Křesťanská sociální etika. M. Martinek

Transkript

1 Křesťanská sociální etika Jabok 011

2 . Vývoj katolického sociálního myšlení

3 Biblické motivy Biblické poselství nenabízí žádné modely,, ţádná konkrétní, přímo přesaditelná hodnotící kritéria a pokyny k utváření vzhledem k sociální oblasti. Přináší však směrodatné jistoty o podstatě a určení člověka a o lidské společnosti a konfrontuje nás s poţadavkem, ţe tyto jistoty musí být základem kritérii, podle kterých mají být eticky posuzovány sociální instituce. Tyto jistoty lze ilustrovat na biblických motivech: Motiv stvoření (Gn 1-): svět je stvořen Bohem a je velmi dobrý; člověk je obrazem Boţím, z čehoţ plyne jeho jedinečná důstojnost; člověk byl stvořen jako muţ a ţena má společenskou povahu, není dobré, aby byl sám; člověk je Boţím partnerem a je Bohu odpovědný; můţe svobodně volit mezi dobrem a zlem. Motiv exodu a smlouvy (Ex): Bůh vysvobozuje svůj lid ze zajetí a uzavírá s ním smlouvu; její důleţitou součástí jsou povinnosti k druhým lidem a uspořádání sociální oblasti (sociální legislativa, projekt milostivého léta); Boţím partnerem je lid. Sociální étos proroků: : vyzývají lidi, aby jednali ve smyslu přicházejícího Boţího království, jeţ bude královstvím míru, nenásilí, spravedlnosti a milosrdenství. Eschatologická etika Ježíšova: radikalizace základního proudu proroků dvojí přikázání lásky (k Bohu a k bliţnímu). Pavlova teologie: svoboda a důstojnost člověka relativizace sociálních přehrad ( Ţidé a Řekové, otroci a svobodní, muţi a ţeny ), jeţ trvají institucionálně mezi lidmi. Prvokřesťanské obce: pokus o realizaci utopické sociální rovnosti (dělení se o majetek, ustanovení jáhnů) zůstává však uvnitř obcí, není zde patrná snaha o změnu nespravedlivých struktur (např. otroctví)

4 Hříchy do nebe volající 1. úmyslná vražda Hospodin pravil: Cos to učinil! Slyš, prolitá krev tvého bratra křičí ke mně ze země. (Genesis 4, 10). hřích sodomský (homosexuální pohlavní styk) Hospodin dále pravil: Křik ze Sodomy a Gomory je tak silný a jejich hřích je tak těţký (Genesis 18, 0) 3. Útisk sirotka a vdovy Hospodin nenechá bez povšimnutí úpěnlivou prosbu sirotka ani vdovu, kdyţ v nářku vylévá své srdce. Coţ nestékají vdově slzy po tváři a nejsou obţalobou toho, kdo je vyvolal? Hospodin nebude prodlévat ani nebude shovívavý vůči nemilosrdným. (Sirachovec 35, 1 19) 4. zadržování mzdy Hle, mzda dělníků, kteří ţali vaše pole, a vy jste jim ji upřeli, volá do nebes, a křik ţenců pronikl ke sluchu Hospodina zástupů. (List sv. Jakuba 4, 4) 013 4

5 Matouš, kap. 15 Tehdy farizeové šli a radili se, jak by Jeţíšovi nějakým slovem nastraţili léčku. 16 Poslali za ním své učedníky s herodiány, aby řekli: Mistře, víme, ţe jsi pravdivý a učíš cestě Boţí podle pravdy; na nikoho se neohlíţíš a nebereš ohled na postavení člověka. 17 Pověz nám tedy, co myslíš: Je dovoleno dávat daň císaři, nebo ne? 18 Ale Jeţíš poznal jejich zlý úmysl a řekl: Co mě pokoušíte, pokrytci? 19 Ukaţte mi peníz daně! Podali mu denár. 0 On jim řekl: Čí je tento obraz a nápis? 1 Odpověděli: Císařův. Tu jim řekl: Odevzdejte tedy, co je císařovo, císaři, a co je Boţí, Bohu. Kdyţ to slyšeli, podivili se, nechali ho a odešli. Tizian: : Peníz daně (1515); Dráţďany - Zwinger 013 5

6 Augustin: O Boží obci Civitas Dei (obec Boţí) a Civitas terraena (obec pozemská) V průběhu pozemských dějin nejsou obě říše úplně odděleny, jsou i místa, kde se překrývají; boţí stát není identický s církví a pozemský stát nelze identifikovat s ţádným konkrétním státem. Konečné oddělení dvou říší nastane teprve na konci časů při posledním soudu. Dějinný vývoj pak spočívá v neustálém sváru mezi těmito dvěma póly Augustin si nepřál kněţskou nebo církevní nadvládu nad světským státem, jak se potom praktikovala ve středověku. Hlavním cílem světského státu bylo zajišťovat mír a měl slouţit vlastnímu ţivotnímu cíli člověka, připravit se k bytí na onom světě

7 Tomáš Akvinský De Regimine principum Zkrátka tedy králům plyne hojnost dočasného dobra a Bůh jim připravil vynikající stupeň blaženosti, avšak tyrani často pozbudou pro sebe vyžádaná dočasná dobra, a navíc podléhají mnohým dočasným nebezpečím, a co víc, budou zbaveni dobra věčného a vydání nejhorším mukám; proto ti, kdo se ujali vlád, musí usilovně dbát o to, aby se ukázali poddaným jako králové, nikoli jako tyrani. Rady vladařům, tzv. kníţecí zrcadla, zrcadla prince, formulující principy dobré vlády, se v Evropě četly od středověku. Typickou formou byly práce typu De regimine principum (O vládě prince), z nichţ první psal (a nedopsal) Tomáš Akvinský a druhou napsal Egidius Colonna v roce 185 jako učebnici dobré vlády pro svého ţáka, budoucího francouzského krále Filipa Sličného. Boticelli: : Tomáš Akvinský 013 7

8 Karel IV. Vita Caroli Vita Caroli, vlastní ţivotopis Karla IV., je psán jako jakési zrcadlo pro poučení jeho nástupcům. Je pozoruhodný tím, ţe vedle obecných rad (v prvních dvou kapitolách) líčí (v dalších 18 kapitolách) Karel svůj ţivot jako příklad. Zrcadla byla vesměs normativního rázu: nabádala čtenáře ke klasickým ctnostem a zdůrazňovala zboţnost, rozvahu, spravedlnost a velkomyslnost

