Dějiny somatologie hlavním motivem byla touha vědět, co je příčinou nemoci a smrti

Transkript

1 patří mezi biologické vědy, které zkoumají živou přírodu hlavním předmětem zkoumání je člověk název je odvozen od řeckých slov: SOMA = TĚLO LOGOS = VĚDA, NAUKA Dějiny somatologie hlavním motivem byla touha vědět, co je příčinou nemoci a smrti Prvobytně pospolná společnost nemoc vzniká tím, že do člověka vstupuje zlý duch jako šíp = kouzelnictví (šamanství) Otrokářská společnost kněží studují vědy = mumifikace faraónů Hippokrates (4. st. př. n. l. ) = zakladatel lékařské školy (Hippokratova přísaha) Aristoteles (3. st. Př. n. l.) = anatomie, biologie, embryologie Feudální společnost první univerzity, věda podléhá náboženství (pitvy na popravených zločincích) Antony van Leewenhoc = objev mikroskopu, základ histologie William Harvey = krevní oběh Jan Jesenský ( Jesenius) = první veřejná pitva v Praze Jiří Procházka = zakladatel teorie o reflexu (otec slova reflex) Jan Evangelista Purkyně = popsal živočišnou buňku Kapitalismus zdokonalování přístrojů, velké množství poznatků I.P.Pavlov = zkoumání nervové soustavy 19. století x paprsky K. Röntgen Biologické vědy 1. MORFOLOGICKÉ - studují tvar, vývoj a stavbu živých organismů a) anatomie zkoumá tvar, velikost, vývoj, stavbu a uložení orgánů b) histologie studuje mikroskopicky a ultramikroskopicky stavbu tkání a orgánů c) cytologie zkoumá buňky a organely d) embryologie zkoumá vývoj oplozené vajíčka a zárodku 2. FUNKČNÍ studují chemickou a fyzikální podstatu životních projevů a činnost orgánů a) fyziologie výkony a funkce jednotlivých orgánů b) biofyzika fyzikální změny projevů živých organismů (proudění krve, kyslíku..) c) biochemie chemické složení orgánů (svalů), metabolismu d) genetika věda o dědičnosti a proměnlivosti organismu Jolana Fialová SOU Domažlice Prokopa Velikého 640 Stránka 37

2 Metody zkoumání: - rozdělujeme z hlediska tvaru (kosti, svaly, cévy, dýchací, trávicí, nervové, vylučovací soustavy, pohlavního aparátu, smyslových orgánů ) z hlediska funkce (jejich koordinace, adaptace, reflexu, vlastnosti.) Základní vlastnosti pro živé organismy 1. METABOLISMUS výměna látek a energií, příjem z vnějšího prostředí a udržení stálosti vnitřního prostředí je to podmínka existence života zdroj energie, uhlíku, vodíku 2. EXCITABILITA dráždivost, schopnost reakce na změny a přizpůsobení reagujeme v rozsahu zděděných vlastností nejsou-li schopny reagovat - zanikají 3. REPRODUKCE schopnost rozmnožování, předat potomstvu dědičnou informaci o své struktuře a metabolismu a) pokusy na zvířatech (zkoumají děje v organismu, z výsledků tvoří úsudky platné pro člověka) b) pitva těla (rozbor orgánů poučuje o vztazích a poloze, zjišťuje odchylky, chorobné změny a příčiny smrti) c) mikroskopické metody (zkoumají, co není vidět pouhým okem histologie, odhaluje stavbu živé hmoty) d) laboratorní metody (fyzika, chemie, optika sleduje děje vlivy, které působí na člověka) Struktura a organizace živých systémů Živočišná buňka tkáně orgány orgánové soustavy organismus Buňka základní stavební a funkční jednotka živých organismů viz. biologie Tkáň soustava buněk podobného tvaru a funkce soustava tkání tvoří vyšší funkční celky = ORGÁNY (srdce, játra, plíce, žaludek, mozek, ledvina..) Jolana Fialová SOU Domažlice Prokopa Velikého 640 Stránka 38

3 Typy tkání: I. epitely (kůže, sliznice) II. pojiva (kost, chrupavka, vazivo) III. tkáň svalová (hladká, příčně pruhovaná) IV. tkáň nervová I. epitely - epitelová tkáň, její základní funkcí krytí povrchu těla a vystýlá tělní dutiny; - je tvořena z jedné nebo více vrstev buněk těsně u sebe ležících, jsou polarizovány = apikální a bazální část, intercelulární hmota není nebo jen velmi málo. Rozdělení epitelů: 1. podle počtu vrstev a) jednovrstevný jádra jsou ve stejné úrovni (u bezobratlého živ.) b) víceřadý jedna vrstva buněk, ale jádra jsou v různých úrovních (dýchací cesty) c) vícevrstevný více vrstev morfologicky odlišných buněk (pokožka) d) přechodný počet vrstev se mění, buňky po sobě kloužou a protahují se moč. cesty 2. podle tvaru buněk a) kubický buňky krychlového tvaru (zárodeč. epitel vaječníků, vývody žláz) b) cylindrický buňky válcovitého tvaru, mohou mít i řasinky vejcovody, tráv. org. c) dlaždicovitý ploché buňky (výstelka dutiny břišní a hrudní, pokožka) 3. podle funkce a) krycí kryje povrch těla a dutin + resorpce živin, dýchání, smysly, termoreg. b) resorpční příjem živin; odstraňování odpadních látek; apikální = mikroklky cylindrické buňky c) smyslový citlivé buňky na okolní podněty = přenos nerv. vzruchů do ústředí d) svalový rozšířená báze + stažitelná vlákna (střev. dutiny, zornice oka) e) pigmentový buňky = chromatofory; ochrana a zabarvení těla f) zárodečný vývoj a výživa gamet (vaječníky a varlata) g) žlázový produkce a vylučování látek; jsou jednobuněčné a vícebuněčné; exokrinní a endokrinní II. pojiva pojivová tkáň, multifunkční přenos látek a informací, výplň mezi orgány, obaly orgánů, obranné reakce, zásobárna látek. - tvořeno: 1) buňky a) pevné (fixní) produkují mezibuněčnou hmotu b) pohyblivé (volné) mají schopnost fagocytózy Jolana Fialová SOU Domažlice Prokopa Velikého 640 Stránka 39

