv třetího státu, pokud je pro dotčeného investora výhodnější. Takto je investorům ze smluvních států zaručen národní režim, tj. je s nimi zacházeno stejně, jako s investory domácími. Další generace dohod o podpoře a ochraně investic, které vychází y modelu USA a taktéž USA podporovaná varianta do jimi uzavíraných smluv. Tyto dohody jsou charakteristické tím, že vedle vysokého standardu ochrany investic kladou důraz především na pravidlech zacházení. U těchto dohod oproti tzv. první generaci smluv se klade důraz i na liberalizaci toků investic tj. poskytuje se i ochrana na pre-investiční fázi. Jako např. v dohodě o podpoře a vzájemné ochraně investic mezi ČSFR a USA z roku /1993 Sb., čl. 2: Každá smluvní strana bude povolovat a bude zacházet s investicemi a s nimi spojenými činnostmi na nediskriminačním základě, přičemž každá smluvní strana má právo učinit nebo zachovat výjimky v odvětvích nebo záležitostech uvedených v Dodatku k této dohodě. Jakákoli budoucí výjimka, přijatá jednou smluvní stranou v daném odvětví nebo záležitosti, se nebude vztahovat na investici existující v době, kdy taková výjimka vstoupila v platnost. Zacházení uplatňované podle jakýchkoliv výjimek nesmí být méně příznivé, než je to, které je uplatňováno v podobných případech u investic a s nimi spojených činností státních příslušníků nebo společností kterékoli třetí země, pokud není stanoveno jinak v Dodatku. Jako třetí generace smluv se označují smlouvy, které zavádějí tzv. nové disciplíny, tedy především stanoví zákazy různých investičních opatření spojených s obchodem i jiných. U těchto typů smluv se implementují další pravidla pro liberalizaci investic a podporování obchodů mezi podnikateli smluvních států. U všech výše uvedených typů smluv se jedná hlavně o to, jakým způsobem a jaká je míra zacházení s investory podle národních režimů z jednotlivých smluvních států daných dohod Struktura dohod o ochraně investic V této části bych rád přiblížil obecnou strukturu jednotlivých části dohod, dohody obsahují v jednotlivých článcích tyto oblasti: Definice definuje se zde jeden z nejdůležitějších pojmů, pojem investice, což je zpravidla definováno jako majetková hodnota investovaná nebo získaná investorem jedné smluvní strany na území druhé smluvní strany

11 Podpora a ochrana investic jedná se o explicitní vyjádření závazku smluvních států podporovat a chránit investice příslušníku smluvních států na svém území v souladu se svým vnitrostátním právním řádem, nebude investory žádným způsobem diskriminovat či protizákonnými prostředky znemožňovat nakládat s investicemi. Národní zacházení a doložka nejvyšších výhod jedná se o závazek poskytovat investorům ze smluvního státu stejné výhody jako investorům domácím (národní zacházení) a o závazek poskytovat investorům ze smluvního státu stejné výhody a zacházení jaké poskytuje investorům ze třetích (nesmluvních) zemí. Náhrada za škodu nebo ztrátu závazek smluvního státu, že v případě nepokojů na jeho území (např. Z důvodu válečného konfliktu, ozbrojeného konfliktu, výjimečného stavu, nepokojů, povstání nebo podobných událostí), poskytne investorovi druhého smluvního státu stejné náhrady, jaké poskytne vlastním příslušníkům nebo investorům z třetích zemí. Vyvlastnění závazek smluvního státu neznárodnit, nevyvlastnit nebo provést podobné opatření s podobným účinkem jinak, než z důvodu veřejného zájmu a to pouze na základě zákona na nediskriminačním základě a za odpovídající náhradu zpravidla odpovídající tržní ceně. Převody závazek smluvních stran zabezpečit převod plateb spojených s investicemi nebo výnosy do druhého smluvního státu. Postoupení práv závazek akceptovat postoupení nároku investora, který měl záruku vydanou za svou investici od svého smluvního státu, na tento smluvní stát. Řešení sporů z investic mezi smluvní stranou a investorem druhé smluvní strany - jedno z nejdůležitějších ustanovení smlouvy, a to dohoda smluvních stran, že v případě sporu mezi smluvní stranou a investorem druhé smluvní strany, se spory řeší před rozhodčím soudem a zpravidla nabízí výběr ze dvou variant: Mezinárodním středisku pro řešení sporů s investicí s přihlédnutím na použitelné ustanovení Washingtonské úmluvy z 18. března 1965 o řešení sporů o investicích mezi státy a občany jiných států (jsou-li smluvními stranami této dohody). Rozhodci nebo rozhodčímu soudu řízení ad hoc, a to zpravidla podle Rozhodčích pravidel Komise Organizace spojených národů pro mezinárodní právo obchodní. Řešení sporů mezi smluvními stranami upraveno, jakým způsobem se budou řešit spory mezi smluvními státy

