USNESENÍ. 30 Cdo 4630/

Transkript

1 30 Cdo 4630/ USNESENÍ Nejvyšší soud eské republiky rozhodl v senátu složeném z p edsedy JUDr. Pavla Pavlíka a soudc Mgr. Víta Bi áka a JUDr. Bohumila Dvo áka, Ph.D., LL.M., v právní v ci žalobc a) nezl., narozeného dne a b) narozené dne, obou bytem v, obou zastoupených Mgr. Zuzanou Candigliota, advokátkou se sídlem v Brn, Burešova 615/6, proti žalované Zdravotnické záchranné služb Jihomoravského kraje, p ísp vkové organizaci, se sídlem v Brn -Bohunicích, Kamenice 798/1d, I , zastoupené JUDr. Janem Machem, advokátem se sídlem v Praze 1, Vodi kova 709/33, o ochranu osobnosti, vedené u Krajského soudu v Brn pod sp. zn. 24 C 3/2011, o dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 11. ledna 2017,.j. 1 Co 39/ , t a k t o: I. Dovolání žalované se odmítá. II. Žalovaná je povinna do t í dn od právní moci tohoto rozhodnutí zaplatit na náhradu náklad dovolacího ízení každému ze žalobc ástku 3.336,80 K k rukám jejich zástupkyn Mgr. Zuzany Candigliota, advokátky se sídlem v Brn, Burešova 615/6. Stru né od vodn ní ( 243f odst. 3 o.s..): Žalobci se proti žalované domáhali omluvy a finan ní satisfakce. Sv j požadavek od vodnili tím, že léka p ivolaný po domácím porodu p ikázal bez souhlasu rodi okamžitý p evoz zdravého novorozence do nemocnice a tento p evoz se uskute nil za asistence Policie R. Rozsudkem ze dne 26. února 2016,.j. 24 C 3/ , (v po adí t etím) Krajský soud v Brn (dále též soud prvního stupn ) výrokem I. uložil žalované povinnost zaslat žalobkyni b) omluvný dopis ve zn ní uvedeném v rozsudku, výrokem II. jí uložil povinnost zaplatit nezletilému žalobci a) ástku K, výrokem III. jí uložil zaplatit žalobkyni b) rovn ž K a výroky IV. - VII. rozhodl o nákladech ízení. K odvolání žalované Vrchní soud v Olomouci (dále též odvolací soud ) rozsudkem ze dne 11. ledna 2017,.j. 1 Co 39/ , výrokem I. rozsudek soudu prvního stupn podle ustanovení 219 ob anského soudního ádu (dále jen o.s.. ) potvrdil a výrokem II. uložil žalované povinnost zaplatit každému ze žalobc na náhradu náklad odvolacího ízení ástku K. V od vodn ní svého rozhodnutí uvedl, že Krajský soud p edevším správn vycházel z judikatury Ústavního soudu R a Evropského soudu pro lidská práva (dále jen ESLP ) p i výkladu ustanovení 23 odst. 3 zákona. 20/1966 Sb., o pé i o zdraví lidu, ú inného v dob zásahu, podle kterého, je-li neodkladné provedení vyšet ovacího nebo

2 2 lé ebného výkonu nezbytné k záchran života nebo zdraví dít te a odpírají-li rodi e souhlas, je ošet ující léka oprávn n rozhodnout o provedení výkonu. Správn proto soud prvního stupn poukázal v této souvislosti na nález Ústavního soudu I. ÚS 1565/14 ze dne 2. b ezna 2015, podle kterého k zásah m in ným v zájmu dít te proti v li matky p i porodu a poporodní pé i o novorozence je nezbytné skute né a bezprost ední ohrožení života a zdraví nenarozeného dít te a na rozsudek ESLP ve v ci Hanzelkovi proti eské republice ze dne 11. prosince 2014,. stížnosti 43643/10, podle kterého umíst ní st žovatele p es výslovný nesouhlas jeho rodi vedoucí k hospitalizaci st žovatelky, která necht la ponechat své dít samotné, se dotýká jejich soukromého života. P itom podle stanoviska ob anskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 14. dubna 2010, Cpjn 13/2007 platí, že z stává na p vodci zásahu, aby prokázal, že k zásahu došlo po právu, tj. že je dána okolnost, která neoprávn nost (protiprávnost) zásahu vylu uje. Provedeným dokazováním však nebyly zjišt ny naléhavé d vody, pro které by m lo