ČOS vydání ČESKÝ OBRANNÝ STANDARD. HODNOCENÍ BEZPEČNOSTI A POUŽITELNOSTI DĚLOSTŘELECKÉ MUNICE RÁŽE VĚTŠÍ NEŽ 40 mm

Transkript

1 ČESKÝ OBRANNÝ STANDARD HODNOCENÍ BEZPEČNOSTI A POUŽITELNOSTI DĚLOSTŘELECKÉ MUNICE RÁŽE VĚTŠÍ NEŽ 40 mm

2 (VOLNÁ STRANA) 2

3 ČESKÝ OBRANNÝ STANDARD HODNOCENÍ BEZPEČNOSTI A POUŽITELNOSTI DĚLOSTŘELECKÉ MUNICE RÁŽE VĚTŠÍ NEŽ 40 mm Základem pro tvorbu tohoto standardu byl originál následujícího dokumentu: STANAG 4224, Ed. 4 LARGE CALIBRE ARTILLERY AND NAVAL GUN AMMUNITION GREATER THAN 40 mm, SAFETY AND SUITABILITY FOR SERVICE EVALUATION Hodnocení bezpečnosti a použitelnosti velkorážové dělostřelecké a námořní munice ráže větší než 40 mm Úřad pro obrannou standardizaci, katalogizaci a státní ověřování jakosti Praha

4 OBSAH Strana 1 Předmět standardu Nahrazení standardů (norem) Související dokumenty Zpracovatel ČOS Použité zkratky a definice Zkratky Definice Všeobecná ustanovení Zkoušené předměty Schválení způsobilosti výbušnin Klasifikace (zatřídění) Zapalovače, pojistná a odjišťovací ústrojí Munice dodávaná s namontovaným zapalovačem Vstupní předpoklady Teploty Zkoušky střely Zkoušky hnací náplně Extrémní provozní podmínky Zkoušky bezpečnosti a použitelnosti Spojování zkoušek Kritéria hodnocení Přehled zkoušek dělostřelecké munice 12 Přílohy Příloha A Zkouška bezpečnosti hnací náplně Příloha B Zkouška pevnosti konstrukce střely.. 24 Příloha C Zkouška bezpečnosti střely Příloha D Zkouška v opotřebené hlavni 31 Příloha E Postupná zkouška vlivu prostředí.. 33 Příloha F Hodnocení bezpečnosti a použitelnosti munice dodávané s namontovaným zapalovačem

5 1 Předmět standardu,, zavádí STANAG 4224, Ed. 4 do prostředí ČR, ke které ČR přistoupila s výhradou, týkající se zabezpečení souladu se zákonem č. 213/2011 Sb. Výhrada je v ČOS respektována v plném rozsahu. Standard stanovuje jednotný způsob hodnocení a zkoušení bezpečnosti velkorážové dělostřelecké munice a je závazný pro munici vyvíjenou a následně zaváděnou do užívání u organizačních celků Ministerstva obrany po dni nabytí jeho platnosti. Netýká se tankové a minometné munice. 2 Nahrazení standardů (norem) Tento standard nahrazuje, 2. vydání. Od data účinnosti tohoto standardu se, 2. vydání, ruší v celém rozsahu. 3 Související dokumenty V tomto ČOS jsou normativní odkazy na následující citované dokumenty (celé nebo jejich části), které jsou nezbytné pro jeho použití. U odkazů na datované citované dokumenty platí tento dokument bez ohledu na to, zda existují novější vydání/edice tohoto dokumentu. U odkazů na nedatované dokumenty se používá pouze nejnovější vydání/edice dokumentu (včetně všech změn). ČOS ČOS ČOS ČOS ČOS ČOS ČOS ČOS ČOS ČOS ČOS ČOS ČOS ZKOUŠKY VOJENSKÉ TECHNIKY V ELEKTRICKÉM A ELEKTROMAGNETICKÉM PROSTŘEDÍ DEFINICE TLAKŮ A JEJICH VZÁJEMNÝ VZTAH PŘI KONSTRUOVÁNÍ A ZKOUŠENÍ HLAVNÍ DĚL, MINOMETŮ A MUNICE MĚŘENÍ TLAKU TLAKOMĚRY S TLAKOMĚRNÝMI TĚLÍSKY POSTUPY ZKOUŠEK MUNICE OHNĚM S POUŽITÍM KAPALNÉHO PALIVA POSTUPY ZKOUŠEK ODOLNOSTI MUNICE VŮČI ZÁSAHU MALORÁŽOVOU STŘELOU POSTUPY TESTOVÁNÍ MUNICE PÁDOVOU ZKOUŠKOU HODNOCENÍ BEZPEČNOSTI A POUŽITELNOSTI MUNICE POSTUPY ZKOUŠEK MUNICE NA POMALÝ OHŘEV POSTUPY ZKOUŠEK MUNICE NA SYMPATETICKOU REAKCI POSTUPY ZKOUŠEK MUNICE KUMULATIVNÍM PAPRSKEM KLASIFIKACE VOJENSKÉ MUNICE A VÝBUŠNIN KONSTRUKČNÍ POŽADAVKY NA INICIAČNÍ SYSTÉMY POSTUPY ZKOUŠEK MUNICE NA ZÁSAH STŘEPINOU 5

6 ČOS ČOS ČOS ČOS ČOS ČOS STANAG AAP-6 AOP-20 AOP-38 UNITED NATIONS DOCUMENT ST/SG/AC.10/1/ REV. 16 ORGANIZACE A METODY SCHVALOVÁNÍ ZPŮSOBILOSTI VÝBUŠNIN PRO VOJENSKÉ ÚČELY ZKOUŠKY ODOLNOSTI VOJENSKÉ TECHNIKY VŮČI MECHANICKÝM VLIVŮM PROSTŘEDÍ ZKOUŠKY ODOLNOSTI VOJENSKÉ TECHNIKY VŮČI KLIMATICKÝM VLIVŮM PROSTŘEDÍ ZKOUŠKY ODOLNOSTI VOJENSKÉ TECHNIKY VŮČI VLIVŮM PROSTŘEDÍ VLIV OKOLNÍHO PROSTŘEDÍ NA VOJENSKOU TECHNIKU. KLIMATICKÉ PODMÍNKY VLIV OKOLNÍHO PROSTŘEDÍ NA VOJENSKOU TECHNIKU. PODMÍNKY ELEKTRICKÉHO A ELEKTROMAGNETICKÉHO PROSTŘEDÍ EVALUATION AND CONTROL OF PERSONNEL EXPOSURE TO RADIO FREQUENCY FIELDS 3 khz TO 300 GHz Hodnocení a kontrola osob vystavených rádiovému záření o frekvenci od 3 khz do 300 GHz NATO GLOSSARY OF TERMS AND DEFINITIONS (ENGLISH AND FRENCH) Slovník NATO s termíny a definicemi (anglicky a francouzsky) MANUAL OF TESTS FOR THE SAFETY QUALIFICATION OF FUZING SYSTEMS Příručka o zkouškách pro vydání osvědčení o bezpečnosti zapalovačů SPECIALIST GLOSSARY OF TERMS AND DEFINITIONS ON AMMUNITION SAFETY Specializovaný slovník termínů a definic pro oblast bezpečnosti munice RECOMMENDATIONS ON THE TRANSPORT OF DANGEROUS GOODS, MODEL REGULATIONS Doporučení OSN pro přepravu nebezpečných věcí, Modelová pravidla Zákon č. 213/2011 Sb., o zákazu použití, vývoje, výroby, skladování a převodu kazetové munice a o jejím zničení (zákon o zákazu kazetové munice) 4 Zpracovatel ČOS Vojenský technický ústav, s.p., odštěpný závod VTÚVM, Ing. Lumír Kučera. 1 Do prostředí ČR zavedeno nařízením vlády č. 480/2000 Sb., o ochraně zdraví před ionizujícím zářením 6

