Na prahu Antropocénu: od prvních sídel po globální urbanizaci

Transkript

1 Na prahu Antropocénu: od prvních sídel po globální urbanizaci Ing. Pavel Holubec, Ph.D. Katedra urbanismu a územního plánování Fakulta stavební ČVUT v Praze U3V

2 Původ a zažehnání státu: jednooký kouzelník, jednoruký král-kněz, aparát zajetí, nomádský válečný stroj, režimy znaků 3

3 I Přednáška vychází a cituje z knihy Deluze & Guattariho: Tisíc plošin kapitola XIII: 7000 př. Kr. Aparát zajetí, str kapitola XII: 1227 Pojednání o nomádologii: válečný stroj, str

4 Starověký imperiální stát objevuje se náhle, bez jakýchkoli známek vývoje, dokonalý, rozvinutý charakterizuje ho: překódování (Označující režim znaků) aparát zajetí (přivlastnění) strojové zotročení (první megastroj ) rýhování prostoru nese sebou: vlastnictví (despota výlučný vlastník půdy) veřejné práce (velké organizované projekty) peníze (despota je pánem daní)

5 Starověký imperiální stát překódování státu je strukturálním násilím, definujícím právo strukturální násilí spočívá v tom, zmocnit se a zároveň vytvořit právo zmocnit se jde o násilí policejní/právní, tj. nikoli: boj (násilí typu rána za ránu, řídí se zákonem sérií, poslední vyměnitelné rány) válku (osamostatněné násilí, obrácené především proti státnímu aparátu) zločin (násilí spojené s nezákonností, kdy jde o to, zmocnit se něčeho, na co nemáme právo ) charakter státního násilí je velmi obtížné určit, protože se vždy prezentuje jako již dané

6 Marginalismus: hranice a práh hranice označuje to, co předchází poslednímu, které vyznačuje nutné znovuzapočetí = hranice, za kterou není možné jít, pokud má být stávající uspořádání zachováno práh vyznačuje ono poslední, které znamená nevyhnutelnou změnu = změnu uspořádání odhad hranice, po jejímž překročení se dostaneme na práh, je předmětem kolektivního hodnocení a je určující pro celou sérii (např. poslední sklenka, poslední rána, poslední slovo)

7 Starověký imperiální stát stát se objevuje/vzniká tehdy, když dojde k překročení, resp. vytvoření určité hranice primitivní společnosti, tj. společnosti předstátní, charakterizuje to, že si jsou této hranice vědomy a existují v nich mechanismy, které jejímu překročení zabraňují (zažehnávání státu) stát vždy vytváří vnitřek, interioritu, in-teror (teror práva uvnitř hranice) Stát to je svrchovanost. Ale svrchovanost vládne jedině tomu, co je schopno se interiorizovat, lokálně se přizpůsobit.

8 Dva (mytologické) póly státu 1) vládce-kouzelník (despota, vazatel), Jednooký vládce znaků, označující sémiotiky 2) král kněz-právník (zákonodárce, organizátor), Jednoruký vládce nástrojů a techniky oba póly se vzájemně předpokládají jsou zároveň protikladné i komplementární, jeden pól je nutný pro druhý stát necharakterizuje existence vůdců, charakterizuje ho udržování či zachovávání mocenských orgánů. Je třeba zvláštních institucí, aby se vůdce mohl stát státníkem.

9 Dva (mytologické) póly státu Mitra Varuna

10 Dva (mytologické) póly státu oba státníci se vměšují do záležitostí války: 1) magický vládce nutí bojovat válečníky, kteří nejsou jeho a jež bere do služby jejich zajetím; nebo pozastavuje používání zbraní, svazuje bez boje 2) král právník je velkým organizátorem války; ale dává jí zákony, upravuje pole, vymýšlí pro ni právo, vnucuje ji disciplínu, podřizuje ji politickým cílům; dělá z válečného stroje vojenskou instituci, přizpůsobuje ho státnímu aparátu

11 Násilí státem přivlastněného válečného stroje Je pravda, že válka zabíjí a strašně mrzačí. Ale dochází k tomu tím víc, když si válečný stroj přivlastní stát. Hlavně státní aparát způsobuje, že mrzačení, a dokonce i smrt, přichází předem. Potřebuje, aby k nim již bylo došlo, aby se lidé už rodili jako postižení a jako přízraky. Mýtus přízraku, živého mrtvého, je mýtem práce, a nikoli války. Zmrzačení je důsledkem války, ale zároveň podmínkou, předpokladem státního aparátu a organizace práce (odtud vrozené postižení nikoli pouze dělníka, ale i samotného státníka typu Jednookého a Jednorukého).

12 Násilí státem přivlastněného válečného stroje Státní aparát potřebuje mít na vrcholu a ve svém základu předem handikapované, preexistující postižené, jednooké a jednoruké.