9 Sociální otázka 19. stol. Růst počtu obyvatelstva: během 19. stol. asi na dvojnásobek Hospodářský liberalismus: Zavedení tržní ekonomiky ve V. Británii a USA kolem 1800 Osvobození rolníků: vzrůst produkce, zánik ochrany ze strany panstva vznik venkovského proletariátu Svoboda živností: osvobození od nátlaku cechů vedlo ke svobodné produkci, ale zároveň ke ztrátě sociální ochrany zbídačení řemeslníků Proces industrializace dělníci ve velkých továrnách: nelidské pracovní podmínky (prac.. doba aţ 78 hodin), nízké mzdy (sotva pokrývaly ţivotní minimum), neexistence sociálního pojištění (postupně zaváděno Německo 1883), nedůstojné bydlení z fyzicky pracujících soc.. vrstev, které nevlastnily výrobní prostředky, se stává třída proletariát Důsledky: pauperismus (masová chudoba), morální úpadek (opilství, promiskuita, rezignace)

10 První systematická reakce na dělnickou otázku: Komunistický manifest 1848 Kapitál 1867 Základní myšlenky: Lidské dějiny jsou dějinami třídních bojů V kapitalismu jsou antagonistickými třídami vlastníci výrobních prostředků (vykořisťovatelé burţoazie) a dělníci (vykořisťovaní proletariát) Náboţenství je opium lidu, církve jsou vţdy na straně vykořisťovatelů Třídní antagonismus bude zrušen, aţ se dělníci stanou vlastníky výrobních prostředků, čehoţ dosáhnou ozbrojenou revolucí Tak vznikne beztřídní společnost komunismus Marxismus

11 John Stuart Mill ( ) 1873) Principy politické ekonomie 1848 Liberální ekonom s důrazem na dosaţení sociální spravedlnosti: politická ekonomie měla podle něj smysl jen tehdy, pokud dokáţe aktivně řešit aktuální problémy své doby

12 Církev v 19. století V době kulminace sociální otázky řešila katolická církev zcela jiný problém: ztrátu vlastní moci. Aţ do 18. stol. platil v Evropě princip státního náboţenství (konfesní státy) s úzkou provázaností náboţenství a společnosti, církve (evangelické nebo katolické) a státu. Změnu přinesla francouzská revoluce. Deklarace práv člověka a občana, přijatá Ústavodárným shromáţděním 6. srpna 1789: Nikomu se nesmí dít újma pro jeho názory, i náboženské. Náboţenství se stává předmětem svobodné volby jednotlivce, stát tuto volbu nesmí ovlivňovat zárodek budoucích vztahů mezi náboţenstvím a společností v Evropě

13 Deklarace práv člověka a občana I. Lidé se rodí a zůstávají svobodnými a rovnými ve svých právech. Společenské rozdíly se mohou zakládat pouze na prospěšnosti pro celek. IV. Svoboda spočívá v tom, ţe kaţdý můţe činit vše, co neškodí druhému. Proto výkon přirozených práv kaţdého člověka nemá jiných mezí neţ ty, které zajišťují ostatním členům společnosti uţívání týchţ práv. Tyto meze mohou být ustanoveny pouze zákonem. VI. Zákon je vyjádřením všeobecné vůle. Všichni občané mají právo účastnit se osobně nebo prostřednictvím svých zástupců při jeho vytváření. Zákon má být stejný pro všechny, ať uţ poskytuje ochranu či trestá. Všichni občané jsou si před zákonem rovni. X. Nikomu se nesmí dít újma pro jeho názory, i náboženské, ledaže by jejich projev rušil 013 pořádek stanovený zákonem. 13

14 Důsledky Příslušnost k náboţenství přestává být podmínkou plného občanství, vyznavači jakéhokoliv náboţenství mají před státem stejná práva občanství se odděluje od vyznání Církev ztrácí mocenská a ekonomická privilegia, stát vyvlastňuje její majetek, církevní správa je narušená (např. zrušení diecézí ve Francii), klérus ztrácí privilegované postavení, církevní akty jsou zbaveny svých právních účinků (matriky, svatby), legalizuje se narušení některých církevních morálních principů (rozvod manţelství) Katolická církev povaţuje tento vývoj za útok na samu podstatu křesťanství a tvrdě jej odsuzuje. Polarizace mezi tendencí liberální a ultramontánní (konzervativní, centralistická, zaměřená na Řím)

15 Boj proti modernismu Definitivní prosazení antiliberálního (ultramontánního) kurzu, který znemoţnil církvi dialog s moderním světem a recepci jeho myšlenek: Řehoř XVI. (Mirari vos 183), Pius IX. (Quanta cura 1864 Sylabus errorum), 1. vatikánský koncil ( dogma o jurisdikčním primátu a papeţské neomylnosti), Lev XIII. (Aeterni Patris 1879 závaznost scholastické filozofie), Pius X. (Sacrorum antistitum 1910, antimodernistická přísaha povinnost pro kněze zrušena 1967) Obrat aţ na. vatikánském koncilu ( ), 1965), důsledky dodnes

16 Encyklika Mirari vos (Řehoř XVI., 183) "Nyní obracíme zřetel k jiné nejčastější příčině všeho toho zla, jímţ je Církev v této době k Našemu zármutku navštívena, totiţ k indiferentismu (tj. náboţenské lhostejnosti) čili onomu zvrácenému názoru, ţe prý je moţné získat věčnou spásu duše vyznáváním kterékoli libovolné náboţenské víry, jen kdyţ přitom člověk uspořádá svůj způsob ţivota podle norem spravedlnosti a mravopočestnosti. Nechť se tedy hrozí apoštolského výroku: Jeden Pán, jedna víra, jeden křest (Ef 4,5) ti, kdo se domýšlejí, ţe by z kaţdého náboţenství vedla cesta do přístavu věčné blaţenosti, a nechť uváţí sami u sebe Spasitelova slova, ţe jsou proti němu, kdo nejsou s ním (L 11,3), a ţe tedy nešťastně rozptylují, kdyţ neshromaţďují s ním, a proto nebudou moci být spaseni, nezachovají-li věrně a pevně i cele a neporušeně katolickou víru (srov. Symbolum Athanasianum). Z tohoto nečistého zřídla náboženské lhostejnosti plyne ono převrácené a bludné učení, ať neřekneme pominutí smyslů, že se totiž má dovolit jednomu každému svoboda svědomí. Tomuto přezáhubnému bludu klestí cestu ona úplná a neomezená svoboda smýšlení, která ke zkáze Církve i státu široce se rozmáhá, ba někteří se i osmělují hlásat s náramnou nestydatostí, že prý odtud vyplývá i nějaký prospěch pro náboženství. Ale co je horší smrti duše než svoboda pro blud? ( dříve list sv. Augustina proti donatistům,10)."

