Stanovisko České republiky k reformě pravidel veřejné podpory v oblasti služeb obecného hospodářského zájmu

Transkript

1 Stanovisko České republiky k reformě pravidel veřejné podpory v oblasti služeb obecného hospodářského zájmu Dne 16. září 2011 uveřejnila Evropská komise návrhy právních aktů v rámci probíhající reformy pravidel veřejné podpory v oblasti služeb obecného hospodářského zájmu. Konkrétně se jedná o návrhy: Sdělení Komise o použití pravidel Evropské unie v oblasti státní podpory na vyrovnávací platbu udělenou za poskytování služeb obecného hospodářského zájmu (dále jen "Návrh Sdělení SGEI") Rozhodnutí Komise o použití čl. 106 odst. 2 Smlouvy o fungování Evropské unie na státní podporu ve formě vyrovnávací platby za závazek veřejné služby poskytované určitým podnikům pověřeným poskytováním služeb obecného hospodářského zájmu (dále jen "Návrh Rozhodnutí SGEI") Rámec EU pro státní podporu ve formě vyrovnávací platby za závazek veřejné služby (dále jen "Návrh Rámce SGEI") Nařízení Komise o použití čl. 107 a 108 SFEU na podporu de minimis udělenou podnikům poskytujícím služby obecného hospodářského zájmu (dále jen "Návrh Nařízení de minimis SGEI"). Členské státy mohou podat připomínky k uvedeným právním aktům do V souvislosti s tímto oprávněním Česká republika uvádí následující: Česká republika si uvědomuje význam veřejných služeb, které představují jeden ze základních pilířů evropského sociálního modelu. V této souvislosti vnímá reformu pravidel veřejné podpory v oblasti financování služeb obecného hospodářského zájmu za významnou reakci na požadavek efektivního poskytování veřejných služeb. Mezi základní principy celé reformy patří zjednodušení, objasnění a diferencovaný přístup. Projevy těchto východisek lze najít v jednotlivých navrhovaných právních předpisech. Ke konkrétním návrhům uvádí Česká republika následující připomínky: Návrh Sdělení SGEI K bodu 35 Česká republika žádá, aby v tomto bodě byly kromě muzeí uvedeny i jiné kulturní instituce, které jsou s muzei srovnatelné co do významu i charakteru jde například o galerie či knihovny. Evropská komise se sice ve svém rozhodnutí N 630/2003 zabývala pouze muzei, ale toto rozhodnutí je dle názoru České republiky aplikovatelné i na jiné kulturní instituce. Česká republika proto navrhuje slova muzea, která nahradit slovy muzea, galerie, knihovny a podobné instituce, které. Dále bychom ke splnění principu reformy - objasnění - doporučili doplnit tento bod i o další příklady činností mající místní povahu. Jen z českých případů, jimiž se Komise zabývala, vyplývá, že podpora udělená menší soukromé vysoké škole 1 či provozní podpora pořadateli 1 Případ NN 54/2006 Česká republika Vysoká škola logistiky v Přerově

