SDG 11: Udržitelná města a obce

Transkript

1 SDG 11: Udržitelná města a obce Vytvořit inkluzivní, bezpečná, odolná a udržitelná města a obce Hlavním tématem jedenáctého cíle je vytváření inkluzivních, bezpečných, odolných a udržitelných města a obcí, protože polovina lidstva dnes žije ve městech a tento počet se neustále zvyšuje. Důraz je kladen na kvalitu života ve městech a jejich dopad na životní prostředí, jako jsou např. zlepšení stavu ovzduší ve městech, nakládání s odpady, dostupná veřejná doprava nebo dostatečné a přístupné plochy městské zeleně. Důležitá je také podpora méně rozvinutých zemí při stavbě udržitelných a odolných budov s využitím místních materiálů. Tento cíl usiluje také o zlepšení podmínek bydlení ve slumech. Plné znění SDG 11 zde. Téma je možné žákům zprostředkovat i pomocí krátkého videa (po kliknutí na obrázek zobrazíte originální verzi): Video: Cíl 11: Udržitelná města a obce 1

2 Aktivita: Život ve slumu / 45 minut Studenti se seznámí s pojmem slum a jeho významem. Formou skupinové práce, práce s videem a se zvukovou nahrávkou se seznámí s příběhy konkrétních dětí a dospělých, kteří žijí ve slumu Čalantika. Žáci také zjistí, jakou roli hraje organizace ADRA, o.p.s. v pomoci lidem z tohoto slumu slumu ve městě Dháka v Bangladéši. Pomůcky: křídy + tabule nebo flipchart a fixy, internet, PC s reproduktory, psací potřeby, video, zvukový záznam, vytištěné čtyři příběhy 1. Aktivita brainstorming /10 minut Pedagog napíše na tabuli slovo slum a řekne žákům, aby přemýšleli nad tím, co se jim pod slovem slum vybaví. Poté žáci budou chodit k tabuli a psát vše, co je napadlo. Jejich nápady pedagog nehodnotí ani nijak nekomentuje. Variantou k tabuli je flipchart a fixy. Nakonec pedagog vše přečte nahlas a vytvoří z nich tematické skupiny podle společných znaků. Na závěr pedagog ještě doplní chybějící informace, pokud žáci termín slum vůbec neznají, pedagog krátce problematiku vysvětlí. 2. Aktivita - Slum Čalantika/ 25 minut Třída se rozdělí do čtyř skupin. Pedagog pustí studentům několik ukázek z videa a poté čtyřminutovou zvukovou nahrávku s názvem Jak žijí děti z Čalantiky. Potom jim rozdá do každé skupiny jeden text. Studenti budou odpovídat na otázky pod texty. video: zvuková nahrávka: 4. Závěr: reflexe/ 10 minut: Na závěr aktivity si pedagog se studenty v kruhu navzájem každý za sebe sdělí, co se dověděl (např. nejzajímavější věc, nejpřekvapivější věc, zda ho napadlo, co by mohl udělat na podporu dětí ve slumu apod.). 2