12 Závěrečná ustanovení v těchto ustanoveních jsou upravena skutečnosti jako je nabytí platnosti a účinnosti smlouvy, doba trvání, případně další skutečnosti. 1.3 Devizový zákon Devizový zákon naplňuje zásadu mezinárodního práva, která stanoví, že stát nesmí zdůvodňovat nesplnění mezinárodní smlouvy odkazem na vnitrostátní předpisy přiznává proto vyšší právní sílu mezinárodním smlouvám, kterými je vázána ČR, obsahují-li odchylnou úpravu od ustanovení devizového zákona. 2 Mezinárodní investiční spory Se vstupem České republiky do Evropské unie (dále také EU ) se změnilo i tuzemské právní prostředí přednostním aplikováním právních předpisů vzniklých v rámci EU, ať již se jedná o primární, nebo sekundární právní akty. 2 Je nepochybné, že tato změna zasáhla i problematiku zahraničních investic, jejich ochranu a podporu či investiční pobídky. Zahraniční investor při rozhodování, kde bude realizovat svoji investici, se zajímá mimo jiné i o právní prostředí, do kterého by jeho investice měla směřovat. Jak bude ochráněna a kde a jakým způsobem se domůže, v případě, že by došlo k jakémukoliv negativnímu zásahu do ní, spravedlivého odškodnění. I přes přetrvávající ekonomickou krizi nedochází ke snížení přílivu přímých zahraničních investic do české ekonomiky. Vnitrostátní právo členských států EU se unifikuje. Vznikají nová právní odvětví, jako je např. evropské mezinárodní právo soukromé Způsoby řešení sporů Mezi zahraničním investorem a hostitelským státem mohou vzniknout spory ohledně poškození investice, jejího znárodnění či vyvlastnění a neposkytnutí odpovídající náhrady, neumožnění převodu zisku z investice do zahraničí. Hlavní otázkou zde je, jakým způsobem je možné spor vzniklý mezi hostitelským státem jako suverénním subjektem mezinárodního práva a zahraniční fyzickou či právnickou osobou, který má původ právě v mocenském zásahu státu do realizované investice, projednat a rozhodnout? Na 2 JUDr. Vladimír Kostka o mezinárodních investičních sporech: 3 Pauknerová, M. Evropské mezinárodní právo soukromé. Praha: C. H. Beck, 2008, str

13 prvém místě se nabízí jednání mezi investorem a hostitelským státem (nejde o diplomatické jednání, protože jednou ze stran jednání je nesubjekt mezinárodního práva). Zpravidla se stanoví určitá doba pro takové jednání (nejčastěji šest měsíců). Ne vždy takové jednání vede k uspokojení zahraničního investora. Zahraniční investor může podat žalobu u obecného soudu hostitelského státu, je však třeba zvážit, zda by v konkrétním případě nehrozilo zvýhodnění hostitelského státu, před jehož obecným soudem by se spor projednával. 2.2 Rozhodčí řízení Rozhodčí řízení, je mimosoudní způsob řešení sporů nezávislými a nestrannými rozhodci, který je využíván jako náhrada civilního procesu při řešení majetkových sporů. Rozhodčí řízení je neveřejné, což je spolu s jeho rychlostí a často i nižšími náklady ve srovnání s běžným soudním řízením považováno za jeho největší výhody Stálé rozhodčí soudy Rozhodčí řízení může být vedeno u stálého rozhodčího soudu. Takový soud může být zřízen jen na základě zákona a vydává své statuty a řády, které musí být uveřejněny v Obchodním věstníku. Ty mohou určit způsob jmenování rozhodců nebo přímo jejich výběr omezit jen na seznam vedený u stálého rozhodčího soudu, jejich počet, způsob řízení a rozhodování i jiné otázky související s činností stálého rozhodčího soudu a rozhodců včetně pravidel o nákladech řízení a odměňování rozhodců. V případě, že rozhodčí smlouva není uzavřena ve prospěch některého stálého rozhodčího soudu, jedná se o řízení ad hoc, které provádí konkrétní rozhodci. 4 V České republice existují tři stálé rozhodčí soudy: Rozhodčí soud při Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky jedná se o jediný stálý rozhodčí soud s obecnou působností v České republice. Burzovní rozhodčí soud při Burze cenných papírů Praha rozhoduje jen spory z obchodů s investičními instrumenty. Rozhodčí soud při Českomoravské komoditní burze Kladno rozhoduje jen spory z obchodů, uzavřených na Českomoravské komoditní burze Kladno a na Obchodní burze Hradec Králové, jakož i spory z mimoburzovních obchodů, jejichž předmětem jsou komodity, jimiž se na těchto burzách obchoduje. V České republice působí mnoho institucí většinou ve formě obchodní společnosti nebo sdružení, které poskytují servisní služby rozhodcům a v některých případech vydávají předpisy o způsobu vedení rozhodčího řízení. Tyto instituce nejsou stálými rozhodčími soudy. Činnost 4 28 zákona č. 229/1992 Sb., o komoditních burzách

