PŘIPOMÍNKY ČESKÉ REPUBLIKY K NÁVRHU NOVÉHO NAŘÍZENÍ NA PODPORU DE MINIMIS PŘIPOMÍNKY

Transkript

1 PŘIPOMÍNKY ČESKÉ REPUBLIKY K NÁVRHU NOVÉHO NAŘÍZENÍ NA PODPORU DE MINIMIS Návrh lze obecně považovat za přesněji vymezující podmínky poskytování podpory de minimis oproti stávajícímu nařízení, vítáme zejména jasné rozlišení stropu de minimis u podniků činných ve více odvětvích, podrobnější vymezení podniku činného v odvětví silniční dopravy a upřesnění vztahu kumulace daného nařízení s ostatními nařízeními na podporu de minimis (což reflektuje dřívější připomínky České republiky k aplikaci stávajícího nařízení). S ohledem na skutečnost, že Česká republika od roku 2010 využívá centrální registr podpor de minimis, považujeme za přínos návrhu rovněž povinné zavedení registru ve všech státech. PŘIPOMÍNKY K bodu 4) preambule Česká republika nesouhlasí s daným ustanovením a navrhuje toto ustanovení z nařízení zcela vypustit. Návrh nově stanoví definici podniku jako jakýkoli subjekt vykonávající hospodářskou činnost nezávisle na právním postavení tohoto subjektu a jeho způsobu financování. Subjekty kontrolované (právně či fakticky) týmž subjektem by se měly pokládat za jediný podnik. Jde o zásadní změnu v přístupu k poskytování podpory de minimis, která může způsobit vážné obtíže při poskytování podpory de minimis. Neboť aby se stal centrální registr funkčním nástrojem monitorování podpory de minimis nejen s evidenční funkcí, ale také s funkcí kontrolní, bylo by nezbytné, zajistit takové funkce centrálního registru, které automaticky upraví částky poskytované podpory v důsledku změn propojených společností. Centrální registr by s platností pro daný okamžik měl vždy zobrazovat majetkové/řídící vazby každého subjektu na jiné organizace, což není za současného stavu právní úpravy možné zajistit. Aby již funkční centrální registr mohl dané ustanovení začít zohledňovat, bylo by nutné zátěž danou nově navrhovanou úpravou podpory de minimis přenést na poskytovatele a příjemce podpory de minimis, a to opět formou čestných prohlášeních, na jehož základě by bylo příjemcem deklarováno, zdali je právně či fakticky kontrolován týmž subjektem. Výše uvedené řešení by představovalo ovšem zvýšení administrativní zátěže nejen pro poskytovatele, ale také pro příjemce a nezjednodušilo by proces poskytování podpory de minimis. Bylo by vhodné vyjasnit, zda se toto ustanovení vztahuje také např. na příspěvkové organizace obcí (které jsou na základě vnitrostátní právní úpravy zřizovány a kontrolovány obcemi). Přičemž je nutno zdůraznit, že jedna obec může mít zřízeno několik příspěvkových organizací, které hraji pro obec mnohdy nepostradatelnou roli. Takových příjemců podpor de minimis není málo a limit by se jim tak výrazně snížil, popř. by nebyly některé organizace způsobilé čerpat podporu de minimis vůbec. 1