2 kulturních vystoupení 2 zřejmě neovlivní obchod mezi členskými státy. Podle názoru České republiky je k dosažení vyšší právní jistoty toto rozšíření nezbytné. K bodu 43 Česká republika žádá, aby byla z tohoto odstavce odstraněna slova mohou být. Formulace, že nemůže být přiznána vyrovnávací platba službám, které mohou být uspokojivě poskytovány podniky působícími na základě tržních podmínek, je zcela nejasné a může ohrozit řádné realizovaní veřejných služeb. Potenciální poskytování služeb obecného hospodářského zájmu v budoucnosti je dle názoru České republiky těžce určitelné z důvodu jeho hypotetičnosti. Z Návrhu Sdělení SGEI nevyplývá, jak určit relevantní délku budoucí možnosti realizace služby za tržních podmínek a ani kdo by případnou potencialitu poskytování služeb obecného hospodářského zájmu kontroloval. Z těchto důvodu navrhuje Česká republika odstranění dotčených slov. K bodu 60 Evropská komise se nevypořádala s případem, kdy je výkon služby obecného hospodářského zájmu zadán na základě výběrového řízení, do nějž se přihlásil pouze jeden uchazeč. V tomto případě jsou splněny podmínky výběrového řízení, ale není jisté, zda je dodržena podmínka nejmenších nákladů pro společnost. Česká republika vyzývá Evropskou komisi, aby se v Návrhu Sdělení SGEI vyjádřila k otázce, zda pokud za řádné realizace výběrového řízení, do nějž se přihlásí pouze jeden uchazeč (v některých případech pouze monopolista na trhu), nebude poskytnutá kompenzace za splnění ostatních podmínek rozsudku Altmark představovat veřejnou podporu. Návrh Rozhodnutí SGEI K čl. 1 odst. 1 písm. a) V Návrhu Rozhodnutí SGEI oproti stávající právní úpravě je snížen strop výše vyrovnávací platby na 15 milionů EUR z původních 30 milionů EUR. Tato skutečnost je odůvodněna vývojem trhů, zejména v některých odvětvích s velkým významem pro vývoj vnitřního trhu, např. služeb v oblasti životního prostředí. Z tohoto odůvodnění vyplývá, že takový vývoj trhu se projevil pouze v některých oblastech (těch s velkým významem pro vývoj vnitřního trhu). Podle České republiky tedy není vhodné snížit limit obecně pro všechny služby obecného hospodářského zájmu. Z tohoto důvodu Česká republika navrhuje ponechání stávajícího 30 milionového prahu nebo vytvoření dvou limitů (15 milionů EUR pro odvětví s velkým významem pro vývoj vnitřního trhu a 30 milionů EUR pro ostatní odvětví služeb obecného hospodářského zájmu). K čl. 1 odst. 1 písm. c) Česká republika postrádá odůvodnění omezení použitelnosti výjimky podle tohoto ustanovení pouze na podniky, jejichž činnost je omezena na sociální služby nebo zdravotní péči. Z dosavadního textu vyplývá, že podniky provozující současně jiné komerční činnosti a 2 Případ N 497/2006 Česká republika Městský dům Přerov

3 sociální služby by nemohly tuto výjimku aplikovat. Toto omezení by mohlo být pro některé poskytovatele sociálních služeb velmi tvrdé. Z tohoto důvodu Česká republika vyzývá Evropskou komisi k objasnění tohoto požadavku. K čl. 1 odst. 1 písm. e) Jelikož není Evropskou komisí nijak odůvodněno snížení aktuálního prahu ročního počtu cestujících z osob (na osob) pro vyrovnávací platbu za závazek veřejné služby poskytnuté letišti, žádá Česká republika o ponechání stávajícího limitu. K čl. 1 odst. 2 Podle názoru České republiky je pojem velká investice pojmem nejasným, který může v praxi vést k interpretačním problémům. Z tohoto důvodu Česká republika žádá jeho vyjasnění. K čl. 7 Návrh Rozhodnutí oproti stávající právní úpravě snižuje periodu pro poskytování zpráv o provádění rozhodnutí na 2 roky. Změna v pravidelném informování Evropské komise není nijak v návrhu odůvodněna. Jelikož zpracování pravidelné zprávy představuje velkou administrativní zátěž nejen pro členský stát, ale také pro všechny poskytovatele kompenzace, žádá Česká republika o respektování frekvence podávání zpráv stejně jako u dosavadní právní úpravy, tedy 3 roky. K písm. d) tohoto odstavce Česká republika vyzývá Evropskou komisi k upřesnění pojmu interní činnosti. V české verzi návrhu není tento pojem dostatečně jasný. Návrh Rámce SGEI K bodu 13 K tomuto bodu viz připomínka České republiky k bodu 43 Návrhu Sdělení SGEI. K bodu 14 Z důvodu vzniku možných interpretačních problémů žádá Česká republika o bližší specifikaci veřejné konzultace, resp. jiných vhodných nástrojů, k nimž mají členské státy přihlížet (např. formu a léku konzultace). K bodu Česká republika se staví negativně vůči povinnosti určit pobídky k efektivnímu poskytování služeb v rámci závazku veřejné služby. Podle České republiky je velmi nejasné, kdo má určit, co je efektivní a jaká hranice efektivity je pro konkrétní službu obecného hospodářského zájmu platná. Navíc otázka efektivity se může lišit region od regionu. Z těchto důvodů by Česká republika doporučila zakotvit pouze fakultativní oprávnění členského státu stanovit pobídky k efektivnímu poskytování služby obecného hospodářského zájmu.

