Transkript

1

2

3

4

5

6

7 errmann. NAKLADATEL F. TOPI V PRAZE

8

9 Sebrané spisy Ignáta Herrmanna. I. BLEDNOUCÍ OBRÁZKY. Vzpomínky nejstarší a drobné episody z malomstské kroniky. Vydání tvrté. K6 35' OTEC KONDELlK A ŽENICH VEJVARA. Drobné II. píbéhy ze života spoádané pražské rodiny. Vydání šestnácté. 36- III. TCHÁN KONDELÍK A ZE VEJVARA. (Pokraování Otce KoDdelíka.) Vydání desáté IV Z CHUDÉHO KALAMÁE. Drobné nárty. Vydání šesté. PRAŽSKÉ FIGURKY. Rázové obrázky ze života. Vydání šesté. PAN MELICHAR. Obrázek z tiché" pražské domácnosti. Vydání páté. 46* V. Z PRAŽSKÝCH ZÁKOUTÍ. Humorist, a rázovité obrázky ze života. Vydání tvrté. 15' VI. STAÍ MLÁDENCI. Humorné obrázky ze života pe«- poetných". Vydání páté. 22' VII.-VIII. U SNDENÉHO KRÁMU. Líení z pražského života. I. a II. Vydání osmé. fi6 IX. BODÍ PRAŽANÉ. Postaviky z pražských zdí a ulic. Vydání páté. 28'- X. RODINY A RODINKY. Drobné výjevy z pražského života. Vydání druhé. 18 XI. DVÉ PRAŽSKÉ IDYLLY. Vydání tvrté. 21 XII. DOMÁCÍ ŠTÉSTÍ. Dva stínové obrazy z manželského života. Vydání tvrté.,, 20' XIII. ŽENITBA PÁNÉ KARAFIÁTOVA a jiné povídky staromládenecké. Vydání druhé. 20- XIV. PÁTÉ PES DEVÁTÉ. THcet nedlních povídek. Vydání tvrté XV. ZTEŠTNÉ HISTORKY. (Chránnka.- Pouhé smyšlenky. - Strašidelné. Amerikánské".) Vydání tvrté XVI. KANCELÁSKÝ PRACH. SMÍŠENÉ ZBOŽÍ. Drobné rty z ovzduší kanceláského a kupeckého. Vydání druhé XVII. FOXL-VOÍŠEK A JINÉ HISTORKY KRATO- CHVILNÉ. Vydání tvrté. 16 XVIII. BURLESKY. Vydání tetí XIX. Z PAMTÍ STARÉHO MRZOUTA A JINÉ HIS- TORKY KRATOCHVILNÉ. (Povídky o paní Angelin Knedlhansové, bývalé kvartýrské. Mládenci a ženichové.) Vydání druhé. U'- XX. O ŽIVÝCH, O MRTVÝCH. Díl I. O literátech, umlcích a hercích. Dv vzpomínky zcela intimní.vydání druhé. 24- XXI. PÍBH DUŠIKOVÝ. Rodinná historka z let sedmdesátých. Vydání tetí. 21*50 XXII.-XXllI. Z NOTÝSKV PAVLA CAMRDY, písae ph výpomocném úade. Díl prvý a druhý. Vydání tvrté. 44* XXIV.-XXV. VDAVKY NANYNKYKULICHOVY A CO SE KOLEM NICH SBHLO. Díl L a IL Vydání šesté. 66 XXVI. evicka a jiné Výjevy rodinné, vyd. dmhé. is XXVn.-XXVIII. drobní lidé. i. a II. díl. Vydání tvrté. 56 XXIX. PED PADESÁTI LETY. 1. díl ao*-

