Praktická teologie pro sociální pracovníky. Jabok 2008

Transkript

1 Praktická teologie pro sociální pracovníky Jabok 200

2 Obsah A Obecná část 1. Sociální práce a teologie uvedení do problematiky 2. Praktická teologie, pastorace a sociální práce mezioborové souvislosti 3. Biblické kořeny sociální práce 4. Nárys dějin charitní sluţby chudým a trpícím 5. Sluţba potřebným diakonie jako konstitutivní prvek praxe církve 6. Pastorační koncept B Speciální část 7. Mládeţ. Senioři 9. Osoby se zdravotním postiţením 10. Bezdomovci 11. Uţivatelé drog 12. Osoby ve výkonu trestu odnětí svobody 13. Nemocní 14. Nemocní v terminálním stadiu 15. Etnické menšiny 16. Teologický a pastorační aspekt komunitní práce Jabok 200 2

3 Struktura - úvod do tématu, definice pojmů - stáří v Bibli (M. Drtílková, B. Čašková, J. Písaříková) - spirituální potřeby seniorů - stáří a víra v Boha (R. Hemelík) - pastorační metody vhodné pro seniory (svátosti, rozhovory, bohosluţby, seberealizace...) - legislativní zakotvení pastorace seniorů (V. Švehlová) - konkrétní zařízení pro pastoraci seniorů (farnosti/sbory, pastorační střediska, Slunečnice, Elpida, Humanika ) Jabok 200 3

4 Základní cesty pastorace Naslouchání a dialog: úcta ke kaţdému člověku v kaţdé ţivotní situaci, přijetí člověka v jeho integritě, nabídka zájmu, blízkosti, vztahu stejný postoj, s jakým přistupuje k člověku Bůh Společenství: zapojení člověka do skupiny s podobnými problémy (v podobném věku, podobně smýšlejících ) vytvoření vztahových vazeb, sociálního zázemí, prostoru pro seberealizaci (církev) Víra: předkládat člověka a jeho problémy Bohu, modlit se za něj a spolu s ním, nabídnout mu křesťanské hodnoty, cestu víry, Boţí slovo, Boţí milost ve svátostech Jabok 200 4

5 Vymezení pojmů Stáří: Poslední ontogenetické období v ţivotě člověka Stáří není v pravém slova smyslu dobou odpočinku, je to spíš doba zrání, ve které se člověk má uplatnit tak, aby vyuţil nabytých zkušeností a nebyl po něm poţadován výkon, který uţ nemůţe podávat Období, kdy se nám v plnosti a v naší samotě zjevuje náš vlastní ţivot, jeho celek. Mnohočetné a individuální příčiny projevů stáří příčina obtíţného vymezení Stárnutí: Nezvratitelný proces doprovázený specifickými degenerativními, morfologickými a funkčními změnami některé choroby výhradně ve stáří: st. Demence, Alzheimer, st. Diabetes zpomalení psychických činností (paměť a učení), změny v mobilitě v motorice Proces vţdy diskontinuitní (nesouvislý) v různých obdobích různá rychlost Jabok 200 5

6 Členění stáří Kalendářní (nerozlišuje interindividuální rozdíly): let: rané stáří (starší věk); počátek stáří 65 let 75 9 let: vlastní stáří (pokročilý, vysoký věk); 75 let tzv. uzlový ontogenetický bod 90 let a více: dlouhověkost Sociální (vznik nároku na starobní důchod, změna sociálních rolí a potřeb, změna ţivotního stylu a ekonomického zajištění); periodizace: první věk (předproduktivní období) druhý věk (produktivní období) třetí věk (postproduktivní období, stáří) někdy pouţíván věk čtvrtý (období závislosti) Biologické: označení pro konkrétní míru involučních změn u daného člověka. Tělesné změny ve stáří probíhají velmi individuálně a jsou závislé na řadě faktorů, mezi které patří zejména genetické dispozice a různé vnější faktory. Jabok 200 6