17 Východiska pro postoj církve k dělnické otázce Antimodernismus kritická distance vůči liberalismu i socialismu (odmítání trţního kapitalismu i politické demokracie); tato pozice vycházela ze syndromu hříšného pádu: : ve srovnání s dobrým katolickým středověkým řádem jsou novověký proces a omyly moderny důsledky hříšného pádu, jímţ začala reformace. Tento postoj bránil církvi v konstruktivní diskusi s modernou a s raným socialismem. Novoscholastika odvolání na klasické přirozené právo, apel na charitu a solidaritu bohatých s chudými: princip lidské důstojnosti (člověk jako tělesně duševně duchovní jednota) a společného dobra (produkt nikoli hospodářské soutěţe nebo revolučního boje, ale solidární spolupráce). Sociální romantismus stavovská výstavba státu a společnosti: král a vláda, parlament sloţený ze zástupců lidu podle stavů (rolníci, řemesla, velkoprůmysl, obchod), překonání třídních protikladů a sociální zabezpečení na základě sociálního partnerství skupin. Problém: omezení konkurence svobody trhu. Charitativní praxe rozvoj řeholních i laických společenství zaměřených na péči o nemocné, chudé a staré, na školy a výchovu, nově také na chudé dělníky

18 Charitní iniciativy zaměřené na dělníky Německo: Adolf Kolping Katolický kněz ( ), od roku 1850 inicioval zakládání spolků na podporu chudých tovaryšů, putujících z města do města za prací. Spolkové domy poskytovaly ubytování, práci, vzdělání a duchovní, kulturní i sportovní programy pro volný čas. Itálie: Jan Bosco 1888) Bosco (

19 013 19

20 Počátky katolického sociálního myšlení: Luigi Taparelli, SJ ( ) Profesor na papeţské univerzitě Gregoriana,, učil pozdějšího papeţe Lva XIII. Spravedlnost není jen kategorie morálního hodnocení individuálního chování, ale i kvalifikace společenských struktur. Nejen jednotlivec, i společnost můţe být spravedlivá či nespravedlivá. Vytvořil nový pojem: SOCIÁLNÍ SPRAVEDLNOST (40. léta 19. stol.) Společensko-politický politický vůdčí princip, který fakticky musí všechny lidi zrovnoprávňovat, pokud se týká práv lidstva všeobecně, právě tak jako Stvořitel obdařil kaţdého člověka stejnou lidskou přirozeností

21 Robert Lamennais ( ) Francie, katolický kněz prosazoval zdravý liberalismus, obhajoval kulturní a politická práva, souhlasil s demokracií; podněcoval sociální praxi církve a blíţil se raně socialistickým představám. Jeho názory odsoudil Řehoř XVI., přesto podnítily rozvoj sociálního katolicismu

22 Wilhelm von Ketteler ( ) 1877) Německo, kněz, později biskup v Mainzu a poslanec Národního shromáţdění adventní kázání o sociální otázce Inspiroval Bismarcka k sociální reformě i Lva XIII. k první sociální encyklice. Odmítá kolektivní socialismus, protoţe je bojovně ateistický, i liberální individualismus, protoţe jeho nemorálnost by vedla k socialismu; zastává linii sociálněrealistickou: nutnost zásahu státu ve prospěch dělníků státní sociální politika. 013

23 Karl von Vogelsang ( ) Rakousko, ţurnalista, šéfredaktor časopisu Katholik v Prešpurku Bratislava. Představitel sociálního romantismu,, spolupráce s Kettelerem, Inspiroval sociální refomu Eduarda Teefeho v Rakousku-Uhersku,, publicisticky připravoval encykliku Rerum Novarum papeţe Lva XIII

24 Borské teze Dokument vypracovaný 1883 na zámku v Boru u Tachova 14 sociálních myslitelů z Čech, Německa, Rakouska, Švýcarska a Vatikánu Poţaduje zákonnou úpravu pracovní smlouvy, spravedlivou mzdu, zřízení dělnických komor pro hájení zájmů dělníků

25 Borské teze V roce 188 byl tehdejší majitel zámku kníže Karel z Löwensteinu jmenován generálním sekretářem německého (i rakouského) Katolického sněmu. Tento katolický, sociální a společenský svaz ho tehdy pověřil zpracováním návrhu zásad pro řešení otázek práce. Po vypracování zmíněného návrhu svolal roku 1883 kníţe Karel z Löwensteinu na borský zámek 14 význačných osob, včetně zástupce Vatikánu. Po čtyřech dnech společného jednání byly vydány Borské teze, týkající se dělnické otázky a s ní související otázky řemeslnictva. RODINA - její finanční a morální zajištění Seminář u příleţitosti 130. výročí Borských tezí , Bor u Tachova 013 5

26 Borské teze Otázky související s pracovní smlouvou: práce jiţ není chápána jak zboţí, které se prodává nebo kupuje, ale má hodnotu mravní, protoţe bezprostředně souvisí s člověkem. Pracovní smlouva má být uzavřena na právním základě jako smlouva o mzdě nebo platu, ne jako smlouva nájemní. Přitom mzda má být chápána jako rovnocenná náhrada toho, co pracovník při své činnosti vykonává. Při vyměřování mzdy musí být přihlédnuto ke spravedlivému ohodnocení činnosti. Komitét chtěl zabránit hrozícímu rozpadu řemeslné výroby povinným zakládáním cechů, spolků, soudů a komor. Stát na druhé straně se měl postarat o základní odborné školství, o dodrţování nedělního klidu, obstarávání odbytu výrobků a o zákonnou úpravu vypisování nabídek práce a poskytování objednávek. Stát měl rovněţ podporovat zřizování učňovských, tovaryšských a mistrovských spolků. Obě teze ukázaly směr nové sociálně zaměřené cesty. Do té doby byla starost o sociální otázky z katolické strany povaţována spíše za péči o duši. Teprve Borské teze vedly k poznatku, ţe základy existujících problémů musí být odstraněny strukturálními změnami. Významný vliv při přípravě papeţské sociální encykliky Rerum novarum

