MASARYKOVA UNIVERZITA PŘÍRODOVĚDECKÁ FAKULTA

Transkript

1 MASARYKOVA UNIVERZITA PŘÍRODOVĚDECKÁ FAKULTA ÚSTAV GEOLOGICKÝCH VĚD ROZSYPOVÉ VÝSKYTY ZLATA, WOLFRAMITU A SCHEELITU V OBLASTI TRUCBÁBA VALCHA A JEJICH HISTORICKÁ TĚŽBA Diplomová práce Lenka Losertová Vedoucí práce: doc. RNDr. Zdeněk Losos, CSc. Brno 2013

2 Bibliografický záznam Autor: Název práce: Studijní program: Bc. Lenka Losertová Přírodovědecká fakulta, Masarykova univerzita Ústav geologických věd Rozsypové výskyty zlata, wolframitu a scheelitu v oblasti Trucbába Valcha a jejich historická těžba Magisterské studium Studijní obor: Geologie Vedoucí práce: doc. RNDr. Zdeněk Losos, CSc. Akademický rok: 2011/2013 Počet stran: Klíčová slova: zlato, Mg-wolframit, scheelit, šlichová prospekce, historická těžba, pinka, sejp, vodní kanál, Humpolec, Trucbába Valcha, moldanubikum

3 Bibliographic Entry Author: Title of Thesis: Degree programme: Bc. Lenka Losertová Faculty of Science, Masaryk University Department of Geological Sciences Gold, wolframite and scheelite bearing placers in the area Trucbába Valcha and their historical mining Masters degree programme Field of Study: Geology Supervisor: doc. RNDr. Zdeněk Losos, CSc. Academic Year: 2011/2013 Number of Pages: Keywords: gold, wolframite, scheelite, heavy minerals prospection, historical mining, small pit, pleacer, waterway, Humpolec, Trucbába Valcha, Moldanubicum

4 Abstrakt Diplomová práce je zaměřena na mapování pozůstatků po historické těžbě a šlichovou prospekci v oblasti Trucbába Valcha západně Humpolce. Studovaná lokalita je součástí Humpolecko Pacovské zlatonosné zóny. Typický je výskyt Au a W-mineralizace, která je vázána na pestrou jednotku moldanubika. V oblasti byly vymapovány relikty po těžbě a zaneseny do mapy 1: 3 000, celkem bylo vymapováno 775 pinek, 429 sejp a vodní kanál. Šlichová prospekce ověřila výskyt zlata, wolframitu a scheelitu. Zlatinky z Trucbáby Valchy mají vysokou ryzost (85,97 99,39 hm. % Au) a typickou perforaci. Nově byl popsán Mg-wolframit s vyšším podílem huanzalaitové složky (12%). Práce obsahuje také chemické analýzy scheelitu, ilmenitu, magnetitu, granátu a monazitu. Získaná data byla porovnána s lokalitou Orlík u Humpolce. Abstract This thesis is aimed on mapping of historic mining relics and heavy mineral prospection in the area Trucbába Valcha, west from Humpolec. Studied locality is located within Humpolec Pacov gold bearing zone. Mapped relics of historic mining were drawn into the map with 1:3000 scale, in total 775 small pits, 429 placers and historic water channel were mapped. Heavy mineral prospection confirmed occurence of gold, wolframite and scheelite. Gold grains from Trucbaba Valcha are very pure (85,97 99,39 wt.% of Au) and have typical perforation. Newly was found Mg-wolframite with unusual content of huanzalaite end-member (12 %). Further chemical analyses include scheelite, illmenite, magnetite, garnet and monazite. Data were compared with locality Orlík by Humpolec.

5

6 Poděkování Na tomto místě bych chtěla poděkovat především svému školiteli doc. RNDr. Zdeňku Lososovi, CSc. za jeho trpělivost, odbornou pomoc a za cenné rady při tvorbě a dokončení této práce. Velice děkuji Mgr. Zbyňkovi Buřivalovi za pomoc s terénním výzkumem a pomoc při realizaci této práce. Dále bych chtěla poděkovat za cenné rady, připomínky a velkou obětavost RNDr. Stanislavu Houzarovi, PhD. Velké poděkovaní také patří RNDr. Janu Malcovi za konzultace a cenné rady o zlatě a vyhotovení leštěného preparátu se zlatinkami. Dále bych chtěla poděkovat prof. RNDr. Bohuslavu Fojtovi, CSc. za rady týkající zlata na Humpolecku. Za pomoc se šlichovou prospekcí a práci v terénu děkuji RNDr. Janu Pášovi. Ing. Bohumilu Velebovi děkuji za pomoc při zhotovení map. V neposlední řadě bych chtěla poděkovat rodičům a přátelům za veškerou jejich podporu. Prohlášení Prohlašuji, že jsem svoji diplomovou práci vypracovala samostatně s využitím informačních zdrojů, které jsou v práci citovány. Brno 7. května 2013 Jméno Příjmení

7 Obsah 1. ÚVOD REŠERŠNÍ ČÁST Topografická charakteristika Geologická stavba Tektonika Historie těžby Ložisko Trucbába-Valcha Prozkoumanost lokality Trucbába Valcha Šlichová prospekce Mineralogie Petrologie Šlichová prospekce na Trucbábě - Valše Pozůstatky po těžbě v prostoru Trucbába - Valcha Nejbližší zlatonosné lokality Orlík u Humpolce Zlátenka u Pacova METODIKA VLASTNÍ VÝSLEDKY Výsledky mapování Šlichová prospekce Šlich V Šlich V Šlich V Šlich V Šlich V Šlich V Šlich V Šlich V DISKUZE Porovnání výsledků mapování Srovnání výsledků šlichové prospekce Porovnání výsledků šlichové prospekce na Trucbábě Valše Zlato Wolframit Scheelit Porovnání šlichů s lokalitou Orlík u Humpolce ZÁVĚR LITERATURA SEZNAM PŘÍLOH...59

8 1. Úvod Diplomová práce volně navazuje na bakalářskou práci s názvem Mineralogie rudních výskytů v okolí Humpolce, zaměřenou na dvě zlatonosné lokality Trucbába Valcha a Orlík u Humpolce (Losertová 2011). Diplomová práce byla zadána na podzim 2011 a je detailněji zaměřena na oblast mezi Trucbábou a Valchou. Jejím cílem je doplnění poznatků o mineralogii a historické těžbě. V práci je rozšířeno mapování pozůstatků po těžbě s jejich fotodokumentací. Zabývá se také šlichovou prospekcí, zaměřenou na výskyt zlata, wolframitu a scheelitu v sedimentech vodních toků v oblasti Trucbába Valcha. Další částí práce je detailní popis asociace těžkých minerálů, prezentace chemických analýz vybraných minerálů a diskuse a interpretace získaných dat. 1

9 2. Rešeršní část Topografická charakteristika Zájmové území o rozloze cca 12 km 2 se nalézá západně od města Humpolec (obr. 1), který leží u dálnice D1 mezi Prahou a Brnem. Území leží v katastrech obcí Jiřice, Petrovice a Hněvkovice, spadajících do okresu Pelhřimov a kraje Vysočina. Zájmová oblast je vymezena samotou Trucbába a osadou Valcha. Obr. 1: Topografická mapa okolí Humpolce s vyznačeným zájmovým území, upraveno podle Mapy. cz, s.r.o. (2013) Geologická stavba Studovaná oblast náleží moldanubiku, které se dělí na několik samostatných jednotek. Podle tradičního litostratigrafického členění se rozlišuje monotónní jednotka, tvořená hlavně rulami a migmatity (často s cordieritem), a pestrá jednotka s četnými vložkami dalších hornin, jako jsou kvarcity, mramory, horniny s grafitem a amfibolity, někdy s granulity, příp. ultrabaziky (Mísař et al. 1983). Oblast prošla složitým metamorfním vývojem s významným uplatněním HT/LP metamorfózy v aureole centrálního moldanubického plutonu (Cháb a Suk 1977). 2