7 Chápání stáří v křesťanství Starý zákon: zkušenosti a moudrost starců : Šediny jsou ozdobnou korunou, lze je nalézt na cestě spravedlnosti (Př 16,31). znamení lidské konečnosti: Pamatuj na svého Stvořitele ve dnech svého jinošství, neţ nastanou zlé dny a neţ se dostaví léta, o kterých řekneš: Nemám v nich zalíbení (Kaz 12,1). čtvrté přikázání Cti otce svého i matku svou, abys dlouho ţiv byl a dobře se ti vedlo na zemi, se týká vztahu dospělých ke svým rodičům. Nový zákon: první křesťanské obce zřizovaly komunity vdov (1Tim 5,9-10); ty byly jakýmisi svépomocnými skupinami ovdovělých starších ţen, které byly ve starověku nejvíce ohroţeny chudobou a sociální exkluzí. pravidla, kterými se má řídit představený církevní komunity ve vztahu ke starším lidem: Proti staršímu člověku nevystupuj tvrdě, nýbrţ domlouvej mu jako otci, mladším jako bratrům, starším ţenám jako matkám, mladším jako sestrám, vţdy s čistou myslí. Pečuj o vdovy, které jsou skutečně opuštěné. Má-li však některá vdova děti nebo vnuky, ti ať se učí mít péči především o své příbuzné a odplácet svým rodičům. To je totiţ milé Bohu (1Tim, 51-54). Jabok 200 7

8 Potřeby seniorů Fyziologické potřeby: jídlo a pití, vylučování, dýchání, odpočinek, hygiena, pohyb, zdraví, tišení bolesti, smích a pláč, správná teplota, fyzický kontakt; jejich nenaplnění se odráţí ve zdraví seniora a jeho celkovém stavu. Potřeba bezpečí: zahrnuje potřebu fyzického a psychického bezpečí. Senioři potřebují mít pocit jistoty a bezpečí, touţí po důvěře, stabilitě, jistotě a spolehlivosti. Potřeba psychického bezpečí zahrnuje pocit jistoty, ke kterému seniorům přispívá stanovení harmonogramu jednotlivých denních aktivit. Potřeba ekonomického zabezpečení souvisí s dostatkem finančních prostředků na ţivobytí. Sociální potřeby: láska, potřeba náleţet k nějaké skupině, potřeba informovanosti, potřeba vyjadřovat se a být vyslechnut. Tyto potřeby vystupují u seniorů do popředí především v období samoty a opuštěnosti. Potřeba autonomie: zahrnuje potřebu úcty, sebeúcty, potřebu být uţitečný, potřebu uznání a váţnosti, potřebu být svobodný v rozhodování o sobě samém. Senioři mají potřebu předávat druhým lidem zkušenosti získané během ţivota, to jim dává pocit uţitečnosti. Jabok 200

9 Spirituální potřeby seniorů Podle výzkumů religiozity v ČR jsou u nás nejvíce religiózními lidmi právě senioři. Typický člověk, který je věřící a jako takový věří podle církevního učení, je starší 60 let a ovdovělý. Duchovní (spirituální) ţivot člověka představuje síť jeho osobních vztahů. Všude tam, kde se vztah Já k ono proměňuje na vztah Já k Ty, vzniká duchovní ţivot V kontextu křesťanství to znamená, ţe se ţivot člověka stává duchovním také tehdy, kdyţ se jeho vztah k tomu, co ho přesahuje, mění ze vztahu Já k ono na vztah Já k Ty. Tedy ze vztahu k něčemu nad námi, ke kosmické síle, k energii na vztah k osobnímu Bohu, kterého lze konkrétně oslovit např. Otče, Příteli Člověk očekává, ţe bude Bohem osloven, a ţe se na něj potom bude moci obrátit ve smyslu Já k Ty. Duchovní ţivot člověka většinou nějakým způsobem pokračuje i ve stavech silně sníţené schopnosti komunikace, bezvědomí a kómatu. Jabok 200 9

