Tvorba a ověření vzdělávacích programů v oblasti uznávání neformálního vzdělávání RUKOVĚŤ. Učební texty k tématu 05

Transkript

1 Tvorba a ověření vzdělávacích programů v oblasti uznávání neformálního vzdělávání RUKOVĚŤ Učební texty k tématu 05 Hlavní vedoucí zotavovací akce specifikum stanových táborů bez pevného objektu Zpracovali vedoucí Asociace TOM ČR, únor 2011 Úvod

2 Díky evropskému projektu KLÍČE PRO ŢIVOT, který zpracovává Národní institut dětí a mládeţe za přispění Ministerstva školství, mládeţe a tělovýchovy, mají moţnost dětská občanská sdruţení zpracovat nové studijní materiály pro školení svých vedoucích a dalších pracovníků. Asociace TOM ČR se ujala zpracování tří témat (vzdělávacích modulů): Hlavní vedoucí zotavovací akce specifikum stanových táborů bez pevného objektu Samostatný vedoucí dětí a mládeţe turistické zaměření Vedoucí dětí a mládeţe se zaměřením na turistické aktivity (do 18 let) Broţura, kterou nyní čtete na monitoru, nebo ji drţíte vytištěnou v ruce, vznikla z hlav a rukou mnoha zkušených vedoucích z řady turistických oddílů mládeţe. Ne vše je autorská práce řada teoretických poznatků je převzata z odborných prací. Vedoucí, kteří pracují s dětmi v mnoha oddílech, ale vţdy doplnili teoretické poznatky svou vlastní dlouholetou praxí z činnosti oddílů, z nesčetných táborů, výprav, schůzek, zájezdů či expedic. Všem, kteří se na tvorbě Rukověti podíleli, patří dík nejen můj, ale vlastně všech, kterým bude toto dílko slouţit k lepší a cílevědomější výchově dětí v turistických i jiných oddílech. Za řešitelský tým Mojmír Nováček - 2 -

3 Obsah I. Aplikace metod ve výchově a vzdělávání v oblasti volného času dětí a mládeţe s důrazem na neformální výchovu při pobytu v přírodě na stanovém táboře Úvod Výchovné a vzdělávací metody Výchova záţitkem Dobrodruţná výchova Přírodní výchova Výchova v přírodě Výchova přírodou Výchova pro přírodu Vývojová specifika jednotlivých skupin dětí Mladší školní věk (6-8 let) Střední školní věk (9-12 let) Pubescence, nebo téţ starší školní věk (12-15 let) Adolescence (15-22 let) Dívky Chlapci II. Formulace výchovných a vzdělávacích cílů Výchovně vzdělávací cíle Výchova Základní dělení cílů: Základní struktura hierarchie cílů Funkce výchovných cílů Požadavky na výchovné cíle Prostředky a metody výchovy Odměny a tresty Základní styly způsobů výchovy: Vliv výchovy na osobnost dítěte Evaluace (hodnocení) III. Diagnostika výchovných problémů Zjišťování a řešení výchovných problémů Šikana Stádia šikanování

4 Postup při řešení šikany: Zneuţívání návykových látek Tabákové výrobky Alkohol Omamné a psychotropní látky ( OPL) Distribuce a přechovávání OPL na zotavovací akci: Krádeţe Vandalismus Zajišťování prevence výchovných problémů Sebedůvěra Seberozvíjení Závěr IV. Výchova proti šikaně Agresivní poruchy Formy šikany: Oběti šikany: Prevence sociálně patologických jevů V. Analyzování potřeb sociální skupiny Úvod Analyzování potřeb sociální skupiny Podrobnější popis pěti úrovní potřeb Fyziologické potřeby Potřeba bezpečí a existenční jistoty Společenské potřeby Potřeba uznání Potřeba seberealizace Cíle související s analýzou potřeb sociální skupiny Popis realizace příkladu Dotazník - analýza ve skupině Evaluace a reflexe (závěrečné zhodnocení) VI. Provádění environmentální výchovy Úvod Vymezení pojmů Didaktická problematika zotavovacích akcí TOM s důrazem na environmentální výchovu

5 Kompetence rozvíjené u členů TOM environmentální výchovou Kompetence, které jsou vyţadovány u vedoucího TOM Enviromentální výchova v oddílech TOM Chráněná území a jejich vyuţití při akcích TOM Naučné stezky a jejich vyuţívání při turistických akcích Typy naučných stezek Vyuţití her jako prostředku enviromentální výchovy TOM Příklady her s ekologickou tématikou realizované TOM Ošklivá zvířata Spravedlivé rozdělení? Potravní řetězec Rychlostní soutěž posilující znalost přírodnin - Kdo první přinese Simulace problematiky trvale udržitelného rozvoje Základní minimum environmentálních vědomostí vedoucího TOM Podmínky ţivota Abiotické podmínky života (vlivy neživé přírody - fyzikální, chemické) Biotické podmínky (vlivy živé přírody - vztahy mezi populacemi) Ekosystém Rozdělení ekosystémů: Negativní jevy v ţivotním prostředí Ohrožování složek biosféry Rozsah ekologických problémů Chráněná území v ČR Rozdělení a přehled chráněných území v ČR: Trvale udrţitelný rozvoj lidské společnosti Nástroje společnosti k ochraně prostředí Právní normy Ekonomické nástroje VII. Provádění výchovy ke zdraví Úvod Zásady výchovy ke zdraví Člověk a prostředí Působení faktorů prostředí na člověka Zdraví - nemoc Zdraví

6 Nemoc Patogenní faktory zevního prostředí Zdravotní problémy, které se mohou vyskytovat u dětí Rizikové faktory ovlivňující zdraví Stres (zátěţ) Alkohol Kouření Drogy Nebezpečí při pobytu v přírodě Ochrana zdraví hygiena prostředí Ochrana zdraví Hygiena prostředí Zdravý ţivotní styl a zdravá výţiva u dětí Obecná pravidla zdravé výţivy Problémy stravování u dětí Zdravotní rizika z potravin salmonelóza a botulismus Zdravotní rizika spojená s cestováním Pohyb pro zdraví VIII. Posuzování bezpečnostních a zdravotních rizik činnosti Troška pesimismu nezaškodí /i kdyţ s úsměvem jde všechno líp/ IX. Krizový management a risk-management Úvod Rizika spojená s akcemi v horách Doporučené vybavení pro letní túru v horách Rizika spojená s akcí v běţných podmínkách Stálé tábory Moţnost ohroţení přívalovou vlnou (povodně) Moţnost ohroţení silným větrem Oddílové hry Oddílové tradice Oddílové tresty Krizový management sociálních struktur v oddíle X. Vedení dokumentace a zajišťování potřebných povolení a souhlasů Dokumenty potřebné před samotným konáním letního tábora Osvědčení o školení hlavního vedoucího tábora

7 Osvědčení o školení vedoucího tábora Oznámení o konání tábora okresnímu hygienikovi Oznámení o konání letního tábora na obecní úřad Smlouva s majitelem pozemku nebo základny Schválení od ochránců přírody a vodohospodářů Zdravotnické doklady vedoucích Dokumentace během akce Organizační Provozní dokumentace Zdravotní dokumentace Hospodářská dokumentace XI. Řízení a koordinace akce Organizační zajištění tábora Rozpočet Péče o táborový materiál Stavba stanového tábora Provoz stanového tábora Ukončení tábora XII. Zajišťování provozu Organizace dne Zajištění formalit Zajištění bezpečnosti tábora Ochrana ţivotního prostředí Dětské sluţby XIII. Motivování dobrovolníků a pracovníků Úvod Přidělování úkolů Konstruktivní zpětná vazba Efektivní vedení porad Motivační nástroje Motivační programy Vydání osvědčení o odpracovaných hodinách a popisu práce Materiální zvýhodnění Možnost uplatnění svých nápadů Pocit vlastní zodpovědnosti

8 Individuální zpětná vazba Dárek Přátelská atmosféra Kompenzace nákladů XIV. Orientace v právní úpravě V š e o b e c n á č á s t O b č a n s k o p r á v n í č á s t Majetek sdruţení Právní subjektivita Smlouvy Odpovědnost za škodu P r a c o v n ě p r á v n í č á s t S p r á v n í p ř e d p i s y Z d r a v o t n ě - h y g i e n i c k á č á s t Z v l á š t n í p r á v n í p ř e d p i s y

9 I. Aplikace metod ve výchově a vzdělávání v oblasti volného času dětí a mládeţe s důrazem na neformální výchovu při pobytu v přírodě na stanovém táboře. TOM 1303 Maracaibo Třinec Úvod Zotavovací akce, zejména pak letní stanový tábor, je ideálním prostředím pro záţitkovou pedagogiku se všemi jejími metodami. Přírodní prostředí, volný čas, vytrhnutí z běţného ţivota, ale i neformální vztahy ve skupině jsou ideálními podmínkami pro aplikaci metod záţitkové pedagogiky a vyuţití všech jejich výhod zcela nenásilně. K tomu, aby hlavní vedoucí zotavovací akce mohl plně vyuţít všech moţností, které mu prostředí zotavovací akce poskytuje, musí: spolupracovat s vedoucími dětských kolektivů, ze kterých má účastníky, dbát na to, aby aktivity byly bezpečné a přizpůsobené věku dětí a mládeţe, včetně celotáborové hry, všem vedoucím jednotlivých skupin umět vysvětlit základní principy výchovných metod (musí je tudíţ sám ovládat), provádět supervizi v oblasti psychologicko-pedagogické, tedy nemusí být plně zapojen do programu, ale musí o všem vědět a poskytovat vedoucím zpětnou vazbu a kontrolu přiměřenosti programu tábora, dokázat vyuţít prostředí stanového tábora k efektivní výchově dětí a mládeţe. Aby mohl naplnit tyto své funkce, musí kromě zkušeností mít i solidní teoretický základ. Nejlépe je načerpat z několika různých knih zaměřených na záţitkovou pedagogiku, vývojovou psychologii a fyziologii zátěţe. Výchovné a vzdělávací metody Jak je uvedeno výše, jsou zotavovací akce vhodným prostředím pro záţitkovou pedagogiku. Ta je koncipována na záţitku, přírodě a dobrodruţství. Dělí se na několik samostatných metod, které jsou uvedeny níţe jako teoretický základ pro hlavního vedoucího zotavovací akce. Ten si podle cílové skupiny vybere nejvhodnější z nich anebo je vzájemně nakombinuje a se svým záměrem seznámí všechny ostatní vedoucí a instruktory. Ti pak sami zpracují program, který vytýčenému záměru odpovídá a hlavní vedoucí akce je jen zkontroluje a případně pomůţe s úpravou. Zůstává v roli supervizora. To platí zejména u velkých zotavovacích akcí s velkým mnoţstvím účastníků. U malých akcí se často stává i jedním z řadových vedoucích. Výchova zážitkem Důraz je dáván na proţitek, záţitek, zkušenost. Nejdříve dochází k určité situaci, nejčastěji hře, pak si aktivitu připomeneme a z proţitku se stává záţitek. Zkušenost, tedy něco co si odneseme, jako výchovně vzdělávací výsledek, vzniká jen na základě rozboru. Je třeba - 9 -

10 vhodnou formou provést zpětnou vazbu. Z toho také plyne, ţe není kaţdá aktivita, kterou děláme, vhodná pro celý tento cyklus a u většiny z nich stačí, ţe se prostě pobavíme. Jindy je moţno udělat celý blok aktivit s podobným výchovným záměrem a pak tento celý blok, například dopoledne, či den, vyhodnotit jako celek. Zpětná vazba můţe být také jako samostatná aktivita vyhodnocující třeba polovinu zotavovací akce v pohledu chování účastníků. Často se sklouzává při zpětné vazbě aktivity či hry k samotnému hodnocení hry, jak se účastníkům líbila a tak dále. Není to sice špatně se něco dozvědět, ale cíl je výchovně vzdělávací působení na svěřené děti a mládeţ a proto je třeba si uhlídat to, kdo komu dává zpětnou vazbu. Často se raději vyuţívá review, kdy si řízeným rozhovorem dávají účastníci zpětnou vazbu sami. Vhodné zejména pro starší děti. Otázkou vţdy zůstává, jestli například mladší školní věk je vhodné zatěţovat příliš sofistikovanou zpětnou vazbou. Jestli je nenechat si aktivitu uţít a spíše nenásilně v rámci přechodu z hřiště do tábora neprobrat krátce jejich chyby při aktivitě a nechat je poučit se z vlastních chyb. Často nám stačí tyto chyby popsat, pojmenovat. Pojmenování chyb děti lépe vezmou, kdyţ je jen navedeme k tomu, aby je vyhledaly a pojmenovaly samy. Nejsme pak v roli učitele, kazatele, ale zůstáváme v roli staršího kamaráda s větší zkušeností. Průvodce ţivotem, to je pro náš záměr nejvhodnější poloha. Dobrodružná výchova Jde o metodu více blízkou americkému pojetí záţitkové pedagogiky a s výše uvedenou metodou se vhodně doplňuje. Je daleko více zaměřená na interpersonální a intrapersonální vztahy. Metoda vyuţívá výzvy, překonání překáţky nebo sportovní aktivity ve skupině s určitou mírou nebezpečí a tedy i dobrodruţství. Vhodné je sjíţdění divoké vody, lezení po skalách, VHT. Vztahy, které vzniknou ve vypjatých situacích, vydrţí léta. Zároveň se děti učí trpělivosti, překonání sama sebe, zvládání překáţek. Vhodné zejména pro starší děti. Pokud není v určitém věku naplněna touha po dobrodruţství, je většinou kompenzována únikem k hazardním hrám a to není zrovna přínosné. Zotavovací akce putovního typu je na tuto výchovu zdaleka nejvhodnější a sama o sobě i bez jiného programu naplňuje celou výchovu dobrodruţstvím. Je pak jiţ jedno, jestli putujeme krajinou, horami, vysokohorskými hřebeny anebo na divoké, ale i klidné vodě. Přírodní výchova Tato metoda je natolik široká, ţe je dále rozdělena na několik samostatných odvětví. Má velmi široký vzdělávací a výchovný cíl. Kromě rozvoje osobnosti, vztahů, ale i třeba záţitků je také zaměřena na ekologickou výchovu, anebo zvládnutí umění odpočinku a regenerace. Maximálně vhodné prostředí pro tento typ výchovy je stanový tábor nebo tábor v týpí. Jaké prostředí by mohlo být vhodnější. Po celou dobu pobytu na nás působí přírodní prostředí a tím je splněna výchova přírodou. Cokoli uděláme, je pak výchovou v přírodě. Ať uţ budeme vařit, připravovat dřevo nebo stavět most. Nakonec zůstává výchova pro přírodu. Pro většinu vedoucích na stanovém táboře je nemyslitelné být v obrovské přírodní laboratoři a neukázat jak fungují přírodní zákonitosti, co kolem roste, případně jaké hvězdy na nás v noci září z indigově modré oblohy

11 Potenciál přírodní výchovy a její přínos pro jedince, přírodní prostředí a společnosti (upraveno dle D. R. Lates) PSYCHOLOGICKÉ SOCIOLOGICKÉ VZDĚLÁVACÍ FYZICKÉ ZDRAVOTNÍ sebepojetí, sebepředstava empatie, sounáleţitost alternativní vzdělávací přístupy zdatnost redukce stresu sebedůvěra týmová spolupráce vztah k přírodě vytrvalost Zdravý ţivotní styl výkonnost efektivita činnosti vnímavost, proţívání schopnost reál.pohledů, názorů sebeuspokojení sebeuznání respektování ostatních komunikace sebekontrola v jednání přátelství schopnost řešení konfliktů ochrana přírody kreativní řešení problémů hodnotová orientace Outdoor dovednosti Outdoor sporty a aktivity sebeúcta hodnotová orientace tvořivost síla koordinační schopnosti uvolnění prostorová orientace zdraví jako hodnota zásady správné výţivy kontrola zdravotního stavu Přednostmi přírodní výchovy je podle Břicháčka: Proti automatizovaným činnostem se rozvíjí tvůrčí postupy Proti odcizeným (pasivním) vztahům se lépe vytváří přátelské vazby Proti pasivnímu (konzumnímu) přístupu k ţivotu stojí aktivní činnosti, které posilují zdraví a zvyšují odolnost organismu Proti pasivnímu shromaţďování poznatků záměrné a nenásilně (situační) pozitivní ovlivňování osobnosti jedince Proti boji s přírodou se vytváří důvěrný (ekologicky podloţený) vztah k ţivotnímu prostředí = vztah k přírodě Výchova v přírodě Aktivity v přírodním prostředí zaměřené na přípravu pro ţivot v přírodě. Má velký potenciál pro rozvoj osobnosti, a to jak v rovině vztahů, tak postojů. Na zotavovací akci to mohou být různé stavby, tedy konstrukční problémy, rozdělávání ohně, práce se dřevem, kosení louky pro stavbu tábora, stavění studánky a mnoho dalších. Výchova přírodou Jen čisté působení přírody, bez většího vnášení aktivit, má prokázané výchovné účinky. Stačí prostě jen putovat krajinou a nechat ji na sebe působit. Na zotavovací akci toto probíhá neustále. Působení stromů, bylin, nebeské klenby, větru i slunce má blahodárný vliv na naše těla, duše, ale i naší sebekontrolu, pocity svobody a jejich hranic, pokory a dalších dovedností a vlastností

12 Výchova pro přírodu Velmi důleţitá část přírodní výchovy, kdy objasňováním vztahů v přírodě, učením bylin, environmentálním vzděláváním budujeme vztah k přírodě a ţivotnímu prostředí. Pokud se dobře zvládne, je přirozeným prostředníkem pochopení, ţe nejsme kaţdý izolovaným ostrovem a vše co uděláme, má vţdy vliv na ostatní kolem nás, nebo na opačné straně zeměkoule. Úplně samovolně pak dochází k socializaci účastníků. Co to vlastně je? Socializace je proces, kdy se člověk stává subjektem jednajícím a proţívajícím svůj ţivot v souladu se systémem hodnot a norem uznávaných společenstvím, jehoţ je členem. Výchovné a vzdělávací metody uvedené výše se nám osvědčilo vhodně kombinovat, a to zejména v závislosti na věku účastníků. Samozřejmě se při předávání vědomostí nevyhneme i konvenčním metodám, ale je třeba vybrat vhodné jako je skupinová práce, řešení problému, hry a modelové situace. Vše se samozřejmě do programu namíchá s ohledem na cíle akce, ale zejména s ohledem na samotné účastníky. Jednotlivý věk má svá specifika a my bychom je měli znát a měli bychom je umět vyuţít. Vývojová specifika jednotlivých skupin dětí Mladší školní věk (6-8 let) Děti jsou hravé, schopnost soustředění je na jednu věc přibliţně 10 minut. Stále mají rádi pohádky. Dívky se s chlapci ještě bez ostychu mísí. Období, kdy dochází k přechodu z dítěte ve školáka. Nové výzvy a nároky přinášejí vyšší rozkolísanost a zranitelnost. Zlepšuje se hrubá i jemná motorika. Ještě dobíhá velký rozvoj řeči. Vhodné jsou aktivity na rozvoj motoriky, slovní zásoby a celkový rozvoj mluveného slova. Střední školní věk (9-12 let) Jiţ mnohem stabilnější, předvídatelnější. Fantazie je ještě denní náplní, ale uţ to nejsou pohádkové příběhy, ale hrdinské eposy. Vliv rodiny pomalu mizí a výrazně se uplatňuje vliv party, do které patří. Velká šance ovlivnit a to jak pozitivně, tak negativně. Pravidla skupiny jsou důleţitější, proto je děti dodrţují, i kdyţ jsou v rozporu s rodinnými zásadami. Je to období typické s plným uvědoměním si muţské a ţenské identity a utváření vztahu k sobě samému. Dívky a chlapci začínají vytvářet jednopohlavní partičky. I kdyţ mají snahu se prosadit mezi staršími, jako rovný s rovným jsou to stále děti a nelze u nich předpokládat zralé chování. Rozvoj motoriky pokračuje zvýšeným tempem. Velký zájem o sportovní a pohybové aktivity vyţadující obratnost, vytrvalost a sílu. Vhodné jsou aktivity na rozvoj paměti a logické myšlení Pubescence, nebo též starší školní věk (12-15 let) Toto období je velmi ovlivněno pohlavním zráním a hormonálními pochody v těle. Také změny na těle mohou vést děti aţ k pocitům úzkosti. Odlišnost tohoto období je patrná i v řeči dospívajících. Mají vlastní slovník typický pro danou věkovou skupinu. Touha vypadat starší se postupně tlačí kupředu a zprvu se projevuje zejména snahou napodobit dospělé v tom, co je nejjednodušší, proto často vidíme nástup hrubého chování, drzosti a sprostých slov

13 Je třeba mít pro tyto projevy pochopení, ale na druhou stranu je třeba nekompromisně drţet nastavená pravidla a děti usměrňovat. Pravidla je třeba dodrţovat stylem komu padne tomu padne. Děti v tomto věku jsou háklivé na spravedlnost. Zajímavé je, ţe zatímco fyzická zdatnost je u těchto dětí s kaţdou generací horší a horší, tak co se týče IQ je zhruba kaţdých 30 let v průměru o 10 bodů vyšší. To však podle naší zkušenosti neznamená, ţe jsou chytřejší neţ předešlá generace, často totiţ neumí tento potenciál vyuţívat. Proto jsou vhodné aktivity na rozvoj myšlení, logiky a vědomostí. Děti a zejména chlapci zaţívají díky hormonálním změnám rozvoj fyzických sil a jsou ochotni toho vyuţít. Při hrách jsou téměř k neutahání. Mají však díky rostoucím končetinám problémy s koordinací. Častá smutnění nejsou ničím podloţena, zkrátka přijdou a zase zmizí. Adolescence (15-22 let) Období je ve znamení vyrovnat se s dokončenou změnou z housenky na motýla. Na rozdíl od předešlého období se vrací koordinace, ale členové této skupiny jsou snadno unavitelní. Stále je vhodné rozvíjet myšlení a přidává se období vhodné pro rozvoj argumentace a rozvoj občanské zodpovědnosti. Pocit spravedlnosti a morálního kreditu je zde hodně akcentován. Období je také proti předešlému výrazně optimističtější. V tomto období dochází také k přirozenému splynutí chlapců a dívek do jedné spolupracující skupiny. Je vhodné zapojit je do zodpovědností při chodu zotavovací akce. Role vychovatele je v tomto období vést svěřence k optimálnímu zařazení do společnosti. Samozřejmě jsou i specifické znaky jednotlivých pohlaví a zjednodušeně by se daly shrnout takto: Dívky Jsou tvořivější, přemýšlivější, vyspělejší. Jsou méně soutěţivé, jsou sociálně a emočně citlivější, jsou vnímavější na nálady skupiny. Proti chlapcům mají téměř v kaţdé komunikační a sociální situaci náskok. Chlapci Jsou soutěţivější, rádi se vzájemně srovnávají. Mají rádi bojovky, pohyb,překonávání překáţek. Kdyţ tvoření, tak nejraději konstrukce. Mají bojovného ducha a nezvládají poníţení. Doporučená literatura Hanuš R., Chytilová L., Záţitkově pedagogické učení, Grada Publishing, a. s., 2009 Hora P. a kolektiv, Prázdniny se šlehačkou, Mladá Fronta,1984 Pelánek R., Příručka instruktora záţitkových akcí, Portál,

14 II. Formulace výchovných a vzdělávacích cílů TOM Nivnice Výchovně vzdělávací cíle Výchova záměrné, cílevědomé a organizované působení rodičů, učitelů, vychovatelů a výchovných institucí na vychovávané, především na děti a mládeţ. V širším slova smyslu rozumíme výchovou rozvoj všech stránek osobnosti jednice rozumové, fyzické, mravní a citové. V uţším slova smyslu můţeme chápat výchovu pouze jako působení na mravní a charakterový rozvoj jedince. Výchova je proces, kde je cílem systematické a cílevědomé utváření osobnosti, a to osobnosti: sebevědomé posílení zdravého sebevědomí, posilování kladných stránek jedincovy osobnosti; úspěšné; sociálně zralé; Výchova vede vţdy k určitému výchovnému cíli k rozvoji postojů, názorů, hodnotové orientace apod. Cílem výchovy je rozvoj psychických i fyzických schopností předpokladů dítěte a vybavení dítěte takovými vědomostmi, dovednostmi a návyky, které mu umoţní, aby se v maximální moţné míře zapojilo do společenského ţivota. Cíle výchovy by měly být odvozovány z individuálních a také ze společenských potřeb. Základní dělení cílů: obecné cíle - tyto cíle jsou společné veškeré výchově, shrnují specifické cíle týkající se konkrétních dovedností, vědomostí, návyků a utváření postojů a potřeb; kognitivní cíle znalosti směřují k osvojování konkrétních znalostí; afektivní cíle hodnoty a postoje vycházejí z hodnotové orientace společnosti; psychomotorické cíle dovednosti stanoví se podle toho, jaké psychomotorické dovednosti má dítě získat; Základní struktura hierarchie cílů ideál (globální cíl) ideál je cíl, který je společný veškerému výchovnému snaţení, je to představa ţádoucí vychované osobnosti; parciální cíle (dílčí cíle) představuje širokou škálu jednotlivých cílů, které odpovídají jednotlivým sloţkám výchovy (estetická, mravní, pracovní, ekologická aj.); individuální cíle (operační cíle) tyto cíle si klade kaţdý jedinec před sebe; Důleţité je, aby všechny cíle byly v souladu. Kaţdý pedagog, vychovatel, vedoucí zájmových útvarů aj. obecné výchovné cíle plánuje vţdy na počátku činnosti. Vţdy je nutné je konkretizovat. Stanovení konkrétních cílů nám totiţ umoţňuje hodnotit výsledky a následně reflektovat svou práci. Tyto cíle by měly vţdy být měřitelné mělo by být moţné zjistit, zda cíle byly splněny a do jaké míry. Funkce výchovných cílů orientační obsah cíle vychází z nejobecnějších poţadavků formulovaných společností; motivační dosaţení cíle se stává motivem pro vychovatele i vychovávaného; realizační správně zvolené cíle napomáhají dosáhnout daného cíle; regulační vychází ze sebereflexe a sebekontroly;

15 Požadavky na výchovné cíle komplexnost cíle kognitivní, afektivní a psychomotorické nemůţeme zajistit na stejné úrovni při jedné činnosti, ale v rámci širšího tematického celku by se o tom mělo vţdy uvaţovat; soudrţnost (konzistentnost) podřízenost niţších cílů cílům vyšším, např. máme cíle jednotlivých zájmových organizací, z těchto cílů jsou odvozeny cíle jednotlivých aktivit, činností, z nich vycházejí cíle tematických celků, jedná se o tzv. specifické cíle, které si tvoří vychovatel nebo vedoucí zájmových útvarů; kontrolovatelnost na základě stanovených cílů můţeme zkontrolovat, zda se nám podařilo dítě motivovat k různým aktivitám apod. přiměřenost znamená stanovení takových cílů, které jsou náročné, ale současně splnitelné pro většinu dětí; Prostředky a metody výchovy Výchova uţívá tzv. výchovné prostředky a metody, které jsou zaloţené na tradici, zkušenostech či vědeckých poznatcích. Mezi základní prostředky výchovy řadíme rodinu, vyučování, pedagogizované prostředí (přírodní, sociální či kulturní prostředí uzpůsobené pro plnění výchovných záměrů), formální sociální skupinu (funguje jako výchovný prostředek po celý ţivot, vyuţívá se rozmanitých zkušeností a dovedností, vzájemné podpory a uznání, vzájemné motivace), hromadné sdělovací prostředky (tisk, rozhlas, televize, internet), hru, práci, sport a umění. Mezi metody výchovy patří vyučovací metody působení příkladem, diskuze, odměny a tresty, příkazy apod. Vţdy charakterizují činnost vychovatele, které vedou vychovávaného k dosaţení stanovených cílů. Tyto metody je dále moţné charakterizovat: podle fází procesu dané činnosti utváření, upevňování, prověřování aj.; podle způsobu slovní, názorné, praktické; podle charakteru specifické činnosti; podle způsobu interakce mezi vychovávajícím a vychovávaným; Odměny a tresty Odměny a tresty odjakţiva byly a jsou motivačními momenty při výchově. Odměna je kladné zpevnění procesu výchovy, trest a nezdar naopak. Výchova, která vyuţívá odměn, je daleko efektivnější. Jde o příjemné situace, kladné emoce. Tresty vyvolávají atmosféru strachu, bývají provázeny bezradností a bezmocností. Přesto mají odměny a pochvaly svá rizika. Jak uvádějí P. a T. Kopřivovi, jsou tresty zaměřeny na minulost, jsou odplatou za něco, co uţ se stalo, daleko lepší je místo trestů ve výchově vyuţívat přirozené důsledky. Ty jsou zaměřeny na přítomnost nebo budoucnost. Umoţňují nám dávat věci do pořádku a stávat se kompetentnějšími. Nehledáme viníka (kdo to udělal), ale snaţíme se nacházet více řešení (co s tím uděláme). Podobné je to i u odměn a pochval. Odměnami učíme dítě návyku kupovat si druhé. Aby dítě získalo odměnu, bude se chovat tak, aby se zavděčilo dospělému. Pochvaly vytvářejí závislost na vnějším hodnocení, na druhých lidech a především pak na těch, kteří představují autoritu. Tato závislost omezuje vnitřní svobodu člověka. Proto je daleko lepší místo pochval a odměn vyjadřovat uznání a ocenění, které se stávají stavebními kameny při budování sebeúcty dětí (Respektovat a být respektován, 2008). Základní styly způsobů výchovy: dominantní (autokratický) vychovatel mnoho mluví, hodně rozkazuje, zakazuje, vyčítá, vyhroţuje, často trestá, vyvolává napětí a strach, zajímá se o výkon a kázeň; liberální vyznačuje se kladným emočním vztahem a slabým řízením, vychovatel projevuje sympatie k dětem;

