Zdenka N eu h ausl ová

Transkript

1 Preslia, Praha, 59 : 5-50, 1987 Společenstva vrby bílé a vrby křehké v České socialistické republice Salix alba- und Salix fragi/is-gesellschaften in der Tschechischen Sozialistischen Republik Zdenka N eu h ausl ová NE U H i\1 ; ~Lov.\ Z. (1987): Rpolečenstva vrby bílé a vrby kře hk é v Českó so('ia lis tieké republice. jvvillow com111unities with Salix alba ancl,'-,'al1:;r fmgilis in tlic Czech [-lo cialis t Republic.] - PresJin,, Praha, 59 : Two ri, crside ('Ommuuities dominated by arhorcal wijjo,.vs, viz. t h c 8alicetum nlbue ssler 196 and O haerophyllo hirsuti-sal'icetum frag ilis M U LLER ct Gfots 1 U58, are a n a lyzed according to theii floristic composition, variability, aboveground st,ructure, environ m enta l factors and geographical distribution. Man-inducccl stands of f-ia lix frag ilis, su h st.ituting various communitios destroyod by cutting of trecs along the ri, er s are a lso briefly di;-;cussed. :Spccies composition, p a rticularly, the prescnf'o of indicator species ancl environmental fac(,ors were n sed to tmca the origin of tbc seconda ry communities. Pliytosociological tables, profile diagrum s of soils rmd a cl1 a rt s howing the situation of tho phytosociological r olevées complc t o tlie text. Botrmical nstitute. D epartment oj Geobotuny, Ozechoslovak Acudemy oj Scicnces, 5:! 4-1 Prlthonice, Ozechoslovakia ÚVOD Lužní spo l ečenstva s převláda j ící Salix alba nebo Salix fragilis patří dnes v ČSR mezi ohrožené typy vegetace. K omezení jejich rozlohy při s pěly nejen vodohospodářské úpravy toků, ale i snahy po rychlém zabezpe če ní co nejvyšší produkce dřevní hmoty. Proto byly tyto porosty v širokých úvalech řek ve většině případú nahraženy monokulturami rychle rostoucích druhů topo l ů. K ústupu fytocenóz stromových vrb v nížinách přisp ě la též likvidace starých říčních ramen, jejichž břehy tyto přirozené porosty pokrýv~ly a jejichž plochu postupně osidlovaly při pokračujícím zazemňo vá ní. Ustup vrbových porostů byl v mnohých pi'ípadech podmíněn i velkoplošným odvodúováním sousedních zemědělsky využívaných poz e mků. To mělo za následek výrazné narušení vodního režimu i v půdách vrbových porostů a jejich postupný přechod v relativně sušší typy lužních lesů svazu Alno Ulrnion. V zemědě l sky intenzivně využívané krajině nalézáme v s ou čas né době př-irozené porosty uvedených druhů vrb jen velmi zř'ídka. V nížinách jsou omezeny na zemědělsky obtížně využitelné deprese, ve vyšších polohách lemují místy jen v úzkém pruhu b:fohy potokil Jejich význam v kr ajin ě však není zanedbatelný. Spočívá předev ším ve funkci vodoochranné, bře ho - a půdoochranné. Dů l ežitá je též jejich funkce ochrany a zachování fyto- a zoogenofondu. Proto byl také výzkum těchto ohrožených porostů zahrnut do plánu geobotanického oddělení Botanického ústavu ÓSAV v Průhonicích v rámci prodromového studia rostlinných společenstev. 5

2 V předložené práci je uvedena fytocenologicko-ekologická charakteristika těchto mizejících společenstev, údaje o jejich rozšíření, variabilitě a funkci v krajině. METODKA PRÁCE Při analýze a syntéze snímkového materiálu byly použity běžnt> metody curyšsko-montpellierské školy (BRAUN-BLANQOET 1964, KLlKA 1955). Chemické u mechanické a n a lýzy púdních vzorků byly prováděny m etodami, uvedenými v předchozí práci autorky o vrbových společenstvech ČS R (NEUHÁUSLOVÁ Z. 1985: ). Zrnitostní analýzy zoinin prováděla K. ŠAN KOVÁ, ch emické rozbory S. RosSMANNOVÁ, obrázky kreslila E. JmousovÁ. Herbáfové položky vrb revidoval doc. ing. J. J-EN.ÍC, CSc. Všem path srdečný dík za jcjiuh ochotnou pomoc. Nomenklatura taxonů je upravena podle Pře hle du vyš~ích rostlin,...." (NEuHA.USLOVÁ et KOLBEK 198), nomenklatura sy nt.axonů podle pfohledu rostlinných s p olcčenste \ Čf\R (MoRAYEC etal.1983). CHARAKTERSTKA JEDNOTLVÝCH SPOLEČENSTEV Salicetum albae ssler 196 (tab. 1) (Syn.: Salici-Populetum [Tx. 1931] M;;aJ1rn-Drti;;Es 19:36, 8alicetum albae ~frag i lis sslert Hl{i A m Soó 1957, Saliceto-Alnetum HortÁK 1961, Aegopodio-Saticetum albae J:>ASSARGE et HoFM'ANN 1968 p. p., Humulo-rido-Salicetum atbae PASSAHGE et. H OFMANN 1968 p. p rido-salicetum albae PASSA!WE et Hm!'MANN 1968 p. p Populo-rido-8al'icetum atbae PASSARGE et HoFMANN 1968 p. p., Myosotidi-8alicetum albae J urko [1958] 1965 p. p.) Charakteristická d ruhová kombinace: E3-8alix ulb11. Populus 'llígra [et. e'uroamericana], E - Samhucus nigrn, E 1 - Ccilystegia sep'ium, Oalinm (/pw inc, Uleclwma hederacea, Poa trivialis, Urtiw dioica. Asociace zahrnuje svět lé, většinou třípatrové fytocenózy, vázané na bfohy říčních toků a slepých ramen v nížinách. Stromové patro tvoří dominantní Salix alba, popř. Salix fragilis, častý je výskyt Populus nigra i amerických druhů topolů, zvl. Populus canadensis ev. serotina HARTG, P. deltoides var. monilifera ATON a P. canadensis ev. robusta SCHNEDER. Ve většině porostů (s výjimkou n ejvlhčího khdla asociace) je vyvinuto k~ovité patro, jehož nejčastějším a dominujícím druhem je Sambucus nigra. Casté bývají liany Humulus lupulus a Oalystegia sepium. Bylinné patro má v jednotlivých porostech značně odchylný ráz podle odpovídajícího režimu půdní vlhkosti. Nejčastěji se v něm objevují druhy lemových společenstev řádu Oonvolvuletalia sepium a Lamia albi-chenopodietalia, časté jsou též prvky rákosin třídy Phragmiti-Magnocaricetea. Druhy hygrofilních a mezofilních luk třídy Molinio-Arrhenatheretea a lesních porostů řádu Fagetalia se objevují poměrně zřídka (s výjimkou Poa trivialis), zpravidla pouze v porostech typické subasociace. Jarní aspekt, typický pro kontaktní lužní lesy podsvazu Ulmenion, zde zcela chybí. V době vývinu jarních geofyt jsou totiž polohy Salicetum albae přeplaveny vodou. Ve složení bylinného patra se místy výrazně projevuje vliv nerovností půdního povrchu a jemu odpovídající rozdíly režimu půdní vody. Touto heterogenitou půdního prostředí si lze vysvětlit společný výskyt druhů s různými nároky na půdní vlhkost, popř. i výskyt lemnidů, na ploše téhož snímku. Na déle zaplavených a zbahnělých půdách převládají v bylinném patru telmatofyty, zvl. Phragmites australis, vysoké ostřice, popř. Glyceria maxima, v porostech suššího křídla asociace dominuje zpravidla Urtica dioica, občas v kombinaci s Glechoma hederacea či Lamium maculatum. Místy též převládá 6