10 Spirituální bolesti seniorů Spirituální bolest: utrpení spojené s odcizením od svého nejhlubšího já, které je často proţívané jako strach z neznáma a jako pocit ztráty smyslu. Strach ze smrti: člověk se bojí smrti, protoţe neví, co při ní bude proţívat, neví, co přijde po smrti. někdy naopak touha po konci života: senior můţe v rámci bilancování svého ţivota dojít k tomu, ţe neměl smysl. Pak se můţe objevit touha po smrti, která bude únikem z této bolesti. Ztráta smyslu můţe nastat i tehdy, kdyţ má senior pocit, ţe je svým příbuzným na obtíţ. Kdyţ senior poznává, ţe jeho ţivot smysl měl, může také začít očekávat smrt, protože považuje svůj život za naplněný a dokončený. Bolest kvůli ztrátě osobních vztahů. Senior můţe být schopen dát svému ţivotu ve stáří smysl, ale malá intenzita vztahů s dětmi a vnoučaty, smrt manţela a přátel nebo jejich nemoc, která je od seniora vzdálí, naruší nejen jeho sociální vazby, ale i jeho duchovní ţivot, protoţe senior nemá nikoho, ke komu by mohl budovat vztah. Spirituální obtíže výslovně náboženského charakteru: pocit viny, ţe např. udělal něco, co je v rámci jeho náboţenství nepřijatelné. Senioři katolického vyznání také často cítí vinu za to, ţe jejich vnoučata nebo pravnoučata nebyla pokřtěna nebo nejsou ve víře vychovávána. Věří-li senior, ţe mu je Bůh blízko, protoţe Jeţíš Kristus svým utrpením vyjádřil solidaritu Boha s lidským trápením, a chápe-li svůj ţivot jako dar, který se snaţil co nejlépe vyuţít, dá se předpokládat, ţe se jeho ţivot stane více duchovním. Jabok

11 Sociální práce se seniory Hlavním posláním sociálního pracovníka je především zlepšení kvality života seniora, a to v psychosociálním kontextu. Sociální pracovník nalézá uplatnění jako koordinátor dobrovolníků např. v dobrovolnických programech v nemocnici a domovech pro seniory. Můţe se také věnovat svépomocným skupinám. Jeho práce v oblasti péče o seniory se týká rovněţ domácího prostředí seniora, komunity, zdravotnických zařízeních a domovů pro seniory. Impulzy pro sociální práci ze strany teologie: z teologického hlediska je podstatné, aby se v rámci sociální práce senioři stávali subjekty, které vytvářejí kulturu, ve které ţijí. Sociální práce v křesťanských organizacích i pastorace ve farnostech by proto měla: Poskytovat čas a prostor pro sdílení. Podporovat takové sociální vztahy, které různým způsobem dávají oporu, identitu a smysl. Otevřít prostor pro dobrovolné angaţmá seniorů, aby se tak odkryla charismata stáří. Nabízet symbolická jednání a interpretační modely (např. v rámci bohosluţeb), ze kterých vyplynou impulsy pro smysluplnou kultivaci stáří. Souvislost mezi třemi centrálními dimenzemi psychosociální pomoci a třemi teologickými kategoriemi, které v křesťanství hrají podstatnou roli při seberealizaci člověka: Otevřenosti vůči realitě odpovídá pravdivost života, bezpodmínečné svobodě odpovídá láska, a otevřenosti vůči osobě odpovídá compassio, lat. spoluutrpení ve smyslu spolukráčení, spoluproţívání. Jabok

12 Pastorační práce se seniory Pastorace jako pomoc ve spirituálních obtížích: můţe dosáhnout toho, o co usiluje, aţ tehdy, kdyţ je senior alespoň do určité míry zajištěn v oblasti fyziologické, psychické a sociální (Jak 2,15-16). Může probíhat: v přirozeném prostředí můţe probíhat v rámci rodiny, sousedských a přátelských vztahů, ve sboru či náboţenské obci, v přímém kontaktu s duchovním (pokud je navázán vztah) v institucionálním prostředí můţe mít podobu bohosluţeb, návštěv seniorů, kteří si to přejí, farářem nebo farníky, modlitebních skupinek, které vedoucí věřící pracovníci jako jeden z dobrovolných aktivizačních programů, příleţitostných kulturně-pastoračních akcí (např. poutě) Nejen v charitních Domovech pro seniory spočívá pastorace zpravidla v: bohosluţbách, návštěvách seniorů, kteří si to přejí, farářem nebo farníky, modlitebních skupinkách, které vedou věřící pracovníci jako jeden z dobrovolných aktivizačních programů, příleţitostných kulturně-pastoračních akcích (např. pouť v blízké kapličce). Otevřenost bohosluţeb a kulturně-pastorační akce jsou tak i příleţitostí pro komunikaci s okolím domova. Jabok