14 některých rozhodcovských společností je předmětem silné kritiky ze strany odborné veřejnosti, když existují značné pochybnosti o platnosti takových rozhodčích smluv Rozhodce Rozhodcem může být každá osoba, která splňuje podmínky zletilosti, bezúhonnosti a plné svéprávnosti. Není potřeba právnického vzdělání, ledaže jde o spotřebitelský spor, kde může být rozhodcem právě pouze osoba s tímto vzděláním a vedená v seznamu rozhodců u Ministerstva spravedlnosti. Rozhodcem ale nikdy nemůže být soudce nebo státní zástupce. Rozhodce nemusí svou funkci přijmout, pokud ji ale přijme, vzdát se jí může již jen ze závažných důvodů nebo se souhlasem obou stran sporu. Přijetí funkce musí být vždy písemné. Stejně tak musí být vždy písemnou rozhodčí smlouva, ve které si strany osoby rozhodců dohodnou. Pokud by nedošlo k této předchozí dohodě, každá ze stran jmenuje v případě zahájení rozhodčího řízení jednoho a ti pak zvolí předsedajícího rozhodce, případně tak učiní soud. Zákon pouze stanoví, že jich musí být lichý počet, spor tedy může rozhodnout i jen jeden rozhodce. Každý rozhodce má povinnost zachovávat mlčenlivost ohledně skutečností, které se dozvěděl v souvislosti s rozhodčím řízením a v případě jeho podjatosti k rozhodované věci nebo k účastníkům řízení je z rozhodování sporu vyloučen Průběh řízení Samotné rozhodčí řízení se zahajuje žalobou. Obě strany mají v řízení vždy rovné postavení a musí jim být poskytnuta plná příležitost k uplatnění jejich práv, přičemž rozhodci na ně mají působit tak, aby se dohodly na smírném vyřešení sporu. 6 Rozhodčí řízení se koná na místě, které bude v rozhodčí smlouvě dohodnuto, případně které si rozhodci zvolí. Strany se dále mohou dohodnout na postupu, kterým mají rozhodci vést řízení, jinak mohou být otázky řízení rozhodnuty předsedajícím rozhodcem, pokud k tomu byl zmocněn stranami nebo všemi rozhodci. Není-li dohody, postupují rozhodci v řízení způsobem, který považují za vhodný. Nicméně mají vést rozhodčí řízení tak, aby bez zbytečných formalit a při poskytnutí stejné příležitosti k uplatnění práv všem stranám byl zjištěn skutkový stav věci potřebný pro rozhodnutí sporu. Nedohodnou-li se strany jinak, je řízení před rozhodci ústní. V případě jednodušších sporů je ale zejména pro žalující stranu výhodné ústní jednání v rozhodčí smlouvě výslovně vyloučit, neboť se tím samotné rozhodčí řízení urychlí, protože rozhodce 5 8, 11 a 12 zákona o rozhodčím řízení 6 14, 18 a 24 odst. 1 zákona o rozhodčím řízení

15 rozhodne jen na základě listinných důkazů, např. smlouvy a přiložených faktur či uznání dluhu. Navíc, je-li řízení ústní, mohou na rozdíl od soudu vyslýchat svědky, znalce i strany samotné jen na základě dobrovolného svolení z jejich strany. Rozhodčí řízení může probíhat v jakékoli zemi, v jakémkoli jazyce a rozhodci jakékoli národnosti. S touto flexibilitou je obecně možné zajistit neutrální správní řízení bez jakékoli neopodstatněné výhody jedné strany. Rozhodčí řízení je zpravidla levnější než soudní spor, jeho výhodou je i rychlost samotného řízení oproti soudnímu řízení, kdy v rámci rozhodčího řízení je možnost podávat pouze omezené námitky a to i v případě mezinárodních sporů týkajících sporů o velmi významné částky Rozhodčí nález Rozhodčí nález je meritorní rozhodnutí v rozhodčím řízení, neboť se jím rozhoduje o obsahu sporu. Plně nahrazuje standardní soudní rozhodnutí, po doručení stranám řízení nabývá obvykle ihned právní moci a po uplynutí stanovené lhůty k plnění je i exekučně vykonatelný. Lze jím také uzavřít smír. Spolu s dalšími listinami rozhodčího řízení je minimálně pod dobu 20 let uchováván, a to u okresního soudu, v jehož obvodu byl vydán, případně u stálého rozhodčího soudu, pokud byl vydán jím. Náležitosti: Na rozhodčím nálezu se usnáší většina rozhodců, musí být vyhotoven písemně a musí obsahovat odůvodnění, ledaže by se obě strany sporu výslovně dohodly, že odůvodnění nepožadují. V takovém případě bude ale obsahovat jen záhlaví (označení rozhodců, účastníků řízení a projednávané věci), výrok ukládající určitou povinnost, poučení o možnosti podat opravný prostředek a o možnosti výkonu tohoto rozhodnutí, datum a podpis předsedajícího rozhodce. V případném odůvodnění se uvádí předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. Ve spotřebitelských sporech však musí obsahovat odůvodnění vždy a navíc i poučení o právu podat návrh na jeho zrušení soudem. Možnost zrušení: Proti rozhodčímu nálezu se nelze odvolat, ledaže by byla v rozhodčí smlouvě sjednána možnost přezkumu rozhodčího nálezu jinými rozhodci. Toto přezkumné řízení je však jen dalším rozhodčím řízením. Jestliže tato možnost přezkumu dohodnuta nebyla, nebo jestliže marně uplynula lhůta k podání žádosti o přezkoumání, je doručený rozhodčí nález pravomocný, nahrazuje klasický soudní rozsudek a je tudíž i exekučně vykonatelný. Kterákoli ze stran však i přesto může do tří měsíců od jeho doručení podat návrh k soudu na jeho zrušení

