LITOVELSKÉ POMORAVÍ. CHRÁNùNÁ ÚZEMÍ âr OLOMOUCKO

Transkript

1 LITOVELSKÉ POMORAVÍ CHRÁNùNÁ ÚZEMÍ âr OLOMOUCKO

2 Olomoucko CHKO LITOVELSKÉ POMORAVÍ Severní ãást CHKO Litovelské Pomoraví. Na pfiedcházející stranû: Pfiirozenû meandrující níïinn tok fieky Moravy s v vraty a naplaveninami. Chránûná krajinná oblast Litovelské Pomoraví byla zfiízena dne 5. listopadu 990 vyhlá kou ministerstva Ïivotního prostfiedí ã. 464/990 Sb. v údolní nivû fieky Moravy mezi Olomoucí a Mohelnicí. Ve stfiedu CHKO leïí starobylé královské mûsto Litovel, které jí propûjãilo své jméno. Z celkové rozlohy 96 km zaujímají lesy 56 %, zemûdûlská pûda 7 % (louky 9,5 %), vodní plochy 8 %, zastavûné a ostatní pozemky 9 %. Nadmofiská v ka Litovelského Pomoraví se pohybuje od 0 m n. m. (koryto fieky Moravy v Olomouci) do 345 m n. m. (Jelení kopec). Chránûná krajinná oblast je rozsáhlé území s harmonicky utváfienou krajinou, charakteristicky vyvinut m georeliéfem, znaãn m podílem pfiirozen ch ekosystémû lesních a trval ch travních porostû, je hojnû porostlé dfievinami. Dochovaly se tu památky prehistorického osídlení. Poslání CHKO je dvojí. Jednak ochrana pfiírody a krajiny v mimofiádnû cenném území, jednak zaji tûní ekologicky vhodného hospodáfiského vyuïívání krajiny a postupná obnova jejich hodnot, vzhledu a jejích typick ch znakû. Chránûná krajinná oblast má tedy kromû vlastní ochrany pfiírody dûleïité poslání ve vytváfiení optimální ekologické funkce krajiny. Prioritnû se uplatàují metody aktivní ochrany pfiírody a odborné péãe o krajinu. Litovelské Pomoraví je územím, které bylo od nepamûti ovlivàováno lidskou ãinností. Díky moudrosti na- ich pfiedkû a jejich citlivému pfiístupu ke krajinû se tu zachovalo na pomûrnû malém území mnoïství vzácn ch pfiírodních hodnot. Cílem správy CHKO je zachovat právû tento harmonick charakter kulturní krajiny v údolní nivû s pfiírodní fiekou a druhovû bohat mi luïními lesy a loukami, udrïet a po- 350 CHKO LM

3 CHKO Litovelské Pomoraví stupnû zlep ovat jejich nenahraditelné ekologické funkce. Morava se vûtví a meandruje v nivû mezi Mohelnicí a Olomoucí, obklopena nivními loukami a luïními lesy, kam se pfii vy ích prûtocích pfiirozenû rozlévá. Na severozápadním okraji CHKO se nachází vodomûrná stanice na Moravû v Moraviãanech, pozorující vodní stavy jiï od roku 897 (P = 558,8 km, Q a = 7,8 m 3 s ). Do Moravy v této oblasti ústí men í níïinné toky Rohelnice, Tfiídvorka, Benkovsk potok a Cholinka. Pod Moraviãany v ak do ní ústí fieka TfiebÛvka, pfiivádûjící sem dlouhodobû,70 m3 s a nad Olomoucí z levé strany Oskava s 3,68 m 3 s dlouhodobého prûmûrného prûtoku. Pfii jiïním okraji oblasti protéká soubûïnû s Moravou Ml nsk potok, oznaãovan také jako Malá Voda, níïe pak jako Stfiední Morava. U Chomoutova, Horky nad Moravou, Nákla amohelnice vznikly zaplavením prostor po tûïbû tûrkopísku pomûrnû rozsáhlé vodní plochy. Toto hydrologicky v znamné území zachytilo a transformovalo za povodnû CHKO LM 3 35

4 Olomoucko Orobinec sítinovit (Typha laxmannii). Pravidelné jarní povodnû jsou pfiirozenou souãástí funkce ekosystému v Litovelském Pomoraví. vroce 997 zhruba 70 mil. m 3 vody a pûsobí tedy jako pfiirozen polder (suchá nádrï). Neménû dûleïitá je akumulace podzemních vod, jeï zde vytváfiejí zdroje pitné vody. Ta je jímána zejména v okolí âervenky a Olomouce-âernovíru. V této ãásti nivy fieky Moravy nalezneme fiadu pozorovan ch vrtû základní sítû podzemních vod, napfi. u Mohelnice, Litovle nebo Olomouce. PfieváÏná ãást území je souãástí chránûné oblasti pfiirozené akumulace vod Kvartér fieky Moravy. Na území CHKO leïí u Mladãe krasové jeskynû. Klima oblasti je charakteristické mírn mi zimami i léty. V celoroãním prûmûru má území pomûrnû málo srá- Ïek (600 mm). Pro meteorologickou stanici v Olomouci se udává délka vegetaãního období 69 dnû a LangÛv de Èov faktor 73, coï znaãí semihumidní klima. Do sráïkov ch prûmûrû není ov em zahrnut sráïkov mûsíc ãervenec 997, kter byl, v pfiírodních podmínkách âeské republiky zcela mimofiádn, a zpûsobil katastrofální povodeà v povodí Moravy a Odry. Zregionálnû klimatologického hlediska patfií témûfi celé území CHKO do teplé klimatické oblasti T-, pouze malá enkláva Tfiesínského prahu patfií do klimatické oblasti mírnû teplé MT- (na prudk ch severozápadních svazích vápencového vrchu Tfiesína, kter ostfie ohraniãuje údolní nivu, se objevují inverzní polohy rostlinn ch spoleãenstev indikujících dokonce 4. vegetaãní stupeà podle Zlatníka). Litovelské Pomoraví se rozkládá vúdolní nivû fieky Moravy v severní ãásti Hornomoravského úvalu a jiïní ãásti Mohelnické brázdy. V razn geomorfologick pfiedûl mezi Hornomoravsk m úvalem a Mohelnickou brázdou tvofií tzv. Tfiesínsk práh. Hornomoravsk úval patfií do podsoustavy Vnûkarpatsk ch sníïenin, geomorfologické provincie Západní Karpaty, zatímco Mohelnická brázda je jiï souãástí jesenické podsoustavy v rámci geomorfologické provincie âeské vysoãiny. Litovelské Pomoraví tedy leïí na styku velmi starého geologického podloïí âeského masivu s mlad mi tfietihorními a ãtvrtohorními sedimenty. Základním geologick m rysem celého území je jeho kerná stavba. Geologické podloïí nivy tvofií pfieváïnû mocné vrstvy kvartérních tûrkopískû, v oblasti Tfiesínského prahu tûrkopísky pfiekr vají devonské vápence (tzv. pohfiben kras). V oblasti Doubravy jsou podloïím pfieváïnû kulmské droby a bfiidlice. 35 CHKO LM 4

5 CHKO Litovelské Pomoraví KRAJINN POKRYV Koncem miocénu a v pliocénu postihly území Hornomoravského úvalu, Tfiesínského prahu a Mohelnické brázdy nové kerné poklesy podél star ch sudetsk ch zlomû, které vyvolaly intenzivní sedimentaci pestrého souvrství, dosahujícího místy mocnosti m. Hlavním tokem území byla jiï tehdy fieka tekoucí ve smûru dne ní Moravy. Také hydrografická síè jejích poboãek se v té dobû shodovala s dne ním fiíãním systémem a vût ina hlubok ch údolí, jimiï vpadají do Hornomoravského úvalu, jiï existovala. Bûhem tvorby svrchnomiocenního aï svrchnopliocenního souvrství se stfiídaly klidné podmínky jezerní sedimentace fluviální nebo proluviální. Sedimenty v okolí Tfie tiny a Úsova jsou pravdûpodobnû mohutn m náplavov m ku- Ïelem pfiedchûdcû dne ní Doubravky arohelnice. Území Mohelnické brázdy bylo propojeno s Hornomoravsk m úvalem pfies Tfiesínsk práh údolím Moravy a sníïeninou mezi Moraviãany astfielicemi. Pliocenní v plnû Hornomoravského úvalu a Mohelnické bráz- CHKO LM 5 353