16 demokratický vychovatel je klidný, projevuje k dětem důvěru, věří jim, postupně zvyšuje přiměřené poţadavky; Vliv výchovy na osobnost dítěte Formování zájmů zájmy přispívají k tomu, aby byl ţivot radostnější, vnitřně bohatší. Je to získaný motiv, který se projevuje kladným vztahem jedince k určité činnosti. Od raného dětství je dítě upoutáváno různými atraktivními objekty, dítě je prozkoumává, následně s nimi manipuluje a experimentuje. Později se dostavuje radost z činnosti a zájem se stává trvalejším. Radost z toho, ţe dítě něco zvládlo, se stupňuje tím, ţe činnost opakujeme. To je důleţitý moment vnitřní motivace. Formování sebepojetí a sebeúcty sebeúcta je jádro naší osobnosti. Je velmi důleţitá pro kvalitu vztahů dítěte s ostatními. Pro zvnitřňování sociálních norem, pro rozvoj kompetencí, které jsou důleţité ke zvládání ţivotních nároků. Sebeúcta vyjadřuje vztah k sobě samému, tzv. mít se rád, váţit si sám sebe. Sebepojetí a sebehodnocení závisí na úspěších a nezdarech v činnostech a na názorech a hodnoceních druhých lidí, jednotlivců a malé skupiny. (Čáp, Mareš, Psychologie pro učitele, 2001). Formování cítění, rozhodování při výchově je důleţité rozvíjet morální aspekty osobnosti a jejího jednání. Podporovat altruistické nebo také prosociální chování namísto egoistického, sobeckého a zištného. Důleţitá je při tom empatie a rozvoj emoční nebo také sociální inteligence. Velmi důleţitou roli zde hraje rodina (dítě přejímá normy, názory a postoje rodičů), později skupiny vrstevníků (získávají zkušenosti v komunikaci a interakci, jsou si rovné např. sociálním postavením, fyzickou silou, zkušenostmi apod.). Vliv má i makroprostředí. Evaluace (hodnocení) Evaluace je širší pojem neţ hodnocení. Jde o proces neustálého vyhodnocování, tzn. zjišťování, porovnávání a vysvětlování jednotlivých dat, která charakterizují stav, kvalitu a efektivnost výchovného či vzdělávacího procesu a jeho výsledků. Jedná se o proces systematického shromaţďování informací, analýzy těchto informací podle předem stanovených kriterií a vyvozování odpovídajících závěrů za účelem rozhodování o dalším vhodném postupu. Evaluace je nekončící proces, vţdy je co vyhodnocovat, vylepšovat. V procesu evaluace se provádějí tyto opakující se činnosti: sbírání informací o dění; zpracování informací - analýza a porovnávání; plánování a realizace dalších kroků; kontrola, korekce realizovaných kroků; Vnitřní evaluace a hodnocení probíhá na úrovni zájmového útvaru, tábora apod. Provádí ho vedoucí dané skupiny. Analyzujeme a vyhodnocujeme podmínky i výsledky výchovně vzdělávacího procesu, hodnotíme, nakolik jsou naplňovány naše cíle. Sledujeme a zaznamenáváme individuální rozvoj dětí, jejich individuální pokroky. Vyhodnocujeme vývoj dětí. Hodnocení provádíme po skončení nebo i v průběhu činností, zamýšlíme se nad tím, zda byl cíl splněn, popř. jaké další cíle byly sledovány. Podle získaných výsledků můţeme dál plánovat tematické celky, jejich části upravovat, obměňovat, obohacovat o nové náměty, hledat nové prostředky činností. Hodnocení směrem k dětem provádíme průběţně hodnotíme individuální výsledky dětí, jejich pokroky, úspěchy, nezdary. Individuální hodnocení má zvláštní význam i pro

17 počáteční sebehodnocení dítěte. S dítětem o pokrocích, kterých dosahuje, vhodným způsobem hovoříme. Z pohledu celé skupiny ústně hodnotíme aktivitu, zájem dětí, jejich náměty, odchýlení od plánu, plnění záměrů, posun sociálních vztahů mezi dětmi, důvody nezdaru a jiné skutečnosti. Ukázka části evaluačního plánu Seznam pouţité literatury Čačka, O. Psychologie duševního vývoje dětí a dospívajících s faktory optimalizace. Brno : Doplněk, ISBN Čačka, O. Psychologie vrstev duševního dění osobnosti a jejich autodiagnostika. Brno : Masarykova univerzita, ISBN Čáp, J., Mareš, J. Psychologie pro učitele. Praha : Portál, ISBN X. Kopřiva, P., Nováčková, J., Nevolová, D., Kopřivová, T. Respektovat a být respektován. Kroměříţ : Spirála, ISBN Nakonečný, M. Psychologie osobnosti. Praha : Academia, ISBN Průcha, J. Přehled pedagogiky. Praha : Portál, ISBN Řezáč, J. Sociální psychologie. Brno : Paido, ISBN Říčan, P., Krejčířová, D., a kol Dětská klinická psychologie. Praha : Grada Publishing, ISBN Skorunková, R. Úvod do vývojové psychologie. Hradec Králové : Gaudeamus, ISBN Vágnerová, M. Psychopatologie pro pomáhající profese. Praha : Portál, ISBN

18 III. Diagnostika výchovných problémů TOM Nivnice Společensky a sociálně neţádoucí jevy tvoří širokou škálu problémů, které jsou zejména u dětí a mládeţe výrazným rizikem zdravotním, společenským i ekonomickým. Jedná se o problematiku šikany a násilí, drogových závislostí, alkoholismu a kouření, kriminality a delikvence, rizikového sexuálního chování, vandalismu, virtuálních drog, dále pak projevů xenofobie, rasismu, intolerance a antisemitismu. Struktura příspěvku: Zjišťování a řešení výchovných problémů Zajišťování prevence výchovných problémů Závěr Zjišťování a řešení výchovných problémů Mezi společensky neţádoucí jevy, se kterými se hlavní vedoucí zotavovací akce můţe na stanových táborech setkat, jsou především: šikana zneuţívání návykových látek krádeţe vandalismus Šikana Motto: Šikanování je nemoc skupinové demokracie a má svůj zákonitý vnitřní vývoj. První stadium se v podstatě odehrává v jakékoliv skupině. Všude je někdo neoblíbený nebo nevlivný, na jehoţ úkor je prima si dělat legrácky. Pak to ale jde dál, skupina si najde jakéhosi otloukánka. Třetí stadium uţ je klíčové. Vydělí se jádro útočníků a systematicky začne šikanovat nejvhodnější oběti. Do této chvíle lze věci jasně řešit. Následně ale dojde k bodu zlomu, kdy se šikanování stane nepsaným zákonem i pro opravdu slušné děti a celá skupina se stává krutou. V pátém stadiu totalitě se stane šikanování skupinovým programem. (Michal Kolář) Stádia šikanování První stadium: Zrod ostrakismu Jde o mírné, převáţně psychické formy násilí, kdy se okrajový člen skupiny necítí dobře. Je neoblíben a není uznáván. Ostatní ho více či méně odmítají, nebaví se s ním, pomlouvají ho, spřádají proti němu intriky, dělají na jeho účet drobné legrácky apod. Tato situace je jiţ zárodečnou podobou šikanování a obsahuje riziko dalšího negativního vývoje. Druhé stadium: Fyzická agrese a přitvrzování manipulace V zátěţových situacích, kdy ve skupině stoupá napětí, začnou ostrakizované děti slouţit jako hromosvod. Ostatní děti si na nich odreagovávají nepříjemné pocity. Manipulace se přitvrzuje a objevuje se zprvu ponejvíce subtilní fyzická agrese

19 Třetí stadium (klíčový moment): Vytvoření jádra Vytváří se skupina agresorů, úderné jádro. Tito šiřitelé viru začnou spolupracovat a systematicky, nikoliv jiţ pouze náhodně, šikanovat nejvhodnější oběti. V počátku se stávají jejich oběťmi ti, kteří jsou uţ osvědčeným objektem ostrakizování. Jde o děti, které jsou v hierarchii nejníţe, tedy ti slabí. Čtvrté stadium: Většina přijímá normy Normy agresorů jsou přijaty většinou a stanou se nepsaným zákonem. V této době získává neformální tlak ke konformitě novou dynamiku a málokdo se mu dokáţe postavit. U členů virem přemoţené skupiny dochází k vytvoření jakési alternativní identity, která je zcela poplatná vůdcům. I mírní a ukáznění členové skupiny se začnou chovat krutě aktivně se účastní týrání dítěte a proţívají při tom uspokojení. Páté stadium: Totalita neboli dokonalá šikana Násilí jako normu přijímají všichni členové skupiny. Šikanování se stává skupinovým programem. Obrazně řečeno nastává éra vykořisťování. Členové skupiny jsou rozděleni na dvě sorty lidí, které jsem pro přehlednost označil jako otrokáře a otroky. Jedni mají všechna práva, ti druzí nemají práva ţádná. Stadia šikanování podle Michala Koláře, 1990, 1996, 1997, 2000 aj. Nepřímé (varovné) znaky šikanování mohou být např.: Dítě je ve volném čase často osamoceno, ostatní o něj nejeví zájem, nemá kamarády. Při týmových sportech bývá jedinec volen do muţstva mezi posledními. Vyhledává blízkost učitelů. Má-li šikanovaný promluvit před ostatními, je nejistý, ustrašený. Působí smutně, nešťastně, stísněně, mívá blízko k pláči. Stává se uzavřeným. Jeho věci jsou poškozené nebo znečištěné, případně rozházené. Zašpiněný nebo poškozený oděv. Stále postrádá nějaké své věci. Odmítá vysvětlit poškození a ztráty věcí nebo pouţívá nepravděpodobné výmluvy. Odřeniny, modřiny, škrábance nebo řezné rány, které nedovede uspokojivě vysvětlit. (Zejména je třeba věnovat pozornost mladším dětem nově zařazeným do skupiny, neboť přizpůsobovací konflikty nejsou vzácností!) Přímé znaky šikanování mohou být např.: Posměšné poznámky na adresu člena skupiny, pokořující přezdívka, nadávky, poniţování, hrubé ţerty na jeho účet. Rozhodujícím kritériem je, do jaké míry je dané dítě konkrétní přezdívkou nebo legrací zranitelné. Kritika, výtky na jeho adresu, zejména pronášené nepřátelským aţ nenávistným, nebo pohrdavým tónem. Nátlak, aby dával věcné nebo peněţní dary šikanujícímu nebo za něj platil. Příkazy, které dostává od ostatních členů skupiny, zejména pronášené panovačným tónem, a skutečnost, ţe se jim podřizuje

20 Nátlak k vykonávání nemorálních aţ trestných činů či k spoluúčasti na nich. Honění, strkání, šťouchání, rány, kopání, které třeba nejsou zvlášť silné, ale je nápadné, ţe je oběť neoplácí. Rvačky, v nichţ jeden z účastníků je zřetelně slabší a snaţí se uniknout. Postup při řešení šikany: (1) Odhalení šikany bývá obtíţné. Významnou roli při jejím zjišťování hraje strach, a to nejen strach obětí, ale i pachatelů a dalších účastníků. Strach vytváří obvykle prostředí solidarity agresorů i postiţených. (2) Účinné a bezpečné vyšetření šikany vychází z kvalifikovaného odhadu stadia a formy šikanování. Existuje rozdíl mezi vyšetřováním počátečních a pokročilých stádií šikanování. (3) Metody vyšetřování šikanování: Pro vyšetřování počáteční šikany (se standardní formou) lze doporučit strategii v těchto pěti krocích: Rozhovor s těmi, kteří na šikanování upozornili a s oběťmi. Nalezení vhodných svědků. Individuální, případně konfrontační rozhovory se svědky (nikoli však konfrontace obětí a agresorů). Zajištění ochrany obětem. Rozhovor s agresory, případně konfrontace mezi nimi. Následný postup: doporučení zákonným zástupcům jak oběti, tak i agresora návštěvu v poradenském zařízení pokud dojde k opakovanému šikanování aţ oznámení případu příslušnému orgánu sociálně-právní ochrany dětí. Pokročilá šikana s neobvyklou formou výbuch skupinového násilí vůči oběti, tzv. skupinového lynčování, vyţaduje následující postup: Překonání šoku pedagogického pracovníka a bezprostřední záchrana oběti. Domluva vedoucích pracovníků na spolupráci a postupu vyšetřování. Zabránění domluvě agresorů na křivé výpovědi. Pokračující pomoc a podpora oběti. Nahlášení policii. Vlastní vyšetřování. Zneužívání návykových látek Postup při podezření na zneuţívání návykových látek. Tabákové výrobky Ve všech vnitřních i vnějších prostorách zotavovací akce je zakázáno kouřit. Pokud je dítě přistiţeno při konzumaci tabákových výrobků:

21 je mu tabákový výrobek odebrán vedoucí informuje zákonné zástupce dítěte o události vedoucí sepíše zprávu Alkohol V případě přistiţení ţáka při konzumaci alkoholu ve všech vnitřních i vnějších prostorách zotavovací akce: je alkohol dítěti odebrán podle závaţnosti momentálního stavu dítěte zajistí vedoucí nezbytnou pomoc a péči, případně zavolá lékařskou sluţbu první pomoci vedoucí sepíše o události zprávu nálezu bude sepsán stručný záznam s vyjádřením dítěte, u kterého byl alkohol nalezen, datum, místo a čas nálezu a jméno dítěte. Zápis bude podepsán i dítětem, u kterého byl alkohol nalezen nebo jej odevzdalo událost vedoucí oznámí zákonnému zástupci, případně jej vyzve, aby si dítě vyzvedl, protoţe není způsobilé k pobytu na zotavovací akci jestliţe je zákonný zástupce ţáka nedostupný, vyrozumí se OSPOD a postupuje v souladu s jeho pokyny v případě podezření, ţe alkohol obsahuje i jiné příměsi a byl nalezen u dítěte, které se jím intoxikovalo, bude předán přivolanému lékaři V případě, ţe bude v prostorách zotavovací akce nalezen alkohol: nálezu bude ihned informován hlavní vedoucí nalezenou tekutinu vedoucí nepodrobují ţádnému testu ke zjištění její chemické struktury nalezená tekutina bude uloţena u hlavního vedoucího pro případ usvědčujícího důkazu bude zpracován stručný záznam o události Omamné a psychotropní látky ( OPL) Zakázána je výroba, distribuce, přechovávání, šíření, navádění k uţívání i propagace omamných a psychotropních látek, a to bez ohledu na věk dítěte a prostředí, ve kterém by k tomu docházelo. V případě přistiţení dítěte při konzumaci ve všech vnitřních i vnějších prostorách zotavovací akce: nálezu bude ihned informován hlavní vedoucí zotavovací akce je OPL dítěti odebrána, aby nemohlo v konzumaci pokračovat pokud by bylo dítě pod vlivem OPL v takové míře, ţe by bylo ohroţeno na zdraví a ţivotě, zajistí hlavní vedoucí nezbytnou pomoc a přivolá lékařskou sluţbu první pomoci

22 pokud nehrozí akutní nebezpečí, ale dítě není schopno dalšího pobytu na zotavovací akci, ihned vyrozumí zákonného zástupce dítěte a vyzve jej, aby si ţáka vyzvedl jestliţe je zákonný zástupce dítěte nedostupný, vyrozumí hlavní vedoucí OSPOD a postupuje v souladu s jeho pokyny zákonnému zástupci hlavní vedoucí oznámí, ţe ţák konzumoval OPL na zotavovací akci i v případě, kdy je dítě schopno dalšího pobytu na zotavovací akci dané události je hlavním vedoucím proveden zápis moţnost provedení orientačního testu při podezření na intoxikaci dítěte, ale pouze na základě souhlasu zákonného zástupce dítěte, opět musí být zpracován stručný zápis Distribuce a přechovávání OPL na zotavovací akci: V ČR je povaţováno za protiprávní jednání, mnoţství, které dítě distribuuje nebo uchovává, není rozhodující. Jestliţe má hlavní vedoucí důvodné podezření, ţe k distribuci OPL na zotavovací akci došlo, musí o této skutečnosti vţdy vyrozumět příslušné oddělení Policie ČR, zákonného zástupce a OSPOD. Pokud má hlavní vedoucí podezření, ţe některé z dětí má OPL u sebe, dítě ihned izoluje od ostatních a do příjezdu Policie ČR je dítě pod dohledem, u dítěte nesmí nikdo z vedoucích provádět osobní prohlídku nebo prohlídku jeho věcí. V případě, ţe bude v prostorách zotavovací akce nalezena látka, kterou vedoucí budou povaţovat za OPL: nálezu bude ihned informován hlavní vedoucí zotavovací akce nalezenou látku vedoucí nepodrobují ţádnému testu ke zjištění její chemické struktury nálezu bude sepsán stručný záznam s vyjádřením dítěte, u kterého byla látka nalezena nebo který ji odevzdal, datum, čas a místo nálezu. Zápis bude podepsán i tímto dítětem. Zápisu a rozhovoru je přítomen hlavní vedoucí zotavovací akce za přítomnosti dalšího vedoucího vloţí hlavní vedoucí zotavovací akce látku do obálky, napíší datum, čas a místo nálezu, obálku zalepí, opatří razítkem oddílu, svým podpisem a uschovají Krádeže nálezu vyrozumí Policii ČR, která provede zajištění podezřelé látky Postupy při řešení případů souvisejících s krádeţemi Prevence proti krádeţím upozornit děti a jejich zákonné zástupce, ţe nošení cenných věcí na zotavovací akci je rizikové chování, které můţe vést k jejich odcizení hlavní vedoucí zotavovací akce upozorní, ţe věci, které nesouvisí s programem zotavovací akce, nemají děti na zotavovací akci nosit (jestliţe je mají, nesou za ně odpovědnost) Postup při nahlášení krádeţe hlavní vedoucí zotavovací akce provede záznam na základě výpovědi poškozeného

23 případ je ohlášen Policii ČR nebo je o této moţnosti informováno dítě a jeho zákonný zástupce (zejména pokud odcizená věc byla v hodnotě vyšší neţ 1000,- Kč souvislost s podáním ţádosti o náhradu škody u pojišťovny) pokud je znám pachatel, musí se případ nahlásit zákonnému zástupci a věc je předána Policii ČR Vandalismus kaţdé dítě je odpovědné za škody, které svým jednáním způsobilo, a proto po něm hlavní vedoucí zotavovací akce bude poţadovat náhradu, jestliţe škodu způsobilo úmyslně nebo z nedbalosti pokud vznikne škoda na majetku, je o celé události sepsána zpráva jestliţe je znám viník, hlavní vedoucí zotavovací akce na něm nebo na jeho zákonném zástupci bude poţadovat náhradu škody. Zajišťování prevence výchovných problémů Nejúčinnější a nejlevnější prevencí je zdravá a dobrá výchova dětí. Dobrá výchova dětí je i programem prevence jednotlivých zdraví poškozujících a ţivot znehodnocujících závislostí a jevů. Aktivní odpočinek je základním prvkem zdravého ţivotního stylu a tedy i prevence sociálně patologických jevů u dětí a mládeţe. Osvojení si stereotypu a potřeby aktivního trávení volného času je dáno tím, jak je k aktivní formě odpočinku přistupováno v rodině, ve škole i v dalších subjektech realizujících volnočasové aktivity dětí. Volný čas mládeţe a jeho naplnění hraje významnou roli při utváření osobnosti mladého člověka a jeho uplatnění ve společnosti, při pozitivní socializaci, výchově ke zdravému ţivotnímu stylu a tím i k prevenci nebezpečí sociální deviace. Volnočasové aktivity, které jsou dobře strukturované, definované a organizované (i nepřímým způsobem), jsou podstatné při utváření pozitivní hodnotové orientace dětí a mládeţe, při ovlivňování její zájmové struktury, při zvyšování její samostatnosti a odolnosti a při dalších pozitivních výchovných aktech. Velmi potřebnou volnočasovou aktivitou je sport a tělovýchova. Široká škála proţitků je největší předností pohybové aktivity. Plní funkci socializace jedince. To znamená naplňuje potřebu sounáleţitosti, to je potřebu patřit do nějaké skupiny. Umoţňuje socializaci ve skupině vrstevníků, týmovou práci, osvojení vůdcovských rolí, zvyšuje kohezi skupiny. Je modelem konkurenčního prostředí a hledání identity mladého jedince. Plní funkci zábavy ve skupině, harmonizace s přírodou, naplňuje potřebu estetických proţitků. Dále nastavuje mechanizmy směrem k emočním funkcím. Sem patří zvládání emocí (prevence emoční exploze), navození emocí (euforizace, sebeotevření a sebevyjádření) a ventilace emocí (zejména u adrenalinových sportů). Základním principem strategie prevence neţádoucích sociálně patologických jevů je výchova dětí a mládeţe ke zdravému ţivotnímu stylu, k osvojení si pozitivního sociálního chování a rozvoji osobnosti, k odmítání všech forem sebedestrukce a porušování zákona. Důleţitým prvkem strategie prevence jsou volnočasové programy, které vytvářejí mimo jiné i sociální kapitál společnosti. Je třeba tvořit volnočasové aktivity se zaměřením na dovednosti pomáhající zvyšovat fyzickou zdatnost a psychickou odolnost (morální sílu) dětí a mládeţe, aby volný čas dětí plnil funkci relaxační, regenerační, kompenzační, výchovnou a sociálně preventivní

24 Nelze kaţdou volnočasovou aktivitu povaţovat ze prevenci, není kaţdá nabídka k vyuţívání volného času zárukou úspěchu v prevenci nebo tlumení sociálně patologických jevů. Kvalitní realizace zájmů a potřeb dítěte a mladého člověka prostřednictvím aktivit ve volném čase patří do oblasti sociálního učení. Pro děti není podíl na určité aktivitě jenom otázkou jednorázové volby. Uspokojivé začlenění se do volnočasových aktivit je poměrně sloţitý proces, obsahující faktory motivační, informační, sociální, ekonomické a další. Volný čas dětí a mládeţe a jeho naplňování pozitivními aktivitami hraje významnou roli při utváření osobnosti mladého člověka a při jeho pozitivní socializaci. Důsledkem sníţení kvality společenské péče o volný čas mladé generace je v mnoha případech i nárůst negativních společenských jevů. Jestliţe společnost zabezpečí kvalitní trávení volného času dětí a mládeţe, můţe tím, i kdyţ jen do určité míry, kompenzovat případné nedostatky školského systému a rodinného prostředí a vlivu. Rodina má ale zcela dominantní postavení vzhledem k osvojení si aktivit ve volném čase. Ovlivňuje dítě nejen tím, jak na dítě výchovně působí, ale i svým kaţdodenním ţivotem. Kvalitní náplní pro volný čas se samozřejmě nevyřeší všechno, ale kdyţ má dítě nabídku pestrou a má šanci, ţe v něčem z toho bude úspěšné, zmenšuje se pravděpodobnost, ţe něco zničí, ţe někoho zmlátí, ţe se opije nebo ţe sáhne po drogách. A nebo je alespoň pravděpodobnost o hodně menší. Aktivní trávení volného času a aktivní odpočinek musí splňovat následující funkce: aktivní přístup dětí a mládeţe k provádění této činnosti kompenzace jednotvárné zátěţe (při vyučování, dlouhém sezení, nerovnoměrném zatěţování jednotlivých oblastí mozku a nervové soustavy apod.) posilování zdravého způsobu ţivota a zdraví Základním prvkem ochrany před společensky neţádoucími jevy je výchova ke zdravému způsobu ţivota od nejútlejšího věku. Myšleno v pojetí holistickém to znamená ve sloţce tělesné, duševní a sociální, kdy tyto sloţky jsou navzájem propojeny a tvoří spolu harmonickou jednotu. U dětí a mládeţe mezi kompetence podpory zdraví a zdravého ţivotního stylu, které jsou zároveň prevencí společensky nepřijatelných jevů, patří: sebedůvěra, samostatnost a sebejistota podpora zkušeností, které poskytují potěšení a touhu účastnit se pohybových aktivit schopnost přizpůsobení se ţivotu v sociální komunitě, vnímavý a otevřený vztah k okolnímu světu, schopnost přiměřeně kriticky myslet a rozhodovat se seberozvíjení motivace k aktivnímu poznávání a proţitkům rozvoj tvořivosti a estetického cítění systematický rozvoj dovedností, které vedou k osvojení zdravého ţivotního stylu, zdravotní prevence

25 Sebedůvěra Přiměřené vědomí vlastní důvěry v sebe je silným ochranným mechanismem. Součástí zdravého ţivotního stylu je i zdravé sebevědomí.vlastní sebevědomí spojené s úctou k druhému patří k základní ţivotní kompetenci (postoji). Sebedůvěra dětí je podmíněna optimální kvalitou vztahu k dětem v praktickém ţivotě. Takovým uspořádáním společenského ţivota, který umoţňuje uspokojování potřeb dítěte a tím i zdravý rozvoj jeho osobnosti. Vztah k dětem je výrazem vyspělosti společnosti. Vztah k dětem a styl výchovy v sobě musí nést respekt dospělých vůči dětem. Děti jako rovnocenní partneři mají v mnoha situacích právo říci ne, kdyţ něco nechtějí. Umění říci ne je z hlediska ochrany zdraví velmi pozitivní postoj. Děti nebudou umět říci ne pokusům o nejrůznější manipulace nebo drogovému pokušení, pokud v rodině, mateřské škole či škole není příleţitost k vyjádření nesouhlasu. Nesouhlas nebo volba jiné alternativy nemusí být jiţ předem povaţovány za neposlušnost, vzdor nebo zbytečnost. K upevnění sebedůvěry dětí slouţí zejména pohybové aktivity, hry a hraní. Optimální se jeví spontánní dětské pohybové aktivity bez viditelných zásahů pedagogů, kdy dětem je poskytována moţnost volby samostatné činnosti i její obtíţnosti. Dítě ví, ţe si samo můţe vybrat a vyzkoušet své síly. Je nutné, aby motivace k činnosti vycházela z dítěte a byl respektován jeho zájem, aby pohybová činnost vycházela z vnitřní motivace, z potřeby pohybu, z potřeby zjistit, co umím. V nesoutěţivém prostředí, bez potřeby předhonit kamaráda, je tělesný rozvoj provázený vědomím odpovědnosti za své zdraví. Dítě je motivované a vzniká posléze i trvalá potřeba pocitu libosti z naplnění potřeby pohybu. Umění realisticky odhadnout své síly, nepřeceňovat ani nepodceňovat své síly, je prevencí nejen úrazů, ale i posílení pevného postoje vůči budoucím stresům, neúspěchům i pádům, které nepřipravení jedinci později mnohdy řeší zástupným způsobem: agresí, zneuţíváním drog, alkoholu nebo jiným negativním způsobem. Realizaci spontánních pohybových aktivit napomůţe skromnější vzhled školních zahrad, bez okrasných trávníků a záhonů, ale s dostatečným vybavením umoţňujícím odstupňovanou škálu pohybových aktivit. A samozřejmě spolupráce s rodiči, kteří chápou a akceptují tuto formu pohybu. Seberozvíjení Osobní zkušenost a proţitek dítěte dávají vznik základním kompetencím, které mají děti v oblasti zdravého ţivotního stylu a prevence získat. Základní kompetence jsou utvářeny jako znalosti, dovednosti a postoje. Mezi základní osvojené kompetence u dětí a mládeţe a současně i kompetence v oblasti prevence patří: znát, co dítěti pomáhá být zdravé a v bezpečí a co mu škodí, znát důsledky poţívání některých látek pro zdraví rozumět tomu, ţe způsob ţivota má vliv na lidské zdraví zajímat se o udrţování svého těla ve zdraví, chápat, ţe zdraví se musí chránit napomáhat vlastnímu zdraví aktivním pohybem a zdravými ţivotními návyky (zdravá výţiva a ţivotospráva) mít vytvořenou představu o pojmu závislost a o věcech, které ničí zdraví a zkracují ţivot člověka (cigarety, alkohol, drogy, zneuţívání léků)

26 vědět, ţe kontakty s některými lidmi mohou být nebezpečné znát pravidla společného souţití ve skupině hodnotit své chování i chování druhých mít a hájit vlastní názor akceptovat kompetentní autoritu vnímat lidi s jejich odlišnostmi povahovými, tělesnými, rasovými, kulturními jako přirozený stav přistupovat aktivně k problémům, řešit problémy vědět, ţe je více moţností řešení konfliktů kontrolovat extrémní projevy svých emocí a nálad chování přizpůsobovat sociálnímu prostředí, uvědomovat si sociální role spoluvytvářet prostředí pohody ve svém okolí Pokud nejsou osvojeny uvedené ochranné kompetence, jsou tyto děti zasaţeny v pozdějším období různými neţádoucími jevy, jako je agresivita, nekázeň, nesnášenlivost, neschopnost řešit problémy, stres a frustrace, dochází i ke sebepoškozování dětí. Důsledkem je poté náchylnost ke zneuţívání medikamentů, drog, alkoholu, šikana, násilí, vandalismus, xenofobie apod. Potřebné seberozvíjení dítěte je vytvářeno osobní zkušeností dítěte. Je podporováno zejména proţitkem během hry. Společný proţitek ze hry je uznáván jako významný faktor sociálního učení. Optimální činností pro hry a hraní jsou přirozené situace skutečného světa. Děti si rády hrají na to, co vidí dělat dospělé a tím, ţe takovouto činnost zkoušejí, získávají sebevědomí. Hra by neměla být dospělými příliš organizována, měla by se uplatnit kreativita dětí, jejich vzájemná komunikace, radost, tvořivost a estetické podněty i nácvik řešení konfliktů. Dospělí jsou pozorovatelé, partneři ve hře a rádci. Motivace k těmto činnostem musí vycházet z dítěte a musí být respektován jeho zájem. Pak nedochází ani k nedostatečné ani nadměrné stimulaci dětí. Dospělý pomáhá organizovat činnost, ale nevnucuje ji. Výsledkem je i pohoda a zdravé partnerské vztahy ve skupině. Sociální hry a hraní rolí navozují modelové situace. Nabízejí bezděčné učení s moţností zařadit se mezi své vrstevníky v dětské skupině a budovat mezi nimi své postavení. Učí ohleduplnosti, společensky přijatelnému způsobu řešit konflikty a spory, spoluvytvářet prostředí pohody ve třídě a dětské skupině. V dítěti se vytváří pocit základní jistoty, ţe takovýto svět je správné místo pro ţivot a dítě je v pohodě. Výsledkem je nastavení dětské psychiky, které lze vyjádřit větou já jsem správný a na správném místě. V dospělosti se tomu pak říká zdravé sebevědomí, optimismus, pozitivní myšlení. Hrou motivované činnosti dramatické, námětové a konstruktivní slouţí k osvojování pojmů a poznatků zdravého ţivotního stylu. Realizace v činnostech, které odpovídají seberozvíjecím potřebám dětí, prevence poškození zdraví a zdravý ţivotní styl jsou smyslem výchovně vzdělávací práce s dětmi, jeţ umoţní dětem osvojit si prvky prevence. Vedoucí skupiny by měl vést výchovnou práci skrytě, ale cíleně a dát dětem základy prosociálního chování a tedy i prevence šikany, násilí a jiných sociálně patologických jevů