16 V řízení o zrušení rozhodčího nálezu soud nicméně nepřezkoumává rozhodčí nález meritorně, podle jeho obsahu, ale zkoumá pouze splnění podmínek pro konání rozhodčího řízení a některé otázky související s jeho průběhem. Soud tak napadený nález zruší jen tehdy, pokud: byl vydán ve věci, o níž nelze uzavřít platnou rozhodčí smlouvu, rozhodčí smlouva je z jiných důvodů neplatná, nebo byla zrušena, anebo se na dohodnutou věc nevztahuje (ale jen tehdy, pokud navrhovatel tento důvod už neúspěšně uplatnil v rozhodčím řízení, ledaže jde o spotřebitelský spor), ve věci se zúčastnil rozhodce, který nebyl ani podle rozhodčí smlouvy, ani jinak povolán k rozhodování, nebo neměl způsobilost být rozhodcem (ale jen tehdy, pokud navrhovatel tento důvod už neúspěšně uplatnil v rozhodčím řízení, ledaže jde o spotřebitelský spor), rozhodčí nález nebyl usnesen většinou rozhodců, straně nebyla poskytnuta možnost věc před rozhodci projednat, rozhodčí nález odsuzuje stranu k plnění, které nebylo oprávněným žádáno, nebo k plnění podle českého práva nemožnému či nedovolenému. rozhodce nebo stálý rozhodčí soud rozhodoval spor ze spotřebitelské smlouvy v rozporu s právními předpisy stanovenými na ochranu spotřebitele nebo ve zjevném rozporu s dobrými mravy nebo veřejným pořádkem, rozhodčí smlouva týkající se sporů ze spotřebitelských smluv neobsahuje úplné, přesné a pravdivé informace o rozhodci či rozhodčím soudu, odměně a pravděpodobných nákladech případného rozhodčího řízení, zahájení, formě vedení a místu konání tohoto řízení a o doručování a vykonatelnosti rozhodčího nálezu, se zjistí, že jsou dány důvody, pro které lze v občanském soudním řízení žádat o obnovu řízení Investiční arbitráž Rozhodčí řízení je z praktického hlediska jediným způsobem, kterým je možné řešit spory mezi státem a mezinárodními investory, neboť vedení sporů před vnitrostátními soudy příslušného státu by vedlo k pochybnostem o nestrannosti těchto soudů. S ohledem na tuto okolnost státy uzavírají dohody o podpoře a ochraně investic, které předpokládají arbitráž jako způsob řešení sporů vzniklých v souvislosti s dohodou (zejména v případě porušení práv investorů na ochranu podle příslušné dohody). Toto opatření je vnímáno jako podpora mezinárodních investic. 7 4 zákon o rozhodčím řízení

17 2.2.6 Uznání cizích rozhodčích nálezů Česká republika dle zákona o rozhodčím řízení a výkonu rozhodčích nálezů rozhodčí nálezy vydané v cizím státě uznává a české soudy je vykonávají jako tuzemské rozhodčí nálezy. Tato úprava plyne z Newyorské úmluvy a obdobná úprava tedy platí ve státech uznávajících tuto úmluvu i pro české rozhodčí nálezy. 2.3 Řešení sporů ze zahraničních investic v smírčím řízení Spory, které by mohli vzniknout v souvislosti s investicemi mezi investorem z jednoho smluvního státu a smluvním státem, na jehož území byla učiněna, se mohou týkat jejího vyvlastnění nebo znárodnění nebo neumožnění volného převodu kapitálu nebo výnosu do zahraniční, popř. diskriminačního zacházení s investicí. Strana, která se domnívá, že byla porušena její práva vyplývající z ustanovení příslušné dohody, nemusí s druhou stranou uzavírat žádnou rozhodčí smlouvu, záleží pouze na její úvaze, jaký způsob řešení sporů zvolí, a druhá strana, i když to bude suverénní stát, se musí tomuto řízení podrobit. Způsob řešení těchto sporů je obsažen v ustanoveních dohod o ochraně a podpoře investic v nich je upřednostňováno vzájemné jednání mezi státem a investorem na druhém místě následuje rozhodčí řízení před rozhodčím soudem, vytvořeným ad hoc, přičemž tento rozhodčí má zpravidla rozhodovat podle Rozhodčích pravidel. Úmluva o řešení sporů z investic mezi státy a občany druhých států 1965 (Washingtonská úmluva) pro ČR závazná od r Na základě této Úmluvy bylo ve Washingtonu zřízeno Mezinárodní středisko pro řešení sporů z investic (ICSID), jehož účelem je usnadnění řešení sporů z investic mezi smluvními státy a občany druhých smluvních států (i PO). Soudní pravomoc Střediska se vztahuje na každý právní spor vznikající přímo z investice mezi smluvním státem a občanem jiného státu, o němž strany ve sporu písemně souhlasí, že bude předložen Středisku pokud strany vyslovily souhlas, nemůže žádná z nich jednostranně svůj souhlas odvolat vede seznam smírčích soudců a rozhodců (požadavek na vysoké morální vlastnosti a odbornost v oblastech práva, obchodu, průmyslu nebo financí). Spor může být projednán ve smírčím nebo rozhodčím řízení. V praxi je dávána přednost řízení rozhodčímu, protože v tomto řízení může být rozhodnutu nezávislými rozhodci o sporné věci a rozhodnutí bude pro sporné strany závazné. Smírčí řízení: koná se před Smírčí komisí, která objasňuje sporné záležitosti mezi stranami a usiluje o dosažení dohody mezi nimi, doporučuje stranám podmínky řešení jejich sporu smírčí řízení končí dosažením dohody mezi stranami nebo vypracováním zprávy o tom, že dohoda není možná