3 Phalaris arundinacea. V posledních letech se zvl. na jižní Moravě šíří do těchto porostů některé neofyty (lmpatiens parviflora, Solidago gigantea). Mechové patro chybí v převážné většině porostů. Výskyt druhů Brachythecium rutabulum, Eurhynchium hians či Pissidens taxifolius je zanedbatelný. Salicetum albae navazuje v pobřežní zonaci na spol č nstva křovitý ch vrb as. Salicetum triandro-viminalis. Na výše položených místech Hční nivy je vystřídáno porosty podsvazu Ulmenion, zpravidla as. Fraxino-Populetum (obr. 1). V místech, kde zarůstá slepá říční ramena, navazuje v přiroz n' hydroserii na společenstva mělkých vod - sva zů M agnocaricion elatae, Phalaridion arundinaceae, popř. někte ré asociace svaz Phragmition (Glycerietum maximae) či Oenanthion aquaticae). Uv dené syn axony třídy Phragmiti M agnocaricetea tvoří též náhradní s polečen s tva vlhkého khdla asociace. Náhradními společenstvy suššího křídl a jsou fytocenózy fadu Uoni olvuletalia sepium a svazu Agropyro-Rumicion crispi. V a ria bili ta Porosty Salicetum albae tvoří v ČSR tř i floristicky i stanovi štně ýrazně odlišné jednotky, su bas. SalicetU?n albae phragmitetosion, S. a. myosotideto um a S. a. typicum. Salicetum albae phragmiteto um (MULLER et GoRs 1958) PHLPP J 97 ( 'yn. :, nlfri- Populetum phrng1m;tetosum Mi;LLJ.m et CóHS 1958, 8.- f>. phmg111itrlo-crtricetosum J u n.ko 1958, 8alici-Alneturn typ Alisma pla11tago-lem1111 minor HonÁJ' UJ61,,'útlicetum alba - -fmgilis phmgmiteto-caricetosum 1)06 19G4, Sulici-JJopuletum mognocaricetosum Mn.fa l'l, 0 LKA l96f> p. p.) Toto druhov" chudé společenstvo je indikované diferenciálními druhy Polygonum amphibium, Phragrnites australis, Carex riparia a Olyceria maxima, popř. dalšími méně častými druhy spolec;enstev rákosin a okřehků jako Carex gracilis, Alisma plantago-aquatica, Siu11i lati[olium, Rumex hydrolnpathum, L emna minor aj. (viz BEDNÁŘ 1964, MRÁZ et ~KA 1965). Obr. l. Ekologická řada vegetace v nivě Lab a Vltavy u Mělníka (zjednodušeno) l - Phalaridion arundinaceae, - Salicion triandme, 3 - Salicetum albae, 4 - Fraxino-Populetum jilipenduleto8um, 5 - F1 axino-populetum typicum, 6 - Ficario-Ulmetum typicum T průměrný stav vody V vysoký stav vody Abb. l. Okologische Reihe der V getation in den Labe- und Vltava-Auen bei Mělník (verci11facht) Nr. l s. oben T Mittelwasser V Hochwasser 7

4 ~ Tab. 1. Salicetum albae ssler 196 Oo Subasociace p hragm. rnyosotidetosum typicum Číslo snúnku Datum 9/7 18/8 0/8 8/7 9/7 8/8 8/8 9/7 9/7 18/8 4/8 9/7 18/8 18/8 7/7 Rok s Nadmořská výška (m) T Sklon Á Exposice Pokryvnost Ea v % o Pokryvnost E v % s Pokryvnost E1 v % T Pokryvnost Eo v % 1 Plocha v m Ea Salix alba v Populus nigra [et P. euroarnericana] [1] 4 3 l 3 V Salix fragilis Alnus glu tinosa 1 Salix alba x fragilis Populus alba 1 Fraxinus angustifolia 1 Fraxinus excelsior E Sambucus nigra 3 1 V Salix alba Populus nigra 1 d - subas. E1 Polygonum amphibium Phragmites australis 3 Carex riparia 1 Glyceria maxima 1 Polygonum hydropiper 1 Polygonum mite Myosotis palustris s.. L

5 Ch, D - Gonvolvuletctlia sepium Galystegia sepium V Humulus lupulus 1 1 Myosoton aquaticum Guscuta europaea 1 Fallopia dumetorum Garduus crispus Solidago gigantea 3 - Ch, D - Lamia albi-ghenopo~ietalia U rtica dioica v Glechoma hederacea V Galium aparine 1 V L amium maculatum Rubus caesius 1- mpatiens parviflora 3 1 Aegopodium podagrarfrt 1 Alliaria petiolata 1 1 Geum urbanum Rumex obtusif olius 1 1 Anthriscus sylvestris Ch, D - Phragmiti-Magnocaricetea ris pseudacorus 1 Phalaris ar undinacea Garex acutiformis Solanum dulcamara ~ l:;c Ch, D - Molinio-Arrhenntheretea Poa trivialis 1 v Dactylis glomerata H eracleum sphondylium Symphytum officinale 1 Alopecurus pratensis Lysimachia vulgaris Deschampsia cespitosa Girsium oleraceum

6 ~ ~ Ch, D - Querco-Fagetea Festuca gigantea Oircaea lutetiana mpatiens noli-tangere Scrophularia nodosa Roegneria canina Ostatní průvodní druhy Arctium nemorosum Stachys palustris Bidens frondosa Stellaria media Galeopsis bijida Galeopsis pubescens Ranunculus repens Sambucus nigra - Druhy s ojedinělým výskytem: E 3 - Populus X canescens (sn. 6: ), Salix viminalis (4: ), Ez - Acer campestre (1: -), A. negundo (7: ), Alnus glutinosa (4: ), Euonymus europaea (7: ), Fraxinus angustifolia (9: ), Prunus spinosa Ei - (5: ), Ribes rubrum (ll: ), Rosa canina (6: ), Salixfragilis (4: 1), S. purpurea (3: 1), Swida sanguinea (1: ), Aethusa cynapium (7: ), Ajuga reptans (1: ),Angelica sylw,stris (6: ), Arctiurn lappa (7: ), Aristolochia clematitis (6 : ), Artemisia vulgaris (6: -), Brachypodium sylvaticum (9: ), Ohaerophyllum temulum (9: -), Elytrigia repens (5: ), Fraxinus angustifolia (8: -), Geranium robertianum (5: ), Lycopus europaeus (8: ), Lysimachia nummularia (11: ), Padus avium (3: -), Rorippa amphibia (6: -), R. sylvestris ( 14: ), Scutellaria galericulata ( 6: ), Stachy s sylvatica ( 7: - ), Stellaria nemorum ( 4: ), Swida sanguinea ( 7: ), Taraxacum officinale agg. (14: - ), Torilis japonica (ll: ), Vicia dumetorum (7: 1). Vysvětlivky: Ch - charakteristický druh, D - diferenciální druh asociace a vyšších syntaxonů, d - diferenciální druh subasociace a nižších synta.xonů

