Instruktorská lesní škola Vlčácká a Janinka. Absolventská metodická práce

Transkript

1 Instruktorská lesní škola Vlčácká a Janinka Absolventská metodická práce Bc. Romana Cupalová VARNSDORF 2011

2 Instruktorská lesní škola Vlčácká a Janinka Absolventská metodická práce Práce s dětmi v předškolním věku Bc. Romana Cupalová Středisko LUŽAN Varnsdorf Konzultant: Šárka Jechová - Mája, instruktorka ILŠ Vlčácká a Janinka

3 Čestné prohlášení Prohlašuji, že jsem tuto práci vypracovala samostatně a že jsem použila pouze těch zdrojů, které uvádím v seznamu použitých pramenů a literatury. U všech formulací, které nejsou mé vlastní, ale použité od jiných autorů, vyznačuji (např. uvozovkami) jejich rozsah a uvádím podle citačních zvyklostí jejich zdroj. U převzatých myšlenek též uvádím jejich zdroj, i když se jedná o mé vlastní formulace. V případě obhájení práce s kladným výsledkem souhlasím s tím, aby moje práce byla zveřejněna na internetových stránkách Spojených lesních škol a sloužila ve shodě s mými autorskými právy zájemcům o moji práci, protože jsem si vědoma, že tato práce byla vypracována jako součást mých povinností v rámci absolvenčních podmínek Instruktorské lesní školy Vlčácká a Janinka. Ve Varnsdorfu, dne Bc. Romana Cupalová

4 Obsah 1. Úvod Rozbor použitých pramenů a literatury Předškolák z psychologického a pedagogického pohledu Činnosti s předškoláky... 9 Dramatická výchova... 9 Umění a řemesla... 9 Hry, při kterých vzniká nepořádek... 9 Stavění a skládání... 9 Fyzická hra... 9 Hudba a pohybové hry... 9 Knihy Rukodělné činnosti Pohybovky oddechovky Odkud čerpat? Družina předškoláků Nábor Počet dětí a věkové rozpětí v družině Koedukace Předávání informací předškolákům Výpravy a výlety s předškoláky Předškoláci v Junáku Název věkové kategorie Legenda a symbolický rámec Znak věkové kategorie Přechod k vlčatům a světluškám Zákon Kroj Pracovní listy Metodika schůzky Autorita Pedagogické zásady Liščata, aneb jak to bylo u nás Závěr Seznam použitých pramenů a literatury Přílohy

5 1. Úvod Téma dětí v předškolním věku jsem si vybrala proto, že je to nedávno, co jsem řešila vznik nové družiny dětí právě v tomto věku. Stála jsem tak před otázkou, jak dlouhé schůzky udělat, kolik rádců k sobě přizvat, jaké věkové rozpětí si mohu dovolit smíchat, zda bude družina koedukovaná či nekoedukovaná, atd. Ačkoliv je kategorie předškoláků jako výchovná kategorie v Junáku poměrně nová, osobně si myslím, že většina z nás už jednoho či dva, možná i tři předškoláky v oddíle či družině měla. Přesto se jimi žádná metodika příliš nezabývala, a když, tak okrajově. Proto se ve své práci pokusím přinést přehled nejzákladnějších principů, metodiky a poznatků při práci s dětmi v předškolním věku. Ve stejné době, kdy vznikala tato práce, pracovala na novém programu Předškoláci v Junáku skupina pod vedením Jany Sloupové. Výstupy této skupiny jsem měla k dispozici a práce tak v sobě zpracovává nejnovější poznatky z ústředí. Je však nutné si uvědomit, že se jedná o pracovní výstupy, takže nejsou v žádném případě finální. První kapitola se věnuje obecně předškolnímu věku a to především z hlediska psychologie a pedagogiky. Další kapitola se věnuje formám činnosti s předškoláky, předkládá příklady vhodných her a aktivit pro předškoláky. Následující kapitola nastiňuje organizační fakta, jako je počet a věk dětí v předškolní družině, řeší koedukaci a předávání informací. V další kapitole se věnuji nejnovějším výstupům skupiny projektu Předškoláci v Junáku. Poslední kapitoly jsou již praktické: představují pedagogické principy, jimiž bychom se při schůzkách měli řídit, dále ukazují vznik, problémy i výhry při zakládání nové družiny. Pevně věřím, že práce bude přínosem všem, kteří se této věkové kategorii hodlají více zabývat, a pomůže jim vyvarovat se nesnázím, kterými jsem prošla já