10 XXX. PED PADESÁTI LETY. II. díl. K 24- XXXI. MUŽ BEZ TINÁCTKY a jiné povídky nedlní. 18- XXXII. PED PADESÁTI LETY. III. díl. 24- XXXIII. O ŽIVÝCH, O MRTVÝCH. Kniha drobných vzpomínek. II. díl. 24- XXXIV. BLEDNOUCÍ OBRÁZKY, díl II. 28- XXXV. ŽENITBA BRATÍ ADAM. Podivuhodný píbh amerikánský a jiné historky. 24* XXXVI. O TECH NEBOŽTÍCÍCH a j. historky nedlal. 28* XXXVII. PÍBÉH JEDNOHO DNE a jiné. 20- XXXVIIL- XXXIX. HISTORIE JAROMÍRA TYKVY. L a II. du. 42- XL.-XLI. FELÍKV ROMÁN. I. a II. díl XLII. PAN KORIADL A SPOL. 64- Samostatn vydáno: JÍRA ZBOJNÍK, knížka provelkéimalé, Brož. Kl2--,vperg. vazb Prokop Laichter. Nákladem LIDICKY A ZVÍÁTKA. Ilustroval F. Topie TRÉKAPITOLZMALOMSTSKÉ KRONIKY. Váz. K 48-, na ru. pap. v pergamenu, s podp. aut. 1 MANŽELOVA PÍTELKYN. Žert zmladédomácnostio jednom jednání. (Divadelní bibliotéky Pospíšilovy svazek 183., obsahuje též aktovku Karla šípka: Starší závazky.) TOBIÁŠKV ŠTDRÝ DEN A NKOLIK ŽERTOVNÝCH POVÍDEK O zvíátkách. U F. Topie v Praze. (Osení, knihy mladých tená, svazek 19.) Tetí vydání Rozebráno. VÁNONÍ KOLEDY. Drobné historky vánoní asylvestrovské. Rozebráno. Z POVÍDEK NEDLNÍHO KRONIKÁE. Deset kratších i delších historek. ARTUR A LEONTYNA. Pražský píbh z doby nedávné. FELÍCKÚV román. Dva díly. Celkem 4G2 stran. K-KE-KU. Podivný pelud zrakový i sluchový a trochu mluvnice pro všeobecnou potebu. Peklady do polštiny: OJCIEC KONDELIK I NARZECZONY WEJWARA. Za pozwoleniem autora z czeskiego przeložyi Pawel Laskowski. (Bibliotéka dziel wyborowydí. No ) Ve Varšav Druhé vydání TEŠC KONDELIK IZIE WEJWARA. Z czeskiego przetiomaczyta Kazimiera Uhleníeld. (Bibliotéka dzielwyborowych ) Ve Varšav ZJEDZONY SKLEP. (U sndeného krámu.) Do polštiny peložil Adam Lach. Dzeimik dla wszystkich". Ve Varšav Peklady do charvatštiny: DOMACA SRECA. (Domácí štstí.) Dvie slike iz brašnoga života. Peložil Makso Kuntari. Národn novin" v Záhebe, záií-listopad OSVETA ZALJUBLJENOGA I DRUGE HUMORESKE. V Záhebe Do holandštiny: VADER KONDELIK EN BRUIDEGOM WEJWARA. Kleine gebeurteni-- sen uit het leven van een Pragergezin.Naar het Boheemsch doo S. J. Barentz- Schnberg. Geautoriseerde uitgave. Amsterdam. H. J. W. Becht 1909, SCHOONVADER KONDELIK EN SCHOONZOON WEJWARA. Kleine gebeurtenissen uit het leven van een Prager familie.naar het Boheemsch doo S. J. Barentz-Schónberg, Geautoriseerde uitgave, Amsterdam, H. J. W. Becht 1911.

11 MIJNHEER MELCHIOR. (Pan xmehchar.) G«autori5!eerde vertahn van Jo Arenberg. V amsterodamském deníku Het Volk v listopadu KINDERLOOS. (Bezdtná.) MIJNHEER MELCHIOR. (Pan MeUchar.) Naar het Boheemsch van Ignát Herrmann (Schrijver van Vadcr Kondelik en bruidegom Wejwara en.), doo S. J. Barentz-SchOnberg. Geautoriseeide iiitgaze. 185 stran. Amsterdam, H. J. W. Becht, sr listopadu DE IDYLLE VAN MIJNHEER POTÁPKA. V deníku Het Volk. Amsterodam _, v- Do slovmštiny: OCE KONDELIK IN ZENIN VEJVARA. z avtorjevim dovoljenjem posloveni! Stanko Svetina. Narodni Dnevnik" v Celju (štýrsko), TAST KONDELIK IN ZET VEJVARA. (Tchán KondeUk a ze Vejvara.) Poslovenil Stanko Svetina. Národní dnevnlk" v Celju (St3^sko), v podzimu IVANCKOV SVETI VECER IN NKOLIKO VESELIH POVESTIC O ŽIVALCAH. (Tobiáškv štdrý den atd.) Pevel Iz Cešfiine dr. Fran Bradá. Lubla KAKO SE JE KULICHOVA NANINKA MOŽILA IN KAJ SE JE okolí NJE SPLETLO. (Vdavky Nanynky Kulichovy.) Poslovenil Dt. Bradá, Ig. Kleinmayr & Ferd, Bamberg v Lublani. Do franštiny: MONSIEUR KONDELIK FT SON FUTUR GENDRE. (Otec Kondelík a ženich Vejvara.) Peložil J. L. Chollet. Gazette de Prague" Do anglitiny: CHILDLESS. (Bezdtná.) Ve sbírce The worls classics (Selected Crech tales, Oxford university press). Peložila Marie Buschova, CHILDLESS. Druhý otisk pekladu ve veliké antologii Great Short NoveU of the world z r. 1927, London, William Heinemann. Do rumunštiny: FARK COPIL. (Bezdtná.) Ve sbírce BibUoteca dimlneata svar. U7. Bukureltl932. -^ x x- Do nminy: HERR MELCHIOR. (Pan Melichar.) DER FRATER AUS PODSKAL. (Fráter z Podskalí.) DER TONI LIEFERT. (Tonda odvádí.) Deutsch von Johann Michael. Prager Zeitung" VATER KONDELIK UND BRÁUTIGAM WEJWARA. Kleine Episoden aus dem geordneten Haushalte einer Prager Burgerfamilie. Autorisierte Cbersetzung aus dem Bóhmischen von Luise TÍuho. Berlin, Dr. Franz Ledermann, Dva svazky. SCHWIEGERVATER KONDELIK UND SCHWIEGERSOHN WET- WARA. Autorisierte Cbersetzung aus dem BOhmischen von Luise TÍuho. Berlin, A. W. Hayn's Erben, AUSGEWAHLTE GESCHICHTEN von Ignát Herrmann. Autorisierte Cbersetzung aus dem BOhmischen von Annie Auednlek (Slavische Romanbibliothek, Band X.) Prag, Verlag von J. Otto, ZWEI PRAGER IDYLLEN. (Dv pražské IdyUy.) PeložUa Klára Hbschová. Union" v Praze, únor-kvten HAUSLICHES GLUCK. (Domácí štstí.) Autorisovaný peklad Em. Schlcka. Praze, Beauforta. Union" v Též samostatn nákladem E<L FOXL-SPITZ und andere kurzweilige Geschichten. (Foxl - Voíšek.) Autorisovaný peklad Viktora Nesslera. Union" v Praze, prosinec bezen ^. Do esperanta: FOKSO-NUKSO. (Foxl-Volšek.) Eldonis Moravlaj Esperanto PlonlroJ. Olomouc 1932.