být novorozené dít ihned po narození od ato matce proti její v li, zejména nebylo shledáno bezprost ední ohrožení. Naopak v dob p íchodu léka e bylo dít zcela v po ádku, v etn t lesné teploty. Postup léka e, který trval na tom, aby dít bylo ihned p evezeno do nemocnice, a to i bez matky, když matka s tímto nesouhlasila, nebyl správný. Na tom nic nem ní to, že jeho postup byl veden strachem a obavou o osud dít te v d sledku jeho nedostate ných osobních zkušeností. I když jeho postup byl lege artis, nadm rná, zbyte ná pé e, která z logiky v ci nem že být non lege artis, m že na druhé stran p edstavovat neoprávn ný zásah do osobnostních práv žalobc, konkrétn do jejich soukromí. Proto soud prvního stupn správn dovodil, že došlo k neoprávn nému zásahu do osobnostních práv žalobc, a to ve zna né mí e. Odvolací soud pak konstatoval, že omluva, která byla uložena žalované i výše náhrady nemajetkové újmy v pen zích, jsou zcela p im ené. Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dne 16. ervna 2017 dovolání, které výslovn sm uje do obou jeho výrok. Podává je v souladu s ustanovením 237 o.s.., protože se domnívá, že napadené rozhodnutí závisí na vy ešení otázky hmotného i procesního práva, která v rozhodovací praxi dovolacího soudu dosud nebyla ešena. Konkrétn má jít o otázky 1) jak postupovat za situace, kdy soud prvního stupn opakovan nerespektoval v zásadní otázce právní stanovisko a pokyny odvolacího soudu a posléze odvolací soud zcela zásadn zm nil sv j právní názor a nerespektování p edchozích právních záv r nejen toleroval ale i legalizoval, 2) o otázku aplikace rozhodnutí ESLP ve v ci stížnosti Hanzelkovi proti eské republice, 3) aplikace nálezu Ústavního soudu I. ÚS 1565/14 na situaci, kdy byl novorozenec porozen v domácím prost edí bez jakékoliv odborné asistence a léka s ohledem na situaci na míst a stav novorozence rozhodl o hospitalizaci v l žkovém zdravotnickém za ízení i bez souhlasu matky nezletilého, 4) zda lenství soudního znalce ve spolku léka m že zakládat jeho podjatost a vylou ení z funkce znalce pro daný p ípad, 5) otázku aplikace ustanovení 23 odst. 3 zákona o pé i o zdraví lidu, zejména na situaci, kdy jde o hodinu starého novorozence v nevhodném domácím prost edí a k porodu došlo bez jakékoliv zdravotnické asistence, 6) otázku možné aplikace l. 8 Úmluvy o ochran lidských práv v souvislosti s aplikací biologie a medicíny ve vztahu k l. 5 téže úmluvy v p ípad aplikace t chto ustanovení na nezletilého novorozence,

3 Pokra ování 3 30 Cdo 4630/2017 7) otázku zda léka, který ádn splní své profesní povinnosti a postupuje tzv. lege artis, m že tímto svým postupem zasáhnout do práva na ochranu osobnosti 8) otázku aplikace l. 6 odst. 5 Úmluvy na ochranu lidských práv v souvislosti s aplikací biologie a medicíny na p ípad, kdy rodi e novorozence, který se narodil bez jakékoli zdravotní pé e, nejprve vysloví zástupný souhlas s jeho p evozem na neonatologické odd lení a posléze tento souhlas odvolají, p i emž p ítomný léka je p esv d en o tom, že je v nejlepším zájmu nezletilého, aby byl vyšet en, p ípadn ošet en na neonatologickém odd lení fakultní nemocnice. K podanému dovolání se vyjád ili žalobci, kte í dovolání považují za ned vodné a navrhují proto, aby je Nejvyšší soud zamítl a p iznal jim náhradu náklad ízení ve výši dle advokátního tarifu. Nejvyšší soud jako soud dovolací ( 10a o.s..) p ihlédl k l. II bodu 2. zákona. 293/2013 Sb., kterým se m ní zákon. 