27 Výchovná práce, jejíţ smysl spočívá v proţitku dítěte a plní podmínku k vytvoření správných kompetencí ke zdravému ţivotnímu stylu a tím i k prevenci společensky neţádoucích jevů. Závěr Kapitola týkající se opatření při výskytu drog, násilí a šikany na zotavovacích akcích je opětovným připomenutím toho, ţe včasná prevence v oblasti sociálně patologických jevů je závaţné téma, kterému musí být věnována pozornost. Prevence musí být prováděna systémově a v optimálním případě je prevence a zdravý ţivotní styl jakousi přirozenou součástí ţivota na zotavovací akci. Mnoho aktivit vyuţitelných pro osvojení si zdravého ţivotního stylu a metodiky prevence, nelze pouze vyčíst z manuálů, metodik a příruček. Je třeba se odborně vzdělat a získat i praktické dovednosti. Pozitivní změny v účinnějších přístupech vedoucích k dětem při uplatňování prevence sociálně patologických jevů, rozvoj pozitivního sociálního chování a tím i posílení odolnosti dětí vůči neţádoucím sociálně patologických jevům a vzájemná výměna pozitivních zkušeností jsou základem úspěšné realizace strategie prevence společensky neţádoucích jevů u dětí a mládeţe. Je třeba nejenom znát nové metody práce, je třeba si je i osvojit. Platí pro malé i velké známé pravidlo: naučíme se Literatura: 20% toho, co vidíme a slyšíme, 40% toho, o čem diskutujeme, 80% toho, co děláme, 90% toho, co se pokoušíme naučit druhé. Metodický pokyn ministra školství, mládeţe a tělovýchovy k prevenci a řešení šikanování mezi ţáky škol a školských zařízení Strategie prevence rizikových projevů chování u dětí a mládeţe v působnosti resortu MŠMT na období Volný čas a prevence u dětí a mládeţe (MŠMT 2009)

28 IV. Výchova proti šikaně TOM 1007 Chippewa Česká Lípa Jako pedagog i oddílový vedoucí znám různé případy šikany, přičemţ nás by měla nejvíce zajímat ta mezi dětmi. V praxi se ukazuje, ţe se šikana objevuje zejména v kolektivech dětí vedených k velké soutěţivosti, kolektivech zaloţených na předvádění výkonů a znalostí, tedy zejména v kolektivech základního a střední školství a také v kolektivech více méně neorganizovaných, tzv. pouličních. Vyloučená ale bohuţel není ani v zájmových útvarech, a proto je dobré znát teoretický základ. Agresivní poruchy V případě agresivního chování je porušení společenské normy spojeno s omezováním základních práv druhých osob. Jedná se o nepřijatelný způsob vedoucí k uspokojení některé potřeby (materiální a seberealizace). Můţe se také jednat o bezohledný výběr prostředku, vedoucí k dosaţení cíle, i společensky proklamovaného. Agresivní chování můţe mít různé formy, motivy a projevy. K zvláště společensky nebezpečným jevům objevujícím se v prostředí školy, ale i v zájmových skupinách, na pracovištích atd. patří šikana. Šikanování lze vymezit jako jakékoliv chování, jehoţ záměrem je ublíţit jedinci, ohrozit nebo zastrašovat druhého, případně skupinu druhých osob. Jedná se o cílené a obvykle opakované uţití násilí jedincem nebo skupinou vůči jedinci či skupině druhých, kteří se neumí nebo z nejrůznějších důvodů se nemohou bránit. Znaky šikany jsou tedy opakované ubliţování, bezbrannost oběti a asymetričnost (více proti jednomu). Motivací k šikaně bývá nejčastěji touha po muţnosti, touha dominovat, motiv krutosti, zvědavost nebo nuda. Formy šikany: poniţování druhé osobě fyzické násilí a poniţování v podobě bití, vydírání, loupeţí psychické poniţování a vydírání, nadávky, pomluvy, vyhroţování, destruktivní aktivity zaměřené na majetek oběti, poškozování věcí šikana se projevuje i v nepřímé podobě jako nápadné přehlíţení, ignorování a izolace jedince či skupiny třídní nebo jinou skupinou Oběti šikany: somatické zvláštnosti, jako například odstávající uši, barva pleti, obezita, předkus, malý vzrůst. psychické zvláštnosti: děti s nízkým sebevědomím (tiché, plaché, citlivé, ustupující, ), děti neschopné zaujmout (osamělé - bez kamarádů, neduţivé, ), děti s útočným chováním (dráţdící, popichující, protivné, ), noví ţáci, vynikající ţáci, obětí se můţe stát ale prakticky kdokoli

29 Stejně jako u krádeţe i dalších poruch chování musí být vţdy posuzován kaţdý konkrétní případ objektivně. S tím souvisí i způsob řešení. V případě agrese a šikany se jedná o vysokou společenskou nebezpečnost a o psychické, somatické i sociální důsledky pro oběť. Proto nelze tento jev přehlíţet či dokonce tolerovat. Je nutné jednoznačné odsouzení šikany! Prevence sociálně patologických jevů Cílem současné výchovy je nejen vybavovat děti příslušnými kompetencemi, ale také je učit odolávat nástrahám, které jim společnost připravuje. Drogové závislosti, gamblerství, nesnášenlivost, agresivita apod. jsou dlouhodobé trendy vývoje společnosti a je nutné na ně reagovat ve výchovném působení. Skupiny dětí, u nichţ je riziko k sociálně patologické činnosti jsou často děti bez zájmu nebo děti, které sice navštěvují organizované zájmové činnosti, většinou na přání rodičů, ale neztotoţňují se s nimi. Při pravidelných organizovaných zájmových aktivitách je potřeba vytvářet tzv. bezpečný prostor. Ten by měl být samozřejmostí v rodinném prostředí, ale lze jej vytvořit i v dobře fungujícím dětském oddíle, s hezkou klubovnou, kde se děti cítí dobře. K tomu můţou pomoct fotografie z táborů, společné záţitky, knihy, hry, kroniky a samozřejmě empatický vedoucí. V různých výchovných programech pro děti a mládeţ se v poslední době stále více klade důraz na primární prevenci sociálně patologických jevů u ţáků v působnosti MŠMT. Jedná se zejména o: záškoláctví šikanu, rasismus, xenofobii, vandalismus kriminalitu a delikvenci uţívání návykových látek (tabák, alkohol, omamné psychotropní látky) závislost na politickém a náboţenském extremismu netolismus- závislost na virtuálních drogách (televize, počítačové hry, internet) Při pedagogické práci s dětmi a mládeţí je však také nutné rozpoznávat a včasně intervenovat při zjištění dalších negativních jevů, zejména domácího násilí, týrání a zneuţívání dětí, ohroţování mravní výchovy mládeţe a poruch přijímání potravy (mentální bulimie a anorexie). Základní strategií prevence je výchova ke zdravému ţivotnímu stylu, k osvojování pozitivního sociálního chování a k zachování integrity osobnosti. Prostředkem je mimo jiné kvalitní zájmová činnost přinášející účastníkům autentické záţitky a kladné emoce z nich. Ve výchovných programech se klade důraz na prevenci, která je pojímána podle stupně ohroţení dětí a mládeţe: nespecifická primární prevence - zahrnuje veškeré aktivity podporující zdravý ţivotní styl a osvojování pozitivního chování prostřednictvím volnočasových aktivit specifická primární prevence - je cíleně zaměřena na předcházení a omezení výskytu různých forem rizikového chování dětí všeobecná prevence - je orientována na standardní populaci, u níţ nebyla zjištěna tendence k rizikovému chování

30 selektivní prevence - je zaměřena na jedince, u nichţ lze předpokládat zvýšenou hrozbu rizikového chování indikovaná prevence - je orientována na jednotlivce i skupiny, u nichţ byl jiţ zaznamenán výskyt rizikových faktorů v chování, ať ve škole nebo v rodině Efektivními metodami jsou zejména interaktivní programy, které dětem pomáhají čelit sociálním tlakům, zkvalitňovat sociální komunikaci, zdolávat konflikty a stresové situace, zvyšovat zdravé sebevědomí, umoţňují individuálně působit nebo vést rozhovory v malých skupinách. Naproti tomu neúčinné jsou hromadné jednorázové akce, pouhé předávání informací, zastrašování, citové apely. Paušálně bývá všechna organizovaná zájmová činnost s dětmi označována jako primární prevence neţádoucích jevů, protoţe vedoucí zajišťují dětem program a mají nad nimi dozor, aby se nedopouštěly nepravostí. Avšak skutečnost je sloţitější, prevence znamená něčemu předcházet, vytvořit takové návyky a hodnotové orientace, aby se u dětí vytvářel vnitřní obranný mechanismus proti aktivnímu podílu na negativních jevech. Cílem organizované zájmové činnosti je vytváření návyků na aktivní a společensky ţádoucí vyuţívání volného času (výchova k volnému času). Z výchovného hlediska je hlavním nebezpečím, ţe činnosti označené jako sociálně patologické jevy jsou zástupnými činnostmi prováděnými ve volném čase místo společensky ţádoucích aktivit, které mají přispívat k výchově a rozvoji jedince. Příkladem můţe být závislost na počítači či internetu - dítě surfuje po internetu, aby zabilo (vyplnilo) svůj volný čas, a nehledá např. bezprostřední komunikaci s vrstevníky nebo informace. Právě tak mohou některé počítačové hry kompenzovat nastřádanou agresivitu, ale nesmí vyústit v závislost na nich. Volnočasové aktivity mají rozvíjet osobnost dítěte a naučit je kvalitně vyuţívat svůj čas, chápat jej jako významnou ţivotní hodnotu. Pro vzbuzování a modelování návyků na trávení volného času slouţí nejprve seznamování dítěte se širokou škálou volnočasových aktivit, pomoc při objevování vlastních dispozic a jejich rozvíjení, sestavování racionálního reţimu dne, uvědomění si vlastních hodnot a rozvíjení zdravého sebevědomí atd. Pro záměry prevence při činnostech (např. při schůzkách, prázdninových táborech) můţeme sledovat řadu dílčích výchovně - vzdělávacích záměrů či cílů: uspokojovat a kultivovat potřeby účastníků seznamovat s moţnými zájmovými aktivitami a náměty pro jejich naplňování, usměrňovat, formulovat a rozvíjet zájmy skupiny i jednotlivých členů pomáhat objevovat dispozice jedinců, rozvíjet jejich specifické schopnosti na základě objevených dispozic podporovat snahy o sebevýchovu, podporovat utváření ţádoucích rysů osobnosti podporovat zdravý tělesný rozvoj, vychovávat ke zdravému ţivotnímu stylu, zvyšovat fyzickou zdatnost, zlepšovat kondici dbát na dodrţování psychohygieny, dodrţovat racionální denní reţim naučit je účinným antistresovým programům, posilovat autoregulační systémy vychovávat k odpovědnosti za svou osobu a za své zdraví

31 posilovat citové vazby, cvičit komunikační dovednosti v různých sociálních prostředích dávat podněty k uplatňování osobnosti dítěte v jeho skupině zvyšovat sociální kompetence - rozvíjet sociální orientaci, posilovat odpovědnou spoluúčast na vytváření programu své sociální skupiny, učit objektivně hodnotit své jednání a přijímat důsledky svého chování vést k odpovědnosti za své chování, k vlastní odpovědné ţivotní cestě v síti společenských vztahů, naučit pravidlům společenského chování a v denním ţivotě je uţívat vytvářet společensky ţádoucí hodnotové orientace, posilovat úctu k ověřeným hodnotám, porozumění, toleranci pokládat základy právního vědomí a respektovat právní ustanovení, uvědomovat si nejen vlastní práva, ale i povinnosti vytvářet u dětí sebevědomí a posilovat schopnost nepodléhat cizím negativním vlivům. Děti by měly být v rámci prevence sociálně patologických jevů v zájmových útvarech vedeny k osvojování sociálních dovedností, k nimţ patří i sociální kompetence: schopnost přijatelného vyjádření odlišného názoru, neţ jaký zastávají vrstevníci, rodiče nebo učitelé okolí hře schopnost poţádat o jakoukoli laskavost osoby v sociálním schopnost zahájit rozhovor s vrstevníkem či dospělým schopnost pozvat vrstevníka k účasti na nějaké činnosti či schopnost pochválit druhého a zároveň pochvalu přijmout schopnost poţádat o pomoc při řešení nějakého problému schopnost odmítnout nerozumný návrh, schopnost odolat tlaku vrstevníků chovat se nevhodným způsobem. Při organizování činnosti (výběru námětů, motivování, hodnocení, výběru prostředí činnosti i vlastním provedením) vytváříme dostatek prostoru, abychom si s účastníky povídali a především jim naslouchali, vedeme je také k tomu, aby si naslouchali navzájem. Činnosti vybíráme tak, aby navozovaly radostnou atmosféru, aby při nich mohli být všichni úspěšní. Při některých bude úspěšnější jedna skupina dětí, při jiných ostatní, proto činnosti střídáme. Potlačujeme přirozený sklon zaměřovat se na vyhledávání chyb, ale naopak účastníky podněcujeme k takovému způsobu chování, kdy vyhledávají především kladné momenty činnosti, a tak posilujeme vytváření příjemné atmosféry. Na kaţdém výkonu lze najít něco hodného ocenění, byť třeba výsledek nebude takový, jaký jsme očekávali, nemusíme vţdy hodnotit konečný výsledek, ale proces: snahu, píli, nápaditost. Pokud při nějaké činnosti nejsme spokojeni s chováním či postoji některého účastníka a jako vedoucí musíme vyjádřit výhrady, neformulujeme je jako zavrţení jeho osoby (jsi hloupý, jsi rušivý element, jsi lenoch apod.), ale nesouhlas vyjadřujeme s jeho projevy nebo momentálním výkonem (dnes se ti nedařilo, dnes nemáš svůj den, příště to bude lepší, minule se ti dařilo lépe apod.)

32 Socializace dítěte je i učení se od lidí, kteří jsou mu vzorem - jsou to především rodiče, ale i dospělí z jeho okolí, filmoví hrdinové, populární sportovci či umělci. Podle psychologů menší dítě ještě nedovede ve shlédnutých pořadech rozlišovat fikci od reality a můţe si vytvořit falešnou představu o světě. Na základě akčních filmů se můţe sníţit jeho hladina sociální citlivosti projevující se šikanováním a necitlivostí k utrpení jiných. Největší riziko hrozí dětem ve věku 8-12 let, pokud jsou pro ně masmédia hlavním zdrojem informací a vytváření vzorů pro jednání a chování. Především dobře fungující rodina i ostatní sociální skupiny, v nichţ se dítě pohybuje, mají uspokojovat jeho základní psychologické potřeby, a to zejména pocit bezpečí a jistoty. Přes naše nejlepší úmysly a výchovné záměry se i my v praxi můţeme setkat s některými neţádoucími jevy. Při jejich řešení bychom se nejprve měli pokusit zjistit příčiny nevhodného chování, jejich rozsah a stupeň a následně podle nich přijímat opatření. Vţdy musíme postupovat velice citlivě s ohledem na individuální zvláštnosti kaţdého dítěte a kolektivu, s nímţ pracujeme. Při řešení bychom měli rozlišovat, zda k porušení norem došlo z okamţité pohnutky, nebo zda jde o začínající poruchu chování, u níţ můţeme okamţitým vhodným řešením zabránit jejímu rozvinutí. Šikanování jako takové je nutné chápat jako váţnou poruchu vztahů v celé skupině - neboť bez souhlasného či trpěného postoje ostatních členů by šikana nemohla vzniknout a dále pokračovat. Je to jev méně častý v dočasných formálních skupinách (oddílech, krouţcích) neţ v třídních kolektivech nebo na táborech. Za počátek šikany můţeme označit tzv. ostrakismus (vyčlenění jedince z kolektivu), kdy aktéři šikany neoblíbeného člena odmítají, izolují, pomlouvají, zesměšňují a vymýšlejí na něj zlomyslnosti, které se povaţují za legrácky. Rozklad kolektivu pokračuje přebíráním postoje iniciátorů ostatními členy a je zcela scestné, kdyţ tento postoj zaujme i vedoucí. Iniciátory šikany bývají dominantní silní jedinci nebo tzv. vtipálkové, ale i hvězdy kolektivu, jeţ se navenek projevují jako slušní a kultivovaní jedinci. Při řešení problému šikany ozdravujeme celý kolektiv, a pokud je uţ šikana rozjetá a zasáhla i skupinové normy, musíme rázně prosazovat obnovu kvalitních kamarádských vztahů a hodnotového systému. Situaci nelze řešit pouze nápravou vztahu agresor - oběť. Odhalení šikany bývá někdy velmi obtíţné i pro zkušené pedagogy. Nejzávaţnější negativní roli při jejím zjišťování hraje strach, a to nejen strach obětí, ale i pachatelů a dalších účastníků. Strach obvykle vytváří prostředí solidarity agresorů i postiţených. Při vyšetřování šikany jsou doporučeny následující kroky: rozhovor s těmi, kteří na šikanu upozornili, a s oběťmi nalezení vhodných svědků individuální, příp. konfrontační rozhovory se svědky (nikoli však konfrontace obětí a agresorů) zajištění ochrany obětem rozhovor s agresory, příp. konfrontace mezi nimi Nepřímé (varovné) znaky šikanování mohou být např.: dítě je osamocené, ostatní o něj nejeví zájem, nemá kamarády při týmových hrách a sportech bývá do muţstva voleno mezi posledními

33 při volných činnostech (např. ve školní druţině) se snaţí být co nejblíţe pedagoga má-li promluvit před skupinou, je nejisté, ustrašené je uzavřené, působí nešťastně, mívá blízko k pláči jeho věci jsou poškozené nebo zničené, rozházené, stále něco postrádá odmítá vysvětlit ztráty či poškození svých věcí, pouţívá nepravděpodobné výmluvy Problém šikanování je širší, mladá generace sociálně zraje a jedinci se socializují především prostřednictvím společenských procesů, které je obklopují a s nimiţ se denně setkávají. Tento vliv je často silnější neţ naše výchovné působení. Obtíţně budeme vytvářet vlídné prostřední v nevlídné společnosti. Bude to boj s větrnými mlýny, kdyţ budeme chtít odstranit šikanu z dětských kolektivů ve společnosti, kde se šikana stává sociální normou chování, kde jiţ od útlého dětství jsou děti zaplaveny příběhy postavenými na gagech, kde humor vychází ze vzájemného ubliţování dětských nebo zvířecích hrdinů. Pokusme se našim působením tento vliv alespoň minimalizovat a vytvářet oázy pochopení a sounáleţitosti. [2] DOPORUČENÁ LITERATURA FISCHER, Slavomil; ŠKODA, Jiří. Speciální pedagogika : Edukace a rozvoj osob se somatickým, psychickým a sociálním znevýhodněním. 1. vyd. Praha : Triton, s. ISBN HÁJEK, Bedřich; HOFBAUER, Břetislav ; PÁVKOVÁ, Jiřina. Pedagogické ovlivňování volného času : Současné trendy. 1. vyd. Praha : Portál, s. ISBN HOFBAUER, Břetislav. Děti, mládeţ a volný čas. 1. vyd. Praha : Portál, s. ISBN

34 V. Analyzování potřeb sociální skupiny TOM Roháči 2713 Kladno Úvod Hlavní vedoucí tábora má na starost hned několik sociálních skupin. S těmito skupinami spolupracuje po celou dobu trvání letního tábora. V první části práce se pokusíme vymezit dané sociální skupiny a ve druhé praktické části se pokusíme nastínit způsob analýzy potřeb v dané sociální skupině. Tato analýza můţe hlavnímu vedoucímu pomoci s celkovým směřováním programu tabora, také lze pomocí této analýzy indentifikovat náladu ve skupině a celkově zmapovat aktuální situaci. Na základě zjištěných poznatků můţe vedoucí situaci ve skupině adekvátně řešit. Je velice důleţité určité formy těchto analýz pouţívat, někdy se stane, ţe analyzování potřeb vyplyne ze situace přirozeným způsobem, jindy takto vedoucí musí náhle řešit vzniklou situaci. Analyzování potřeb sociální skupiny Stručná anotace Pokud si hlavní vedoucí tábora potřebuje zjistit situaci ve své sociální skupině, můţe pouţít analýzu potřeb. Daná analýza se provádí formou dotazování neboli dotazníků, které se rozdají respondentům, kteří je zodpoví a poté odevzdají zpět vedoucímu. Výhodou letního tábora je, ţe daná analýza můţe být uskutečněna herní formou a účastníci tábora si ani nemusejí připouštět, ţe právě procházejí analýzou potřeb. Analýza (z řec. ana lyó, rozvazovat, rozebírat) znamená rozbor, metodu zkoumání sloţitějších skutečností rozkladem na jednodušší. Pouţívá se v mnoha vědách, ve filosofii i v běţném ţivotě, pokud chceme dospět k jistým výsledkům na základě detailního poznání podrobností. Analytickou metodu poprvé podrobně popsal René Descartes a to ve čtyřech krocích: Přijímat jen to, co se mi ukazuje tak jasně a zřetelně, ţe o tom nemohu pochybovat. Kaţdou nesnáz rozdělit na jednodušší části. Pak postupovat od jednoduchého ke sloţitému. Analytická analýza vznikla počátkem 20. století jako program přísně vědeckého zkoumání jistých (analytických) výpovědí. Potřeba je dle psychologie subjektivně pociťovaný nedostatek něčeho nezbytného. Při dlouhodobém nenaplnění potřeby nastupuje deprivace. Základní stupnici lidských potřeb (hierarchii, pyramidu) zformuloval Abraham Herbert Maslow v USA v roce 1943 a většina autorů jí věnuje poměrně velký prostor. Lidské potřeby seřadil hierarchicky podle důleţitosti od těch nejnaléhavějších aţ po nejméně naléhavé

35 Snaţil se objasnit, proč jsou lidé taţeni určitými potřebami v určitou dobu. Proč například jeden člověk vynakládá většinu svého času a energie na zajištění své osobní bezpečnosti a jiný zase usiluje o společenské uznání, jeho vysvětlení je, ţe lidské potřeby jsou řazeny podle určité hierarchie od těch nejnaléhavějších po ty nejméně naléhavé. Tato teorie zdůrazňuje dva základní předpoklady: uspokojená potřeba není motivátorem a jakmile je jedna potřeba uspokojena, objevuje se jiná a také vyţaduje uspokojení. Fyziologické potřeby a potřeba bezpečí jsou společné všem ţivým bytostem. Ostatní potřeby jsou specificky lidské. Podrobnější popis pěti úrovní potřeb Fyziologické potřeby primární potřeby lidského těla (jídlo, pití, pohyb, oblečení, bydlení, teplo, světlo, prostor, ). Nejsou-li tyto potřeby uspokojeny, pak dominují a ţádné další potřeby člověka nemotivují. Jakmile jsou fyzické potřeby uspokojeny, nastupuje další (vyšší) úroveň. Potřeba bezpečí a existenční jistoty stabilita a jistota zaměstnání, zaměstnanecké výhody, osvobození od strachu, potřeba pořádku, zákona, ochrana před nemocemi, nezaměstnaností. Společenské potřeby tyto potřeby se vztahují k společenské povaze lidí a jejich potřebě sdruţování a touze po přátelství (dobré pracovní vztahy, sdruţování, přátelství, láska, informace, kontakt, společenské uplatnění, stabilita pracovní skupiny, příleţitost k sociální interakci, ). Neuspokojení této úrovně potřeb můţe ovlivnit duševní zdraví jedince. Potřeba uznání dosáhnout úspěchu, respektu (váţnosti, úcty, ohledu), potřeba sebedůvěry, samostatnosti, pozornosti, pochvaly, veřejné uznání dobrého výkonu, pověřování odpovědností. Uspokojení těchto potřeb vede k pocitu sebedůvěry a prestiţe. Potřeba seberealizace Maslow definuje tyto potřeby jako touhu člověka být víc a víc neţ je, být vším, čím je člověk schopen se stát, znamená to ţe člověk chce plně realizovat svůj talent a schopnosti. Jinými slovy, ať je člověk univerzitním profesorem, podnikovým

36 manaţerem, rodičem nebo sportovcem, chce být v této roli zdatný a úspěšný (potřeba vědění, porozumění, růstu, estetické potřeby, příleţitost k povýšení, motivace k vyšším cílům). Sociální skupina je útvar, který tvoří větší počet osob, které dlouhodobě usilují o společný cíl. Tato skupina také má podobný hodnotový systém, členové zaujímají určité role v rámci skupiny a snaţí se ze svých pozic spolu navzájem spolupracovat. Cíle související s analýzou potřeb sociální skupiny V rámci analýzy je potřeba si dané cíle stanovit pevně. Je nutné zjistit, jaké potřeby má sociální skupina letního tábora. Tato skupina je formální sociální skupinou, ve které vznikají různé neformální skupiny, ovlivňující zásadním způsobem dosahování cílů skupiny formální. Poznání a objektivní vhled do vztahů uvnitř jednotlivých druţin a celého tábora můţe významným způsobem pomoci vedoucím při jejich práci v takovéto skupině. Jedním z účinných nástrojů pro odhalení sociálních vazeb. Vedoucí tábora by měl mít cíl, aby se lidé v sociální skupině naučili spolupracovat, pomáhat a vytvořili si celkově pozitivní vztahy, naučili se také samostatnosti a odpovědnosti. Popis realizace příkladu Analýza skupiny - sloţení skupiny (věk, pohlaví, národnost, ) - zájmy dětí (různé krouţky v rámci školy, fotbalisté,.) - úroveň spolupráce, vztahů (na co jsou zvyklí kdokoliv spolupracuje s kýmkoliv, jen kamarádi, umí-neumí si dělit práci, individualisté, silná skupina vůdčí, víc skupin, outsider - úroveň komunikace, vyjadřování, slovní zásoby (odvaha pojmenovávat, schopnost volit správná slova, kaţdý mluví, úroveň dodrţování pravidel komunikace ve skupině, normy a pomůcky pro dodrţování pravidel) - chování dětí, kázeňské potíţe (co je normou skupiny úcta k dospělému, vzájemný respekt, humor, koheze, aktivní člen skupiny a jeho pozice, učíme se ) - úroveň kompetencí jednotlivých dětí - děti s IVP, děti se specifickými potřebami (talent i handicap) - úroveň sebepojetí dětí ve skupině (sebeúcta, sebevědomí) - klima sociální skupiny - fungování pravidel ve skupině - materiální a prostorové podmínky v táboře Analýzu můţeme provést jako dotazník, který děti obdrţí v rámci psychohry. Svoláme celý tábor, který je rozdělen na druţiny. Poţádáme kaţdou druţinu, aby si našla v táboře své místo, kde vyčká na další instrukce. Hlavní vedoucí rozdá vedoucím jednotlivých druţin dotazníky. Vedoucí najdou svoji druţinu, po té poţádají členy, aby se na daném místě rozmístili tak, aby měli soukromí. Vysvětlí jim, ţe je čeká vyplňování dotazníku. Pokud se vše bude

37 odehrávat v rámci hry, tak dotazník můţe být nazván tajným dokumentem, o jehoţ obsahu nesmějí mezi sebou hovořit. Na vyplňování dotazníku je potřeba dát členům druţin dostatek času. Pokud člen dotazník vyplnil, můţe ho odevzdat vedoucímu a má osobní volno, dokud dotazník nevyplní všichni členové tábora. Vedoucí oddílu si poté můţe dle dotazníků udělat závěr o stávající sociální skupině. Samozřejmě, ţe vedoucí oddílu si můţe udělat analýzu tábora z hlediska silných a slabých stránek, taktéţ můţe udělat tímto způsobem sebeanalýzu. Jak vedoucí zjistí, ţe nakonec se sociální skupinou plní stanovené cíle? - podle měřitelnosti cílů SMART - pozorování při činnostech - sociogram vyčleňování - grafy míra spolupráce a dělení si práce ve skupinách Dotazník - analýza ve skupině více zaměřena na vztahy ( zkrácená ukázka): Jméno: Datum: Pište pouze o členech tábora nebo druţiny. Napište vţdy tři volby, pokud uvedete méně, napište, proč tomu tak je. S kým byste chtěli bydlet na táboře ve stanu? (Uveďte tři kamarády) S kým byste naopak nechtěli bydlet na táboře ve stanu? (Uveďte tři kamarády) Za kterými kamarády chodíte pro radu, kdyţ potřebujete cokoliv vysvětlit? (Uveďte tři kamarády) Za kterými kamarády nepůjdete pro radu, kdyţ potřebujete cokoliv vysvětlit? (Uveďte tři kamarády)

38 Evaluace a reflexe (závěrečné zhodnocení) Na základě výsledků těchto dotazníků má vedoucí moţnost zjistit, který ze členů je v táboře oblíben a který naopak. Ale také zjistí, jaké jsou v dané skupině vztahové vazby, které si můţe pro svoji lepší představu graficky znázornit. Vedoucí získá náleţitý vhled do vztahů ve skupině, coţ mu umoţní lépe organizovat činnost tábora tak, aby ve spolupráci s ostatními vedoucími vytvářel ve skupině pozitivní vztahy. Dotazník můţe mít samozřejmě více tematických otázek, záleţí, co vše vedoucí o dané skupině potřebuje vědět. Analyzovat samozřejmě můţe i ostatní vedoucí a jejich vzájemné vztahy, také mu to pomůţe ve spolupráci s danými vedoucími a celkově se bude lépe orientovat v nastavení všech skupin tábora. Literatura KOHOUTEK, R., Základy sociální psychologie. 1. vyd. Brno: CERM, s. ISBN NAKONEČNÝ, M., Sociální psychologie, 1.vydání, Praha Academia,1999, ISBN

39 VI. Provádění environmentální výchovy TOM 3103 Rejnoci Vrdy Úvod Environmentální vzdělávání, výchova a osvěta zahrnuje aktivity a činnosti zaměřené na oblast ţivotního prostředí s uvědoměním nezbytnosti zachování stávajících podmínek ţivota na Zemi. Hlavním cílem environmentální výchovy je vytváření pozitivních postojů k ţivotnímu prostředí, k úctě k ţivotu ve všech jeho formách, znalost a péče o prostředí kolem nás. Velký důraz se klade i na pochopení vzájemné provázanosti oblasti sociální, ekonomické a kulturní. Doporučené postupy při realizaci stanoví metodický pokyn MŠMT, který reaguje na aktuálnost a naléhavost problematiky ochrany ţivotního prostředí a přihlášení ČR k Evropské strategii vzdělávání pro udrţitelný rozvoj. Vymezení pojmů Environmentální výchova a vzdělávání vychází z anglického termínu environmental education, kde environment znamená ţivotní prostředí a education se chápe široce jako vzdělávání, výchova či osvěta všech typů cílových skupin, od nejmenších dětí po dospělé. Vzděláváním se rozumí zejména ovlivňování racionální stránky osobnosti, výchovou působení na city a vůli. Základní rámec pro environmentální výchovu vychází ze strategického dokumentu, Státního programu environmentálního vzdělávání, výchovy a osvěty v ČR, který byl přijat usnesením vlády č. 1048/2000. Environmentální výchova dále souvisí nebo se významově překrývá s pojmy ekologická výchova a vzdělávání pro udrţitelný rozvoj. Ekologie - odvozujeme z řeckých slov oikos = dům, obydlí, logos = věda. Podle tohoto slovního překladu chápeme ekologii jako vědu, která studuje vztahy mezi organismy a jejich prostředím, ve kterém ţijí. Program trvale udrţitelného rozvoje charakterizovala Světová komise pro ţivotní prostředí jako: rozvoj, který uspokojuje potřeby současné generace, aniţ by ohroţoval schopnost příštích generací uspokojovat jejich vlastní potřeby. V roce 1992 na konferenci v brazilském Rio de Janeiru byl tento program přijat jako základ současné mezinárodní ekologické politiky. Udrţitelný rozvoj společnosti také předpokládá postupné sniţování nerovnoměrného ekonomického vývoje mezi bohatými a chudými zeměmi, při respektování kulturní a národní různorodosti. Didaktická problematika zotavovacích akcí TOM s důrazem na environmentální výchovu Environmentální výchovu členů TOM můţeme realizovat rozvojem klíčových kompetencí v kontextu vzájemných vztahů mezi člověkem a ţivotním prostředím. Jde tedy o motivaci a poskytnutí příleţitostí k dosaţení znalostí, dovedností, postojů a návyků k ochraně a zlepšování ţivotního prostředí, k utváření hierarchie ţivotních hodnot slučitelných s udrţitelným rozvojem, k smysluplnému jednání a tvořivosti ve prospěch ţivotního prostředí, k udrţitelnému způsobu ţivota a k udrţitelným vzorcům chování jednotlivců, skupin i společnosti jako celku. Nezanedbatelná je provázanost s problematikou zdraví a zdravého ţivotního stylu