3 Přílohy: Text č. 1: Helena a sárí Heleně je 27 let, je maminkou dvou dětí, dcery Jannatul a syna Akaše. V centru Čalantika se naučila číst, psát, počítat a vyšívat. V rámci předškolní přípravy sem dochází i Jannatul. Helena přišla do hlavního města Dháky ve čtrnácti letech s vidinou lepšího života. Práci sehnala v textilní továrně, kde se také seznámila se svým budoucím manželem. Později Helena ale od manžela kvůli jeho agresivitě odešla a zůstala se dvěma dětmi sama. Protože v Čalantice ale absolvovala kurz vyšívání, mohla si dovolit zaměstnání opustit a začít si přivydělávat prací z domu vyšíváním zdobí tradiční bangladéšský ženský oděv sárí. Výdělek stačí jen tak tak novou prací si vydělá kolem bangladéšské taka měsíčně (zhruba korun). Z toho více jak dvě třetiny zaplatí za nájem a zbytek za potraviny a další nezbytnosti, na nic dalšího nezbývá. Do centra dochází i její dcerka Jannatul. Jsem šťastná, že má moje dcera příležitost navštěvovat centrum, říká Helena. Jejím největším přáním je, aby zabezpečila své děti do budoucna. Helena to nemá jednoduché a zabezpečení vzdělání jejích dětí jí bude stát ještě mnoho sil, sdělila Helenina učitelka z centra. Helena má teď možnost zabezpečit svou rodinu. Díky podporovatelům Čalantiky! :) Info o Čalantice: Více než polovina dospělých v Čalantice je negramotných, do školy nikdy nechodila. Stejně tak i většina dětí školního věku do školy chodit nemůže vůbec, nebo jen nepravidelně. Proč? 1. Chybí zde bezplatná předškolní příprava 2. Rodiče nemají peníze na školní pomůcky Zodpovězte tyto otázky: 1) Čalantika co je to za místo? 2) Kolik peněž si měsíčně vydělá paní Helena a stačí jí to na vše, co potřebuje? 3) Jaké centrum navštěvuje její dcera? 4) Jak vnímáte vzdělání v Čalantice oproti ČR? 3

4 Text č. 2: Emon Emonovi už je deset a žije ve slumu Čalantika. Takže chodí do třetí třídy. Někdo by si mohl říct no a co. Ale za tímto obyčejným faktem se skrývá dramatický obrat v životě kluka, který neposlouchal učitele, porušoval veškerá pravidla a nařízení a nedbal na osobní hygienu - teď je ale všechno jinak. Jeho chování se změnilo, když začal navštěvovat centrum Čalantika. Když se z rodné vesnice přestěhoval do Dháky, nastal problém s jeho vzděláním. V tu dobu měl správně chodit do druhé třídy, ale úroveň městských škol je v Bangladéši vyšší a proto už do školy chodit nemohl. Po půl roce docházení do centra Čalantika se Emon vypracoval tak, že uspěl u přijímacích zkoušek na státní školu a byl přijat rovnou do třetí třídy. Ve škole sedí se svým kamarádem Milonem s učením si navzájem pomáhají a jí spolu svačinu. Jeho oblíbeným předmětem se stala bengálština a také rád maluje. Pokud bude Emon pokračovat ve studiu jako dosud, má velkou šanci, že si splní své sny. Přeji mu úspěch jak ve škole, tak v životě, chválí ho paní učitelka. Emon žije ve slumu Čalantika. Čalantika je centrum pro vzdělání v bangladéšském hlavním městě Dháka. Zdarma poskytuje dětem ze slumu Čalantika předškolní přípravu, která je nezbytná pro přijetí do první třídy a je běžně placená. Centrum podporuje děti i po jejich odchodu na státní školy a motivuje je k tomu, aby své vzdělání úspěšně dokončily. Pracuje se tu i s rodiči dětí, nabízí se jim například kurzy gramotnosti a šití. Centrum bylo zřízeno v roce 2013 organizací ADRA za přispění dárců, v roce 2016 sem dochází 80 dětí od 5 do 12 let a stejný počet rodičů. Odpovězte na tyto otázky: 1. Co jste se dozvěděli o Emonovi? 2. Co je to slum? 3. Co je to centrum Čalantika? 4. Co pro Emona a co pro vás znamená vzdělání? 4