2 V případě zachování Evropskou komisí navrhované podmínky by bylo vhodné stanovit metodiku, kterou by se tato propojenost podniků zjišťovala a prokazovala. Chápání, že podnik je vždy celá skupina propojených subjektů je nutné do nařízení dopracovat do konkrétních detailů. Pouhá věta (navíc jen v preambuli a nikoli přímo v textu nařízení) subjekty kontrolované (právně či fakticky) týmž subjektem by se měly pokládat za jediný podnik, je nedostatečná. Úprava by měla být minimálně v obdobném rozsahu, jako je v případě, kdy je posuzován podnik z hlediska jeho velikosti (viz příloha č. 1 NK č. 800/2008 obecné nařízení o blokových výjimkách, 2008/L 214/3). Mělo by být především jasně v nařízení stanoveno, zdali je kontrolou chápáno ovládání, nebo bude jako v případě zjišťování velikosti podniků nutno přistoupit k dalšímu rozdělení např. na nezávislé, partnerské, propojené subjekty, včetně vymezení specifických situací jako jsou již výše zmíněné příspěvkové organizace obcí. K bodu 7) preambule Doporučujeme vázat popis činností potřebných pro přípravu (zemědělského) produktu k prvnímu prodeji na činnosti vymezené základním předpisem upravujícím veřejnou podporu v zemědělství (revidované Pokyny Společenství 2006/C 319/01). K bodu 10) preambule Bod 10) uvádí následující: Příslušné období tří let by mělo být posuzováno průběžně, a to tak, že při každém novém přidělení podpory de minimis je potřebné určit celkovou částku poskytnuté podpory de minimis v dotčeném jednoletém účetním období, jakož i během předcházejících dvou jednoletých účetních období. V doposud platném znění nařízení 1998/2006 na podporu de minimis se v bodě 9 mimo jiné uvádí, že nemělo by být možné rozdělit opatření podpory přesahující strop de minimis na několik menších částek, tak aby byly tyto části uvedeny do souladu s tímto nařízením. Uvítali bychom vyjasnění, zdali by bylo možné dle navrhovaného znění nařízení poskytnout podporu de minimis příjemci na dobu devíti let, přičemž podpora by byla vyplácena ve třech splátkách. V průběhu rozhodného období tří fiskálních let by nedošlo k překročení maximálního limitu určeného příjemci. Ovšem za dobu 9 let, na kterou by byl prvotní právní akt sjednán, může docházet k překročení limitu EUR. K Čl. 1 Doporučujeme doplnit o výslovné vynětí z použitelnosti nařízení podpory na nabývání vozidel pro silniční nákladní dopravu. Jediné zmínky o nemožnosti použít podporu na nabývání vozidel pro silniční nákladní dopravu obsahuje preambule v bodě 5 a čl. 3 v odst. 3. Zatímco preambule hovoří o zákazu podporovat jakýkoli nákup takových vozidel, tak se zákaz v čl. 3 odst. 3 vztahuje pouze na ty podniky, které vedle silniční nákladní dopravy provozují i jiné činnosti. Tato odlišnost by mohla vést k tomu, že zákaz (bez ohledu na úpravu v preambuli) nebude chybně aplikován na čisté nákladní dopravce. 2

3 Doporučujeme tedy do čl. 1 doplnit další oblast podpor, na kterou nelze poskytnout podporu podle nařízení o podpoře de minimis, a to oblast pořizování vozů pro nákladní silniční dopravu. K Čl. 2 písm. c) Doporučujeme upřesnit, zdali definice pro uvádění zem. výrobků na trh, stanovená současným nařízením na podporu de minimis a NK č. 800/2008 obecné nařízení o blokových výjimkách, 2008/L 214/3, zahrnuje jakékoli uvedení produktů na trh nebo pouze jejich první uvedení na trh. Doporučujeme tedy definici uvádění zemědělských výrobků na trh omezit pouze na první uvedení zemědělských výrobků na trh na trh, nikoli na všechna uvedení na trh, protože pak dochází k vyřazení konečného prodejce (obchodu) z čerpání podpory. K Čl. 2 písm. d) Doporučujeme přímo vymezit definici podniku v obtížích (např. stejně jako v NK č. 800/2008 obecné nařízení o blokových výjimkách, 2008/L 214/3) a neuvádět pouze odkaz na právní předpis EK. Definice v odkazovaných pokynech je velice obtížně aplikovatelná pro svoji šíři (z důvodu odlišného účelu použití zatímco v pokynech má sloužit spíš jako definice podniku, kterému je možné poskytovat podporu na restrukturalizaci, v nařízení o podpoře de minimis naopak slouží k vyloučení přístupu k této podpoře). K Čl. 2 obecně Považujeme za vhodné vymezit v nařízení i pojmy kapitálové injekce a rizikové financování, aby bylo zřejmé, pro které případy se který z nich aplikuje, a to zejména v případě pojmu kapitálová injekce, který není uveden žádným právním odkazem (u rizikového financování je alespoň uveden neúplný odkaz na připravované Pokyny pro rizikové financování). K Čl. 3 odst. 7 Opětovně navrhujeme úpravu daného ustanovení takovým způsobem, aby bylo možné snížit poskytnutou podporu v posledním právním aktu tak, aby byl strop de minimis dodržen a žadatel nemusel vracet veškeré podpory de minimis, které mu již byly poskytnuty. V praxi se řeší zejména problémy s pohybem kurzu (nařízení nezohledňuje situaci členských států mimo eurozónu, kdy je podpora poskytována v národních měnách) žadatel nastavuje výši de minimis v projektové žádosti a vychází z určitého kurzu, který se ale až do okamžiku vydání právního aktu mění. K Čl. 3 odst. 8 Nově návrh nařízení vymezuje v případě fúzí a akvizic, resp. dělení podniků povinnost přihlédnout k veškerým podporám de minimis poskytnutým dříve každému z obou bývalých podniků, resp. zohlednit dříve poskytnutou podporu u obou nově vzniklých. Taková podmínka neúměrně zatíží administraci podpory, nehledě na to, že tyto informace mnohdy nelze zjistit vůbec. Aby již funkční centrální registr mohl dané ustanovení začít zohledňovat, bylo by nutné zátěž danou nově navrhovanou úpravou podpory de minimis přenést na poskytovatele a příjemce podpory de minimis, a to opět formou čestných prohlášeních, na 3