6 Olomoucko Pro kriticky ohroïenou blatnici skvrnitou (Pelobates fuscus) je typická vertikálnû zúïená zorniãka. eka Morava si razí cestu tûrkopískov mi sedimenty. dy jsou poru eny ãetn mi zlomy, které naru ují také nadloïní kvartérní sedimenty. Tektonické pohyby na tûchto zlomech dosud neustaly a v raznû ovlivnily rozloïení a mocnost kvartérních sedimentû v území CHKO Litovelské Pomoraví a v jeho okolí. Z dosud známého rozloïení nejstar- ích pleistocenních sedimentû vypl vá, Ïe odvodàování olomoucko-litovelské ãásti Hornomoravského úvalu smûfiovalo do velkého prûtoãného jezera na Pfierovsku. Do tohoto sedimentaãního prostoru v ak Morava pod Tfiesínsk m prahem smûfiovala dvûma rameny, která obtékala velk ostrov tvofien nynûj í Kfielovskou pahorkatinou a ãástí Stfiedomoravské nivy mezi Skrbení aolomoucí. Jedno rameno smûfiovalo od Litovle k Olomouci zhruba ve smûru nynûj ího toku Moravy, druhé vedlo Lutínskou brázdou pfies Senici na Hané a Lutín, ve smûru nynûj ího toku Blaty. Lutínskou brázdou protékala Morava je tû ve star ím rissu. Dá se pfiedpokládat, Ïe také Mohelnickou brázdu postihly na rozhraní pliocénu a pleistocénu podobné kerné poklesy jako Hornomoravsk úval, takïe mûla podobn geomorfologick v voj. Jak ve spodním miocénu, tak na rozhraní pliocén-pleistocén lze poãítat s podzemním odvodàováním Mohelnické brázdy do Hornomoravského úvalu soustavou prûtoãn ch chodeb ve vápencovém hfibetu Tfiesína i ve vápencovém podloïí údolí Moravy mezi imicemi a západním okolím Litovle. V chladném období mindel-risského interglaciálu dochází k dal í v znamné sedimentaãní fázi. Sedimenty této generace mají velké roz ífiení v pravobfieïní oblasti mezi Pfiíkazy a Litovlí, v levobfieïní oblasti mezi PÀovicemi a Litovlí a v území CHKO mezi Litovlí a Tfiesínsk m prahem. Mindelské tûrkopísky tvofií silnû zvodnûlé kolektory. Nedávno objevené tektonické deprese ve stfiední ãásti Mohelnické brázdy obsahují vydatné zásoby podzemní vody. Tyto objevy vyvolaly ekologicky problematickou investiãní v stavbu tzv. Vodovodu Pomoraví. Svrchní komplex kralické terasy se uloïil ve star ím rissu. Jeho povrch dosahuje v ek 0 m nad úrovní hladiny nynûj ích tokû. Pfii sedimentaci tohoto komplexu do lo v Mohelnické brázdû a Hornomoravském úvalu znovu k poklesûm a souãasnû k tvorbû rozsáhl ch náplavov ch kuïelû pfii vstupu poboãek Moravy do tûchto sníïenin. Velké kuïely, zãásti zasahující do území dne ní CHKO, vytváfiejí v Hornomoravském úvalu prakticky v echny pfiítoky Moravy z Úsovské vrchoviny anízkého Jeseníku. Náplavov kuïel Louãky, byl patrnû spolu s tektonick mi pohyby a mohutnou akumulací spra í pfiíãinou zániku ramene Moravy vlutínské brázdû. Pfieru ení sedimentace mezi star ím a mlad ím rissem dokazuje jednak tvorba parahnûdozemí na starorissk ch spra ích, jednak mohutná vlna eroze, která probûhla v dne ním údolí Moravy. Dosáhla hloubky kolem 5 m pod dne ní hladinu fieky, coï znamená, Ïe 354 CHKO LM 6

7 CHKO Litovelské Pomoraví se fieka do sv ch star ích nánosû zafiezala asi o 8 m. Interglaciál riss-würm byl v území CHKO a jeho okolí obdobím klidu ve fluviální sedimentaci, ale i ãasem v razné tektonické aktivity, která vedla k posunûm horninov ch ker; zároveà se fieky opût zahloubily do sedimentární v plnû o 3 m. Würmsk glaciál pfiinesl obnovení intenzivní fluviální a eolické sedimentace. Zatímco risské spra e jsou v území známé zatím jen z izolovan ch lokalit, würmské spra e dosahují mimofiádnû velkého rozsahu. V pravobfieïní oblasti Hornomoravského úvalu jsou uloïeny souvisle na v ech star ích formacích, takïe vût inou zakr vají relativní v kové rozdíly terasov ch systémû pfiedwürmského georeliéfu. V levobfieïní oblasti mají eolické sedimenty rovnûï velk rozsah, ale jsou tu spí- e rázu odvápnûn ch a pfieplaven ch spra ov ch hlín. eka Morava a její poboãky ve würmu vytvofiily sv mi fluviálními sedimenty tûrkové souvrství, které zaujímá velkou ãást dne ní CHKO. Mezi Olomoucí a Pfiíkazy nasedají na uloïeniny svrchnomiocenního-svrchnopliocenního souvrství. Mezi Pfiíkazy a Litovlí tvofií aï takfika k v chodnímu okraji Tfiesínského prahu její podloïí usazeniny kralické terasy (spodní stupeà), mezi Horkou nad Moravou a Skrbení a místy i na Tfiesínském prahu i kulmské horniny. V okolí krasového pramene âerlinky byly pfii hydrogeologickém prûzkumu navrtány kulmské droby, intenzivnû zvûtralé aï rozloïené do hloubky nûkolika desítek metrû. Tfiesínské bradlo devonsk ch vápencû s nivou bezprostfiednû souvisí. Tzv. pohfiben kras v oblasti Tfiesínského prahu je pfiímo pfiekryt holocenní nivou fieky Moravy. Je souãástí rozsáhlého krasového území, tradiãnû oznaãovaného jako Severomoravsk kras, jehoï vût í ãást se rozkládá v Bouzovské vrchovinû. Soubor povrchov ch a podzemních krasov ch tvarû a jevû je vázán na pásmo devonsk ch vápencû, které se mezi Konicí a Mladãí vynofiují jako pruh na povrchu izolovan ch ostrovû orientovan ch od JZ k SV. Na Tfiesínském prahu se vápence nofií pod pliocenní a kvartérní usazeniny, ale v jejich podloïí pokraãují na dnû Hornomoravského úvalu dále k severov chodu. Pfied v stavbou dálnice Olomouc Mohelnice byl povrch nivy na v chod od imic poset depresemi sufózních neboli aluviálních závrtû, které mûnily svou polohu a krátce po svém vzniku samovolnû zanikaly nebo byly umûle zaváïeny odpadov mi materiály. Za vy ích vodních stavû byly zvodnûlé, pfii sníïení hladiny fieky vysychaly. lo tedy o rozpt lené periodické krasové prameny typu estavel, které svou hustotou na Tfiesínském prahu mûly evropskou prioritu. Po vybudování dálnice tyto jevy zanikly. Souãástí krasu Tfiesínského prahu je pohfiben kras, kter vznikl pfiekrytím vápencového hfibetu sedimenty fieky Moravy. Vrcholová ãást vápencového hfibetu probíhá vcelku 0 m pod nynûj ím povrchem nivy, ale na tfiech místech se pfiibliïuje k tomuto povrchu aï na 4 m. Necelé 3 m pod skalním povrchem toho hfibetu probíhá od JZ k SV (ve smûru hfibetu) jeskynní soustava, vyplnûná v plném profilu vodou, vyïivující zakryt krasov pramen âerlinky a patrnû i StruÏky. Testy s barvivy a radioizotopy prokázaly, Ïe jeskynû drénuje ponorné vody praàku a Javofiíãky vzdálen ch asi km vzdu nou ãarou od prameni tû. KorhoÀova louka v PR Plané louãky s typickou vegetací mokfiadních luk. CHKO LM 7 355