7 5 Použité zkratky a definice 5.1 Zkratky Zkratka Název v originálu Český název AAP Allied Administrative Spojenecká administrativní publikace Publication AOP Allied Ordnance Publication Spojenecká výzbrojní publikace ČOS Český obranný standard ČR Česká republika DP Design Pressure Konstrukční tlak ESCP Extreme Service Conditions Pressure Tlak za extrémních provozních podmínek LCT Lower Conditioning Dolní teplota temperování Temperature LFT Lower Firing Temperature Dolní teplota střelby MO Ministerstvo obrany NATO North Atlantic Treaty Organizace Severoatlantické smlouvy Organization OSN Organizace spojených národů PMP Permissible Maximum Pressure Maximální dovolený tlak STANAG NATO Standardization Standardizační dohoda NATO Agreement UCT Upper Conditioning Horní teplota temperování Temperature UFT Upper Firing Temperature Horní teplota střelby VTÚVM Vojenský technický ústav výzbroje a munice 5.2 Definice Níže uvedené definice pojmů jsou specifické pro tento standard a jsou zařazeny k usnadnění jeho použití. Další lze nalézt v AAP-6, AOP-38 a ostatních souvisejících dokumentech. Bezpečnost Doba výstřelu (doba vývinu rány) Dolní teplota střelby Absence nebezpečí pro osoby a materiál, přičemž se po celou dobu jako limitující faktor bere v úvahu požadavek operační nezbytnosti. Doba uplynulá od aplikace roznětné energie zážehového rozněcovadla hnací náplně střely do okamžiku, kdy dno střely opustí ústí hlavně. Teplota, na kterou jsou zkoušený náboj či jeho části temperovány pro střelecké zkoušky za nízkých teplot. Teplota vychází z klimatického pásma, u kterého zkoušející a uživatelský stát předpokládají, že zde dojde k nejhoršímu případu studeného prostředí střelby, kterému bude zkoušený předmět vystaven během svého bojového nasazení (viz tabulka 1). 7

8 Dolní teplota temperování Horní teplota střelby Horní teplota temperování Konstrukční tlak systému Munice v obalu Teplota, na kterou jsou zkoušený náboj či jeho části temperovány pro zkoušky za nízkých teplot. Teplota vychází z klimatického pásma, u kterého zkoušející a uživatelský stát předpokládají, že zde dojde k nejhoršímu případu studeného prostředí, kterému bude zkoušený předmět vystaven během skladování a přepravy (viz tabulka 1). Teplota, na kterou jsou zkoušený náboj či jeho části temperovány pro střelecké zkoušky za vysokých teplot. Teplota vychází z klimatického pásma, u kterého zkoušející a uživatelský stát předpokládají, že zde dojde k nejhoršímu případu horkého prostředí střelby, kterému bude zkoušený předmět vystaven během bojového nasazení (viz tabulka 1). Teplota, na kterou jsou zkoušený náboj či jeho části temperovány pro zkoušky za vysokých teplot. Teplota vychází z klimatického pásma, u kterého zkoušející a uživatelský stát předpokládají, že zde dojde k nejhoršímu případu horkého prostředí, kterému bude zkoušený předmět vystaven během skladování a přepravy (viz tabulka 1). Ta z hodnot konstrukčního tlaku hlavně (DP hlavně) nebo konstrukčního tlaku střely (DP střely), která je pro daný systém nižší. Munice ve svém kompletním balení pro přepravu a/nebo skladování. Počáteční rychlost Rychlost střely vůči zemi na úrovni ústí hlavně (včetně případné úsťové brzdy nebo podobných zařízení, jsou-li namontována) vypočtená zpětnou extrapolací z hodnoty reálné rychlosti střely změřené v určité vzdálenosti (za přechodovou balistickou fází) od ústí hlavně. Použitelnost Schopnost munice fungovat podle svého určení a nepodléhat nepřijatelnému snížení své funkční schopnosti nebo bezpečnosti vlivem provozního prostředí v průběhu smluvené doby používání. Nezahrnuje účinnost v cíli. Přechodný obal (meziobal) Vnitřní obal pro taktickou přepravu, pokud se používá. Teplotní koeficient Změna tlaku v nábojové komoře nebo změna počáteční rychlosti, podle specifikace, při změně teploty o 1 ºC. Teplotní koeficienty mají být stanovovány v rámci teplotního rozsahu mezi LFT a UFT. Tlak v nábojové komoře Zážehové rozněcovadlo Zpoždění zážehu Tlakové maximum měřené tlakovými snímači nebo tlakoměry s tlakoměrnými tělísky v jednom nebo v několika místech nábojové komory a/nebo hlavně. Vlastní druhy tlakových snímačů a tlakoměrů a jejich umístění musí být pro konkrétní zbraňový systém přesně stanoveny a nemají se měnit. Rozněcovadlo vytvářející počáteční impulz v podobě výšlehu plamene. U dělostřelecké munice jde především o rozněcovadlo zajišťující zážeh hnací náplně dělostřeleckého náboje, zpravidla je to zápalkový šroub nebo zápalkové pouzdro. Doba uplynulá mezi okamžikem vyslání roznětného signálu či impulzu k zážehovému rozněcovadlu a okamžikem nevratné funkce roznětného řetězce nebo okamžikem dosažení určeného stavu, jako je např. tlak plynů v nábojové (spalovací) komoře. 8

9 6 Všeobecná ustanovení I přes záměr vyhnout se zdvojování zkoušek si ČR vyhrazuje právo opakovat zkoušky uskutečněné v zemi provádějící vývoj a provést dodatečné testy, pokud to považuje za nutné. Protože mohou existovat podstatně rozdílná nebezpečí vlivu okolního prostředí a rozdílné koncepce použití munice, které mají vliv na hodnocení bezpečnosti a použitelnosti, nemusí se konkrétní program zkoušek omezovat pouze na zkoušky popsané v tomto standardu nebo zahrnout všechny testy zde uvedené, s výjimkou případu standardních (povinných) zkoušek. Výběr zkoušek a zkušebních parametrů musí vycházet z posouzeného nebo analyticky předpovězeného profilu prostředí životního cyklu zkoušeného předmětu tak, jak je uvedeno v ČOS , ČOS , ČOS a ČOS Žádná jednotlivá zkouška nebo skupina zkoušek nemůže být hodnocena izolovaně. Proto pro správné hodnocení munice v jejím předpokládaném prostředí po dobu používání musí závěrečné doporučení z vyhodnocení bezpečnosti a použitelnosti vzít v úvahu jak vývojové zkoušky, tak specifické postupy hodnocení platné v České republice. 6.1 Zkoušené předměty Zkoušky se mají provádět s finálními konstrukčními typy munice, které byly zhotoveny na úrovni výrobních standardů a jsou připraveny k zavedení do užívání. Odchylky od tohoto konstrukčního typu musí být přesně identifikovány. Totéž platí pro konstrukční nebo výrobní změny učiněné po zavedení munice do užívání, přičemž musí být poskytnuty doplňující informace potvrzující platnost výsledků původních zkoušek z hlediska jejich ovlivnění těmito změnami. Součásti uvnitř munice mohou být nahrazeny nefunkčními díly za předpokladu, že to nenaruší účel zkoušky nebo její návaznost. Uspořádání musí být podrobně specifikováno v programu zkoušek a zaznamenáno ve zprávě o zkouškách. 6.2 Schválení způsobilosti výbušnin Vývojový subjekt musí doložit, že složky trhavinových a hnacích (prachových) náplní použitých v munici byly podrobeny hodnocení a jejich způsobilost schválena podle požadavků ČOS Ty zpravidla zahrnují stabilitní zkoušky prachů a zkoušky chemické/fyzikální snášenlivosti. 6.3 Klasifikace (zatřídění) Vývojový subjekt musí doložit, že munici byla přidělena klasifikace OSN (třída nebezpečnosti a skupina snášenlivosti) platná pro daný konstrukční typ a balení ve shodě s Doporučením OSN pro přepravu nebezpečných věcí a ČOS (munice byla zatříděna). 6.4 Zapalovače, pojistná a odjišťovací ústrojí Vývojový subjekt musí doložit, že použité zapalovače, pojistná a odjišťovací ústrojí byly konstruovány a hodnoceny v souladu s ČOS Munice dodávaná s namontovaným zapalovačem Dělostřelecká munice může být v závislosti na taktických, bezpečnostních a logistických požadavcích opatřena zapalovačem již z výroby nebo zapalovač je montován na střelu až těsně před střelbou. Tato skutečnost je důležitým aspektem hodnocení bezpečnosti a použitelnosti munice v průběhu životního cyklu. Postupy pro hodnocení munice dodávané s namontovaným zapalovačem jsou popsány v příloze F tohoto standardu. 9