99/1963 Sb., ob anský soudní ád, ve zn ní pozd jších p edpis, a další související zákony, a vyšel tak ze zn ní tohoto procesního p edpisu ú inného od 1. ledna Poté se Nejvyšší soud zabýval otázkou p ípustnosti tohoto dovolání. Podle ustanovení 236 odst. 1 o.s.. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon p ipouští. Není-li stanoveno jinak, je dovolání p ípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací ízení kon í, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vy ešení otázky hmotného nebo procesního práva, p i jejímž ešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vy ešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdíln anebo má-li být dovolacím soudem vy ešená právní otázka posouzena jinak ( 237 o.s..). Podle ustanovení 241a odst. 2 o.s.. musí být v dovolání vedle obecných náležitostí ( 42 odst. 4 o.s..) uvedeno, proti kterému rozhodnutí sm uje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení d vodu dovolání, v em dovolatel spat uje spln ní p edpoklad p ípustnosti dovolání ( 237 až 238a o.s..) a eho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Podle ustanovení 241b odst. 3 v ty první o.s.. dovolání, které neobsahuje údaje o tom, v jakém rozsahu se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, v em dovolatel spat uje spln ní p edpoklad p ípustnosti dovolání ( 237 až 238a) nebo které neobsahuje vymezení d vodu dovolání, m že být o tyto náležitosti dopln no jen po dobu trvání lh ty k dovolání. Rozhodnutí odvolacího soudu lze p ezkoumat jen z d vodu vymezeného v dovolání ( 242 odst. 3 v ta první o.s..). Aby mohlo být dovolání v projednávané v ci kvalifikováno jako p ípustné, muselo by být ve smyslu ustanovení 237 o.s.. ve vztahu k dovoláním napadenému rozhodnutí odvolacího soudu shledáno, že nastala jedna z t chto okolností, tj., že napadené rozhodnutí závisí na vy ešení otázky hmotného nebo procesního práva, - p i jejímž ešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu (v takovém p ípad je zapot ebí alespo stru n uvést, od kterého rozhodnutí, respektive od kterých rozhodnutí se konkrétn m l odvolací soud odchýlit), nebo

4 4 - která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vy ešena (zde je t eba vymezit, která právní otázka, na níž závisí rozhodnutí odvolacího soudu v rozhodování dovolacího soudu, dosud nebyla vy ešena), nebo - je dovolacím soudem rozhodována rozdíln (zde je t eba vymezit rozhodnutí dovolacího soudu, která takový rozpor v judikatu e dovolacího soudu mají podle názoru dovolatele zakládat a je tak t eba tyto rozpory odstranit), anebo - má-li být dovolacím soudem vy ešená právní otázka posouzena jinak (zde je zapot ebí vymezit p íslušnou právní otázku, její dosavadní ešení v rozhodovací praxi dovolacího soudu a alespo stru n uvést, pro jaké d vody by m la být dovolacím soudem posouzena jinak). Právní úprava institutu dovolání obecn vychází ze zásady vázanosti dovolacího soudu podaným dovoláním. Dovolací soud je vázán nejen rozsahem dovolacího návrhu, ale i uplatn ným dovolacím d vodem. V p ípadech, je-li dovolání p ípustné, je soud povinen p ihlédnout i k vadám uvedeným v ustanovení 229 odst. 1, 229 odst. 2 písm. a) a b) a 229 odst. 3 o.s.., jakož i k jiným vadám ízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve v ci, a to i tehdy, když nebyly uplatn ny v dovolání. Podle 242 odst. 3 o.s.. druhé v ty, dovolací soud p ihlíží k vadám ízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve v ci, jen je-li dovolání p ípustné. Tak tomu ovšem v nyní posuzované v ci není. Otázky, které dovolatelka formuluje, nemohou založit