8 Olomoucko Vatovec obrovsk (Langermannia gigantea). Jarní aspekt se snûïenkou podsnûïníkem (Galanthus nivalis) v luïním lese argoun (PR Litovelské luhy). PrÛmûrná mocnost souvrství písãit ch tûrkû nivy je kolem 4 m, maximální aï 6 m. tûrky jsou vût inou hrubozrnné, velikost valounû kolem 5 6 cm, ale dosahuje aï 0 cm. Valouny tvofií kfiemen, krystalické horniny ave srovnání se star ími terasov mi stupni vût í podíl kulmsk ch hornin. Také krystalick ch hornin je více, zejména pod ústím pfiítokû Moravy, které tekou z okrajov ch vrchovin. Ve tûrkovém souvrství Moravy lze rozli it celkem tfii stupnû tûrkopískû. Dva niï í lemují v úzk ch pruzích dne ní fieãi tû ve v kách,5 m a,5 m nad hladinou fieky. Nejvy í stupeà je v relativní v ce 3,5 4,5 m a b vá obvykle pokryt holocenními povodàov mi hlínami, mnohde o mocnosti aï 3 m. NiÏ í stupnû jsou pokryty písãit mi hlínami jen v místech vzdálen ch od fieãi tû. Pro nivní pûdy Litovelského Pomoraví (tzv. fluvizemû) je typické naru- ování procesu akumulace humusu záplavami, fluviální ukládání zemin, zv ená hladina podzemní vody a její periodické kolísání v závislosti na prûtocích v fiece. Pfiirozená tvorba nivních pûd je v Litovelském Pomoraví stále Ïiv m jevem a pfiedstavuje dnes jiï ojedinûl pedologick a krajinnû-ekologick fenomén a základní podmínku existence dynamické sukcesní série nivních geobiocenóz. Poãátek sedimentace povodàov ch hlín nastal na závûr atlantiku. Rozbory fosilní flóry svûdãí o tom, Ïe obnaïen tûrkov a ãlenit povrch tûrkového souvrství nivy se na mnoha místech udrïel je tû v dobû hradi tní na poãátku raného stfiedovûku. Niva netrpûla vût ími záplavami a byla pomûrnû dobfie obyvatelná. Povrch nivy pokr valy velmi rozvolnûné porosty dfievin nezaplavovaného tvrdého luhu, trvale silnû ovlivàované antropogenním tlakem (zdroj dfiíví, intenzivní pastva a sbûr ÏaludÛ, letniny atd.). Niva a vodní tok slouïily jako komunikace v krajinû. Toky a mrtvá ramena byla lemovány úzk mi bfiehov mi porosty vrb, ol í a topolû. Na spra ov ch okrajích nivy se prostíraly rozvolnûné dubohabrové háje. V období Velké Moravy existovaly pfiímo v nivû velké sídelní aglomerace mûstského typu. Hlavní sedimentace mlad ch povodàov ch hlín zaãala aï s rostoucím osídlením v prûbûhu mlad í doby hradi tní a vrcholila s rozvojem kolonizace ve. století. Niva se zaãínala pfii zá- 356 CHKO LM 8

9 CHKO Litovelské Pomoraví plavách zaná et mnohametrov mi vrstvami povodàov ch hlín, sídla byla pfiesunuta na její okraj mimo dosah ãast ch záplav, povodàové hlíny zarovnávaly pûvodní ãlenit tûrkopískov povrch. Tvrd luh charakteru jilmov ch doubrav v nivû ustupoval vlivem zvy ujících se záplav, prosazovaly se porosty topolov ch doubrav a mûkkého luhu, sná ející záplavy. Krátkou pfiestávkou v ukládání povodàov ch sedimentû byl konec 5. století a. polovina 6. století, kdy se pfii vrcholu teplotního klimatického optima tvofiila v nivû svrchní fosilní pûda pfii zmírnûní povodní. S nástupem novovûku a ochlazením se opût rozbûhlo ukládání povodàov ch hlín aï do vodohospodáfisk ch úprav tokû ve 0. století. V souãasné dobû dosud v nivû Moravy stále probíhá akumulace povodàov ch sedimentû. Jejich zdrojem jsou zfiejmû zejména splachové jemnozrnné materiály z ornic pomûrnû rozsáhl ch lánû zemûdûlsk ch pozemkû v horním povodí Moravy. Pfiímo v hranicích vymezeného území luïních lesû Litovelského Pomoraví není dnes známo Ïádné archeologicky doloïené pravûké ãi ranû historické sídli tû. Lze v ak dûvodnû pfiedpokládat osídlení v tomto území alespoà do poãátku mohutné sedimentace povodàov ch hlín ve. 3. století. VÏdyÈ napfiíklad mûsto Litovel bylo zaloïeno v sousedství staré rybáfiské osady, leïící pfiímo na fiece. Podle historick ch pramenû mají pûvod ve star ch rybáfisk ch osadách zfiejmû také obce Hynkov, Lhota nad Moravou, Bfiezové, StfieÀ a Nové Ml ny. V raném stfiedovûku byly dal í obce (Horka n. M., Sedlisko, Chomoutov, Náklo) zakládány na vyv en ch pfiirozen ch pahorcích (spra ov ch návûjích), které byly osídleny jiï v pravûku. Od 3. století tak lze vidût, Ïe pfiímo v zaplavované nivû vyrûstá mûsto Litovel (na vyv eném fiíãním ostrovu) a vedle nûj existují v nivû pfiímo u fieky a jejích ramen malé rybáfiské osady, nûkde také osamocené vodní ml ny, z nichï pozdûji vzniknou malé osady (Nové Ml ny, argoun). Kolem nûkter ch obcí v sousedství luïních lesû (napfi. SkrbeÀ, PÀovice) byly zaloïeny velké rybniãní soustavy, ru ené z ekonomick ch dûvodû aï na pfielomu 8. a 9. století. O v znamu rybafiení pro Ïivot zdej ích obyvatel svûdãí instrukce, kterou vydal roku68 pro Úsovské panství kníïe Karel Eusebius z Lichten tejna. Zajímavé ustanovení z té doby se t ká lovu bobrû a vyder. KaÏd rybáfi mohl sice tuto eka Morava je pátefií celé CHKO Litovelské Pomoraví, která je podél ní rozloïena od Mohelnice na jihov chod po Olomouc. Kriticky ohroïen druh bobr evropsk (Castor fiber) byl do Litovelského Pomoraví úspû nû vysazen v 90. letech 0. století. CHKO LM 9 357

10 Olomoucko Meandr fieky Moravy pod Tfiesínem. zvûfi lovit, ale úlovek musel b t ihned odevzdán lesnímu úfiadu pod hrozbou tûïkého trestu. Ústfiedním abiotick m fenoménem Litovelského Pomoraví je vûtvící se ameandrující fieka Morava. Pfiekvapujícím v sledkem nov ch geomorfologick ch studií historického v voje tzv. vnitrozemské fiíãní delty fieky Moravy bylo rozpoznání anastomozního fiíãního vzoru, kter nemá na území na eho státu obdoby a svojí zachovalostí fiadí Litovelské Pomoraví mezi stfiedoevropsky v znamné krajiny. PÛvodnû byla spletitá fiíãní síè Litovelského Pomoraví povaïována za projev divoãení toku. Nov geomorfologick v zkum v ak odhalil, Ïe se jedná o fiíãní síè anastomozní, jejíï geneze je od divoãící fiíãní sítû dosti odli ná. Pfii divoãení toku máme totiï pfied sebou samostatné korytové tvary, v nichï proudnice je vychylována kolem pfiekáïky v samotném korytû. Anastomozní síè naproti tomu tvofií diskrétní, vzájemnû propojená koryta, oddûlená skalním podloïím nebo stabilními náplavy. Pfii anastomozním vûtvení se jedná o soustavu relativnû dobfie oddûlen ch koryt. Anastomóza fiíãní sítû vzniká v dûsledku zvy ování erozní báze na dolním toku fiíãního systému, coï vede ke zmen ování spádu fieky a ukládání jemnozrnn ch sedimentû transportovan ch v suspenzi. Zv ení erozní báze na dolní stranû úseku mohou zpûsobit napfiíklad tektonické pohyby, pfiehrazení údolí náplavov m ku- Ïelem poboãky ústící do hlavního toku nebo vodohospodáfiské úpravy (stavba jezû), pfiiãemï tyto pfiíãiny se mohou kombinovat. V samotn ch relativnû stabilních anastomozních korytech dochází k agradaci (naná ení zemského povrchu) obãasn m ukládáním pískû a tûrkû, bfiehy koryt jsou (na rozdíl od divoãících tokû) z jemnozrnn ch materiálû. Také v ostatních ãástech nivy anastomozujícího toku se v baïinat ch depresích mezi koryty ukládají siltovité jíly a sedimenty obsahující velké mnoïství organického materiálu. Mezi hlavní znaky anastomozujícího toku patfií zejména to, Ïe spád je men í neï v sousedních úsecích. Toky mají obvykle pravidelnûj í (vyrovnanûj í) prûtok s fiídk mi vy ími stavy, 358 CHKO LM 0