4 2) mezibuněčná hmota a) amorfní složka =glykozaminoglykany, bílkoviny minerální látky b) vláknitá složka = bílkovinná kolagenní vlákna elastická vlákna retikulární vlákna pevná, málo pružná žlutavé, tahem protažitelné plsťovitá struktura je z kolagenu je z elastinu je z retikulinu - pojiva se následně dělí podle různých kritérií a jednotlivé typy budou probrány v rámci následujících soustav. III. tkáň svalová - tvořena protáhlými jednotkami, které disponují možností stáhnout se po podráždění; svalstvo se dělí na tři druhy: 1. hladké = protáhlé jednojaderné b. spojené vazivem, b. obsahují myofibrily; pracuje nezávisle na naší vůli délka vláken = mm; tvoří většinu trávící soustavy, děložní stěny, močový měchýř, roztroušeno v kůži 2. příčně pruhované = mnohojaderná svalová vlákna dlouhá 1mm až několik cm = patrná pruhovitost je dána přítomností dvou bílkovin (jednolomné, dvojlomné) = na povrchu je blanka = sarkolema; myofibrily obsahují pigment myoglobin; v sarkoplazmě (hmota sval. b.) = je hodně mitochondrií, které tvoří energii (ATP P ADP); při nedostatku Ca+ - křeče 3. srdeční = pracuje na principu příčně pruhovaného svalstva = vlákna ve tvaru Y spojeny můstky, vyživováno speciálně věnčitými tepnami; smršťuje se rytmicky nezávisle na vůli. IV. tkáň nervová - buňky se nazývají neurony a skládají se z těla a výběžků (neurit= dlouhý, dendrity = krátké) - neurit chráněn pochvami; šedá hmota je složena z těl buněk a bílá hmota z výběžků; vyznačuje se dráždivostí, vodivostí; b. gliové (podpůrné) = zajišťují výživu; nejvyvinutější = šedá kůra mozková Orgánové soustavy stavební a funkční propojení jednotlivých orgánů (trávicí soustava, vylučovací soustava, pohlavní soustava, dýchací soustava, kosterní ) Organismus živý jedinec vybavený souborem tělesných znaků a životních projevů (výměna látek, růst, dráždivost, rozmnožování, dědičnost, způsob výživy) Jolana Fialová SOU Domažlice Prokopa Velikého 640 Stránka 40

5 ROVINY A SMĚRY LIDSKÉHO TĚLA základní anatomické postavení, tělní roviny, směry na trupu a končetinách už ve starověku lékaři užívali latinu a řečtinu z těchto 2 jazyků je potom vytvořeno zákl. anatomické názvosloví toto názvosloví se několikrát sjednocovalo, poslední sjednocení bylo v roce 1955 tzv. = PAŘÍŽSKÁ NOMENKLATURA Jolana Fialová SOU Domažlice Prokopa Velikého 640 Stránka 41

6 ROVINY mediální-rozděluje tělo na 2 části (prochází středem) sagitální-dělí tělo na pravou a levou stranu (neprochází středem) frontální-dělí na zadní a přední část transverzalní-dělí na horní a dolní polovinu ANATOMICKÉ SMĚRY mediální (do středu) laterální (od středu) NA TRUPU kraniální (k hlavě) kaudální (k ocasu) NA KONČETINÁCH proximální (nahoru) distální (dolů) TĚLO ROZDĚLENO ROVINOU FRONTÁLNÍ-SMĚR dorzální (dozadu) ventrální (dopředu) TĚLO ROZDĚLENO ROVINOU MEDIÁLNÍ-SMĚR dexter (pravý) sinister (levý) SMĚR NA ORGÁNECH profundus (hluboký) superficialis (povrchový) anterior (vpředu) posteriori (vzadu) externus (zevní) internus (vnitřní) SMĚR NA HORNÍ KONČETINĚ ulnární (malíková) radiální (palcová) dorzální (hřbetní) volární (dlaňová) SMĚR NA DOLNÍ KONČETINĚ tibiální (vnitřní kotník) fibulární (zevní kotník) dorzální (hřbetní) plantární (chodidlová) Jolana Fialová SOU Domažlice Prokopa Velikého 640 Stránka 42

7 POHYBY addukce (přitažení) abdukce (odtažení) flexe (pokrčení) extenze (natažení) ventrální flexe (předpažení, přednožení) dorsální flexe (zapažení, zanožení) anteflexe (předklon) retroflexe (záklon) lateroflexe (úklon) torse (otáčení, rotace) pronace (pohyby v loketním kloubu, palec jde směrem dolů) supinace (pohyby v loketním kloubu, palec jde směrem nahoru) Jolana Fialová SOU Domažlice Prokopa Velikého 640 Stránka 43