18 3 Mezinárodní středisko pro řešení sporů z investic Vzhledem k tomu, že značná část doložek jednotlivých dohod odkazuje rozhodčí řízení podle Washingtonské úmluvy, tak tento způsob řešení sporů lze považovat za nejvýznamnější. V rámci zjednodušení a unifikaci způsobu řešení mezinárodních sporů z investic, vznikla iniciativa pro vyhotovení mezinárodní smlouvy pro tuto oblast. 3.1 Řešení sporů z investic ve Washingtonské úmluvě Vzhledem k tomu, že značná část doložek jednotlivých dohod odkazuje rozhodčí řízení podle Washingtonské úmluvy, tak tento způsob řešení sporů lze považovat za nejvýznamnější. V rámci zjednodušení a unifikaci způsobu řešení mezinárodních sporů z investic, vznikla iniciativa pro vyhotovení mezinárodní smlouvy pro tuto oblast. V roce 1965 byla tak sjednána mnohostranná Úmluva o řešení sporů z investic mezi státy a občany druhých států ve Washingtonu, jež vstoupila v platnost dne , pro Českou republiku dne (Sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 420/1992 Sb.). Na jejím základě vzniklo Mezinárodní středisko pro řešení sporů z investic (ICSID - Internacional Center for the Settlement of Investment Disputes), se sídlem v hlavní úřadovně Mezinárodní banky pro obnovu a rozvoj ve Washingtonu. Toto středisko dostalo za úkol řešit smírčí a rozhodčí řízení, která vznikají mezi jednotlivými státy úmluvy a právnickými nebo fyzickými osobami ze států, které jsou smluvními stranami dané úmluvy. Mezinárodní středisko pro řešení sporů se zabývá výlučně spory ze smluv o vzájemné ochraně investic. Jediný český případ, který byl doposud rozhodován před tribunálem ICSID, je kauza ČSOB versus Slovenská republika z let 1997 až 2004, v němž ČSOB žalovala porušení tzv. Konsolidační dohody uzavřené mezi ČSOB a ministerstvy financí ČR a SR. Důvodem délky tohoto sporu bylo, že teprve v prosinci 2000 byla definitivně rozhodnuta otázka jurisdikce ICSID v daném případě. 8 Středisko, má Správní radu, jejímž členem je jeden zástupce každého smluvního státu, dále sekretariát, v jehož čele stojí generální tajemník. Sekretariát vede seznam smírčích soudců a seznam rozhodců, s tím, e do každého seznamu může členský stát jmenovat čtyři osoby, které mohou, ale nemusí být jejími občany. Tyto osoby (čl. 14) musí být vysokých morálních kvalit a musí disponovat uznávaných odborností. 8 Havránek, Ondřej, Jansa, Petr, Weinhold Legal, Když žaluje investor, Ekonom, 2005,

19 V oblastech práva, obchodu, průmyslu nebo financí, na něž je spolehnutí, že budou vydávat nezávislá rozhodnutí. Odbornost v oblasti práva má u osob zapsaných do seznamu rozhodců zvláštní význam. Členství je šestileté a osoby mohou být zvoleni do obou seznamů. Dle čl. 18 má středisko plnou mezinárodně právní subjektivitu, která mu umožňuje uzavírat smlouvy, nabývat movitý a nemovitý majetek a disponovat s ním, a v neposlední řadě konat právní řízení. Důležitý je čl. 19 této úmluvy, který přiznává středisku právo požívat diplomatických výsad a imunit na území jednotlivých členských států, čl. 25 přiznává pravomoc středisku a to na každý právní spor vznikající přímo z investice mezi smluvním státem (nebo orgánem či zastoupením smluvního státu určeným Středisku tímto státem) a občanem jiného smluvního státu, o němž strany ve sporu písemně souhlasí, že bude předložen Středisku. Dle čl. 25 odst. 1 se Občanem jiného smluvního státu" rozumí: a) jakákoliv fyzická osoba, která měla občanství jiného smluvního státu, než je strana státu ve sporu v den, kdy se strany dohodly předložit takový spor smírčímu nebo rozhodčímu soudu, jakož i k datu, ke kterému byla žádost registrována podle článku 28 odstavce nebo článku 36 odstavce, ale nezahrnuje žádnou osobu mající k oběma datům také občanství smluvního státu strany ve sporu. b) jakákoliv právnická osoba, která měla příslušnost jiného smluvního státu, než je stát smluvní strany ve sporu, v den, kdy se strany dohodly předložit takový spor ke smírčímu nebo rozhodčímu řízení, a jakákoliv právnická osoba, která měla příslušnost strany smluvního státu ve sporu k tomuto datu a která na základě zahraniční kontroly, na níž se strany dohodly, by měla být pro účely této Úmluvy považována za subjekt jiného smluvního státu. V čl. 36 je upraveno zahájení rozhodčího řízení, a to že kterýkoliv smluvní stát nebo kterýkoli občan smluvního státu, který si přeje zahájit rozhodčí řízení, se za tím účelem písemně obrátí na generálního tajemníka, který kopii žádosti zašle druhé straně. Jeho žádost bude obsahovat informace týkající se sporných záležitostí, označení stran a jejich souhlas s rozhodčím řízením, v souladu s jednacím řádem pro smírčí a rozhodčí řízení. Poté generální tajemník zaregistruje žádost, pokud na základě informací obsažených v žádosti nezjistí, že spor se jednoznačně netýká soudní pravomoci Střediska. Registraci nebo zamítnutí registrace oznámí bezodkladně stranám. V čl. 37 je upraven postup vytvoření rozhodčího soudu, který se bude skládat z jednoho rozhodce nebo jakéhokoliv lichého počtu rozhodců jmenovaných podle dohody stran. V případě, že se strany nedohodnou na počtu rozhodců a způsobu jejich jmenování, bude se Soud skládat ze