6 2. Rozbor použitých pramenů a literatury Ve své práci jsem využila především vlastních poznámek z přednášek pedagogiky a psychologie, vlastních poznatků při zakládání družiny předškoláků, dále výsledky rozhovorů s ostatními skautskými vedoucími zabývajícími se stejnou problematikou a samozřejmě literaturou níže. Za velmi důležitý zdroj dále považuji internet, především stránky Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy a stránku kde čerpám náměty na přípravu schůzky a i při tvorbě této práce mi byly cenným pomocníkem. Kniha: Dítě a já autor: Penelope Leachová. Rozsáhlá publikace věnující se postupně všem obdobím života dítěte až do pěti let. Kniha je psána spíše pro rodiče, ale pro vytvoření představy, které činnosti můžeme s dětmi dělat, tam byla napsána kapitola nejsrozumitelněji ze všech zdrojů, ze kterých jsem čerpala. Kniha: Přehled vývoje dítěte od prenatálního období do 8 let autor: K.Eileen Alien Na rozdíl od výše uvedené knihy, tato literatura přehledně a nepříliš podrobně rozepisuje jednotlivé zvláštnosti každého roku života. Kniha je heslovitá, přehledná, zároveň ukazuje, co by dítě v daném věku mělo umět. Kniha: Prvních 6 let ve vývoji a výchově dítěte autor: Zdeněk Matějček Obdoba výše uvedené publikace, avšak od výborného českého psychologa a profesora Zdeňka Matějčka, který příjemným a milým způsobem upozorňuje na psychologické aspekty jednotlivých životních etap. Opět nesmím opomenout výstupy pracovní skupiny Předškoláci v Junáku, které nejsou konečné, avšak přispěly k základnímu přehledu nové výchovné kategorie

7 3. Předškolák z psychologického a pedagogického pohledu Na začátek je důležité si uvědomit, že předškolním obdobím není myšleno období těsně před vstupem dítěte do školy, ale období již od tří let věku dítěte, kdy většinou vstupuje k prvnímu předškolnímu vzdělávání. Ve své práci se budu však věnovat právě dětem, které jsou krátce před školní docházkou, resp. věkovému rozpětí od pěti do sedmi let. V případě, že zmiňuji i věk mladší, činím tak pro lepší uvědomění si rozdílu vývoje jednotlivých věkových kategorií. Děti v tomto období se již lépe ovládají, a to jak po stránce tělesné, tak emoční, jedná se o období relativního klidu. Většinou bývají přátelské a společenské, zvídavé a aktivní. Podněty si již většinou zajišťují samy, a to podle svých zájmů 1. Jejich postavení ve společnosti se utvrzuje, děti přijímají sociokulturní nároky společnosti používají příbor a jiné nástroje, jako je např. tužka a papír. Řeč v tomto období už bývá dokonalá a děti umí krom určení svých potřeb a tužeb vyjádřit i své myšlenky, což je velmi důležitý vývojový mezník. Děti si velice lehce osvojují základní hygienické, pracovní a společenské návyky prostředí, v němž vyrůstají. Proto je v tomto období velmi dobře možné rozeznat odchylky vyplývající z rodinného prostředí, jako je zanedbávání, psychická deprivace, psychické i fyzické týrání, apod. V tomto věku také děti nejlépe přijímají rozdílnosti či viditelné odlišnosti ostatních dětí, tzn., že se např. nevyhýbají dětem s tělesným postižením či dětem z jiného etnické skupiny. Po vysvětlení si s nimi normálně hrají. Zde vidím možnost podpory výchovy k toleranci a pomoci druhým (v případě dětí s handicapem) 2. Podle Jeana Piageta je období od čtyř do sedmi let 3 tzv. období názorného myšlení. Myšlení dětí má tyto tři znaky: je egocentrické věci jsou takové, jak je děti vidí, chybí objektivní zhodnocení a nerozumí tomu, že může mít někdo i jiný názor než mají oni. je magické jejich myšlení je velmi ovlivněno fantazií, modifikují skutečnost, aby byla srozumitelná a přijatelná. Často si vymýšlí (tzv. nepravá lež), věří tomu celou 1 Viz. Allen, Přehled vývoje dítěte, s Srv. Matějček, Prvních šest let ve vývoji a výchově dítěte, s Viz. Matějček, Prvních šest let ve vývoji a výchově dítěte, s V úvodu této kapitoly jsem psala, že se budu věnovat kategorii pět až sedm let. Piaget však věkové období rozdělil odlišně. Proto jsem použila jeho rozdělení, byť zahrnuje ještě o rok více, než je předmětem mé práce