4 Návrh Nařízení de minimis SGEI Obecně je dle názoru České republiky třeba Návrh Nařízení de minimis SGEI upravit, aby přinesl dostatek právní jistoty do vztahů, jež by měl nově regulovat. Stávající text není podle mínění České republiky zcela jednoznačný a je nutné v jeho textu provést odpovídající změny. Z Návrhu Nařízení de minimis SGEI nevyplývá, jaké podmínky musí dodržet objednatel veřejných služeb při pověření poskytovatele k závazku veřejné služby. Pokud bychom vyšli z obecné teorie služeb obecného hospodářského zájmu, Evropská komise bude pouze zkoumat, zda při vymezení služby obecného hospodářského zájmu nedošlo ke zjevnému omylu. Z tohoto důvodu Česká republika vyzývá Evropskou komisi ke specifikaci podmínek pověření, resp. určení výše kompenzace de minimis pro poskytovatele služeb obecného hospodářského zájmu v textu připravovaného právního předpisu. Česká republika především žádá Evropskou komisi o vymezení vztahu Návrhu Nařízení de minimis SGEI a Návrhu Rozhodnutí SGEI. K čl. 1 odst. 2 Dle Návrhu Nařízení de minimis SGEI se tento právní předpis použije na podporu udělenou místním orgánem zastupujícím méně než obyvatel. K tomuto Česká republika uvádí, že postrádá vysvětlení určení tohoto kritéria i jeho předmětného stropu. Konstatování Evropské komise v bodě 4 preambule, že ze zkušeností Evropské komise v tomto případě nebude ovlivněn obchod mezi členskými státy a narušena hospodářská soutěž je nedostačující. Evropská komise v tomto případě opomněla uvést odůvodnění výběru tohoto kritéria i jeho konkrétní výše. Z hlediska právní jistoty poskytovatelů podpory de minimis by toto odůvodnění mělo být dle názoru České republiky do Návrhu Nařízení de minimis SGEI doplněno. Česká republika žádá vysvětlení Evropské komise, zda nebude nastavením tohoto kritéria omezeno financování sociálních služeb jako služeb obecného hospodářského zájmu pouze podle tohoto návrhu Nařízení de minimis SGEI, tzn. zda bude i nadále možné současně financovat sociální služby podle obecné úpravy podpory de minimis. Z rozhodovací praxe Evropské komise vyplývá, že lokálnost opatření s potenciální hrozbou vzniku veřejné podpory je nutné posuzovat případ od případu. Z rozhodnutí Komise také vyplývá, že počet obyvatel není jediným hodnotícím kritériem pro určení faktu, že konkrétní opatření neovlivňuje obchod mezi členskými státy či nenarušuje hospodářskou soutěž z důvodu svého lokálního působení. Ať už se jedná o jazykovou bariéru 3 či vzdálenost od státních hranic 4. Evropská komise však tyto další faktory nevzala v Návrhu Nařízení de minimis SGEI v potaz. 3 Srov. Případ SA (2011/NN) Česká republika Grantový systém hl. m. Prahy v oblasti kultury a umění na léta , bod 57 (literární a divadelní produkce) 4 Případ NN 54/2006 Česká republika Vysoká škola logistiky v Přerově, bod 19