40 Kompetence rozvíjené u členů TOM environmentální výchovou Kompetence k řešení problémů, kompetence komunikativní, sociální a personální: aktivně vyuţívá kooperativní a komunikační dovednosti jako nástroje pro řešení problémů ţivotního prostředí, kriticky posuzuje a vyhodnocuje informace související s ţivotním prostředím, Pracovní kompetence: osvojí si praktické dovednosti pro chování a pobyt v přírodě i při zacházení s přírodou a dovednost uplatňovat je v kaţdodenním ţivotě, uplatňuje principy udrţitelného způsobu ţivota v občanském jednání (odpovědně a ekonomicky nakládá s přírodními zdroji a odpady v souladu se strategií udrţitelného rozvoje, minimalizuje negativní vlivy na ţivotní prostředí), Občanské kompetence: poznává přírodní a kulturní hodnoty ve svém okolí, učí se chápat příčiny a následky jejich poškozování, rozumí jedinečnosti svého regionu, uvaţuje v souvislostech, vnímá závislost rozvoje lidské společnosti na přírodě a na stavu ţivotního prostředí, odpovědně jedná vůči přírodě a prostředí v kaţdodenním ţivotě, projevuje pokoru, úctu k ţivotu ve všech jeho formách a k hodnotám, které neumí vytvořit člověk, oceňuje svébytnou hodnotu a krásu přírody a krajiny, vnímá a je schopen hodnotit různé postoje k postavení člověka v přírodě a k chování člověka vůči přírodě, Kompetence, které jsou vyžadovány u vedoucího TOM dbá o zapojení účastníků zotavovací akce do šetrného provozu, umí jim vysvětlit důsledky nešetrného chování a apelovat na ohleduplnost (to není dovednost!), zajistí, aby během zotavovací akce byl environmentální rozměr přiměřeně (podle charakteru zotavovací akce) zahrnut i do programu akce, jak po výchovné i vzdělávací stránce, do kaţdé činnosti dokáţe zařadit poznávací sloţku ţivé i neţivé přírody podle schopnosti dětí, Enviromentální výchova v oddílech TOM Environmentální výchova u členů TOM probíhá v rámci volnočasových aktivit (neformální vzdělávání) i v rámci neorganizovaného volného času jednotlivců zaměřené na oblast ţivotního prostředí. Turistické jednodenní i vícedenní akce jsou jednou z hlavních organizačních forem provozovaných TOM. Jsou spojeny se skupinovou návštěvou významného nebo zajímavého místa s důrazem především na kognitivní (poznávací) cíle. Tyto akce mají význam i při utváření postojů a návyků, sledují především výchovné cíle. Při návštěvě zajímavé oblasti je upevňován vztah k přírodě, k ţivotnímu prostředí a zdůrazněna nutnost trvalé udrţitelnosti

41 Propojením teoretické a praktické sloţky dochází k efektivnímu způsobu vytváření pojmů, neboť posluchač přichází do přímého kontaktu s originálními objekty, v přirozeném nebo i v umělém, člověkem vytvořeném, prostředí. Práce s přírodninami umoţňuje rozmanité manipulace a propojení konkrétních i abstraktních myšlenkových operací, a tím i k tvorbě pojmů trvalejšího rázu. Při turistických akcích zaměřených přírodovědně mají členové TOM moţnost pozorovat objekty (přírodniny) v jejich přirozeném prostředí nebo v uměle vytvořených podmínkách, např. naučné stezky, přírodní útvary v NP, CHKO, při návštěvě botanické nebo zoologické zahrady, muzea, hradů aj. historických a turisticky zajímavých objektů. Pobyt v přírodě navíc umoţňuje rozmanité manipulace a propojení konkrétních i abstraktních myšlenkových operací, a tím dochází i k tvorbě pojmů trvalejšího rázu. Důleţité je rovněţ poznávání a vyvozování vztahů v přírodě, pozorování ţivotních projevů, vztahů mezi organizmy navzájem i jejich přizpůsobování se prostředí. Specifikem návštěvy botanické nebo zoologické zahrady nebo muzea je koncentrace velkého mnoţství objektů v omezeném prostoru. Takové prostředí je náročné na orientaci účastníků a je potřeba zohlednit při výkladu četnost prezentovaných objektů. Z hlediska zařazení problematiky ţivotního prostředí mají velký význam komplexní pobytové akce s vyuţitím různých typů chráněných území (národní parky, chráněné krajinné oblasti, biosférické rezervace...). Tyto akce integrují poznatky z více vědních oborů jak ve smyslu horizontálním (botanika, zoologie,...), tak ve smyslu vertikálním (biologie, chemie, geologie, historie a další). Při akcích zaměřených na problematiku udrţitelného rozvoje je potřeba poukázat na odstrašující důsledky neuváţených zásahů člověka do krajiny, které jsou v mnoha případech nevratné (viz. Kapitola ohroţování sloţek biosféry). Akce se zaměřením na ekologickou problematiku nebo problematiku ţivotního prostředí můţe být vedena také do nejrůznějších center ekologické výchovy. Chráněná území a jejich využití při akcích TOM učení se proţitkem a posílení úlohy smyslového vnímání uvedení konkrétních příkladů působení člověka na přírodu včetně jeho nevhodných zásahů formování a posilování vztahu členů k přírodě a k ţivotnímu prostředí uvědomění si potřeby trvalé udrţitelnosti pro lidstvo zařazení regionálních aspektů posílení fyzické zdatnosti členů upevnění vztahů ve skupině, navázání uţších kontaktů moţnosti týmové práce při řešení zadaných úkolů dokumentování práce v terénu (sběr přírodnin, fotografická dokumentace, videozáznamy) Naučné stezky a jejich využívání při turistických akcích Vyznačené výchovně vzdělávací trasy vedoucí přírodně i kulturně zajímavými oblastmi. Prezentace informací prostřednictvím informačních tabulí. Moţnost fenologických pozorování - rašení dřevin, počátek kvetení jarních bylin, vliv ročního období a počasí na přírodu, sledování výskytu škodlivých biotických faktorů kůrovci, padlí dubové, rez vejmutovková atd

42 Typy naučných stezek podle podílu samostatnosti návštěvníka samoobsluţné (nejčastější forma) s průvodcem podle obsahové specializace přírodní (Medník dolní tok řeky Sázavy)) historické (Šibeniční vrch Bečov nad Teplou) geologické (Zlatý kůň Koněprusy) parkové (zámek Český Rudolec) Využití her jako prostředku enviromentální výchovy TOM metoda zprostředkovaného přenosu poznatků názorem sniţuje rozdíly mezi členy oddílu eliminace stresů umoţňuje experimentovat s vlastním chováním otvírá prostor pro tvůrčí činnost podněcuje iniciativu výchovná metoda posilují emoce a proţitky Důleţitá pravidla didaktiky ekologických her nutno vědět, co hrou sledujeme motivace ke hře jasná, ale stručná pravidla reflexe (vyhodnocení průběhu hry a chování účastníků) zobecnění (vztah hry ke skutečnému ţivotu) transfer (hledání poučení, změna postojů) Příklady her s ekologickou tématikou realizované TOM 3103 Ošklivá zvířata. Zdroj: Topí Pigula, ČSEV Rýchorská Bouda Věková skupina: starší děti Čas: cca 1 hod Materiálové a prostorové vybavení: Papíry, tuţky, fixy Cíl: Ujasnění si postojů k tomu, zda existují ošklivá zvířata. Vysvětlení podstaty evoluční přizpůsobivosti, přehodnocení vlastních předsudků a postojů. Pravidla: Hráči se posadí do kruhu a vyjmenovávají ošklivá zvířata a důvod, proč jsou ošklivá (had, pavouk, krysa, protoţe ).Pak následuje rozdělení se do skupin, které nakreslí zvíře se všemi zápornými vlastnostmi. Vedoucí postupně vybírá uvedená zvířata a nechává hlasovat o kaţdém, jestli je opravdu tak ošklivé, ţe si nezaslouţí ţit tady společně s námi a proto je nutno ho zahubit. Vedoucí se snaţí směřovat hru tak, aby bylo zachráněno co nejvíce zvířat. Po této části vedoucí vysvětlí proces evolučního přizpůsobení a fakt, ţe pojem krása a ošklivost zvířata neznají a podoba kaţdého z nich odpovídá nárokům, které na něj

43 klade prostředí. Na závěr doporučuji ukázat a popovídat si o jednom konkrétním ošklivém zvířeti (had, pavouk, larva potemníka, ţíţala) a jeho uţitku pro zachování rovnováhy v přírodě). Spravedlivé rozdělení? Autor: S vyuţitím údaje z článku D. Meadowsové Kdyby byl svět vesnicí, kde by ţilo 1000 obyvatel Milan Caha Cíl: Pomocí jednoduché simulace názorně předvést nerovnoměrné rozdělení příjmů na naší planetě Potřeby: Koláč, několik zákusků případně balíček oplatků, sušenek apod. Výchozí informace: Ve světě 20% lidí získává 75% příjmů. Druhých 20% dostává jenom 2% veškerých příjmů. Postup: a) Proveďte s kolektivem následující výpočty: Kolik členů má náš oddíl? Jaký počet členů odpovídá procentu bohatých lidí ve světě (20%) Jaký počet členů odpovídá procentu chudých lidí ve světě? (20%) b) rozdělte děti proporcionálně na "bohaté", "chudé" a ostatní. c) spočtěte, kolik máte zákusků či kolik sušenek je v krabičce d) rozdělte sušenky na tři proporcionální hromádky 75:23:2 e) rozdělte sušenky jednotlivým skupinám dle proporcí a vypočtěte, kolik sušenek v kaţdé skupině připadá na jednotlivce f) Poraďte se ve svých skupinách, jestli jste s takovýmto rozdělením spokojeni a pokud ne, navrhněte, co by se mělo se sušenkami udělat. Otázky pro závěrečnou diskusi: Jak by se dala situace s nerovnoměrným rozdělením vyřešit v našem kolektivu? Souhlasí s navrţenými řešeními všechny skupiny? Bylo by moţné taková řešení najít i ve skutečném ţivotě? Kdo za skutečné rozdělení bohatství můţe? Je takový stav trvale udrţitelný? Pomůţe chudým 20% občasná pomoc nebo můţe situaci ještě zhoršit? Potravní řetězec Věková skupina, počet: cca 20 dětí 6-8 let, Prostředí: Příroda, nejlépe alespoň malá plocha porostlá zelení, pěkný slunečný den Potřeby: Čtvrtky, pastelky, fixy, bonbóny Nejedná se o hru s konkrétními danými pravidly, jde spíše o formu divadla, do kterého se kaţdý z účastníků můţe podle chuti a nálady zapojit. Pro přehlednost rozděluji hru do několika etap: I. etapa: Kaţdý hráč dostane jednu čtvrtku, na kterou nakreslí prvek potravního řetězce dle instrukcí vedoucího hry. Ten si musí předem naplánovat, kolik čeho se bude kreslit. Například: 1x slunce, 1x liška, 1x zajíc, 1x krtek, 1x plíseň, 1x houba, 2x strom, 2x tráva, 5x

44 květina, 5x včela. Jednotlivé rostliny či zvířata lze samozřejmě obměnit, stejně jako jejich počty. II. etapa: Hráči se usadí do hlediště. Kytičky dostanou do ruky kaţdá jeden bonbón, stromy jich dostanou hrst. Na jeviště první přichází slunce, které svítí, usmívá se,...pod slunce přichází tráva, která začíná růst, zelená se,...v trávě začínají vyrůstat květiny. III. etapa: Do vzniklé nádhery začínají poletovat včeličky, které zvolna začínají sedat na kvetoucí kytičky (stromy), ze kterých se po chvíli zase zvedají s bonbónem v ruce, o který připravili květinu (strom). IV. etapa: V tomto shonu začíná hopkat zajíc, který okusuje travičku a občas i květinky (také jim můţe vzít sladkost, pokud ji ještě mají). V. etapa: Po zajícovi se objevuje krtek, který začíná poţírat včeličky, jejich nastřádané sladkosti přecházejí do jeho vlastnictví. VI. etapa: A přichází hladová liška, která seţere krtka či zajíce nebo oba. VII. etapa: Jenomţe liška je stará, hodně stará a navíc hodně nemocná, a tak za chvíli umírá. VIII. etapa: Liška umřela, leţí na zemi a postupně se začíná rozkládat. Po chvíli se na ní začíná objevovat plíseň a v zápětí začíná vyrůstat téţ houba. XI. etapa: Liška se nám rozloţila jiţ vcelku důkladně, plísni se na ní daří, houbě také. Přichází tedy travička, která se začíná pěkně zelenat... tím se řetězec uzavírá. Celé divadlo musí samozřejmě doprovázet důkladný komentář od vedoucího hry, který také pečlivě řídí chování všech hráčů během divadla. Rychlostní soutěž posilující znalost přírodnin - Kdo první přinese Cíl : posílení rychlosti a orientace v terénu, ověření znalosti přírodnin Vhodná soutěţ z ekologickou tématikou pro pobytové dny v přírodě, tábory Autor: Luboš Musílek, TOM 3103 Vedoucí po důkladném prozkoumání terénu tábořiště napíše na papír vzorky přírodnin, které mají jednotlivci nebo skupiny v co nejkratším čase přinést. Výběr vzorků se zaměřuje na drobnosti, aby nedošlo k devastaci, např. ţalud, suchá větvička modřínu, plod jahodníku, list ostruţiníku, jedlou houbu, jehlice borovice lesní, smrková šiška apod.) Simulace problematiky trvale udržitelného rozvoje Cíl: Uvědomění si skutečnosti, ţe exponencionální růst a spotřeba není v uzavřeném systému, který tvoří naše planeta Země, moţný. Vycházíme ze situace, ţe kaţdá generace má dvojnásobnou spotřebu neţ předchozí. Pomůcky: List novinového papíru, nůţky Postup: 1. člen odstřihne asi 1 cm2 novinového papíru, 2. odstřihne dvojnásobek toho co předchozí, 3. zase odstřihne 2x tolik co předchozí, spotřeba papíru prudce narůstá a děti brzy zjistí, ţe na mnohé se vůbec nedostalo, tedy zdroje surovin a přírody se spotřebovaly, ţivot na Zemi končí? Diskuze na téma trvale udrţitelný rozvoj a spotřeba

45 Na těchto stránkách najdete co nejširší nabídku her pouţitelných v environmentální výchově. Jsou rozděleny do skupin, ale některé z nich se prolínají - zejména hry, které jsou o spolupráci, ale zabývají se problémem např. ţivotního prostředí. Na webové stránce nazvané "Informační systém environmentální výchovy" naleznete návody a popisy velkého mnoţství her a dalších aktivit vyuţitelných při environmentální výchově. Hry jsou rozděleny do kategorií: hry o globálních problémech, hry o lidské společnosti a hodnotách, hry o spolupráci, hry o ţivotním prostředí, hry pro malé děti a další. Při plánování turistických aktivit se můţeme inspirovat významnými dny Světový den vody (spojujeme s termínem otvírání našich řek nebo oddílové splutí Doubravy) DEN ZEMĚ (turistický pochod, hornická naučná stezka Údolím Vrchlice, K. Hora) Světový den parků, Mezinárodní den biologické rozmanitosti (akce zaměřené na ptáka roku, 2010 Kukačka, turistika, sledování výskytu, zdroje Česká společnost ornitologická) 5.6. Světový den ţivotního prostředí (Sledování výskytu mloka skvrnitého přírodní rezervace Lichnice - fotodokumentace) Světový den boje proti rozšiřování pouští a proti suchu Mezinárodní den ochrany ozonové vrstvy (čištění břehů řeky Doubravy u loděnice) Mezinárodní den za omezení přírodních katastrof Mezinárodní den hor (výprava na Ţelezné hory, běţky, pěší turistika) Ekologická centra Zdroj ekologických publikací a rad můţeme najít na stránkách ekocenter. Nalezneme zde nabídku ekologicky zaměřených pobytových programů a aktivit. Sdruţení Pavučina Ekocentrum Paleta Základní minimum environmentálních vědomostí vedoucího TOM Podmínky života Základní podmínky pro ţivot se uplatňují současně, přičemţ faktor, který je v minimu, je limitující. Ekologická valence (tolerance) = rozmezí podmínek (mezi minimem a maximem), v nichţ je organismus schopen ještě existovat říční) Ţivotní optimum = soubor podmínek, které zaručují nejlepší přeţívání organismů Druhy s úzkou ekologickou valencí mohou slouţit jako indikátory kvality prostředí (rak Druhy se širokou ekologickou valencí se mohou vyskytovat v prostředích s odlišnými podmínkami a jsou značně adaptabilní (snadno se přizpůsobují, např. smrk ztepilý). Obrázek č.1 : Ekologická valence

46 Abiotické podmínky života (vlivy neživé přírody - fyzikální, chemické) nm) Sluneční záření ( Rozdělení podle spektrálního sloţení slunečního záření : Ultrafialové (UV) záření ( nm), pohlcováno vrstvou ozónu v horních vrstvách atmosféry, ve větších dávkách je ţivotu nebezpečné (rakovina kůţe), v malých dávkách podporuje v lidském těle tvorbu vitamínu D. Viditelné záření = světlo ( nm), zdroj energie pro fotosyntézu, při které zelené rostliny přeměňují neústrojné látky (vodu a oxid uhličitý) na ústrojné látky (glukózu) a do ovzduší uvolňují kyslík. Fotosyntéza probíhá na chloroplastech prostřednictvím chlorofylu. V souvislosti se světlem se u organismů vyvinula schopnost vidění. Délka dne ovlivňuje i přílet a odlet ptáků, rozkvétání rostlin, některé organismy se orientují podle směru dopadajících paprsků (včely). Infračervené záření (nad 750 nm) zdroj tepla. Teplota Optimální teplota pro většinu organismů se pohybuje v rozmezí 15 C aţ 30 oc Extrémní minima tučňáci přeţijí - 50 C, sobi 60 oc Extrémní maxima termofilní bakterie kolem 100 C, sinice 85 oc Sýkora koňadra snáší velké výkyvy teploty prostředí. Někteří ţivočichové upadají na zimu do spánku = hibernace (jeţek, netopýři ) V teplejších oblastech jsou ţivočichové téhoţ druhu tmavší a mají menší tělo. Voda Základní podmínka ţivota, ostatně ţivot vznikl pravděpodobně v moři, je součástí těl všech organismů. Člověk 67 %, medúza 98 %. Určete, jak se přizpůsobily - suchobytné rostliny (např. kaktusy) ţivotu v polopoušti? Důleţitým faktorem je i vlhkost ovzduší. Typickým příkladem vegetace, která vyţaduje stálé deště a vysokou vzdušnou vlhkost jsou tropické deštné lesy. Jmenujte oblasti na Zemi, kde jsou rozšířeny? Ovzduší Kyslík - je nezbytný pro dýchání organismů. Dýchání = biochemická reakce, při které ze sloţitých ústrojných látek (glukóza), vznikají jednoduché látky (voda,oxid uhličitý) a uvolňuje se energie potřebná ke všem ţivotním dějům. Probíhá na mitochondriích a je opakem fotosyntézy. Ve vodě se obsah kyslíku sniţuje se zvyšující se teplotou (limitující např. pro pstruhy)

47 Oxid uhličitý - nutný pro fotosyntézu, uvolňuje se při dýchání. Jeho mnoţství stoupá vlivem spalovacích procesů. Fotosyntéza = biochemická reakce (přeměna neústrojných látek na ústrojné prostřednictvím světla a chlorofylu) Biotické podmínky (vlivy živé přírody - vztahy mezi populacemi) Populace = soubor jedinců stejného druhu, kteří ţijí v určitém místě v určitém čase (např. populace jelena bílého v Ţehušické oboře v roce 1958). Hustota populace u malých organismů je velmi vysoká (roztoči v koberci), u velkých organismů malá, např. šelmy. Kaţdá populace zaujímá v prostředí specifickou niku (nároky na prostředí, vztahy k ostatním druhům). prostorová nika = místo vhodné k obsazení určitým organismem potravní nika = zdroje potravy pro určitý organismus Např. výr a jestřáb zaujímají stejnou ekologickou niku, tj. les, loví i stejnou potravu, ale jiná je doba lovu. Vztahy mezi populacemi pozitivní = kladné (vzájemně výhodné vztahy) negativní = záporné (populace si škodí) neutrální neovlivňují se Pozitivní vztahy mezi populacemi Protokooperace = volná, vzájemně prospěšná spolupráce Vztah opylovačů a kvetoucích rostlin Komenzalismus = souţití je výhodné pro jeden druh, druhý není poškozen Vzájemný vztah hyen a lvů Mutualismus = oboustranně výhodné souţití, snadnější získávání potravy, lepší růst a přeţívání populace Souţití mravenců a mšic, rak poustevnický a sasanka plášťová Symbióza = pevné souţití, populace nemohou ţít samostatně, jsou na sobě závislé Lišejníky = podvojné organismy, sloţené z hub a řas (houbová vlákna nasávají vodu a ţiviny, řasa provádí fotosyntézu) Prvoci ţijící v bachoru přeţvýkavců, kde rozkládají celulózu. Mykorrhiza = souţití houbových vláken z kořeny některých dřevin (křemenáč osikový) Negativní vztah mezi populacemi Jedna populace ţije na úkor druhé. Konkurence (kompetice) = jedinci stejného druhu nebo různých druhů soupeří o prostor, světlo, potravu, vodu, úkryty apod

48 Konkurují si např. stromy v lese, jeleni bojují o partnera za účelem rozmnoţování, pěvci obhajují své teritorium hlasitým zpěvem. Akát vylučuje svými kořeny do půdy jedovaté látky, a tak výrazně omezuje růst ostatních stromů. Uspěje většinou jedinec lépe vybavený, silnější, schopnější a přizpůsobivější. Predace = vztah dravce a kořisti Praví predátoři dravci, šelmy, napadají a zabíjejí svou kořist Býloţravci (spásači) se ţiví částmi rostlin a nemusí příliš ohrozit jejich ţivotaschopnost. Ochrana organismů před predátory ostnité výrůstky, trny, produkce odpuzujících látek (česnek). Mimikry = ochranné zbarvení (moucha pestřenka svým zbarvením připomíná vosu) Parazitismus = cizopasník ţije na úkor hostitele Endoparazité ţijí uvnitř těla hostitele (tasemnice, škrkavka, trypanozoma spavičná) Ektoparazité na povrchu (blecha, klíště, veš) Řada parazitů sajících krev, můţe přenášet nebezpečné infekce (blecha mor, klíště zánět mozkových blan a borreliózu). Společenstvo (biocenóza) = soubor populací různých druhů rostlin, ţivočichů, mikroorganismů a hub ţijících na určitém biotopu. Biotop = soubor veškerých neţivých (abiotických) a ţivých (biotických) činitelů, které ve vzájemném působení vytvářejí určité ţivotní prostředí určitého jedince, populace, společenstva a vztahuje se vţdy ke konkrétnímu druhu či společenstvu. Např. biotopem blatouchu bahenního jsou prameniště potoků, charakteristické podmínky splňuje biotop listnatého lesa. Ekosystém Ekosystém = přírodní celek zahrnující všechny organismy na určitém území (společenstvo) ve vzájemných vztazích s fyzikálními a geochemickými činiteli prostředí. Ekosystém je základní stavební a funkční jednotkou přírody ( les, jezero, louka ) Rozdělení organismů v ekosystému podle způsobu výţivy: producenti autotrorofní organismy (zelené rostliny), provádějí fotosyntézu jako potravu přijímají neústrojné látky a nově vytvářejí organickou hmotu s vyuţitím světelné energie konzumenti heterotrofní organismy (ţivočichové, houby, nezelené rostliny), jako potravu přijímají energeticky bohaté ústrojné látky, podle pořadí v potravní pyramidě se klasifikují do řádů konzumenti 1.řádu = býloţravci konzumenti 2. řádu = všeţravci, masoţravci konzumenti 3. řádu = další masoţravci, atd. reducenti (rozkládači) rozkládají organické látky odumřelých těl organismů aţ na neústrojné látky (mineralizace), houby, larvy hmyzu, mikroorganismy, bakterie

49 Potravní řetězce spojení organismů na základě potravních vztahů Pastevně kořistnický řetězec začíná u zelených rostlin P K1 K2 K3 P = producent zelí K1 = konzument 1. řádu housenka běláska zelného K2 = konzument 2. řádu sýkora K3 = konzument 3. řádu - káně Obecně býloţravé larvy hmyzu, dravý hmyz, pěvci, drobnější dravci, velcí dravci a šelmy Uvaţujeme vţdy o konkrétních potravních vztazích, uveďte další příklady? Rozkladné řetězce začínají od odpadů a zbytků rostlinných a ţivočišných těl Způsobují postupný rozklad organické hmoty přes tvorbu humusu aţ po jeho mineralizaci (saprofytní hmyz, houby, baktérie). Potravní pyramida Jestliţe se do prostředí dostane škodlivá látka, koncentruje se u organismů na vrcholu potravní pyramidy (příčina úhynu)

50 Rozdělení ekosystémů: Přirozené (přírodní) vliv člověka je minimální, málo patrný (horské lesy a louky, mokřady). Jsou schopné autoregulace. Udrţuje se zde dynamická rovnováha, stabilita a druhová rozmanitost, při částečném narušení je moţná obnova. Velmi vzácné ekosystémy nutná ochrana. Umělé velký vliv lidské činnosti, nejsou schopné autoregulace (pole, vinice, parky a zahrady). Člověk musí vkládat dodatkovou energii (obdělávání, hnojiva, postřiky, závlahy) Nadměrné hnojení můţe dočasně zvýšit výnosy, ale za cenu poškození nebo dokonce zhroucení ekosystémů. Jsou druhově chudé, tvoří je často monokultury (smrkový les, lány obilí). Jsou nestabilní a náchylné k přemnoţení škůdců a působení povětrnostních vlivů (kůrovcové kalamity, větrné vývraty). Ekosystémy naší republiky - pás opadavých listnatých lesů Naši předkové vysazovali smrkové monokultury (rychlý zdroj dřeva), které jsou poškozovány námrazou, vichřicemi, kůrovcem a imisemi. Pestrá mozaika ekosystémů (doubravy, bučiny, smrčiny, bory, porosty kleče, roklinové lesy, luţní lesy, skalní stepi, rašeliniště, pole, louky, pastviny, sady, vinice, chmelnice, vodní ekosystémy potoky, řeky, rybníky, přehradní nádrţe). Typy krajiny přírodní - přirozená krajina bez vlivu člověka Amazonie, Antarktida kulturní krajina u nás např. Českomoravská vrchovina, podhůří Šumavy narušená (degradovaná) krajina intenzivní zemědělství, hustá síť komunikací, v blízkosti lidských sídel zpustošená (devastovaná) krajina těţba surovin, průmysl, regulovaná koryta řek, rumiště, kontaminace škodlivinami, Podkrušnohoří

51 Negativní jevy v životním prostředí Environmentalistika = nový vědní obor, který se zabývá problematikou ţivotního prostředí v celé jeho šíři. Z praktického hlediska označujeme ţivotní prostředí člověka jako pracovní, obytné nebo rekreační. Naše nároky jsou odlišné, např. co při práci tolerujeme, nám v bytě nebo na rekreaci silně znepříjemňuje ţivot. Z hlediska podílu urbanizace můţeme mluvit o venkovském nebo městském prostředí. Příčiny změn v ţivotním prostředí: překotný rozvoj výroby a spotřeby převaţují snahy podmaňovat si přírodu nad její ochranou exponenciální růst lidské populace nerovnoměrnost vývoje (narůstají rozdíly mezi bohatým severem a chudým jihem) chování lidí a konzumní způsob jejich ţivota boj o zdroje surovin problém války a míru obrovský a rychlý rozvoj energetiky, průmyslu a dopravy mechanizace a rostoucí chemizace v zemědělství, lesním a vodním hospodářství hromadění odpadů plýtvání materiály a energií přechod k městskému způsobu ţivota rozvoj cestování a rekreace Chemizace = stále rostoucí vyuţívání výrobků chemického průmyslu a chemických postupů ve všech oblastech národního hospodářství, ve vědě a v kaţdodenním ţivotě občanů. Chemizaci však nemůţeme jednostranně chápat jako negativní jev, protoţe obrovské mnoţství výrobků chemického průmyslu stojí na straně člověka. Negativně na přírodu působí neodpovědnost a neznalost jeho zacházení s chemickými látkami a výrobky. Pomoc při odstraňování ekologických zátěţí zase řeší především chemici. Nadměrné a nesprávné pouţívání chemických látek můţe výrazně zatěţovat ţivotní prostředí. Některé látky nebo jejich rozpadové produkty (rezidua) se mohou dostat do potravních řetězců, do vody, půdy a ohroţovat ţivot organismů. Často se hromadí jako nerozloţitelné odpady, neboť v přírodě zatím neexistují jejich rozkladači. Současná chemie proto usiluje o výrobu snadno rozloţitelných látek a rozvoji bezodpadových technologií. Příklady špatně odbouratelných látek : DDT pesticid - insekticid, prostředek proti hmyzu, hojně pouţívaný i proti komárům v 60.letech, hubí i ostatní organismy, ovlivňuje metabolismus fosforu, kumulace v organismech byla příčinou úhynu především dravých ptáků