8 svou bytostí. Snaží se pochopit svět a neodlišují přání od činu (= vše, na co si vzpomenu, je možné). je antropomorfické oživují věci jinak neživé, chybí hranice mezi hrou a realitou. Smrti se bojí, je pro ně záhadou cítí bezmoc a samotu. Nechápou ji jako definitivní konec, proto netruchlí. Z hlediska mravního vývoje již disponují svědomím i bez nutnosti autority. Ne vždy se jím však řídí, netrápí je tolik výčitky. Hlavní motivy pro dodržování mravních norem jsou strach z trestu a naděje na odměnu. Uvědomují si, že pocity jsou subjektivní, tzn., že ví, že pocity druhých záleží na tom, jak oni sami situaci rozumí, a že stejná situace může u jiných lidí vyvolat různé pocity = teorie mysli. Porozumění myšlení a cítění druhých v průběhu tohoto období narůstá a odráží se v rozvoji symbolických her cvičení porozumění druhým. Rozvíjejí se sociální role. V předškolním věku začíná převažovat hra společná asociativní (obě děti si hrají na společných projektech a poskytují si k tomu i materiál) a hra kooperativní (organizovaná ve spolupráci, při níž jsou role ke společné hře rozděleny, a každé dítě přispívá svým osobitým dílem ke společnému projektu) 4. Osvojování rolí je spojeno s oblibou některých jedinců v kolektivu či vedením ve skupině, jsou soupeřivé. Nejvýznamnější je pokrok v diferenciaci mužské a ženské role. I přesto všechno jsou děti i nadále nejvíce závislé na rodičích, vztahy k ostatním dětem jsou velmi přelétavé, často náhodné. Dalším velmi častým jevem u předškolních dětí je přelétavost a vrtkavost. Proto se často stává, že děti, které budí pocit, že je skauting baví, přestanou z ničeho nic chodit. Většinou je důvodem fakt, že přestane chodit kamarád či kamarádka. Proto častá změna ve složení družiny není nic neobvyklého. Významná role v socializačním procesu připadá hře stává se hlavní činností a je zaměřena na vytvoření něčeho nového. Symbolické se vyrovnávají s realitou se strachy, zmatky, smutky a konflikty ve hře. Hlavními potřebami jsou aktivita a sebepotvrzení, rozvoj fantazie, imaginace. Předškoláci mají velmi rádi pohádky. Rádi si vymýšlí příběhy a rádi je vyprávějí

9 Různé formy hry: funkční či činnostní hry procvičování tělesných funkcí ve složitějších formách konstrukční či realistické konstrukce nových věcí ze specifického materiálu iluzivní užívá předmětů v přeneseném významu a přeměňuje svět podle své představy (klacík jako dítě, puška, meč ) úkolové hra na prodavače, rodiče získává zkušenosti s rolemi, které pozoruje, ale samo zastávat nemůže Jsem si vědoma, že tento nástin je pouze orientační a velmi povrchní, nicméně má sloužit pouze jako přehled základních pedagogicko-psychologických aspektů této věkové kategorie. 4 Pro srovnání: Ve dvou letech se děti spíše napodobují - hrají-li si v jedné místnosti, jde o souběžnou (paralelní) hru - obě děti po sobě pokukují a hrají si podobným způsobem

10 4. Činnosti s předškoláky Následující kapitola přináší základní přehled činností, kterými se můžeme při práci s předškoláky věnovat. Dramatická výchova děti rády hrají role, nejčastěji ty, které vidí u dospělých. Neumí se držet scénáře, vždy si vymyslí vlastní prvek a většinou nejsou schopny složitějších divadel. Nicméně krátké pohádky, které si děti mohou zahrát v kostýmech, s maňásky či loutkami, jsou oblíbenou činností. Umění a řemesla pro předškolní děti je výroba vlastníma rukama bytostně důležitá. Všechny nástroje, které jim byly v batolecím věku odebírány, najednou mohou používat a pokouší se je ovládat. Předškoláci v prvním okamžiku neuvažují o tom, co vlastně vyrábí, až později se rozhodnou, co daný např. rozstříhaný tvar bude. Velmi důležitou součástí jsou barvy. Čím zářivější, jasnější, tím lepší. Rádi modelují z modelovacích hmot. Kresby se postupem věku zdetailňují (pětileté dítě nenakreslí např. knoflík na oblečení, později již ano). Hry, při kterých vzniká nepořádek velmi oblíbená kategorie činností. Práce s vodou, hlínou, blátem, prstovými barvami, pískem či těstem v sobě slučuje dramatiku s tvořivostí. Činnosti typu výroba perníčků (včetně vytvoření těsta) dětem pomáhají rozvíjet poznatky o přírodních materiálech (objem, kynutí, rozpouštění, apod.). Oblíbené jsou také různé pokusy s vodou a olejem či barvou, které jsou navíc vizuálně lákavé. Stavění a skládání stavebnice, kostky, skládání z papíru, to vše pomáhá rozvíjet u dětí logiku a jemnou motoriku. Navlékání korálků je pak navíc odměnou pro parádivé holčičky. Fyzická hra není jistě nutné komentovat, že děti v předškolním věku jsou velmi aktivní a neustále zjišťují své fyzické možnosti. Pokud se navíc mohou s někým utkat, je to to úplně nej na celým světě (soupeřivost v tomto věku není ničím neobvyklým 5 ). Každá schůzka by pak měla nabídnout právě tuto oblast. Během schůzky může fyzicky náročnější hra dítěti pomoci načerpat nové síly do další činnosti. Pozor však, na přecenění sil, kdy dítě místo příjemného vybití energie bude unavené a nebude schopno se soustředit na další práci. Hudba a pohybové hry Každé malé dítě má v sobě rytmus, a pokud není sluchově handicapované, velmi rádo zpívá. Zpíváním dítěti pomáháme učit se naslouchat nejrůznějším zvukům a melodiím. Pohybové hry pak spojují výše zmiňované fyzické hry s hudbou a mezi dětmi jsou velmi oblíbené. Je možné zpíváním jednoduchých písniček, rozvíjet fantazii, kdy děti mohou jednotlivá slova písničky předvádět (např. Malé kotě). 5 Viz str. 7 této práce - 9 -