10 V současnosti se v moldanubické zóně rozlišuje několik větších tektonických komplexů: nejvýše leží gföhlská jednotka, charakterizovaná vysoce metamorfovanými horninami spodnokorového a plášťového původu, jako jsou gföhlské migmatity a ruly, granulity, peridotity a eklogity. V jejím tektonickém podloží leží pestrá jednotka (označovaná někdy jako drosendorfská), s různorodým komplexem hornin odpovídajícím pestré (a někdy též monotónní) jednotce moldanubika. Monotónní jednotka bývá někdy vymezena samostatně a ztotožňována s jednotkou Ostrong v Rakousku. Stáří těchto jednotek je vymezováno různě, od proterozoika po starší paleozoikum. Shoda panuje ohledně silné variské polymetamorfózy, doprovázené intruzemi granitoidních plutonů (Dallmeyer et al. 1995, Finger et al. 2007, Cháb et al. 2008). Území j. a jv. od Humpolce je budováno intenzivně provrásněnými biotitickými a sillimanit-biotitickými pararulami, místy s nízkým obsahem cordieritu. Migmatitizované pararuly přechází do arteritických, nebulitických a artericko-nebulitických biotitických migmatitů s cordieritem. V arteritických a nebulitických migmatitech jsou časté decimetrové až metrové vložky erlanů. V těsném kontaktu s pararulami vystupují u Krasoňova a Plačkova žuly centrálního moldanubického plutonu (lipnický subtyp). Jižně od Komorovic se vyskytuje těleso ortoamfibolitu (Mitrenga et al. 1979). Geologická stavba Humpolecka je nejvíce ovlivněna intruzí variských granitoidů centrálního moldanubického plutonu, které intrudovaly do již metamorfovaných hornin moldanubika. Intruze způsobila migmatitizaci hornin jednotvárné a pestré jednotky. Při migmatitizaci došlo ke vzniku sillimanitu a cordieritu na úkor biotitu, celkové složení hornin se nezměnilo. Metamorfity jsou injektovány apofýzami žul a aplitů. V endokontaktu žulových masivů byly nalezeny uzavřené kry migmatitů (Mitrenga et al. 1979). Jihovýchodní hranice migmatitů probíhá po linii obce Kletečná, j. částí města Humpolce a obce Leština ve směru JZ SV. Západní hranice migmatitů je tektonická ve směru SSV - JJZ, která probíhá po linii obcí Sedlice, Petrovice a Speřice. Západně od linie obcí Sedlice-Speřice vystupuje těleso želivské ortoruly. Želivská ortorula je porušena několika příčnými dislokacemi. Severně od tělesa ortoruly vystupují sillimanit-biotitické a biotitické pararuly, které jsou pronikány ložními žílami aplitických žul a žulových aplitů (Mitrenga et al. 1979, Breiter et al. 2005) obr. 2. 3

11 Obr. 2: Geologická mapa okolí Humpolce s vyznačeným geologickým řezem A - B, upraveno podle Mitrengy et al. 1979). Celý pás migmatitů je detailně provrásněný, jednotlivé typy nemají ostrou hranici. Migmatity i migmatitizované pararuly obsahují četné žulové apofýzy centrálního moldanubického plutonu, které náleží lipnickému subtypu, a žíly aplitů a pegmatitů. V jižní části se vyskytují v arteritických migmatitech nodule křemene a sillimanitu (Mitrenga et al. 1979). Geologická stavba vyplývá z řezu na obr. 3. Obr. 3: Geologický řez, legenda je totožná jako u geologické mapy, upraveno podle Mitrengy et al. (1979). 4

12 Humpolecko pacovská zlatonosná zóna, ve které se lokality nachází, je vymezena na základě šlichových anomálií výskytů zlata a scheelitu. Celé pásmo s anomáliemi zlata se táhne od Pacova, přes Želiv, Humpolec a Lipnici nad Sázavou a je sledováno starými pracemi (Litochleb 1979). Zrudnění probíhá nezávisle na geologické stavbě centrálního moldanubického plutonu a je hojně protínáno žilami pegmatitů (Morávek et al. 1985) Tektonika Do tektonické stavby na Humpolecku zasáhly především variské horotvorné procesy. Základním tektonickým směrem je směr SSV JJZ, podle kterého intrudoval také centrální moldanubický pluton. Migmatity jsou intenzivně provrásněné s vrásovými osami převážně JZ SV směru. Projevem vrásové stavby je také střídání pruhů migmatitů v různém stupni rekrystalizace. Foliace migmatitů obvykle sleduje povrch plutonu. Složitost vrásových struktur a průběhu foliace roste od západu k východu (Mitrenga et al. 1979). Zlomová tektonika je tvořena dvěma základními zlomovými systémy. Starší zlomový systém je tvořen směry SSV JJZ až SV JZ a mladší směr je SZ JV. Oba tyto systémy vytváří blokovou stavbu území vertikálními a horizontálními posuny. Směr SV JZ je provázen mezi Petrovicemi a Orlíkem proniky křemenných žil a v okolí Čejova i četnými pegmatitovými žílami. Západně od Petrovic bylo na rozhraní migmatitů a želivské ortoruly zastiženo zlomové pásmo SSV JJZ směru s jeden metr mocnou grafitickou polohou. Mladší zlomový systém SZ JV narušuje průběh horninových pruhů a vrásových struktur metamorfitů. Také ovlivňuje omezení horninových typů v moldanubickém plutonu (Mitrenga et al. 1979) Historie těžby Nejstarší známé doklady o osídlení na Pacovsku a Želivsku jsou známy z období pravěku a středověku. Želivsko mělo být kolonizováno již na konci raného středověku. Později byl v roce 1144 založen benediktinský klášter v Želivě. Od roku 1226 klášter vlastnil území, o němž by se dalo spekulovat, že bylo ložisky zlata okolo Trucbáby 5

13 a Orlíku u Humpolce (Hejhal 2007). Z toho vyplývá domněnka, která spekuluje o souvislosti založení kláštera s těžbou zlata (Hejhal et al. 2005). Ve 13. století se pravděpodobně na Trucbábě a u hradu Orlík těžily drahé kovy, které budou také blízce spjaty se založením města Humpolec a stavbou hradu Orlík (Solař 1863, Kobliha 1886, Hejhal et al. 2005). Ve 13. století v Humpolci působil mincmistr Jindřich, který taktéž dohlížel na průběh těžby. Podle archivních dokladů 13. prosince 1252 mincmistr Jindřich odešel z již vytěžených dolů a pronajímal si oblast mezi Humpolcem, Melechovem a Zahrádkou; od té doby můžeme datovat konec těžby v okolí Humpolce (Staněk et al. 2010). Hejhal (2007) se domníval, že exploatace zlata na Humpolecku probíhala ve vrcholném středověku. Ve své práci Hejhal (2009) nálezy metalurgických pecí v prostotu města Humpolec, které mohly sloužit k úpravě zlata. Humpolec leží uprostřed zlatonosné zóny mezi lokalitami Trucbába a Orlík u Humpolce, lze tedy předpokládat historickou těžbu v místech dnešní zástavby města. Jednalo se asi především o rýžovnické práce, které jsou dnes aplanovány (Litochleb 1981). Staří horníci rýžovali na všech potocích od Trucbáby k Želivce, u Kletečné, Petrovic, pod Bělským mlýnem u Vojlavic, Šimonic a Nové Valchy (Kobliha 1907, Štroufek 1920, Kratochvíl 1931, Tenčík 1970b). Rýžoviště jsou většinou situována v aluviálních náplavech, zlato bylo rovněž získáváno i ze svahovin a vyloučeny nejsou ani mělké kutací jámy na křemenných žilách (Tenčík 1970b). Na lokalitě Trucbába jsou rozsáhlé výskyty pozůstatků po historické těžbě. Předpokládaná těžba spadala do století (Solař 1863). První písemně doložené zprávy ovšem pocházejí až z první poloviny 18. století, kdy z aluviálních a deluviálních sedimentů těžil zlato Želivský klášter (1886). Jednalo se především o levý břeh řeky Želivky, těžba probíhala převážně z deluvií (Kratochvíl 1931). Těžbu v okolí Trucbáby dokládají i fresky s hornickou tématikou, které popisuje Kratochvíl (1931) z hněvkovické kapličky. U Šimonic zbylo kolem 150 sejpů, kde v letech rýžoval také hrabě z Tolletu (Kratochvíl 1931) Ložisko Trucbába-Valcha Lokalita Trucbába Valcha se nachází asi 500 m jz. od města Humpolec. Spadá do tzv. humpolecké zlatonosné zóny, která se rozkládá mezi Humpolcem a Pacovem, 6