20 tří rozhodců, z nichž jeden rozhodce bude jmenován každou stranou a třetí, který bude předsedou Soudu, bude jmenován po dohodě stran. Většina rozhodců bude občany jiných států, než je smluvní stát, který je stranou ve sporu a smluvní stát, jehož občan je stranou ve sporu; avšak platí, že uvedená ustanovení tohoto článku se nebudou vztahovat na případ, kdy jeden rozhodce nebo každý jednotlivý člen Soudu byl jmenován dohodou stran. Dle čl. 41 je Soud soudem s vlastní pravomocí a jakákoliv námitka vznesená stranou ve sporu, že tento spor nespadá do soudní pravomoci, nebo z jiných důvodů nespadá do pravomoci Soudu, bude posouzena tímto Soudem, který určí, zda se jí bude zabývat jako předběžnou otázkou, nebo zda ji přiřadí ke skutkové podstatě sporu. Soud rozhodne spor v souladu s takovými právními pravidly, na nichž se strany dohodnou. Neníli takové dohody, použije soud právo smluvního státu, který je stranou ve sporu (včetně jeho norem kolizních) a takové předpisy mezinárodního práva, které mohou být použity s tím, že soud nesmí vynést výrok podle zásady non liquet na základě nedostatku nebo nejasnosti práva. Tyto podmínky ovšem nebrání soudu rozhodovat spor podle zásady ex aequo et bono pokud se na tom strany dohodnou. V rámci řízení může soud, pokud to považuje za nezbytné a s výjimkou případů, kdy se strany dohodnou jinak vyzvat strany, aby předložily doklady nebo jiné důkazy a navštívit místo spojené se sporem a vést zde taková šetření, která uzná za vhodná. Každé rozhodčí řízení bude vedeno v souladu s ustanoveními této Úmluvy a s výjimkou, kdy se strany dohodnou jinak, v souladu s Pravidly rozhodčího řízení platnými ke dni, k němuž se strany dohodly na rozhodčím řízení. Pokud se objeví jakákoliv procesní otázka, která není upravena touto Úmluvou nebo Pravidly rozhodčího řízení či jinými. V čl. 48 je upraveno vydání rozhodčího nálezu. Soud rozhoduje spory většinou hlasů všech svých členů a rozhodčí nález bude vydán písemně a bude podepsán členy Soudu, kteří o něm hlasovali. Dále rozhodčí nález se bude zabývat každou otázkou předloženou Soudu a uvede důvody, na nichž je založen s tím, že každý člen Soudu může připojit svůj vlastní názor na rozhodčí nález, ať nesouhlasí s většinou nebo s ní souhlasí, nebo vyjádření svého nesouhlasu. Středisko nebude zveřejňovat rozhodnutí bez souhlasu stran. Poté generální tajemník zašle bezodkladně ověřené opisy rozhodčího nálezu stranám. Rozhodčí nález bude považován za vydaný ke dni, ke kterému byly ověřené opisy odeslány. Důležitou součástí a velkou předností úmluvy je uznání a výkon rozhodčích nálezů. Rozhodčí nález bude pro strany závazný a nebude předmětem odvolání nebo jakéhokoli jiného opravného prostředku, s výjimkou těch, které jsou uvedeny v této Úmluvě. Každá strana bude dodržovat a plnit

21 podmínky rozhodčího nálezu s výjimkou přerušení tohoto plnění podle příslušných ustanovení této Úmluvy. Každý smluvní stát uzná rozhodčí nález vydaný podle této Úmluvy jako závazný a bude na svém území vymáhat plnění peněžních závazků uložených v rozhodčím nálezu, jakoby to bylo konečné rozhodnutí soudu v tomto státě. Smluvní stát s federálním uspořádáním může vymáhat takovéto rozhodnutí u svých federálních soudů nebo jejich prostřednictvím a může stanovit, že tyto soudy budou nakládat s rozhodčím nálezem, jako by se jednalo o konečné rozhodnutí soudů vlastního státu. Strana žádající o uznání nebo výkon rozhodnutí na území smluvního státu zašle příslušnému soudu nebo jinému orgánu, který tento stát k tomuto účelu určil, opis rozhodčího nálezu ověřený generálním tajemníkem. Každý smluvní stát oznámí generálnímu tajemníkovi určení příslušného soudu nebo jiného orgánu k tomuto účelu a jakoukoliv následnou změnu v tomto určení. Výkon rozhodčího nálezu se bude řídit zákony týkajícími se výkonu soudních rozhodnutí platných ve státě, na jehož území se takovýto výkon žádá. Velkou výhodou je, že rozhodčí nález je pro obě strany závazný a nepodléhá žádnému vnitrostátnímu opravnému prostředku. Smluvní strany jsou povinny dodržovat a splnit dané podmínky vydaného rozhodčího nálezu. Je třeba zdůraznit, že smluvní stát Washingtonské úmluvy je povinen uznat rozhodčí nález za závazný a zajistit vymožení nároků (zpravidla peněžitých) vyplývající z vydaného rozhodčího nálezu na svém území tak, jako by se jednalo o rozhodnutí vydané soudu v tomto státě. Samotný výkon rozhodnutí se bude řídit předpisy vydanými a platnými ve státě, na jehož teritoriu se výkon rozhodnutí provádí. 3.2 Řešení sporů ve smlouvě mezi ČR a USA Pro ilustraci, jak je upraveno v dohodách způsob řešení sporů uvádím úpravu z Dohody mezi Spojenými státy americkými a Českou a Slovenskou Federativní Republikou o vzájemné podpoře a ochraně investic ze dne 22. října 1991 (Sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 187/1993 Sb.). V této smlouvě je investiční spor definován jako spor týkající se: interpretace nebo použití investiční smlouvy mezi jednou smluvní stranou a státním příslušníkem nebo společností druhé smluvní strany,