12 SEBRANÉ SPISY Ignáta Herrmanna NÚVt- DlL XLII. PAN KORIANDL A SPOL. V PRAZE NAKLADATEL F. TOPI KNIHKUPEC

13 IGNÁT HERRMANN: PAN KORIANDL A SPOL. V PRAZE NAKLADATEL F. TOPI KNIHKUPEC

14 Právo pekladu do všech jazyk i jakéhokoli zdramatisování neb zfilmování a všechna práva vbec autor si vyhrazuje. TISKEM ESKOSLOVENSKÉ GRAFICKÉ UNIE A. S. V PRAZE 1936

15 RADOSTNÁ UDÁLOST V DOM PÁN KORIANDLOVÉ PiBÉH Z KONCE MINULÉHO STOLETÍ

16

17 Už ho tu není, pana Matje Koriandla, a tedy m- žeme smle vypovdti drobnou historku z jeho života. Ani z jeho rodiny už nikoho není, a tedy to nebude nikoho bolet. Hlavn však jeho ne. Nebo on byl v jistých vcech velmi citlivý, choulostivý. O tom se jednoho dne na vlastní škodu pesvdil Baltazar Fazola, mistr kominický a krom toho nájemník pán Koriandlv. Ani toho již zde není. Tak dlouho vymetal komíny ve svém okrsku, až prý sám jednoho dne jedním takovým komínem vyletl, a nikdo nevdl kam. Tak se vyprávlo v sousedstvu. Vyprávlo prý se tak proto, že byl Fazola znám svou umínností, a když si postavil hlavu, musilo jít všecko jinak než obyejn. Ale zdá se, že mu v tom bylo kivdno. Aspo pokud se toho jeho odchodu ze svta týe. Nikdo nemohl dokázat, že by skuten byl komínem vyletl. Aspo v útech pohebního bratrstva, jehož byl lenem, bylo spolehliv zapsáno, že byl toho a toho dne ádn na Vyšehrad pohben a že mu tam i náhrobek byl postaven. I. Herrmann, XLII. Pan Koriandl a spol. 1

18 10 Ale tehdáž tedy žili ješt oba, a zejména pan domácí Koriandl žil velmi spokojen a blahobytn ve svém velkém, rozlehlém dom nedaleko Emauz. Ovšem práv v tu chvíli, v které jej tenái pedvádíme, žil trochu roztržit a pln oekávání. A ta chvíle trvala již tetí den. Léto bylo uplynulo a skoro trochu pedasn zafukoval do pražských sadil vítr až mrazivý. Díval se pan Koriandl, kterak se tam dole stromy ohýbají, a nejen stromy mladíci, ale i staí, rozložití, umoudelí velikáni. Vidl, jak se všechny haluze, všechno listoví zimomiv chvje, a ml pi tom pocit velmi blaživý. Nebo on sedl ve vyhátém pokoji a do jeho kamen se pikládala jen polínka tvrdého díví, aby nemusil polykat odporný moud uhelný. V té vci byl pan Koriandl paškrtníkem. Ale pi tom pi všem byl njak nesvj. Již ti dni byl nesvj. Oekával ve svém dom a ve své rodin velkou událost, na kterou se bezmála ti tvrti roku tšil a která podle výpot jedné zkušené paniky mla se dostaviti již pedevírem. Po ti noci již zkušená ta panika pespávala pod jeho stechou, aby rázem byla po ruce, až paní Koriandlové nadejde ta tžká chvíle, a ta chvíle poád nepicházela. Matj Koriandl byl muž rozmyslný a v niem se neukvapoval. To dokázal již tím, že se na ženitbu odhodlal teprve, když mu vypršela padesátka a nkolik msíc po ní. A te už byl skoro šest let ženat. Tehda, když se rozhodl, ekl