11 CHKO Litovelské Pomoraví POTENCIÁLNÍ P IROZENÁ VEGETACE pfievládají splaveniny v suspenzi, sedimenty korytové facie jen místy. Pomûrnû úzká a hluboká koryta jsou stabilní, klikatá, meandrující ãi rovná. Údolní niva je spí e ze soudrïn ch sedimentû. Sedimentace je fiízena zdola, dochází k ãásteãné ztrátû uná ecí schopnosti, pfievládá rovnováha nebo ãastûji agradace. Prostory mezi koryty, ostrovy abfiehy jsou pokryty hust m vegetaãním krytem, kter má na sedimentaci velk vliv. PfievaÏují jemnozrnné soudrïné materiály, facie koryta tvofií vertikální nebo protáhlá, ãasto v pfiíãném profilu ãoãkovitá boãnû nesouvislá tûlesa. Znaãné je roz ífiení pfiírodních hrází a v plní opu tûn ch koryt a irok ch rozlivû s bahnem a ra elinou. Mezi jednotliv mi vrstvami jsou patrné ostré litologické hranice. K anastomóze dochází na stfiedních a dolních tocích fiek, v horsk ch ploch ch kotlinách a v deltách. Vznik anastomozních ramen zaãíná obvykle bfiehov mi nátrïemi. Jedním z vyvolávacích procesû je také meandrování, kdy dojde k protrïení meandrové íje a po urãitou dobu protéká jedna ãást CHKO LM 359

12 Olomoucko Samice kriticky ohroïené ÏábronoÏky snûïní (Siphonophanes grubii), která je vázána na periodické tûnû. âást PR Kaãení louka, kde byl proveden revitalizaãní zásah. fieky pûvodním meandrov m obloukem, druhá ãást jiï teãe nov m korytem v protrïeném oblouku. K tomu do lo napfiíklad na meandru fieky Moravy u obce Hynkov v pfiírodní rezervaci Kenick po jarní povodni v roce 997. Pfiirozenû meandrující hlavní tok fieky Moravy se v luïních lesích vûtví na fiadu boãních stál ch i periodick ch fiíãních koryt. Periodická ramena jsou na Hané lidovû naz vaná smohe (. pád mn. ã.). Smohami protéká voda obvykle pfii zv en ch povodàov ch stavech v Moravû nebo jsou dotovány vodou prûsakem pûdním horizontem. PovodÀová vlna se rozlévá rozsáhl m systémem meandrujících koryt smoh po celém komplexu luïního lesa. Po opadu povodàové vody zûstávají v korytech její zbytky v podobû jarních periodick ch tûní. Z nich voda postupnû zasakuje do pûdy luïního lesa, aï v letním suchém období zcela zmizí. Periodické tûnû tvofií biotopy se spoleãenstvy kriticky ohroïen ch druhû kor Û jako jsou napfiíklad listonoh jarní (Lepidurus apus) a ÏábronoÏka snûïní (Siphonophanes grubii). Komplex luïního lesa je témûfi po celém svém obvodu z vnûj í strany, na hranici se zemûdûlsk mi pozemky, obemknut vûncem protipovodàov ch tzv. selsk ch hrází, jejichï pûvod sahá patrnû do stfiedovûku. V souãasné dobû zfiejmû v nûkter ch lokalitách dochází k postupnému zániku biotopû periodick ch tûní vlivem sedimentace jemn ch plavenin, pfiiná en ch fiekou Moravou, vlivem sedimentace organick ch látek a v nûkter ch pfiípadech také zaváïením nûkter ch ãástí smoh odpadem nebo jejich pfieru ením po v stavbû zpevnûn ch lesních cest a podobnû. Dynamika jarních povodní udrïuje nûkteré smohy ve funkãním stavu. PovodÀová vlna nûkdy doslova promete celé jejich koryto aï na úroveà tûrkového podlo- Ïí. Jiné smohy zaná ené povodàov mi sedimenty, v ak bez technick ch revitalizaãních zásahû zaniknou. O jejich revitalizaci se sice vedou odborné diskuse, citelnû v ak chybí v sledky vûdeckého v zkumu. ProtipovodÀovou ochranu sídel v ir ím území CHKO tvofií od stfiedovûku komplexy luïních lesû a zaplavovan ch luïních luk. PovodÀová vlna se kaïdoroãnû rozlévá po luïním lese systémem periodick ch ramen a místy plo nû zaplavuje les, coï je z ekologického hlediska nesmírnû v znamn pozitivní jev. Voda zûstává v oblasti luhu po celé období zv en ch prûtokû v fiece Moravû a postupnû zasakuje do lesní pûdy, ãímï se doplàují zdroje podzemní vody v oblasti. LuÏní les tak funguje jako v znamn krajinotvorn prvek s retenãní funkcí. PovodeÀ zûstává zadrïena v lese, kter je z vnûj í strany ohrázován právû k zadrïení povodàové piãky. PrÛbûh povodnû ovliv- 360 CHKO LM

13 CHKO Litovelské Pomoraví Àují také luïní louky, které zpomalují odtok vody a zmíràují povodàovou vlnu. Jako ochrann faktor slouïí také ãlenité utváfiení vlastního toku (meandry, tûrkové ostrovy, mrtvá ramena, napadané stromy v korytû). Zajímavé zku enosti pfiinesla katastrofická povodeà v r.997. Podle terénních pozorování trvalo cel ch 0 hodin (!), neï se povodàová vlna dostala z Litovle do Stfienû pfies luïní les (vzdu nou ãarou 3,5 km). LuÏní les vlnu velmi v raznû brzdil, rozdûlil a sníïil její niãivou bofiivou sílu. Kdyby fiádnû fungoval záchrann informaãní systém, mohlo za tuto dobu dojít kevakuaci obyvatel ohroïen ch obcí. Ze zoologického a zdravotnického hlediska bylo v znamn m prûvodním jevem povodnû kalamitní pomnoïení letních druhû komárû. Biogeograficky patfií území Litovelského Pomoraví do provincie stfiedoevropsk ch listnat ch lesû, podprovincie hercynské, biogeografického regionu litovelského. Typická a rozhodující ãást bioregionu je tvofiena nivou fieky Moravy s rozsáhl mi komplexy luïních lesû pfieváïnû na glejov ch fluvizemích ve. vegetaãním stupni. Litovelsk bioregion leïí v termofytiku (fytogeografick podokres Hornomoravsk úval) a okrajovû i v mezofytiku. Potenciální vegetaci tvofií pfiedev ím rûzné typy luïních a baïinn ch lesû (zejména spoleãenstva Ficario-Ulmetum campestris, na místech se stagnující vodou Carici elongatae-alnetum) s enklávami primárních bezlesí (tûnû, mrtvá ramena, slatiny). Na chlumních polohách nad údolní nivou se pfiedpokládá pûvodní vegetace dubohabfiin (Melampyro nemorosi-carpinetum, ménû Tilio-Carpinetum), v jimeãnû z jihu doznívající fragmenty teplomiln ch doubrav na jiïních expozicích (Sorbo torminalis- Quercetum). Pfiirozená pûvodní bezlesí v nivû tvofiily ostrûvky slatini È (v okolí Olomouce a Litovle), dnes jiï z velké vût iny zaniklé. Ve flófie se kromû typick ch druhû hygrofilních lesû projevuje vliv blízk ch horsk ch poloh v pramenné oblasti Moravy a jejích pfiítokû v skytem k chavice bílé Lobelovy (Veratrum album subsp. lobelianum), omûje pestrého (Aconitum variegatum) ahadího kofiene vût ího (Bistorta major). Z fytogeografického hlediska jsou v CHKO velmi v znamné dvû lokality. Hradisko v Pfiírodní rezervaci Doubrava u obce Moraviãany a vápencové bradlo Tfiesína, a to hlavnû v skytem nároãnûj ích termofytû. Mnohé z tûchto druhû zde dosahují nejsevernûj í hranice svého roz ífiení proti toku Moravy. Na lokalitû Hradisko se to t ká zejména druhû bûlozáfika vûtvitá (Anthericum ramosum), ostfiice Micheliho (Carex michelii), slézovník velkokvût (Bismalva alcea), bojínek tuh (Phleum phleoides), kokofiík vonn (Polygonatum odoratum), fiimbaba chocholiãnatá (Pyrethrum corymbosum), jetel alpínsk (Trifolium alpestre), tolita lékafiská (Vincetoxicum hirundinaria). Je tû vroce 97 byl na této lokalitû pozorováno i kakost krvav (Geranium sanguineum). ada termofytû a subtermofytû je nápadnû koncentrována i na Tfiesínû, kde se jim dobfie dafií díky vápencovému substrátu. Kromû jiï uveden ch druhû se tato charakteristika vztahuje zejména na orlíãek obecn (Aquilegia vulgaris), ãilimník nízk (Chamaecytisus supinus), oman vrbolist (Inula salicina), hrachor lesní (Lathyrus sylvestris), h. ãern (L. niger), pryskyfiník mnohokvût (Ranunculus polyanthemos), rûïi keltskou (Rosa gal- Jarní aspekt v luïních porostech Nové Ml ny (CHKO Litovelské Pomoraví). Silnû ohroïená violka slatinná (Viola stagnina). CHKO LM 3 36