10 6.6 Vstupní předpoklady Pro všechny střelecké zkoušky, u kterých se vyžaduje měření maximálního tlaku v nábojové komoře a/nebo počáteční rychlosti, musí být vývojovým subjektem na vyžádání poskytnuty následující vstupní informace: a) aktuální typ a umístění snímačů tlaku nebo tlakoměrů s tlakoměrnými tělísky, které mají být pro konkrétní zbraňový systém shodné (pevně stanovené); b) opravné koeficienty (cejchovací kritéria) u snímačů tlaku a/nebo tlakoměrů s tlakoměrnými tělísky pro rozdíl mezi naměřeným a skutečným tlakem, pokud existují; c) opravné koeficienty pro rozdílný počet vkládacích tlakoměrů s tlakoměrnými tělísky; d) technické podmínky pro zkoušení hnacích náplní (prachů), výsledky zkoušek hnací náplně, opravené hmotnosti náplně pro zkoušenou sérii či série, přírůstkové hodnoty (opravená hmotnost náplně / počáteční rychlost / tlak / teplota); e) teplotní koeficienty; f) opravné koeficienty pro odlišnou hmotnost střely; g) opravné koeficienty pro opotřebení hlavně; h) metoda stanovení počáteční rychlosti; i) metoda stanovení okamžiku, kdy dno střely opustí hlaveň. 6.7 Teploty Zkoušky se musí provádět při teplotách představujících extrémní podmínky, které se pravděpodobně vyskytnou při praktickém použití (provozu). Klimatická pásma, ve kterých může být munice používána a pro která je zkonstruována a zkoušena, musí být specifikována vývojovým subjektem. Rozsahy teplot a denní cykly pro různá klimatická pásma jsou uvedeny v ČOS Mezní teploty temperování a střelby, které se použijí během zkoušek bezpečnosti munice, jsou odvozeny z těchto pásem a jsou uvedeny v tabulce 1. Klimatické pásmo TABULKA 1 Mezní teploty temperování a střelby Teplota temperování /LCT, UCT/ ( C) Teplota střelby /LFT, UFT/ ( C) A1 / B3 / M A2 / B2 / M A C1 / M C C Při temperování munice musí být jako minimální použity doby uvedené v tabulce 2. 10

11 TABULKA 2 Doby temperování Ráže (mm) Doba trvání (h) Výše uvedené doby jsou minimem k dosažení požadovaného účinku jak pro munici bez obalu, tak pro munici v přechodném obalu a ukládanou jednotlivě v temperační komoře s dobrou cirkulací vzduchu. Tam, kde se munice musí temperovat v balení pro přepravu a skladování (jako je kontejner pro standardní manipulační jednotky nebo paleta), má doba temperování narůstat, dokud se teplota zkoušeného předmětu neustálí v rozmezí ±2 C od požadované zkušební teploty. Pro teploty nad 50 C nesmí bez konzultace s vývojovým subjektem doporučované doby temperování přesáhnout v souhrnu 36 hodin. Pro odvození minimální doby temperování munice ráže neuvedené v tabulce 2 mohou být použity následující rovnice: a) pro ráži do 105 mm včetně D = 0, ,0516 S + 0, S 2, (1) b) pro ráži nad 105 mm D = 16,8414 0,0013 S + 0, S 2, (2) kde D je doba temperování (h), S ráže munice (mm). 6.8 Zkoušky střely Střelecké zkoušky bezpečnosti střely se musí provádět s hnacími náplněmi, které vytvářejí definované extrémní vnitrobalistické podmínky, jimž může být střela při použití vystavena. Pro konkrétní druh střely musí být zvolen jeden nebo více z parametrů uvedených níže (vybraný parametr musí být charakterizován ve zprávě o zkouškách): a) maximální tlak na dno střely, který se obvykle volí tak, aby se rovnal nebo byl co nejblíže k DP střely (nebo DP systému); b) maximální zrychlení, rychlost změny zrychlení nebo gradient tlaku, které pravděpodobně vyvolají největší namáhání; c) maximální předpokládané úrovně rychlosti/rotace. Pokud nemohou být tyto podmínky vytvořeny s prakticky používanou náplní, pak musí být použita jedna nebo více speciálních náplní. 6.9 Zkoušky hnací náplně Při hodnocení bezpečnosti hnací náplně se použije předepsaných zkušebních postupů, aby se potvrdilo, že parametry počáteční rychlosti, úrovní tlaků a provedení zaručují bezpečnost a vyhovují funkčním požadavkům (viz příloha A). 11

12 6.10 Extrémní provozní podmínky Ministerstvo obrany nebo Národní autorita pro bezpečnost munice specifikovaná v ČOS (dále jen národní autorita ) si mohou vyhradit právo provést náročnější zkoušky, než které jsou uvedeny v tomto standardu, za předpokladu, že takové zpřísnění bude konzultováno s vývojovým subjektem (příp. národní autoritou země provádějící vývoj), aby se zabezpečilo, že takové zkoušky neohrozí bezpečnost munice založenou na výsledcích předchozích zkoušek, konstrukčních vlastnostech nebo hodnoceních bezpečnosti Zkoušky bezpečnosti a použitelnosti Hodnocení, které zahrnuje některou nebo všechny zkoušky uvedené v tomto standardu, musí využívat zde předepsané zkušební postupy. Jakékoliv zkoušky, které nejsou obsaženy v tomto dokumentu a které jsou považovány Českou republikou za nezbytné, budou prováděny v souladu s předpisy a postupy platnými v ČR a popisujícími rozsah a metody zkoušek Spojování zkoušek Zkoušky uvedené v tomto standardu jsou popsány jako samostatné kromě postupné zkoušky vlivu prostředí. Aby se ušetřil čas a náklady, mohou být slučovány s jinými, např. hodnocením zapalovače, přesnosti, smrticího účinku a účinku v cíli, pokud to dovolí zkušební vybavení a vývojový subjekt je přesvědčen o funkčních schopnostech a odolnosti munice. Nicméně požadavky předepsané v tomto standardu pro jednotlivé zkoušky musí být splněny Kritéria hodnocení Zkoušky jsou prováděny pro potvrzení, že zkoušené objekty budou bezpečné a použitelné během skladování, přepravy, manipulace, střelby, letu a likvidace. Kritéria jejich hodnocení jsou specifikována v příslušných přílohách. Pro další použitelné zkoušky, zmíněné ve standardu, jsou kritéria hodnocení uvedena v odpovídajících ČOS, standardizačních dohodách NATO nebo jsou stanovena platnými předpisy a dokumenty Přehled zkoušek dělostřelecké munice Před zahájením kterékoliv z dále uvedených zkoušek musí být s vyhovujícími výsledky ukončena hodnocení požadovaná v článcích 6.2, 6.3 a 6.4, příslušná pro zkoušenou munici. Pro zkoušky, které nejsou uvedeny jako přílohy k tomuto standardu nebo popsány v odpovídajícím ČOS nebo STANAG, se použijí platné předpisy a dokumenty (např. technická dokumentace, takticko-technické požadavky), případně zvláštní postupy odsouhlasené národní autoritou. Tyto požadované zkoušky zpravidla vycházejí z analýz prostředí a nebezpečí (rizik) v souladu s ČOS a konstrukcí munice Standardní (povinné) zkoušky Následující zkoušky, které simulují extrémní podmínky (stavy) prostředí, se musí provést jako součást programu zkoušek bezpečnosti a použitelnosti. Zkoušky a) až f) jsou povinné pro veškerou munici, dodatečné zkoušky g) až l) jsou povinné pro munici umístěnou na námořních plavidlech (jsou uvedeny pouze pro informaci, v prostředí ČR se neuplatňují): a) pádová zkouška (ČOS ); b) bezpečnost hnací náplně (příloha A); c) pevnost konstrukce střely (příloha B); d) bezpečnost střely (příloha C); e) zkouška v opotřebené hlavni (příloha D); 12