11 Hudbu lze využívat např. i při malování, kdy hudba, jež děti poslouchají, může odrazit barvy jejich výkresu a hodně o nich vypovídá. Knihy čtení knih je pro děti nedosažitelná oblast, avšak jsou vděčnými posluchači. Klasické čtení lze nahradit obrázkovými knihami nebo příběhy s malovanými některými slovy, které děti mohou samy pojmenovávat a hádat 6. Rozvíjí se tím logické myšlení a slovní zásoba 7. U všech činností je nutné si uvědomit, že musí být přiměřené věku. Pokud dítě zatížíme nepřiměřenou hrou, kterou nepochopí, můžeme je frustrovat 8. Dále pak je nutné si uvědomit všechna úskalí jednotlivých her a činností a zajistit bezpečnost dětí, rádců i vedoucích. Na následujících řádcích bude uvedeno několik činností, které patří u našich dětí k nejoblíbenějším a mohou tak být inspirací při přípravě schůzky: Rukodělné činnosti: Navlékání korálků tato aktivita tedy spíše baví holčičky, které jako velké parádnice jistě ocení hezký náhrdelník či náramek, který si samy vyrobí. Navlékáním korálků navíc rozvíjí jemnou motoriku, takže přes větší dřevěné korálky se postupně jistě dostanou až k rokajlu. Panáček KUMUHI 9 provázkový panáček cvičí nejen tvorbu uzlíků, ale opět i jemnou motoriku. Malování prstovými barvami aktivita, při které nezůstane jediný prstík čistý. Malovaní písniček či podle hudby vyjádření nálady, zobrazení zpívaného. Sypané koření použití koření k malování symbolů světlušek a vlčat, či zážitků z prázdnin. Pohybovky oddechovky: Závod zvířátek hraje se po jednotlivcích. Vedoucí vykřikuje v jednotlivých kolech zvířátko, které se snaží děti napodobit. Nejrychlejší získává bod. Body se zapisují a na 6 Viz Příloha č. 1 7 Viz. Leachová, Dítě a já, s Frustrace překážka na cestě k cíli, zabraňující v uspokojení potřeb, tzn. dítě nepochopí pravidla hry, ostatní ano, dítě si chce hru také zahrát, ale nerozumí pravidlům. V případě, že bychom takto hry uváděli častěji, může dojít až ke ztrátě zájmu o kroužek. 9 Viz Příloha č

12 konci hry je nejrychlejší zvířetoběžec odměněn. Je nutné i hodnotit věrnost napodobovaných zvířat (např. kačenka v polodřepu místo ve dřepu apod.). Chobotničky - zvolí se jeden rybář. Ten si stoupne na jeden konec místnosti. Ostatní se postaví proti němu. Rybář řekne: "Rybičky, rybičky, rybáři jedou!" a rozběhne se proti nim. Snaží se jich co nejvíce chytit, ale nesmí se vracet dozadu. Dítě, které rybář chytí, si sedne na zem a hraje chobotnici. Chobotnice se nesmí po zemi posouvat, ale rukama se snaží chytit ostatní. Vyhrává ten, koho nechytí rybář ani chobotnice.10 Hadi jeden si lehne doprostřed místnosti na zem a může se jen plazit. Ostatní se pohybují po místnosti a snaží se plazícímu se hadovi vyhnout. Koho se had dotkne, stává se hadem. Vítězí poslední, který zůstane na nohou. Ocásková honička Každý hráč dostane šátek, který si připevní dozadu na kalhoty. Po signálu si všichni navzájem snaží sebrat ocásek. Honička končí v okamžiku, kdy je stržen předposlední ocásek. Vítězem je ten, kdo získal nejvíce ocásků. Sochy klasická hra s hudbou, kdy děti tančí po místnosti a na zastavení hudby zkamení a nesmí se pohnout. Kdo se pohne, vypadává či dostává trestný bod. Obdoba této hry bez hudby je hra Stronzo. Odkud čerpat? Je mnoho zdrojů, stránek, knih a časopisů, odkud je možné čerpat náměty. Já osobně mám nejraději následující: Internetové zdroje: Pracovní listy: Jan Kříž: Kdo si hraje, nezlobí Jan Kříž: Udělej si sám Velkým pomocníkem je v neposlední řadě i Světýlko, které svým formátem a designem zaujme, potěší a pomůže. V činnosti lze využít i komerčních časopisů, např. Pusíka, Mateřídouška, Sluníčko, atd. Při práci s předškoláky se řídíme mnoha pravidly. Velmi kvalitně jsou jednotlivé oblasti zpracovány v Rámcovém vzdělávacím plánu pro předškolní vzdělávání 11, který je určen především mateřským školám, ale i pro naši práci je zde mnoho zajímavého. 10 Citováno z internetového zdroje 11 Viz. Příloha č