13 Válečný stroj je zcela jiné povahy nežli stát interiorita státu vs. exteriorita válečného stroje rozdíl mezi státním aparátem a válečným strojem je jako rozdíl mezi hrami šachy a go: rýhovaný prostor šachu proti hladkému prostoru go, nomos proti polis šachy kódují a dekódují prostor, kdežto go ho teritoralizuje a deteritorilizuje pěšák go může zcela sám synchronně zrušit celou konstelaci, což žádná šachová figura nedokáže

14 Státní aparát - šachy

15 Válečný stroj - go

16 Afekty nomádské existence Válečník ze své vnějškovosti neustále protestuje proti spojenectvím a paktům krále právníka, ale také neustále narušuje pouta magického vládce. Je zároveň narušitelem i křivopřísežníkem: dvojnásobným zrádcem. Má jinou ekonomii, jinou krutost, ale také jinou spravedlnost a jiný soucit. Proti znakům a nástrojům staví válečník zbraně a šperky. afekty, prudké výboje emocí, afektivní vztah ke zbrani, koni; rychlost vs. nehybnost; tajemství zlatnictví, klenotnictví, ornamenty, runy

17 Afekty nomádské existence

18 Nomádský hladký prostor Ačkoli nomádská trasa sleduje stopy nebo běžné cesty, nemá funkci usedlé cesty, která spočívá v tom, přerozdělovat lidem uzavřený prostor tak, že každému přiděluje jeho část a zajišťuje spojení částí. Nomádská trasa dělá opak, rozděluje lidi (nebo zvířata) v otevřeném prostoru, který je neurčitý, nespojitý. Hladký neboli nomádský prostor je mezi dvěma rýhovanými prostory: např. soubor komunikace město-venkov (polis-nomos) na základě obchodu. poušť, led, step, moře

19 Kolaps na konci doby bronzové co jsou zač mořské národy, což je nejasný pojem, snažící se vysvětlit náhlé zničení většiny měst ve východním středomoří, zánik několika říší (Mykénská, Chetitská) a úpadek Egypta a Asýrie? může za to nomádský válečný stroj?

20 Mongolská invaze

21 Nomádismus ve sci-fi

22 II Přednáška vychází a cituje z knihy Deluze & Guattariho: Tisíc plošin kapitola V: 587 př. Kr. 70 po Kr. O několika režimech znaků, str

23 Jazyky řeč mluva a jazyky, nedefinují uzavřené skupiny, jež si mezi sebou rozumějí, ale především určují vztahy mezi skupinami, které si nerozumějí: řeč je hlavně mezi těmi, kdo nemluví stejným jazykem řeč je stvořená pro překlad, nikoli pro komunikaci => řeč vzniká za prahem deteritorializace mezilidské komunikace, přesahuje tedy jazyk našeho kmene, tj. lidí, co se znají a vzájemně si rozumí řeč nám tedy nepatří, žije si vlastním životem

24 Znak překódování konstitutivní iluze člověka a jeho nadvlády, která se odvozuje z překódování imanentnímu řeči samé imperialismus řeči (rozšíření znaku na všechna strata, pojmenovat lze vše ) znak odkazuje na kolektivní sémiotický stroj jednoocí magičtí vládcové vysílají svým jediným okem znaky, které na dálku zajímají a svazují (tj. přimějí druhé mluvit (a myslet) jejich řečí) imperialismus označujícího vůči řeči samé, působící na soubor režimů znaků a na plochu strata, která tyto režimy nese (vládce znaků uchopuje a přetváří řeč samou + řeč magicky působí na ty, kdo jí používají)

25 Režimy znaků sémiotiky Režimem znaků nazýváme každou specifickou formalizaci výrazu, přinejmenším, jde-li o lingvistický výraz. Režim znaků tvoří určitou sémiotiku. Ale zdá se být obtížné uvažovat o sémiotikách jako takových: je tu totiž vždy jistá forma obsahu, která je od formy výrazu neoddělitelná, a zároveň na ní nezávislá; a tyto dvě formy se týkají uspořádání, jež nejsou pouze lingvistická. (např. stát je spojen s označující sémiotikou)

26 Režimy znaků sémiotiky Ale proč pro režimy, které formalizují výraz ( ) používat slovo znak? Znaky totiž nejsou znaky nějaké věci, nýbrž znaky deteritorializace a reteritorializace, vyznačují jistý práh v těchto pohybech překročený, a právě v tomto smyslu musí být zachovány. slova a věci rozhodně nejsou ve vzájemně jednoznačných vztazích (iluze dokonalého jazyka) existují různé režimy znaků, více sémiotik

27 Stát ~ Označující režim znaků 1) znak odkazuje k jinému znaku, donekonečna 2) znak je přivoláván zpět jiným znakem a neustále se vrací (cirkularita znaku) 3) znak přeskakuje z kruhu do kruhu, neustále přesouvá jeho střed a zároveň k němu odkazuje (metafora či hysterie znaků) 4) expanze kruhů je zajištěna interpretacemi, jež poskytují označované a znovu dodávají označující (interpretační zápal kněze) 5) nekonečný celek znaků odkazuje k vyššímu označujícímu, jež se prezentuje zároveň jako nedostatek i nadbytek (despotické označující)