27 Lev XIII. - Rerum novarum (1891) První sociální encyklika, ovlivněna Kettelerem a Vogelsangem; ; kombinace sociálního romantismu s opatrným přijetím trţního hospodářství Reakce na tzv. dělnickou otázku a rozvoj marxismu příliš pozdě Polemika se socialismem: obhajoba soukromého vlastnictví. Není zde zmínka o liberalismu ani o demokracii. Nezastupitelná úloha náboženství a církve: : vzbuzuje citlivost pro spravedlnost a lásku, vytváří potřebné sociální klima. Cesta k řešení: : apel na odpovědnost bohatých, státu, církve a dělníků ve svépomocných organizacích (odbory). Cíl: pokojné soužití ve vzájemné lásce a vstřícnosti 013 7

28 Sociální dokumenty katolické církve 1. fáze příprava a úvodní formulace: Lev XIII., encyklika Rerum novarum (1891). fáze formulace základních principů (solidarita, subsidiarita) a konfrontace s totalitními systémy: Pius XI., encyklika Quadragesimo anno (1931) Pius XII., rozhlasová poselství 3. fáze koncilová (dialog se světem, přijetí lidských práv): Jan XXIII., encyklika Mater et Magistra (1961) Jan XXIII., encyklika Pacem in terris (1963) II. Vatikánský koncil, konstituce Gaudium et spes (1965) Pavel VI., encyklika Populorum progressio (1967) Pavel VI., apoštolský list Octogesima adveniens (1971) 4. fáze učení Jana Pavla II.: Jan Pavel II., encyklika Laborem exercens (1981) Jan Pavel II., encyklika Sollicitudo rei socialis (1987) Jan Pavel II., encyklika Centesimus annus (1991) Benedikt XVI., encyklika Caritas in veritate (009) 013 8

29 Návrh třetí cesty Heinrich Pesch ( , 196, kněz - jezuita): návrh třetí cesty, solidaristický ekonomický systém instituce liberální společnosti transformované větším smyslem pro společenství, duchovní hodnoty a společný cíl. Encyklika Quadragesimo anno - Pius XI. ( ) 1939) 1931, 40. výročí RN, připravil Oswald von Nell-Breuning S.I. Ideály RN se neuskutečnily, naopak se prohloubily sociální konflikty a došlo k posílení socialistického hnutí vznikem SSSR. Zásadní odsouzení socialismu, liberalismu a individualismu. Návrh nového společenského řádu, vycházejícího ze stavovského systému solidarismus (tzv. třetí cesta) návaznost na sociální romantismus 19. stol. Argumentace rozumem a přirozeným zákonem, nikoli zjevením: principy by měly být přijaty nejen věřícími křesťany. Zdůrazňuje sociální odpovědnost církve a křesťanů, především v těchto oblastech: Dvojí povaha vlastnictví: soukromá a slouţící Správné přerozdělování kapitálu (úloha státu) Odproletarizování proletariátu: dělníci mají šetrností rozmnoţovat rodinné jmění Spravedlivá mzda Zavádí pojem sociální spravedlnost (Nell-Breuning), první vyslovení a definice principu subsidiarity (79), zákaz stávek (94) 013 9

30 Protiválečné dokumenty Pia XI. 1931: Non abbiamo bisogno proti násilnostem fašistického reţimu v Itálii 1937: Mit brennender Sorge reakce na represivní opatření v Německu, zejména nucení k členství v Hitlerjugend 1937: Divini Redemptoris systematická kritika komunismu

31 Vliv prvních sociálních encyklik Inspirace pro vytváření legislativy evropských států. Výslovně se k jejich principům přihlásili tvůrci poválečné obnovy Německa (tzv. sociální trţní hospodářství ) kancléř, zakladatel CDU Konrad Adenauer ( ) a ministr hospodářství (později kancléř) Ludwig Erhard ( ). Tím, ţe jejich principy z velké části přijaly za své demokratické kapitalistické státy (západní Evropa, severní Amerika), zmenšil se prostor pro vytváření tzv. třetí cesty. Prohloubení izolace Sovětského svazu a dalších socialistických států vzhledem k demokratickému západu a kultuře vycházející z křesťanských hodnot. V rozvojovém světě (zvl. s katolickou většinou) byly přijaty, ne však naplněny absence institucí potřebných k jejich realizaci. Doktrína je správná, ačkoliv neúplná, avšak učení o institucích je nejisté. (Novak 164)

32 Jan XXIII.: otevření církve světu 1961: Mater et Magistra,, 70. výročí RN Obrací se ke všem lidem, ne jen k odborníkům. Argumentace empiricko-sociologická, ne jen teologická Jako první z papeţů výslovně podporuje koncepci liberálních institucí: lidských práv a hospodářského rozvoje. Zabývá se novými tématy: zemědělství, sociální rozdíly mezi vyspělými a rozvojovými státy (inkulturace, populační exploze), politika na globální úrovni. Metodika tří kroků: vidět, posoudit, jednat (36)

33 Pacem in terris (1963) První monotematická sociální encyklika - o otázce světového míru v době jeho váţného ohroţení: stavba berlínské zdi, kubánská krize. Základní lidská práva (VDLP) musí být uplatňována na úrovni zákonodárství uvnitř států i v jejich vzájemných vztazích

34 . vatikánský koncil Konstituce Gaudium et spes (Radost a naděje, 1965) 1. část: znamení doby, vztah pozemského pokroku k růstu Boţího království. část některé konkrétní problémy: Manţelství a rodina Kultura Etika hospodářství Politické společenství Mír a budování mezinárodního společenství Shrnuje vše, co bylo na tato témata dosud řečeno

35 Pavel VI. ( ) Prodal tiáru (prodána v Americe, výnos určen potřebným (chudým). Je uchována v chrámu Neposkvrněné Panny Marie ve Washingtonu) Dokončil druhý vatikánský koncil Vydal encykliku Humanae vitae (1968) Zrušil exkomunikaci konstantinopolského patriarchy