13 5. Družina předškoláků Nábor - jistě není nutné, abych tu zdůrazňovala jak má nábor vypadat, proto zde pouze uvedu seznam míst, kde doporučuji na základě vlastní zkušenosti nechat informační letáčky pro rodiče: mateřské školy ordinace resp. čekárny pediatrů mateřská centra dětská oddělení knihoven. Nesmíme samozřejmě zapomenout na důležité údaje jako: čas a termín konání schůzek (příp. první schůzky), místo konání schůzek, telefonní kontakt na vedoucího. Počet dětí a věkové rozpětí v družině ačkoliv podle vyhlášky o předškolním vzdělávání má být na jednoho pedagogického pracovníka maximálně dvacet dětí 12, obecně platí, že na jednoho dospělého by mělo být maximálně šest až osm dětí. Dle mého názoru je nejlepší počítat se třemi až čtyřmi dětmi na jednoho vedoucího či rádce. Podle toho k sobě přizvat určitý počet rádců (při zakládání družiny postačí jeden vedoucí a jeden rádce). Tento počet doporučuji proto, že předškoláci mají větší požadavky na vaši pozornost je jasné, že předškolní děti se rády chlubí a zaměstnávají pozornost dospělých (v našem případě i rádců) mnoha historkami a sděleními při každé činnosti schůzky. Proto si myslím, že plně věnovat pozornost šesti malým, mnohdy neposedným, dětem je zhola nemožné. Nesmíme samozřejmě opomenout ani bezpečnostní stránku, kdy v žádném případě nesmíme nechat dítě bez dozoru, tzn., když bude dítě potřebovat na záchod, musíme jej doprovodit a další vedoucí musí zůstat u ostatních dětí. Věkové rozpětí jsem nastínila již v úvodu práce. Tedy děti od pěti do osmi let. Uvědomme si, že dítě v první třídě je na tom téměř stejně jako předškolák osvojuje si plně čtení, psaní, prožívá velkou životní změnu (vstup do první třídy, do školy všeobecně), jsou na něho kladeny mnohem větší nároky v podobě udržení pozornosti, zapamatování učeného, ovládání emocí, atd. Vždy samozřejmě záleží na intelektu dítěte a jeho sociální zralosti a celkovém psychomotorickém vývoji. Je proto možné začlenit i dítě starší. Koedukace => ano či ne otázka koedukace je nesporně nejžhavějším a nejdiskutovanějším tématem v Junáku. Vedla díky této práci na toto téma několik cílených diskusí a vyšla mi z toho jedna myšlenka. Koedukace zcela jistě závisí na zvyklostech střediska či oddílu. Při debatách jsem se několikrát setkala s názorem, že děti v předškolním věku nemá cenu rozdělit dle pohlaví. Je to zbytečné, jsou koedukovaní ve školkách, ve školách, v jiných kroužcích. Proč je tedy nekoedukovat u nás. V tuto chvíli 12 Viz Vyhláška č. 14/2005 Sb. o předškolním vzdělávání