14 a je dlouhá cca 9 km, a jde o dílčí část humpolecko pacovské zóny (Morávek et al. 1992). Jedná se o typovou metamorfogenní zlatonosnou stratiformní mineralizaci, kterou doprovází W a polymetalická mineralizace (Litochleb 1981, Morávek et al. 1992). Území je tvořeno sillimanit-biotitickými a cordierit-sillimanitickými pararulami až migmatity s vložkami dalších hornin. Především se jedná o amfibolity, erlany a kvarcity. Tyto horniny pestré jednotky jsou hojně impregnovány sulfidy, jde především o chalkopyrit a pyrhotin (Sztacho 1982). Sulfidické impregnace byly zjištěny především v kvarcitech a erlan-kvarcit-amfibolitických stromatitech s rozptýleným scheelitem (Morávek et al. 1992). Sillimanit-biotitické pararuly a migmatity obsahují hojné intruze pegmatitů a aplitů. Do území zasahují i apofýzy centrálního moldanubického plutonu (lipnický subtyp) a drobná tělesa ortorul. Do západní části území zasahuje mezi Sedlicí a Speřicemi i želivská muskovit-biotitická ortorula (Tenčík 1970b, Hron 1995). Severovýchodně od obce Petrovice vystupuje v arteritických migmatitech těleso mramoru, směrem na s. a z. se vyskytují žilná tělesa žulových aplitů (Mitrenga et al. 1979). Průzkumnými rýhami, které byly provedeny Geoindustrií, byly zastiženy kvarcitové polohy se sulfidy a hrubozrnné pegmatity s muskovitem a bez turmalínu. Místy se vyskytují i polohy turmalín-křemenných hornin, které někde přechází do kompaktního turmalínitu. Ojediněle se vyskytuje i poloha biotitického granitu, která má na kontaktu s okolní horninou biotitický lem (Tenčík 1970b) Prozkoumanost lokality Trucbába Valcha První geologické mapování na Humpolecku provedl Adrian v roce 1862, kterého zmiňuje Kratochvíl (1931), následné přemapování provedl Dr. Hinterlechner v letech na listu Havlíčkův Brod. List Pelhřimovska vymapoval Kratochvíl v roce 1926 (Kratochvíl 1931). Počátkem 20. století se objevil zájem o obnovení zdejší hornické činnosti. V roce 1907 získala kutací právo plzeňská společnost Č. Sutnara (Hrdličky a Svobody) a také továrník Dítě. Žádné práce se však na ložisku neuskutečnily (Kobliha 1907, Litochleb 1981). 7

15 Podle Štroufka (1920), který se zabýval těžbou zlata na Humpolecku, se těžilo především v údolí Želivky. Popisuje objev původního místa tězby zlata v roce Jedná se o křemennou žílu táhnoucí se od Trucbáby k Hněvkovicím a dále k Valše. Žíla by měla být 5 km dlouhá a na 6 místech odkrytá. Popisuje, že v hloubce 3 m je křemen protkán různými kyzy, zmiňuje však nízkou kovnatost, jen 4 g/t (Štroufek 1920). Podobný popis uvádí Vohlídal (1938), který se Trucbábou také zabýval, zmiňuje však ještě staré dobývky na zlato a popisuje rýžoviště u Kletečné, kde ve šlichách zachytil dřevěné uhlíky a kousky tavících kelímků. Podrobněji se touto lokalitou zabýval vrchní báňský inspektor Hruška (1939), který popisuje Trucbábu a domnívá se, že šlo o rozsáhlejší hornické práce než Na Štůlách. Ve svém článku uvádí i starou zavalenou štolu, ze které vytéká voda. Nacházela se u silnice, zřejmě byla později zničena stavbou koridoru dálnice D1. Nehluboký lom na lomový kámen se nachází na levé straně silnice z Humpolce do Želiva, kde byly Ondřejem Hruškou odebrány vzorky žíloviny s obsahem zlata 2-15 g/t. Zmiňuje také, že před rokem 1921 našel František Štroufek (1939) na Trucbábě žílu s makroskopickým zlatem. Poukazuje na stejný směr žil jako Na Štůlách a v Hněvkovicích, i když s mírným úklonem k severu. Starou štolu uvádí ve svém článku i Kratochvíl (1931), který ji nazývá sedlickou. Podle autora článku se štola nacházela v migmatitech. Ve zprávě o průzkumu na živec v okolí Humpolce se Pokorný (1963) rovněž zmiňuje o Trucbábě, kterou pokládá za primární zdroj zlata. Uvádí také rozsáhlá rýžoviska v okolí Hněvkovic a Valchy. V letech byly firmou Geoindustra Jihlava prováděny na Petrovickém potoce a dalších přítocích průzkumné geologické práce vedené Tenčíkem (1970a), které proběhly v letech a zaměřovaly se na zlatonosnost deluviálních a aluviálních sedimentů. Zlato zde bylo ověřováno rýhami a vrty. Celkově bylo provedeno 10 rýh, které zastihly křemenné žíly různých směrů s nízkým obsahem zlata. Na Trucbábě byl situován i jeden vrt o hloubce 64,5 m. Z důvodu nízké kovnatosti a malé snosové oblasti byla tato lokalita vyhodnocena jako nebilanční (Tenčík 1970b). V rámci tohoto ověření bylo rovněž v roce 1967 provedeno 16 vrtů v náplavech Želivky. Jádra těchto vrtů se vyrýžovala a zjišťovaly se obsahy zlata (Tenčík 1970c). Nejvíce se touto lokalitou zabýval Litochleb (1979, 1981), kdy v letech zmapoval území mezi Kletečnou, Trucbábou, Humpolcem, Orlíkem ( Na Štůlách ) 8