5 Text č. 3: Bellal Nikdo z Bellalovy rodiny do školy nechodí a ani nechodil, jen on. Proto je moc rád, že se teď může připravovat do školy. V Bangladéši je pro vstup do první třídy nutné absolvovat rok přípravy, která je ale obvykle placená a Bellalova rodina by neměla z čeho tento výdaj navíc zaplatit. Bellal říká, že jeho nejoblíbenější předmět je bengálština, a pracovnice centra na něj prozrazuje, že umí moc dobře kreslit. Díky návštěvám centra Čalantika se navíc naučil dodržovat základní hygienické návyky a učí je i svou rodinu. I když je mu teprve sedm let, má i jasno v tom, čím se chce živit - chce být doktorem a pomoci tak nejen své rodině, ale celé komunitě. Paní Shahanaz, sousedka Bellalovy rodiny, říká: Protože Bellal nemá žádného otce, jeho rodina potřebuje podpořit. Mají velmi malý příjem a jídlo putuje z ruky do pusy. Prosím, pomozte Bellalovi pokračovat a dokončit vzdělání, aby se jednou mohl postavit na vlastní nohy. Dhácké slumy v číslech: 65 % obyvatel nemá přístup k pitné vodě ani toaletě. 2/3 dětí trpí podvýživou. 90 % rodin ze slumů žije za méně než 25 Kč na den. Více než 1/2 dospělých neumí číst a psát. 4 z 5 dětí nechodí do školy vůbec nebo jen nepravidelně Odpovězte na otázky: 1. Jak vypadá situace Bellalovi rodiny? 2. Čím se chce Bellal stát a proč? 2. Co jste se dozvěděli o dháckých slumech? 3. Jakou mají lidé v Čalantice šanci do budoucnosti bez vzdělání a proč? 5

6 Text č. 4: Nur Dětství pro dnes sedmiletého Nura bylo na hony vzdálené dětství, jaké prožije většina dětí u nás. Jeho rodina žila v chudých poměrech v bangladéšské metropoli Dháce. Vše se ještě zhoršilo poté, co si otec přivedl domů novou ženu a o Nura a jeho maminku Mainu se přestal starat. Macecha neměla Nura ani Mainu ráda a oběma to dávala neustále najevo. A jednoho dne se odhodlala k děsivé akci. Malého Nura zavázala do pytle a hodila jej do rybníka, aby se utopil. Naštěstí to viděli sousedé a chlapce zachránili. Bylo však jasné, že v doma už dál zůstat nemohou odešli a nový domov našli v jednom z dháckých chudinských slumů - v Čalantice. Nur vstává každý den časně ráno, nadšený, že může jít do škol y. Dokonce vyzvedává i ostatní děti za slumu a pobízí je, aby nepřišly pozdě," líčí nadšeně Maina, která sama do školy nikdy nechodila. Umí se jen podepsat. Chci se naučit číst a psát. To abych mohl jednoho dne pracovat ve velké kanceláři, nosil pěkné oblečení, mohl se dobře najíst a vydělat peníze," vysvětluje sedmiletý chlapec. Nechci, aby maminka musela pracovat tak tvrdě. Chci, abychom se mohli přestěhovat na hezčí místo. Máme jen jeden druhého a já jí chci zajistit lepší život," svěřuje se Nur. Děti často pracují za výdělek nebo se starají o domácnost Důležitým faktorem je také skutečnost, že děti musí často od útlého věku pracovat a přispívat do rodinného rozpočtu. Běžně vykonávají pomocné práce v textilních továrnách nebo na trzích, sbírají recyklovatelné materiály, žebrají, nebo se starají o domácnost a mladší sourozence. Navzdory tomu, že je dětská práce v Bangladéši oficiálně zakázána, je počet pracujících dětí v Bangladéši jedním z nejvyšších na světě. Odpovězte na otázky: 1. Proč se chce Nur učit ve škole v centru Čalantika? 2. Jak vypadá často život dětí ve slumu? 3. Je postavení žen v chudých rodinách v Bangladéši jednoduché? 4. Co pro vás znamená vzdělání? 6