14 Olomoucko Silnû ohroïen pryskyfiník velk (Ranunculus lingua). OhroÏen druh snûïenka podsnûïník (Galanthus nivalis) je typickou bylinou jarního aspektu v luïních lesích. lica), alvûj luãní (Salvia pratensis), silenku noãní (Silene noctiflora) aj. Vedle mnoh ch teplomiln ch druhû je pfiíznaãn m rysem kvûteny ir ího území Litovelského Pomoraví také relativnû vysok poãet taxonû, sestupujících z vy ích vegetaãních stupàû do níïinn ch ãi pahorkatinn ch poloh aï do luïních lesû a vlhãích lipov ch dubohabfiin na Doubravû. Mezi hojnûj í horské ãi podhorské druhy patfií pfiedev ím omûj pestr (Aconitum variegatum), kerblík leskl (Anthriscus nitida), vûsenka nachová (Prenanthes purpurea), silenka dvoudomá (Silene dioica), k chavice bílá Lobelova (Veratrum album subsp. lobelianum), devûtsil bíl (Petasites albus), vzácnû zde rostou tfitina chloupkatá (Calamagrostis villosa), kakost lesní (Geranium sylvaticum), lipnice oddálená (Poa remota), kokofiík pfieslenat (Polygonatum verticillatum), ÏluÈucha orlíãkolistá (Thalictrum aquilegifolium) aj. V pestré vegetaãní mozaice Litovelského Pomoraví hrají dûleïitou roli samozfiejmû vodní a mokfiadní biotopy. Na nû je vázána fiada vzácn ch taxonû vrûzném stupni ohroïení, napfiíklad stulík Ïlut (Nuphar lutea), zevar nejmen í (Sparganium minimum), bazanovec kytkokvût (Naumburgia thyrsiflora), bublinatka jiïní (Utricularia australis), ípatka vodní (Sagittaria sagittifolia), mel okoliãnat (Butomus umbellatus) aj. Mnohé z uveden ch druhû jsou koncentrovány v druhotn ch biotopech ãetn ch umûl ch tûní (b val ch materiálov ch jam) podél náspu Ïelezniãní trati Olomouc Praha a pfiedev ím v komplexu nelesních mokfiadních fytocenóz pfiírodní rezervace Kaãení louka. Krajinu Litovelského Pomoraví vytvofiila a stále tvofií fieka Morava svojí pfiirozenou erozní i akumulaãní ãinností. Pfii zv en ch prûtocích dochází na fiece k modelování meandrû a k posunûm tûrkopískov ch ostrovû a lavic. JelikoÏ má fieka Morava v Litovelském Pomoraví místy je tû charakter podhorské fieky, je aktivita pfiirozen ch procesû v voje fiíãního koryta skuteãnû intenzivní. Na mnoha místech ãasto dochází k protrïení meandrû a pfiekládání koryta hlavního toku. Meandrující tok má díky pfiirozenému charakteru dna vysokou samoãistící schopnost, kterou zlep ují kmeny stromû, napadan ch do fiíãního koryta. Bohaté nárosty spoleãenstev bakterií a mikrobentosu filtrují fiíãní vodu a tvofií obrovskou biologickou ãistírnu. Proto jsou v jimeãnû nûkteré stromy napadané do fieky, u nichï nehrozí nebezpeãí vzniku zátarasû, ponechávány v korytû trvale. Povodnû jsou pro luïní les základním existenãním faktorem. Periodické záplavy pfiiná ejí luïnímu lesu kromû nezbytné vody také obrovské mnoïství Ïivin. Vytváfiejí Ïivinami a vláhou dobfie zásobené pûdy luïních lesû, v nichï probíhá rychl rozklad opadu a intenzívní obûh látek, coï je pfiíãinou bujného rûstu luïní vegetace. Mezi nejcennûj í typy luïních lesû b vají fiazeny vrbiny jako v vojovû nejmlad í spoleãenstva v rámci dynamické fluviální sukcesní série nivních biotopû. Vrbiny jsou iniciálními sukcesními fázemi luïního lesa na fiíãních náplavech, tzv. mûkk luh. Vzhledem kregulaci vût iny níïinn ch fiek v âr jsou tato spoleãenstva v pfiirozené dynamice v voje jiï nesmírnû vzácná. VLitovelském Pomoraví jsou chránûna zejména v národní pfiírodní rezervaci Ramena fieky Moravy a v pfiírodních rezervacích Litovelské luhy a Novozámecké louky. Dfievinné patro v pfiirozeném stavu tvofií pfiedev ím vrby stromového vzrûstu jako vrba bílá (Salix alba) av. kfiehká (S. fragilis), v mlad- ích v vojov ch stadiích kefiové vrby, 36 CHKO LM 4

15 CHKO Litovelské Pomoraví napfi. vrba ko íkáfiská (Salix viminalis), v. nachová (S. purpurea), v. trojmuïná (S. triandra), vzácnûji i pfiímûs topolu ãerného (Populus nigra). Porosty nepûvodních hybridních topolû na pfiirozen ch fiíãních náplavech budou postupnû odkáceny a fiíãní náplavy budou ponechávány samovolné sukcesi mûkkého luhu. V nûkter ch lokalitách Správa CHKO realizuje záchrann genofondov program pro obnovu a posílení zbytkû pûvodní populace topolu ãerného. Na vrbiny navazují na fiíãních bfiezích dále od hlavního toku topolojilmové jaseniny, a to na pravidelnû zaplavovan ch místech. Jak název spoleãenstva napovídá, dfievinné patro pfiirozen ch porostû tvofiil zejména topol ãern s jasanem ztepil m (Fraxinus excelsior). Dále se zde vyskytoval jilm habrolist (Ulmus minor) a na vyv en ch plo kách také dub letní (Quercus robur). Na pravidelnû zaplavovan ch místech, av ak zpravidla dále od fiíãního proudu, kde pfii povodni tekou záplavové vody nasycené kaly zpomalenû nebo stagnují, nalezneme spoleãenstva dubov ch jasenin. PÛdy jsou charakteristické vysokou hladinou podzemní vody a patn m provzdu nûním, mikrobiální ãinnost edafonu je velice aktivní. V bylinném patfie dominují (v rûzn ch roãních obdobích) ostruïiník jeïiník (Rubus caesius), popenec obecn (Glechoma hederacea), kostival lékafisk (Symphytum officinale), kopfiiva dvoudomá (Urtica dioica) a chrastice rákosovitá (Phalaroides arundinacea), roste zde kosatec Ïlut (Iris pseudacorus) a fiada dal ích. V dfievinném patfie pûvodnû zcela pfievládal dub letní a jasan ztepil. Relativnû nejsu ím typem luïního lesa jsou habrojilmové jaseniny, v místech zaplavovan ch jen v jimeãnû pfii vût ích povodních. Jedná se o lesní spoleãenstva, obvykle popisovaná jako tvrd luh. V pfiirozené podobû je nalezneme v nûkolika maloplo n ch rezervacích Litovelského Pomoraví (NPR Vrapaã, PR Hejtmanka, PR Litovelské luhy, PR Kenick, PR Panensk les). Pro tvrdé luhy je typické stfiídání jarních a letních aspektû bylinného podrostu. Nûkteré hájové druhy bylin naznaãují pfiechod tûchto spoleãenstev luïního lesa k dubohabrov m hájûm pahorkatin. âasnû jarní bylinn aspekt je typick bíl mi koberci kvûtû snûïenky podsnûïníku (Galanthus nivalis) a bledule jarní (Leucojum vernum). Pfii ra ení listû stromû je bûloba vystfiídána pestrobarevn mi plicníky lékafisk mi (Pulmonaria officinalis), prvosenkami vy ími (Primula elatior), dymnivkami (Corydalis sp.) a dal ími druhy. âasnû letní aspekt tvofií ãesnek medvûdí (Allium ursinum). Mohutn rozvoj vegetace na vrcholu léta tvofií z luhu neprostupn porost kopfiivy dvoudomé a lián, napfi. chmelu otáãivého (Humulus lupulus), kter se podobá tropick m pralesûm. V luzích Litovelského Pomoraví roste také nenápadná zelenû kvetoucí orchidej kru tík polabsk (Epipactis albensis). Dfievinná vegetace tvrdého luhu je rozvrstvena do nûkolika pater. Horní patro tvofií obvykle dub letní, jasan ztepil, dnes jiï vzácnû jilm habrolist a jilm vaz (Ulmus laevis). Ve spodních patrech pfievaïuje lípa malolistá (Tilia cordata), javor babyka (Acer campestre), stfiemcha obecná (Padus avium), na su ích stanovi tích habr obecn (Carpinus betulus), z kefiû svída krvavá (Swida sanguinea), bez ãern (Sambu- Bohatá luãní vegetace v PP Hvûzda u Litovle. Dymnivka dutá (Corydalis cava) je typickou rostlinou jarního aspektu v luzích Litovelského Pomoraví. CHKO LM 5 363