36 Sociální dokumenty Pavla VI. 1967: encyklika Populorum progressio Téma: sociální konflikty na globální úrovni, hledání řešení problému nerovnosti mezi vyspělými a rozvojovými státy. Úhel pohledu: svět je nemocný; chudé národy světa s hněvem povstanou proti bohatým; je třeba hledat nové formy světové vlády. Důrazy: vzdělání alfabetizace, demografický růst (zdůraznění svrchovaného práva rodičů rozhodovat odpovědně o počtu dětí; není zde zmínka o antikoncepci před vydáním HV), založení komise Iustitia et Pax (5) a Caritas Internationalis (46); dialog mezi kulturami a inkulturace; omluva za nedostatečnou inkulturaci historických křesťanských misií (1) 1971: Octogesima adveniens, list papeţe předsedovi Iustitia et pax k 80. výročí RN. Aktuální otázky: Urbanizace, diskriminace, demografický růst, média, ekologie Marxismus: rozlišení různých proudů, zásadní odsouzení (souvislost s teologií osvobození) Aktivní zapojení křesťanů do politické činnosti, legitimní pluralita

37 Jan Pavel II. ( ) Polák, první neitalský papeţ po 450 letech. Přispěl k destrukci komunistického reţimu. Vydal tři důleţité sociální encykliky. Blahořečil Matku Terezu

38 Laborem exercens 1981, první z trojice velkých sociálních encyklik Jana Pavla II., k 90. výročí RN, Nová forma: podrobný biblicko-teologický výklad; těţko přístupné neodborníkovi Téma: práce, důraz na její subjekt člověka Myšlenka, kterou zformuloval uţ v roce 1861 americký prezident Abraham Lincoln: Práce předchází kapitál a je na něm nezávislá. Kapitál je pouze plodem práce a nikdy by neexistoval, kdyby neexistovala nejprve práce. Nová perspektiva: spiritualita práce (stvoření, jeţíš jako dělník, kříţ jako obraz práce )

39 Solicitudo rei socialis Encyklika Jana Pavla II., let po PP Reakce na stálé prohlubování ekonomických a sociálních rozdílů mezi rozvinutým a rozvojovým světem Povinnost církve a křesťanů angaţovat se pro chudé Témata: vzdělání, diskriminace, vykořisťování, lidská práva, ekologie, lidský rozvoj (rozbor problémů ve světle teologie)

40 Centesimus annus Encyklika Jana Pavla II. Ke 100. výročí RN, 1991 Reflexe událostí roku 1989: zánik komunismu prokázal pravdivost základních principů SNC, ale nově nastupující globální kapitalismus je nutné stavět na mravních principech Poprvé se církevní autorita staví výslovně na stranu trţní ekonomiky, odmítá tzv. třetí cestu. Základ: soukromé vlastnictví a univerzální určení statků

41 Benedikt XVI. Joseph Ratzinger

42 Deus caritas est První encyklika papeţe Benedikta XVI., 006 Biblický a teologický rozbor pojmu láska Jako nutný doplněk sociální nauky církve zdůrazňuje povinnost charitativní práce I v nejlepším politickém a sociálním systému bude vţdy existovat bolest, samota, vyloučení ze společnosti na ně církev a křesťané reagují pomáhající láskou 013 4

43 Dva rozměry diakonie (DCE 9) Poměr mezi úsilím zaměřeným k vytváření spravedlivějšího uspořádání státu a společnosti na jedné straně a charitativní aktivitou na straně druhé: Sociální nauka církve: Bezprostřední úlohou církve není utváření spravedlivých struktur, protoţe to přísluší sféře politiky, V dané věci má úloha církve zprostředkující roli, protoţe jí náleţí přispívat k očišťování rozumu a k probouzení mravních sil,, bez nichţ spravedlivé struktury nelze budovat a bez nichţ tyto struktury nemohou dlouhodobě působit. Bezprostřední působení při utváření spravedlivého uspořádání společnosti je přednostně věcí laiků. Jako občané státu jsou povoláni k tomu, aby se osobně podíleli na veřejném ţivotě. Charitativní činnost: Charitativní organizace církve představují naproti tomu opus proprium, tedy úlohu, která je církvi přiměřená a na jejímţ naplňování se církev pouze nepodílí, nýbrţ jedná jako přímo odpovědný subjekt a koná při tom to, co odpovídá její vlastní povaze. Církev nemůţe být nikdy zproštěna úkolu uplatňovat lásku (caritas)) ve formě organizované aktivity věřících. Zároveň platí, ţe nikdy nenastane situace, v níţ by nebylo třeba lásky (caritas)) kaţdého jednotlivého křesťana, protoţe člověk kromě spravedlnosti bude vţdycky potřebovat lásku

44 Caritas in veritate Sociální encyklika Benedikta XVI., Láska v pravdě: encyklika o integrálním lidském rozvoji v lásce a v pravdě; moţnosti a meze rozvoje jednotlivého člověka i celých národů; aktualizace sociálně-etických principů pro současnou situaci světa. Témata: Ekonomie: etika podnikání, odpovědnost finančního sektoru, nová úloha odborů Kultura: přístup ke vzdělání, absolutní nárok techniky, převaţující technicistní mentalita, moc médií Etika: obrana lidské důstojnosti od početí pro přirozenou smrt, otevřenost vůči ţivotu, právní systémy a koncept práv a povinností Globalizace: migrace, mezinárodní rozvojová pomoc, ochrana ţivotního prostředí, energetická otázka Politika: princip společného dobra, spolupráce věřících a nevěřících, význam občanské společnosti, úloha neziskového sektoru, reforma OSN

45 Papež František

46 Sociální pastýřské listy Aplikace SNC na konkrétní situaci v jednotlivých státech Rakousko 1990 Maďarsko 1996 Německo 1997 Česko: Pokoj a dobro,

47 Autoři a adresáti sociálních dokumentů církve Kdo píše církevní sociální dokumenty? Vycházejí ze zkušeností křesťanského sociálního hnutí Podklady připravují odborníci (např. QA Oswald von Nell- Breuning) Definitivní znění autorizuje papeţ jako nejvyšší závazná autorita v katolické církvi Komu jsou určeny církevní sociální dokumenty? Politikům jako morální kritéria pro vytváření sociální legislativy Podnikatelům jako směrnice pro jednání se zaměstnanci Odborníkům v oblasti etiky, politologie, sociologie Všem občanům jako orientace pro volební rozhodování a pro komunikaci s politickými a ekonomickými institucemi