22 interpretace nebo použití jakéhokoliv investičního oprávnění uděleného úřadem smluvní strany pro zahraniční investice takovému státnímu příslušníkovi nebo společnosti; údajného porušení jakéhokoliv práva vztahujícího se k investici, které bylo uděleno nebo vyplývá z této dohody. Jedná-li se o investiční spor mezi smluvní stranou a státním příslušníkem nebo společností druhé smluvní strany, tak se budou strany ve sporu nejdříve snažit řešit spor konzultacemi a jednáním, přičemž lze použít nezávazná jednání s třetí stranou. Opět je zde zmíněn princip smírného řešení sporů, který se nabízí jako první krok k vyřešení sporu, jež pro obě strany obvykle znamená levnější způsob řešení. Následující postup je takový, že v jakémkoli termínu po uplynutí šesti měsíců ode dne, kdy spor vznikl, dotyčný státní příslušník nebo společnost si může zvolit, zda písemně vyjádří svůj souhlas s předložením sporu k vypořádání smírem nebo závazným rozhodčím řízením Mezinárodnímu středisku pro řešení investičních sporů nebo podle Rozhodčích pravidel Komise OSN pro mezinárodní právo obchodní ("UNCITRAL") nebo podle rozhodčích pravidel jakékoliv rozhodčí instituce vzájemně dohodnuté stranami ve sporu. V případě, že se strany ve sporu nedohodnou na tom, zda je vhodnější použít smírné nebo závazné rozhodčí řízení, je rozhodující názor dotyčného státního příslušníka nebo společnosti. Dále platí, že obě smluvní strany dávají souhlas s předložením investičního sporu k smírnému nebo závaznému rozhodčímu řízení Mezinárodnímu středisku pro řešení investičních sporů v případě, že Česká a Slovenská Federativní Republika se stane účastníkem Konvence o řešení investičních sporů mezi státy a státními příslušníky jiných států, podepsané ve Washingtonu 18. března 1965 ("Konvence") a Stanov a pravidel Střediska, a Dodatečným možnostem Střediska, a dále rozhodčímu soudu zřízenému podle pravidel UNCITRAL, přičemž tato pravidla mohou být upravena vzájemnou dohodou stran ve sporu, (jmenovacím místem v nich uvedeným bude generální sekretář Střediska), a dále jako nutnou podmínkou má být, že místem jakéhokoliv rozhodčího řízení, vedeného podle tohoto článku, musí být stát, který je účastníkem Konvence OSN o uznávání a vykonávání zahraničních soudních rozhodnutí, podepsané v New Yorku v roce Ve smlouvě je dále vyjádřen závazek, že každá smluvní strana se zaručuje, že vykoná bez prodlení nařízení jakéhokoliv soudního výroku rozhodčího řízení, provedeného v souladu s tímto článkem VI. Dále, každá smluvní strana umožní na svém území vykonávání takového rozhodčího výroku. V čl. VII této dohody je dále upraveno, že jakýkoliv spor mezi smluvními stranami týkající se výkladu nebo použití této dohody, který nebude vyřešen konzultacemi nebo jinými

23 diplomatickými cestami, bude předložen na žádost jedné ze smluvních stran rozhodčímu soudu k závaznému rozhodnutí podle příslušných pravidel mezinárodního práva. Pokud se smluvní strany nedohodnou jinak, budou platit Rozhodčí pravidla Komise OSN pro mezinárodní právo obchodní (UNCITRAL), s výjimkou ustanovení změněných smluvními stranami nebo rozhodci. Odst. 2 této dohody dále stanoví, že do dvou měsíců od obdržení žádosti jmenuje každá smluvní strana jednoho rozhodce. Tito dva rozhodci zvolí jako předsedu třetího rozhodce, státního příslušníka třetího státu. Pravidla UNCITRAL pro jmenování členů tříčlenné rozhodčí poroty se budou používat mutatis mutandis pro jmenování rozhodčí poroty s tou výjimkou, že jmenovacím místem uvedeným v těchto pravidlech bude generální sekretář Stálého arbitrážního soudu. Ovšem pokud není dohodnuto jinak, všechna podání musí být provedena a všechna sezení uskutečněna do šesti měsíců ode dne zvolení třetího rozhodce a soud učiní svá rozhodnutí do dvou měsíců od data posledních podání nebo od data ukončení projednávání, podle toho, které bylo pozdější. Smlouva mezi Českou republikou a Spojenými státy je považována za jednu z nejpropracovanějších dohod o ochraně a podpoře investic a mezi investory tudíž pokládána za příklad dohody, umožňující rozvíjet obchodní vztahy. 3.3 Novinky na poli dohod o ochraně investic V nedávné době došlo ke schválení nové dohody o podpoře a ochraně investic, uzavřené mezi Českou republikou a Čínskou lidovou republikou. Tato dohoda by měla zlepšit postavení českých investorů na území Čínské lidové republiky a získat tak podstatně vyšší stupeň právní jistoty při těchto mezinárodních investicích. 9 Dohoda mezi ČSFR a Čínskou lidovou republiku o podpoře a vzájemné ochraně investic byla podepsána dne 4. prosince 1991 v Pekingu a vstoupila v platnost dne 1. prosince S ohledem na to, že tato dohoda již přestala vyhovovat současným prudce se rozvíjejícím vztahům mezi oběma zeměmi, přistoupily příslušná ministerstva k revizi zmíněné dohody a na jejím základě vypracovaly novou dohodu, která by měla stávající úpravu nahradit. Česká republika se v návrhu zmíněné dohody především snažila reagovat na četné stížnosti ze strany českých investorů na diskriminační praktiky čínských úřadů a dále chtěla vyhovět harmonizaci této dohody s pohledu práva Evropské unie. Po několika kolech jednání došlo ke konci roku 2005 k finalizaci dohody a jejímu zveřejnění. S hlediska harmonizace byly do této dohody zakomponovány tyto body: 9 Čerpáno ze stránek Ministerstva financí,