13 f) postupná zkouška vlivu prostředí (příloha E); g) zkouška ohněm s použitím kapalného paliva (ČOS ); h) zkouška na sympatetickou reakci (ČOS ); i) zkouška na pomalý ohřev (ČOS ); j) odolnost vůči zásahu malorážovou střelou (ČOS ); k) podvodní ráz (STANAG 4224); l) elektromagnetické záření prostředí námořních plavidel (STANAG 4224) Doplňkové zkoušky Pokud to vyžadují výsledky logistických analýz a analýz nebezpečí (rizik) podle ČOS , mohou být v závislosti na konstrukci muničního objektu kromě zkoušek uvedených v článku navíc vyžadovány níže uvedené zkoušky. Pokud nejsou schváleny a publikovány jednotné postupy NATO, pak se jako prozatímní návod pro provádění těchto zkoušek použijí platné předpisy a dokumenty (např. technická dokumentace, taktickotechnické požadavky), případně zvláštní postupy odsouhlasené národní autoritou: Všeobecné a) vypadnutí střely z přechodového kužele; b) střelby s malou (nízkou) hnací náplní; c) nabíjení vrhem; d) bezpečná funkce (rychlopalné zbraňové systémy); e) přetlak rázové vlny na ústí hlavně; f) elektrostatický a bleskový výboj v důsledku působení vnějšího prostředí (ČOS , ČOS ); g) výstřel z přehřátí v horké hlavni. Mechanické a) shoz z přízemního letu / padákem; b) pádová zkouška z výšky 3 m (ČOS ); c) vibrace při přepravě (ČOS , metoda 401); d) klasický ráz (ČOS , metoda 403). Klimatické a) trvale vysoká teplota (ČOS , metoda 302); b) trvale nízká teplota (ČOS , metoda 303); c) nízká teplota / nízký tlak (rychlá dekomprese) (ČOS , metoda 312); d) sluneční záření (ČOS , metoda 305); e) prach/písek (ČOS , metoda 313); f) bláto; g) dešťové srážky (ČOS , metoda 310); h) ponoření (prosakování) (ČOS , metoda 307); i) tlakový rozdíl (utěsnění). 13

14 Chemické/biologické a) růst plísně (ČOS , metoda 308); b) solná mlha (ČOS , metoda 309); c) snášenlivost materiálu s energetickými složkami; d) kontaminace kapalinami (ČOS , metoda 314); e) toxicita. Záření a) záření od jaderného výbuchu (ČOS , ČOS ); b) nebezpečí od vysokofrekvenčního/rádiového záření (STANAG 2345); c) emise záření nebezpečí pro osoby. Požár a výbuch a) nepřátelská akce zranitelnost; b) zásah výtrží; c) zásah kumulativním paprskem (ČOS ); d) zásah střepinou (ČOS ). Výše uvedený seznam není vyčerpávající. Může být zapotřebí dalších zkoušek, které se provedou podle příslušných ČOS, STANAG nebo platných předpisů a dokumentů/postupů Zkoušky balení Většina z výše zmíněných zkoušek je určena k hodnocení munice, která je zkoušena v obalu, který byl již samostatně ověřen a schválen. Pokud nejde o tento případ, pak musí být provedeny dodatečné zkoušky balení podle platných předpisů a postupů. 14

15 PŘÍLOHY 15

16 Příloha A Zkouška bezpečnosti hnací náplně A.1 Cíl Cílem zkoušky je stanovit, zda je hnací náplň bezpečná a použitelná s danou střelou v dané zbrani. A.2 Všeobecná ustanovení Zkouška se provádí ve dvou sekcích se dvěma samostatnými výrobními sériemi hnacích náplní a poskytuje prvotní podklad k posouzení, zda je hnací náplň v praxi bezpečná a použitelná. Údaje získané ze zkoušky se prověří z hlediska následujících charakteristik: a) vyhovujícího zážehu náplně (zpoždění zážehu); b) důkazu nepravidelností křivky tlak/čas; c) důkazu nepřijatelně rozdílných tlaků. Údaje získané během zkoušky budou použity ke stanovení: a) úrovní tlaku, počáteční rychlosti a směrodatných odchylek při LFT, 21 C a UFT; b) teplotních koeficientů tlaku a počáteční rychlosti. Hnací náplně použité pro tuto zkoušku mohou být buď netemperované, nebo takové, které byly podrobeny části postupných zkoušek vlivu prostředí, pokud vytvářejí nejvyšší maximum tlaku v nábojové komoře. Střely se mohou užít buď běžně používané, nebo zkušební. A.3 Materiál pro zkoušky Z hlavní používaných pro tuto zkoušku se může před zkouškou střílet jen z důvodu jejich přezkoušení (nové hlavně). Účelem zkoušky je prověření nejhoršího případu vnitřní balistiky, k němuž obvykle dochází u nové hlavně nebo za podmínek extrémního maxima ( výbočku ) balistických hodnot. Z tohoto hlediska mají podklad pro výběr vhodné hlavně poskytnout vývojové zkoušky. Pro zkoušky v sekci 1 může být požadována odlišná hlaveň než pro sekci 2. Pokud je to proveditelné, musí být hlavně kompletně vybaveny ejektorem a úsťovou brzdou. Hnací náplně vybrané pro tuto zkoušku mají být ze dvou úplných sérií pocházejících z hromadné výroby. Případně mohou být použity vzorky z předvýroby (např. ověřovací série) za předpokladu, že se shodují s konečným zavedeným provedením a výrobním postupem. Jedna z těchto sérií vybraných pro zkoušku musí poskytovat hodnoty tlaku co nejvíce se blížící horní hranici předepsaného zkušebního tlaku. Mohou se použít ostré střely nebo střely plněné inertní náplní (s inertními zapalovači nebo zátkami představující zapalovač). Případně se mohou použít zkušební střely za předpokladu, že jejich vnitrobalistické charakteristiky jsou stejné jako u ostrých střel; jestliže tomu tak není, pak tam, kde jsou rozdíly malé a ovlivnění charakteristik je známo 16