48 Kritika katolické sociální nauky Hlavním jejím nedostatkem je, ţe dosud není dostatečně pozitivní. Je jasnější v tom, co zavrhuje, neţ v tom, co vychvaluje. Největší nedostatky má ve své vizi institucí. Je to velké selhání v teorii sociální spravedlnosti, protoţe sociální spravedlnost musí znamenat budování institucí, pokud chce udělat víc, neţ jen velebit určité osobní ctnosti. (Michael NOVAK, Katolické sociální myšlení a liberální instituce, s. 56)

49 Iustitia et Pax Rada Iustitia et Pax, Česká republika je orgánem České biskupské konference dle článku 6 Stanov ČBK. Rada navazuje na poslání a cíle Papežské rady pro spravedlnost a mír a uplatňuje myšlenky tohoto poslání v České republice. Rada se zabývá dodržováním lidských práv v České republice i ve světě a vystupuje proti jejich porušování. sleduje sociální, ekologické a společenské problémy české společnosti, předkládá jejich analýzy a usiluje o hledání takových přístupů k jejich řešení, která nezesilují napětí mezi společenskými skupinami. seznamuje veřejnost se sociálním učením církve. Předsedou Rady je biskup Václav Malý

50 V V soupeření mezi "eurooptimisty"" a "euroskeptiky" zaniká debata o dalším směřování společného soužití v Evropě Debatu o společných evropských vizích, zdá se zcela zastínilo řešení dílčích praktických otázek. Bez široké shody na základních východiscích a dlouhodobých vizích, budou ale sebelépe míněné dílčí kroky často vnímány jako diskutabilní a nedostatečně legitimní. Jizvy mezi vráskami V V našem kulturním prostředí je takřka neuvěřitelné, ţe podle některých výzkumů se více neţ čtvrtina starých lidí setkává s různými formami domácího násilí a 13% tázaných dokonce přiznalo fyzický útok ze strany rodinných příslušníků. Jak to a proč se o tom nemluví? Nikdy neubližuj vdově ani sirotku [Exodus ;1] Důchodová reforma zaujala významné místo ve společenské rozpravě těchto dnů. Není se co divit, je to téma mimořádně významné a čím déle je odkládané, tím nesnadněji se hledají východiska a dohoda je stále obtíţnější. Je však mimořádně smutné, ţe ony odklady a probíhající spory navíc prodluţují takřka neúnosně jedno zanedbání, kterého se dopouštíme na určité části těch, kdo jinak od pradávna poţívali ve společnosti zcela zvláštní ochrany. Nejsme a nebudeme tu sami Naše země přestala být stejnorodým ostrůvkem v moři evropských národů. Od roku 1990 se celkový počet cizinců u nás zvýšil více neţ desetkrát a dosáhl celkového počtu kolem 450 tisíc, tedy zhruba 4,5 % zastoupení v populaci. Je vysoce pravděpodobné, ţe tento vývoj bude nadále pokračovat. Chudoba škodí i naší duši K K Evropskému roku boje proti chudobě a sociálnímu vyloučení

51 Pokoj a dobro List k sociálním otázkám v České republice k veřejné diskusi, Název: oblíbený pozdrav Sv. Františka z Assisi. Stanovisko křesťanských církví v ČR, vypracované z pověření České biskupské konference a Ekumenické rady církví. Autorský tým: Prof. Lubomír Mlčoch, děkan Fakulty sociálních věd UK (vedení) Prof. Zdeněk Kučera, HTF Prof. Jakub Trojan, ETF Odborníci z katolické církve

52 Obsah listu Východisko: po deseti letech transformace jsou v našem politickém, hospodářském a sociálním ţivotě závaţné chyby jako důsledek nedostatečného důrazu na jejich etickou dimenzi. Na to chtějí křesťané upozornit a zároveň navrhnout moţnosti, jak tuto situaci změnit. Dědictví minulosti Kritické zhodnocení dosavadní hospodářské transformace Aplikace křesťanských principů na některé důleţité oblasti: sociální rozměr ekonomiky, obnova právního řádu a růst k odpovědnému občanství, problém práce a nezaměstnanosti, humánní ekologie, rodina, vzdělání, média

53 Veřejná diskuse Cíl listu Pokoj a dobro: Motivovat věřící křesťany, aby se kvalifikovaně angaţovali v sociální oblasti Informovat veřejnost o existenci vyspělé sociálně-etické reflexe v křesťanských církvích a pozvat ji ke spolupráci Vyvolat veřejnou diskusi na sociálně etická témata Veřejná diskuse byla realizována v následujících dvou letech formou tiskových konferencí, přednášek, rozhlasových informací, školení, odborných konferencí, besed ve školách, farnostech a sborech, internetových diskusí, článků v časopisech, dopisů apod. Výsledky veřejné diskuse shrnuje dokument Ţeň veřejné diskuse k listu Pokoj a dobro (00), který je zároveň reakcí autorského týmu na podněty, kritiku a otázky. Adresné kapitoly: Naléhavě do vlastních řad Otevřeně k občanské společnosti a její politické reprezentaci Vedoucím osobnostem a vůbec všem v podnikání a finančnictví, s apelem na rozum

54 Dědictví minulosti Reflexe minulosti je zkoumáním znamení času a hledáním cest ke spravedlivému uspořádání společnosti. Proto nelze udělat za minulostí tlustou čáru. Církev přijímá svůj díl odpovědnosti za odcizení části obyvatelstva od křesťanské víry (zvláště v době austrokatolicismu) za to, ţe nenašla odpověď na myšlenky osvícenství, a tak ztratila kontakt s aktuálním společenským děním za opoţděné a nedůsledné řešení dělnické otázky skandál 19. století (Pius XI.) Dosud nedořešeným tématem je touha po kolektivní odvetě po. světové válce, která vedla k divokému odsunu Němců ani církev neměla odvahu postavit se proti tomu. Doba komunismu byla spojena s pronásledováním křesťanů, které vedlo k prohloubení víry a k ekumenickému sblíţení církví. Po roce 1989 jsou bratrské vztahy mezi našimi církvemi tak dobré, jako nikdy v minulosti nebyly. Zároveň ale mnoho křesťanů (včetně církevních představitelů) nerozpoznalo nebezpečí komunistické ideologie a spolupracovali s reţimem s tím se církve dodnes otevřeně nevyrovnaly. Naším dědictvím je zmatek v hodnotách, malá odolnost vůči ideové manipulaci a oslabená mravní integrita