7 Stromové patro tvoří zpravidla pouze Salix alba, zřídka Salix fragilis nebo Alnus glutinosa. Porost je rozvolněný, netvárný a z produk čního hlediska málo hodnotný. V porostech, kde dominuje rákos, zcela chybí křovité patro, v ostatních porostech je tvoří jen ojedinělé exempláře dfovin, zastoupených ve stromovém patru. Bylinné patro tvoř'í jen ob čas souvislý kryt, jeho pokryvnost kolísá obvykle mezi %, po čet druhů nepřesahuje 15. Charakter bylinného patra jednoznačně ur č ují druhy bažinných půd (viz tab. l }, především Phragmites australis, Carex riparia, C. acutiformis, C. gracilis a Glyceria maxima. Typická je absence hygrofyt a hygromesofyt třídy Molinio-Arrhenatheretea, Querco-llagetea i Galio-U rticetea. Salicetum albae myosotidetosum (JURKO 1958) comb. nova (Syn.: Salici-Populetum myosotidetosum J U RKO 1958, Salicetum alba.e-fragilis myosotidetosum Soó 1958, Salici-Pop uletum magnocaricetosum MRÁZ et ŠKA 1965 p. p S.-P. typicum NEUHÁ SLOVÁ NovoTNÁ 1965 p. p.) Toto společenstvo je pojítkem mezi porosty rákosové a typické subasociace. Telmatofyty, typické pro fytocenózy předchozí subasociace, zde již většinou chybějí nebo jsou zastoupeny s výrazně nižší dom~nancí. Diferenciálními druhy jsou M yosotis palustris s. l., Polygonum mite a Polygonum hydropiper. Ve stromovém patru se objevují kromě převládajících vrb i topoly. Porosty této subasociace mají již více méně pravidelně vyvinuto křovité patro, tvořené dominantím Sambucus nigra. V bylinném patru nalezneme mnohé druhy lemových společenstev t.hdy Galio-Urticetea i prvky vlhkých luk, chybějící na dlouhodobě zamokřených půdách předchozí subasociace. Pokryvnost bylinného patra se pohybuje kolem 75 %, jeho průměrný počet druhů nepř'esahuje 15. S vyšší dominancí se zde objevuje Phalaris. arundinacea, Urtica dioica, Poa trivialis, příp. Polygonum mite a z lian Calystegia sepium. Podobně jako v porostech předchozí subasociace, i zde zcela chybí mechové patro. Salicetum albae typicum (MůLLER et G6Rs 1958) (Syn.: Salici-Populetum typicum M ULLER et GóRS 1958, Salicetum albae-fra.gilís normale Soó 1958, Salici-Alnetum, Oarex acutiformi«1-baldingera arundinacea typ et Rubus caesius-deschampsia caespitosa -Baldingera arundinacea-ris pseudacorus typ HoRÁK 1961). Fytocenózy typické subasociace jsou nej častějším sp ole čenstvem vrbotopolových stromových lu~ů. Ve skladbě stromového patra se kromě vrb výrazně uplatňují topoly. Casto bývají v těchto polohách pěstovány americké druhy topolů. Nejčastějším druhem křovitého patra bývá Sambucus nigra. V hůstě zapojeném bylinném patru (o průměrném zápoji 90 %) se střídají v dominanci podle odchylných vlhkostních poměrů pudy druhy Carex acutiformis, Phalaris arundinacea, Rubus caesius, velmi hojná je zvl. U rtica dioica (místy spolu s Glechoma hederacea či Lamium maculatum). V jihomoravských vrbo-topolových luzích se též výrazně uplatňují lmpatiens parviflora a Solidago gigantea, subdominantou bývá Deschampsia cespitosa. Stanovištní poměry Porosty Salicetum albae jsou vázány na aluvia velkých vodních toků v nížinách, nejčastěji v nadmořských výškách mezi (0) m n.m. Osidlují mladé říční náplavy při březích řek i terénní deprese v polohách 31

8 starých říčních ramen. Pravidelné a často vícekrát do roka se opakující záplavy a velmi výrazně kolísající hladina podzemní vody během roku jsou nejdůležitějšími faktory, podmiňujícími existenci tohoto společenstva. Půdní vlhkost spolu s četností, výškou a trváním záplav rozhodují o zastoupení jednotlivých subasociací vrbo-topolových luhti. Na stanovištích Salicetum albae nedochází k výraznější erozi, sedimentační proces je zde závislý na rychlosti pohybu vody. Při zimních záplavách může případné zamrznutí záplavové vody působit selektivně na ecesi dalších dřevin. Salicetum albae phragmitetosum je vázáno na nejnižší polohy říčních niv, zpravidla zazemněná říční ramena, trvale ovlivňovaná vysoko položenou hladinou podzemní vody, ležící více méně v úrovni půdního povrchu nebo vystupující dočasně, ale často dlouhodobě, nad půdní povrch. V suchém ročním období klesá podzemní voda do hloubky kol 10-0 cm. Dlouhodobé přeplavení půdního povrchu přibližuje stanoviště této subasociace biotopu mokřadních olšin svazu Alnion glutinosae, k nimž tato subasociace i podle svého složení tvoří spojovací článek. Rozhodujícím faktorem pro výskyt těchto vrbin je však horizontální pohyb podzemní vody, který je u mokřadních olšin minimální. Půdami jsou zde bahenní až slatinné gleje nepříznivých fyzikálních a mikrobiologických vlastností. Zrnitostně převládají hlinité až jílovitohlinité půdní druhy. Často je půdní profil tvořen zbahnělou, tmavě hnědočernou, po vyschnutí šedočernou vrstvou ostřicové nebo rákosové slatiny s nízkou příměsí anorganické půdní složky. Půdní reakce bývá kyselá až slabě kyselá. Salicetum albae myosotidetosum je vázáno na mokrá až zbahnělá stanoviš tě v blízkosti toků, každoročně až několikrát přeplavovaná rychle se pohybující záplavovou vodou. Výška záplav, trvajících i několik dní, výjimečně týdnů, dosahovala v posledních letech v obou sledovaných porostech nezřídka - 3 m, výjimečně i více. Tak např. podle údajů správy jezu v Mělníku byly tamní porosty vrbo-topolových luhů zaplaveny při velké vodě v r do výšky kolem 4 m. Pro vodní režim půd tohoto společenstva je výrazný pokles hladiny podzemní vody v suchém ročním období do hloubky kolem 50 cm (viz obr., profil 1 ). Ke slatinění zde již nedochází. Půdním typem bývá mokrý, ne však již zrašelinělý či slatinný glej. Tvoří jej asi 0 cm mocný, tmavošedý, drobně rezivě skvrnitý vlhký až mokrý horizont AGor kostkovité struktury, mírně slehlý až slehlý, s ojedinělým výskytem dešťovek. Ve svrchní vrstvě bývá silně prokořeněný, hlouběji je prokořenění střední. Tento humusový horizont bývá ostře barevně odlišný od světle šedého, více či méně rezivě skvrnitého slehlého mokrého horizontu G 0 r, pfocházejícího v hloubce kolem cm v šedavý horizont Gr. Odebrané půdní vzorky z obou analyzovaných porostů svědčí o těžších půdách, ve svrchních vrstvách jílovitohlinitých, v glejových horizontech písčitohlinitých, se stopami CaC0 3 v celém profilu. Jejich půdní reakce byla slabě kyselá až neutrální v humusovém horizontu, hl011běji slabě kyselá. Půdy vykazovaly v celém profilu nasycený sorpční komplex, vysoký obsah výměnného Ca ve svrchních vrstvách (přes 8 mgekv./100 g sušiny), hlouběji středně vysoký obsah (14-15 mgekv.) a úzký poměr C: N (1-13). Vzhledem k relativně kratší době trvání záplav jsou fyzikální a mikrobiologické vlastnosti půd příznivější než v půdách porostů předchozí subasociace. Salicetum albae typicum je charakterizováno středně hlubokými až hlubo- 3