16 a Čejovským kopcem (vrch Orlík). V rámci své diplomové práce se Trucbábou také zabýval Sztacho (1982), který se věnoval zlatonosným lokalitám na Humpolecku Šlichová prospekce Mezi těžké minerály, identifikované šlichovou prospekcí na Humpolecku, patří ilmenit, rutil, turmalín, sillimanit, monazit, granát, andalusit, amfibol, pyroxen, scheelit, wolframit, anatas, spinelid, zlato, pyrit, kasiterit a baryt (uvedené minerály jsou seřazeny podle množství v těžké frakci) (Tenčík 1970a, Luna 1994a, Luna 1994b, Luna 1994c, Luna 1994d). Na Humpolecku jsou dvě snosové oblasti zlata. Zlatonosná oblast Trucbáby je ohraničená obcemi Hněvkovice, Jiřice, samotou U Marešů, Vřesník, řekou Želivkou, Kletečná, Záhoří, Komorovice, okolím Bystrého a Vystrkova (Luna 1994a, Luna 1994b, Luna 1994c, Luna 1994d). V několika vzorcích bylo také zlato identifikováno s. a j. od Humpolce. Rozptylovou aureolu zlata doprovázejí zvýšené obsahy Bi, Ag a Pb (Tenčík 1970a). Baryt a pyrit se v těžké frakci vyskytují v této zlatonosné oblasti pouze stopově, až na jeden výskyt na řece Želivce nad obcí Sedlice, kde pyrit dosahoval 1-5 g/m 3 (Luna 1994c). Druhou snosovou oblastí je Orlík u Humpolce ( Na Štůlách ), která je menší než Trucbába a je vymezena obcemi Kejžlice, Budíkov, rybníkem Hadina, hradem Orlík, vrchem Orlík a Novým Dvorem u Humpolce. Na Pstružném potoce byly obsahy zlata vyšší něž u Trucbáby, počet zlatinek byl 4 6 zlatinek na rýžovací pánev u obce Kejžlice 7 12 zlatinek. V Kejžlici byl zastižen pyrit a baryt o obsahu 0,2-1 g/m 3 (Luna 1994b). Nejbližší další zlatonosná oblast je v okolí Pacova a Senožat (Luna 1994a, Luna 1994c). Na Humpolecko zasahuje výběžek aureoly snosové oblasti wolframitu, táhnoucí se od Vojslavic a Útěchovic dále směrem na jih, jedná se spíše o stopové množství. Aureola scheelitu se vyskytuje mezi Horními Rápoticemi a Budíkovem, obsahy se zde pohybují mezi 0,2 50 g/m 3 (Luna 1994e, Luna 1994f, Luna 1994g, Luna 1994h). Největší obsahy scheelitu jsou z. od Hněvkovic, s. od Jiřic a Kletečné, kde scheelitové anomálie korelují se zlatem a částečně s bizmutem. Obsahy W jsou v souladu s obsahem scheelitu (Tenčík 1970b). Snosové oblasti zlata, wolframitu a scheelitu jsou vyznačeny na obr. 4, který je přiložen v příloze 4. 9

17 Náplavy řeky Želivky (obr. 5) jsou typické střídáním hrubě zrnitých sedimentů a jílových poloh. Sutě ze svahů údolí v některých místech překrývají aluviální sedimenty, které jsou později překrývány novějšími sedimenty (Tenčík 1970c). Podle Tenčíka (1970c) se hlavní snosová oblast zlata nachází v prostoru Trucbáby a Petrovického potoka. Obr. 5: Geologický řez aluviálními sedimenty řeky Želivky, upraveno podle Tenčíka (1970c). Zlatinky ze sekundárních rozsypů vzdálenějších od primárních zdrojů mají na okrajích vyvinuté různě mocné vrstvičky zlata o vysoké ryzosti. Tyto vrstvičky vznikají při transportu a dochází zde k vyloužení stříbra, čím delší transport, tím větší mocnost vrstvy na okraji zlatinek (Morávek et al. 1985) Mineralogie Zrudnění se vyskytuje v drobnozrnějších částech biotitických pararul s výskytem magnetitu, ilmenitu, rutilu, titanitu, arzenopyritu, pyrhotinu a s vyšším obsahem křemene a živců. Akcesorické minerály křemenných čoček mají složení především okolních hornin (biotit, živce, cordierit, sillimanit, diopsidický pyroxen, aktinolit, tremolit, sulfidy, apatit, titanit, muskovit, turmalín a pyrhotin) (Litochleb 1979, Losertová 2011). Metamorfogenní Au a W mineralizace je typická zlatem vysoké ryzosti (> 900). Doprovodné prvky jako Cu, Te, Mo a Hg mají nízké obsahy a mezi doprovodné minerály patří obecné sulfidy, Bi minerály a scheelit (Morávek et al. 1985). 10

18 Mezi rudními minerály, které byly dosud z lokality z primárních zrudněných vzorků popsány, patří pyrit, pyrhotin, chalkopyrit, galenit a zlato. Ze šlichů je znám scheelit (Hruška 1939, Tenčík 1970b, Litochleb 1981, Sztacho 1982, Morávek et al. 1985). Původní dobývky s výskytem zlata jsou dnes aplanovány stavbou dálnice D1 a zemědělskými pracemi (Litochleb 1981). Zlato Primární zlato na Trucbábě je vázáno na migmatitizované pararuly s čočkami sekrečního křemene a žilami mobilizovaného křemene se sulfidy (pyritem, arzenopyritem a chalkopyritem). Největší obsahy zlata jsou v prokřemenělých erlanech, jejichž výskyty korelují s historickou těžbou na Trucbábě (Sztacho 1982). Mocnost žil je proměnlivá a pohybuje se od několika cm do 1 m (Sztacho 1982). Tenčík (1970b) se domnívá, že primární výskyt Au mineralizace je vázán na křemenné žíly, které probíhají souběžně s plochami okolních rul. Podle Tenčíka (1970b) jsou zde přítomny dvě generace žil. Prvním typem je tlakově postižený křemen bez přítomnosti zlata. Žíly se uklánějí ve směru SV JZ a V Z pod úhlem Tyto žíly jsou kříženy mladším zlatonosným a tlakově nepostiženým křemenem o mocnosti několika mm až cm, který místy přechází až do drúzovitých dutin. Ze sulfidů byl v tomto křemeni zastižen pouze pyrit (Tenčík 1970b). Tenčík et al. (1970b) zjistil na Trucbábě i aplit s vyšším obsahem Au, který pronikl křemennou žílou. Sztacho (1982) zde zastihl v dálničním zářezu vyšší obsah Au v pegmatitu u Trucbáby, který příčně protíná zlatonosnou polohu, domnívá se tedy, že se jedná o asimilaci zlata během intruze pegmatitové taveniny. Kovnatost zlata na Trucbábě byla velmi variabilní, dokazují to zprávy jednotlivých autorů, u kterých se kovnatost liší. V příspěvku Štroufka (1920) mělo zlato z Trucbáby nízkou kovnatost. V letech byly vzorky z Trucbáby analyzovány v Banské Štiavnici a stanoveny obsahy zlata 2 15 g/t (Hruška 1939). Vohlídal (1939) uvádí obsah zlata max. 4 g/t, Tenčík (1970b) 1 1,5 g/t a Sztacho (1982) do 0,1 g/t zlata. Sekundární výskyty zlata byly zjišťovány především v aluviích, kde při ověřování prognóz zlata byly zjištěny práce v deluviích mezi Trucbábskou žilou a Petrovickým potokem (Tenčík 1970b). Zlato u osady Valcha je vázáno na štěrkopísky, štěrky a na střídání poloh s jíly, kde mohou jílové proplástky fungovat jako falešná dna. Velikost zlatinek je 11