16 Olomoucko OhroÏen druh bûlopásek topolov (Limenitis populi). OhroÏen druh batolec duhov (Apatura iris). cus nigra) a kalina obecná (Viburnum opulus). Pro zachování pûvodního genofondu nûkter ch druhû dfievin luïního lesa (jilmy a dal í) iniciuje Správa CHKO ve spolupráci s lesními hospodáfii speciální záchranná opatfiení. Na místech trvale nebo vût í ãást roku zamokfien ch, se stagnující povrchovou vodou nebo vysoko poloïenou hladinou podzemní vody, se pfiirozenû vyskytují spoleãenstva ol ov ch vrbin s dominancí ol e lepkavé (Alnus glutinosa). Pro bylinn podrost jsou charakteristické mokfiadní druhy, jako napfi. ostfiice prodlouïená (Carex elongata), o. ostrá (C. acutiformis), o. pobfieïní (C. riparia), chrastice rákosovitá, blatouch bahenní (Caltha palustris), kosatec Ïlut. Na hladinû vodních tûní spatfiíme dnes stále vzácnûj í Ïebratku bahenní (Hottonia palustris), mel okoliãnat (Butomus umbellatus) arûzné druhy okfiehkû (Lemna sp.). Tato spoleãenstva v pfiirozeném v voji jsou v souãasné dobû dosti vzácná a zasluhují maximální ochranu. V Litovelském Pomoraví jsou zastoupena zejména v rezervaci Kaãení louka, men í fragmenty v rezervacích Litovelské luhy a Plané louãky. Také z hlediska zoologického nemá zachovalost rozsáhl ch luïních lesû Litovelského Pomoraví v âeské republice srovnatelnou obdobu. Luhy jsou domovem nesmírnû pestrého spoleãenstva bezobratl ch ÏivoãichÛ. Kromû zmínûn ch kor Û periodick ch tûní je zajímavá také skupina nûkolika desítek druhû mûkk Û. Správa CHKO zahájila podrobn prûzkum jejich spoleãenstva. Kromû velmi hojn ch druhû, hlem Ïdû zahradního (Helix pomatia), plamatky lesní (Arianta arbustorum), relativnû bûïn ch kamomila fiíãního (Ancylus fluviatilis) a okruïanek (Sphaerium sp.), je tfieba zmínit vzácného kruïníka Rossmaesslerova (Gyraulus rossmaessleri), objeveného v posledních letech. Druhovû velmi bohatou skupinou luïního lesa a doubrav je samozfiejmû hmyz. Jen pouh v ãet zji tûn ch druhû hmyzu v lesích Litovelského Pomoraví by naplnil samostatnou knihu. Namátkou lze uvést napfi. brouky roháãe obecného (Lucanus cervus) a zlatohlávka skvostného (Cetonischema aeruginosa). Ze 77 druhû dosud znám ch mot lû zmiàme alespoà kriticky ohroïeného jasonû dymnivkového (Parnassius mnemosyne). Velmi bûïní jsou samozfiejmû komáfii. Pro ãlovûka obtíïné jsou zejména letní druhy rodu Aedes. Populace komárû v Litovelském Pomoraví dosáhla kalamitního charakteru po povodni v roce 996 a zejména po katastrofické povodni v létû 997, kdy do lo k zaplavení rozsáhl ch ploch zemûdûlsk ch pozemkû v nivû. Jako nejúãinnûj í zpûsob ochrany obyvatel postiïen ch obcí se ukázala aplikace insekticidu Aqua-Reslin pfiímo v zástavbû, neboè jakékoliv plo né postfiiky lesa by byly zcela neúãinné (insekticid by nemohl pfies hust zápoj korun stromû proniknout do pfiízemních vrstev lesa, kde se komáfii vyskytují). Do budoucna se v pfiípadû komáfiích kalamit s jin mi zpûsoby ochrany obyvatel v CHKO nepoãítá. K v znamn m druhûm bezobratl ch ÏivoãichÛ Litovelského Pomoraví patfií bezesporu rak fiíãní (Astacus asta- 364 CHKO LM 6

17 CHKO Litovelské Pomoraví cus). Správa CHKO ve spolupráci s olomouckou organizací âeského svazu ochráncû pfiírody realizuje dlouhodob repatriaãní program pro populaci raka fiíãního v CHKO. Díky vysoké samoãisticí schopnosti je fieka dobfie zarybnûna. Hojné jsou pfiedev ím druhy parmového pásma jelec proudník (Leuciscus leuciscus), j. tlou È (L. cephalus), plotice obecná (Rutilus rutilus), parma obecná (Barbus barbus), stfievle potoãní (Phoxinus phoxinus) a dal í. LuÏní lesy Litovelského Pomoraví hostí druhovû bohatá spoleãenstva obojïivelníkû a plazû, zejména skokana tíhlého (Rana dalmatina), rosniãky zelené (Hyla arborea), ãolka obecného (Triturus vulgaris), uïovky obojkové (Natrix natrix) a je tûrky Ïivorodé (Zootoca vivipara). eka Morava je dûleïitou tahovou cestou pro fiadu druhû na vodu vázan ch ptákû (nadregionální biokoridor územního systému ekologické stability). Na písãinách a ostrûvcích v fiece hnízdí kulík fiíãní (Charadrius dubius) a pisík obecn (Actitis hypoleucos), v kolm ch bfiezích pak ledàáãek fiíãní (Alcedo atthis) a bfiehule fiíãní (Riparia riparia). V klidn ch zátoãinách loví ãáp ãern (Ciconia nigra) a volavky popelavé (Ardea cinerrea). LuÏní les je prav m ptaãím rájem. Vedle fiady hojn ch pûvcû, jako je napfiíklad pro luhy typická pûnice ãernohlavá (Sylvia atricapilla) a lejsek bûlokrk (Ficedulla albicollis), zaslouïí zmínku ze vzácnûj- ích druhû strakapoud prostfiední (Dendrocopos medius), datel ãern (Dryocopus martius), vãelojed lesní (Pernis apivorus) a v Litovelském Pomoraví velmi vzácnû hnízdící luàák ãerven (Milvus milvus). V CHKO probíhá ochranáfisk program zaji Èující návrat kriticky ohroïeného raroha velkého (Falco cherrug) do luïního lesa. BûÏn mi obyvateli luïního lesa jsou drobní zemní savci norník rud (Clethrionomys glareolus) a my ice lesní (Apodemus flavicollis) a netop fii netop r rezav (Nyctalus noctula), n. vodní (Myotis daubentonii), n. velkouch (M. bechsteinii). Velmi hojná je kolem vodních tokû ondatra piïmová (Ondatra zibethicus). Zlovné zvûfie Ïijí v luhu prase divoké (Sus scrofa) a srnec obecn (Capreolus capreolus). Postupnû konãí omezen útlumov provoz baïantnic pfied jejich definitivním zru ením. eka se také stala domovem obnovené populace bobra evropského (Castor fiber) repatriovaného v letech avydry fiíãní (Lutra lutra), která se vrací za podpory programu Agentury ochrany pfiírody a krajiny âr. V CHKO Litovelské Pomoraví bylo dosud zfiízeno 7 maloplo n ch zvlá tû chránûn ch území, z toho 5 pfied vznikem CHKO, pfiírodních rezervací apfiírodních památek zfiídila Správa CHKO obecnû závazn mi vyhlá kami. Západnû od Litovle je zakomponován do komplexu luïních lesû a doub- Svatojánsk most stfiedovûk most pfies fieku Moravu v Litovli. Obelisk Komín empírová architektura z roku 805 od J. Hardtmutha. CHKO LM 7 365