9 kými, pedogeneticky slabě vyvinutými oglejenými půdami typu paternia (viz obr., profil -3). J sou tvořeny 0-30 cm mocným hnědošedým kyprým humozním horizontem A, drobtovité struktury, s bohatou půdní faunou (dešťovky), velmi siln ě prokořeněným, navazujícím na ca cm mo~ný, poněkud svět l e j ší horizont C, hrubě drobtovité až kostičkovité struktury, zřetelně oddělený od svět l e hnědošedého, rezivě skvrnitého slehlého horizontu G 0 C, kostkovité struktury. Půdy jsou pod vlivem více méně pravidelných každoročních záplav, trvajících až několik dní. Jejich výška dosahuje 1. až 1,5 m, ob čas až m. Hladina podzemní vody během roku výrazně kolísá. J ejí výkyvy b ěhem roku dosahují v porostech na dolní Vltavě m, její průměrná hloubka podle měření v letech se pohybovala kolem 1,0 až 1,5 m. V srážkově bohatých obdobích nebo při náhlém silném tání sněhu leží hladina podzemní vody blízko půdního povrchu, v suchém období klesá do hloubky až m. Zrnitostně převládají v humozním horizontu těžší jílovitohlinité půdy, ve spodin ě leh čí půdní druhy (slab ě jílovitohlinitý písek až písek). Reakce půd vykazovala v celém profilu značné rozpětí - od slabě kyselé po neutrální. Pudy pod porosty typické subasociace mají "'relrni dobrou pufrovací schop- 3 - li - li - li - ji - ti - Gorl - li Pr li - li ~ t Gor - li - li - li li - li - li - [ 1 = 1 l a 1 1 dii~l.1 b ~~,; l1 l:::::: d e f 1-- lf lliij 9 h j- k ,; li - ~- 11 ~ u -- :. H --_ - c - li - li - li li - J - l - - li -11 1'11 lb 7 50 li li li li, u ~. c ll'l li ť-. 11 ~ li li li li - " lit, li li l ll 11 ~ j 11 0 li / i, li. li. li Goc ~ ~ ~ ť, ~ ; 1 J} li li li Obr.. Salicetum albae, púdní profily (stav ) : Salicetum albae myosotidetosum (sn. ), -3: Salicetum albae typicum ( - sn. 15, 3 - sn. 14) Vysvětlivky: a) jílovitohlinitá zemina, b) písčito-jílovitohlinitá zemina, c) hlína s labě písčitá, d) pí.sek slabě jílovitohlinitý, e) písek slabě hlinitý, f) písek, g) skelet, h) kořeny, i) půdní fauna, j) hladina podzemní vody, k) ostrý pře chod horizontů, l) pozvolný přechod horizontů, m) půda zbahně lá, n) mokrá až zbahnělá, o) m okrá, p) v lhká, q) čerstvá Abb.. Salicetum albae, Bodenprofile (analysiert am ) : Salicetum albae myosotidetosum (Aufn. ), - 3: Salicetum albae typicum ( - Aufn. 15, 3 - Aufn. 14) Erlauterungen: a) toniger Schluff, b) Lehm, c) schluffiger L ehm, d) sand.iger Lehm, e) lehmigm Sand, f) Sand, g) Skelett, h) Wurzeln, i) B odenfauna, j) Grundwasserspiegel, k) scharf begrenzte Horizonte, l) unscharf begrenzte Horizonte, m) versumpfter Boden, n) nass bis versumpft, o) nass, p) feucht, q) frisch 33

10 nost, jsou biologicky velmi aktivní a vyznačují se dobrou nitrifikační a amonifikační schopností (NEUHAUSLOVÁ-NovoTNÁ 1965) a př'íznivými fyzikálními vlastnostmi. Sorpční komplex bývá nasycen v celém profilu, obsah výměnného Ca v humusových horizontech je vysoký až velmi vysoký (0-38 mgekv./100 g sušiny), hlouběji nízký až velmi nízký (3-9 mgekv.). Zásoba humusu svědčí o mírně až silně humozních půdách s úzkým poměrem C : N. Rozšíř en í Salicetum albae je typickým společenstvem širokých ří čníc h úvalů (viz obr. 3). Z Čech je uváděno z Polabí (M1=tÁz et ŠKA 1965, NEUHAUSLOVÁ NovoTNÁ 1965) a dolního Povltaví, z Moravy z jihomoravských úvalů (Ho RÁK 1961, MEZERA 1956), z Hornomoravského úvalu (BEDNÁŘ 1964, l 965) a z _pooderských niv (MEZERA et SAMEK 1954, RTALMACH 1984). Př'irozcný výskyt této asociace v ČSR můžeme předpokládat na odpovídajících stanovištích v nížinných nivách všech našich velkých řek. Na jižním Slovensku podrobně analyzoval vrbo-topolové luhy JURKO (1958), na východním Slovensku BERTA (1971), výskyt v Liptovské kotlině dokládá KoNTRŠ ( 1981). Mimo naše území bylo toto spole čenstvo studováno v NDR (např. PASSAR GE et -HOFMANN 1968 aj.), NSR (TuxEN 1937, ÚBERDORFER 1953, 1957, MULLER et GoRs 1958, PHLPP 1978 aj.), v Polsku (S~AFER 1958 aj.), Maďarsku (Soó 1964 aj.), Rakousku, Belgii, Holandsku, Svýcarsku a Francii 1~, o, <~,_,../-' v o _) f 16" 17' 18 Obr. 3. Rozšíření Salicetum albae ( e ) a Chaerophyllo hirsuti-salicetum fragilis (0 ) v ČSR (podle snímkového materiálu) Abb. 3. Verbreitung von Salicetum albae ( e ) und Ohaerophyllo hirsuti-salicetum fragilis ( O ) in der T schechischen Sozialistisch.en R epublik (nach dem Aufnahrnematerial) 34