19 0,01-0,50 mm (průměrná 0,20 mm). Zlatinky, které pochází z Trucbáby a Petrovického potoka, jsou velice málo opracované, což ukazuje na krátký transport. Průměrné obsahy zlata se pohybují kolem mg/m 3, s maximy do 109,7 mg/m 3 (Tenčík 1970c). Při ověřování prognóz zlata na Trucbábě Valše byly odebrány reprezentativní vzorky pracovníky Geoindustrie Jihlava pro zjištění zlatonosnosti ložiska. U odebraného vzorku erlanu u dálničního zářezu D1 byla kovnatost zlata 0,001-0,004 g/t a 0,05 0,4 Ag g/t. Křemenná žilovina z dálničního zářezu obsahovala 0,1 0,12 g/t Au a 0,07 0,2 g/t Ag. Největší obsah stříbra měl migmatitizovaný amfibolit a žilný křemen z hněvkovického lomu 0,125 g/t Ag a 0,005 0,008 g/t Au. Pinky nad silničním zářezem u Trucbáby měly 0,02 g/t Au a 0,2 g/t Ag, autoři zde zmiňují, že se jedná o gossan. Pinkové pásmo táhnoucí se na Trucbábě mělo obsahy zlata 0,007 g/t a stříbra 0,175 g/t. Výchoz u obce Petrovice měl 0,005 g/t Au a 0,05 g/t. Erlan se sulfidy v dálničním zářezu u Jiřic obsahoval 0,007 g/t Au a 0,05 g/t Ag (Morávek et al. 1985). Wolframit Nejbližší známé výskyty wolframitu a scheelitu jsou v Cetorazi u Pacova, kde byl nalezen v žilném křemeni wolframit, scheelit a gahnit (Prchlík a Jeřábek 1965, Bernard a kol. 1981). Sn W mineraliazce byla zastižena v Ovesné Lhotě u Vlkanova a na Pekelném vrchu u Jihlavy (Jurák 1965, Bernard a kol. 1981). Další výskyty wolframitu jsou u samoty Zadní Pole a u Hraničního potoka nedaleko Těšenova u Pelhřimova (Litochleb et al. 2001a). Mezi novější výskyty wolframitu patří Vysoká u Havlíčkova Brodu (Pauliš a Kopecký 2007). Wolframit a kasiterit byl také zastižen u Vlkanova, Dolních Dlužin, v Novém Hubenově a v blízkosti melechovského masivu (Prchlík a Jeřábek 1965; Bernard a kol. 1981; Páša 1982; Pauliš a Kopecký 2007). Nejbližší tělesa greisenů jsou v Bílém Kameni u Jihlavy a Větrném Jeníkově (Sztacho 1982). 12

20 Scheelit Scheelit je často doprovodným minerálem zlatonosné mineralizace nebo je na ní alespoň těsně prostorově vázán (Morávek et al. 1985). Ve vzorcích ze šlichové prospekce provedé Sztachem (1982) v oblasti Trucbáby se množství scheelitu pohybovalo okolo 22 zrn na deset litrů materiálu, ve svahovinách šlo o 1 zrno na deset litrů. V letech byly zjištěny šlichovou prospekcí obsahy scheelitu 1 g/m 3 (Tenčík 1970b). Na Trucbábě Valše je nositelem primárního, až 1 cm velkých zrn scheelitu pyroxenická rula Sztacho (1979, 1982) Petrologie Na lokalitě Trucbába Valcha se vyskytují převážně biotitit-sillimanitické pararuly a migmatity, které obsahují vložky erlanů, turmalínovců a amfibolitů, doprovázené žilami křemene a pegmatitů (Sztacho 1982). Sztacho (1982) uvádí alterované zóny s přítomností turmalínu, které místy přechází až do turmalínovců. Na Trucbábu zasahují i intruze centrálního moldanubického plutonu. Biotit-sillimanitické pararuly jsou převážně složeny z křemene, plagioklasu, K-živce, biotitu, sillimanitu a cordieritu. Z akcesorických minerálů byl zastižen granát, hercynit, zirkon, turmalín, rutil a apatit. Migmatity jsou charakteristické střídáním světlých a tmavých pásků a čoček. Od nemigmatizovaných pararul se liší především větším zastoupením draselného živce. Migmatity obsahují křemen, draselný živec, biotit, plagioklas, cordierit, muskovit a sillimanit (Sztacho 1982). Kvarcity na této lokalitě tvoří vložky v rámci horninového komplexu pestré jednotky a pozvolna přechází do okolních hornin. Hlavní horninotvornou složku tvoří křemen a amfibol. Bazicita plagioklasu odpovídá labradoritu až bytownitu. Mezi akcesorie patří granát, titanit, biotit, sillimanit, zirkon, scheelit, apatit a opakní minerály (Sztacho 1982). V dálničním zářezu na Trucbábě byla zastižena Sztachem (1979) pyroxenická rula. Okrajová část je tvořena především diopsidickým pyroxenem a jádro karbonátem, také se vyskytují pyroxenické ruly bez karbonátového jádra, ty obsahují zrna arzenopyritu a pyrhotinu (Sztacho 1979). Hlavní složkou pyroxenických rul je křemen, plagioklas (labradorit, bytownit), diopsidický pyroxen a obecný amfibol. Mezi akcesorické minerály patří pyrhotin, chalkopyrit, pyrit a scheelit. Nejvýznamnější je 13

21 scheelit, který se vyskytuje v podobě vtroušenin nebo tvoří krystaly na příčných puklinách (Sztacho1982). Kratochvíl J. (1931) zmiňuje široký pruh amfibolitů v oblasti mezi Jiřicemi a Trucbábou. Amfibolity tvoří ložní čočky, které nepřesahují mocnost 30 cm. Podobají se amfibolům z lokality Orlík u Humpolce (Sztacho 1982). Pegmatity mají velmi jednoduché složení, které je zastoupeno převážně muskovitem, ortoklasem, dále byl nalezen apatit, skoryl a albit (Szatcho 1979). Turmalínovce jsou složené z hnědočerných tenkých sloupečků krystalů turmalínu, tvoří čočky a výplně puklin o mocnosti do 50 cm. Zastoupení turmalínů v hornině je okolo 90 % a zbylé minerály tvoří křemen a živec. Turmalínovce jsou postmagmatického stáří a nejsou mineralizovány zlatem (Sztacho 1982) Šlichová prospekce na Trucbábě - Valše V oblasti mezi Trucbábou Valchou byly odebrány Geoindustrií 4 šlichové vzorky, z nichž na horním toku vzorky obsahovaly stopy zlata a na soutoku s Petrovickým potokem stopy barytu. V této oblasti se výskyt zlatinek pohybuje mezi 1 3 nebo 4-6 zlatinkami na rýžovací pánev (Luna 1994a, Luna 1994c). V oblasti Trucbába Valcha byl scheelit nalezen spolu s wolframitem a kasiteritem. Obsahy scheelitu se pohybovaly od 0,2 do 5 g/m 3. Wolframit a kasiterit se zde vyskytují stopově, pouze na jednom odběrném místě wolframit dosahoval 0,2 1 g/m 3 (Luna 1994g) Pozůstatky po těžbě v prostoru Trucbába - Valcha Na lokalitě Trucbába se vedle silnice vedoucí z Humpolce do Želiva nachází pinkoviště o rozměrech 250 x 250 m, jedná se průzkumné pinky ve svahovinách. Na opačné straně silnice se nalézá nevelký zasucený lom o délce 60 m a šířce 15 m. Několik málo pinek bylo také nalezeno na vrcholu Havlova kopce (Losertová et al. 2011). Ze Suchého rybníka u Jiřic vytéká bezejmenný potok, na kterém se nachází několika set metrů dlouhé pásmo sejpů, které pokračuje až na soutok s Petrovickým 14