52 Tenzidy aktivní část detergentů, sniţují povrchové napětí vody, jedovaté pro vodní organismy, odmašťují peří vodních ptáků PCB (polychlorované bifenyly) přísady do nátěrových hmot, hydraulických kapalin, mazadel, hromadí se v tukové tkáni, kravském mléce, u člověka vyvolávají poruchy imunity a jsou rakovinotvorné. S výrobou těchto látek se začalo v roce 1929 v USA, v roce 1968 byly příčinou hromadných úmrtí v Japonsku a od této události se začaly v prostředí sledovat. Postupně byla jejich výroba omezena, ale jejich zbytky (rezidua) přetrvávají v tukové tkáni i desítky let. U nás se tyto látky monitorují, protoţe patří do skupiny přípravků podezřelých z karcinogenity. Těţké kovy z průmyslových odpadů, koncentrují se v těle především mořských ryb Ohrožování složek biosféry Emise = různé látky, které se vypouštějí do ovzduší pevné (prach, popílek, saze) kapalné (aerosoly) plynné (oxid siřičitý, uhelnatý, uhličitý, sloučeniny fluoru, chlóru, dusíku ) Imise = zreagované emise (látky spolu navzájem reagují, reagují i s vodní parou za působnosti elektrických výbojů a slunečního záření) Imise působí na prostředí nejčastěji ve formě sráţek = kyselé deště (oxid siřičitý reaguje s kyslíkem a vodou za vzniku zředěné kyseliny sírové ph sráţek = 3) Působení škodlivin v ovzduší

53 Následky : odumírání lesů (jehličnaté lesy jsou více ohroţeny, listnaté se kaţdoročně škodlivin zbavují) sniţování odolnosti rostlin vůči chorobám a škůdcům zvyšování kyselosti půd sniţování výnosů, dochází k vyluhování hliníku vymírání ţivota ve vodních nádrţích dálkový přenos (jezera ve Skandinávii poškozují středoevropské imise) poškozování lidského zdraví dýchací problémy, sniţování imunity urychlení koroze různých materiálů a konstrukcí poškozování fasád především historických budov chátrají podstatně rychleji, neţ za uplynulá staletí Smog (z ang. smoke a fog kouř a mlha) = směs pevných, kapalných a plynných částic rozptýlených ve vzduchu Typy smogu podle sloţení : Zimní (londýnský, redukční) smog označení podle situací v Londýně v 18. a 19. století, vzniká za mlhy, při spalování pevných paliv s vysokým obsahem síry, obsahuje hlavně oxid siřičitý, saze, popílek Letní (losangelský, oxidační) smog vzniká při slunečním svitu, kdy na výfukové plyny z automobilů působí UV záření, obsahuje především oxidy dusíku, oxid uhelnatý peroxidy, ozón a uhlovodíky Inverze = obrácené rozvrstvení teplých a studených vrstev vzduchu zhoršené rozptylové podmínky škodlivin v ovzduší, pravidelné na podzim a v zimě v údolních oblastech, u nás především v Podkrušnohoří Skleníkový jev - přirozený jev, kdy tzv. skleníkové plyny zadrţují tepelné záření v atmosféře. V posledních letech se výrazně zvýšilo mnoţství spalovacích procesů, zvyšuje se koncentrace oxidu uhličitého, hlavního skleníkového plynu v ovzduší. Dochází k oteplování povrchu Země, dochází k tání ledovců, coţ se můţe projevit i změnami klimatu. Ozonová vrstva - v horních vrstvách atmosféry pohlcuje ozón UV záření a sniţuje jejich škodlivý dopad na ţivé organismy. Velkým nebezpečím je narušování ozonové vrstvy (ozonové díry). a sniţování jeho koncentrace Rozklad ozónu způsobují především freony (fluoro-chlorované uhlovodíky), do ovzduší se dostávaly ze sprejů, pouţívají se v chladničkách, při výrobě plastů apod. Freony jsou přitom látky velice stabilní, nehořlavé, nejedovaté, a právě proto mohou řadu let stoupat atmosférou. Nebezpečí těchto látek právě spočívá v jejich stálosti. S jejich výrobou se začalo v první polovině 20. století v USA a pouţívaly se jako hnací plyny ve sprejích, v chladící technice i při výrobě pěnových plastů. Jejich účinek na atmosféru se projevil aţ po dlouhé době jejich pouţívání (freony, které dnes narušují ozonosféru mohly být vypuštěny před desítkami let). Lidstvo si tedy musí uvědomit, ţe zdánlivě neškodné látky, které v současnosti vyuţívá, mohou ve vzdálené budoucnosti poškozovat ţivotní prostředí. V roce 1989 vstoupil platnost Montreálský protokol, který obsahuje pravidla pro řešení globálního problému, jímţ je porušení ozonové vrstvy zvýšenou koncentrací halogenderivátů ve stratosféře. ČSFR se k protokolu přihlásila v roce 1990, ČR pak v roce Z výroby a

54 pouţívání se, v duchu Protokolu a jeho pozdějších dodatků, vylučují tzv. tvrdé freony (chlorfluoruhlovodíky, halony, tetrachlormethan a methylchloroform). Neúplně halogenované měkké freony se zatím, ještě jako méně škodlivé, pouţívají. Výfukové plyny - koncentrace v ovzduší s nárůstem dopravy výrazně stoupá. Oxidy dusíku a oxid uhelnatý jsou jedovaté pro člověka, váţí se na hemoglobin (červené krevní barvivo) lépe neţ kyslík a mohou tak způsobit otravu. Problém olova pouze zdánlivě vyřešila jeho náhrada jinými aditivy (budoucnost?). Ve výfukových plynech automobilů je obsaţen prokazatelný karcinogen benzo(a)pyren, který je obsaţen i v cigaretovém kouři. Předpokládá se, ţe se v organismu přemění na epoxidy, které snadno reagují s DNA, a tím negativně ovlivňují její biologickou funkci nositelky genetických informací. Pevné emise - vznikají jako popílek při spalovací procesech, prach z cementáren, vápenek, při těţbě a úpravě rud, uhlí, štěrku apod. Příčiny znečištění povrchových vod: patogenní organismy, zdrojem jsou většinou fekálie (bakterie, sinice, prvoci) nesmí byt obsaţeny v pitné vodě, nevhodné ani k závlahám, moţný přenos nákazy nejedovaté organické látky (komunální i průmyslové odpady tuky, bílkoviny, sacharidy), postupně se rozkládají, přičemţ odebírají kyslík, zapáchají zvýšený obsah ţivin (umělá hnojiva, dusičnany, fosforečnany), příčina eutrofizace = zarůstání vodní hladiny řasami, ubývání kyslíku ve vodě, hynou ţivočichové a voda se postupně stává mrtvou těţké kovy, z průmyslových odpadů (rtuť, olovo, kadmium, měď, chrom, nikl), usazují se v řekách a jezerech, mohou se kumulovat v těle ryb jedovaté organické látky (organická rozpouštědla, PCB, pesticidy, ropné látky, detergenty, fenoly, atd.), znehodnocují vodu svým zápachem či zabarvením, některé jsou podezřelé z karcenogenity kyselé deště, způsobují acidifikaci vod pramenů a jezer, vzniká nevhodné prostředí pro plankton a ryby, vlivem zvýšené kyselosti dochází k vyluhování jedovatých látek z geologického podloţí (hliník) zvyšování teploty povrchových vod, vypouštění odpadní teplé vody z různých odvětví průmyslu a energetiky, sniţuje se nasycenost vody kyslíkem, mnoţí se choroboplodné mikroorganismy (opakem je vypouštění velmi chladné vody z přehradních nádrţí spodem) mechanické nečistoty, půda odplavená erozí, průmyslové kaly, způsobují zanášení vodních toků a nádrţí uniky ropných produktů, ekologické havárie ropných tankerů, ropa vytvoří na povrchu vody souvislý film, který brání výměně plynů (úhyn ryb), znemoţňuje pohyb ptáků (slepuje peří), jeden litr ropy znehodnotí aţ milion litrů vody Podzemní vody Kvalita podzemních vod v ČR se výrazně zhoršuje. Příčinou je především vysoký obsah dusičnanů a dusitanů, které jsou velmi dobře rozpustné a snadno se vsakují

55 Tato voda je nevhodná především pro kojence a můţe vyvolat tzv. cyanózu (zmodrání). Snadnější vazba těchto látek na hemoglobin, nedostatečné zásobení těla kyslíkem. U dusitanů byla prokázána souvislost s rakovinou trávící soustavy. Naproti tomu pitná voda z veřejných vodovodů má v ČR standardní kvalitu, plně srovnatelnou s ostatními vyspělými zeměmi. Nevhodné zásahy v krajině Odvodňování (meliorace, regulace toků) Prováděny v období socialistického zemědělství se snahou vylepšit vodní reţim v krajině. Ekonomicky velmi náročné, promrhaly se miliardy korun a vodní poměry v krajině se přitom výrazně zhoršily (vysoušení mokřadů, odvodňování obrovských ploch půdy, narovnání toků řek a potoků, zasypávání slepých ramen řek). Následky zničení vodních i břehových společenstev organismů sníţení vsakování vody, úbytek podzemních vod urychlení odtoku povrchové vody (povodně na dolním toku řek) omezení samočisticí schopnosti vody ztráta schopnosti zadrţovat vodu v krajině (lokální záplavy) Degradace půdy = ztráta biologických, chemických a fyzikálních vlastností půdní eroze, rozrušování a odnos především ornice dezertifikace přeměna v poušť (nadměrná pastva, pěstování nevhodných plodin) podmáčení (nevhodné závlahy) zasolení (závlahy a odpar, nadměrné hnojení minerálními hnojivy) okyselování (kyselé deště) kontaminace půdy - chemická degradace ( těţké kovy, ropné produkty apod.) zhutňování půdy (těţká mechanizace, hnojiva) redukce druhové bohatosti (monokultury zemědělských plodin) zábor půdy (výstavba lidských sídel, komunikací, těţba surovin) Důsledky Dochází k úbytku přirozených ekosystémů, nejvíce jsou snad v současnosti ohroţeny tropické deštné lesy (do roku 1950 tvořily aţ 30% povrchu pevniny, dnes asi 6%). Špatné zacházení s půdou sniţuje její úrodnost a tím i produkci potravin (hlad a sociální problémy v rozvojových zemích) Ţivé organismy - kaţdý druh má na Zemi své místo a právo na ţivot. Škodlivé důsledky má např. nadměrný rybolov nebo bezohledný lov (velryby). Rozdělení organismů na uţitečné a škodlivé je samolibé. Člověk neví, zda některé z organismů nebude v budoucnu vyuţívat třeba v boji proti zákeřným chorobám apod. (příkladem jsou plísně jako zdroj

56 antibiotik). Úkolem lidstva je zachování podmínek, které jsou nezbytné pro ţivot ostatních organismů a ochrana ohroţených druhů. Rozsah ekologických problémů Místní (lokální) problémy určitých lokalit (měst, průmyslových podniků), černé skládky, topení pevnými palivy Oblastní (regionální) problémy větších územních celků. Oblasti ČR se silně narušeným ţivotním prostředím : Podkrušnohorská oblast (tepelné elektrárny, chemický průmysl) Středočeská oblast Praha, Neratovice, Kralupy, Mělník Plzeňská oblast (strojírenský průmysl) Východočeská oblast Pardubice, Chvaletice, Hradec Králové Ostravsko Karvinsko (těţký průmysl, hutnictví) Brněnská oblast Celosvětové (globální) postihují biosféru jako celek klimatické změny jako následek znečištění ovzduší znečišťování vod, moří a oceánů šíření pouští, sniţování úrodnosti půd zvyšování radioaktivity vymírání různých druhů organismů negativní vlivy spojené s nadměrným růstem lidské populace Chráněná území v ČR Mají význam pro zachování bohatství přírody, cenných ekosystémů i kulturních památek. Umoţňují studium přírodních zákonitostí a rozvíjejí pozitivní vztah člověka k přírodě. Rozdělení a přehled chráněných území v ČR: Velkoplošná Národní parky (NP) jsou značně rozlehlá a přírodně velice hodnotná území s přírodou velmi málo pozměněnou člověkem, mají velký krajinotvorný, klimatický a vodohospodářský význam, zásahy člověka jsou značně eliminovány. Ochrana je většinou odstupňována do 3 zón (v 1. zóně je nejpřísnější, pohyb je povolen pouze po značených stezkách, zákaz stavebních prací a intenzivního hospodaření apod.) Krkonošský národní park (1963) Národní park Šumava (1991) Národní park Podyjí (1991) Národní park České Švýcarsko (1999) Chráněné krajinné oblasti (CHKO) jsou zachovalé krajinné celky, krajinářsky působivé a atraktivní, v harmonickém souladu jsou i výsledky staleté lidské činnosti

57 Rozhodujícím hlediskem pro jejich vyhlášení je hodnota krajinářsko-estetická. V CHKO se ţije a hospodaří, ale v rozumné formě s cílem uchovat územní hodnoty. Příklady CHKO Český ráj, Kokořínsko, Český kras, Blaník, Křivoklátsko, Šumava, Jizerské hory, Luţické hory, Labské pískovce, Ţelezné hory, Ţďárské vrchy, Třeboňsko, Moravský kras, Jeseníky, Beskydy, Bílé Karpaty Maloplošná Národní přírodní rezervace menší území se zvláště cennými ekosystémy, na jejich území je vyloučena jakákoliv lidská činnost, jsou určeny k vědeckému vyuţívání. Příklady : Boubínský prales, Lednické rybníky, Černé a Čertovo jezero. Přírodní rezervace mají význam lokální, řídí se podobným reţimem jako předchozí. Příklad : Prachovské skály Národní přírodní památka přírodní útvary menší rozlohy, spoluutvářená i člověkem, geologické útvary, naleziště nerostů, vzácných druhů rostlin a ţivočichů. Příklad : Babiččino údolí Přírodní památky přírodní útvar oblastního významu Příklad : Zbyslavská mozaika Biosférické rezervace UNESCO = celosvětová síť velkoplošných chráněných území, slouţí především k monitorování vlivů člověka na biosféru Příklady : Křivoklátsko, Třeboňsko, Pálava, Šumava, Krkonoše, Bílé Karpaty Ochrana druhů ohroţené druhy jsou uváděny v tzv. Červených knihách Příklady silně ohroţených druhů v ČR: Rostliny leknín bílý, koniklec luční, rosnatka okrouhlolistá, lilie cibulkonosná Ţivočichové mlok skvrnitý, slepýš křehký, skokan zelený, křepelka polní, vydra říční, netopýr velký, škeble rybničná, martináč hrušňový, tesařík obrovský

58 V ČR má územní ochrana dlouholetou tradici. První dvě rezervace jako druhé nejstarší v Evropě - byly zřízeny jiţ v roce 1838 (Ţofínský prales a Hojná Voda v Novohradských horách). Nejstarším chráněným velkoplošným územím ve světě je Yellowstonský národní park v USA, zaloţený v roce Trvale udržitelný rozvoj lidské společnosti Vědci, politikové i veřejnost v rozvinutých státech světa si uvědomují, ţe vysoká ţivotní úroveň jejich obyvatelstva nemůţe být zaloţena na stále se zvyšující spotřebě přírodních zdrojů a energie za cenu poškozování ţivotního prostředí. Na poškozování přírody reaguje lidská populace nutností ochrany krajiny a ţivotního prostředí před negativními vlivy vlastní činnosti. Kvalitu ţivotního prostředí je nutno udrţovat tak, aby vyhovovala nejen naší generaci, ale i budoucímu ţivotu na Zemi. Pod vlivem takto chápané ochrany ţivotního prostředí vypracovaly nejvýznamnější světové organizace na ochranu přírody program nazvaný Pečujeme o Zemi. Strategie přeţití. Navrhuje nové zásady hospodářského rozvoje lidstva : Trvale udrţitelný rozvoj. Program trvale udrţitelného rozvoje charakterizovala Světová komise pro ţivotní prostředí jako rozvoj, který uspokojuje potřeby současné generace, aniţ by ohroţoval schopnost příštích generací uspokojovat jejich vlastní potřeby. V roce 1992 na konferenci v brazilském Rio de Janeiru, byl tento program přijat jako základ současné mezinárodní ekologické politiky. Udrţitelný rozvoj společnosti také předpokládá postupné sniţování nerovnoměrného ekonomického vývoje mezi bohatými a chudými zeměmi, při respektování kulturní a národní různorodosti. Cesty vedoucí k trvale udrţitelnému rozvoji : omezení čerpání nových surovin recyklace zvyšování účinnosti energetických a průmyslových technologií předání nových technologií rozvojovým zemím vyuţívání nových perspektivních materiálů, méně škodlivých, snadno rozloţitelných vyšší vyuţívání hromadné dopravy na úkor osobní plánované rodičovství v rozvojových zemích zvýšení toku informací na úkor toku látek a energie omezení konzumního způsobu ţivota, předmětů na jedno pouţití, minimalizace plýtvání potravinami, ekologická výchova, osvěta, vzdělanost lidstva Začít musí kaţdý u sebe. Co tedy můţe kaţdý udělat pro ţivotní prostředí (ekologické desatero) : 1. Váţit si ţivota, ctít zákony, chránit přírodu 2. Učit se chápat přírodu, uvědomit si své místo v biosféře, vnímat její hodnotu a krásu 3. Nekupovat a nepouţívat výrobky škodlivé ţivotnímu prostředí 4. Šetřit suroviny, třídit odpady 5. Chránit své zdraví a zdraví ostatních

59 6. Šetřit s vodou a energií 7. Udrţovat pořádek a čistotu, aktivně pečovat o prostředí, v němţ ţijeme 8. Být ohleduplní a citliví k ostatním lidem a také ke zvířatům a rostlinám v okolí 9. Vyţadovat dodrţování a respektování zákonů a zásad pro ochranu a rozvoj přírody 10. O správnosti všech zásad ochrany přírody a rozvoje ţivotního prostředí přesvědčovat co nejvíce lidí ve svém okolí Nástroje společnosti k ochraně prostředí Právní normy Zákon o ţivotním prostředí (č. 17/1992 Sb.) určuje zásady ochrany ţivotního prostředí, povinnosti právnických osob i jednotlivých občanů ve vztahu k ţivotnímu prostředí Zákon o ochraně přírody a krajiny (č. 114/1992 Sb.) vymezuje ochranu chráněných území, chráněné druhy organismů Zákon o posuzování vlivů na ţivotní prostředí (č. 218/1992 Sb.) prevence negativních vlivů na prostředí, posuzuje vliv nových technologií, staveb na ţivotní prostředí Speciální zákony zahrnují i ochranu jednotlivých částí přírody Zákon o ovzduší, Zákon o odpadech, Zákon vodách, Freonový zákon a určují správu a dozor v oblasti ţivotního prostředí V návaznosti na tyto zákony je vydávána řada vyhlášek, které stanovují např. emisní limity, stanovují poplatky a pokuty. Zákony přijímá Parlament ČR. Občané je mohou ovlivňovat prostřednictvím volených poslanců. Ekonomické nástroje niţší daně a cla za zboţí a sluţby příznivé pro ţivotní prostředí půjčky s nízkými úroky pro ekologické technologie dotace hromadné dopravě finanční podpora recyklačních programů granty pro vědecká pracoviště podpora ozdravných pobytů - školy v přírodě, akce neziskových organizací postihy za zhoršování prostředí pokuty platby poplatky např. za odběr vody, zábor půdy Státní správa a samospráva Ministerstvo ţivotního prostředí od roku 1990 koordinující role, připravuje státní politiku ţivotního prostředí a mezinárodní spolupráci K dalším institucím patří : Česká inspekce ţivotního prostředí, Státní fond ţivotního prostředí, Územní odbory, Stráţ přírody

60 Instituce, které se zabývají výzkumem a stavem ţivotního prostředí (Český ekologický ústav, Český hydrometeorologický ústav, Český geologický ústav ) Nevládní organizace ekologická hnutí, aktivně prosazují dílčí cíle (Děti Země, Duha, Brontosaurus, Greenpeace) 2000 Společné programy zaměřené na ţivotní prostředí Člověk a biosféra program UNESCO, vyhlašování biosférických rezervací, Natura Dohody a úmluvy na mezinárodní úrovni dohody o ochraně rostlin a ţivočichů, ochraně ozonové vrstvy, o obchodu s ohroţenými druhy, o sniţování fosfátů v pracích prostředcích apod. Pouţitá a doporučená literatura: Beneš, B. a kol. : Ţivotní prostředí České republiky. Academia, Praha, 1990 Braniš, M. : Základy ekologie a ochrany ţivotního prostředí. Informatorium, spol. s.r.o., Praha, 1992 Činčera,J a kol.: Hry a výchova k trvale udrţitelnému rozvoji, Brontosaurus Praha 7, Praha 1996 Dolný, A. : Ekologie 1. Přírodovědecká fakulta OSU, Ostrava, 2003 Drábek, K.: Naučné stezky a trasy, Brno, Dokořán 2005 Riedl, K. : Chráněná území v České republice. Informatorium, Praha, 1991 Herink, J. : Lidé a příroda. Nakladatelství České geografické společnosti,s.r.o., Praha, 2001 Kislinger, F. a kol. : Biologie IV. Gymnázium Klatovy, Typos, Klatovy, 1994 Kvasničková, D. : Základy ekologie. Fortuna, Praha, 1997 Metodický pokyn MŠMT k zajištění environmentálního vzdělávání, výchovy a osvěty, č. j / , Praha 2008 Pekárek, M. a kol. : Zákon o ochraně přírody a krajiny (komentář). Iuridica Brunensia, Brno,

61 VII. Provádění výchovy ke zdraví TOM 3103 Rejnoci Vrdy Úvod Podpora zdraví je spojena se zdravotní výchovou, která je povaţována za nejefektivnější preventivní metodu. Cílem zdravotní výchovy je pozitivně ovlivňovat chování lidí k udrţení a osvojení správných zdravotních návyků a zdravého způsobu ţivota. Výchova ke zdraví zahrnuje činnosti, jejichţ cílem je zvýšit zdravotní uvědomění obyvatel, rozšířit znalosti o faktorech, které ovlivňují zdravotní stav, naučit lidi ţít zdravějším ţivotním stylem, o své zdraví pečovat a být za něj zodpovědní. Dalším důleţitým úkolem výchovy ke zdraví je poskytnutí informací o tom, jak správně poskytnout první pomoc. Zásady výchovy ke zdraví Efektivnost výchovy ke zdraví je podmíněna splněním hlavních zásad při jejím působení. Činnost musí být: Soustavná, systematická a komplexní Cílená vzhledem k věku, vzdělání a konkrétním problémům jedince v oblasti zdravotní, psychické, společenské a sociální Aktualizovaná nejnovějšími poznatky z oblasti vědy a výzkumu Respektující ţivotní prostředí Zaloţená na osobní zainteresovanosti jedince Výchova ke zdraví se zaměřuje na: Jednotlivce zdravé, nemocné, ohroţené Skupiny obyvatelstva s ohledem na věk a onemocnění Komunitu - školy, města Celou populaci Člověk a prostředí Působení faktorů prostředí na člověka Lidský organismus je v neustálé interakci s prostředím, které aktivně od počátku své existence přizpůsobuje svým potřebám. Prostředí působí na rozvoj nebo potlačení dědičných vloh, ovlivňuje tělesnou i duševní stránku člověka. Rozdělení vlivů prostředí na zdraví člověka fyzikální hluk, vibrace, různé druhy záření, vlhkost, tlak chemické ţíraviny, jedy, dráţdivé látky biologické mikrobi, viry, paraziti, zeleň ţivotospráva strava, alkohol, kouření, drogy společenské sociální zabezpečení, rodina, školní a pracovní kolektiv, umění, kultura Člověk se změnám prostředí stále přizpůsobuje adaptuje

62 Adaptační meze ovlivňuje: Celkový stav organismu - aktuální zdravotní situace, věk, způsob výţivy, pohlaví (např. pacienti se srdečními chorobami hůře snáší znečištění ovzduší, ţeny hůře snášejí otřesy působící na celé tělo) Doba, ve které faktor působí (dusičnany v potravě jsou velmi nebezpečné pro kojence, k poškození plodu dochází na počátku gravidity) Druh činnosti (fyzická práce sniţuje rušivý účinek hluku a sniţuje nároky na teplotu prostředí) Tolerance organismu k danému faktoru (lidé ţijících ve velehorách snáší vyšší dávky radiace) Zdraví - nemoc Zdraví Zdraví je stav, kdy je zajištěna rovnováha vnitřního prostředí organismu s vnějším okolním prostředím. Je to stav celkové tělesné, duševní a sociální pohody, kdy je člověk prospěšný sobě i svému okolí. Pojem zdraví obsahuje tři sloţky: Nemoc Tělesnou a psychosociální integritu Nenarušenost ţivotních funkcí a společenských rolí Adaptabilitu ve smyslu fyziologické a sociologické homeostázy Nemoc je stav, kdy je z různých příčin porušena rovnováha mezi organismem a prostředím, coţ se projevuje různými poruchami fungování organismu. Etiologie = nauka o příčinách nemoci Patogeneze se zabývá mechanismem vzniku chorobných změn a jejich vývojem Patogenní faktory zevního prostředí Fyzikální faktory nepříznivý vliv pohybu (kinetózy u řidičů z povolání, imobilizační syndrom u leţících) sluneční svit, vysoká teplota (úpal, úţeh) nízký atmosférický tlak (vysokohorská nemoc u horolezců) zásah elektrickým proudem (fibrilace srdečních komor) Chemické faktory znečištění ovzduší (dýchací potíţe, alergie) chemické přísady v potravinách (rakovina) alkohol, drogy (jaterní cirhóza) Biologické patogeny (viry, baktérie, paraziti, houby, ţivočišné jedy) Viry nebuněčné organismy, neschopné se samostatně rozmnoţovat. K rozmnoţování vyuţívají genetický aparát hostitelské buňky. Virové nemoci zvířat vzteklina, slintavka, kulhavka, myxomatóza

63 Virové nemoci člověka chřipka, rýma, zarděnky, plané neštovice, dětská obrna, virový zánět jater (ţloutenka), mononukleóza, AIDS Baktérie Prvobuněčné organismy, v ekosystému plní významnou funkci rozkradačů, člověkem jsou vyuţívány kvasné procesy (alkoholové, mléčné kvašení). Patogenní bakterie způsobují nemoci Cesty nákazy - infekce Paraziti Houby vzduchem - kapénková infekce (angína, spála, zápal plic, tuberkulóza) potravou, vodou - alimentární cesta (salmonelóza, tyfus) otevřenými ranami (tetanus) pohlavním stykem (kapavka, syfilis) prvoci (malárie, spavá nemoc) ploštěnci (tasemnice, motolice) hlísti (škrkavka, roup, svalovec) roztoči (klíšťová encefalitida) dermatomykózy (plísňové onemocnění kůţe) houbové jedy (aflatoxin) Psychosociální faktory (rasová nebo etnická příslušnost, hustota obyvatel, zaměstnání, způsob ţivota) Mohou být příčinou duševních chorob: neurózy lehčí poruchy nervové činnosti (fobie, deprese, hysterické záchvaty, hypochondrie) psychózy - závaţné poruchy v chování, změna vztahu k okolí i k sobě samému (schizofrenie - rozštěpení osobnosti, paranoia vidiny, maniodepresivní psychóza - střídavé projevy deprese a činorodosti) psychosomatické choroby (ţaludeční vředy, vysoký krevní tlak, astma) somatické funkční poruchy - potíţe bez chorobného nálezu na vnitřních orgánech (ţaludeční neuróza, neurocirkulační astenie, mentální anorexie) Genetické faktory Lidská populace je vystavena ve větší nebo menší míře obecným rizikům určitých onemocnění, nemoc však propukne pouze u těch, kteří mají k těmto chorobám individuální, geneticky určenou (determinovanou) náchylnost. Někteří jedinci v populaci jsou např. vybaveni ochranným genem proti ateroskleróze a tím je u nich výrazně sníţeno riziko vzniku infarktu. Některé další nemoci (rakovina, hypertenze, chronická dušnost) jsou výrazně ovlivněny dědičností. Poruchy imunity Imunita obrana organismu proti infekci

64 Nespecifická vrozená, přirozená odolnost, je nezávislá na předchozím kontaktu s cizorodým matriálem Specifická získaná během ţivota, vznik specifických protilátek (imunoglobulíny) Imunodeficity AIDS (acguired immunodeficiency syndrome = získaný syndrom selhání imunity) Má virový původ (HIV) a velmi špatnou prognózu (nevyléčitelný). Zdravotní problémy, které se mohou vyskytovat u dětí Diabetes mellitus I. typu Diabetes mellitus (cukrovka) je onemocnění vyskytující se pouze u dětí, při kterém organismus není schopen udrţet koncentraci krevního cukru (glukózy) v krvi v normálních mezích (3,5-6,0 mmol/l). U diabetes mellitus I. Typu organismus postupně ztrácí schopnost produkovat inzulín. Podstatou této ztráty je pravděpodobně autoimunitní zánět vedoucí k destrukci buněk produkujících inzulín. Jedinou moţnou léčbou tohoto onemocnění je dodávat tělu inzulín. Příznaky diabetu u dětí se mohou projevit například podráţděností, zvýšenou ţíznivostí, zvracením, u malých dětí pomočováním, tělesnou slabostí, silnými pocity chladu a hubnutím. Důleţité pro tyto děti je dodrţování speciálně upraveného jídelníčku a co nejmenší vystavení stresovým situacím. Celiakie Celiakie je přecitlivělost vůči lepku (glutenové frakci), který je přítomen v pšenici a ţitě, méně pak v ječmeni a ovsu, špaldě a prosu. V důsledku této přecitlivělosti dochází k poškození tenkého střeva a k malabsorbci ţivin. Důleţité je dodrţování přísné bezlepkové diety. Především u dětí se můţe objevit nesnášenlivost bílkovin kravského mléka. Bylo zjištěno, ţe svým sloţením se nejvíce blíţí lidskému mléku např. mléko kozí. Atopický ekzém Atopický ekzém je velmi častým onemocněním. Nemoc se obvykle objevuje u dětí, jejichţ rodiče sami trpí alergickými sennými rýmami nebo záněty spojivek. Jedná se o chronický, silně svědivý povrchní zánět kůţe s různým průběhem. Atopická dermatitida mladistvých se projevuje symetrickou vyráţkou na obličeji, zádech, loktech a pod kolenním kloubem (suchá zarudlá, zbytnělá, šupinatá a rozškrábaná kůţe, silné svědění a skvrnami). Důleţité je dítě nevystavovat stresovým situacím, které přispívají k rozvoji nemoci. Dále je nutné nevystavovat dítě extrémně vlhkému nebo suchému klimatu, vhodné je bavlněné oblečení, pobyt u moře nebo na horách. Rizikové faktory ovlivňující zdraví Stres (zátěž) Takový stav organismu, kdy přesáhnou změny v prostředí normální adaptační schopnosti organismu, organismus mobilizuje své moţnosti, vydává více energie neţ obvykle k překonání nepříznivé situace. Stres je u člověka vlivem silných emocionálních proţitků (strach, bolest, vzrušení), doprovázen zvýšenou produkcí hormonů podvěsku mozkového a nadledvinek