19 11 v kroužku svých známých v kasin erného pivovaru: Vte mi, ani bych se neženil. Jsou s tím taky všehjaké štrapace a nesnáze, a lovk má rád pokoj a ticho. Ale jsem tu na svt jako kl v plot, poslední své rodiny. A když pomyslím, že bych tam na krchov ležel tak sám a sám, že by ke mn o Dušikách nepišla živá duše, aby mi na hrob svíiku rozsvítila, a zatím kolem dokola by bylo plno parády tak je mi pi tom smutno, až bych breel. Vdova si pece na mne vzpomene, a já pi tom pod zemí trochu okeju. A krom toho, komu pak tu mám zanechat všechen svj majetek? Kdybych odešel bez ddic a bez kšaftu, spolkl by to slavný erár. A ješt nikdy jsem neslyšel, že by erár o májové slavnosti a na Dušiky nosil na hroby nebožtík pugéty avozžíhal tam svtla. Ani tch nebožtík, po kterých ddil. Tak tedy bych se rád dokal ddice, kluka, aby mou památku a mé jméno udržoval." Víte, že to bude kluk?" otázal se kterýs prostoeký stolovník. No doufám, doufám," odpovídal Matj Koriandl.,,V naší rodin byli odjakživa samí hoši." Skoro tedy šest let ekal trpliv na toho žádoucího ddice, ale nejdelší ze všeho mu byly tyhle poslední ti dni. Skoro již ho trplivost pecházela. Však taky dnes ráno, sotva že posnídal, dal si zavolat zkušenou tu paniku, která již ti noci pe-

20 12 Spávala na pohovce ve svtnici jeho choti, a vrašt elo pronesl k ní:,,co to, paniko, že se vc tak protahuje? Soudil jsem, že to mlo být pedevírem podle vašeho.** výpotu..,,milostpane, v tomhle jsou všechny výpoty omylné. V tom se nkdy i také slavná fagulita mýlí. To bych mohla vyprávt o pádech, až je to k neuvení. Nkdy to pijde tak brzy, že je z toho mrzutost, a nkdy se to zas protáhne, a to je skoro lepší.*',,no u nás, paniko, se to protahuje už na šestý rok. Málem bych to mohl vodit do školy. Tak bych prosil, abychom nemli zbytené otalování.'* Co na mn záleží, milostpane, já to neprotáhnu ani o minutu.** Pan Koriandl mávl rukou a panika se vrátila na místo svého nastávajícího psobení, ovšem když byla bystrými zraky vymetla všechny kouty milostpánovy komnaty. Paniky jejího povolání vždycky rády vdly, jakému panstvu své služby prokazují. Je to vc velmi dležitá. Práv kdesi vyzvánli poledne, když do pokoje milostpánova vpadla kuchta Kaena. Milostpane, paní babika prosí, smí-li..." A vejde!" Však již v patách za Kaenou vnikla do pokoje zkušená panika a jak uinné máslo oznamovala: Milostpane, mladý pán se dává uctiv porouet a že už je tu!"

21 13 S kesla u psacího stolu se vzchopila nevysoká, tlnatá postava pán Koriandlova. A jeho ústa vydechla: Kluk!" K službám, milostpane. Daly jsme si záležet/* Mohu se tam jít podívat?'' Ješt bych prosila o malé strpení. Te je hlavní osobou milostpaní a pak chlapeek. Pijdu si pro milostpána.'* Než se v celém dom naobdvali, zvdli všichni nájemníci, co se u domácích udalo. A když Kaena po obd pinášela milostpánovi ernou kávu, ležely na tácku již první gratulace od lepších partají, které vdly, co se sluší a patí. Zálibn si pan Koriandl peítal všechna ta blahopání, u srdce mu skoro jihlo. Vida, vida, jak jest vítán ddic jeho jména a domu. Sice nebyl milostpán domácí lovkem mimoádného vzntu, ale tohle všechno mu lahodilo. A ve svém nitru se poínal k emusi kromobyejnému odhodlávati. Uritých obrys to ješt nenabývalo. Ovšem že navštívil svou cho v její ložnici, ovšem že se polaskal se svým synákem, ale toho mu zkušená paní babika brzy z rukou vzala, vidouc, jak neobratn ho drží. Kde a kdy ml pan Koriandl k tomu nabývati náležitého cviku? Vrátil se do svého pokoje, ale dnes mu tam bylo tsno. Všechno ho pudilo ven, na erstvý, ostrý vzduch podzimní, aby se ho nalokal, plíce jím nasytil a pokud možno, aby se pochlubil svým