11 (viz TůXEN 1975 et al.). Jeho hlavni rozšíření je ve střed ní Evropě. Je uváděno též z jižní Evropy (Rumunsko, J ugoslávic, viz Tť XEN l 97 5 et al.), zde se však spíše jedná o příbuznou vikarizující asociaci. Brovnání s litera.turou Vrbo-topolové stromové luhy bývají v lit erc..ttuře n e j ěastě ji oznafoyány názvy Salicetum albae, Salicetiw1 albae-fragilis a Salici-Popvletu111, jimž jsou připisováni různí a.utofi (viz Túx1rn et al. 1975). Název SalicetUJn albae užívá JssLEH. (J 94-) pro označpní vrbo-topolových luhů Porýní. Autor prvně dokládá tuto jednotku snímky, jejichž složeni odpovídá našim porostúm, v r. l 9G. Toto jménu má jasnou prioritu pí ed 8iroce používaným ozna~enírn Sal1:ci-Populetum. O pět let později nvádí lssler (1931) též snímek SalicetU1n allme. Název spo l ečenstva v této jeho práci není ovšem jednoznačný, neboť autor zde používá oznal-ení assoc. ú, rllnus incana, Populils alba, Sali.r alba", popf. Populeto-Alneto-Salicet1mi rh enanurn" pro totéž spolcřenstvo. Ve stejném roce publikuje Ttix1rn ( 1931) Scdicetum albae, doložené dvěma snímky společenstev d-ovitých vrb (Silberweidengebúsch). První snímek odpovídá asociaci Salicetum triandro-virninalis, druhý pfedst.avuje pouhý seznam druhů (s h odnotami " pro výskyt každého druhu). Toto společenstvo autor považuje za rychle probíhající mezistádium ve vývoji Phalaridet,um arundinaceae k lesu asociace Salix alba-populus nigra, jež v práci není doložena žádným snímkem a pfodstavuje nomen nudurn. Teprve v r ji TuxEN dokládá syntézou dvou snímků a uvádí též syntetickou tabulku její subasociace s Aegopodiurn podagraria. Podle rozpětí dominance se zdá, že zde autor spojil porosty stromových vrb svazu Salfrion albae i křovitých vrb svazu Salfrion triandrae do jedné jednotky ranku asociace. lvejer-drees (193G) dokládá své Salfreto -P opvletum sedmi snímky. Jejich druhové složení více méně odpovídá naší asociaci i snímkům sslera z r Toto společenstvo je tedy synonymem J sslerovy asociace. 0BERDORFER (1953) ve své syntéze evropských luhů též užívá názvu Saliceto-Populetum pro stromové vrbo-topolové luhy. Středoevropské fytocenózy odlišuje jako sttedoevropskou rasu ocl panonské rasy, za,hrnující především společenstva velkých panonských nížin Maďarska a diferencovanou druhy s panonským rozšířením. Stejný název asociace i rasy používá J'uRKO (1958) pfi klasifikaci jihoslovenských vrbo-topolových luhů. Ozn ačen í Salici-Populeturn používá i řada dalších českos lo venských autor~ (MEZRRA 1956, MEZERA et SAMEK 1954, BEDNÁÚ 1964, 1965, MRÁZ et t:lma 1965, NEuR.AuswvÁ-NovoTNÁ 1965, KoNTR1š 198J ). Také u syntaxonu Salicetum alba (albae)-fragilis bývají uváděni rúzní autoři. Nejstarší popis této jednotky bývá pi"ipisován sslerov, ten však toto označení syntaxonu ve svých studiích výbec neuvádí (ssler 196, 1931). Název Salicetum. albae-fragilis používá též Soó (1964) a po vzoru maďarských autorú i BER'rA (1971) při studiu vrbo-topolových luhů Východoslovenské nížiny. P ASSARGE a HOFMANN ( 1968) rozdělují společenstva vrbo-topolového stromového luhu do svazů rido-salicion albae (na dlouhodobě přeplavovaných půdách) s asociacemi Humulo-rido-Saliceturn albae a Populo-rido-Salicetum albae a Aegopodio-Salicion albae (v relativně sušších polohách), zastoupené asociací Aegopodio-Salicetum albae. Uvedené asociace obou východoněmec- 35

12 ~ 'l'ab.. Ghaerophyllo-Salicetum fragilis MULLER et Gons 1958 O:;, Suba,sociace phalaridetosum typicum Varianta Gardamine typická amara Číslo snímku Datum /8-0/7 /8 6/7 9/7 /8 9/7 /7 Rok Nadmořská vý~ka (m) Sklon Exposice VJV VJV JV JZ Pokryvnost Ea v % Pokryvnost E v % Pokryvnost Ei v % " Pokryvnost Eo v % - 15 Plocha (ro) Ea Salix fragilis v Alnus glutinosa 1 1 E Salix fragilis v Salix purpurea 1 3 Padus avium 1 Reynoutria japonica 1 Rubus idaeus 1 D - as. Ei Ghaerophyllum hirsutum v d - subas., var. Phalaris arundinacea v Gardamine amara 1 Polygonum mite 1 Stellaria uliginosa

13 Ch, T) - Lamio albi-ghenopodietalia Urtica dioica v Geum urbanum v Aegopodium podagraria 3 1 v Galium aparine 1 1 V Rum ex obtusij olius 1 () V A nthriscus sylvestris Ghaerophyllum aromaticum l Lamium maculatum Glechoma hederacea 1 Alliaria petiolata D - Alnetalia Lycopus europaeus Ch-Phragmiti-M agnocaricetea Poa palustris Ch, D - Molinio-Arrhenathereteci Poa trivialis 1 1 V Filipendula ulmaria 1 - V Myosotis nemorosa 1 Heracleum sphondylium (-) Oirsium oleraceum Symphytum officinale Angelica sylvestris Deschampsia cespitosa - Dactylis glomerata Caltha palustris 1 ~ '<

14 ~ Oo Ch, D - Querco-Fagetea Stellaria nemorum mpatiens noli-tangere Stachys sylvatica Roegneria canina Senecio fuchsii Poa nemoralis Festuca gigantea l l l l l v V Ostatní průvodní druhy Ranunculus repens Galeopsis tetrahit M entha arvensis Lysimachia nummularia Geranium phaeum Athyrium filix-femina Galeopsis pubescens Gardaminopsis halleri l v Druhy s ojedinělým výskytem: E 3 - Salix purpurea (sn. : 1), E - Fraxinus excelsior (19: 1), Rubusfruticosus agg. (17: ), Salix triandra (17: ), Sambucus nigra (0: 1), S. racemosa (19: ), E 1 - Agrostis stolonifera (3: ), Alnus glutinosa (16: ), Anthriscus nitida (: 1), Artemisia vulgaris (: ), Brachypodium sylvaticum (3: ), Gampanula latifolia (: - ), Garduus personata (: - ), Girsium palustre (17: - ), Epilobium sp. (0: - ), Equisetum arvense (17: 1), Eupatorium cannabinum (17: 1), Galeopsis speciosa (1: ),Galium palustre (19: - ), Glyceriafluitans (17: 1), H elianthus tuberosus (0: ), Holcus lanatus (18: -), Juncus effusus (17: -), Lysimachia vulgaris (19: -), M elandrium rubrum (0: ), Oxalis acetosella (17: ), Petasites hybridus ( : 3), Plantago major (17: -), Ranunculus lanuginosus (19: -), Salixfragilis (17: ),S. purpurea (1: 1), Scirpus sylvaticus Eo - (19: 1), Stellaria media (16: -), Tussilagofarfara (17: ), Veronica beccabunga (17: ), V. chamaedrys (3: ), Brachythecium rivulare (19: ), Galliergon cordifolium (19: ), Marchantia polymorphct (3: ), Plagiomnium undulatum (3: ).