4 jehož základě by bylo příjemcem technickému správci centrálního registru oznamováno, zdali se sloučil s jiným podnikem či oddělil od jiného podniku a jak je zapotřebí upravit záznamy v centrálním registru dle nově navrhovaného mechanismu. Výše uvedené řešení by představovalo ovšem zvýšení zátěže nejen pro poskytovatele a příjemce, ale i technického správce centrálního registru a došlo by ke značnému navýšení administrativní zátěže procesu poskytování podpory de minimis. K Čl. 4 odst. 4 V případě rizikového kapitálu se s ohledem na naše zkušenosti domníváme, že strop EUR pro transparentní podporu by se měl vztahovat pouze na příspěvek z veřejných zdrojů. Crowding-out efekt (efekt vytěsňování soukromých zdrojů veřejnými) v tomto případě nehrozí, stejně jako jiné škodlivé důsledky podpory, neboť soukromé zdroje jsou do projektů v takovém případě zapojeny. Soukromé prostředky navíc mohou jen stěží naplnit všechny znaky veřejné podpory uvedené v čl. 107 SFEU. Proto by soukromé prostředky poskytnuté v rámci projektů, kde je poskytován rizikový kapitál, neměly být do částky de minimis započítány. Toto platí zejména v případech, kdy soukromý a veřejný investor poskytují rizikový kapitál pari passu, tedy za stejných podmínek sdílení rizika a zisků. Doporučujeme tedy dané ustanovení upravit na Podpora sestávající z opatření rizikového financování se nepovažuje za transparentní podporu de minimis, ledaže je v rámci daného opatření každému z cílových podniků poskytován kapitál z veřejných zdrojů pouze do stropu podpory de minimis. K Čl. 4 odst. 2 písm. a) a odst. 5 písm. a) Doporučujeme výpočet poměrné části platného stropu pro podporu de minimis při výpočtu hrubého grantového ekvivalentu u půjček a záruk vázat pouze na jednu proměnnou, a to na výši. Navrhované znění výpočtu hrubého grantového ekvivalentu vázané na dvě proměnné (výši půjčky a dobu) se jeví být složité a pro poskytovatele těžko uchopitelné. K Čl. 5 odst. 2 Oproti původnímu znění nařízení je dané ustanovení rozšířeno o nemožnost kumulovat podporu de minimis se státní podporou na tytéž zdroje financování Aby se předešlo rozdílným interpretacím, doporučujeme více rozepsat, jak je dané pravidlo míněno. K Čl. 6 odst. 3 S ohledem na připomínku ČR sdělenou Komisi v rámci prvního kola konzultace (podzim 2012) je nadále nutné trvat na povinnosti členského státu, potažmo poskytovatele, sdělit příjemci výši podpory a její charakter včetně výslovného odkazu na nové nařízení (čl. 6 odst. 3 a související recitál preambule), a to bez ohledu na to, zda má členský stát k dispozici registr či nikoli. Vlastní evidence příjemce je nezbytná pro zjištění, zda ještě může žádat o další podporu de minimis či má již vyčerpaný strop. Evidence na straně příjemce je vhodná i v případě, že údaje centrálního registru jsou veřejně přístupné, neboť příjemci podpory de minimis poskytuje vyšší právní jistotu a navíc je povinností členského státu (tedy příjemce i poskytovatele) archivovat po dobu 10 let právní akty poskytnutí podpory de minimis. Doporučujeme tedy úpravu čl. 6 odst. 2 následovně: Do doby, než určitý členský stát zřídí 4