65 Druhy stresu: Eustres pozitivní zátěţ, která v přiměřené míře stimuluje jedince k vyšším a nebo lepším výkonům Distres nadměrná zátěţ, která můţe jedince poškodit a vyvolat onemocnění Tyto hormony vyvolávají výrazné funkční změny zrychlení srdeční činnosti a dýchání, zvýšení krevního tlaku, zvyšování hladiny krevního cukru. Smyslem těchto změn je připravit organismus na velký výdej energie (příprava zvířete k boji, útěku nebo pronásledování). Člověk ovšem ţije ve společnosti a nemůţe reagovat jako ţivočich v přírodě, a proto se tyto osvědčené reakce míjí účinkem (člověk nemůţe reagovat útěkem, bojem). Časté citové konflikty a stavy nervového napětí se u dnešního člověka podílejí na vzniku tzv. civilizačních nemocí (zvýšený krevní tlak, infarkty degenerativní cévní choroby, ţaludeční vředy). Duševní zátěţe = mentální stresy příčinou mohou být problémy v rodině, ve škole, v kolektivu, v dopravě (vznik neuróz, psychóz). Ochrana proti stresu = trénink stresové situace se opakují pravidelně a organismus je postupně zvládá, stresové odpovědi postupně slábnou a organismus se adaptuje. Příkladem je otuţování první studená koupel působí značný stres, kdyţ pravidelně opakujeme, můţeme se např. v lednu koupat (otuţilci). Zdravý pohyb a otuţování u dětí můţeme rozvíjet např. ranní rozcvičkou s cvičením a koupáním v řece (na letních vodáckých táborech). Alkohol Poţití většího mnoţství alkoholu vede k opilosti, dlouhodobé zneuţívání vede k závislosti na alkoholu (alkoholizmus). Alkoholizmus je stav, při němţ je postiţený závislý na alkoholu, a pokud jej nemá, objeví se abstinenční příznaky. Abstinenční syndrom je definován jako souhrn příznaků, které jsou důsledkem odnětí, respektive nedostatku drogy, na níţ je vytvořena závislost. Abstinenční syndrom rozlišujeme na fyzický a psychický. Psychický se projevuje neklidem, podráţděností, úzkostí, emoční labilitou, skleslostí, depresemi atd. Fyzický abstinenční syndrom se projevuje bolestí svalů, kloubů, průjmem, zvracením, slzením atd. Základním právem kaţdého člověka je právo na zdraví a na kvalitu ţivota. Ochrana a podpora zdraví a kvality ţivoty dětí a mládeţe jsou zakotveny v Úmluvě OSN o právech dítěte a jsou i součástí zdravotní politiky Světové zdravotnické organizace. Zákaz poţívání alkoholu do 18 let!! Kouření Kouření současně s alkoholem patří k nejvíce zastoupeným zlozvykům mladých lidí v dnešní době. Kouření tabáku je jedním z nejrizikovějších faktorů ţivotního stylu, protoţe je nejčastější příčinou zbytečných a předčasných onemocnění a úmrtí. Základní škodlivé součásti tabákového kouře jsou nikotin, dehty, oxid uhelnatý,amoniak, nitrosaminy, formaldehyd, kyanid a řada dalších. Mnoho z těchto látek je prudce jedovatých a rakovinotvorných. Lepší neţ odvykat kouření je vůbec s kouřením nezačít. Měli bychom proto řádně informovat děti a mládeţ o negativních následcích kouření a varovat před nimi, ale zároveň by vedoucí měli představovat vzor nekuřáckého chování. Mají li se změnit postoje ke kouření, je nutné, aby se nekuřáctví stalo pozitivní sociální normou, aby bylo moderní nekouřit

66 Drogy Od roku 1969 je dle definice Světové zdravotnické organizace za drogu povaţována jakákoliv látka (přírodní či uměle syntetizovaná, mající i nemající status léku), která po vstupu do ţivého organismu můţe pozměnit jednu nebo více jeho funkcí. Drogová závislost se nazývá toxikomanie, tj. duševní a někdy také tělesný stav vyplývající ze vzájemné interakce mezi organizmem a drogou, charakterizovaný změnami chování a jinými reakcemi, které vţdy zahrnují puzení brát drogu stále nebo opakovaně pro její účinky na psychiku, někdy také z obav před vznikem velice nepříjemných abstinenčních příznaků. Příklady skupin některých drog: Opiáty heroin, opium, kodein Stimulační drogy přírodní - kokain, crack, efedrin, kofein syntetické amfetamin, metamfetamin, pervitin kanabisové drogy a ostatní halucinogeny marihuana, hašiš Protidrogovou prevenci můţeme rozlišit na 3 druhy: Primární protidrogová prevence představuje veškeré aktivity realizované s cílem předejít problémům spojených s uţíváním drog. Sekundární protidrogová prevence představuje veškeré aktivity cíleně zaměřené na předcházení a vzniku závislosti u osob, které jiţ drogu uţívají. Terciální protidrogová prevence je zaměřena na minimalizaci škod v souvislosti s drogovou závislostí a na prevenci recidivy. Nebezpečí při pobytu v přírodě Úpal vzniká tím, ţe organismus zastaví tvorbu potu a dojde k nahromadění tepla v organismu. Úpal poznáme podle silně zarudlé hlavy, horké a suché pokoţky, nejisté chůze a velmi vysoké teploty. Postiţený můţe i upadnout do bezvědomí. Jak postupovat? postiţeného uloţíme do chládku, podepřeme horní část trupu, uvolníme oděv a přikládáme obklady namočené ve studené vodě. Úţeh vzniká přímým dopadem silného slunečního záření na nechráněnou hlavu. Znaky úţehu jsou rudá, horká hlava, chladná pokoţka, neklid, bolení hlavy, nevolnost, zvracení, závratě aţ bezvědomí. Jak postupovat? dopravíme postiţeného do chládku, hlavu podepřeme a ochlazujeme mokrými obklady. Prevence v horkém počasí nutná pokrývka hlavy!!! Bodnutí hmyzem- komáří a vosí bodnutí působí silné svědění, zarudnutí a opuchnutí v místě bodnutí. Jak postupovat? Zmírnění lze dosáhnout chladivými obklady ze studené vody nebo octanu hlinitého, svědění odstraní přípravky s antihistaminiky, které se nanášejí na kůţi. Při bodnutí včely a sršně postupujeme stejně jako při komářím a vosím bodnutí s tím, ţe musíme vyndat ţihadlo. Pokud je bodnutím zasaţena dutina ústní, ihned ošetříme postiţenému místo ledem a přikládáme studené obklady okolo krku. Pokud je postiţený alergický nebo nemůţe-li dýchat, voláme okamţitě lékařskou pomoc!! Anafylaktický šok = prudká reakce, která vzniká při proniknutí cizorodé látky přímo do krevního oběhu (včelí, vosí bodnutí). Vedle místní reakce (otoku) dochází k dušnosti, sníţení krevního tlaku, změnám pulzu, neklidu. Alergie Reakce organismu na cizorodý materiál (alergen) tvorbou imonoglobulínů E, histaminů

67 Nemoci způsobené alergií atopická onemocnění atopická (alergická) rýma, pylová rýma atopické bronchiální (průduškové) astma atopická dermatitida kopřivka přecitlivělost na některé sloţky potravy (průjmy, zvracení) Lymská borelióza - nemoc, která je způsobena bakteriemi (borreliemi), které jsou přenášeny klíšťaty. Zhruba týden po štípnutí klíštětem, které ani nemusí být zaznamenáno, se rozšíří kolem místa kousnutí kruhová, zarudlá a svědivá vyráţka. Můţe se přidat i horečka a bolest v údech. Za dva aţ šest týdnů je postiţený suţován bolestmi nervů, mohou být porušeny smysly jako sluch nebo chuť a velmi často dochází k ochrnutí svalstva poloviny obličeje. Pokud není choroba včas rozpoznána a léčena, mohou zůstat trvalé škody na srdci a kloubech. Jak se chránit? Jelikoţ neexistuje ţádné očkování, jediná prevence spočívá v dobrém oblečení na procházky a pouţití repelentů, které neumoţní klíšťatům dosáhnout na holou kůţi. Klíšťová encefalitida zánět mozku. Téměř vţdy je zánět vyvolán virovou nákazou, jakými jsou chřipka, příušnice, spalničky, plané neštovice. Nákazu ovšem přenášejí také klíšťata (virus FSME). Jak se chránit? Očkováním proti virovým onemocněním. Vzteklina - akutní virové onemocnění zvířat přenosné na člověka. Onemocnění centrální nervové soustavy. Nemocná zvířata se vyznačují agresivitou, zvýšenou dráţdivostí nebo naopak plachostí, výraznými změnami v chování. Virus je vylučován prakticky jen slinami, k infekci většinou dochází poraněnou kůţí (pokousání). Vzteklina se vyskytuje buď jako forma sídlištní (pes, kočka) nebo forma sylvatická (liška, vlk, jezevec, ojediněle i netopýr). Pokud dojde k pokousání např. psem musí být tento pes vyšetřen 1. den po pokousání a následně 5. den po pokousání veterinárním lékařem. Dále bychom se měli majitele psa zeptat na několik otázek : byl pes vakcinován? bylo pokousání vyprovokováno? je agresivita jeho vlastností? ţije v oblasti vztekliny? reaguje na povely, poslouchá pána? je toto chování normální? přijímá krmivo, pije? Pokud dojde k pokousání, měla by být rána ošetřena mýdlovou vodou, desinfekce detergentním roztokem (kvarterní amoniové soli). Česká republika je od roku 2004 vztekliny prostá. Povinné očkování psů starších 3 měsíců nařizuje vyhláška č. 316/2004. Dalším nebezpečím v přírodě můţe být například uštknutí zmijí. Z vlastní zkušenosti víme o tomto nebezpečí na Vltavě (zmije černá). Sérum se podává pouze lidem alergickým, zdravým lidem se ve většině případů sérum nepodává. Ochrana zdraví hygiena prostředí Ochrana zdraví Prevence = předcházení nemocem (osobní hygiena, hygiena pracovního prostředí, zdravá ţivotospráva)

68 Několik praktických zásad zdravé ţivotosprávy pro děti: pravidelná a pestrá strava (5x - 6x denně), méně soli, méně sladkostí dostatek spánku pravidelný pohyb dodrţování pitného reţimu (1,5-2,5 litru denně) ţádné kouření, alkohol a jiné drogy Hygiena prostředí Hluk a ochrana před hlukem Hluk = veškeré rušivé zvuky v prostředí, které člověka obtěţují, a můţe mít i škodlivé účinky (záleţí také na okamţitém vztahu osoby k vnímanému zvuku). Přípustné hodnoty hluku nejvyšší přípustná maximální hladina Pracoviště 85 db Obytné stavby 40 db Venkovní prostory - 50 db Dopravní prostředky - 80 db Teplota prostředí klimatická pohoda Optimální teplota prostředí souvisí s činností a aktivitou člověka (čím namáhavější práci člověk vykonává, tím niţší má být teplota okolního prostředí). Optimální teplota např. ve školní třídě se pohybuje kolem 21 C, vysoké teploty by vyvolaly zvýšené pocení a zvýšenou únavu. Doporučené hodnoty relativní vlhkosti vzduchu se pohybují mezi %.Klimatická pohoda je spojena i s čichovou pohodou prostředí. Zápach způsobuje především nepříjemné pocity. Pozor na klimatická zařízení, čističky a osvěţovače vzduchu např. na pracovišti (záněty v krku, pálení očí, nachlazení). Škodliviny a jejich účinky: Akutní účinky okamţité působení vyšší dávky škodliviny akutní otrava Chronické účinky dlouhodobé působení niţších dávek, mohou mít dočasné (vratnéreversibilní) účinky bez následků nebo můţe dojít trvalému (ireversibilnímu) poškození organismu. Pozdní účinky projevují se aţ po velmi dlouhé době, někdy i v dalších generacích mutagenní účinky schopnost škodliviny vyvolávat mutace, tj. trvalou změnu nukleové kyseliny a chromozómů v pohlavních buňkách a díku tomu jsou přenosné na potomstvo (insekticidy, PCB, i některé léky) karcinogenní účinky způsobují nádorové bujení - rakovinu (dehet, organická rozpouštědla např. benzen, vlákna azbestu, radon, sloučeniny Ni, As, aflatoxiny ) teratogenní účinky způsobují vrozené vývojové vady v průběhu embryonálního vývoje (ionizující záření, léky, PCB, nadbytek vitamínu A ) alergenní účinky vznik alergických reakcí (prach, pyl, plísně, formaldehyd, srst, peří, roztoči, bílkovinné sloţky potravy)

69 Zdravý ţivotní styl a zdravá výţiva u dětí Obecná pravidla zdravé výživy kalorický příjem a potřeba musí být v rovnováze rozmanitá a pestrá a čerstvě připravená strava má přednost sníţit zátěţ těla škodlivými látkami co nejméně zatěţovat organismus přísadami v potravinách Plnohodnotná výţiva = forma výţivy, která se nesnaţí pouze o co nejzdravější výţivu lidí, ale usiluje o šetrný vztah k našemu ţivotnímu prostředí Zásady plnohodnotné výţivy dávat přednost obilným produktům neloupaného zrna polovinu potravin konzumovat v syrovém stavu omezit přísun výrobků z tučného masa co moţná nejméně sladit minimalizovat přísun soli zabezpečit dostatečný přísun tekutin asi 3 litry denně Problémy stravování u dětí Rodiče dětí často díky rychlému ţivotní stylu porušují zásady zdravé výţivy. Jedí ve spěchu, nepravidelně, často volí rychlá občerstvení (hamburger, párek v rohlíku, hranolky, majonéza, hodně bílého pečiva, sladkostí). Nedodrţují správný pitný reţim. Někdy si tyto špatné návyky z rodiny odnesou i děti. Potom na táborech slýcháme: Já nechci maso a zeleninu, dám si radši rohlík s nutelou. Děti v dnešní době jsou také hodně zvyklé na tzv. hnědé sladké limonády, coţ je vlastně cukrová voda, nebo balené vody sycené i nesycené oxidem uhličitým. Nesycené vody však mohou obsahovat nepovolená mnoţství choroboplodných zárodků, především v letních měsících. Proto pokud volíme minerální vody, je vhodné je střídat. Kvalita pitné vody z veřejných vodovodů je v ČR velmi dobrá, proto je někdy zbytečné vydávat peníze za balenou vodu, která má moţná horší kvalitu, neţ ta, co nám vytéká z kohoutku. Velkými problémy ve stravování u dětí kaţdoročně na táborech shledáváme nezájem o zeleninu a ovoce a naopak velkou chuť na sladké (marmelády, nutely, kečupy a sladké omáčky). Pokud chceme, aby jedly zdravě naše děti, měli bychom jim jít příkladem a zdravě jíst také. Výţivová doporučení pro děti starší 4 let Porce/den Obiloviny, těstoviny, pečivo, rýţe 3-4 Zelenina 3-4 Ovoce 2 Mléko a mléčné výrobky 1-3 Maso, drůbeţ, vejce,luštěniny, ořechy 1-1,5 Tuky a cukr

70 Zdravotní rizika z potravin salmonelóza a botulismus Konzervování potravin - známé metody nasolování (ryby, sýr, maso), nakládání do octa, zavařování s cukrem, mléčné kvašení (kysané zelí, okurky rychlokvašky). Ke konzervování se lépe hodí bílý kov neţ sklo, které propouští světlo. Clostridium botulinum produkuje botulotoxiny = proteinové neurotoxiny - pozor na otravu botulotoxinem (tzv. klobásový jed) podomácku připravené zeleninové nebo masové konzervy, letální dávka toxinu stanovená je 0,1 ng/kg ţivé váhy. Příznaky nervové poruchy, zástava činnosti tenkého střeva, močení, porucha polykání a dýchání. Nutné je včasné podání séra, jinak hrozí úmrtí. Salmonelóza- způsobena bakteriemi rodu Salmonella spp. Salmonely jsou významnými původci alimentárních onemocnění. Roční incidence salmonelóz se v humánní populaci pohybuje kolem 270 případů na obyvatel. Bakterie rodu Salmonella se primárně vyskytují ve střevním traktu zvířat i lidí a vylučovanými fekáliemi kontaminují ţivotní prostředí (voda, půda) a potraviny. Lidé salmonely vylučují ve faeces jednak v akutním stádiu onemocnění salmonelózou (klinické příznaky onemocnění), dále pak i po proběhlém onemocnění (bez klinických příznaků), a to po dobu aţ několika měsíců. Výskyt v potravinách K nejčastěji kontaminovaným potravinám patří: syrové maso (drůbeţí, vepřové) syrová vejce potraviny s vysokým podílem ruční práce např. cukrářské a lahůdkářské výrobky Několik pravidel pro vedoucí dětských putovních táborů Vţdy nakupujeme čerstvé suroviny a vaříme pouze z nich!! Nikdy neuchováváme potraviny, které by se mohly zkazit do druhého dne. Pokud mytí nádobí provádí sluţba, musí vedoucí zkontrolovat, zda bylo mytí správně provedeno. Konzervy pouţíváme jen z běţné prodejní sítě, nikoliv konzervy podomácku vyrobené. Pouţíváme pouze pitnou vodu. Zdravotní rizika spojená s cestováním Pásmová nemoc při delších cestách letadlem, časový posun, nutné přizpůsobení Výšková (horská) nemoc při cestě do velehor, dušnost, únava, zrychlení tepu a dýchání Mořská nemoc - nechutenství, bledost, časté zívání, nevolnost, závratě, zvracení Nebezpečí trombózy - při dlouhém sezení v autobuse, nutné přestávky

71 Pohyb pro zdraví Kaţdý pohyb vyţaduje souhru celé řady systémů, např. kosterního svalstva, kostí a vazů, nervového systému a krevního oběhu. V popředí je vţdy ta část dílčích výkonů, které daný druh sportovní činnosti vyţaduje, např.: Běh, jízda na kole, veslování, plavání a běh na lyţích trénují především vytrvalost Kulturistika, zápas, vzpírání nebo zvedání činek trénují především sílu Jezdecký sport, tanec, bruslení, jízda na kolečkových bruslích a na skateboardu trénují především pohyblivost Pro lidské zdraví je důleţitá jak vytrvalost a síla, tak koordinace a pohyblivost. Avšak největší význam pro zachování zdraví má vytrvalostní trénink, který zatěţuje sval natolik, ţe právě ještě dokáţe pokrýt potřebu kyslíku z krve - aerobní trénink. Aerobní vytrvalostní trénink zvyšuje prokrvování, zlepšuje zásobování kyslíkem a zvětšuje objem dýchání. Zvyšuje rezervy výkonnosti srdečního a cévního systému především tehdy, zatěţuje-li střídání napětí a uvolňování u více svalových skupin rovnoměrně a dynamicky. Nerovnoměrné přetěţování svalu vede k anaerobnímu zatíţení. Při něm si musí sval kyslík, který potřebuje pro svou práci, vyrábět sám změnou pochodů látkové výměny. Sport s dětmi Vývoj dětského pohybového aparátu a správného drţení těla je dobré podporovat svobodným pohybem. Kaţdé dítě, bez ohledu na věk, má přirozenou potřebu pohybu. Problémy většinou nastávají na počátku školní docházky, kdyţ děti musejí sedět klidně a tím vznikají i první chyby v drţení těla. K vyrovnání pohybu mohou přispět takové druhy sportu jako běh, plavání, cyklistika, míčové hry, pobyty v přírodě, zotavovací akce v přírodě, turistické akce a dětské tábory. Na těchto akcích dochází k rozvoji pohybu při různých hrách, pěších túrách, vodní turistice, cykloturistice atd. Dále tyto akce přispívají ke správnému formování osobnosti dítěte, děti se zde naučí komunikovat v kolektivu vrstevníků atd. Pouţitá literatura Čevela R., Čeledová L., Dolanský H., Výchova ke zdraví pro střední zdravotnické školy, Grada, 2009, 108 stran Corazza V., Daimler R. et al., Kniha o zdraví,1990, 915 stran Broţ J., Bajzová M., Pohybem ke zdraví: Chůze, Nakladatelství Weisnerová, 2007, 27 stran staţeno dne

72 VIII. Posuzování bezpečnostních a zdravotních rizik činnosti TOM Neptun Vyškov Moudrý člověk problémy řeší, génius jim předchází Základním právním předpisem pro bezpečnost a ochranu zdraví je Zákoník práce, prováděcí nařízení vlády a další související předpisy s komentářem k , který stanovuje úkoly a povinnosti všech zainteresovaných osob. Dalšími nezbytnými zákonnými normami je zákon č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, známý jako silniční zákon a prováděcí vyhláška č.30/2001 Sb. o silničním provozu, vyhláška Ministerstva zdravotnictví o hygienických poţadavcích na zotavovací akce pro děti 106/2001 Sb.+ změna 148/2004 Sb., metodický pokyn k zajištění a bezpečnosti a ochrany zdraví dětí, ţáků a studentů ve školách a školských zařízeních zřizovaných Ministerstvem školství, mládeţe a tělovýchovy č.j / , Zákon č. 133/1985 Sb. - o poţární ochraně a související předpisy, včetně změn 425/1990 Sb., 40/1994 Sb., 203/1994 Sb., 163/1998 Sb., 71/2000 Sb., 237/2000 Sb., 320/2000 Sb., 413/2005 Sb., 186/2006 Sb., 281/2009 Sb., předpisy pro revize příslušných zařízení (ČSN pro elektrická zařízení, Zákon č.85/1978 Sb., o kontrolách, revizích a zkouškách plynových zařízení + ČSN pro plynová zařízení /uvedení plného znění příslušných výše uvedených zákonů, vyhlášek a předpisů brání rozsah této kapitoly, a dále to, ţe jsou uvedeny v kapitole Orientace v právní úpravě činností dětí a mládeţe a dospělých/

73 Troška pesimismu nezaškodí /i kdyţ s úsměvem jde všechno líp/ Být slušný je uţ samo o sobě trestem posuzování bezpečnostních a zdravotních rizik činnosti je záleţitost zcela subjektivní, ovlivněná věkem, pohlavím, pracovním zařazením a vzděláním, zkušenostmi (pozitivními i negativními). kdybychom na 100% měli dodrţovat platné zákony, vyhlášky, předpisy (které si často navzájem odporují, či jsou naopak naprosto nejednoznačné), pak bychom s dětmi nemohli vyvíjet (téměř) ţádnou činnost zákony (vyhlášky, předpisy a jiná nařízení) se mění tak rychle, ţe mají problém se v nich orientovat i profesionální bezpečnostní technici do dnešního dne nebyl vytvořen skutečný zákon, který by jednoznačně vymezoval podmínky práce s mládeţí (stále je ve fázi příprav) nikdy nelze vyloučit všechna rizika na 100% (existují neovlivnitelné faktory viz Akce s dětmi je jako jízda automobilem) nicméně kde není ţalobce, není soudce. Jinými slovy řečeno i kdyţ nic nezanedbáme, nemáme jistotu, ţe nebudeme mít obtíţe s orgány činnými v trestním řízení a naopak, i kdyţ se něco semele, neznamená to automaticky naše trestní stíhání i kontrolní orgány zastupují obyčejní lidé - to je i kdyţ nemáme vše v pořádku (ať uţ naší vinou či nikoli) a máme dar výřečnosti + štěstí, ukecáme cokoli /ale nespoléhejme na to, pouţívejme jen v krajní nouzi/. A kdyţ to nejde po dobrém, ještě můţeme pouţít diskutování o sporném výkladu ustanovení, nikdy ale nevyhroţujeme stíţností nadřízené sloţce, ani se nepokoušíme uplácet (a to ani tehdy, budeme-li k tomu vyzváni) rozumně naopak Růţový sad je plný ostrých trnů Cesty do pekel jsou zpravidla dláţděny dobrými úmysly Aţ po vyčerpání všech ostatních moţností se lidé i národy chovají Pravdivost jakéhokoli tvrzení je zcela nezávislá na jeho věrohodnosti a Kaţdý si chce sám oloupat svůj vlastní banán V kaţdé tíţivé situaci je to nejobtíţnější řešení to nejsprávnější

74 Zdravotní i bezpečnostní rizika jsou způsobena celou řadou činitelů, především však vysokou aktivitou dětí a nedostatkem sebekontroly. I při dodrţení všech zákonů, vyhlášek a předpisů (viz výše) a nasazení všech preventivních opatření je nutné mít na zřeteli působení šesti základních činitelů (z hlediska objektivního) Činitel subjektivní Je dán samotným dítětem jeho psychickým typem (kázeň, soustředění), stupněm psychomotorického vývoje, zdravotním stavem a fyzickou vyspělostí Činitel druhého subjektu Vyskytuje se při všech činnostech, kde jsou dvě a více dětí pohromadě, ať jiţ při hře, či jiné aktivitě, kdy při vzájemném kontaktu můţe dojít (i neúmyslně) k úrazu. Vyloučit (či spíše minimalizovat) je můţeme pouţitím ochranných prostředků a pomůcek, včetně výzbroje (vše, co nemáme na sobě) a výstroje (vše, co máme na sobě-vţdy řádně nasazené, zapnuté), výchovným působením a dodrţování všech zákonů, předpisů, nařízení Činitel objektivní Je dán osobností vedoucího, který musí dodrţovat zásady didaktické, dodrţovat plán činnosti, sledovat aktuální zdravotní stav účastníků, a při náznaku únavy či přetíţení ihned upravit intenzitu zátěţe přetíţení/přetrénování dokáţe v konečném důsledku poškodit imunitu a následně i ostatní orgány včetně mozku s trvalým poškozením. /Příslušné normy zatíţení při jednotlivých činnostech viz příslušná nařízení./ Činitel klimatický a hygienický Je dán klimatickými a hygienickými podmínkami příslušné teploty i předepsané hygienické parametry viz příslušný předpis/norma sníh a jeho kvalita, vítr, Činitel technický Asi nejvíce preventivně ovlivnitelný odpovídající výzbroj/viz výše/ a výstroj /viz výše/, které musí odpovídat prováděné činnosti, okolnímu počasí, musí zabránit prochlazení i přehřátí, stejně jako například odření při velké těsnosti a nedostatečné volnosti pohybu,

75 Činitel organizační Zahrnuje skupinu opatření, která zajistí hladký průběh díky dokonalé organizaci a sladění, jejich kumulaci na jednom místě stačí pouhý okamţik, a uţ se vymýšlí velmi rizikové činnosti, kdy váţný úraz je víceméně pravidlem = děti musí být zaměstnány pestrou činností od rána do večera. Činitel dosud nikde neuváděný Vţdy je nutné mít dobré pojištění majetku pro případ úrazu a zodpovědnosti za škodu akce/činnosti (zákon č.37/2004 Sb.). Nestačí mít jakékoli, ale je třeba vybrat to, které ošetří všechny zúčastněné a všechny moţné události (nikdo není tak bohatý, aby mohl mít levné pojištění). Proto vţdy posuzovat i pasáţe psané tím nejdrobnějším písmem, nejlépe vybírat prověřené a osvědčené moţnosti pojištění Dokonalé zhodnocení zdravotních a bezpečnostních rizik je moţné jen při znalosti úrazových mechanismů, fyziologie i psychologie dítěte. Přičemţ kaţdý pracovník, který se dostává do kontaktu s dětmi, by měl znát nejčastější příčiny úrazů. PAMATUJ ŠPIČKA ÚRAZOVOSTI U DĚTÍ JE VE VĚKOVÉ KATEGORII OD 9 DO 12 LET

76 Namísto sloţitého podání vysvětlení, kdo ţe můţe obstát na poli vedoucího, jakoţto objektivního posuzovače zdravotních a bezpečnostních rizik: Chceš se stát vedoucím? Pak se pokus obstát v selekčním testu jeho výsledek ti napoví, zda jsi vhodný (-á) a způsobilý (-á) (postupuj dle odpovědí ano ne po směru odpovídajících šipek) Pozor! Nadsázka v testu je minimální

77 ne máš dostatek financí? ano ne máš práci, kde tě ochotně uvolní nebo tvá nepřítomnost nevadí? ano ne máš dostatek fyzických a psychických sil spolu s pevným zdravím? ano ne vydrţíš 25 hodin denně a více v plném nasazení? ano dokáţeš se zříci všech svých zlozvyků, návyků, neřestí a závislostí po dobu akce? (alkohol, sex, drogy, kouření, telefonování, SMS, ) ano ne dokáţeš se řídit stejnými pravidly, která poţaduješ po druhých? ano ne jsi vzor dochvilnosti, přesnosti a spolehlivosti? ano znáš patřičná zákonná opatření a vyhlášky a dokáţeš se jimi i řídit v praxi? ano ano naslibuješ hory, doly a skutek utek? ne dokáţeš se zříci prosazování svých, byť skvělých, názorů a myšlenek? (zříci se principů demokracie pro bezproblémový chod tábora?) ano ano kaţdé lidské či zvířecí, neštěstí tě rozpláče? ne ano patříš k těm, o nichţ se říká, ţe je tak hodný, aţ je blbý? ne nechoď, prosím, na ţádné vyšetření, a rychle se přidej - uţ teď jsi jeden z nás ne ne ne ještě jsi pro takovouto práci nedozrál (-a), a třeba ani nedozraješ. Nic si z toho nedělej jsou i jiné způsoby, jak konat dobro a činit ostatní lidi šťastnými

78 Kaţdý, kdo pracuje s mládeţí, si často klade sérii následujících otázek, které ještě lépe umoţní pochopit skutečný význam, podstatu i rizika posuzování bezpečnostních a zdravotních rizik U kaţdé otázky je správná odpověď/či správné odpovědi, označena/označeny šedou barvou. Předkládaná varianta je výsledkem dlouholetých sledování a pozorování během akcí pořádaných různými organizacemi, s dětmi zdravými i zdravotně postiţenými, dětmi ze sociálně slabších rodin, neúplných rodin, dětských domovů, i s dětmi, kterým byl z různých důvodů určen kurátor ideální vedoucí - neexistuje - existuje jen v pohádkách a fantaziích pořadatelů a organizátorů táborů - kaţdý vedoucí je ideální jen za určitých podmínek a za jiných se jeví jako nevhodný - je natolik běţným jevem, ţe si můţeme vybírat i dle vzhledu nejproblémovější vedoucí - učitelé s několikaletou praxí aktivního učení - studenti psychologie a praktičtí psychologové a psychiatři - sociální pracovnice - maminka-doprovod dítěte porady vedoucích před táborem - zásadně vynecháme - aţ večer před odjezdem a dále na táboře je to nejlepší - děláme nejvýše neděláme vůbec ať si hlavní vedoucí poradí - děláme dle potřeby, aby bylo zajištěno vše po stránce materiální i programové porady vedoucích na táboře - děláme co nejkratší a jen v případě potřeby - děláme kaţdý den nejméně 2 a za kaţdou cenu - děláme dle potřeby a témata volíme zásadně odtaţitá od tábora, aby si vedoucí alespoň na chvilku oddechli - zásadně neděláme program je věcí hlavního vedoucího program tábora - stačí jen obecná tematika, vše ostatní se operativně dořeší na místě - stačí mít představu o náplni jednotlivých dní, ostatní se dodělá - kaţdý den musí být naplánován s přesností na minutu - kaţdý den naplánován pro mokrou a suchou variantu bez volných hluchých míst