15 kých autorů jsou vymezeny poměrně velmi úzce a odpovídají subasociacím (popř. skupinám subasociací) Salicetum albae v pojetí většiny ostatních středoevropských autorů. Totéž platí i pro nové P ASSARGEHO členění vrbových a 'topolových společenstev (PASSARGE 1985). Autor řadí oba výše uvedené svazy jako podsvazy do rámce Salicion albae (Soó 1930) Tx em. MULLER et G6Rs 1958 a pro topolové luhy předkládá nový svaz Populion nigrae. Hospodářský význam Polohy typické subasociace Salicetum albae poskytují optimální podmínky pro pěstování topolů (viz SVOBODA 1957, 0BERDORFER 1957). U nás jsou tato stanoviště zpravidla využívána k pěstování rychle rostoucích amerických topolů. Tyto dřeviny v čistých kulturách dosahují ve stáří 5 let střední výšky kolem 0 m, jejich průměr v prsní výšce je ca. 8 -: cm (DovoLLO VÁ-NovOTNÁ 1961). Jako vhodná příměs k topolu se osvědčuje jasan. Jilmy (vaz a jilm polní) nelze v současné době doporučit vzhledem k jejich silnému poškození grafiózou. Přirozené zmlazení topolu nebylo ve většině porostů zjištěno, obnova je podmíněna novou výsadbou. Polohy vlhčího křídla asociace jsou vhodné pro stromové vrby. Zavádění topolů zde není vhodné vzhledem k nadměrné půdní vlhkosti. Porosty Salicetum albae mají v krajině především funkci půdoochrannou a břehoochrannou. Mírní intenzitu povodňových vln v místech, vystavených ještě dnes častým a silným záplavám. V zemědělsky intenzívně využívané krajině přispívají též k ochraně vod intenzívním odčerpáváním rozpustných hnojiv. Uplatňují se rovněž jako výrazný estetický prvek a refugia živočišných druhů v kulturní krajině. Chaerophyllo hirsuti-salicetum fragilis MULLER et GoRs 1958 (tab. ) Charakteristická druhová kombinace: E3 a E - Salixfrngilis, E1 - Chaerophyllum hirsutum (diferenciální druh asociace), Phalaris arundinacea, Filipendula ulmaria, Poa trivialis, Stellaria nemorum, mpatiens noli-tangere, Urtica dioica, Aegopodium podagraria, Geum urbanum, Galium aparine, Rumex obtusifolius, Ranunculus repens. Asociaci tvoří porosty s převládající vrbou křehkou ve stromovém a křovitém patru. Zápoj stromových vrb nepřesahuje většinou %. Výraznou dominanci Salix fragilis ve stromovém patru na úkor jejího zastoupení v patru křovitém (viz např. sn. 3) lze připisovat antropickému vlivu. Kromě vůdčí vrby nalezneme občas ve stromovém patru olši lepkavou, naznačující směr další sukcese k porostům as. Arunco-Alnetum glutinosae. Rovněž fysiognomii křovitého patra o průměrné pokryvnosti přes 40 % určuje vrba křehká. Kromě ní se jen místy objevují s vyšší dominancí další druhy vrb (Salix purpurea, popř. Salix triandra), výskyt ostatních druhů má jen podružný význam. Bylinné patro je ve většině porostů druhově pestré a hustě zapojené. Jisté druhové ochuzení můžeme pozorovat pouze v porostech vlhkomilné varianty s Cardamine amara, kde značné zamokření půd omezuje rozvoj hygromezofilních druhů. Na dominanci v jednotlivých porostech se podílí Phalaris arundinacea (ve vlhčím křídle asociace) nebo Urtica dioica či Chaerophyllum hirsutum. Místy dosahuje vysoké pokryvnosti též Aegopodium podagraria. Ve složení porostů se uplatňují především druhy lemových společenstev řádu Lamia albi-chenopodietalia a luk třídy Molinio-Arrhenathe- 39

16 retea. Na rozdíl proti vrbo-topolovému luhu zde zcela chybějí prvky řádu Convolvuletalia sepium. Mechové patro ve většině porostů zcela chybí, jen ojediněle v něm tvoří výraznější skupiny Plagiomnium undulatum. Chaerophyllo-Salicetum fragilis představuje v zonaci společenstev na potočních březích pojítko mezi vysokobylinnými společenstvy svazu Petasition lm b 4 3 ' Obr. 4. Ekologicka řada vegetace v údolích suprakolinního a submontánního stupně Ůeské vysočiny (zjednodušeno) 1 - Petasition officinalis, - Chaerophyllo hirsuti-salicetum fragilis, 3 - Arunco-AlntJtum glutinosae, 4 - Acerenion pseudoplatani, 5 - Dentario en.-fagetum, 6 - Luzulo-Fagetum Abb. 4. ůkologische Reihe der Vegetation in Talern d r suprakollin-submontanen tufe der Bóhmischen Hóhe ( ereinfacht). Nr s. oben officinalis a submontánními luhy asociace Arunco-Alnetum glutinosae (viz obr. 4). Jeho náhradními společenstvy jsou rheofilní varianty mokrých vysokobylinných luk svazu Calthion, P etasition officinalis či Phalaridion arundinaceae, popř. též Aegopodion podagrariae. Variabilita Chaerophyllo-Salicetum fragilis se člení ve studovaném území ve dvě subasociace, odlišné druhovým složením i rozdíly ve vodním režimu půd. Ohaerophyllo-Salicetum fragilis phalaridetosum, subass. nova Je floristicky diferencováno vyšším podílem Phalaris arundinacea, popř. výskytem druhu Lycopus europaeus a ústupem některých hygromezofilních druhů, jako Dactylis glomerata, Festuca gigantea, Chaerophyllum aromaticum nebo Lamium maculatum v bylinném patru a přítomností Padus avium v patru křovitém. V rámci tohoto společenstva je možné rozlišit variantu s Cardamine amara (a dalšími diferenciálními druhy Stellaria uliginosa a Polygonum mite) a typickou variantu bez vlastních diferenciálních druhů. 40 Chaerophyllo-Salicetum fragilis typicum Představuje typickou formu asociace bez vlastních diferenciálních druhů.

17 Stanovištní poměry Chaerophyllo hirsuti-salicetum fragilis lemuje břehy potoků v kopcovinách a vrchovinách. Společenstvo je vázané na bezkarbonátové potoční náplavy s dostatečnou zásobou vody po celý rok. Zrnitostně převládají ve svrchních vrstvách slabě jílovitohlinité písky, hlouběji až čisté písky. Humusové 3 c J li ~li li ff li li U li ~~ ~tr~ li 11 Obr. 5. Ohaerophyllo hirsuti -Salicetum j1 agilis, půdní profily (stav l ) 1- : Ohaerophyllo-Salicetum p halaridetosum (1 - sn. 16, - sn. 18), 3: Ohaerop hyllo-salicetum typicum (sn. 0) Vys v ě tlivky viz obr. Abb. 5. Ohaerophyllo hirsuti -Salicetu m f ragilis, Bodenprofile (analysiert im Sep tomber -Oktober 198). 1- : Ohaerophyllo-Salicetum phalaridetosum (1 - Afn. 16, - Aufn. 18), 3: Ohaerop hyllo Salicetum typicum (Aufn. 0). Erlauterungen s. Abb. horizonty mají sorpční komplex téměř nasycený až nasycený (nasycení %), hlubší vrstvy značně nasycený až nasycený ( %). Obsah výměnného Ca bývá ve svrchních vrstvách nízký až středně vysoký (8-11 mgekv./100 g sušiny), hlouběji nízký až velmi nízký (4-9 mgekv.). Podle půdní reakce jsou svrchní vrstvy kyselé až silně kyselé (phkcl = 4,- 4, 7), spodní horizonty velmi silně kyselé (phkcl = 3,8-4,1). Množství humusu svědčí o půdách mírně až silně humózních s úzkým áž širokým poměrem O: N (10,9-0,7). Ohaerophyllo-Salicetum fragilis phalaridetosum představuje vlhké křídlo asociace, vázané na mokré až dočasně zbahnělé půdy typu mokrý glej, každoročně několikrát zaplavované. Hladina podzemní vody v profilu kolísá v závislosti na změnách hladiny vody v příslušném toku. Při déletrvajících přeplavech vystupuje nad půdní po~1rch, v sušších obdobích klesá do hloubky kolem cm (viz obr. 5, profil 1-). Nejvlhčím typem subasociace 41