5 Česká republika se ve svých úvahách zabývala otázkou, zda přesně určený počet obyvatel je vhodné kritérium k vyloučení posledních dvou definičních znaků veřejné podpory. Podle názoru České republiky existují situace, v nichž není rozhodující počet obyvatel. Česká republika si dále není jistá, zda existuje rozdíl v míře narušení hospodářské soutěže a ovlivnění obchodu mezi členskými státy v případě, že velkého poskytovatele veřejných služeb finančně podpoří malá municipalita nebo velké město či region (například při provozní podpoře letiště). Jelikož v případě podpory Vysoké školy logistiky 5 v městě Přerov, jehož počet obyvatel dosahuje obyvatel, konstatovala Evropská komise, že podpora neovlivní obchod mezi členskými státy, navrhuje Česká republika z tohoto důvodu zvýšit limit nejméně do výše obyvatel. Podle názoru České republiky v takových případech nedojde k narušení hospodářské soutěže ani ovlivnění obchodu mezi členskými státy. Další možností respektující určení podpory de minimis případ od případu, kterou Česká republika navrhuje ke zvážení Evropské komisi, je přenesení rozhodovací pravomoci o podpoře de minimis v oblasti služeb obecného hospodářského zájmu na členské státy. Jelikož podpora de minimis není veřejnou podporou, nebude tak narušena výlučná rozhodovací pravomoc Evropské komise v oblasti veřejné podpory, a současně dojde ke zvýšení transparentnosti jejího poskytování. K čl. 2 odst. 2 Česká republika navrhuje Evropské komisi ke zvážení, zda by nebylo vhodné výši podpory de minimis pro poskytovatele služeb obecného hospodářského zájmu obdobně jako v Nařízení Komise (ES) č. 1998/2006 ze dne 15. prosince 2006 o použití článků 78 a 88 Smlouvy o ES na podporu de minimis (dále jen Nařízení 1998/2006 ) vztahovat k delšímu tříletému období (tedy EUR na 3 roky). Libovolné rozložení celkové částky na delší období může umožnit vhodnější realizaci případných investic. K čl. 2 odst. 7 Nejdříve je třeba uvést, že dle mínění České republiky Návrh Nařízení de minimis SGEI jasně nevymezuje jeho vztah k Nařízení 1998/2006. Podle ustanovení čl. 2 odst. 7 Návrhu Nařízení de minimis SGEI nelze podporu poskytnutou v rámci Návrhu Nařízení de minimis SGEI kumulovat s podporou de minimis podle Nařízení 1998/2006. Podle názoru České republiky je toto ustanovení nejednoznačné, jelikož z něj nevyplývá, zda se zákaz kumulace vztahuje jen na stejné způsobilé náklady nebo na všechny náklady poskytovatele obecně. Podle České republiky tedy není například vyjasněno, zda je možné poskytnout podporu podle obecného Nařízení 1998/2006 na náklady z jiných činností poskytovatele než jsou služby obecného hospodářského zájmu a zároveň podporu de minimis podle Návrhu Nařízení de minimis SGEI na činnosti vykonávané v závazku veřejné služby (za splnění podmínky odděleného účetnictví). K Návrhu de minimis SGEI bychom na závěr doporučili z důvodu přehlednosti při přípravě nového obecného Nařízení o podpoře de minimis do tohoto předpisu zakotvit i ustanovení o 5 Ibid

6 podpoře de minimis pro poskytovatele služeb obecného hospodářského zájmu, aby celá úprava podpory de minimis byla kompaktní. Na závěr Česká republika žádá o provedení revize českého překladu navrhovaných právních dokumentů. V právních textech bylo Českou republikou nalezeno několik překladových pochybení, jako například v čl. 3 odst. 2 Návrhu Nařízení de minimis SGEI je v anglické verzi materiálu použito slovo and, které je do české verze přeloženo jako nebo, což zcela mění význam ustanovení.