22 14 Štstím, potká-li njakou známou, sdílnou duši. Vždy to není malikost, taková zmna v jeho rodin, v jeho dom. Vždy teprve te je rodina Koriandlova rodinou dokonalou, kompletní. Ješt v dom se setkal s takovou sdílnou duší. Slézal zvolna z prvého patra, když za sebou slyšel rychlé kroky z patra druhého, a taky binklo o schody cosi kovového. Pan domácí znal dobe ten zvuk. Zastavil se na odpoívadle a brzy ho ty chvatné kroky s hoejška dobhly. Nu, ano, pan obrlajtnant Šnek, nájemník z druhého patra, dobrý známý, veselý pán a dokonce obasný host v domácnosti Koriandlov, zvlášt o svátcích, na Silvestra, o Novém roce a ješt leckdy krom toho. Kampak se má takový svobodný muž uchýlit? Byl to zábavný pán a zvlášt paniky uml obveselit. Aspo se tak íkalo. Matj Koriandl poposmekl, usmál se vlídn. Služebník, pane obrlajtnant!'* Ah, pan domácí meine Hochachtung,'* salutoval milý nájemník. Chviliku na pan domácí pozíral, stále jaksi slibn se usmívaje, a tázal se: Slyšel už pan obrlajtnant novinu?'' Novinu? Jakou novinu?" vychrlil dstojník. Tedy neslyšel, ekl si pan Koriandl v duchu. Proto tedy nenašel visitky pán obrlajtnantovy mezi ostatními blahopejnými projevy. Ješt se na pana Šneka chviliku díval, jako by mu chtl dáti hádanku, a pak rázem ekl:

23 15 No, máme rodinu." Pan Šnek vyteštil oi. Jak to, prosím?" Ale kluka máme, pane obrlajtnant! Dnes v poledne." Jako v nejvtším podivení zvolal pan Šnek: Je to možné?" Ale, pane obrlajtnant, arci že je to možné. Už je to tak. Kluk boubelatá, dneska v poledne. A pro by to nemlo být možné?" Úžas pán Šnekv byl vtší a vtší. Skoro se zdálo, jako by ho ta novina byla zarazila. A jako by posud svému sluchu nevil, vztahoval jaksi zdráhav ruku a pronášel velmi roztržit:,,gratulor, pane domácí, gratulor! To jste byl asi pekvapen chci íci potšen." A bodej že byl. Vždy jsme se na nj naekali. Považte si, šest let. Bezmála už jsem ani nedoufal..." Zatím se pánové dostali dol, do prjezdu. Pan obrlajtnant ani nemluvil, jen kníry mnul. Rate prominout," louil se kvapn ped domem. Musím do kasáren." Matj Koriandl míil do parku a povídal si:,,ten je dnes njak roztržitý. Asi áká mrzutost v kumpanii." A mrsknuv oima k ernému pivovaru, prohodil ješt: Jsem dychtiv, co tomu eknou tam v kasin. Ale dnes mezi n nemohu. První veer musím z-

24 16 stat doma, u paní, u synka. Ovšem, velká e ješt s ním nebude. Vždy se na mne ani nepodíval. Myslím, že ješt nic nevidí. Škoda, ml tak pijít na jae. Bude s ním te na zimu potíž. Ale kdo si to mže vypoítat. Do erného pjdu zejtra. Budou oni se tam taky ptát, je-li to možné? Ale zatrapený obrlajtnante, už vidíš, že je to možné! A že se ani na ženu nezeptal, jak se jí daí.. /' Matj Koriandl se ztrácel v zátoin, mezi kovím a stromy parku.

25 II. Pan Matj Koriandl si chut v sadech pošpacíroval, jak po starém zvyku íkával. Byl to lovk ze starého sekulum a jemu znamenal Špacír nco docela jiného než obyejná procházka. Špacír je cosi noblejšího, cosi pro lepší lidi, kterým není teba, aby se tak horumpátem honili. Kterým na minut ani na hodin nesejde. A slýchával to slovo již od malika. Na špacír ho vodívala jeho chva, pozdji maminka, konen na nj chodil sám a bude tak do smrti chodit. Procházka je pro každého, pro privátníka je špacír. A Matj Koriandl byl dokonalým privátníkem, který odjakživa nemusil nic dlat. Však taky kdysi, když se ho na úad ptali, jaké jest jeho povolání, totiž zamstnání nebo živnost, úžasem až oi vyvalil. Jaké pak povolání? Není-li dost na tom, že jest privátníkem? Má peníze, má dm, k emu by ho kdo povolával? íkali o nm sice, že pjuje potebným lidem peníze, ovšem na spolehlivou hypotéku a na dobré úroky, ale to není žádné emeslo nebo živnostenské povolání. To je vc ist privátní, do které krom tch dlužník nikomu nic není.

26 18 Matj Koriandl volnými kroky pemil celý sad až k Novomstské vži, vzal to zpátkem zas až k domu Faustovu, v nmž byl dlouhá léta ústav hluchonmých, obrátil se a znova zamíil ke vži. Ale tentokráte již k ní nedošel. Ani mu píliš nepekáželo ostré vanutí podzimního vtru. Byl dokonale zachumlán v mkký, teplý zimník, krk ml ovinutý snhobílou šálou, nohy vzely v dobrých botách s korkovými vložkami. Zatím však se bylo hodn setmlo, sad pustl a za chvíli budou obecní zízenci zatahovati parkové cestiky tžkými e- tzy. Když tedy došel v rovnou áru s erným pivovarem, zastavil se, podíval se vlevo a ekl k sob:,,snad už tam v kasin bude nkdo z pán. Což abych tam jen zaskoil a vzkázal všem ostatním, pro dnes musím dom?'' Jen si to dopovdl, již se dal napí a za chviliku vstoupil do prjezdu. Práv letla íšnice s nkolika plnými sklenicemi z výepu do lokálu. Poslouchala, Pepi, je tam už nkdo z našich pán?" Ješt ne, milostpane. Ale dlouho to trvat nebude. Ráej dál." Práv jsem chtl nkomu íct, aby m dnes neekali. Musím dom.",,a to budou páni litovat! A pro pak, milostpane?" Matj Koriandl se rozmýšlel. Má to svit Pepin? Ale a, a to taky ví. Vdla beztoho nejednu dvrnost z domácnosti pán, které denn