24 v článku 3, odst. 4 až 6 jsou ustanovení, dle nichž bude Česká republika poskytovat preferenční zacházení investorům pocházejícím z členských zemí EU nebo těm investorům z třetích států, kteří obdrželi lepší zacházení na základě smluv uzavřených Evropskou unií se třetími státy (např. Island, Lichtenštejnsko, Švýcarsko a Norsko), dále bylo do článku 6, odstavce 5 zakomponováno ustanovení, na jehož základě bude Česká republika oprávněna omezit volný pohyb kapitálu vůči Čínské republice, za předpokladu, že Rada EU přijme opatření týkající se pohybu kapitálu, jestliže budou hrozit vážné potíže při fungování hospodářské a měnové unie. Z pohledu zamezení diskriminačních praktik ze strany čínských úřadů, tak tato nová dohoda již neobsahuje tzv. Protokol, který byl připojen k dohodě z roku 1991 a který obsahoval zásadní výjimky z režimu nediskriminace a převodu plateb, neb dle uvedeného Protokolu nebylo možné za porušení dohody o ochraně investic považovat takové diskriminační zacházení, které smluvní strana uplatňovala vůči zahraničním investorům z důvodu ochrany veřejného pořádku, národní bezpečnosti nebo řádného vývoje národního hospodářství. Tyto pojmy nebyly Protokolem blíže definovány, jejich výklad byl tedy velmi široký a umožňoval Čínské republice přijímat "z důvodu ochrany veřejného pořádku " nová diskriminační opatření, aniž by se tím Čínská republika vystavovala riziku mezinárodních arbitráží z důvodu porušení dohody o ochraně investic. Dle této nové dohody se již tedy Čínská republika bude moci dopouštět diskriminačních opatření pouze již existujících, ale nesmí zavádět žádné nové se závazkem tyto již existující diskriminační opatření časem úplně odbourat. Dle původního protokolu k dohodě z roku 1991 byla při realizaci plateb z Čínské republiky do zahraničí velmi regulována ze strany úřadů a samotná realizace závisela na aktuálním stavu devizových prostředků Čínské republiky, tj. V případě jejich nedostatků byla povinnost ze strany Čínských úřadů poskytnout tyto devizy pouze na vybraný druh transferů. V nové dohodě se Čínská republika zavázala, že umožní převod všech plateb investora do zahraničí, ve volně směnitelné měně a bez zbytečného prodlení samozřejmě s přihlédnutím k procesním postupům daným vnitrostátním právním řádem Čínské republiky. Předpokládá se, že nová dohoda o ochraně a podpoře investic bude co nejdříve přijata, neb stávající dohoda nedává investorům z České republiky dostatečnou právní jistotu při jejich investování v Čínské republice

25 4 Typy sporů Tato část jednotlivých dohod je upravena pro ty případy, že dojde ke sporům a jakým způsobem se budou řešit a jedná se o jednu z nejdůležitějších částí jednotlivých dohod. Z hlediska mezinárodních investic může dojít k těmto typům sporů, dělených dle subjektů účastnících se sporu: 1) mezi smluvními státy jednotlivých dohod o ochraně a podpoře investic, V těchto sporech se jedná o spor mezi jednotlivými státy jakožto subjekty mezinárodního práva, jehož obsahem bude zpravidla spor týkající se správné interpretace jednotlivých ustanovení příslušné dohody a bude řešen právními instituty v rámci mezinárodního veřejného práva. U těchto typů sporů se neočekává velké množství skutečných řízení, neb zpravidla obě smluvní strany už tím, že danou dohodu společně připraví a podepíšou, věnovaly skutečnému obsahu dohody dostatečnou odbornou péči a závazky z dohod vyplývající by tak neměly těmto smluvním stranám dělat obtíže. Zpravidla se takové spory řeší smírčími prostředky v rámci diplomatických postupů. 2) spor mezi investorem a státem, v němž je umístěna daná investice, V tomto typu sporů se jedná o spor mezi suverénním státem, jakožto subjektem mezinárodního práva a investorem, zpravidla právnickou osobou či fyzická osoba, jehož právní subjektivita je dána právním řádem druhého smluvního státu dané dohody. V tomto sporu jde zpravidla o to, že stát zasáhl do chráněných práv investora z druhého smluvního státu v rozporu s dohodou o ochraně a podpoře investic, a investor se v tomto sporu dovolává svých chráněných práv vyplývající z dané dohody mezi oběma smluvními státy. Smluvní stát může zasáhnout do práv investora v jakékoliv fázi investice, tj. od zřízení investice, jeho využití, rozšíření, čerpání užitků z investice (např. formou dividend), či při jeho likvidaci, kdy z hlediska mocenského zásahu příslušného státu se bude zpravidla jednat o neposkytnutí ochrany pro investici, čímž je způsobeno znehodnocení investice, nebo dokonce může dojít k jejímu vyvlastnění a investorovi není poskytnuta odpovídající náhrada. Investor se zpravidla u těchto typů sporů snaží dojít k dohodě se smluvním státem a najít řešení smrčím způsobem např. využitím alternativními způsoby řešení sporů. Alternativní způsob řešení sporů ( alternative dispute resolution ADR), lze definovat např