Na prahu Antropocénu: od prvních sídel po globální urbanizaci

Rozměr: px

Začít zobrazení ze stránky:

Download "Na prahu Antropocénu: od prvních sídel po globální urbanizaci"

Naděžda Horáková
před 7 lety
Počet zobrazení:

1 Na prahu Antropocénu: od prvních sídel po globální urbanizaci Ing. Pavel Holubec, Ph.D. Katedra urbanismu a územního plánování Fakulta stavební ČVUT v Praze U3V

2 Vrstvení-stratifikace reality. O několika režimech znaků: despota, centrum označování, obětní beránek, popření, zrada, romantický pohled do černé díry 5

3 dnes to bude složité Atypický výraz produkuje uvedení korektních forem do variace a vytrhává je ze stavu konstant. Atypický výraz tvoří vrchol deteritorializace jazyka, hraje roli tenzoru, to znamená: způsobuje, že jazyk směřuje k hranici svých prvků, forem a pojmů, na jedné i druhé straně jazyka. - D&G: 1000 plošin, p.117 -

4 Vrstvy strata informační vrstvy přirozeného světa (Veverka 2013): proto-informace (neživá příroda, informace neoddělitelná od svého nosiče; je vnímána jako fyzikální interakce, chemický proces, přírodní síla) biochemická informace (živá příroda, informace oddělitelná jedině v rámci biochemické dynamiky DNA apod.) sémantická informace (plně oddělitelná od zaměnitelného nosiče, váže se na znaky, jimiž se přenáší v podobě významů v sémantických polích)

5 Vrstvy strata Deleuze & Guattari (2010) tyto vrstvy uchopují pojmem strata: geologické (rozdíl mezi výrazem a obsahem je pouze formální) organické (autonomie výrazu, kódování po vlastní nezávislé linii; reálný rozdíl obsahvýraz, resp. organismus-dna) lidské (rozdíl ruka-řeč, resp. nástrojeznaky, popř. věci-slova) rozdíl mezi těmito 3 typy strat není evoluční, nýbrž odlišná distribuce výrazu a obsahu 2 prahy deteritorializace: výrazu a poté obsahu

6 Strata jedno stratum slouží jako substrát nějakému jinému lidské organické geologické

7 Epistrata = vrstvy strat reteritorializace populace reteritorializace deteritorializace pohyby teritorializace

8 Parastrata = segmenty strat dekódování procesy kódování

9 Strojová uspořádání centrální prstenec konkrétní strojová uspořádání parastrat a epistrat

10 Strojová uspořádání zakládají jednotu kompozice strat distribuují výraz a obsah organizují vztahy mezi straty (interstrata) i vůči rovině konzistence (metastrata) abstraktní stroje: rýsují či diagramatizují destratifikovanou a dekódovanou rovinu konzistence strojová uspořádání uskutečňují abstraktní stroj, jaký se vyvinul na rovině konzistence nebo jaký byl uzavřený ve stratu

11 Rovina konzistence linie úniku přidružené prostředí absolutní deteritorializace

Rovina konzistence linie úniku absolutní deteritorializace rovina konzistence = Tělo bez Orgánů, oblast singulárních multiplicit, znaků-částic, intenzivních kontinuí Rovina

12 Rovina konzistence linie úniku absolutní deteritorializace rovina konzistence = Tělo bez Orgánů, oblast singulárních multiplicit, znaků-částic, intenzivních kontinuí Rovina konzistence nezná rozdíly úrovně, řády velikosti a vzdálenosti. Nezná žádný rozdíl mezi umělým a přirozeným. Nezná rozdíl obsahů a výrazů, stejně jako rozdíl forem a zformovaných substancí.

13 Mechanosféra, rhizosféra čtení: Deleuze & Guattari: Tisíc plošin, p absolutní deteritorializace

14 Řeč znak překódování slovo znak vyhrazeno pro 3. typ strat se 3. stratem se vynořují Stroje, které plně náleží tomuto stratu, ale též se povznášejí a natahují svá klepeta ke všem ostatním stratům (technický sociální stroj, kolektivní sémiotický stroj) konstitutivní iluze člověka a jeho nadvlády, která se odvozuje z překódování imanentnímu řeči samé imperialismus řeči (rozšíření znaku na všechna strata) imperialismus označujícího vůči řeči samé, působící na soubor režimů znaků a na plochu strata, která tyto režimy nese

15 Režimy znaků sémiotiky Režimem znaků nazýváme každou specifickou formalizaci výrazu, přinejmenším, jde-li o lingvistický výraz. Režim znaků tvoří určitou sémiotiku. Ale zdá se být obtížné uvažovat o sémiotikách jako takových: je tu totiž vždy jistá forma obsahu, která je od formy výrazu neoddělitelná, a zároveň na ní nezávislá; a tyto dvě formy se týkají uspořádání, jež nejsou pouze lingvistická.