27 19 obsluhovala. zítra. A tak jako tak by zvdla všechno to pošeptám, Pepi. Ale ekla to pánm, Já jí až budou všichni pohromad. Piletla k nám dnes v poledne vrána...** Ježíš Marjá, milostpane, snad ne?'* A pinesla nám chlapeka, ví, Pepi?**,,Pro pána Jána, dokonce chlapeka? Je to pravda?'' No, kdyby to nebylo pravda, nepovídal bych jí to. ekla to jen pánm, až se sejdou, rozumí? A nikomu jinému, rozumí? Jinému do toho nic není. Jen aby pánové vdli, pro nepijdu." No tohle je novina," protahovala Pepi.,,Kdo by to byl do milostpána ekl!" Už se nezdálo, že má tak naspch se sklenicemi. Zaujala i s nimi postoj, jako by ješt dlouho chtla poslouchat. Než pan Koriandl povdv, co chtl, pošinul na hlav klobouk, dal dobrou noc a odcházel. A když se octl na chodníku a míil k domovu, brblal nevrle do límce zimníku a do kypré vlnné šály: emu se ti lidé tak diví? Ptal se ten šlakovitý obrlajtnant, je-li to možné, a ta maškara tuhle na mne vyvejila oi, jako bych jí povídal pohádku. Jsem já áký invalida? Že jim huby neopuchnou!" Po chodníku ídko se trousili chodci. Každý spchal ze sychravého povtí k teplým kamnm. Kdo nemusil, již z domu nevycházel.

28 20 Pan Matj Koriandl se blížil k svému inžáku a zdaleka již vidl, kterak se o kamenné pažení vrat opírá temná postava. Ale dobe vdl, kdo to jest, nebo tu postavu velmi dobe znal. Byl to jeho nájemník z nádvorní budovy, Baltazar Fazola, kominík. Pan domácí ho neml tuze rád. Byl to lovk jedovaté huby a nikdy neprojevoval svému domácímu zvláštní úctu. Nerad ho pan Koriandl potkával, nerad se s ním dával do ei. Sice ješt nikdy mezi obma nedošlo k žádné srážce, ale pan Koriandl dávno vycítil, že v tom kominíku je jakýsi druh vzpoury, že je to v celém dom jediný oposiník. Arci ne politický. Politikou se neobíral ani pan Koriandl, ani Fazola. Ale Baltazar Fazola ml nezavenou hubu, jak se íká, a nejednou již byl pronesl velmi bitký úsudek o všelikých ádech v dom, které s jeho názory nesouhlasily. O takových znevažujících výrocích Fazolových dovídal se pan Koriandl vždy z tetí huby. Tváil se sice, že je mu naprosto lhostejné, co Fazola myslí a povídá, ale pod kží se trávil. Takový kominík! Vždy on si dokonce troufal projevit svj nesouhlas i s ženitbou pán Koriandlovou. Tenkráte prý se vyjádil, že toho ten starý partyka taky již mohl nechat. Ale co ješt k tomu dodal, netroufal si strážce domu milostpánovi tlumoit, netroufala si to ani jeho manželská polovice. Ovšem by se ho byl pan Koriandl velmi lehce zbavil, kdyby mu byl dal výpov. Ale Fazola byl nájemníkem bytu, který nebyl píliš lákavý

29 21 a ped jeho pisthováním stál tu ti tvrti roku prázdný. Kdokoli se do toho brlohu podíval, šel prý hned o dm dále, a jen prý kominík se nad všelikými jeho vadami nepozastavoval. Ale ješt z jedné dležité píiny se pan Koriandl nechtl s Fazolou rozejít. Kominík prý mže být v dom velmi užitený, zvlášt v dom s mnoha partajemi, jako byl dm pán Koriandlv. Což se taky ped nkolika lety osvdilo, když práv tam v nádvoí v jednom komín chytily saze. Tehda jen zkušený odborník Fazola rychlou pomocí svou zabránil vtšímu neštstí, a na to pan Koriandl nikdy nezapomnl. Od té doby a práv jen piinním Fazolovým byly prý všechny komíny v dom v nejlepším poádku. Arci za tu péi ml Fazola byt o dvacet zlatých ron lacinjší, než bylo p- vodn smluveno. Za tch dvacet zlatých Fazola piln všechny komíny vymetal, ale jeho zdvoilost a oddanost si za n pan Koriandl nekoupil. Te tedy, když spatil kominíkovu postavu u vrat, schýlil pan Koriandl o poznání hlavu, že zraky jeho, chránné stechou klobouku, vidly jenom nohy nájemníkovy. Pan domácí si umioval, že projde vraty, jako by nikoho nevidl, a byl dychtiv, pozdraví-li Fazola, jak se každému nájemníku sluší. Ješt dychtivjší byl, pronese-li Fazola taky njaké blahopejné slvko. Nebo jist že taky již ví, co se v rodin pana domácího udalo. Ale než pan Koriandl ke vratm došel, zmizely náhle nohy kominíkovy a s nimi celý kominík. Spatil