18 ~ ~ Tab. 3. Dmhotné vrbiny s clominantní Salix fragilis Náhradní Hpo l ečonstvo po Pruno-Fr(f:rinetum 8tell. -Alnet11111 Ar.-Aln. Aln. inc. Číslo snímku Datum 16/7 16/7 16/7 8 /8 3/7 6/8 0 /7 6/7 1 /8 9 /7 0/7 17 /7 Rok Nadmořská výška v m ; R klon 5-3 Exposice - RZ,J Pokryvnost E3 Y ~o fio Pokry \-nosl E v 0 ;) :3 5 :rn 30 3 JO 60 Pokryvnor-;t E 1 v ~o 100 fl no!);) fl Pokryvnost Eo v J 1 :3 1 1 Ploe;ha v m LOO :00 00 : :ZOO 100 1:30 E3 8alix fmgilis :3 A lnus glutinosrr 1 J'odus ({Vium.A lnu s incruw l - Ulmus globrrr -! E,S'nlix fragilis : Rubus iclaeus f- 1 1 ] 1 8alix purpure({ ] l,c,'amb11cus nir;m ],C,'uli.r trúrndro A cer pseudo11lr1tum1s J>r1di1s ({V Í11 m flnmulus l11p1t111s :.! A lnus glutinosa l nclikač ní druh a;:;. Pnmo-Fm.rine.t11m a 8tellario-Alnel111n E 1 A nthrisrus syhestris 1-1- ) J - l -j-

19 ndikační druhy a-;. Aruw n-a lnrtum a Alnet11m incr111"!e Clwerophyllum hirs11t11m A nthrisrns nit id(/ Camprmulrt lotifoli(/ Ge/'((nium phaeum P elasites albus Prinwla elatior,5'enecio futhsi i.ivlelandrium rubrwn Cr!1'duus personatri Curduminopsis halleri 'l'hrtlictrum aquilegiifoli11m l'a{eriona sambucifolin C'h, D-Cnn1 olvuletrtlirt srpium ) t --j ~ ~ C'r1lystegia sepiu m JJ1yosoton aquaticum mputiens glanclulifera 3 ( ) 1-1 Ch, D-Lmnio albi-c'henopodietalict [Trtica dioica Galium aparine Aegopodium poclugmrirt Oeum urbanum Rumex obtusifolius Olechonw hederacea Lamium maciilat11m Rubus caesius Alliaria petioloto mpatiens parvif lom C'haerophyllum aronwtfrum 5 3 ) 5 5 : - 5 (-) ) j 5 ) l- H:::.. w

20 ~ ~ Ch, D-Phragmiti-Magnocaricetect Phalaris arundinacea 3 1- l 5 Poa palustris Solanum dulcamara Ch, D-Molinio-Arrhenathereteci Poci trivialis l l l 3 l l Filipendula ulmaria l l M yosotis nemorosa l l Heracleum sphondylium Alopecurus pratensis - Angelica sylvestris Ofrsium oleraceum l Symphytum officinale 1 Deschampsia cespitosa (-) Geranium palustre Lysimachia vulgaris Petasites hybridus Ch, D-Querco-Pagetect mpatiens noli-tangere Poa nemoralis Stellaria nemorum 3 1 Roegneria caninci 1 Pulmonaria obscum Festuca gigantea Scrophularia nodosa Asarum europaeum - Padu.s avium Stachys sylvatica M ercitrialis perennis

21 Ostatní průvodní druhy Galeopsis tetrahit Ranunculus repens Elytrigia repens Polygonurn mite A rctium nemorosurn Rubus idaeus Sambucus nigra Stellaria media Equisetum arvense Eo Plagiomnium undulaturn Brachythecium rutabulurn l - Druhy s ojedinělým výskytem: E3 - Acer pseudoplatanus (33: 1), Fraxinus excelsior (3: ), Populus nigrn (6: 1), Salix CO]Jrert (4: ),,C...'.? iminalis (8: l ),,C..'orbus aucuparia (3: ), E - Corylus avellana (3: ), Crataegus laevigata (5: - ), Salix viminrtlis (6: ), 8orbus avcuparirt (5: ), E1 - Ajuga reptans (8: ), Athyrium fili.r-fernina (31: - ), Cattha palustris (35: -), Carex brizoides (35: - ), Oemstium holosteoicles (8: -), Chaerophyllum temulum (8: ), Chamerion angustifoliurn (4: ), Oruciata lo evipes (5: --.), Ouscuta europaea (7: 1), Dactylis glomerata (5: ), Geraniurn robertiunum (6: - ), Lilium martagon (33: - ), Lycopus europaeus (4: 1), Lysimachia numrnularia (8: ), JY[entha arvensis (5: ), Phragmites ciustralis (8: - ), Polygonatum multiflorum (33: - ), Polygonurn bislorta (31: -), Solixfragilis (4: -r- ), 8cirpus sylvaticus (35: 1), Scutellaria galericulata (3: ), Vicia sepium (8: - ), Eo - Amblystegium serpens (8: ), Atrichurn undulatum (4: ), Calliergon cordifoliurn (31: ), Plr1giom niw11 r!ffi:ne (4: l ). ~ ~

22 je varianta s Cardamine cunara, indikující výrazné zamok:foní syrchních pu1- ních nstev rychle se pohybující vodou. Chaerophyllo-Salicetum fragilis typicum je vázáno na Yyšší polohy potol- ních břehů v místech, kde koryto toku je hlouběji zahznuté (l,:? až :? m p'>d poyrchern půdy okolních bř'ehť1). Pť1cly mají pfíznivé fyzikální Ylastnmti. k jejich zbalrnění již nedochází. Pri prudké, rychle se poh~rbujíci záplnn., é vlně nestačí často podzemní voda vystoupit k púclnírnu povrchu. T<'n zu:-;tád. po většinu roku čerstvě vlhký é.tž vlhký. Půdním typem je bczknrbonútlwú paternia (obr. 5, profil 3). Rozšíření Lokality asociace ChrtProphyllo-Sa.Zicetum fmgilis, snímkoyan( z ( ~ m. jsou ~achyccny na obr. 3. Npo]ečenstvo je doloženo z Pokrkonoši, Zclczn~ c:h hor, Ceskomoravské vysoč iny a Zápaclobcskydských Karpat. Výsk.\'t, tolh1to společ enstva lze předpokládat na lehčích nápla.vech bfehu potoku v suprnkolinním a submontú.nním stupni. Společenstvo bylo dosud sním hynino pouze Y :SSR (:.\H~LLER et GoRs 1958). ScA>O ~' J (1963) uvúclí toto.,boreúlnč' montánní spoleřensh'o vrbin" bez bližší cha raktcristiky v pfo hkd u nej d ukžitějších vegetač ních jednotek Xěrnecka. H ospoclái"ský význan1 Cll({erophyllo-Salicetum Jragilis patří do skupiny spolefonrtcv s funkcí bi"ehoochrannou a púdoochrannou. Chrání pozemky před pi'.lclni c>rozí a mírní účinek povodní na okolní zemědělsky využívanou púdu. Y odle~něné kra iinč má nejen znafa1ý význam estetický, ale i ekologický, neboť zachyco\ úním splachtí. pi"ispívá ke snížení eutrofizace vod. Tyto vrbové porm;ty pl"edsta ni jí zvláště v zemědělsky využívané krajině genofondové zdroje vlhkých biote pn: poskytují ochranu a úkryt živočichúrn a jsou refugicrn mizejících clr tli n flory. Druhotná společenstva stromových vrb Y tab. :J jsou uvedeny snfrnky druhotných porostú strnmoyých Yrb. nahrazujících různé typy lnžních lesú svazu Alno-Ulniion. Y jejich stromovém patru vžcly dominuje Sali;i. fragilis, občas bývá v men8í pífo1ěsi zastoupena A ln u s r;lutinos(/. O druhotném původu těchto porostli svčcl( í mj. výskyt ll HO ha dnihú tl"ícly Querco-Fagetea jako Acrr p8p'udoplotanus, Fra.rimts P.rcel.., ior. ['lnm.s glabrn v patru stromovém, Corylus avellana, C}'({frt('(J1l8 lrm:irmf({ v patrn křovitém a Asarirnz europaeum, Lilium ma.rtagon, Jf ercurialis p c1 ( 11- ni s, Poa nemoralis, Polygonatu111 multifloru.m, P1tlmonaria ol1sc1urt, Stur /ly.~ sylvatica aj. v patru bylinném. Při posouzení púvoclu těchto porostú nám ponnlže přítomnost incwutt ních druhú (viz tab. 3) a stanovištní poměry. Tak např. výskyt druhu Anthri.<..:r'ltS sylvestržs ve vrbových porostech, vázaných na hnědozenrni gleje na oby< >du širokých Hčních ú valú svědčí o stanovištích Pruno-Frnxinetmn ty piriw1: v úzkých zahznutých údolích kolinního stupně indikují tito u kazatelé Stellario-rllnetum glvt,inosae typicum. Týž púdní typ pod stromovými vrbinami ve st u pni vysočin a v submontánních polohách spolu s výskytem druhú P etasites all1us, Primula elatior, 1l!lelandrium rubrum, Senecio fuchsii a Ohaerophyll'Uln lzi1 su- 46