55 Listopadové události roku 1989 a období transformace Rozpad komunistického bloku patří ke klíčovým událostem 0. století. Snadnost, rychlost a nenásilnost změn všechny zaskočila, odborníci nebyli schopni je předpovědět. Věřící lid je interpretoval jako Boží zásah do lidských dějin (svatořečení Aneţky české). V ekonomické transformaci po pádu komunismu byl podceněn morální rozměr fundamentalistický liberalismus zaměřený na zisk bez sociální odpovědnosti se stal náhradním náboţenstvím a vedl k provázání politických špiček s organizovaným zločinem. Transformace není jen ekonomickou záleţitostí, jde o celostní úkol o více dimenzích: kultivace právního a morálního řádu, budování občanské společnosti, modernizace hospodářství i státní a veřejné správy, obnova kulturní a duchovní dimenze člověka

56 Problém právní kontinuity Přílišná právní i politická kontinuita s minulým režimem byla a je zátěţí. Nesouhlas se zásadou, ţe aktéři zločinů mohou být souzeni pouze na základě zákonů své doby, které byly často v rozporu s nadřazenými mezinárodními právními normami (zejména Helsinské protokoly 1975, ratifikovány československým parlamentem 1976). Nepodařilo se vytvořit pevný právní řád, právo je odděleno od morálky. Členové Československého helsinského výboru (zal ) se soustředili zejména na rozpory řady zákonů, např. zákona shromaţďovacího a sdruţovacího, trestního zákona a dalších právních norem s principy lidských práv, jak byly formulovány v Mezinárodním paktu o občanských a politických právech a v Mezinárodním paktu o hospodářských, sociálních a kulturních právech (OSN, 1966), které byly rozpracováním známé Všeobecné deklarace lidských práv (OSN, 1948), a které z podnětu Konference o bezpečnosti a spolupráci v Evropě (Helsinky, 1975) kupodivu formálně přijal i československý komunistický stát

57 Obnova právního řádu V komunistickém reţimu převládlo formální pojetí práva: litera zákona a jeho účelový výklad se stal vším. Zákonodárci i soudci přestávali být schopni samostatně aplikovat obecně etické i právně etické principy na sporné kauzy své doby: Je tedy nutno usilovat o návrat přirozeného práva do právní teorie a praxe, aby se odstranila mezera mezi literou zákona a duchem, jeţ činí naše pozitivní právo defektním. (PD 6) Co je legální,, nemusí být legitimní: k legitimitě je totiţ třeba i souladu s přirozeným právním cítěním, vlastní tradicí i mezinárodně uznávanými zvyklostmi, s obecnou a právní etikou (PD 7). Přebujelé právní předpisy v rozporu s principem subsidiaritiy (příklady ze školství: data absolutorií, termín platby školného ); nutnost dalších úřadů a úředníků podstatou jejich funkce je však sluţba občanům. S rychlostí právních změn klesala vynutitelnost a vymahatelnost práva, soudní řízení se protahovalo. To však vede k dalšímu bezpráví (klesá objasněnost trestné činnosti kolem 0%). Je třeba jasně oddělit moc zákonodárnou, výkonnou a soudní a zabránit kariérismu, úplatkářství a propojování státní moci se strukturami zločinu

58 Trh jako všelék a trh jako spása? Ekonomické hodnoty nesmějí být postaveny na vrchol pyramidy cílů. Teoretická ekonomie traktuje trh jako hodnotově neutrální prostředek, který jen realizuje to, co si suverénní spotřebitelé na trhu přejí. V tomto pohledu ţádné ekonomické hodnoty nebo cíle vposledku ani neexistují tudíţ uvedené tvrzení listu se kritikům jeví jako technická chyba autorů. Hospodářství však není oblastí izolovanou od ţivota společnosti, naopak, má na něj dalekosáhlý vliv. Neviditelná ruka trhu vede i v té nejčistší teorii k harmonii všeobecného blahobytu jen za velice speciálních předpokladů dokonalé a čisté konkurence. Nejsou-li tyto předpoklady splněny, optimum nejlepšího z moţných světů se ztrácí. O to, aby se zázrak trhu dostavil a měl šanci dlouhodobé prosperity, je nezbytná role státu, a to i v dnešním světě. Historie je plna dokladů selhání jak trhu, tak státu, a přesvědčivě ukazuje, ţe ekonomie s pouhým sobectvím nevystačí. Nelze očekávat prosperitu v hospodářství, které není postaveno na pevném právním a morálním řádu (Ţeň 4). Trh můţe dobře fungovat jen v etickém prostředí a to si jen trh sám nevytvoří. Účastníci by měli respektovat hodnoty čestnosti, poctivosti, lidské důstojnosti, řídit se zlatým pravidlem, etickou maximou: Co chceš, aby jiní činili tobě, to čiň i ty jim. Soubor občanských ctností tvoří tzv. sociální kapitál. Řada sektorů je svou povahou neredukovatelná na pouhou hru nabídky a poptávky (věda, kultura, školství, sociální sluţby, zdravotnictví, ale také ţelezniční a silniční doprava)

59 Sociální stát Nejblíţe ke křesťanskému sociálnímu učení má koncepce sociálního trţního hospodářství v poválečném Německu. Toto pojetí dnes vede k nebezpečí zaopatřovacího státu, je třeba ho reformovat. Klíčem je zdůraznění principů odpovědnosti a subsidiarity subsidiární sociální stát : Subsidiární sociální stát vychází ze zkušenosti, ţe legitimita sociálního státu postavená na poţadavku společného dobra musí být vázána jeho subsidiaritou. Dávky poskytované subsidiárním sociálním státem musí pro podporovaného znamenat pomoc ke svépomoci, povzbudit a podporovat jeho ochotu k individuálnímu úsilí a výchovu k odpovědnosti za sebe a za své blízké. Stát nemá jednotlivci odnímat iniciativy, které jsou nutné ke zdaru jeho ţivota. V tomto smyslu jsou aktivity sociálního státu podrobeny trojímu omezení: principům právního státu, principu subsidiarity a článkům základních lidských práv a svobod. (Ţeň 9)