14 bych se jako odpůrce koedukace asi zeptala, proč ne? Možná právě proto, aby si začali zvykat na roje a šestky hned od vstupu do Junáka. Nejsem však zastánce ani odpůrce koedukace. Základní problém se skrývá v tom, že dívky dospívají ve všech oblastech osobnosti rychleji než chlapci. Avšak tyto rozdíly začínají být patrné až po sedmém roku. Bylo by troufalé, takto udat věk, je proto důležité stále mít na paměti, že každé dítě je jiné a dvě dívky ve stejném věku nemusí nutně být stejně vyspělé. Koedukace má smysl, pokud nám nejde o získávání vědomostí. U chlapců a dívek nelze k získání vědomostí dojít stejnými prostředky. Je však důležité, aby se obě pohlaví od dětství naučila přátelským a partnerským vztahům, ohleduplnosti a úctě k druhému. Je tedy patrné, že koedukace je pro harmonický rozvoj dítěte důležitá. Jak jsem psala výše, koedukace není vhodná tam, kde nám jde o získávání poznatků. Vzhledem k tomu, že program předškoláků 13 se skrývá především v získávání dovedností pro praktický život, nevidím důvod, proč koedukaci u předškoláků nepodpořit. Opakuji však, jedná se o můj názor, který nikterak není dogmatem. Z praxe vím, že přesto, že je družina koedukovaná, při dostatečném počtu vedoucích může dojít k rozdělení, alespoň části schůzky, dle pohlaví. Závěrem této kapitolky bych tedy zopakovala, že koedukace předškolních dětí je možná, avšak samozřejmě záleží na zvyklostech středisek či oddílů. Předávání informací předškolákům Jako u větších dětí, tak i u předškoláků se musíme obrnit trpělivostí. Zpočátku se jakákoli práce zdá být nepřekonatelným problémem, protože ze seznamu pomůcek na další schůzku nebude mít většina vůbec nic, naopak vám je přinesou na výpravu, která následuje bezprostředně po schůzce. Jako příklad bych uvedla situaci ze své družiny, kdy od rádkyně dostali za úkol na příští schůzku donést nejoblíbenější plyšovou hračku. Dva dny po schůzce jsme jeli na výpravu do zoo, kam si všichni zúčastnění poctivě svou oblíbenou plyšovou hračku vezli. Na další schůzku ji však nedonesl nikdo. Je dobré hned na začátku se domluvit s rodiči (jelikož jen málokterý rodič své dítě v předškolním věku na schůzku nepřivede), předat si kontakty a seznámit je s předáváním informací. My např. používáme notýsky, kam dětem zapisujeme či vlepujeme potřebné informace o výpravách, co si mají děti přinést na další schůzku, atp. Zde bych vypíchla vybudování dobrých vztahů s rodiči a další stálé utužování těchto vztahů (např. společnými akcemi s rodiči) a co nejvíce poznávat rodinné zázemí dítěte. V mnohém nám právě rodinná situace může pomoci pochopit chování dítěte. 13 Bližší informace se dozvíte v následující kapitole

15 Výpravy s předškoláky Při plánování výpravy nesmíme zapomenout určit si cíl výpravy. Zda se bude jednat o poznávací, hrací, turistickou nebo výpravu jiného typu. Stejně jako na ostatních výpravách musíme dostatečně zabezpečit personální zajištění výletu. Osmnáctiletý činovník je samozřejmostí a dle výběru cíle výpravy pak i rádci. Do míst s hustou koncentrací lidí doporučuji na tři až čtyři děti jednoho činovníka. Nevhodné se mi pro předškoláky zdají vícedenní výpravy, kdy v současné době je jen málo dětí schopné strávit noc bez rodičů. Naopak oblíbenou činností na výpravách je vaření. Pro děti je to neobvyklá činnost, která je nadchne a motivuje pro další činnost. Nesmíme opomenout připravit si program (dostatek her), avšak dát si pozor, aby nebyl přeprogramovaný, nechat volný prostor pro děti. Z dopravních prostředků se mi jeví nejvhodnější vlak, ve kterém lze využít skupinovou slevu. Zároveň však musíme být opatrní a neustále děti hlídat. Zde si dovolím uvést zážitek, kdy si dvě předškolačky odskočily na záchod. Vlak měl toaletu s automatickým zavíráním dveří. Děvčata tedy vešla do prostoru, zavřela za sebou dveře a jak to tak bývá, zmáčkla i poslední tlačítko, které tam na ně svítilo a zamkly se (byly samozřejmě varována, ať se nezamykají). Po vykonání potřeby najednou zjistily, že nevědí jak se odemknout. Číst neuměly. Naštěstí už v té době hlídkovala kolem dveří Velká světluška, která si zamčení všimla. Děvčata, která začínala plakat, tedy nakonec skrz dveře navedla na odemčení dveří. Byla z toho poměrně úsměvná historka, protože se to stalo těsně před dojezdem na nádraží, kde na holčičky čekali rodiče. Ty byly předávány uplakané a rodiče se samozřejmě starali, co se stalo. Od té doby musíme rodičům slibovat, že je nenecháme jít na záchod samotné. Ponaučením tedy je, že předškoláky musíme doprovázet opravdu úplně všude. Délka turistických výprav by neměla přesáhnout osm kilometrů na celý den. Na výpravě by měl být samozřejmostí i mobilní telefon s kontakty na rodiče. Informace o výpravě předávat dostatečně včas. Není vhodné informovat rodiče o výpravě jednu schůzku před víkendem, na kterém by výprava měla proběhnout. Požadavky na výpravu rodičům rozepisovat co nejpodrobněji. Musíme si uvědomit, že to, co je jednoznačné a jasné pro nás, nebude jasné pro rodiče (obzvláště v případě nováčků). Mohlo by se nám tak snadno stát, že dítě přijde na výpravu s taškou přes rameno či v nevhodné obuvi. Po skončení výpravy by měla rovněž proběhnout hodnocení mezi vedoucími a rádci, zda se výprava povedla, co je do další výpravy vylepšit