13 LIST PAPEŽE JANA PAVLA II. STARÝM LIDEM Mým starým bratřím a sestrám! Počet našich let je sedmdesát roků, jsme-li při síle, pak osmdesát, a mohou se pyšnit leda trápením a ničemnostmi; kvapem uplynou a v letu odcházíme. (Ž 90,10) 1. V době, kdy ţalmista napsal tato slova, bylo sedmdesát let uţ mnoho a jen málokdo se doţil vyššího věku; dnes se ţivot, díky pokrokům v medicíně, ale i díky lepším sociálním a hospodářským podmínkám v mnoha zemích světa, značně prodlouţil. Pravdou však stále zůstává, ţe léta rychle ubíhají; přestoţe je dar ţivota spojen s námahou a bolestí, je příliš krásný a vzácný, neţ abychom se jím mohli unavit. Já, také starý, jsem zatouţil po rozhovoru s vámi. Činím to především díkůvzdáním Bohu za dary a příleţitosti, které mi aţ dodnes hojně udělil. Probírám v paměti jednotlivé etapy svého ţivota, které jsou z větší části spojeny i s tímto stoletím, a vidím, jak se vynořují tváře nesčetných osob, z nichţ některé jsou mi zvláště drahé: jsou to vzpomínky na běţné ale i mimořádné události, na chvíle radostné i na události poznamenané utrpením. Nade vším však vidím vztaţenou prozřetelnou a milosrdnou ruku Boha Otce, který pečuje nejlepším způsobem o všechno, co existuje 1 a vyslyší nás, kdyţ ho prosíme o něco, co je shodné s jeho vůlí (1 Jan 5,14). Říkám mu se žalmistou: Od mladosti, Bože, jsi mě vyučoval a já dosud oznamuji tvoje divy. Ani ve stáří a šedinách mě, Boţe, neopouštěj, dokud neseznámím toto pokolení se skutky tvé paţe (Ž 71,17 1). Mé myšlenky se s láskou obracejí k vám všem, milovaní staří lidé všech jazyků a kultur. Tento list vám adresuji v roce, který Organizace spojených národů právem věnovala starým lidem, aby obrátila pozornost celé společnosti na situaci těch, kdo kvůli tíţi věku musí často čelit různorodým a těţkým problémům. Jiţ Papeţská rada pro laiky poskytla cenné směrnice pro úvahu na toto téma. Tímto listem vám chci pouze vyjádřit svou duchovní blízkost jako ten, který s kaţdým rokem hlouběji proniká toto ţivotní období, a uvědomuje si tak potřebu bezprostředního styku se svými vrstevníky, abychom přemýšleli o společných zkušenostech a dívali se na vše z pohledu Boha, který nás zahrnuje svou láskou, vede a podpírá nás svou prozřetelností. Jabok

14 Souhrn 1. Stáří je posledním ontogenetickým obdobím v životě člověka. Bible zdůrazňuje zkušenosti a moudrost starců, zároveň však chápe stáří jako znamení lidské konečnosti. Za jednu ze základních lidských povinností považuje pomoc člověku ve stáří. 2. Senioři často prožívají spirituální bolest utrpení spojené s odcizením od svého nejhlubšího já. Ta vychází z pocitu ztráty smyslu života, z fyzické bolesti nebo ze ztráty mezilidských vztahů a projevuje se nejčastěji jako touha po konci života. 3. Pastorační práce se seniory se zaměřuje zejména na podporu a rozvoj solidárních vztahů (návštěvy, vzdělávací, kulturní a společenské aktivity apod.) a na podporu duchovního života seniorů spojenou s pomocí v jejich spirituálních obtížích (bohoslužby, duchovní doprovázení, modlitba, svátosti apod.). Jabok

15 Základní literatura DOLEŢEL J., Východiska a cíle charitativnědiakonické práce se seniory, in Sociální práce/sociálna práca, 3 (2004), s JAN PAVEL II., List papeţe Jana Pavla II. starým lidem z 1. října 1999, Česká biskupská konference, Praha MUNZAROVÁ M., Celostní pojetí člověka základní princip lékařské etiky, in P. AMBROS a kol., Studijní texty z pastorální teologie. Služba nemocným, III., Refugium, Velehrad 2002, s Jabok