7 Informace o slumu Čalantika: 1) Jak se žije ve slumu Čalantika Tvoří ho jednoduché příbytky z plechu spojené bambusovým lešením, které stojí ve vodě. Tento rybník uprostřed velkoměsta je plný odpadků a splašků ze slumu i ze sousedních vícepatrových budov. Slumové přístřešky jsou nalepené jeden na druhý, řada za řadou. Žije zde více než 12 tisíc lidí, každá rodina obývá max m². Není zde zajištěna pitná voda ani fungující kanalizace. Rodiny sdílí společné latríny, pro užitkovou vodu chodí s barely na několik stanovišť rozmístěných po slumu. Vaří se v hliněných píckách, topí se vším, co hoří. Nejčastější zaměstnání dospělých: pracovnice/šičky v textilních továrnách, pomocnice v domácnostech, řidiči rikší, nádeníci na stavbách a zametačky na ulicích. Děti běžně plní následující práce a povinnosti: pracují jako drobní prodavači na tržištích, nosiči zeleniny, čističi bot, žebráci, pomocníci v textilních továrnách a na stavbách nebo pečují o domácnost a mladší sourozence. Průměrný měsíční příjem hlavy rodiny je okolo Kč (přibližně 47 Kč na den = částka, ze které musí často vyžít celá rodina). Obyvatelé musí platit nájem, který tvoří mnohdy až polovinu rodinného příjmu. V blízkosti slumu Čalantika existuje pouze jedna státní škola. 2) Dhácké slumy v číslech: 65 % obyvatel nemá přístup k pitné vodě ani toaletě. 2/3 dětí trpí podvýživou. 90 % rodin ze slumů žije za méně než 25 Kč na den. Více než 1/2 dospělých neumí číst a psát. 4 z 5 dětí nechodí do školy vůbec nebo jen nepravidelně Čalantika není jediným slumem v Dháce Čalantika není v Bangladéši ničím výjimečným - je jen jedním z pěti tisíc slumů v hlavním městě, Dháce. 7

8 Dháka se řadí do první dvacítky největších měst světa a patří také k těm nejvíce zalidněným. Existuje zde zhruba pět tisíc slumů chudinských čtvrtí. Jsou domovem pro více než pět milionů lidí, z nichž přes polovinu tvoří děti. Přicházejí často z vesnic s nadějí na lepší život a s vidinou zaměstnání, které jim pomůže zajistit obživu pro své rodiny. Přicházejí z vesnic většinou proto, že se jim na políčku nic neurodí, nebo když přijdou záplavy. Eroze půdy nebo sezónní hladomor žene lidi do velkoměst, kde příslib nějakého výdělku je často jedinou cestou jak přežít. Bangladéšská města však kvůli vysoké urbanizaci nemohou každoročně uživit takový příliv nových příchozích, a tak se slumy plní chudými rodinami a stále se rozšiřují. A tak se chudinské čtvrti, kde často schází základní hygienické zázemí, přístup k pitné vodě i možnost vzdělání, plní rodinami, které nemají na důstojnější bydlení, a dětmi, které tráví čas sběrem plastů, žebráním nebo prací, aby pomohly svým rodinám přežít. 3) Jak je to ve slumu Čalantika se vzděláním? Více než polovina dospělých v Čalantice je negramotných, do školy nikdy nechodila. Stejně tak i většina dětí školního věku do školy chodit nemůže vůbec, nebo jen nepravidelně. Proč? Chybí zde bezplatná předškolní příprava Hlavním důvodem, proč děti z Čalantiky do školy nechodí, je neexistence bezplatné předškolní výchovy, která je pro pozdější školní docházku v Bangladéši nutností. Pro zápis do první třídy je v Bangladéši potřeba absolvovat předškolní výuku tu však zajišťují pouze placené soukromé školy. Bez předškolního vzdělání nemohou děti nastoupit do první třídy, zároveň však zde neexistuje bezplatná varianta předškolní přípravy nabízená státním vzděláváním spousta dětí z chudých rodin tudíž do školy vůbec nenastoupí. Rodiny nemají prostředky na školní pomůcky a poplatky Děti často pracují za výdělek nebo se starají o domácnost Důležitým faktorem je také skutečnost, že děti musí často od útlého věku pracovat a přispívat do rodinného rozpočtu. Běžně vykonávají pomocné práce v textilních továrnách nebo na trzích, sbírají recyklovatelné materiály, žebrají, nebo se starají o domácnost a mladší sourozence. Navzdory tomu, že je dětská práce v Bangladéši oficiálně zakázána, je počet pracujících dětí v Bangladéši jedním z nejvyšších na světě. 4) Centrum Čalantika Čalantika je centrum pro vzdělání v bangladéšském hlavním městě Dháka. Zdarma poskytuje dětem ze slumu Čalantika předškolní přípravu, která je nezbytná pro přijetí do první třídy a je běžně 8