18 Olomoucko 366 CHKO LM 8

19 CHKO Litovelské Pomoraví Litovel je historick m centrem CHKO a leïí pfiibliïnû v jejím stfiedu. CHKO LM 9 367

20 Olomoucko Mláìata silnû ohroïeného racka ãernohlavého (Larus melanocephalus) z PR Chomoutovské jezero. Strakapoud velk (Dendrocopos major). 3 Kriticky ohroïen bukáãek mal (Ixobrychus minutus) se v PR Chomoutovské jezero pravidelnû mnoïí. 3 rav romanticky fie en krajinn areál Nov ch ZámkÛ, kter byl v letech souãástí rozlehlého úsovského panství rodu Lichten tejnû. Centrem pûvodních krajináfisk ch úprav z minulého století je budova zámku, postaveného v roce 690 a pfiestavûného do dne ní empírové podoby v roce 805 za kníïete Jana Josefa z Lichten- tejna podle návrhu v znamného vídeàského architekta J. Hardtmutha. KníÏe nechal vytvofiit kolem budovy zámku a pfiilehlého hospodáfiského dvora s rybníkem rozsáhl krajináfisk areál ve stylu anglického pfiírodního parku se souborem drobn ch romantick ch staveb, velmi citlivû zakomponovan ch do okolní luïní a krasové krajiny Dodnes jsou Obelisk neboli Komín, napodobenina antického chrámu zvaná Rytífiská síà, romantick âertûv most, chrámek Pfiátelství nebo- -li Templ ãi umûle upravená jeskynû Podkova stfiedem zájmu turistû, ktefií se do tûchto konãin vypraví. Mezi jednotliv mi stavbami byly v krajinû vytvofieny daleké prûhledy s vyuïitím stromov ch alejí. Dnes je bohuïel stav zámeckého parku i krásn ch romantick ch staveb v okolní pfiírodû dosti patn. Správa CHKO v roce 996 zajistila obnovu 5 ha luk a rybníka pod zámkem a v souãasné dobû se pfiipravuje odborná regenerace cenného zámeckého parku. Pfiírodu Litovelského Pomoraví dotváfiejí také jezera vzniklá v nedávné minulosti tûïbou tûrkopísku. PozÛstatky po tûïbû zanechávají v krajinû nesmazatelné jizvy. Pokud v ak tûïba zasáhla jen do malé hloubky (fiádovû nûkolika metrû) a pokud zûstaly bfiehy vytûïen ch jezer s mûlãinami ponechané spontánnímu rûstu vegetace, pak by mohly nûkteré lokality postupnû získat novou pfiírodovûdeckou hodnotu. To je pfiípad Chomoutovského jezera, na kterém je dnes pfiírodní rezervace vodních ptákû s pfiísnû regulovan m rybáfisk m a sportovním vyuïitím a Bázlerovy pískovny u âernovíra s ohroïenou blatnicí skvrnitou (Pelobates fuscus). Jezero Podûbrady u Olomouce je vyuïíváno jako pfiírodní koupali tû s vylouãením nové v stavby. Na jezerech u Mohelnice tûïba tûrkopísku je tû dobíhá. Pfied zahájením tûïby v 70. letech 0. století zde byla zniãena velká rozloha pûvodních luk a meandrující fieka byla odvedena do umûlého rovného kanálu. Takové drastické zásahy do pfiírody dnes jiï na tûstí nejsou moïné díky kvalitnímu zákonu o ochranû pfiírody. Také v této lokalitû jiï na nûkter ch vhodn ch místech pfiíroda postupnû regeneruje, na náplavech u tûrkopískovny se dokonce druhotnû objevila kriticky ohroïená pfiesliãka rûznobarvá (Hippochaete variegata). Po roce 989 zaãali místní obyvatelé s pfiekvapením zji Èovat, jaké pfiírodní krásy skr vají luïní lesy Litovelského Pomoraví doslova za obecními humny. Oblast byla totiï do té doby takfika nepfiístupná díky velkoplo né ministerské baïantnici. Po zru ení ba- Ïantnice bylo Litovelské Pomoraví atakováno cykloturisty, a proto Správa chránûné krajinné oblasti (ve snaze regulovat náv tûvnost) zfiídila postupnû tfii nauãné stezky. Dvû z nich jsou koncipovány jako cyklistické. Cykloturisté tak v pfieváïné mífie vyuïívají znaãen ch cyklotras, nesjíïdûjí mimo stezky vyznaãené Správou CHKO a souãasnû získávají z nauãn ch panelû mnohé informace o pfiírodû a ochranû oblasti. Cyklistické stezky jsou zámûrnû vedeny okrajov mi partiemi CHKO, coï cykloturistûm nijak nevadí a pfiírodû prospívá. Naproti tomu vodácké vyu- Ïití fieky Moravy v CHKO je z dûvodû 368 CHKO LM 0

21 CHKO Litovelské Pomoraví ochrany pfiírody velmi omezené. Nepfiípustné jsou vodácké akce organizované cestovními kanceláfiemi. Správa CHKO toleruje v oblasti jen vybrané tradiãní vodácké akce, které se konají za podmínek dohodnut ch s ochranou pfiírody. Vybrané úseky fieky Moravy jsou pro vodáky z dûvodû ochrany pfiírody celoroãnû uzavfiené. Na nûkter ch místech Litovelského Pomoraví se zachovaly pfiírodovûdecky hodnotné luãní porosty, mnohde tvofiící krajináfisky malebné enklávy v luïním lese. BohuÏel v minulosti bylo mnoho luk v údolní nivû zornûno. Louky v údolní nivû pfiitom nejsou cenné jen pfiírodovûdecky jako stanovi tû vzácn ch druhû rostlin a ÏivoãichÛ, ale v krajinû plní také dûleïitou funkci protierozní, vodoochrannou iprotipovodàovou. Z tûchto dûvodû Správa CHKO v rámci programu péãe o krajinu iniciovala opûtovné zatravnûní mnoha desítek hektarû pozemkû pûvodních luk v CHKO. Velk m problémem se v ak stává nezájem o kvalitní seno z luk zpûsoben souãasnou nepromy lenou zemûdûlskou politikou státu. LuÏní lesy, pfiirozenû roz ífiené v oblastech hustého lidského osídlení, byly vïdy silnû ovlivàovány ãlovûkem. Ohro- Ïení posledních pfieïívajících zbytkû luhû se vystupàovalo na konci 0. století. V souãasnosti je nejvût ím nebezpeãím pro ekosystémy luïních lesû naru ování pfiirozeného vodního reïimu, na kter je luh adaptován tisícilet m v vojem. Jde zejména o potenciální omezení Ïivotadárn ch záplav luhu a zamezení sedimentace povodàov ch kalû pfiiná ejících luhu existenãnû nezbytné Ïiviny. Tato situace dnes reálnû ohroïuje komplexy zaplavovan ch luïních lesû v Litovelském Pomoraví v souvislosti se zámûry v stavby velk ch retenãních protipovodàov ch nádrïí Mohelnice a Hanu ovice na horním toku fieky Moravy. Správa CHKO proto spolu s ministerstvem Ïivotního prostfiedí pfiedkládá alternativní návrhy ekologicky etrné protipovodàové ochrany obcí v nivû zaloïené na my - lence obnovy staletími provûfieného systému star ch selsk ch hrází. Pofiíãní nivy s luïními lesy mají geologické podloïí tvofiené zejména kvartérními tûrkopísky, které jsou díky svému zvodnûní vodohospodáfisky v znamn mi zdroji pitné vody. Pokles úrovnû hladiny podzemní vody vodárensk m jímáním má na luïní lesy zásadnû negativní vliv. V Litovelském Pomoraví je tento problém zvlá tû aktuální. Znám je napfi. stfiet zájmû mezi Správou CHKO a vodohospodáfii na prameni - ti âerlinky u Litovle. Zásadní, byè jen potenciální, nebezpeãí pro naru ení V PR Plané louãky je chránûna pestrá mozaika biotopû. CHKO LM 369