79 program tábora - musí být dodrţen za kaţdou cenu - měl by být dodrţen co nejpřesněji - měl by být alespoň rámcově dodrţen - je to jen kus papíru pro nadřízenou sloţku, tak nač si dělat hlavu program tábora - musí být vţdy předem, alespoň na den dopředu, materiálně a - technicky zabezpečen - je dobré mít potřebné věci nachystány předem a vzít je s sebou - vezmeme jen to nejnutnější, a věci si v klidu nachystáme aţ v průběhu zaměstnání - vezmeme, co vezmeme, a ono se to pak nějak na místě vyřeší program tábora - časový plán dne zásadně připravujeme a upravujeme dle přání vedoucích - zaměříme zásadně na činnosti, kdy budeme mít děti stále v místnosti, zaměřené na rozvoj jemné motoriky - ponecháme dost prostoru na spontánní činnost dětí - časový i ostatní plán připravujeme v souladu s obecnými zkušenostmi a zásadami přípravy a vedení táborů rozdělení dětí do skupin - jen dle počtu dětí a vedoucích rozdělíme zcela libovolně - rozdělíme do skupin dle věku a druhu postiţení - rozdělíme dle přání vedoucích - rozdělíme rovnoměrně, aby mezi sebou mohly skupiny soutěţit co lze očekávat za vykonanou snahu vedoucího pochvalu a obdiv okolí obrovskou finanční odměnu tvrdou kritiku z úst těch, kteří nikdy tábory nedělali, ale o to víc tomu rozumí trestní stíhání dle hesla, ţe kaţdý dobrý skutek musí být po zásluze potrestán

80 na co je třeba dávat pozor - abychom přijeli zpět v nezměněném počtu (ani víc, ani míň) - aby vedoucí přeţili pokud moţno ve zdraví celý tábor - aby děti přeţily celý tábor pokud moţno ve zdraví - aby byly děti zaměstnány od rána do večera za projevenou snahu a aktivitu - děti neoceňujeme - děti oceníme, ale vedoucí zásadně ne - oceňujeme jen vedoucí, děti zásadně ne - oceňujeme a chválíme, kde jen můţeme je to to jediné, co opravdu můţeme všechny nač nezapomínáme - mít v zásobě vţdy několik her a činností jen tak, protoţe jeden nikdy neví - mít v zásobě vţdy dost alkoholu a uklidňujících léků, aby to člověk přeţil - zůstat vţdy člověkem a k ostatním se vţdy jako k lidem chovat - na zásadu pevnosti, pruţnosti, aktivnosti a operativnosti co je třeba mít stále na zřeteli - i kdyţ vše dokonale připravíme, můţe se vše pokazit v tom nejnepříjemnějším okamţiku - kdyţ jde při průšvihu do tuhého, kaţdý se vypaří a změknou i ti nejtvrdší - chyba se objeví, aţ kdyţ je vše v plném proudu a několikrát na nečisto vyzkoušeno - nikdo z nás není dokonalý a bez chyb proč se vyhýbat kontrole tábora - i přes veškerou snahu je vţdy něco, co jsme přehlédli, a nebo, ţe se od loňska změnily zákony - i kdyţ nic nepřehlédneme, kontrola musí něco najít jinak by neobhájila význam své existence - kdyţ nepokazíme opravdu nic my, budeme mít špatně formulované lékařské osvědčení, potvrzení, - kdyţ nepokazíme nic my, ani lékaři či ostatní zainteresovaní, pak se v okamţiku kontroly nemůţe něco najít (a kdyţ ani to ne, pak tu máme ještě děti, které dokáţí nemoţné a to v těch nejnepříjemnějších okamţicích)

81 a co závěrem? - vţdycky se najde někdo, kdo bude po skončení tábora tvrdit, ţe tam bylo vše špatné - i kdyţ budou děti spokojené, vţdy se najde rodič, který na svém dítěti přeci pozná, ţe se mu tam ve skutečnosti nelíbilo - pokud ani předchozí moţnost nenastane, vţdy nás můţe někdo obvinit ze zcizení věcí pro děti, či nehospodárného nakládání s finančními prostředky - obvinění z pohlavního zneuţívání, či sexuálního harašení, je poslední zbraní našich obdivovatelů Tábor s dětmi - to je jako výlet automobilem, aneb faktory, které ovlivní výsledný proţitek (Rob Il Cemen)

82 karoserie + interiér program a plán tábora motor + ovládací agregáty vedoucí oddíloví a asistenti vedoucích kola = disky + pneumatiky děti na táboře vozovka místo tábora + ostatní pracovníci kuchařky, správce, řidič hlavní vedoucí tábora nezapomínat na počasí, jako faktor neovlivnitelný, ale o to důleţitější Co ještě nesmíme při posuzování bezpečnostních a zdravotních rizik opomenout? A co kdyţ doopravdy šlápneme vedle aneb pesimista preventivně radí - Pokud dojde k porušení zákonů, předpisů, vyhlášek, nařízení mělo by se tak dít pouze s naším vědomím a jen z toho důvodu, ţe víme, proč tak bylo učiněno. V kaţdém případě však musíme mít vysvětlení, které bude pro orgány činné v případném trestním řízení dostatečným důvodem pro zrušení našeho trestního stíhání. - Nemysleme si, ţe nás se případný právní postih netýká těch, co uvaţovali stejně, jsou plné soudní síně. - V právní sebeobraně je škoda kaţdého promarněného dne aneb ke spálenému domu hasiče volat netřeba - Kdyţ nám teče do bot, vyhledejme specialistu, nebo se s ním poraďme, co máme udělat my, co ostatní, kdo nám má pomáhat - Nikdy se neukvapovat a jakékoli oficiální informace (pro Policii ČR, media, ) nejprve prokonzultovat s právníkem i oficiální místa, prezentovaná v mediích běţně (snad v dobré víře při nedostatečném právním povědomí-coţ ale nikoho neomlouvá) často bez svolení poskytují informace o utajovaných skutečnostech, jejichţ uvádění podléhá souhlasu postiţeného (a u dětí a mládeţe je ještě více informací, které nesmí být zveřejněny!!!) - Při sepisování případného protokolu na Policii se nenechat vmanipulovat k odsouhlasení navrţených formulací sami máme právo přímo diktovat, jaké bude přesné znění protokolu. (a nezapomínat na text výše vţdy aţ po poradě s právníkem!!!) - V rozhodujících těţkých chvílích se všichni vypaří a změknou i ti nejtvrdší. - V případě, ţe jde o vlastní dítě, na nás podá trestní oznámení i ten nejlepší kamarád. - Chybovat je lidské, ale svalit vinu na jiné/jiného ještě lidštější

83 Je libo nadsázka a téměř černý humor? Praktická Murphologie - Smithův zákon: K ţádnému skutečnému problému řešení neexistuje - Hoarův zákon malých problémů: V kaţdém velkém problému se skrývá malý problémek, deroucí se mocí mermo na světlo denní - Schainkerovo převrácení Hoarova zákona velkých problémů: V kaţdém malém problému se skrývá nejméně jeden velký problém, deroucí se vší mocí na světlo - Zákon velkého Ala: Dobré řešení lze naroubovat na takřka kaţdý problém - Baruchův postřeh: Nemáte-li k dispozici nic jiného neţ kladivo, všechno na světě vám najednou připadá jako hřebík - Fox o problemologii: I kdyţ problém zmizí, lidé, pracující na jeho odhalení a vyřešení, zůstávají - Disraeliho výrok: Omyl je mnohdy závaţnější neţ pravda - Zappův zákon: Jen dvě věci lze nalézt všude na světě vodík a lidskou blbost - Colvardova logická premisa: Kaţdá pravděpodobnost je padesátiprocentní. Buď to vyjde, a nebo ne. - Colvardův netaktní komentář: Coţ platí zejména, máme-li co do činění se ţenami. - Grelbův komentář ke Colvardově premise: Tendence je však taková, ţe vám to z 90% nevyjde

84 - Jonesovo heslo: Přátele získáváme a ztrácíme, jen nepřátel pořád pouze přibývá - Voltairův zákon: Nic nebudí takový respekt jako letité zlo - Seyův zákon: Nikdy nic nevychází přesně podle plánu - Ruckertův zákon: Nic není tak malé, abychom toho nemohli mít aţ nad hlavu Slovo na závěr: Hlavní příčinou problémů jsou často jejich řešení, proto se snaţme uváţlivými rozhodnutími předem správně posoudit/odhadnout veškerá rizika, ať uţ zdravotní či bezpečnostní a těmto se, pokud moţno zcela vyhnout, nebo je minimalizovat, jak jen to bude moţné. (vţdy musíme mít na mysli prospěch většiny a někdy nezbývá, neţ obětovat nějakého toho jednotlivce nebrat na tábory rizikové vedoucí, nezpůsobilé děti, )

85 IX. Krizový management a risk-management TOM 2713 Roháči Kladno Úvod Oba názvy bohuţel v češtině nemají obdobný ekvivalent, nicméně pod těmito pojmy můţeme chápat veškeré problémové situace, které se nám mohou přihodit při snaze dosáhnout vytyčeného cíle. V tomto textu se budeme zabývat krizovým managementem a risk managementem volnočasových aktivit. Pod takové aktivity můţeme zahrnout veškerou činnost na výpravách s vaším oddílem. Jednotlivé kapitoly vám pomohou pochopit a řešit základní krizové situace, ve kterých se můţete ocitnout. Při pořádání kaţdé akce, jak jednodenní tak i vícedenní, je důleţité připravit se na moţná rizika s ní spojená. Je důleţité promýšlet do důsledku moţná rizika, protoţe kaţdá akce je svým způsobem jedinečná a rizika mohou vznikat jiţ při samotné přípravě. Kolem nás je mnoho problémů, pro které bychom měli mít připravená řešení nebo náhradní plán. Při volnočasových aktivitách nás můţe potkat takřka vše, záleţí na lidech, charakteru a místu akce. Rizika spojená s akcemi v horách Pokud se budeme bavit o tom, co znamená akce v horách, není kopec jako kopec, ačkoliv stejná pravidla platí jak v Krkonoších, tak i v Alpách. Hory jsou prostředí špatně předvídatelné a s rychle se měnícím klimatem. Nikdy nevíte, kdy a jak se počasí změní nebo co se na trase stane. Nehledě na to, ţe hory jsou prostředím špatně dostupným, takţe vţdy musíte spoléhat především na své zkušenosti a vybavení, které si s sebou nesete. Nikdy se nevydávejte do hor v menším počtu neţ jsou tři lidé. V tomto minimálním počtu máte jistotu, ţe kdyţ se někdo váţně zraní, tak jeden s ním můţe zůstat (případně poskytovat první pomoc) a druhý zavolá nebo dojde pro pomoc. Mnoha krizovým situacím můţete předejít tím, ţe před začátkem trasy překontrolujete vybavení a oblečení svých svěřenců. V ţádném případě se neobejdou bez pevné obuvi a oblečení vhodného do hor. To znamená, ţe vţdy musíte počítat s tím, ţe krásný slunečný den můţe přejít v prudký déšť nebo dokonce sněhovou vánici. Věci je vhodné, ba dokonce ţádoucí zabalit do batohu a netahat je v taškách, ani nenechat nic volně viset na batohu. Myslete na pitný reţim a dostatečné zásoby vody, coţ znamená 2 litry za den na jednoho účastníka. Nepodceňujte ani dostatečný přísun energie, která by měla být v rovnováze s vaším energetickým výdejem. Dostatečnou energii vám poskytne vyváţená svačina, takţe v horách rovnou zapomeňte na hladovku či jiné podobné bobříky, které by mohly způsobit oslabení jedince, únavu a zvýšení rizika např. úrazu. S sebou nemusíte mít ani zdravotnici, vystačíte si se svým zdravotním kurzem a lékárnou. Dalším krizovým situacím předejdete tím, ţe trasu pečlivě naplánujete a v ideálním případě ji znáte. Měli byste vţdy pamatovat na moţná sestupová a úniková místa, buď kvůli špatnému počasí, nebo problému vzniklému na trase (únava, zranění, počasí). Také je důleţité dopředu znát dosaţitelná místa, kde můţete doplnit vodu a sloţit hlavu. Pamatujte na to, ţe mapa ne vţdy odpovídá realitě! Nikdy nic nezkazíte, kdyţ všechno pojistíte náhradním řešením. Jedině si tím ulehčíte problémy a stresující situace s improvizovaným náhradním plánem

86 Před zahájením trasy nebo plánovaného přechodu není na škodu zjistit si číslo na příslušnou horskou sluţbu a domluvit se s někým, kdo zůstal doma a komu můţete nahlásit váš pohyb nebo místo s delší zastávkou. Tím je myšleno, ţe taková osoba bude mít faktický přehled o plánované trase či místě vašeho bivaku. Není na škodu, kdyţ bude znát i váš časový plán a vy se jí budete hlásit ve smluvenou dobu (většinou večer buď po návratu z trasy, nebo ve chvíli zaloţení bivaku). V situaci, kdy se člověku dlouhou dobu neohlásíte, můţe daná osoba dle svého uváţení kontaktovat záchrannou sloţku (horskou sluţbu) a říct jim, kdy a kde se vaše skupina pohybovala. Tím jim ulehčíte práci a zkrátíte dobu pátrání. Během samotné cesty pamatujte na to, ţe skupina by měla být vţdy pohromadě. Rychlost a náročnost trasy přizpůsobujte nejslabšímu členu výpravy. V ţádném případě nedopusťte, aby se vám rozdělila skupina a rychlejší členové šli napřed. Zdatnější členové vţdy mohou zpomalit, aniţ by to pro ně znamenalo ztrátu sil, ale pro slabšího člena znamená zrychlení nadstandardní, ne-li nemoţný výkon. Nikdy nepřeceňujte síly své ani svých svěřenců. Skupina se můţe pohybovat pouze po značených a dovolených stezkách. Vedoucí trasy stále sleduje aktuální polohu a značení trasy (tzv. mapuje). V exponovaných terénech by vţdy vůdce či vedoucí daného výletu měl zhodnotit situaci a podle toho se rozhodnout o moţnosti sestupu či výstupu. Pamatujte na to, ţe při jakékoli vyhrocené či nebezpečné situaci byste měli zachovat klid a snaţit se přijít na co nejlepší a nejbezpečnější řešení. Obzvláště pozor si dejte na propuknutí paniky ve skupině, to je to nejhorší, co vás můţe potkat. Abyste v krizové situaci zabránili panice, zachovávejte klidnou hlavu, vystupujte autoritativně, neustále uklidňujte skupinu a dbejte na jejich bezpečí a určitý komfort (tepelný, psychický, dodrţování pitného reţimu a přísunu energie). Doporučené vybavení pro letní túru v horách: batoh velikosti litrů s bederním pásem, nepromokavé kalhoty a bunda, náhradní flísová mikina (kromě té, co máte na sobě), tepelná pokrývka hlavy, dva páry rukavic, lékárna pro poskytnutí první pomoci, bivakovací vak (pokud máte, není na škodu), jídlo, pití, vysoce energetická potrava (např. hroznový cukr pro případ nouze), nezbytné osobní léky (platí hlavně pro astmatiky či alergiky), čelovka s náhradními bateriemi, mapa (nejlépe dva kusy do skupiny), buzola, píšťalka, mobilní telefon (nejlépe nabitý, vypnutý a připravený na nouzové pouţití) a další věci dle vlastního uváţení či potřeb. Rizika spojená s akcí v běţných podmínkách Běţnými podmínkami chápejte místa, která jsou lehko dostupná od civilizace nebo jsou přímo součástí civilizace (města, vesnice a přilehlé krajiny). To znamená, ţe do krizového plánu musíte zahrnout případná rizika spojená s dopravou a moţným zásahem civilních osob. Na druhou stranu počasí není tak proměnlivé jako v horách a najít či vytvořit přístřešek v běţných podmínkách je mnohem snazší. V běţných podmínkách je třeba počítat s tím, ţe se nepohybujeme ve zcela volné krajině, ale většina ploch spadá pod něčí správu nebo do soukromého vlastnictví. Musíte dopředu dobře promýšlet, kde sloţíte hlavu, protoţe blízko civilizace vám hrozí střet s místními obyvateli, coţ není uprostřed spánku příjemné. Kousek od města nejste v divočině mimo dosah civilizace, takţe dbejte, abyste neohroţovali majetek či soukromí občanů. Nejlépe uděláte, kdyţ dopředu zajistíte ubytování na místech k tomu vyhrazených. To znamená turistické ubytovny, kempy, tělocvičny nebo po domluvě s majitelem část louky či lesa. V případě improvizovaného noclehu vybírejte vţdy takové místo, které je mírně vyvýšené oproti okolnímu terénu, čímţ se vyvarujete moţnému spaní v louţi, a na kterém

87 nebudete upoutávat neţádoucí pozornost. Pamatujte na to, abyste místa vašeho pobytu opouštěli uklizená a bez známek vaší návštěvy. Pokud během cesty dojde k nepřízni počasí, je vhodné najít bezpečný úkryt, v případě přívalového deště na vyvýšeném místě co nejdále od vodního zdroje, kde hrozí zaplavení oblasti. Při bouřce musíte počítat i s nebezpečím zasaţení bleskem, proto si vybírejte taková místa, kam blesk pravděpodobně neuhodí, např. níţiny, místa pod úrovní terénu (dolíky, jámy, brázdy). K zásahu bleskem dochází nejčastěji do vodní hladiny, ve volných prostranstvích (pole, louky) nebo na vyvýšených místech (vrcholy kopců, hřebeny). Zásah hrozí především osobám převyšujícím okolní terén a riziko zvyšuje kovový předmět přesahující úroveň postavy (hole, lyţe, cepín, tyče od stanů atd.), proto nestůjte v bezprostřední blízkosti nejvyššího bodu v terénu ani v jeho blízkém okruhu. Stejně jako pro akci v horách musíte dopředu naplánovat a promyslet trasy výletů a mít vţdy připravené náhradní řešení v případě nepřízně počasí či nedostatku pláštěnek. Plynulosti programu jedině prospěje, pokud tato řešení budete mít připravená jiţ z domova a rovnou budete počítat s nejhorší variantou, která se můţe stát. Vzhledem k tomu, ţe se stále pohybujete v dosahu civilizace, můţete tento fakt vyuţít při plánování akce. Například při doplňování vody kromě přírodních zdrojů můţete vyuţít i vodovodní kohoutek ve vesnici. V běţných podmínkách pro vás největší ohroţení představuje fakt, ţe vás můţe potkat cokoliv. Od nepřízně počasí přes dopravní nehodu aţ ke střetu s místními domorodci. A to nemluvíme o krizových situacích ve vlastní skupině, jako jsou zranění, ztráta polohy, člena či zavazadla. Většinu těchto nepříjemností je těţké předvídat dopředu. Proto je důleţité neustále mapovat terén a mít přehled o všech členech skupiny. Stálé tábory Možnost ohrožení přívalovou vlnou (povodně) Pečlivě se věnujte výběru místa tábora, přívalové povodně jsou nejnebezpečnější pro turistické kempy často umístěné v údolních nivách. V přímém ohroţení přívalovou vlnou se můţete ocitnout, pokud se váš tábor nachází v oblasti menšího potoka či říčky, nebo máte tábor dokonce u nějaké z našich větších řek. V takovém případě byste vţdy měli pamatovat na nějaké místo úniku co nejdále od vodního toku, nejlépe na vyvýšeném místě. Během provozu tábora byste si měli dávat pozor na období sráţkových dešťů a pravidelně sledovat aktuální počasí a výšku hladiny vodního toku. Hodně vám pomůţou informace z webových stránek kde jsou podrobné přehledy. Můţete pozorovat i bouřkovou oblačnost, zda se příliš dlouho (tzn. déle neţ hodinu) nezdrţuje na jednom místě proti proudu vodního toku. Pokud jsou mraky hodně nízko nad terénem, coţ je znamení většího mnoţství vláhy vodní masy v atmosféře, nebezpečí přívalových sráţek je vysoké. Ve chvíli, kdy vyhodnotíte, ţe jste v moţném riziku přímého ohroţení, je vhodné připravit se na moţnost povodně v souladu s místním protipovodňovým opatřením nejbliţší obce či autoritativních sloţek. Pamatujte, ţe vţdy byste měli mít tábor nahlášený na hygienické stanici a u nejbliţšího hasičského sboru. Pokud dojde na nejhorší a ocitnete se v povodňové oblasti, upozorněte své svěřence na moţnou evakuaci. Dohlédněte na to, aby kaţdý účastník tábora měl zabaleno své zavazadlo a byl připraven na okamţitý přesun. Před samotným přesunem všechny účastníky spočítejte a shromáţděte je do přístřeší buď po druţinách, nebo jako celý oddíl. Pokud vám to časová tíseň neumoţňuje, sbalte si pouze doklady a nejdůleţitější věci. Svoje svěřence mějte neustále

88 na blízku a nedovolte, aby se vzdalovali z určeného místa shromáţdění, kde vyčkáte na evakuaci a podřídíte se evakuačnímu plánu záchranných sloţek. Možnost ohrožení silným větrem. Často neprávem podceňované riziko představuje silný vítr. Působením poryvu větru můţe dojít k nenadálému uvolnění předmětů a jejich unášení větrnou smrští. Nesené předměty či uvolněné objekty mohou způsobit zranění. Zejména pobyt v lese při větrném počasí je nebezpečný. Pády ulomených větví nebo vývraty celých vzrostlých stromů jsou příčinou celé řady úrazů. Nebezpečí vývratů se zvyšuje při deštivém počasí, kdy je půda podmáčená. Za silného větru je nutno dbát při pohybu v lese a v blízkosti stromů zvýšené opatrnosti. Okrajové a nesourodé porosty jsou vystaveny účinkům větru větší měrou, a proto je v jejich okolí míra rizika vyšší. Konfigurace terénu hraje rovněţ vedle síly větru podstatnou roli. Obecně vyvýšená a otevřená prostranství jsou účinkům větru vystavena více. Oproti tomu terénní deprese a sníţeniny lze povaţovat za relativně bezpečné. Při silném větru je více neţ vhodné se vyvarovat pobytu v blízkosti osaměle stojících, nemocných či starých stromů. To platí i pro pobyt ve stanech, provizorních přístřešcích a stavbách s lehkou konstrukcí. Varování před účinky silného větru vydává ČHMI. Při vydání varování je nutno pobyt v potencionálně nebezpečných oblastech zváţit a v případě nutnosti omezit. S moţností větrného nebezpečí je nutno počítat jiţ při výběru vhodného místa ke zřízení tábora. Táborové objekty a stany je nutno umístit mimo dosah potenciálně nebezpečných stromů. Nejvíce ohroţenou částí staveb z hlediska moţnosti působení větru jsou střešní konstrukce. Nejenom ty je potřeba v případě nepříznivé předpovědi vhodně upevnit a zajistit proti uvolnění. Dojdeli k porušení konstrukce objektu, je nutno jej okamţitě opustit. Musí být vybráno všem známé bezpečné společné shromaţdiště mimo dosah nebezpečí. Srub, táborová kuchyně či jiné táborové stavby. V průběhu samotné vichřice je důleţité zachovat klid. Omezit pohyb venku a zdrţovat na bezpečných místech chráněných před větrem. Nejenom zde platí zásada, ţe je nutné mít o všech účastnících přehled. Nikdo by se neměl zdrţovat sám mimo kolektiv ostatních. V případě bezprostředního ohroţení majetku či ţivota neváhat a kontaktovat záchranné sloţky a dbát jejich pokynů

89 Bezvětří pod 1km/hod Kouř stoupá svisle vzhůru Vánek Slabý vítr Mírný vítr 1-5 km/hod 6-11 km/hod km/hod Směr větru je poznatelný podle pohybu kouře, vítr však nepohybuje větrnou korouhví (směrovkou). Vítr je cítit ve tváři, listy stromů šelestí, větrná směrovka se začíná pohybovat. Listy stromů a větvičky jsou v trvalém pohybu, vítr napíná praporky a slabě čeří hladinu stojaté vody. Dosti vítr čerstvý km/hod Vítr zdvihá prach a kousky papíru, pohybuje slabšími větvemi. Čerstvý vítr Silný vítr Prudký vítr Bouřlivý vítr Vichřice Silná vichřice Mohutná vichřice km/hod km/hod km/hod km/hod km/hod km/hod km/hod Listnaté keře se začínají hýbat, na stojatých vodách se tvoří menší vlny se zpěněnými hřebeny. Vítr pohybuje silnějšími větvemi, telegrafní dráty sviští, pouţívání deštníků se stává nesnadné. Vítr pohybuje celými stromy, chůze proti větru je obtíţná. Vítr ulamuje větve, chůze proti větru je téměř nemoţná. Vítr působí menší škody na stavbách (strhává komíny, tašky ze střech). Vyskytuje se na pevnině zřídka, vyvrací stromy, působí větší škody. Vyskytuje se velmi zřídka, působí velké škody na domech, lesích. Orkán nad 118 km/hod Ničivé účinky. Oddílové hry Vţdy je nejlepším způsobem prevence krizových situací dobrá příprava. Samotný název kapitoly Oddílové hry nám naznačuje, ţe se jedná o organizované volnočasové herní aktivity pro větší počet účastníků. Proto oddílové hry připravujte s dostatečným předstihem tak, abyste měli moţnost prohlédnout si terén, ve kterém hru plánujete uvést do ţivota, připravit stručná a jasná pravidla a zajistit si dostatečný počet pomocníků, pokud to vyţaduje charakter hry. Při plánování vţdy zohledňujte počet a věk hráčů. Nepřeceňujte jejich mentální

90 ani fyzické schopnosti a nezapomínejte, ţe ať je záměr hry výchovný, sportovní, anebo zcela jiný, především by měl hráče zaujmout a bavit, protoţe jinak ztrácí smysl. Při hrách v klubovně či jiné uzavřené místnosti vycházejte z dispozic prostoru, který máte v plánu vyuţít. Je na vašem uváţení a zkušenosti, zda-li prostor odpovídá charakteru hry (malá místnost není ideální pro velkou bojovou hru) a počtu hráčů (stejně tak se v malé místnosti nedokáţe efektivně schovat 40 osob). Kromě toho je vhodné eliminovat v místnosti počet předmětů překáţejících při hře. Jinými slovy, udrţujte pořádek na pracovišti. Pro hry venku vybírejte takový terén, který jste před začátkem hry viděli a jasně ohraničili buď přirozeným reliéfem krajiny (cesta, potok, konec lesa), nebo uměle vytvořenou hranicí z fáborků či jiného viditelného materiálu. Tím předejdete dezorientaci či dokonce ztracení hráčů. Ujistěte se, ţe ve vyznačeném terénu na účastníky hry nečíhají překvapení v podobě močálů, propadlin, padajících větví apod. Při hrách ve městě dbejte zvýšené opatrnosti a vybírejte si taková místa, na kterých nebudete narušovat dopravní provoz ani soukromí civilních osob. Pokud obyvatele města potřebujete zapojit do hry, dbejte na to, aby se vaši svěřenci nechovali jako utrţení ze řetězu, ale podle zásad slušného chování. Zabráníte tím moţným kolizím. Před začátkem hry vysvětlete všem hráčům jasně daná pravidla. Ujistěte se, ţe kaţdý zná svou úlohu ve hře a ví, co má dělat. Domluvte si časový limit, během kterého bude hra probíhat a signál, který bude oznamovat konec hry, a místo, na kterém se všichni hráči po zaznění signálu sejdou. Počítejte s tím, ţe během hry se mohou vyskytnout různé problémy, takţe vaše úloha by měla být neutrální a zároveň by vám měla umoţňovat dohled nad průběhem celé hry. V některých situacích je ţádoucí předem si domluvit pomocníky, kteří vám s dohledem nad průběhem hry mohou pomoci (zpravidla se jedná o doplňující postavy, které hráčům pomáhají nebo naopak brání k dosaţení cíle hry), a tím eliminují případná zranění či neshody mezi hráči. Pokud dojde ve hře k nečekanému zvratu (porušení pravidel, nedorozumění, vnější zásah apod.), je vhodné ji zakončit řízenou reflexí, která můţe předejít napětí ve skupině. Oddílové tradice K oddílovým tradicím mě nenapadají ţádné krizové scénáře, které by mohly ohrozit oddíl nebo skupinu tzv. zevnitř, jestliţe se jedná o takové tradice, se kterými všichni souhlasí a všeobecně je uznávají. Naopak jsem přesvědčená, ţe takové tradice, např. v podobě pověstných bobříků, podporují pospolitost, opatrnost a uvědomělost všech členů, čímţ vlastně krizovým a riskantním situacím lze předcházet. Rozhodně by však kaţdý člen oddílu měl mít právo tradice odmítnout, pokud se s nimi neztotoţňuje, případně být upozorněn hned při prvním kontaktu s oddílem, co je podmínkou vstupu, aby se sám mohl svobodně rozhodnout, jestli je něco takového ochoten akceptovat. Nikdy, a to obzvlášť zdůrazňuji, nikdy ţádného člena nenuťte pod nátlakem, aby podstoupil něco, s čím dobrovolně nesouhlasí. Na druhou stranu vnější okolí, neznalé oddílových tradic, je můţe vnímat velice rozporuplně. Takţe buďte připraveni na skutečnost, ţe náhodný kolemjdoucí si váš poklidný oddílový rituál můţe vykládat jako sektářskou seanci. V takovém případě zachovejte chladnou hlavu a danou situaci, ve které se ocitl, mu vysvětlete. Stejné pravidlo platí i pro rodiče vašich svěřenců mladších 18 let. Nikdy není od věci průběţně je seznamovat s programem oddílové činnosti, tradice nevyjímaje