5 centrální rejstřík evidující údaje za období tří let, vztahuje se na tento členský stát poslední věta odstavce 3. K Čl. 6 odst. 5 Česká republika nesouhlasí s daným ustanovením, neboť z důvodu zajištění nejen evidenční, ale i kontrolní funkce centrálního registru je nemožné zaznamenávat záznamy podpory de minimis financované z rozpočtu EU do centrálního registru s ročním zpožděním. Je nezbytné, aby byly záznamy do centrálního registru zaznamenávány ve lhůtě stanovené vnitrostátním právním předpisem upravujícím tuto problematiku. V České republice je lhůta rozhodná pro zápis do centrálního registru jako pět pracovních dnů ode dne poskytnutí dané podpory. V případě, že není možné přenést povinnost zápisu podpory malého rozsahu do centrálního registru na konečného poskytovatele podpory de minimis působícím na území členského státu, doporučujeme podpory de minimis spolufinancované z rozpočtu EU do centrálního registru vůbec nezapisovat. Takové to pozdní záznamy by způsobovaly neaktuálnost dat zaznamenaných v centrálním registru a centrální registr by ztratil kontrolní roli a stal by se pouhým evidenčním nástrojem k monitorování podpor de minimis. K Čl. 6 odst. 7 Co se týče zasílání zprávy o uplatňování nařízení, jsme toho názoru, že povinnost zveřejnit údaje registru by se měla vztahovat jen na agregované statistické údaje, nikoli na podrobné údaje o jednotlivých příjemcích podpory de minimis. Obecně k návrhu nařízení Na základě praktických zkušeností s poskytováním podpory de minimis, se nedomníváme, že určité zvýšení limitu by významněji ovlivnilo obchod mezi členskými státy EU, ani že by obecně ohrožovalo hospodářskou soutěž. Opět proto navrhujeme již vícekrát uvažované navýšení limitu podpory např. až na EUR, a to i v souvislosti s trvající nepříznivou ekonomickou situací v mnoho státech EU. V návrhu nařízení je počítáno se zavedením centrálních registrů pro monitorování podpor de minimis poskytnutých členskými státy. Jak je patrné z návrhu daného nařízení centrální registry členských států by měly plnit nejen monitorovací funkci, ale také funkci kontrolní spočívající v zjištění rozhodného limitu pro podporu de minimis u konkrétních příjemců. K naplnění kontrolní funkce centrálního registru je nezbytné nastavit fungování centrálního registru tak, aby obsahoval aktuální data o poskytnutých podporách de minimis. Je tedy nutné stanovit vnitrostátní právní úpravou povinnost poskytovatelů zaznamenávat data o podporách malého rozsahu v zákonem stanovené lhůtě. Česká republika tuto povinnost má zakotvenou v zákoně č. 215/2004 Sb., o úpravě některých vztahů v oblasti veřejné podpory a o změně zákona o podpoře výzkumu a vývoje, ve znění pozdějších předpisů. V případě nedodržení předmětné povinnosti je poskytovatel vystaven správnímu řízení v dané věci a s předmětným správním deliktem je spojena také sankce. Aby bylo možné 5

6 zajistit precizní fungování centrálního registru členskými státy, doporučujeme v návrhu nařízení zakotvit možnost přezkoumávat členskými státy (kompetentními orgány členských států), zdali poskytnuté opatření je podporou de minimis dle nařízení či nikoliv. Zapracování výše uvedené kompetence pro členské státy by zefektivnilo proces poskytování podpory de minimis na území celé Evropské unie. Aby byla zaručena jednotná interpretace pojmu podpory de minimis ve všech členských státech, doporučujeme v návaznosti na výše uvedené v návrhu daného nařízení přesně stanovit definiční znaky podpory de minimis. Upozorňujeme, že česká verze návrhu neodpovídá anglickému znění, pokud jde o vymezení rozhodného období (any period of three fiscal years tři po sobě jdoucí jednoletá účetní období). Český překlad by v tomto znění zúžil možnost danou národní legislativou, kdy účetní období mohou být kratší či delší než 12 měsíců při přechodu z kalendářních na hospodářská účetní období a opačně. Požadujeme v celém textu odstranit slovo jednoleté uvedené v souvislosti s účetním obdobím. Rozhodné období pro příjemce je dle vnitrostátní právní úpravy definováno jako současný a dva předchozí fiskální roky, které příjemce používá pro daňové účely. Účetní období bezprostředně předcházející změně účetního období může být kratší nebo i delší než uvedených dvanáct měsíců. 6