30 22 taky Fazola svého domácího a rázem se uklidil. A když milý Koriandl procházel prjezdem domovním, byl Fazola dávno ten tam a vstupoval již do dvorního stavení. Pan Koriandl dobe té nmohe rozuml. Fazolv ústup byl úmyslný, to bylo zejmé. Jindy snad by si toho byl pan domácí nepovšiml, ale že se to udalo práv dnes, v ten slavný den, kdy mu blahopál skoro celý dm, to nebyla žádná náhoda. Byl to zase projev oposice. Ale vždy já jsem tomu lovku vlastn neublížil, povídal si pan Koriandl, když vystupoval do patra. Že mu Fazola neposlal gratulaci hned po poledni, jako nkolik jiných partají, z toho si nic nedlal. Vždy to byl jen kominík a žádná honorace v oích Koriandlových. Ale že ho nevykal ve vratech aspo te, aby ten svj pomakaný klobouk smekl a ekl:,, Šastný, dobrý veer, pane domácí, mnoho štstí!" to by ho bylo ani krejcar nestálo. Snad by na to byl Koriandl zapomnl, ale stalo se toho veera ješt nco, co bylo takka veejnou urážkou autority domácího. Milý pan Koriandl u svého bytu ani nezazvonil, jen šetrn na dvee zaukal. VŠak ona Kaena uslyší. Nemýlil se. Taková událost, jako nadešla dnes pod jeho stechou, zbystí všechny lidské smysly v domácnosti. Dolehne tu k sluchu každý šelest, a Kaena vbec mla tenké punochy", jak se íká o lidech s bystrýma ušima. Ona nedoslýchávala, jen když slyšet nechtla. Ale

31 dnes po prvním zaukání byly dvee pedsín dokoán. Milostpán!" vydechla a již svému veliteli odnímala klobouk, svlékala zimník, všela na rohatinu, velmi pívtiv se usmívala. 23,,Co paní?** otázal se pán.,,te si milostpaní zdímla. Dostala trochu.** políviky.. Co malé?'* znla další otázka.,, Dostalo ped chvílí pít a hajá taky... e- káme jen, až se milostpán vrátí, abych nesla veei. Jen ješt skoím pro pivo.** No dobrá, Kako, pospšte si. Ale vbec pro po druhé dejte paní babice najíst, tebaže nejsem doma. A na mne zbyten neeká.** Kaka otevela hubu, jako by chtla nco íci, ale zas ji sklapla. Však milostpán uvidí. Uvidl, sotvaže vstoupil do jídelny. Na stole bylo prosteno, na bílém ubruse stály dva talíe s píbory, u každého talíe sklenice na pivo. Co to? On bude veeet s paní babikou? No, ovšem že. Byl v té vci novákem docela nevdomým. Ml takovou dobroinnou paniku po prvé pod stechou a ješt nevdl, že je to tak zavedeno v lepších rodinách. U chudiny se paní babika najedla teba v kuchyni se služebnou, ale v domácnostech, ve kterých celý týden pespávala, aby každé chvíle byla po ruce, stávala se na ten as jaksi lenem rodiny a dovedla si pomoci k respektu. A práv tahle panika byla zavedena hlavn v lepších rodinách,

32 24 u pán domácích a v úednických. Proto také si ji pan Koriandl vyžádal. Hned potom, když se Kaena pihnala s baatkou piva, vstoupila panika v bílém epeku i zástrce do jídelny s píslušnou poklonkou neboli pukrletem. Že jsem tak smlá, vašnosti. Aspo bude milostpánovi veseleji, když nemže s milostpanikou...",,a jak pak je?'* otázal se pan Koriandl.,,Všechno v poádku, milostpane, tuze výborn. Mladý pán Šastn nám zabral, nacucal se, a te spinká jako Jezulátko. A milostpanika má pro nj dost, že by stailo pro dva. Taky te spinká jako andlíek. Však jsem se bála, že nám samou radostí ani neusne." Radostí? Z eho pak?",,milostpán ješt neví? Z pugétu, milostpane. Pan obrlajtnant Šnek poslal náramný pugét. Museli jsme ho dát milostpanice k posteli na stolek. Poádej se na nj dívala a vonla k nmu. To je." vidt vzdlaného pána.. zraky. Panika hovoíc nespouštla s pana domácího,,pan obrlajtnant!" vydechl pan Koriandl.,, Pugét! To je od nho tuze delikátní." Tahle neoekávaná pozornost ho s panem Šnekem a jeho popolední otázkou nadobro usmiovala. Vlastn ml kytici pinést pan Koriandl. Pan obrlajtnant ho pedbhl, vlastn mu tím teprve na-