60 Občanská společnost Zděděný zaopatřovací (paternalistický) stát není sociálním státem v pravém smyslu, protoţe nenechává občanovi svobodu k vlastnímu rozhodování a rozvoji. Církev podporuje vznik, rozvoj a kultivaci nestátních a veřejnoprávních útvarů (obce, města, korporace, nadace, občanská sdruţení, obecně prospěšné společnosti apod.). Občanská společnost je abstraktní pojem, zahrnující veškeré organizace, sdruţující občany na dobrovolné bázi. Vymezit ji lze také jako organizované aktivity občanů, které nejsou spojeny se státními strukturami nebo komerčními organizacemi. Tento termín je pouţíván především v teoretických pracích, zatímco autoři empirických studií častěji uţívají přesně vymezených pojmů nevládní neziskové organizace (NGOs)) nebo třetí sektor, které ale zahrnují jen část organizací, tvořících občanskou společnost. (Wikipedia) Pojmem občanská společnost můţeme nazývat: nevládní neziskové organizace zájmové skupiny obchodní sdruţení náboţenské organizace některá profesní sdruţení Podmínkou tvoření občanské společnosti není jen otázka finanční, ale hlavně vnitřní přesvědčení lidí, ţe lidské důstojnosti více odpovídá přebírání starostí o sebe a o druhé neţ pasivní očekávání pomoci odjinud

61 Člověk ve světě práce Podnikatel je organizátor, koordinátor, člověk, který tvoří věci nové: pozitivní privatizační a restituční příběhy (podnikatelé, kteří s vyuţitím restituovaného majetku nebo zahraničního kapitálu zakládali a odpovědně rozvíjeli nové podniky). Privatizace pro pouhé osobní obohacení nebyla řešením. Korupční jednání spojené s tunelováním je hluboce nemorální a zavrţeníhodné. Vysoká nezaměstnanost je společenským zlem, neboť je narušována lidská důstojnost nezaměstnaných (sociální izolace, pocit bezvýznamnosti) tvorba nových pracovních míst je proto zásluţná. Křesťanské církve jsou na straně těch, kdo jsou vytlačováni na okraj společnosti solidarita, charitativní činnost církví. Charita samotná však nestačí, je nutná také reforma institucí. Odbory jsou legitimní sloţkou společnosti. Takzvaná tripartita, v níţ jsou zástupci zaměstnavatelů, zaměstnanců a vlády, můţe napomáhat smírnému řešení konfliktů (PD 41). Demokratická kultura práce je alternativou a ekonomickou výzvou: spoluúčast zaměstnanců na rozhodovacích procesech, spoluvlastnický vztah zaměstnanců k podniku, celoţivotní vzdělávání

62 Humánní ekologie Populace roste v zemích, kde neroste spotřeba, spotřeba roste v zemích, kde neroste populace nerovnováţný a trvale neudrţitelný vývoj (PD 44). Je třeba více dbát na KVALITU ţivota neţ na KVANTITU spotřeby. Je třeba i u nás váţně uvaţovat o tzv. ekologické dani. Jde o to, aby např. účastníci silniční dopravy, ale i další znečišťovatelé přírody, nesli náklady spojené s negativními účinky svých aktivit. (PD 47) Křesťané mohou a mají přijmout roli průkopníků skromného ţivotního stylu. Je nutné, aby v křesťanských církvích rostla ekogramotnost. (Ţeň ) Ekonomie dobrovolné skromnosti, sluţby a dávání. Příkladné osobnosti: František z Assisi Jan Ámos Komenský Teilhard de Chardin Josef Vavroušek kultura 013 6

63 Dobrovolná skromnost Omezit nadměrné uţívání osobních aut (- sníţení produkce oxidu uhličitého) Neplýtvat potravou (- omezení nadváhy) Neničit faunu a flóru (- zachování biodiverzity)

64 Rodina, vzdělání, média Rodina je v situaci váţného ohroţení, společnost by měla vytvářet podmínky pro její stabilitu (zaměstnání by nemělo být upřednostňováno před rodinným ţivotem, finanční podpora početných rodin apod.). Představa, ţe pracovní poţadavky se týkají hlavně muţů a poţadavky rodinné hlavně ţen, není oprávněná. Je na muţích, aby si nově uvědomili své role v manţelství (PD 50). Vzdělání by se mělo stát společenskou prioritou, důraz na celoţivotní vzdělávání. Finanční politika a státní byrokracie často vedou k opouštění humanistických ideálů ve vzdělávání (PD 53). Význam církevního školství! Rizika zneuţití masové komunikace: násilí, vulgárnost, reklama, vyvolávání zbytečných potřeb; nutnost posílit a profesionalizovat křesťanská média

65 Závěr Úkolem křesťanů a církví je ukazovat lidem duchovní a transcendentní hodnoty. Vůči strukturálnímu zlu nesmějí křesťané mlčet znamenalo by to jejich spoluvinu. Svoboda neznamená svévoli, ale mravní úkol. Křesťanská sociální etika jako alternativa současných trendů: nebojme se jít proti větru. Páteří křesťanského sociální učení jsou myšlenky o důstojnosti kaţdého člověka, o solidaritě a subsidiaritě, o společném dobru, o spoluúčasti člověka na ekonomických procesech, v nichţ můţe rozvíjet i svou osobnost, o svobodě a nezcizitelných lidských právech. Všechny tyto myšlenky jsou v harmonii se Všeobecnou deklarací lidských práv i s odpovídajícími lidskými povinnostmi. Patří k nim dále sociálně odpovědné vlastnictví, svoboda podnikání a sociálně orientované trţní hospodářství, jemuţ nechybí respekt k právu a etickým principům. Odtud čerpáme inspiraci i pro tvorbu pracovních alternativ, projektů a vizí v oblasti sociálního, ekonomického i politického ţivota. Odtud čerpáme inspiraci i sílu k tomu, abychom vyslovili jasné ano a jasné ne k nejrůznějším společenským jevům. (PD 65)

66 Žeň veřejné diskuse k listu Pokoj a dobro roky po vydání listu: 00. Reakce na kritiku, rozvinutí některých myšlenek: Je naše situace skutečně tak negativní? Hledání post-materialistického ţivotního stylu Struktury zla skutečně existují, jsou spojeny s odpovědností konkrétních osob Evropská unie jako velká příleţitost Demokratický kapitalismus potřebuje etické a duchovní základy

67 Křesťanská sociální etika Sociální nauka církve Individuální/sociální etika Dobré/spravedlivé Sociální otázka Marxismus Borské teze Klíčová slova Osobnosti: Robert Lamennais, Wilhelm von Ketteler, Karl von Vogelsang, Karl Marx, John Stuart Mill, Adolf Kolping, Jan Bosco Papeţové: Lev XIII., Pius XI., Pius XII., Jan XXIII., Pavel VI., Jan Pavel II., Benedikt XVI