17 Příloha A z vývojových zkoušek, mohou se na jejich základě provést opravy výsledků. Teoreticky má být hmotnost střely v pásmu horních 25 % stanovené výrobní tolerance, aby se snížila velikost požadované opravy tlaku. Pro dosažení maximálního počátečního tlaku na střelu se má zvážit použití střel s maximální pevností a maximálním průměrem vodicí/těsnicí obroučky. A.4 Přístrojové vybavení Tlak v nábojové komoře se měří tlakovými snímači a tlakoměry s tlakoměrnými tělísky (ČOS ). Aby se mohly zaznamenávat rozdíly tlaků během sekce 1, má být přední snímač tlaku umístěn co nejvíce vpředu v nábojové komoře a v ideálním případě těsně za dnem střely. Typy a umístění předních a zadních snímačů musí být zahrnuty ve zprávě o zkoušce. Samotné tlakoměry s tlakoměrnými tělísky mohou být použity v sekci 2 zkoušky. A.5 Sekce 1 A.5.1 Cíl Cílem sekce 1 je potvrdit, že hnací náplň splňuje stanovené podmínky a hodnoty a je vyhovující pro použití při dalších zkouškách. A.5.2 Obecné zásady Střílí se skupiny po deseti ranách při LFT, 21 C a UFT z jedné hlavně za použití dvou sérií hnacích náplní. U všech ran se zaznamená počáteční rychlost, tlak v nábojové komoře, doba výstřelu, zpoždění zážehu, křivky tlak čas a rozdíly tlaků. Pro ověření linearity teplotních koeficientů se mohou provést dodatečné střelby při mezilehlých teplotách střelby. A.5.3 Osnova zkoušky Série 1 Série 2 30 ks 30 ks 10 ks LFT 10 ks 21 C 10 ks UFT 10 ks LFT 10 ks 21 C 10 ks UFT Jak střela, tak hnací náplň (včetně jakéhokoliv zážehového prostředku náplně obsahujícího výbušniny) musí mít požadovanou teplotu. Pořadí střeleb má být v souladu s posloupností uvedenou v tabulce A.1. Mohou být použita i jiná alternativní pořadí, pokud tím nevzniknou další zkreslení (systematické chyby). Na začátku každého střeleckého dne se musí vystřelit dvě zahřívací rány. Mezi dvěma skupinami ran o různých teplotách se vystřelí jedna rána temperovaná na 21 C zamezující vzájemnému ovlivnění (nebo zahřívací rána). Je požadována neměnná rychlost střelby během každé teplotní série. Obvykle to je šest až osm minut na ránu. 17

18 Číslo (pořadí) rány Příloha A Otvírání závěru má být pokud možno automatické (viz požadavky bodů m), n) a o) článku A.5.4). TABULKA A.1 Posloupnost střeleb sekce 1 Série 1 2 Teplota LFT 21 C UFT LFT 21 C UFT A.5.4 Údaje Ve zprávě o zkoušce se musí uvést následující údaje: a) uspořádání (sestava) a identifikace střely, hnací náplně, zbraně, přístrojového vybavení a palebného stanoviště; b) opotřebení hlavně a přehled předchozího použití zbraně (počtu a druhu vystřelených nábojů) před započetím a na konci zkoušky; c) temperační teplota munice; d) datum a čas střelby; e) hmotnost střely, hnací náplně a případně spalitelných částí nábojky; f) doba výstřelu; g) zpoždění zážehu; h) snímky křivek tlak čas; i) snímky křivek rozdíl tlaků čas; j) počáteční rychlost; k) maxima tlaků v nábojové komoře měřená tlakovými snímači (předním a zadním) a každým jednotlivým tlakoměrem s tlakoměrným tělískem; l) největší rozdíly tlaků mezi maximy; m) zbytky v nábojové komoře nebo ve vývrtu; n) všechny důkazy zpětného plamene nebo dohořívání prachu; o) všechny doklady o dýmu nebo plameni (záblesku) u ústí či závěru zbraně; p) předchozí zkoušky, kterým byly hnací náplně podrobeny; 18

19 q) všechny důkazy nadměrného zamědění, pokud k němu může dojít; r) sestava závěru zbraně; s) místo dopadu střely. A.5.5 Redukce dat Metoda redukce dat musí být vždy uvedena. Příloha A Musí se provést následující procesy redukce dat a výsledky uvést ve zprávě o zkoušce: a) výpočet (opravené hodnoty) počáteční rychlosti; b) opravy na objem vkládacích tlakoměrů s tlakoměrnými tělísky, jestliže jsou použity; c) výpočet (opravené hodnoty) středního maxima tlaku v nábojové komoře pro každou ránu, je-li použit více než jeden tlakoměr s tlakoměrným tělískem. Musí být zaznamenána kritéria vyloučení nepřijatelných (nezapočitatelných) odečtených hodnot tlakoměrů s tlakoměrnými tělísky a způsob zpracování rozcházejících se výsledků. Následující procesy redukce dat, pokud jsou použitelné, se musí rovněž provést, ale mohou být uvedeny samostatně: a) opravy na novou hlaveň nebo na podmínky extrémního maxima ( výbočku ) balistických hodnot; b) opravy na nejvyšší hmotnost nebo hmotnostní třídu střely; c) opravy na horní mezní tlak zkoušky prachu; d) opravy na rozdíly mezi výsledky měření tlakovými snímači a tlakoměry s tlakoměrnými tělísky, pokud je to použitelné; e) střední hodnoty a hodnoty směrodatné odchylky pro každou sérii a teplotu střelby u následujících veličin: doby výstřelu (pouze pro každou jednotlivou teplotu), zpoždění zážehu, počáteční rychlosti, maximálního tlaku v nábojové komoře, největšího rozdílu maximálních tlaků. Data mají být posouzena a prověřena z hlediska všech vlivů vyvolaných opotřebením hlavně, jejím ohřevem nebo pamětí hlavně. Korekce nebo vyloučení zapříčiněná těmito vlivy se musí zaznamenat; f) teplotní koeficienty. A.5.6 Kritéria hodnocení Hnací náplň se zhodnotí za použití následujících kritérií: a) zpoždění zážehu musí být v rozmezí daném technickými podmínkami (technickou dokumentací). Nesmí se vyskytnout žádné selhané ani zpožděné výstřely, které by bylo možno připsat na vrub hnací náplně; b) tlaky a počáteční rychlosti naměřené při třech daných teplotách musí odpovídat předepsaným podmínkám pro hnací náplň pro tyto teploty. Záznamy tlaků při LFT 19

20 Příloha A se musí zkontrolovat za účelem zjištění jakéhokoliv rozpadu či narušení prachu hnací náplně. Příznaky takových dějů mohou být abnormálně vysoký tlak při LFT nebo velká směrodatná odchylka tlaku; c) záznamy tlakového snímače a křivky tlak čas se musí prověřit z hlediska rozdílu tlaků, přechodových tlakových maxim nebo jiných nepravidelností, které mohou signalizovat nebezpečný stav v nábojové komoře; d) koeficienty teplota tlak mezi 21 C a LFT a mezi 21 C a UFT musí vyhovovat požadavkům na funkční vlastnosti, které jsou zpravidla specifikovány v taktickotechnických požadavcích (údajích); e) v nábojové komoře nebo vývrtu nesmí být žádný zbytek, který by mohl způsobit nebezpečí nebo negativně ovlivnit funkčnost na nepřípustnou úroveň; f) nesmí se vyskytnout nepřípustný zpětný plamen nebo dohořívání prachu; g) závažnost a dopad výskytu jakýchkoli zbytků, zpětného plamene nebo dohořívání prachu musí být objasněny vývojovým subjektem. A.6 Sekce 2 A.6.1 Cíl Cílem sekce 2 je stanovit maximální tlak, kterého bude pravděpodobně dosaženo během používání. Tento je srovnán s konstrukčním (System DP) nebo maximálním dovoleným (System PMP) tlakem systému, aby se v maximální možné míře zabezpečilo, že při hoření hnací náplně nevzniknou nebezpečně vysoké tlaky. A.6.2 Obecné zásady Střelba se provádí při UFT po skupinách o N ranách (N 7) dvěma nástřelkami dvou výrobních sérií prachu ze dvou nových hlavní. Pro účely statistické analýzy nesmí být počet ran vystřelených ve skupině, z nichž mohou být odvozeny údaje pro analýzu, menší než sedm. Jestliže je variabilita tlaku v nábojové komoře buď neznámá, nebo velká, může být navíc použit určitý přiměřený počet dodatečných ran v každé skupině, určitý počet dodatečných nástřelek, hlavní nebo sérií. Zkouška vyžaduje, aby se z hlavní střílelo souběžně z jedné po druhé; zbraně musí mít tudíž v tomtéž čase stejné palebné stanoviště. 20