16 Režimy znaků sémiotiky Ale proč pro režimy, které formalizují výraz ( ) používat slovo znak? Znaky totiž nejsou znaky nějaké věci, nýbrž znaky deteritorializace a reteritorializace, vyznačují jistý práh v těchto pohybech překročený, a právě v tomto smyslu musí být zachovány. slova a věci rozhodně nejsou ve vzájemně jednoznačných vztazích (iluze dokonalého jazyka)

17 Označující režim znaků 1) znak odkazuje k jinému znaku, donekonečna 2) znak je přivoláván zpět jiným znakem a neustále se vrací (cirkularita znaku) 3) znak přeskakuje z kruhu do kruhu, neustále přesouvá jeho střed a zároveň k němu odkazuje (metafora či hysterie znaků) 4) expanze kruhů je zajištěna interpretacemi, jež poskytují označované a znovu dodávají označující (interpretační zápal kněze) 5) nekonečný celek znaků odkazuje k vyššímu označujícímu, jež se prezentuje zároveň jako nedostatek i nadbytek (despotické označující)

18 Označující režim znaků 6) forma označujícího má substanci neboli označující má tělo, které je tváří (princip rysů tvářnosti, konstituující reteritorializaci) 7) systémové linii úniku je připsána negativní hodnota, je odsouzena jako to, co překračuje moc deteritorializace označujícího režimu (princip obětního beránka) 8) je to režim univerzálního podvodu, ve skocích, regulovaných kruzích, pravidlech interpretací věštce, ve veřejnosti centra, které se stalo tváří tvářnosti, v zacházení s linií úniku

19 Označující režim znaků kritika O označujícím můžeme říci jediné: je to Redundance, je to Redundant. Odtud jeho neuvěřitelný despotismus a úspěch. Arbitrárnost, nutnost, výrazová nebo globální korespondence, ambivalence slouží jedné a téže věci, redukci obsahu na označované a redukci výrazu na označující. O označování se dá říct jenom to, že stanoví jeden režim, a to dokonce ani ten nejzajímavější, nejmodernější či nejaktuálnější, nýbrž prostě možná zhoubnější, rakovinovější, despotičtější než jiné, režim hlouběji zanořený v iluzi.

20 Únik z neviditelného vězení hypotéza: změna nastavení abstraktního stroje (tj. transformace stávajícího kolektivního uspořádání) vyžaduje nalezení linie úniku ze sevření, kterým myšlení (magicky) zajímá označující režim znaků věta: mysl má tendenci vyvyšovat se též nad tělo, podřizovat si ho, ovládat ho živá skutečnost, Reálno (=označované) je totiž bohatší, nežli její jakkoli mnohomluvný popis a zároveň přesahuje jakýkoli libovolně hluboce propracovaný model (matrix) věta: existují i jiné režimy znaků, jiné sémiotiky

21 Pre-označující sémiotika bližší přirozenému kódování, které operuje bez znaků; spojená s nomádskými lovci není zde žádná redukce na tvářnost, žádná eliminace obsahových forem skrze abstrakci označovaného pluralita či polyvokalita výrazových forem, což zabraňuje převzetí moci označujícím uchovává výrazové formy, vlastní samotnému obsahu: gestikulace, rytmus, tanec, obřad, tělesnost koexistující s vokální formou segmentarita, zákon rodokmenů, teritorialita opotřebované jméno odstraněno, kanibalismus

22 Kontra-označující sémiotika spojená s válečníky a nomádskými chovateli dobytka postupuje skrze aritmetiku a počítání (numerický znak: nejde o součet, ale o mobilní prostorové uspořádání) numerický znak funguje prostřednictvím zlomu, přechodu, stěhování a akumulace prvky tajemství, špionáže, tajných jazyků negativně označená linie úniku nahrazena linií zrušení, která se obrací proti velkým říším, prochází jimi, ničí je, dobývá a integruje se do nich, tvoříce tak smíšenou sémiotiku

23 Post-označující sémiotika originální postup subjektivace rozhodující je podnět z vnějšku, nějaká událost, bod subjektivace (viz též Badiou a události politické, vědecké, umělecké a události lásky) dvojí odvrácení tváře, zrada, život v odkladu postup po vášnivé linii, individuace, lineární proces stávání-se, pozitivní linie úniku zdvojení subjektů, vzájemné odrážení, subjekt vypovídání se odráží v subjektu výpovědi znak přetrhává vztah s jinými znaky, absolutní deteritorializace = černá díra vědomí a vášně, každá linie má konec, i když ho zapírá

24 Shrnutí každá sémiotika je smíšená jde o to, zda je některá relativně dominantní režim znaků překódování deteritorializace charakter. prvky preoznačující rozptýlené, vypovídání kolektivní, výpovědi vícehlasé relativní; určena konfrontací teritorialit a segmentárních rodů předtucha, zažehnávání označující zcela skrz označující a státní aparát, kontrola výpovědí, uniformizace vypovídání relativní; dotažena do nejzazšího bodu odkazováním znaku na znak podvod, paranoia, tvářnost kontraoznačující numerické a skrze válečný stroj linie destrukce nebo aktivního zrušení tajemství, špionáž postoznačující redundance vědomí, subjektivace vypovídání na vášnivé linii absolutní, ale ještě negativní zrada, šílenství činů, mánie

Podobné dokumenty

Na prahu Antropocénu: od prvních sídel po globální urbanizaci

Na prahu Antropocénu: od prvních sídel po globální urbanizaci Ing. Pavel Holubec, Ph.D. Katedra urbanismu a územního plánování Fakulta stavební ČVUT v Praze U3V 27. 10. 2017 Původ a zažehnání státu: jednooký