16 6. Předškoláci v Junáku Následující řádky jsem zpracovávala s pomocí dokumentu Základní rámec věkové kategorie a programu Předškoláci, který mi laskavě poskytnul bratr Ondřej Kupka Dick, za což mu náleží můj dík. Jedná se tedy o poznatky vytvořené týmem projektu Předškoláci v Junáku pod vedením Jany Sloupové. Výstupy tohoto týmu se mi zdají být přínosné a vyjadřují mé postoje k předškolákům. Celý dokument je přiložen na konci této práce. Základní rámec věkové kategorie Název věkové kategorie: Benjamínci Najít nový název pro věkovou kategorii je bezesporu složité. Pro mne je název Benjamínci stoprocentně přijatelný hned z několika důvodů. Vychází ze skautingu (přezdívka zakladatele skautingu), označuje něco nejmenšího a je to libozvučné. Je samozřejmé, že názvy družin budou vycházet od něčeho malého, důležitého, mláďat apod. V našem středisku se předškoláci jmenují Liščata. Legenda a symbolický rámec Děti mají rády legendy, pohádky a příběhy. Budeme-li však předpokládat, že družiny předškoláků budou koedukované, tak si myslím, že asi bude celkem těžké najít příběh, který zaujme jak chlapce, tak dívky. Já osobně jsem zvolila prostředí středověku, kde je prostor jak k rytířům (ochráncům, mušketýrům, atd.), tak k princeznám, šlechtičnám a jiným postavám, které se zase budou zamlouvat dívkám. Proto bych symbolický rámec i legendu směřovala středověkým směrem. Dle výstupu týmu by legenda neměla být vázána na symbolický rámec světlušek a vlčat. S tím se nedá než souhlasit. Znak věkové kategorie Osobně bych si představovala znak věkové kategorie jako semínko klíčící ze země, které volně přechází v jednoduchou lilii jako symbol skautingu. Semínko bych zvolila jako symbol začátku. Je pravdou, že je pak symbol zavádějící a spíše směřuje k rostlinám. Avšak na otázku jak vzniklo, odpovíme ze semínka. Přechod k vlčatům a světluškám Přestup do další věkové kategorie je vhodné spojit s nějakým rituálem nejdříve v sedmi, nejpozději v devíti letech. Zde opět záleží na zvyklostech střediska, ale pro lepší pochopení změny dítětem bych opravdu viděla jako nejlepší variantu vytvořit rituál, kterým budou

17 děti přecházet ke světluškám a vlčatům a dostávat se tak do další etapy skautského života, včetně naprosto odlišného symbolického rámce. Zákon Zde si dovolím ocitovat výše zmíněný dokument, jelikož s tím naprosto souhlasím. Zákon by se skládal ze tří bodů (návrh k dalšímu posouzení): Pomáhám ostatním Dělím se s kamarády Rád se usmívám a hraji si Smyslem je, aby si děti začaly už v této věkové kategorii zvykat na nějaká vnější pravidla Dítě si má uvědomit, že není jen ono samo na světě a vše se netočí kolem něho, ale jsou tu i druzí Poslední bod má připomínat veselost a hravost celé věkové kategorie Kroj I zde kvituji dobrý nápad vybrat dětem jednotné tričko, možná bych zvolila polokošili, abychom se alespoň trochu přiblížili ke krojovým košilím. Šátek jako povinnou součást bych rovněž zachovala, protože děti se pak cítí jako součást oddílů, když vidí, že mají společné prvky oblečení jako jejich velcí kamarádi. Barvu jak košile, tak šátku vidím trochu problematicky, protože všechny základní barvy jsou již rozebrány ostatními věkovými kategoriemi. Avšak osobně si myslím, že by zajímavá barva pro tuto věkovou kategorii byla fialová, kterou mohou nosit jak dívky, tak chlapci. Netradiční by rovněž byla varianta žlutý šátek s lemem barvy věkové kategorie. Pracovní listy Skupina předpokládá vytvoření pracovních listů. Popis uplatnění a základní smysl pracovních listů rovněž uvádím v citaci, neboť se mi jeví kvalitně zpracovaný. Jedná se o soubor pracovních listů s aktivitami pro děti vč. návodu na jejich použití a náměty na další aktivity. Mají být nenásilnou přípravou na život v oddíle světlušek nebo vlčat a pomáhat rozvíjet dovednosti důležité pro tento věk. Je to náhled do světa předškoláků a prvňáků rozvíjí především praktické dovednosti, schopnost se o sebe postarat, stát se samostatnějším