21 Číslo (pořadí) rány Příloha A A.6.3 Osnova zkoušky Nástřelka 1 4 N Nástřelka 2 4 N Hlaveň 1 Hlaveň 2 Hlaveň 1 Hlaveň 2 2 N 2 N 2 N 2 N N Série 1 N Série 2 N Série 2 N Série 1 N Série 1 N Série 2 N Série 2 N Série 1 Posloupnost střelby pro každou nástřelku je uvedena v tabulce A.2. Veškerá střelba musí být prováděna s hnací náplní (včetně jakéhokoliv zážehového prostředku náplně obsahujícího výbušniny) temperovanou na UFT. TABULKA A.2 Posloupnost střeleb sekce 2 Hlaveň 1 Hlaveň 1 Hlaveň 2 Hlaveň 2 Série 1 Série 2 Série 2 Série Nástřelka je definována jako nepřetržitá doba střelby, během níž nedochází k významným změnám podmínek. O nové nástřelce se hovoří v případě, když střelba ze zbraně byla přerušena na dobu dostatečnou k navrácení teploty hlavně na teplotu okolí, a to ve spojení s nejméně jednou z následujících podmínek: jiný den, nové palebné stanoviště, změna okolních podmínek. 21

22 Příloha A Pro uznání nezpochybnitelné přestávky mezi nástřelkami se požaduje, aby doba mezi nimi nebyla kratší než 12 hodin. Během každé nástřelky se požaduje neměnná rychlost střelby podle specifikace vývojového subjektu. Příliš vysoká rychlost střelby může způsobit nežádoucí zahřátí hlavně a velmi nízká rychlost může do zkoušky vnést vlivy měnící se od nástřelky k nástřelce. Ideální rychlost střelby má být jedna rána za šest až osm minut (při střelbě z téže hlavně). Před prvními skupinami ran každé nástřelky a před opětovným zahájením střelby, pokud došlo k přerušení jejího programu o více než jednu hodinu, se musí vystřelit dvě nebo více zahřívacích ran. Pro zkoušky se použijí hlavně v první čtvrtině její životnosti podle počtu vystřelených ran, aby se umožnilo ověření extrémního maxima ( výbočku ) balistických hodnot, pokud nějaký existuje. V případě hlavní, jež mají chromovaný vývrt, nebo hlavní s velmi nízkou rychlostí opotřebení může mnohem později v průběhu jejich doby života dojít k extrémnímu maximu ( výbočku ) balistických hodnot v důsledku zamědění, usazování aditiv z hnacích náplní nebo jiných vlivů. Podle toho se mají vybrat odpovídající hlavně k ověření maximálního tlaku v nábojové komoře. A.6.4 Údaje Ve zprávě o zkoušce se musí uvést následující údaje: a) uspořádání (sestava) a identifikace střely, hnací náplně, zbraně, přístrojového vybavení a palebného stanoviště; b) opotřebení hlavně a přehled předchozího použití zbraně (počtu a druhu vystřelených nábojů) před započetím zkoušky. Opotřebení hlavně mezi nástřelkami a na konci zkoušky. U hlavní s vysokou rychlostí opotřebení se mají podle specifikace vývojového subjektu provést v průběhu zkoušky další dodatečná měření opotřebení; c) teplota, na kterou byla munice temperována; d) datum a čas střeleb a převládající meteorologické podmínky; e) hmotnost střely, hnací náplně a případně spalitelných částí nábojky; f) doba výstřelu; g) počáteční rychlost; h) tlak v nábojové komoře a způsob jeho měření včetně počtu a typu tlakoměrů; i) jakýkoliv důkaz úlomků (zbytků) nebo usazenin v nábojové komoře nebo ve vývrtu, zpětného plamene či dohořívání prachu nebo doklad o kouři či záblesku (plameni) u ústí či závěru zbraně; j) předchozí zkoušky, kterým byly hnací náplně podrobeny; k) místo dopadu střely. A.6.5 Redukce dat Metoda redukce dat musí být vždy uvedena. Musí se provést následující procesy redukce dat a výsledky uvést ve zprávě o zkoušce: a) výpočet (opravené hodnoty) počáteční rychlosti; b) opravy na objem vkládacích tlakoměrů s tlakoměrnými tělísky, jestliže jsou použity; 22

23 Příloha A c) výpočet (opravené hodnoty) středního maxima tlaku v nábojové komoře pro každou ránu, je-li použit více než jeden tlakoměr s tlakoměrným tělískem. Musí být zaznamenána kritéria vyloučení nepřijatelných (nezapočitatelných) odečtených hodnot tlakoměrů s tlakoměrnými tělísky a způsob zpracování rozcházejících se výsledků. Následující procesy redukce dat musí být rovněž provedeny, ale mohou se uvést samostatně: a) opravy na novou hlaveň nebo na podmínky extrémního maxima ( výbočku ) balistických hodnot; b) opravy na nejvyšší hmotnost nebo hmotnostní třídu střely; c) opravy na horní mezní tlak zkoušky prachu; d) opravy na rozdíly mezi výsledky měření tlakovými snímači a tlakoměry s tlakoměrnými tělísky, pokud je to použitelné; e) počet chybějících hodnot tlaku v nábojové komoře (způsobených např. selháním přístrojového vybavení) a opravy na ně; f) celkové střední hodnoty a hodnoty směrodatných odchylek následujících veličin poté, co byly provedeny nezbytné opravy: doby výstřelu, počáteční rychlosti, tlaku v nábojové komoře (střední hodnotou opraveného tlaku v nábojové komoře je ESCP). Po uskutečnění všech výše uvedených oprav se musí výsledky následně statisticky analyzovat v souladu s ČOS A.6.6 Kritéria hodnocení Za použití definic a statistických analýz popsaných v ČOS se pro určení bezpečnosti a použitelnosti hnací náplně použijí následující kritéria: a) ESCP plus tři směrodatné odchylky je maximální provozní tlak, přičemž tento tlak musí být stejný nebo menší než PMP systému; b) jestliže PMP systému musel být redukován z důvodu přizpůsobení zkušebního tlaku v rozsahu větším než 1,75 směrodatné odchylky, případně když není možno PMP systému přesně definovat, pak se musí výsledky porovnat s hodnotou DP systému. V tomto případě musí být hodnota ESCP plus 4,75 směrodatné odchylky rovna nebo menší než DP systému, aby se zabezpečilo, že DP systému nebude překročen u více než jedné z 10 6 ran. 23