22 Olomoucko 3 I nivou fieky Moravy se ífií nûkteré invazní druhy rostlin. Net kavka Ïláznatá (Impatiens glandulifera). 3 Kfiídlatka ãeská (Reynoutria x x bohemica). vodního reïimu luïního lesa Litovelského Pomoraví a celé údolní nivy pfiedstavuje stále Ïiv zámûr v stavby vodní cesty Dunaj Odra Labe (D O L). Na poãátku 90. let 0. století, v období nûkolikaleté periody suchého klimatu a tím zpûsobeného omezení záplav luhu, nûktefií olomouãtí pfiírodovûdci publikovali své názory o aridizaci a údajném postupném zániku mokfiadního charakteru Litovelského Pomoraví a navrhli nûkterá revitalizaãní opatfiení k umûlému zavodàování luïního lesa. Nad nûkter mi proveden mi revitalizaãními opatfieními potom vznikla diskuse, která inspirovala Správu CHKO k zaji tûní podrobn ch geomorfologick ch v zkumû oblasti ve spolupráci s Akademií vûd âr. I kdyï je tento v zkum zatím v poãátcích, zdá se jiï nyní ve svûtle srovnávací anal zy historick ch map fiíãního systému, Ïe zfiejmû dochází k antropogennû podmínûné zmûnû pfiirozeného anastomozního charakteru fiíãní sítû. V tomto v zkumu je nutné dále pokraãovat, aby bylo moïné zodpovûdnû navrhnout pfiípadná revitalizaãní opatfiení. Pfii vymezení nadregionálního a regionálního územního systému ekologické stability byla severní ãást CHKO, luïní a chlumní lesy Doubravy, o celkové v mûfie 00 ha, zahrnuta do nadregionálního biocentra Doubrava Vrapaã. PfievaÏující ãást stfieàského komplexu luïních lesû, jiïnû od Ïelezniãní trati Olomouc Praha, tvofií nadregionální biocentrum Litovelské Pomoraví luh o rozloze 600 ha. Severní ãást stfieàského luhu patfií do regionálního biocentra PÀovick luh (80 ha) a celé vápencové bradlo Tfiesína je také regionálním biocentrem (0 ha). Z hlediska v voje vegetace v krajinû údolní nivy Litovelského Pomoraví za období posledních pfiibliïnû 50 let lze konstatovat, Ïe za tuto dobu nastaly velmi v razné zmûny, a to pfieváïnû k hor ímu. Úpravy vodního reïimu tokû v podobû tzv. protipovodàov ch úprav, které ve skuteãnosti znamenaly zejména regulace a napfiimování meandrujících úsekû, zapfiíãinily dalekosáhlé zmûny v voje ekosystémû luhu i mimo vlastní upravované území. Vodárenská exploatace území v nûkter ch lokalitách pfiímo zniãila cenné ekosystémy, jak m bylo napfi. vápnité slatini tû a prameni tû fiíãky âerlinka u Litovle a dal í nepfiímé vlivy na zdravotní stav ekosystémû luïního lesa jsou pfiedpokládány. V stavba dálnice v oblasti Tfiesínského prahu pfies luïní les pfiivodila zfiejmû nevratnou destrukci tohoto krajináfisky i ekologicky velmi cenného území. Velkoplo ná hlubinná tûïba tûrkopísku v údolní nivû u Mohelnice zniãila ãást údolní nivy s pûvodnû meandrující fiekou. Zánikem spoleãenstev unikátních slatin pfii severním okraji Olomouce v dûsledku regulací tokû, odvodnûním a zornûním luk byly zpûsobeny nenahraditelné ztráty v biologické diverzitû unikátní vegetace. Byla zniãena zfiejmû jediná ãeská lokalita vrby edozelené (Salix starkeana). Naru- ení celistvosti, prostorové v stavby idruhové skladby luïního lesa v okolí Stfienû pfiinesl provoz velkobaïantnice v letech Problémem souãasné doby je ífiení neofytû. Expanzi bol evníku velkolepého (Heracleum mantegazzianum) se sice pravdûpodobnû podafiilo díky úsilí Správy CHKO zlikvidovat, av ak souãasná expanze net kavky Ïláznaté (Impatiens glandulifera) zasáhla témûfi v echny bfiehové zóny tokû v celé oblasti. Dal ími lokálnû velmi hojn mi neofyty jsou net kavka malokvûtá (Impatiens parviflora) avrbovka Ïláznatá (Epilobium ciliatum). ífiení rodu kfiídlatka (Reynoutria sp.) se prozatím podafiilo vïdy zastavit okamïitou likvidací zji tûného ohniska. Ov em vzhledem k bohaté populaci tûchto rostlin napfi. v intravilánu Olomouce nelze podléhat pfiíli nému optimismu. PovodeÀ roku 997 pfiinesla pro ochranu pfiírody mnoho cenn ch pouãení. Ukázala úïasnou dynamiku nivy, schopnost samovolné obnovy nivních ekosystémû i v pfiípadech, kdy do lo k jejich silnému antropogennímu naru ení. Souãasnû v ak vyprovokovala vzrûst aktivity tzv. betonáfisk ch lobby, prosazujících monstrózní akce typu kanálu D O L. V této souvislosti se 370 CHKO LM

23 CHKO Litovelské Pomoraví nelze vyhnout zmínce o pfiedpovûdích z hrozícího zv ení ãetnosti extrémních jevû v poãasí v souvislosti s pfiedpokládanou globální zmûnou klimatu vãetnû odhadovaného posunu vegetaãní stupàovitosti. V údolní nivû patfií k dûleïit m protierozním a zároveà protipovodàov m opatfiením zejména obnova luk, které v nedávné minulosti zaujímaly mnohem vût í rozsah ploch, neï je tomu dnes. Je také nutno striktnû vylouãit jakékoliv dal í snahy o odvodàování pozemkû a snaïit se (podle reáln ch moïností a po zváïení ir ích souvislostí) ukonãit provoz existujících odvod- Àovacích melioraãních soustav. Právû systematické odvodàování zemûdûlsk ch pozemkû v nivû zpûsobilo kromû v znamného sníïení biodiverzity také rapidní zhor ení retenãních schopností krajiny, umoïnilo likvidaci vlhk ch luk a zapfiíãinilo ekologicky neïádoucí vysok stupeà intenzifikace zemûdûlství se v emi prûvodními jevy. ada krajinotvorn ch opatfiení v rámci obnovy kostry ekologické stability krajiny je realizována podle Plánu územního systému ekologické stability CHKO s vyuïitím dotaãního Programu péãe o krajinu. V roce 99 byla pracovníky Povodí Moravy Brno ve spolupráci s odborníky z Univerzity Palackého v Olomouci zpracována podrobná Metodika revitalizace fiíãních systémû pro území CHKO Litovelské Pomoraví. Ta byla pozdûji z iniciativy Správy CHKO rozpracována fiadou dal ích koncepãních a provádûcích studií. V souãasné dobû je revitalizace vodního reïimu v chránûné krajinné oblasti s aktivní podporou Správy CHKO intenzívnû fie ena. Biodiverzitu luïních lesû Litovelského Pomoraví v minulosti negativnû naru ily také i nûkteré lesnické aktivity vb valé baïantnici. Správa CHKO ve spolupráci s lesními hospodáfii usiluje o postupné pfiemûny smrkov ch a topolov ch monokultur na porosty luïního lesa a o zalesnûní b val ch mysliveck ch úãelov ch ploch. Základním strategick m materiálem ochrany pfiírody v péãi o CHKO je plán péãe o chránûnou krajinnou oblast, schválen pro Litovelské Pomoraví ministerstvem ÎP v roce 997. Plán péãe o CHKO vychází z rozãlenûní území na ãtyfii zóny odstupàované ochrany pfiírody. Nejpfiísnûji chránûnou. zónu tvofií 7 maloplo n ch zvlá tû chránûn ch území. Plán péãe je v chozím podkladem pro tvorbu lesních hospodáfisk ch plánû a územnû plánovací dokumentace. Ochrana pfiírody má v souãasné dobû v CHKO nástroj prvofiadého v znamu, jímï je v kon speciální státní správy ochrany pfiírody. To umoïàuje, aby Správa CHKO nebyla jen pouh m dokumentátorem po kozování pfiírody, ale rovnocenn m partnerem pro obce a v echny instituce v CHKO a spolurozhodujícím subjektem pfii vyuïívání území chránûné oblasti. Na rozdíl od ostatních stfiedoevropsk ch spoleãenstev, kde i pfii zmûnách biocenóz zûstávají vût inou zachovány trvalé ekologické podmínky biotopû, je pro údolní nivy charakteristick dlouhodob kontinuální v voj ekotopû, podmiàující sukcesní procesy biocenóz. Díky pûsobení fluviálních krajinotvorn ch procesû vzniká ekologick nivní fenomén, pro jehoï ochranu je dûleïité uchování ãi obnova jejich pfiirozené v vojové dynamiky. LuÏní lesy dnes patfií v evropském mûfiítku mezi ohroïené typy vegetace. V âeské republice posledním zb vajícím územím plo nû rozsáhlého luïního lesa s dosud nenaru enou pfiirozenou dynamikou fieky je právû Litovelské Pomoraví, které se tak díky pozoruhodné zachovalosti druhového bohatství pfiirozen ch luïních lesû s bezprostfiední vazbou na meandrující fiíãní systém fiadí k unikátním krajinám v evropském mûfiítku. Litovelské Pomoraví je zafiazeno do Seznamu mezinárodnû v znamn ch mokfiadû Ramsarské konvence a do pfiipravované Evropské ekologické sítû státû EU (EECONET) je navrïeno jako evropsky v znamné biocentrum. Vzhledem k mezinárodnímu v znamu oblasti a s ohledem na unikátní krajinn typ údolní nivy se diskutuje také o moïnosti pfiehlá ení jádrové ãásti CHKO do kategorie národního parku. Kriticky ohroïen ãolek velk (Triturus cristatus) Ïije v PR Kaãení louka. Pl ík lískov (Muscardinus avellanarius) ob vá zejména okraje lesû. 3 Silnû ohroïen druh Ïluva hajní (Oriolus oriolus). CHKO LM