22 potokem. Velikost sejpů je velmi variabilní, nejčastěji mají 1 2 m (Losertová et al. 2011). Místy se vyskytují větší akumulace sejpů, především asi 400 m po proudu bezejmenného potoka ze Suchého rybníka, tento pás je dlouhý 300 m a široký 60 m. Další sejpoviště je u samoty U Váňů, kde je soustředěno v půlkruhové depresi o rozměrech 50 m na šířku a 100 m na délku. U samoty U Váňů, na soutoku bezejmenného potoka s potůčkem přitékajícím z jv., se nalézá úzký pruh rýžovnických valů a sejpů. Jedná se o úzký pruh 50 m široký a 270 m dlouhý. Přibližná velikost valů je m na délku, 7 10 m na šířku a 3 m na výšku (Losertová et al. 2011). Tento shluk rýžovnických prací také zaevidoval Litochleb (1981). Další pásmo sejpů a menších valů, které je 75 m široké a 120 m dlouhé, se nalézá přibližně 900 m jz. od samoty U Váňů, sejpy zde dosahují větší velikosti kolem 2-3 m. Přibližně 450 m východně od bezejmenného potoka se nachází akumulace sejpů a rýžovnických valů. Velikost sejpů se pohybuje okolo 2 3 m. Mohutné sejpy se nachází 1100 m jz. od samoty U Váňů, jedná se asi o pozůstatek po jílování. Jejich průměrná velikost je 5 m a mohou dosahovat 8 10 m (Losertová et al. 2011). V cípu lesa západně od samoty U Váňů se nachází rozsáhlé pinkoviště o rozměrech 700 x 500 m. Pinky zde průměrně dosahují 1 1,5 m hloubky a šířky mezi 3 6 m. Maximální velikost pinek může dosáhnou až 6 7 m hloubky a m šířky. Toto pinkoviště částečně popisuje ve svém příspěvku Litochleb (1981). Přibližně 400 m jv. od samoty U Váňů se nalézá 8 m hluboký, 10 m široký a 25 dlouhý lom. U lomové stěny, která se částečně zřítila, je dodnes patrný zbytek štolové klenby. Další rozsáhlé pinkoviště se nachází 650 m jz. od samoty U Váňů. Jeho rozměry jsou 250 x 500 m a jedná se průzkumné pinky ve svahovinách (Losertová et al. 2011) Nejbližší zlatonosné lokality Orlík u Humpolce Nejbližší lokalitou je Orlík u Humpolce, známý také jako lokalita Na Štůlách. Vzdálenost od Trucbáby Valchy je velmi malá cca 3 km. Orlík je pokládán za typovou lokalitou pro metamorfogenní a stratiformní zlatonosnou mineralizaci, která je doprovázena wolframovou a polymetalickou mineralizací (Litochleb 1979, Luna et al. 1982). 15

23 Zrudnění je vyvinuto v délce 500 m a je vázáno na pararuly s čočkami sekrečního křemene s rozptýlemi sulfidy, ložní křemenné žíly a čočky, na polohy sekrečního křemene s rudními minerály a horninotvornými silikáty a na prokřemenělé polohy erlanů se sulfidy. Zrudnění má vtroušeninovou, páskovanou a žilnou texturu a jeho mocnost je 1 2,5 m, která probíhá ve směru 70 při úklonu 80 k SSZ (Litochleb et al. 1982, Morávek et al. 1985). Velikost zlata se pohybuje okolo 0,01 1 mm a tvoří alotriomorfní a hypidiomorfní ostrohranná izometrická zrna a plíšky. Zlato se zde vyskytuje v několika typech, často se vyskytuje v myrmekitových srůstech s maldonitem a se zlatem s malou příměsí Ag (Litochleb et al. 1982, Litochleb a Malec 1985). Maldonit zde byl popsán jako šestý výskyt na světě a první v bývalém Československu (Sztacho 1982). Typické jsou srůsty zlata s ostatními minerály a to zejména se sulfidy a horninotvornými minerály, jako je diopsid, plagioklas, titanit a sillimanit (Morávek et al. 1985). Zlato se může vyskytovat i ve formě inkluzí v arzenopyritu a lӧllingitu (Litochleb et al. 1982, Litochleb et al. 2001b) Parageneticky je zrudnění charakterizováno arzenopyritem dvojí generace, lӧlingitem, markazitem, scheelitem, chalkopyritem, hematitem a ojediněle galenitem, sfaleritem, apatitem a molybdenitem. Zrudnění lze dále charakterizovat převahou hexagonálního pyrhotinu, asociací sulfidů a Au Bi minerálů s titanitem, apatitem a akcesorickým množstvím pyritu, Ti minerálů, Bi telluridu blízkého hedleyitu, Bi karbonátů a Bi oxidů (Litochleb et al. 1982, Litochleb et al. 2001b). Litochleb et al. (1982) se domnívá, že vývoj minerální parageneze probíhal ve specifických podmínkách, daných zejména účinkem metamorfózy. S tou nejspíše souvisí zvětšení zrn ryzího zlata a jeho vysoká ryzost. Dokazují to vzájemné strukturní vztahy mezi jednotlivými rudními minerály, specifická metamorfóza a jednoduchý mikrochemismus minerálů (Litochleb a Malec 1982) Zlátenka u Pacova Tato lokalita je vyvinuta v biotit-sillimanitických pararulách, které se střídají s muskovitickými kvarcity a vložkami amfibolitů a grafitických hornin. Území je silně tektonicky postiženo v prostoru mylonitových pásem a je protkáno křemennými žilkami různých směrů (SSZ JJV, V Z a SV JZ) (Malec et al. 1982, Morávek et al. 1982). 16

24 Zrudnění je vázáno na křemenné žíly a žilníky o mocnosti až 6 m. Křemenná žílovina se skládá z křemene dvou generací s žilkami dolomitického karbonátu, zrny arzenopyritu a pyritu (Malec 1985a, Litochleb et al. 2004). Zrudnělé pásmo je dlouhé cca 200 m a uklání se 45 k z. Kovnatost žilníku se pohybovala okolo 2 g/t a v maximálních případech dosahovala 22 g/t (Morávek et al. 1992). Primární zlato tvoří nepravidelné až plíškovité agregáty, které jsou doprovázeny 0,3 mm dlouhými jehličkami arzenopyritu a ojedinělými lupínky černého Bi tetluridu (Litochleb et al. 2004). Zlatinky ze sekundárních rozsypů Bořetického potoka pod Zlátenkou jsou velmi opracované a tvoří plíšky a zrnka s povlaky sekundárního zlata. Z potoka u Eše však tvoří hypdiomorfní zrnka a ostrohranné plíšky o velikosti 0,2 0,7 mm, bez povrchových vrstviček supergenního zlata. Z údajů, které uvádí Malec (1985a), vyplývá, že tyto sekundární výskyty zlata jsou jiné geneze než již zmíněné zlato s telluridem. Mohlo by se jednat o Au-Ag mineralizaci v křemenných žilách, které pronikají sillimanit-biotitické pararuly a chýnovské svory (Malec 1985a). 17

25 3. Metodika Mapování pozůstatků po dolování probíhalo od roku 2009, bylo zaměřeno na území mezi Trucbábou Valchou a doplněno o místa, která byla nově nalezena. V terénu byly pozůstatky po historické těžbě zaměřeny pomocí GPS navigace Garmin 60Csx. Přesnost GPS dosahuje odchylky do 5 m, ve velmi husté vegetaci klesá přesnost na 8 m. Získané údaje byly zkonvertovány programem G7towin a pomocí programu Topol zaneseny do digitálních vojenských map IZGARD (2011) a následně vytištěny v měřítku 1 : Šlichová prospekce byla provedena na 8 místech. Odběrné body byly pravidelně rozmístěny okolo odběrného místa V1 se zaměřením na vymapování aureoly výskytu Mg-wolframitu. Vznikla tak síť odebraných vzorků, které byly dále zkoumány. Vzorky byly odebrány v aluviálních sedimentech bezejmenného potoka, vytékajícího ze Suchého rybníka, Petrovického potoka a jeden šlich byl odebrán z drobného potůčku u samoty Trucbába vedle dálnice D1. Po odhrnutí horní vrstvy materiálu, byly vzorky odebrány z levé a pravé části břehu i středu koryta potoka. Pro odstranění nadsítné frakce bylo použito dvou sít, hrubší síto s oky o velikosti 10 mm a jemnější s oky 2 mm. Podsítná frakce byla následně přerýžována. Vysušené šlichy z jednotlivých lokalit byly rozděleny na čtyři části. Větší část se ponechala pro případné další zpracování, z druhé části byly zhotoveny leštěné preparáty a třetí část byla obarvena pro zjištění výskytu wolframitu. Barvení wolframitu proběhlo za pomocí kyseliny dusičné a chlorovodíkové v poměru 2 : 1 a s přidáním 0,30 g WO 3. V tomto roztoku se pak šlich vařil minut podle požadované intenzity obarvení (lépe jen 10 minut). Poté byl šlich promyt destilovanou vodou a vysušen. V takto připraveném šlichu lze snadno nalézt kanárkově žlutá zrna scheelitu a wolframitu. Poslední čtvrtá část byla barvena kvůli výskytu kasiteritu. Postup probíhal následovně: na zinkový plech se nasypala část šlichu, která byla následně pokapána kyselinou chlorovodíkovou. Po proběhnutí reakce (redukce SnO 2 vodíkem) se zrny šlichu se zrna kasiteritu potáhla světle šedou vrstvou kovového Sn. Scheelit byl také pozorován pomocí prospekční UV lampy UV K6. Bodové analýzy (WDX) byly provedeny na elektronové mikrosondě Cameca SX 100 v Brně na společném pracovišti elektronové mikroskopie a mikroanalýzy ÚGV PřF MU a ČGS. Šlichy z oblasti Trucbába Valcha a Orlík u Humpolce analyzovali Mgr. Radek Škoda, PhD. a Mgr. P. Gadas, pro všechny minerály, za těchto podmínek: 18