p ípustnost dovolání podle 237 o.s.., nebo na jejich zodpov zení napadené rozhodnutí ve smyslu 237 o.s.. dílem nezávisí, dílem jde o otázku, která již v rozhodovací praxi dovolacího soudu byla vy ešena. Odvolací soud vyšel ze skutkového zjišt ní soudu prvního stupn, že ve skute nosti neexistovaly žádné obzvlášt naléhavé d vody, pro které by m lo být zcela zdravé novorozené dít od ato matce proti její v li a dokonce odvezeno do nemocnice bez ní, zejména, že motivací léka e nebyl špatný zdravotní stav novorozence, ale skute nost, že dít se nenarodilo v porodnici, ale v domácím prost edí. Ztotožnil se proto i s jeho záv rem, že tak nebyly spln ny podmínky, za nichž podle ustanovení 23 odst. 3 zákona o pé i o zdraví lidu ú inného do 31. b ezna 2012, je ošet ující léka oprávn n rozhodnout o provedení výkonu. V posuzované v ci tak p evozem dít te do nemocnice, a to i nezávisle na motivaci léka e, došlo k neoprávn nému zásahu do osobnostních práv žalobc. Žalovaná konstruuje svoji dovolací námitku v podstat na polemice se skutkovými zjišt ními, z nichž vyšly soudy obou stup, tj. fakticky a nep ípustn brojí proti skutkovým zjišt ním odvolacího soudu ( 241a odst. 6 o.s..), což iní její dovolání nep ípustným. P ípadná neoprávn nost zásahu nem že být vylou ena tím, že p vodce neoprávn ného zásahu jednal v dobré ví e (nap. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. prosince 1999, sp. zn. 30 Cdo 531/99). P ípustnost dovolání tak nem že založit ani námitka, že léka byl p esv d en, že p evoz nezletilého na neonatologické odd lení je v jeho nejlepším zájmu. K p ípadným vadám ízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve v ci dovolací soud p ihlédne, jen je-li dovolání p ípustné; samy o sob nejsou zp sobilé založit p ípustnost dovolání. Bylo již uvedeno, že dovolatelka dovolání výslovn sm uje do obou výrok rozhodnutí odvolacího soudu tedy i do výroku o náhrad náklad ízení. V této ásti však dovolání postrádá jakékoliv zd vodn ní a z tohoto d vodu nevyhovuje náležitostem vyplývajícím z ustanovení 241a odst. 2 a 3 o.s.. Tuto vadu však již nelze, s ohledem na uplynutí dovolací lh ty, odstranit.

5 Pokra ování 5 30 Cdo 4630/2017 Z uvedeného je tak t eba dovodit, že dovolání žalované ve své podstat nenapl uje p edpoklady vymezené v ustanovení 237 o.s.. Za popsaného stavu Nejvyšší soud proto toto dovolání, aniž na izoval jednání ( 243a odst. 1 v ta první o.s..), odmítl ( 243c odst. 1 v ta první a odst. 2 o.s..). Výrok o náhrad náklad dovolacího ízení je od vodn n ustanovením 243c odst. 3 v ta prvá o.s.. ve spojení s 224 odst. 1, 151 a 146 odst. 3 o.s.., když v dovolacím ízení žalobc m vznikly ú eln vynaložené náklady spojené s jejich zastoupením advokátem, v souvislosti s jedním úkonem právní služby (sepis vyjád ení k dovolání). Odm na v ástce K byla stanovena podle 6, 7 bod 5., 9 odst. 4 písm. a), 11 odst. 1 písm. k) a 12 odst. 4 vyhl.. 177/1996 Sb., o odm nách advokát a náhradách advokát za poskytování právních služeb (advokátní tarif). Žalobc m dále náleží náhrada hotových výdaj ve výši 300 K za jeden úkon právní služby podle 13 odst. 3 vyhlášky. 177/1996 Sb., ve zn ní pozd jších p edpis, tj. celkem K. Žalobc m rovn ž náleží náhrada za da z p idané hodnoty ve výši 21 % podle 137 odst. 3 o.s.., tj. 583,80 K. Celková výše náklad dovolacího ízení každého ze žalobc tak iní 3.336,80 K. Pou ení : Proti tomuto rozhodnutí není p ípustný opravný prost edek. V Brn dne JUDr. Pavel Pavlík v. r. p edseda senátu Za správnost vyhotovení: Tereza Figurová