24 Příloha B Zkouška pevnosti konstrukce střely B.1 Cíl Cílem zkoušky je stanovit, zda mohou nevýbušné části střely úspěšně odolat maximálnímu namáhání při střelbě. B.2 Obecné zásady Střely s inertní náplní a s inertními zapalovači se překontrolují, pak se vystřelí při vyšších než normálních tlacích do prostředí zabezpečujícího dopady celistvých střel s minimálním poškozením, dohledají se a opětovně zkontrolují za účelem zjištění, zda nedošlo k výskytu nějakých metalurgických poruch nebo rozměrových změn. Tato zkouška se má uskutečnit před střeleckými zkouškami za použití ostrých střel. B.3 Podrobnosti zkoušky B.3.1 Střely Střely použité pro tuto zkoušku mají představovat skutečnou produkci. Je-li to možné, pak mají být učiněna zvláštní opatření, aby se vyrobily nebo vybraly střely na spodní hranici předepsaných materiálových vlastností a rozměrů v rámci výrobních specifikací. Pokud průběh vývojových prací ukazuje na konkrétní druhy poruch, které mohou mít původ v pevnosti materiálu nebo tolerancích, pak mají být vyrobeny speciální střely vyhovující minimálnímu požadavku na kvalitu kovu a povolenou pevnost v rámci výrobních specifikací, aby se ověřily tyto pravděpodobné druhy poruch. B.3.2 Hnací náplně Střely temperované na vysokou teplotu (UFT) se musí vystřelit tlakem o hodnotě 105 % PMP systému nebo vyšším, ale nepřesahujícím DP systému. Toho lze dosáhnout buď zahřátím vhodné náplně, nebo použitím speciální náplně, aby se vytvořil požadovaný tlak v nábojové komoře nebo zrychlení střely. Střely temperované na nízkou teplotu (LFT) se musí vystřelit tlakem vyšším o 3 až 4,5 směrodatné odchylky, než je střední opravený tlak při LFT. Toho lze dosáhnout buď temperování vhodné náplně, nebo použitím speciální náplně, aby se vytvořil požadovaný tlak v nábojové komoře nebo zrychlení střely. Náplň se musí zvolit tak, aby vytvořila buď nejvyšší tlak v nábojové komoře, nebo největší zrychlení střely v závislosti na očekávaném způsobu poruchy. V některých případech může být potřebné provést zkoušku za podmínek jak nejvyššího tlaku, tak i největšího zrychlení (nemusí být splněny současně při jednom výstřelu). B.3.3 Osnova zkoušky Střelby se provádějí s hlavní v první čtvrtině její životnosti, stanovené podle počtu vystřelených ran přepočtených na plné náplně a typy střel. Nejméně 70 % střel se musí dohledat pro jejich překontrolování. 24

25 Příloha B 21 ks inertních střel 10 ks Střelba při UFT 10 ks Střelba při LFT 1 ks K vyšetření B.4 Údaje Ve zprávě o zkoušce se musí uvést následující údaje: a) profil tvrdosti všech střel (před střelbou); b) smluvní mez kluzu při 0,2 % v kritických místech střely určené k vyšetření; c) měření průměrů předního a zadního středicího nákružku a rozměrů střely v příslušných bodech před a po střelbě. Záznam všech deformací; d) stav vodicí obroučky, sesmeknutí obroučky, jejího upevnění (zajištění), kvality zařezávání apod. Včetně fotografií, pokud je to potřebné; e) vizuální a/nebo metalurgické vyšetření jakéhokoliv roztržení, prasklin, rýh na těle, odšroubování zapalovače nebo částí těla, celistvosti dna apod.; f) chování střely při opuštění ústí hlavně a na dráze letu; g) rychlost otáčení střely, lze-li ji vyhodnotit; h) fotografický doklad vyhovující počáteční fáze letu střely; i) měření úhlu náběhu při opuštění hlavně. U střel stabilizovaných křidélky všechny doklady o poškození křidélek; j) odkaz na soubor technických údajů technickou dokumentaci; k) tlak v nábojové komoře a počáteční rychlost; l) opotřebení hlavně a stav vývrtu před střeleckou zkouškou a po ní; m) datum a čas střeleb a meteorologické podmínky; n) místo dopadu střely; o) otisky polí na těle střely, lze-li je vyhodnotit. B.5 Kritéria hodnocení Střely se posoudí za použití následujících kritérií: a) maximální velikost zvětšení průměru střely nesmí v žádném místě měření překročit rozdíl mezi minimálním konstrukčním průměrem vývrtu hlavně a maximálním konstrukčním průměrem těla střely (bez povrchového nátěru). Otisky polí na těle 25

26 Příloha B střele se vyhodnotí podle zvlášť zpracované metodiky, která má být součástí konstrukční dokumentace; b) u střel, u kterých se předpokládá jejich plnění trhavinou, nesmí maximální zmenšení jejich vnějšího průměru v žádném místě měření překročit 0,5 % jejich ráže; c) nesmí dojít k žádnému roztržení (rozpadu) střely nebo účinné náplně nebo k výskytu nepřijatelných deformací, prasklin, rýh na těle, rozměrových změn a jiných důkazů poruch. Je-li jakýkoliv parametr vyhodnocen jako nepřijatelný, musí být jeho závažnost a dopad posouzeny vývojovým subjektem; d) vodicí obroučka se musí správně zařezávat a nesmí vykazovat žádné příznaky sesmeknutí. Střela musí dosáhnout správné rotace odpovídající naměřené počáteční rychlosti. Nesmí dojít k žádné trvalé deformaci hlavně v důsledku tlaku způsobeného vodicí obroučkou; e) zapalovač, tělo a dnové části střely musí zůstat pevně na svém místě. 26

27 Příloha C Zkouška bezpečnosti střely C.1 Cíl Cílem zkoušky je stanovit, zda střely, které jsou plněné trhavinou nebo jinou nebezpečnou náplní, a nerizikové střely obsahující výbušné nebo pyrotechnické součásti mají hlavňovou a letovou bezpečnost (jistotu). C.2 Obecné zásady Tato zkouška poskytuje předběžný podklad pro zhodnocení, zda je střela náchylná k předčasné detonaci (nebo jiné funkci aktivního materiálu) v hlavni nebo během svého letu. Zkouška se má provádět po ukončení zkoušky pevnosti konstrukce, která vyhodnotí pevnost nevýbušných částí střely. Výsledky pak před prováděním postupné zkoušky vlivu prostředí poskytují výchozí záruku, že je střela bezpečná. Zkouška vystavuje střely předběžnému namáhání pomocí pádových a nárazových zkoušek za extrémních teplot a následných denních cyklů za vysokých teplot. Potom jsou střely stříleny za zvýšeného tlaku v nábojové komoře, zrychlení nebo zvýšené rychlosti změny zrychlení, jimž by mohla být střela při používání vystavena. Úplná zkouška je povinná pro střely plněné trhavinou a další střely s nebezpečnými náplněmi. Pro nerizikové střely obsahující výbušné nebo pyrotechnické součásti, které nezpůsobí v případě nesprávné funkce havarijní poškození hlavně nebo nebezpečí pro osoby, může být počet zkoušek zredukován na 50 %. Zkoušce se podrobí minimálně 60 střel vybraných z běžné výroby. U nerizikových střel (viz předchozí odstavec) se vyžaduje nejméně 30 kusů. Pokud má střela vlastnosti či funkce, které u ní dříve nebyly ověřeny v praktickém použití nebo využívá nové výbušné materiály nebo je vystavena náročnějším dynamickým podmínkám, než byly dříve odzkoušeny, pak může být nutné zvýšit počet střel, které se podrobí zkoušce, na 120. Zkoušky se musí provést s inertními nebo náhradními hlavními zapalovači střel. Požadavky na předběžné namáhání se týkají pouze střely. Nábojnice (včetně jednotné munice) a hnací náplně nemusí být předběžně namáhány. Zkoušené předměty jsou mezi dílčími zkouškami podrobeny vizuální a rentgenové kontrole. 27