28 Označující režim znaků Střed nebo Označující, tvářnost Boha nebo despoty. 2. Chrám nebo Palác s kněžími a byrokraty. 3. Uspořádání do kruhů a znak odkazující ke znaku ze stejného kruhu nebo z jednoho kruhu do druhého. 4. Interpretační vývoj od označujícího k označovanému, jenž znovu dává označující. 5. Kozel smíření, blokace linie úniku. 6. Obětní beránek, negativní znak linie úniku

29 Označující režim znaků 6) forma označujícího má substanci neboli označující má tělo, které je tváří (princip rysů tvářnosti, konstituující reteritorializaci; osoba despoty, z-osobnění státu) 7) systémové linii úniku je připsána negativní hodnota, je odsouzena jako to, co překračuje moc deteritorializace označujícího režimu (princip obětního beránka) 8) je to režim univerzálního podvodu, ve skocích, regulovaných kruzích, pravidlech interpretací věštce, ve veřejnosti centra, které se stalo tváří tvářnosti, v zacházení s linií úniku

30 Označující režim znaků kritika O označujícím můžeme říci jediné: je to Redundance, je to Redundant. Odtud jeho neuvěřitelný despotismus a úspěch. Arbitrárnost, nutnost, výrazová nebo globální korespondence, ambivalence slouží jedné a téže věci, redukci obsahu na označované a redukci výrazu na označující. O označování se dá říct jenom to, že stanoví jeden režim, a to dokonce ani ten nejzajímavější, nejmodernější či nejaktuálnější, nýbrž prostě možná zhoubnější, rakovinovější, despotičtější než jiné, režim hlouběji zanořený v iluzi.

31 Únik z neviditelného vězení živá skutečnost, Reálno (=označované) je vždy bohatší, nežli její jakkoli mnohomluvný popis a zároveň přesahuje jakýkoli libovolně hluboce propracovaný model (matrix) čím více starověký stát toky překódovává, tím více stimuluje dekódované toky, a ty se obracejí proti němu, a nutí ho se měnit označující sémiotický stroj produkuje odlišné sémiotiky, jiná kolektivní uspořádání vypovídání spojení dekódovaných toků = sestrojení válečného stroje, přechod na vyšší stupeň deteritorializace znaku

32 Kontra-označující sémiotika spojená s válečníky a nomádskými chovateli dobytka postupuje skrze aritmetiku a počítání (numerický znak: nejde o součet, ale o mobilní prostorové uspořádání) numerický znak funguje prostřednictvím zlomu, přechodu, stěhování a akumulace prvky tajemství, špionáže, tajných jazyků negativně označená linie úniku nahrazena linií zrušení, která se obrací proti velkým říším, prochází jimi, ničí je, dobývá a integruje se do nich, tvoříce tak smíšenou sémiotiku

33 Pre-označující sémiotika bližší přirozenému kódování, které operuje bez znaků; spojená s nomádskými lovci není zde žádná redukce na tvářnost, žádná eliminace obsahových forem skrze abstrakci označovaného; mechanismy zažehnávání pluralita či polyvokalita výrazových forem, jež zabraňuje převzetí moci označujícím uchovává výrazové formy, vlastní samotnému obsahu: gestikulace, rytmus, tanec, obřad, tělesnost koexistující s vokální formou segmentarita, zákon rodokmenů, teritorialita opotřebované jméno odstraněno, kanibalismus

34 Post-označující sémiotika originální postup subjektivace rozhodující je podnět z vnějšku, nějaká událost, bod subjektivace (viz též Badiou a události politické, vědecké, umělecké a události lásky) dvojí odvrácení tváře, zrada, život v odkladu postup po vášnivé linii, individuace, lineární proces stávání-se, pozitivní linie úniku zdvojení subjektů, vzájemné odrážení, subjekt vypovídání se odráží v subjektu výpovědi znak přetrhává vztah s jinými znaky, absolutní deteritorializace = černá díra vědomí a vášně, každá linie má konec, i když ho zapírá

35 Režimy znaků shrnutí každá sémiotika je smíšená jde o to, zda je některá relativně dominantní režim znaků překódování deteritorializace charakter. prvky preoznačující rozptýlené, vypovídání kolektivní, výpovědi vícehlasé relativní; určena konfrontací teritorialit a segmentárních rodů předtucha, zažehnávání označující zcela skrz označující a státní aparát, kontrola výpovědí, uniformizace vypovídání relativní; dotažena do nejzazšího bodu odkazováním znaku na znak podvod, paranoia, tvářnost kontraoznačující numerické a skrze válečný stroj linie destrukce nebo aktivního zrušení tajemství, špionáž postoznačující redundance vědomí, subjektivace vypovídání na vášnivé linii absolutní, ale ještě negativní zrada, šílenství činů, mánie