9 placená. Centrum podporuje děti i po jejich odchodu na státní školy a motivuje je k tomu, aby své vzdělání úspěšně dokončily. Pracuje se tu i s rodiči dětí, nabízí se jim například kurzy gramotnosti a šití. Centrum bylo zřízeno v roce 2013 organizací ADRA za přispění dárců, v roce 2016 sem dochází 80 dětí od 5 do 12 let a stejný počet rodičů. Věříme, že investice do vzdělání je nejlepší způsob, jak trvale zmírnit chudobu a umožnit dětem a rodinám žít kvalitnější život. Vzdělání pro děti z Čalantiky představuje jedinou reálnou šanci, jak mohou prožít dětství, jaké si zaslouží, a jednoho dne vykročit za hranice slumu, najít v životě uplatnění a práci, která uživí je i jejich rodiny. ADRA, o.p.s. Zdroj textů: ADRA, o.p.s., informace: Zdroj informací: OSN ČR Jaká je současná situace ve světě? Celá polovina lidstva žije ve městech a tento podíl se nadále zvyšuje. Do roku 2030 bude podíl městské populace téměř 60%. Města pokrývají pouhá 2% zemského povrchu, ale spotřebovávají 60-80% veškeré energie a vytvářejí až 75% emisí skleníkových plynů. Rychlá urbanizace vyvíjí tlak na dodávky pitné vody, kanalizaci, životní prostředí i zdravotní systém. Vysoká koncentrace lidí ve městech ale může vést zároveň k efektivnějšímu využívání zdrojů a energie a také technologickým inovacím, které přispějí ke snižování jejich spotřeby. Co navrhují SDGs? Zajistit všem dostupnost kvalitního a bezpečného bydlení a základních služeb. Poskytovat bezpečnou organizovanou dopravu, která šetří životní prostředí a vyhovuje i potřebám dětí, žen a znevýhodněných lidí. Zapojit obyvatele do diskuzí o plánování a zlepšování prostředí měst, v nichž žijí. Zajistit kontrolu nakládání s odpadem a kvality ovzduší. Připravit obyvatele na zvládání projevů změny klimatu, jako časté povodně, extrémní sucho. Fakta o inkluzi a udržitelnosti měst Polovina lidstva (3,5 miliardy lidí) žije ve městech. Do roku 2030 bude podíl městské populace téměř 60 procent. 828 milionů lidí žije ve slumech a jejich počet stále roste. Města pokrývají pouhá dvě procenta zemského povrchu, ale spotřebovávají procent energie a vytvářejí 75 procent emisí skleníkových plynů. Rychlá urbanizace vyvíjí tlak na 9

10 dodávky pitné vody, kanalizaci, životní prostředí i zdravotní systém. Vysoká koncentrace lidí ve městech ale může vést ke zvýšení efektivity a technologickým inovací a snižování spotřeby zdrojů a energie. Města mají možnost buď promrhat energii, nebo optimalizovat účinnost energie snižováním spotřeby a přijetím ekologických standardů. Například čínské město Ž -čao je poháněné solární energií. V centru města až 99 procent domácností využívá k ohřevu vody solární panely. 10