26 urychlovací napětí pro oxidy 15 kev a pro ryzí kovy 25 kev, proud svazku 20 na avelikost svazku 0 µm (pro wolframity a scheelity 2 µm). Pro chemické složení zlata bylo použito těchto standardů: Cu (Cu), Ni, As (pararammelsbergit), Zn (ZnS), Ag (Ag), Au (Au), Hg (HgTe), Sb (Sb), Bi (Bi upraveno), Sn (Sn) a Fe (FeS 2 ); pro wolframit a scheelit: Na (Albit A), Ta (CrTa 2 O 6 ), Nb, Fe (columbit Ivigtut), Fe (pyrop nebo hematit), Ti (TiO 2 nebo anatas Hardangervidda), Sn (Sn), Mn (spessartin nebo Mn 2 SiO 4 ), Ca (andradit nebo titanit nebo fluorapatit), Si (titanit nebo spessartin), U (U), Bi (Bi), W (W), V (V), Y (YAG), Zr (zirkon), Sc (ScVO 4 ), Al (sanidin nebo gahnit), Zn (gahnit), Mg (Mg 2 Al 2 O 4 nebo MgO), P (flourapatit), Sb (Sb), As (InAs upraveno), Cr (chromit), K (sanidin) a Pb (PbS nebo vanadinit); pro monazit: S (baryt nebo SrSO 4 ), Ca, Th (brabantit nebo fluorapatit), La (LaPO 4 ), Ce (CePO 4 ), P (fluorapatit nebo LaPO 4 ), U (U), Pb (PbS), Na (albit A), Sr (SrSO 4 ), Y (YAG nebo YPO 4 ), Si (spessartin nebo sanidin), As (InAs upraveno), Al (almandin), Dy (DyPO 4 ), Pr (PrF 3 nebo PrPO 4 ), Nd (NdPO 4 ), Sm (SmPO 4 ), Gd (GdPO 4 ), Er (YErAG nebo ErPO 4 ), Eu (EuPO 4 ), Mn (rhodonit), Fe (andradit), Sc (ScVO 4 ); pro xenotim: P (brabantit), S (baryt), Ca (wollastonit), La (LaPO 4 ), Ce (CePO 4 ), Pb (PbSe), Th (ThO 2 upraveno), U (U), Y (YAG), As (InAs upraveno), Zr (zirkon), Al (almandin), Si, Fe (andradit), Yb (YbP 5 O 14 ), Er (YErAG), Dy (DyGl), Gd (GdF 3 ), Sm (SMF 3 ), Nd (NdF 3 ), Mn (rhodonit), Sc (ScVO 4 ), Tb (TbPO 4 ), Ho (HoPO 4 ), Tm (TmPO 4 ) a Lu (LuAG); pro granát: Na (albit A), Si, Al, K (sanidin), Mg (pyrop), Ca (grosulár nebo grosulár - Ruda), Cr (chromit), Ti (titanit), Fe (almandin), Mn (spessartin), V (vanadinit nebo ScVO 4 ), P (fluorapatit), Y (YAG nebo YPO 4 ) a F (topaz); pro ilmenit: Mg (MgO nebo MgAl 2 O 4 ), Zr (zirkon), Si (sanidin nebo titanit nebo spessartin nebo zirkon), Cr (chromit), Sn (Sn), Fe, Nb (columbit Ivigtut nebo hematit), Mn (spessartin nebo Mn 2 SiO 4 ), Ti (TiO 2 nebo anatas Hardangervidda), Ca (titanit nebo fluorapatit), Sc (ScVO 4 ), Ta (CrTa 2 O 6 ), Zn (gahnit), Al (gahnit nebo sanidin), W (W), V (V), Pb (vanadinit), K (sanidin) a Sr (SrSO 4 ), pro magnetit: Al, Mg (MgAl 2 O 4 ), Zn (gahnit), Si(sanidin nebo spessartin), Ca (fluorapatite nebo wollastonit nebo titanit), Cr (chromit), Ti (titanit), S (SrSO 4 ), Fe (hematit), V (ScVO 4 ), Mn (Mn 2 SiO 4 nebo spessartin) a Ni (Ni 2 SiO 4 ). Chemické analýzy magnetitu a granátu byly rozpočteny v programu Formula Magnetity byly přepočteny na 3 kationty a 4 kyslíky s dopočtem Fe 3+ a granáty na 12 aniontů s dopočtem Fe

27 4. Vlastní výsledky 4.1. Výsledky mapování Celkově bylo vymapováno území o rozloze 12 km 2, z toho poddolované území tvořilo 2,5 km 2. Nově v této práci bylo zaměřeno 346 pinek a 160 sejpů, v rámci předchozí bakalářské práce 409 pinek a 429 sejpů, což činí celkem 775 pinek a 589 sejpů. Vymapované pozůstatky po historické hornické těžbě byly vyčleněny do jednotlivých úseků a níže podrobněji popsány. Mapa s rozmístěním jednotlivých důlních děl je přiložena v příloze 1. Fotografická dokumentace je uvedena v příloze 2. Rozmístění polygonů s jednotlivými důlními díly vymapovanými v rámci bakalářské a této práce jsou na obr. 6. Obr. 6: Schématická mapa rozmístění jednotlivých důlních děl s vyznačením již zaniklých dobývek. Sejpoviště ssv. od Hněvkovické hájovny V rámci terénních prací byl vymapován pás sejpů, který začíná 250 m ssv. od Hněvkovické hájovny a končí 120 m jjv. od samoty U Krpálků. Tento pás má délku 590 m a proměnlivou šířku m. Sejpy se vyskytují na začátku bezejmenného potůčku, který zde pramení. Velikost sejpů se pohybovala okolo 0,5 2 m. Většina sejpů postupně přecházela do okraje terénu. U pramene se vyskytovalo několik průzkumných pinek. 20