18 Neklade si za cíl podporovat soutěžení a soupeření, spíše se zaměřuje na individuální rozvoj dítěte a jeho zapojení do kolektivu. Aktivity vybírá zejména dospělý. Nenajdeme tu ukončení jednotlivých stupňů jako ve stezkách u starších věkových kategorií, naopak jednotlivé listy nabízejí mnoho variant uspořádání použití, zařazení do programu a víceméně se nestupňují. Aktivity mají být inspirací, lze je upravovat, vytvářet další pracovní listy, některé lze i vynechat. Není nutné, aby každé dítě zvládlo úplně všechny. Dovolují více individuální přístup k dětem. Pracovní listy by měly být použitelné v oddílech různých forem (koedukované, smíšené věkově, oddělené), nezávislé na symbolice oddílu. Pracovní listy budou umožňovat individuální i skupinové použití. U pracovních listů bude uvedeno, zda jsou vhodné pro předškoláky (5-6 let), pro prvňáky (6-7 let) nebo pro oba věky. Hlavní rozdíl bude v tom, že pro prvňáka bude moci začít více používat čtení a psaní 14. Jedním z pracovních listů bude i jakési skautské mini minimum (kdo je skaut, základní zvyklosti předškoláků - název, legenda, znak ). Skautské prvky nebo aktivity vlčat či světlušek nebudou silně akcentovány, aby další věkové kategorie přinášely stále něco nového a bylo tak omezeno riziko přeskautování, které by mohlo při prodloužení doby výchovného působení (podle zahraniční zkušenosti) hrozit. Jsem přesvědčena, že pokud se podaří dokončit započatou práci a poskytnout oddílům a střediskům výše zmiňované pracovní listy, mohou se předškoláci stát oblíbenou a vyhledávanou volnočasovou aktivitou. 14 Zde bych si dovolila pouze jednu připomínku a to, že se souvislejším čtením a psaním u prvňáků můžeme počítat až v druhé polovině školního roku. I přesto však musíme počítat s tím, že jak čtení, tak psaní bude značně zpomalené a ne souvislé

19 7. Metodika schůzky Autorita Je obecně známo, že děti se nedovedou soustředit déle, než 45 min. U předškolních dětí se tento čas pohybuje kolem 15 až 20 minut. Je proto nutné často měnit aktivity, pokud možno klidnější za namáhavější a opačně. S tím je samozřejmě spojeno i dostatek rádců, kteří pomohou dětem při všech činnostech. Je nutné si rovněž uvědomit, že pro děti v předškolním věku je každý dospělý (a to je v pohledu dítěte i 15letý rádce) zprvu formální autoritou a děti se je snaží napodobit. Proto je důležité obklopit se lidmi, kteří jsou dostatečně ukáznění a zvládnou práci s malými, často nemotornými a někdy i špatně mluvícími dětmi a budou jim tak dostatečným vzorem. Pedagogické zásady Při práci s předškolními dětmi je více než kde jinde nutné dodržovat některé základní pedagogické zásady, které na následujících řádkách v krátkosti připomenu: Zásada názornosti vyžaduje, aby dítě získalo poznatky o světě přímým stykem s vyučovanými věcmi. Názornost umožňuje utvářet správné představy o poznávané skutečnosti, usnadňuje a urychluje proces poznávání a usnadňuje zapamatování konkrétních pojmů. Přispívá k rozvoji smyslových orgánů, dochází ke zdokonalování poznávacích procesů. Zásada aktivity předpokládá, že vedoucí bude připravovat program schůzky tak, aby děti při poznávání vyvinuli co nejvíce aktivitu a zapojili do ní celou osobnost. Zásada individuální přístupu k dětem patří mezi jednu z nejdůležitějších zásad. Každé dítě je jiné, má jiné zájmy, v něčem vyniká, něco mu nejde. Vedoucí by pak měl na dítě působit tak, aby byly uspokojeny jeho potřeby. Měl by rovněž respektovat individuální rozdíly: v celkovém tělesném a mentálním stavu v úrovni vývoje poznávacích procesů a v jejich vlastnostech v zájmech a sklonech v charakterových vlastnostech dítěte Zásada přiměřenosti předpokládá, že program schůzky je adekvátní věku a respektuje zvláštnosti dané věkové kategorie a biopsychického vývoje. Zásada soustavnosti vyžaduje, aby se nové poznatky opíraly o předcházející, zařazovaly se do systému dříve osvojených poznatků a postupně zvyšovat nároky na dítě

20 Zásada trvalosti pak shrnuje všechny zásady dohromady a předpokládá, že si děti to, co se naučí, zapamatují, a trvale uchovají či osvojí. Trvalost je pak dána kvalitou naučení dítětem Srov. Pomocný studijní materiál k bakalářským zkouškám 2007 z předmětu pedagogika a speciální pedagogika, str