28 Příloha C C.3 Podrobnosti zkoušky C.3.1 Osnova zkoušky 60 nebo 120 střel 30 nebo 60 střel Temperování na UCT Pádová zkouška z 2,1 m 30 nebo 60 střel Temperování na LCT Pádová zkouška z 2,1 m Zkouška volně loženého nákladu Zkouška volně loženého nákladu 7 denních skladovacích cyklů B3 30 nebo 60 střel při UFT Střelba za PMP 30 nebo 60 střel při LFT Střelba za středního opraveného tlaku při LFT plus tři směrodatné odchylky 28

29 C.3.2 Pádová zkouška z 2,1 m Příloha C Střely se podrobí pádové zkoušce z 2,1 m postupem uvedeným v ČOS Každá střela je shozena dvakrát následovně: Temperováno na UCT Pád Temperováno na LCT AAAAABBBBCCCDDE č. 1 ABCDEBCDECDEDEE ABCDEBCDECDEDEE č. 2 AAAAABBBBCCCDDE kde A je hlavní osa vodorovně, B dnem dolů, C špičkou dolů, D hlavní osa 45 od svislice, dnem dolů, E hlavní osa 45 od svislice, špičkou dolů. Výše uvedený sled pádů je určen pro 30 střel a musí se opakovat pro každou skupinu 30 střel. Střely mají být bez obalu. Jestliže při kterémkoliv jednotlivém orientovaném směru pádu dojde k poškození nepřijatelnému pro střelbu, pak má být pro tento směr buď snížena výška pádu, nebo použito primárních obalů, nebo poskytnuta nějaká jiná ochrana. Tolerance orientovaného směru při dopadu musí být u všech pádů 5. Pokud tomu tak není, musí se pád opakovat s jiným zkoušeným předmětem. C.3.3 Zkouška volně loženého nákladu (dopravních rázů) Střely se podrobí zkoušce volně loženého nákladu podle následujících pravidel: a) střely mají být bez obalu. Pokud dojde k poškození nepřijatelnému pro střelbu, pak se má použít přechodného obalu (meziobalu); b) zkouška se provede v souladu s ČOS , metoda 406. C.3.4 Denní cykly Všechny střely bez obalu musí podstoupit denní skladovací cykly B3 po dobu sedmi dnů, jak je specifikováno v ČOS Toto teplotní cyklování je určeno k namáhání trhavinových náplní nebo raketových motorů (jako je generátor dnového výtoku plynů nebo pomocný raketový motor) po zkouškách hrubého zacházení. C.3.5 Střelba Střely se vystřelí (nejsou-li zjevně poškozeny do takové míry, že by nemohly být vystřeleny nebo by nebyly stříleny v praxi u vojsk) z hlavně v první čtvrtině její životnosti podle počtu vystřelených ran při teplotách UFT a LFT odpovídajících klimatickému pásmu pro provoz (tabulka 1 tohoto standardu). Střely temperované na vysokou teplotu musí být stříleny při UFT za použití vhodné zahřáté hnací náplně nebo speciální náplně určené k vytvoření PMP nebo ekvivalentního 29

30 Příloha C maximálního zrychlení nebo maximální rychlosti změny zrychlení, kterým budou pravděpodobně vystaveny v praxi. Střely temperované na nízkou teplotu musí být stříleny při LFT za použití vhodné temperované hnací náplně nebo speciální náplně určené k vytvoření tlaku odpovídajícímu hodnotě středního opraveného tlaku při LFT plus tři směrodatné odchylky nebo ekvivalentního maximálního zrychlení nebo maximální rychlosti změny zrychlení, kterým budou pravděpodobně vystaveny v praxi. C.3.6 Dohledání střel Deset střel temperovaných na vysokou teplotu a deset temperovaných na nízkou teplotu má být, pokud je to možné, po střelbě dohledáno pro rentgenovou kontrolu a, je-li to potřebné, k provedení řezů. C.4 Údaje Ve zprávě o zkoušce se musí uvést následující údaje: a) předchozí zkoušky, kterým byl předmět podroben; b) podrobnosti o střele (název a/nebo označení, ráže, balení, čísla sérií); c) orientované směry pádů a dopravních rázů podle počtů střel; d) rentgenové snímky střel před a po předběžném namáhaní jejich náplně za účelem kontroly trhlin, přilnutí ke stěně střely, kavitace (vytváření dutin), vypocování, pórovitosti atd.; e) výsledky zkoumání řezů střel po jejich dohledání; rentgenové snímky a kontroly, jak jsou uvedeny v odstavci d) výše; f) chování střely při opuštění ústí hlavně a na její dráze letu; g) datum a čas střelby, opotřebení hlavně před střeleckou zkouškou a po ní a meteorologické podmínky; h) tlak v nábojové komoře; i) počáteční rychlost; j) odkaz na soubor technických údajů technickou dokumentaci; k) výsledky vizuálních a nedestruktivních kontrol; l) místo dopadu střely. C.5 Kritéria hodnocení Střely se posoudí za použití následujících kritérií: a) nesmí dojít k předčasnému výbuchu střely v hlavni nebo během jejího letu; b) nesmí dojít k roztržení (rozpadu) a nesprávné funkci střely; c) nesmí se vyskytnout dutiny, praskliny, prach z trhaviny, závady pojidel nebo jiné nepřijatelné parametry stavu náplně střely. Pokud se objeví důkazy těchto jevů, pak jejich závažnost a možný dopad musí být objasněny vývojovým subjektem. 30

31 Příloha D Zkouška v opotřebené hlavni D.1 Cíl Cílem zkoušky je stanovit, zda: a) nevýbušné části střely mohou úspěšně odolat maximálnímu namáhání při střelbě v opotřebené hlavni; b) střely naplněné trhavinou, jinou nebezpečnou náplní a nerizikové střely, které mohou obsahovat i výbušné nebo pyrotechnické součásti, mají hlavňovou a letovou bezpečnost (jistotu) a nemají nepravidelný let, jsou-li vystřeleny z opotřebené hlavně. D.2 Obecné zásady Opotřebená hlaveň je definována jako hlaveň, která nemá více než 25 % zbytkové životnosti podle specifikace vývojového subjektu. Pokud je limitujícím stavem chromovaných hlavní eroze vývrtu, pak je vhodné provést modifikovanou zkoušku. D.3 Podrobnosti zkoušky D.3.1 Všechny střely Pět inertních střel se vystřelí při UFT, pět při LFT a poté se musí dohledat pro následné kontroly. Kontroly se týkají rýh na těle, poškození vodicí obroučky a jakýchkoliv jiných významných defektů. Při střelbě se musí sledovat parametry vnější balistiky. D.3.2 Střely plněné trhavinou nebo jinou nebezpečnou náplní Vystřelí se čtyřicet ostrých střel s inertními nebo náhradními zapalovači při UFT a dvacet při LFT. Deset střel temperovaných na vysokou teplotu a deset na nízkou teplotu má být, pokud možno, po střelbě dohledáno pro rentgenovou kontrolu a, pokud je to potřebné, k rozebrání a provedení řezů. D.3.3 Hnací náplně Střely temperované na vysokou teplotu se vystřelí při UFT z nové hlavně za použití vhodné zahřáté náplně nebo speciální náplně určené k vytvoření PMP střely nebo ekvivalentního maximálního zrychlení nebo maximální rychlosti změny zrychlení. Střely temperované na nízkou teplotu se vystřelí při LFT z nové hlavně za použití vhodné temperované hnací náplně nebo speciální náplně určené k vytvoření tlaku odpovídajícímu hodnotě středního opraveného tlaku střely při LFT plus tři směrodatné odchylky nebo ekvivalentního maximálního zrychlení nebo maximální rychlosti změny zrychlení. 31