91 Oddílové tresty Zvýšenou pozornost je nutno věnovat formě případných trestů účastníků akce. Základem je stanovení jednoznačných pravidel a jejich důsledné dodrţování. Závaţné prohřešky narušující chod akce či vzájemné vztahy účastníků musí být neodkladně řešeny. Nejlépe individuální formou s přihlédnutím k mentálním a fyzickým dispozicím. Trest by měl být přiměřený věku a míře provinění. Obecně zesměšnění před ostatními není vhodnou formou trestu. Vyloučení z kolektivu nebo z akce by měl být krajní a zcela výjimečný trest, pouţívaný pouze u nejzávaţnějších prohřešků. V těchto případech je vhodné zváţit případnou spolupráci a informovanost rodičů (zákonných zástupců). Systém trestů musí být transparentní a nestranný. Zvlášť je nutno se vyvarovat zvýhodňování privilegovaných jedinců. Opakované trestání téhoţ jedince můţe vést k jeho frustraci. I tuto okolnost je dobré brát na zřetel a pokusit se vyvarovat vzniku táborového otloukánka". Opakované totoţné trestání je leckdy kontraproduktivní. Notorické problémisty je lepší pozitivně motivovat, najít pozitivní vlastnost a tu rozvíjet. Často dělají problémy jen aby se zviditelnili, je to pro ně nejlehčí moţnost, jak na sebe upoutat pozornost, které se jim jinak nedostává. Při řešení sporů musí být nezpochybnitelná role vedoucího akce. Vymezení postavení (vedoucí - účastník) je naprosto nezbytné. Postavení vedoucího nesmí být zneuţíváno. V opačném případě často dochází ke zpochybnění jeho morální autority. Zde má vedoucí nezastupitelné místo a pravomoc, z které vyplývá i nemalá zodpovědnost. Krizový management sociálních struktur v oddíle Všechny výše zmíněné krizové managementy spojuje jedno velké společné téma, které je třeba vzít v potaz při všech volnočasových aktivitách, při kterých se setkává větší počet lidí. Tímto tématem jsou sociální struktury vztahů. Proto je třeba podrobněji rozepsat krizový management sociálních struktur v oddíle. Kaţdý oddíl je uskupení lidí, jehoţ členové se liší věkem, pohlavím, barvou pleti, sociálním zázemím a v neposlední řadě i ţivotními zkušenostmi. Tím vzniká mnoho pravděpodobných třecích ploch, ze kterých následně plynou různé krizové situace jako jsou šikana, rasismus, kouření, drogy, sexuální harašení, alkohol, porucha přijímání autorit, atd. Krizím lze předcházet jasně danými pravidly, která je třeba v oddíle dodrţovat, to mohou podpořit jiţ výše zmíněné tradice. Porušení pravidel se trestá předem dohodnutým a přiměřeným způsobem, který má výchovný efekt a závaţně jedince neomezuje ani nepoškozuje. Trestem můţe být ztráta bodů v celoroční hře, veřejná omluva, 20 dřepů, apod. V pravidlech by měla být zahrnuta prohibice a zákaz kouření na všech akcích platná pro všechny členy. Na další domluvě závisí pravidla trávení volného času. Měl by být jasně stanoven řád průběhu akce, do kterého zahrnete veškeré aktivity společné i volnočasové. Všechny členy je dobré vést podle pravidla příklady táhnou, to znamená pro vás a ostatní členy ve vedoucích pozicích, ţe byste měli být morálně bezúhonní a v době trávené s oddílem či skupinou bezvýhradně dodrţovat stanovená pravidla. Dalším faktorem krizového managementu je vhodně stanovený program. Tzn. takový program, který zohledňuje různé věkové skupiny, výkonnost a schopnosti všech zúčastněných. Prvním krokem při tmelení skupiny je vytváření smíšených druţstev, protoţe v celkově smíšené skupině dochází k vzájemné podpoře, pomoci a respektu. Starší se mohou starat o mladší, zkušenější mohou předávat vědomosti méně zkušeným, silnější pomáhat slabším atd.. Učte svoje svěřence odpovědnosti nejen za sebe ale i za druhé. Nepodceňujte význam záţitkové výchovy. Takto postavené akce prostřednictvím intenzivních záţitků a

92 praxe všem zúčastněným dokazují, ţe v podstatě nezáleţí na tom, kolik nám je let, jak vypadáme nebo jaké postavení a roli ve společnosti máme, ale na tom, co nosíme uvnitř. Záţitkovou výchovu aplikujte především prostřednictvím vícedenních akcí a oddílových tradic, coţ vám zaručí soudrţnost oddílu či skupiny. U smíšených oddílů, kde jsou chlapci a dívky pohromadě, nastává zvýšená nutnost krizového managementu sexuality vašich svěřenců. Pamatujte na všeobecně platná morální pravidla

93 X. Vedení dokumentace a zajišťování potřebných povolení a souhlasů TOM S.T.A.N Praha Hlavní vedoucí tábora musí včas zajistit všechna povolení a dokumenty, které jsou potřeba pro chod zotavovací akce, a dodrţuje zásady ochrany osobních údajů, zajistí a zkontroluje vedení evidence majetku vyuţívaného na zotavovací akci. Pokud budeme poprvé přemýšlet o přípravě letního tábora, musíme počítat s řadou administrativních kroků. Nejde jen o to sehnat kupu dětí, louku za městem a pár kamarádů, kteří budou ochotni připravit program a postarat se o děti. K táborům se vztahuje veliké mnoţství různých právních předpisů a k nim se vztahuje řada dokumentů, povolení a souhlasů. Základním předpisem pro pořádání zotavovacích akcí pro děti a mládeţ je vyhláška Ministerstva zdravotnictví č. 106/20001 Sb. jako prováděcí předpis k zákonu 258/2000 Sb. O ochraně veřejného zdraví. Dále je dobré znát určité části z těchto zákonů a jejich novel: Občanského zákoníku, Zákona o nájmu a podnájmu nebytových prostor, Obchodního zákoníku, Zákoníku práce, Trestního zákona, Zákona o přestupcích, Úmluvy o právech dítěte, Lesního zákona a mnoho dalších. Chystáme-li se dělat tábor na novém místě, zjistěme si, jaké další místní vyhlášky a ustanovení zde platí (např.: jedná-li se o místo v NP nebo CHKO). Před kaţdým pořádáním tábora je velmi dobré si zjistit, jaké nastaly změny, jaké nové vyhlášky začaly platit apod. Provozovatel je zodpovědný za řádnou přípravu a průběh akce. Je třeba mít předem souhlas majitele pozemku. Je nutné také vědět, ţe kaţdá louka či les někomu patří. Proto je potřeba konání tábora předem oznámit Obecnímu úřadu a zástupci majitele lesa či Správy lesů. Chceme-li dělat tábor v chráněné oblasti, je nutné mít vyjádření příslušného orgánu. Dokumenty potřebné před samotným konáním letního tábora: Osvědčení o školení hlavního vedoucího tábora Na kaţdém táboře by měl být aspoň jeden hlavní vedoucí a několik vedoucích s oprávněním. Toto osvědčení udělují k této činnosti organizace, které pro tuto odbornou přípravu obdrţí oprávnění od MŠMT. Základní obsahové zaměření kurzu "Hlavní vedoucí dětského tábora" Práva a povinnosti provozovatele a organizátora tábora 1) Práva a povinnosti provozovatele: a) zajištění patřičných povolení pro umístění tábora od vlastníků objektů, povolení od příslušných orgánů v místě konání tábora, b) vytváření odpovídajících podmínek pro práci na táboře a jeho průběh, c) materiálně technické a ekonomické zabezpečení tábora

94 2) Práva a povinnosti organizátora: a) výběr táborových pracovníků pro jednotlivé funkce, b) výběr dětí odpovídající charakteru tábora, c) sestavování výchovného plánu tábora a rozpočtu, d) uzavírání odpovídajících dohod s táborovými pracovníky, e) proškolení táborových pracovníků v zásadách poskytování první pomoci, hygienických poţadavcích na provoz tábora podle zásad hygieny a bezpečnosti práce, poţární ochrany apod. ještě před zahájením tábora. 3) Dokumentace tábora: a) personální (pracovníci, děti...), b) zdravotnická, c) ekonomicko-hospodářská. 4) Pracovníci tábora a) výběr, příprava a řízení b) práva a povinnosti jednotlivých pracovních funkcí Základní právní předpisy Zákon č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví ve znění zákona č. 274/2003 Sb. Vyhláška MZ ČR č. 106/2001 Sb., o hygienických poţadavcích na zotavovací akce pro děti Vyhlášky MZ ČR č. 135/2004 Sb., a č.137/2004 Sb., o hygienických poţadavcích Úmluva o právech dítěte další právní předpisy bezprostředně související s pobytovými akcemi pro děti a mládeţ. Základní nástin pedagogicko - psychologických znalostí při práci s dětmi a mládeţí věkové a individuální zvláštnosti motivy a motivace, zájmy vliv prostředí sociální skupina, její znaky, členění zásady pedagogické činnosti Programová příprava tábora výchovně vzdělávací cíle plány činnosti, reţim dne obsahové a organizační nároky celo táborová hra, atd. Organizační příprava tábora typy táborů ( stálé, putovní, příměstské, hvězdicové...)

95 harmonogram přípravy plánování táborového programu spolupráce s veřejností (rodiče, obec, sponzoři...) příprava oddílových vedoucích Hospodaření tábora rozpočet, vyúčtování vedení hospodářské dokumentace smlouvy, dohody provoz motorového vozidla Základní pravidla bezpečnosti a ochrany zdraví při práci s dětmi a mládeţí zodpovědnost za bezpečnost práce postup v případě ohroţení zdraví problematika zajištění bezpečnosti při vybraných činnostech (např. koupání, při bouřce, noční akce, pouţití otevřeného ohně atp.) poţární ochrana řešení mimořádné situace. Osvědčení o školení vedoucího tábora Podle výkladu MŠMT ke kvalifikačním předpokladům odpovědných vedoucích prázdninových pobytů by měli všichni vedoucí tábora absolvovat školení s těmito okruhy: základní pojmy z pedagogiky a psychologie, věkové a individuální zvláštnosti, osobnost vedoucího kolektivu, principy řízení, motivace činnosti, plánování a hodnocení, didaktické zásady pedagogické činnosti, metodika přírodovědné, turistické a estetickovýchovné činnosti, základní zásady pobytu v přírodě, organizační příprava LT, legislativní normy, obsahová příprava LT, bezpečnost a ochrana zdraví při práci s dětmi, základy první pomoci Oznámení o konání tábora okresnímu hygienikovi Konání letního tábora musíme oznámit okresnímu hygienikovi, příslušnému podle místa konání, pouze pokud jde o zotavovací akci (podle zákona č. 258/2000 v plném znění a vyhlášky č. 106/2001 Sb. v plném znění o zotavovacích akcích a jiných akcích pro děti a dorost). Takovou akcí se rozumí organizovaný společný pobyt 30 a více dětí ve věku do 15 let na dobu delší neţ 4 dny, jehoţ účelem je posílit zdraví dětí a zvýšit jejich tělesnou zdatnost. Obě podmínky počet dětí do 15 let a délka trvání akce musí být splněny současně. Jakmile chybí některá z těchto dvou nutných podmínek, o zotavovací akci nejde. Př.: pokud pořádáme víkendovou (3 denní) akci pro 40 dětí do 15 let nebo třítýdenní akci, které se účastní 10 dětí do 15 let, o zotavovací akci nejde

96 Konání takovéto akce musí provozovatel vţdy předem písemně oznámit nejpozději měsíc předem místnímu hygienikovi příslušnému podle místa konání letního tábora, v případě putovního tábora podle místa jejího vlastního počátku. V oznámení uvedeme: termín a místo konání akce, předpokládaný počet zúčastněných dětí, způsob jejího zabezpečení vodou, způsob zajištění stravování. K oznámení je třeba přiloţit laboratorní rozbor vody, který nesmí být starší 3 měsíců. Tento doklad se nevyţaduje, pokud je voda odebírána z veřejné vodovodní sítě. I v dnešní elektronické době je lepší mít vše doloţené a zaslané poštou. Oznámení o konání letního tábora na obecní úřad Oznámení se provádí v místě konání tábora, na příslušném obecním úřadě. U pronajaté základny to za nás můţe udělat její vlastník. V oznámení by nemělo chybět přesnější místo konání (nejlépe souřadnice GPS), termín konání tábora, jméno hlavního vedoucího, počet dětí a vedoucích, kontaktní telefon, popřípadě smlouva či povolení od majitele pozemku. Také je vhodné navštívit osobně nejbliţší stanici hasičského záchranného sboru, Policie ČR a zdravotnické záchranné sluţby s podobným oznámením o konání tábora. Kontaktní osobu s telefonem, termínem konání tábora a polohou tábora (mapka), nejlépe souřadnicemi GPS. Další institucí, kam je vhodné zajít těsně před začátkem tábora, je pošta. Na poště nahlásíme, ţe v termínu od - do, budeme zde na táboře a poštu si budeme vyzvedávat osobně. Po ukončení tábora je vhodné nechat na poště kontaktní adresu, na kterou mají zaslat poštu, která přišla později. I v dnešní elektronické době je lepší mít vše doloţené a zaslané poštou

97 Smlouva s majitelem pozemku nebo základny I kdyţ nám pozemek či základnu pronajímají kamarádi či rodinní příslušníci, měli bychom mít podepsanou smlouvu, která bude obsahovat minimálně: - jméno a adresu pronajímatele - termín konání - místo a účel pronájmu - cenu a datum splatnosti Schválení od ochránců přírody a vodohospodářů Zákon číslo 114/1992Sb. (o ochraně přírody a krajiny) vymezuje mimo jiné kategorie zvláště chráněných území, kterými jsou národní parky, chráněné krajinné oblasti, národní přírodní rezervace, národní přírodní památky a přírodní památky, přičemţ vymezuje, jak se v nich chovat. K obecným pravidlům, která platí pro národní parky, chráněné krajinné oblasti a přírodní rezervace patří zákaz táboření a rozdělávání ohňů mimo vymezená území, zákaz vstupu mimo vyznačené cesty, zákaz vjezdu s motorovými vozidly mimo silnice a místní komunikace, zákaz zneškodňování odpadů. K pořádání táborů ve zvlášť chráněných územích je třeba kromě souhlasu vlastníka pozemku a jiných orgánů i souhlasu odboru ochrany ţivotního prostředí příslušného městského nebo krajského úřadu, který můţe stanovit omezující podmínky. Povolení je zpravidla nezbytné i ke kácení dřeva. Povolení vydá obecní úřad, ale pokud je strom na území národního parku, je třeba se obrátit na krajský úřad. I v dnešní elektronické době je lepší mít vše doloţené a zaslané poštou. Zdravotnické doklady vedoucích Nejdůleţitější zdravotnické doklady jsou 3. Posudek o zdravotní způsobilosti lékařské osvědčení o tom, ţe dotyčný je fyzicky i psychicky schopen pracovat s mládeţí. Tento posudek se nevyţaduje u pedagogických a zdravotnických pracovníků. Posudek vydává praktický lékař, u něhoţ je dotyčný registrován a jeho platnost je jeden rok od data vystavení, pokud nedojde k podstatným změnám ve zdravotním stavu dané osoby. Zdravotní průkaz pracovníka v potravinářství - potravinový průkaz měla by ho mít osoba starší osmnácti let, která přijde do styku s potravinami. Z praxe doporučujeme, aby tímto dokumentem byli vybaveni všichni dospělí táboroví pracovníci a nejen vedoucí tábora, kuchař a zdravotník. Průkaz zdravotníka akce funkci zdravotníka můţe vykovávat lékař, zdravotní sestra, student lékařství po ukončení třetího ročníku nebo osoba, která absolvovala speciální zdravotnický kurs první pomoci

98 Dokumentace během akce: Organizační: Závazné přihlášky členů jsou v nich obsaţeny všechny potřebné údaje o účastnících. Jméno a příjmení, rodné číslo, bydliště, jméno a příjmení rodičů (popřípadě zákonného zástupce) telefonické spojení, údaje o plátci tábora (rodiče nebo podnik). Součástí přihlášky by měla být lékařská prohlídka. Jmenný seznam účastníků vybrané údaje z přihlášek, většinou jméno, věk a pokolikáté se tábora účastní. Seznamy účastníků nás budou provázet celým táborem. Nejčastější pouţití je pro rozdělení dětí do oddílů včetně jména vedoucího a instruktora, ale mohou nám pomoci také při noční hře, orientačním běhu a dalších hrách, k dokumentaci došlé pošty (lehce vidíme, které dítě nedostalo ţádný dopis, a můţeme lehce zaurgovat u rodičů), k zápisu sluţby. Seznam táborových pracovníků obdobné údaje jako u dětí. Zapisujeme zde i kvalifikace jednotlivých vedoucích, zdravotníka. Doklady o proškolení BOZP a PO pro všechny vedoucí, hospodáře a zdravotníka. Program tábora - Program vytváří celou atmosféru tábora. Mít dobrý program ještě ale neznamená mít dobrý tábor. Rámcový program bychom měli mít připravený jiţ předem po dnech, ale měnit se bude samozřejmě hlavně podle počasí. Pokud máme naplánovanou např. vodní bitvu a jiţ od rána prší, musíme být flexibilní a program pozměnit. Datum pondělí Letní tábor 2010 ( ) Dopoledne Odpoledne I. Odpoledne II. Večer Příjezd do 16:00 Prohlídka okolí, táborové stavby Volno a v noci zahájení úterý Finská stezka výroba helem, táborové stavby příprava ohně, táborové stavby Zahajovací oheň středa VĚDCI 1 (Oddíly) - Vláček, běhání Stavby, volno Holube nezlob se (Jednotlivci) Evropská unie (Jednotlicvi) čtvrtek VĚDCI 2 (Oddíly) - Stavba Vrávorů Závod dvojic - kartičky (Jednotlivci) VĚDCI 2 (Oddíly) - Vrávory Turnaj v trojnožce (Oddíly) pátek Píšťalky v lese (Jednotlivci) Nervíci, Páka (Jednotlivci) VĚDCI 3 (Oddíly) - Karavany v lese Casino (Oddíly) sobota VĚDCI 4 (Oddíly) - Pošty Odhadovací závod (Jednotlivci) VĚDCI 5 (Oddíly) - Příšery táborový oheň neděle Hledání pokladu v zemi (Oddíly) - KOV (Matěj) Mytí, praní, koupání, úklid Volno

99 Táborový řád - Kaţdý tábor musí mít svůj táborový řád. V něm je zahrnuto, co se smí a co ne, jak se má táborník chovat k ostatním, ale i k věcem a přírodě, jak má chodit oblečen a jak probíhají jednotlivé části programu (budíček, nástup, odpolední klid, ). Táborový řád předkládá určité hranice či pravidla hry - tábora, která se musí dodrţovat. Všichni účastníci musí být na začátku tábora seznámeni s řádem, musí jim být vysvětlen a měl by být po celou dobu tábora vyvěšen na táborovém oznamovateli. Při seznamování s řádem postupujeme vesele a kaţdý bod zdůvodníme. Základní povinnosti 1. Všichni táborníci jsou povinni řídit se Táborovým řádem, Denním reţimem, pokyny hlavního vedoucího, oddílových vedoucích a při sluţbě v kuchyni také pokyny kuchaře/ky. 2. Táborníci usilují o dobré vztahy v táboře a ochranu táborového prostředí, zejména okolní přírody a vybavení tábora. 3. Táborníci zachovávají pořádek ve svých stanech a v celém prostoru tábora. 4. Dojde-li k poškození nebo ztrátě táborového vybavení, musí to táborník neprodleně oznámit svému oddílovému vedoucímu. 5. Návštěvy v táboře jsou přípustné pouze se souhlasem hlavního vedoucího. Denní reţim 1. Všichni táborníci jsou povinni dodrţovat denní reţim i denní program a zúčastnit se celého programu. 2. Bez vědomí a souhlasu svého oddílového vedoucího se táborníci nesmějí vzdálit z tábora. V průběhu programu se nesmějí vzdálit z prostoru, kde program pro jejich oddíl probíhá. 3. V době od večerky do budíčku jsou děti povinny zdrţovat se ve svých stanech a dodrţovat noční klid. Výjimky na základě denního programu (noční hry, širák apod.) povoluje výhradně hlavní vedoucí. 4. Bez souhlasu kuchaře/ky nebo vedoucího sluţby nesmí táborníci vstupovat do prostoru kuchyně (do přípravny jídla, do prostoru ohniště ani do prostoru studny). 5. Oddíl můţe opustit prostor tábora nebo sestavu lodí při pobytu na vodě jen se souhlasem vedoucího dne. 6. Koupání je dovoleno pouze za předpokladu, ţe je uvedeno v denním programu. Koupání je moţné nejdříve 1 hodinu po hlavním jídle nebo intenzívní fyzické zátěţi. Na kaţdých 10 koupajících dětí musí být přítomen jeden dospělý, na místě koupání musí být k dispozici záchranné plavidlo (pramice) a záchranný kruh nebo plovák. 7. Jízda na lodích je dovolena pouze za předpokladu, ţe je uvedena v denním programu. Na kaţdé lodi musí být přítomen jeden oddílový vedoucí nebo praktikant nebo musí být na vodě plavidlo s posádkou sestavenou převáţně z vedoucích a praktikantů, pověřených dozorem. Stravování a hygiena 1. Táborníci jsou povinni se vţdy dostavit k odběru stravy. Pokud z jakýchkoli důvodů nechtějí stravu konzumovat, oznámí to svému oddílovému vedoucímu

100 Reţim dne - Reţim dne vţdy závisí na druhu tábora, celotáborové hře, místě konání, počtu dětí a na mnoha dalších faktech. Proto je samozřejmé, ţe kaţdý tábor bude mít trochu jiný reţim. Ukázka reţimu dne tábora: 7:00 Budíček vedení Osobní hygiena 7:30-7:45 Budíček a rozcvička Nástup v plavkách, ranní běh, rozcvička, mytí v potoce, osobní hygiena, úklid stanu 8:00 8:20 Snídaně Druţina jde ihned po prohlídce 8:20 Signál k nástupu Signál (na trubku) - tzn. převléci se do táborového úboru (zel. košile + kraťasy) a nastoupit na své místo. 8:20-8:30 Ranní nástup Vytaţení vlajky, vyhlášení programu 8:30-9:30 Dopolední program 1. Dle stanoveného programu 9:30-9:35 Přesnídávka Nejlépe ovoce 9:40-11:55 Dopolední program 2. Dle stanoveného programu 12:15-12:50 Oběd Druţina jde pro jídlo na pokyn vedoucího - 13:30 Polední volno Vedoucí jsou mezi dětmi, děti nesportují, ale píší dopisy, perou prádlo, komunikují,... 13:35-15:35 Odpolední program 1. Dle stanoveného programu 15:40-15:55 Svačina 16:00-17:00 Odpolední program 1. Dle stanoveného programu 17:00-18:00 Běh Nejlépe lesem 1,5-2 km 18:00-18:30 Porada vedení Krom dvou, kteří jsou mezi dětmi - 18:30 Podvečerní volno Pouze pro děti 18:30-19:00 Večeře 19:30 Signál k nástupu 19:30-20:00 Večerní nástup Vyhodnocení programu dne, ohodnocení dětí, staţení vlajky,... 20:15-21:00 Večerní program Beseda, zpívání,

101 21:05-21:25 Hygiena Čištění zubů,... 21:30 Večerka táborníků Vedoucí ukládají děti, uklidňují,... 22:10-22:50 Operativní porada ved. Upřesnění hl. bodů programu příštího dne 23:00 Večerka vedení Osobní hygiena Časy jsou jen orientační, upravují se podle okolností. Např.: Prší, byla noční hra, táborový oheň apod. - vstáváme o min později. Je velká hra, výlet - vstáváme dříve. Bude-li velký táborový oheň, uspíšíme program a večeře můţe být i v 18:00. Vše záleţí na vedoucích, ale i na dětech (hlavně na rychlosti přesunů dětí z místa na místo). Táborové smlouvy s majitelem pozemku nebo základny, smlouva o zápůjčce motorového vozidla, smlouva s prodejnou potravin, kde budeme odebírat potraviny na fakturu Povolení tábora, ohlašovací listiny od obce, od okresního hygienika, případně referátu ţivotního prostředí, policie, hasiče, lékaře Uvolnění pracovníků ze zaměstnání pokud ţádáme Provozní dokumentace Táborový a denní řád důleţité dokumenty pro provoz tábora. Kaţdý tábor musí mít svůj táborový řád. V něm je zahrnuto, co se smí a co ne, jak se má táborník chovat k ostatním, ale i k věcem a přírodě, jak má chodit oblečen a jak probíhají jednotlivé části programu (budíček, nástup, odpolední klid, ). Táborový řád předkládá určité hranice či pravidla hry - tábora, která se musí dodrţovat. Všichni účastníci musí být na začátku tábora seznámeni s řádem, musí jim být vysvětlen a měl by být po celou dobu tábora vyvěšen na táborovém oznamovateli. Při seznamování s řádem postupujeme vesele a kaţdý bod zdůvodníme. Denní rozkazy jsou důleţité i z právního hlediska. Lze z nich vyčíst, kdo a kdy měl zodpovědnost za určitou činnost a druţiny. Jídelníčky Jídelníčky slouţí jako doklad o vyváţené a zdravé stravě vhodné pro děti. Kniha hlídek Je zajímavý zdroj informací. Hlídky musí mít pouze omezené místo k vyjádření svých záţitků z hlídky, jinak jsou někteří schopni celou hlídku prospat. Dokumentace činnosti Dokumentací činnosti bývá zejména táborová kronika, táborový časopis, fotografie a video. Většinou se zapisují zejména postřehy dětí, co se jim ten den líbilo a co ne, jaké bylo počasí, kdo vyhrál ten den a co zajímavého se stalo. Zdravotní dokumentace vede zdravotník Posudek o zdravotní způsobilosti dítěte vydává praktický lékař pro děti a dorost, který dítě registruje. Má platnost po dobu jednoho roku od data vystavení, pokud během této doby nedošlo ke změně zdravotní způsobilosti dítěte

102 Písemné prohlášení zákonného zástupce dítěte - bezinfekčnost o tom, ţe ve 14 kalendářních dnech před odjezdem na tábor nepřišlo do styku s fyzickou osobou nemocnou infekčním onemocněním nebo podezřelou z nákazy a ani mu není nařízeno karanténní opatření a nejeví známky akutního onemocnění (např. horečky, průjem ). Toto prohlášení nesmí být starší 1 dne. Do tohoto prohlášení můţete připsat také například, ţe dítě nepřišlo do styku s osobou, která má vši. Průkaz zdravotní pojišťovny musí být uloţeny u zdravotníka nebo u hlavního vedoucího tábora. Vţdy jsou doporučovány originály. Zdravotní průkazy a povolení vedoucích - doklad o zdravotní způsobilosti vedoucích tábora, potravinářské průkazy a průkazy zdravotní pojišťovny jen zkontrolujeme, ale vedoucí si je mohou nechat u sebe. Zdravotní deník Při zahájení tábora musí zdravotník provést a do zdravotního deníku zaznamenat vstupní prohlídku účastníků. Dále obsahuje všechna, i drobná, ošetření zdravotníkem, klíšťata, teploty, bolesti břicha, podané léky, pomočování, apod. Hospodářská dokumentace vede hospodář tábora

103 Jmenný seznam všech účastníků tábora a jejich doklady o zaplacení účastnického poplatku. Faktury, příjmové doklady od účastníků příjmové doklady stačí, pokud ovšem rodičům hradí zaměstnavatel, vyţadují fakturu s veškerými fakturačními údaji. Rozpočet hrubý nástřel příjmů a výdajů Cena tábora bývá obvykle velkým problémem. Nemít velkou cenu a přesto dostatek financí na vše potřebné se můţe stát velmi obtíţné. Při stanovování rozpočtu musíme uvaţovat tyto poloţky (můţe jich být i víc): Materiál na výstavbu tábora Přípravné jízdy a akce Doprava dětí a zavazadel na tábor Potraviny, nápoje a jejich dovoz Jízdy k lékaři, pro poštu a další nutné výjezdy Drobné opravy během tábora a odpisy stanů a jiných potřeb Kulturní, sportovní, polytechnické akce a potřeby Vstupné a jízdné při výletech Elektrická energie, voda, pošta, telefon, tiskopisy a kancelářské potřeby Mzdy Pojistné Dezinfekční a zdravotnické potřeby a prostředky, léky a zdravotnické vybavení Hygienické vybavení a rozbor vody (pouţíváme-li vlastní studnu) Ceny do soutěţí, odměny a diplomy Sportovní nářadí a potřeby Nájem pozemku či budovy Dalším důleţitým faktorem ceny tábora jsou vedoucí a další pracovníci. Záleţí na tom, zda si: platí plný poplatek platí sníţený poplatek platí si pouze stravu nic neplatí a pracují bezplatně jsou placeni včetně daně a pojištění Pokladní deník přehled o stavu pokladny tábora. Příjmy od účastníků tábora, prvotní doklady před akcí. Doklady zapisujeme kaţdý den, abychom věděli, jak jsme na tom s finančními prostředky na zbytek tábora. Zda si můţeme dovolit koupit něco hodnotnějšího či naopak. Pokladní kniha by měla obsahovat název účetní jednotky, označení pokladny a období, kterého se týká

104 Č. položky Datum Příjmy Výdaje Zůstatek Příjmy Výdaje Zůstatek Materiál Doprava tam a zpět Doprava ostatní Nákup potravin Nákup unventáře Odměny za práci Ostatní výdaje Od rodičů a odborů Ostatní příjmy Pohledávky Závazky rozpis pohybů v pokladně dle jednotlivých pokladních dokladů, seřazeno chronologicky vykazování počátečního stavu, obratu příjmů a výdajů a konečného stavu v případě valutové pokladny evidenci pohybů hotovosti v cizí i domácí měně a v rámci uzávěrkových operací výpočet kurzového rozdílu. Pokladní kniha - list č. 1 Majetkové účty VÝDAJE PŘÍJMY POKLADNA Položka BĚŽNÝ ÚČET 1. 0,00 0, ,00 0, ,00 0, ,00 0, ,00 0, ,00 0, ,00 0, ,00 0, ,00 0, ,00 0, ,00 0, ,00 0, ,00 0,00 Prvotní doklady ty musí hospodář opatrovat jako oko v hlavě, protoţe jsou nenahraditelné. Jsou nedílnou součástí vyúčtování tábora při ţádosti o dotaci. Cestovní příkazy pro táborové vozidlo schvaluje vedoucí tábora. Vedeme také knihu jízd. Objednávky, dodací listy a faktury většinou za potraviny. Musíme mít nejprve smlouvu s obchodem, u kterého budeme takto nakupovat. Vše se musí shodovat. Dohody o výkonu funkce, o pracovní činnosti, o provedení práce nebo pracovní smlouva s vedoucími, hospodářem i kuchařem. Musí obsahovat jméno a příjmení, datum narození, bydliště, číslo OP a výši odměny