33 25 znail, co ml sám udlat. Dobrá, on pinese kytici zítra. Kaena pinášela veei, smažené ízky. Tak si vyprosila paní babika, když jí paní Koriandlová dávala na vybranou. Pála si tak všady, kam byla povolána. Smažené ízky jí byly pochoutkou nade vše jiné. Zábavu pi veei obstarávala paní babika, pan Koriandl jen poslouchal. Vyprávla o všelikých svých zkušenostech v rodinách, ve kterých pomáhala novým obanm na svt, a neopominula zmíniti se svdomit, jak se k ní kde zachovali, jakými památkami ji obdaili. Naposlouchal se pan Koriandl v erném pivovae taky dost, ale takovéhle výmluvnosti málokdy užil. Když po ízkách vyškraboval poslední lžiky kompotu, pipadalo mu, mu hlava trochu opuchá. Nafoukalo snad mu že pece v parku do uší? Pišla Kaena, sklízela se stolu, dolévala hodovníkm piva. Rozumí se, že již pedtím první pípitek paní babiky svdil mladé mamince a mladému pánovi. Pojednou Kaenu šlehlo zvení cosi do oí. Piskoila k oknu do dvora, rozhrnula záclonu a skoro vykikla:,, I pro pána milostpane alaminace!" Rozumí se, hned byla za Kaenou paní babika a poslední pistoupil pan Koriandl. Okna všech byt v nádvorním stavení proti jídeln domácích byla osvtlena! V každém po dvou svíkách, I. Herrmann, XLII. Pan Koriandl a spol. 2

34 26 tu V nízkých, tu ve vysokých svícnech, a všechny slavn hoely, jak o svatém Janu Nepomuckém.,,Na mou vru, iluminace!*' vydechl po druhé pan Koriandl. Kdo pak tohle zaranžoval?" Bylo to neoekávané pekvapení a bylo to nco neobyejného. Nájemníci v nádvoí uvítali ddice domu slavným osvtlením oken. V pravém kout pízemku stkvl se za jedním oknem dokonce ervenobílý transparent. To byla dílna knihae mistra Vopršala. Shora nebylo lze peísti to. Teprve Kaena, která byla dol vyslána, uila se tomu hodnou chvíli, naež vrátivši se zvstovala, že nápis hlásá: Mohutný pe vykvetl v lásky že!'* Byl to nejspíše výtvor sekstána Fialky, kterého ml Vopršal v podnájmu. Nco takového snad ješt nikdy se neudalo. I lu mi na ce! slabikoval si pan Koriandl. To je pocta, která snad ani panu purkmistrovi nebyla nikdy prokázána. Pan Koriandl pelétal oima všechna ti patra, všechna okna. zastavil.,, Tamhle jsou dv okna tmavá!" skoro jen zašeptal. Pojednou ve druhém poschodí se Snad nejsou lidé doma," pronesla paní babika omlouvav. Ale tu vyjekla Kaena: To je u Fazol u kominík!" to Arciže, Pan Koriandl sám te poznal, že jsou okna kominíkova. Njak tup na n hledl a zdálo se mu, že mu jícnem sklouzá cosi hokého až

35 27 do žaludku. Vdl dojista, že kominík doma jest, vždy vidl, jak ped ním ode vrat utekl. On jediný v celém nádvoí neiluminuje! To jest nesmírná demonstrace! Tato dv erná okna uprosted všech tch svtel pímo vou. Je to rukavice ne, dv rukavice to jsou, vržené pes dvoreek v tvá a do oken panu domácímu. Možná, že Fazola za tmi temnými okny svého brlohu sedí a dívá se s jízlivým posmchem na pana domácího. Pan Koriandl odstoupil od okna a jen sykl:,,no, kominíku, tš se, tohle si njak odpykáš!"

36 III. iluminace v nádvoí trvala do desáté hodiny, do chvíle, kdy byl dm zamykán. Když pak na nejbližší vži dobíjely hodiny desátou, zatmívalo se naproti jedno okno po druhém, až i poslední svíce byly pozhášeny. Toliko v kout pízemku blikalo ješt svtlo za transparentem mistra Vopršala. Dalo to vyezání písmen kousek práce, chtli tam toho užít a chtli dát užít i jiným, patrn divákm z pedního domu. Pan Koriandl vykal u okna do poslední svíky a tu za sebou uslyšel tiché kroky. Byla to paní babika.,,jdu jen milostpánovi íct, že se nám milostpanika probudila, a tak jestli se milostpán ješt chce podívat a dát jí dobrou noc. Potom zase usneme a budeme dále spinkat, nebude-li mladý pán budit. Ale trvám, že nebude.'* Šel tedy pan Koriandl, podíval se na paniku, pozdravil ji na dobrou noc a sklonil se, aby ji políbil na pobledlé rty. Oekával pi tom, že se na milá panika usmje a že se otáže:,,což pak, Ma-