28 Dále po proudu se velikost sejpů zvyšovala až na 4 m. Pás sejpů byl lemován několika průzkumnými pinkami po obou stranách, většinou v místech pravostranných přítoků tohoto potoka. Asi tak v polovině pásu se velikost sejpů začala snižovat na 1 1,5 m. Přibližně 590 m ssv. od Hněvkovické hájovny byla v terénu patrná překládaná koryta s rýžovnickými valy. Rýžovnické valy měly podobu pásu několika sejpů těsně u sebe. Jejich délka se pohybovala od 9 m do 66 m, šířka v jednotlivých částech valů kolísala okolo 3 5 m a průměrná výška byla okolo 1,5 m. Mezi valy se vyskytovaly sejpy o průměrné výšce 1 m. Sejpoviště bylo ostře ohraničeno svahy okolního terénu, do kterého bylo zahloubeno. V místě, kde se tento bezejmenný potok pramenící nedaleko Hněvkovické hájovny vlévá do dalšího bezejmenného potoka, tekoucího ze Suchého rybníka, se rozkládá široká niva, ve které sejpy vyznívají. Vlévalo se sem i několik dnes již suchých potůčků z překládaných koryt. Pinkoviště jjv. od samoty U Krpálků Malé pinkoviště se nachází 380 m jjv. od samoty U Krpálků. Jedná se o shluk pinek o rozloze území 82 m na šířku a max. 103 m na délku. Pinky byly průzkumného charakteru o přibližné hloubce 0,5 m a šířce odvalu 1 2 m. Vodní kanál Začátek jílovacího kanálu byl nalezen ve svahu přibližně 460 m jz. od samoty U Krpálků a konec kanálu 120 m jjz. od téže samoty. Mělké koryto je dlouhé 394,5 m a na konci vyznívá do velice mělkého rybníčku, s ještě dnes patrnou hrází. Šířka kanálu se pohybuje okolo 3,5 m a hloubka okolo 0,5 1 m. Na začátku kanálu vyvěrá pramen, který asi napájel koryto, které je zde vedeno dvěma směry. První směr vede do prava po proudu pramene a byl přiveden do již existujícího koryta potoka, který teče mezi sejpy vymapovanými již v bakalářské práci (Losertová 2011). Druhý směr směřuje do leva rovnou do kanálu, který se stáčí souběžně s vrstevnicí, začíná se změlčovat a pozvolně klesá do rybníčku. Řezy kanálem jsou uvedeny v příloze 3. 21

29 Pinky 93 m ssz. od Hněvkovické hájovny Jedná se o větší pinky bez odvalů, které byly umístěny těsně vedle sebe. Jejich hloubka se pohybovala od 0,5 1,5 m a šířka od 2,5 7 m. Pinky 163 m ssz. od Hněvkovické hájovny Většina pinek je seřazena ve směru SZ JV, jde o mělké pinky průzkumného charakteru s malými odvaly a hloubkou max. 0,5 m. Pinkoviště 170 m sz. od Hněvkovické hájovny Rozsáhlé pinkové pole o rozměrech 320 x 300 m. Pinky byly průměrně hluboké 0,5 m, našly se ale i výjimky s hloubkou 1 1,5 m. Všechny pinky měly odvaly směřující směrem dolů ze svahu a ze shluků pinek se nedal vytušit žádný směr. Pinkoviště plynule navazovalo na pinkoviště vymapované v bakalářské práci. Sejpy 550 m sz. od samoty U Krpálků Několik sejpů bylo nalezeno 550 m jz. od samoty U Krpálků, na pravém břehu bezejmenného potoka. Šířka sejpů se pohybovala od 4 6 m a výška max. 1 m. Pinky 650 sz. od samoty U Krpálků Shluk několika pinek byl nalezen 650 m sz. od samoty U Krpálků. Jednalo se o mělké pinky o hloubce max. 0,5 m. Pinkoviště 850 m jjz. od odbočky z Petrovic k osadě Valcha Rozsáhlé pinkoviště bylo nalezeno 850 m jjz. od silnice vedoucí vesnicí Petrovice, kde uhýbá lesní cesta směrem osadě Valcha. Na délku mělo pinkoviště 560 m a na šířku 325 m. Pinky nebyly moc hluboké, průměrná hloubka se pohybovala okolo 0,5 m, maximálně dosahovala 1,5 m. Průměrná šířka pinek byla 2 3 m, ve výjimečných případech až 6 m. Výskyt pinek kopíruje pravý břeh bezejmenného potoka a levý břeh Petrovického potoka. Tyto výskyty pinek se spojují a tvoří pruh ve tvaru písmene V. Na nejstrmějších místech svahu byly pinky umístěny co nejblíže k výchozům. V této oblasti byl nejvíce nacházen mléčně zbarvený křemen žilného typu. Směrem, kde se svah začal narovnávat, pinek ubývalo a začaly pomalu vyznívat. 22

30 Průzkumné pinky 800 m jjz. od odbočky z Petrovic k osadě Valcha Šest pinek bylo nalezeno 800 m jjz. od odbočky silnice v Petrovicích do osady Valcha. Jednalo se o průzkumné 1 m hluboké pinky, které byly umístěny v blízkosti výchozů migmatitů s čočkami křemene. Vodní kanál? 720 m jz. od odbočky z Petrovic k osadě Valcha Zvláštní koryto antropogenního původu bylo nalezeno 720 m jz. od odbočky ze silnice vedoucí přes vesnici Petrovice k osadě Valcha. Dnes již suchý kanál začíná 670 m jz. od již zmíněné odbočky a postupně se stáčí směrem k jihu, kde vyznívá ve štěrkové terase Petrovického potoka. Koryto bylo dlouhé 117 m a nejhlubší část byla v posledních 22 m. Nejhlubší část je těsně před ústím kanálu, kdy hloubka dosahuje 1,8 m, šířka u dna 0,8 m a 4 m v nejvyšší části. Ve směru proudění vody byla pravá strana zahloubena do svahu a levou část tvořil vysoký násep. Dvacet pět metrů od konce kanálu se začíná kanál velice rychle změlčovat na 0,5 m. Pinky 360 m jz. od odbočky z Petrovic k osadě Valcha Jednalo se o průzkumné pinky ve svahu, které se nacházely 360 m jz. od odbočky ze silnice v Petrovicích k osadě Valcha. Pinky se vyskytovaly podél pravého břehu Petrovického potoka. Jedná se o dva krátké pinkové pásy ve směru SSZ JJV, které jsou rovnoběžně s drobnými přítoky Petrovického potoka Šlichová prospekce Odběry vzorků v zájmové oblasti byly zaměřeny na bezejmenný potok, vytékající ze Suchého rybníka, Petrovický potok a drobný potůček pramenící na Trucbábě vedle dálnice D1. Na těchto tocích bylo odebráno celkem 8 šlichů (obr. 7). Z každého z těchto šlichů byl zhotoven zalévaný leštěný preparát, který byl dále zkoumán. Ve všech šlichách na lokalitě Trucbába Valcha byly v těžké frakci zastiženy tyto minerály: ilmenit, granát, sillimanit, magnetit, turmalín, zirkon a scheelit. Dále se na jednotlivých lokalitách ve větším množství vyskytoval rutil, monazit, xenotim, amfibol a anatas. Spíše v akcesorickém množství byly nalezeny tyto minerály: kasiterit, wolframit, baryt, diopsid, kyanit, dumortierit, andalusit, apatit, spinel, gahnit, zlato, vesuvian a korund. Výskyty těžkých minerálů na jednotlivých lokalitách jsou v tab. 1 (příloha 5). Rozdělení šlichů podle objemového zastoupení na hlavní, vedlejší 23

31 a akcesorické minerály jsou v tab. 2 (příloha 5). Výskyt minerálů zajímavých pro tuto práci je zobrazen na obr. 7, jednalo se o zlato, wolframit, scheelit, kasiterit, baryt, gahnit a korund. Nejdříve se v popisu těžkých minerálů zabývám zlatem, wolframitem a scheelitem a dále pak dalšími minerály podle objemového zastoupení. BSE mikrofoto šlichů je přiloženo v příloze 7. Obr. 7: Rozmístění odběrných míst, legenda ke geologické mapě je stejná jako na obr. 2. Vyznačeny jsou oblast bezejmenného potoka (1) a Petrovického potoka (2). Upraveno podle Mitrenga et al. (1979) Šlich V1 Na lokalitě V1 byl odebrán na bezejmeném potoce velkoobjemový šlich z důvodu zachycení co nejvíce zlatinek. Objem přerýžovaného materiálu činil 400 l. Odběr byl situován 250 m zjz. od samoty U Krpálků na bezejmenném potoce pod již zmíněným jílovacím kanálem. Materiál byl odebírán na obou stranách břehů i z prostřední části potoka. V těžké frakci byl zachycen ilmenit, magnetit, granát a mezi další komponenty patřil monazit-(ce), xenotim-(y), rutil, wolframit, zirkon, scheelit, apatit, sillimanit, 24