23 l 1rn1 svěcll"í o druhotném púvodu vrbin v polohách suššího kř'ídht asociace Á-:1 nrnro silvestris-alnetum glutinosae. Obdobná druhová garnitura, doplněná o druhy, 1 lmls incana ve stromovém a kl'ovitém patru a Thalictrum aquileuiifoliu m, J'alcrirrna sambunjolia. v patru bylinném, vázaná na slabě vyvinuté oglejené patc:rnie, indikuje polohy ~~ ln et11111 incruute. Tyto druhotné porosty nacházíme nejč astěji v těsném sou8eclství venkovských siclli~ť. Yznikly z v.) chozích 1 spo leč enstev svazu Á~ lno-padio11 pnwiclel11~ rn vysekáváním dfovin ať již na, palivo nebo s cílem získat prostor pro lou k~- a p<1stvin.\. Druhotná sukco8e na těchto stanovihtích probíhá přes v)'š(' charakterizovaná vrbová stádia, která se regenerují z fragmentú prirnúrních nbov) ch plá~ťn nn bl-ezich toku. ;-.; l 1 l" H~>: Y práci j:..;ou :..;hrnuty v) :..;leclky f;_tuclia vrbových spolefrnste\- s dominantn.: S({li. ' ({lhrt 1who Sali.r fmuilis v CSR. Byl<1 analyzo-nína následující: spolel"en:-;tva:. S({licef ({[/;({(' SSLER l 0:6,. Clwerophyllo hirsuti-salicelitm fmr;ilis :.\tu~ im et ( :ors!)58, :3. druhotná společ enstva, stromových nb s dominantní 8rtli.1 fmyilž.r;. Jednotlivá spolcfrnstva jsou doložena fytocenolologickou <l stanovištní charakteristdrnu. Dále je zhodnocena variabilita asociací, jpjich rozšíření, funkce <t příslušná literatura. Snlic,ef alóar (tab. l) je spolel-enstvern mladých, živinami bohatých náphvu v ~irokýrh í íčních úvalech nížin (Polabí, moravské úvaly). Jeho clruhovť C'hllClé nejvlhč í křídlo (Salicetum albue phragmitetosnm 11\h_;.LLER et GbRS 19.3~1 PH1 L!PJ>l ~)78 s clifercnciálnimi clrnhy Phrar;mites crnstmlis, Polygonum rn11phibi11111, Co ru ripa rža, Olyceria rna :ri ma) je vázáno mt dlouhodobě pl'epla v1wanl> terénní deprese s vysokým stavem podzemní vody. Púcly odpovídají slatinn.\-m glcjurn. Yc stromovém patru chybějí topol)-, v bylinném patl"t pí cvládnjí tclmatof\tty. Scliretum rtlbnr myosotidptosum (JURKO 1958) comb. nova (s diferenciálními druly Jlyosotis pnlustris s. 1., Polygonm11 mile, P. hydropiper) je pojítkem mezi moki\uln imi vrbinami pl-edchozího spolel-enstv<l <1 typickou subasociací. Pl'Hhí m t.\ pem je mokrý g lej. Sdicetw11 rtlf)({r typirum (.i\u-lleit et GbRS 1958) sdružuje vrbo-topolové poru"t.v na Č'en.;h f ch pud ách typu paternia. Ct 1 ({eropliyllo hirsuti-suliretnm frauilis (tab. ) je doprovodným společenstve_n tok1't v kopcovinách a vrchovinách.,jeho vlhč-í k:i"'ídlo, Olwerophyllo Sali1etu n1 f)'({r;ilž8 piwlrtrideiosum subass. nova (s diferenciálními druhy 'luúari8 o nuuli11f{cw, Lycopus europae11s <-1 ústupem hygrornesofilních druh li) je vs,zané na mokré gleje s vysoko položenou hladinou podzemní vody. Je zastirnpcno typickou variantou cl vu.riantou s Cardamine amara (dajší dif. druly: Stellaria uliginosa, Polygonum mite), indikující silné zamokfoní svrchních púclních vrstev rychle se pohybující vodou. Ciweroplzyllo-Snlicetuni fragilis typicion představuje typickou formu asociact\ vázanou irn bezkarbonátové oglejené půdy typu zhnědlá paternia. D ~ t1hotné porosty stromových vrb nalezneme v různých nadmořských výšl:ách od pahorkatin do montánního stupně. Jejich druhotný původ je možné odvodit z druhového složení porostú (výskyt indikačních druhů výchozích společenstev) a stanovištních poměrů. 47

24 Lokality snímků Tab. 1. Salicetum albae Sn. 1 ; Dolní Podyjí: les Obora 3 km jjv. L ednice, při slepém ramenu Dyje; střední Polabí: pravý bfoh Vltavy 1 km SS\. obce Zálezlice u :\ě lník a, nižší slupcř1 náplavu; střední Polabí: při Vltavě 1 km vjv. obce Lužec n. Vlt.; stfoclní Polabí: terénní deprese ca. 1,1 km j. soutoku Labo s Vltavou u :\ ě lník a; dolní Podyjí: :350 m jv. sn. 1 v lese Obora u Lednice; Dyjsko-svratecký úval: niva Dyje pod silnicí m ezi obcemi Milo\ ice a Koq~ :\Tl ýn~ : Dyjsko-svratecký úval: na pravém břehu Dyje 1 km ::n-. obce Pavlo, ; dolní Pomorad: pra\ ý břeh Moravy pod inundační hrází 1 km z. obce Kopi'. any u Hodonína; dolní Pomoraví: při ::;tarém ramenu :'11oravy ::?,5 km,. \.. Hodonína za zahr. o:sadou: střední Polabí: prn\ ý hfoh Vltavy 1 km ssv. obec Zálezlice u :\[ ě lník a, vyšší stupe1\ náplavu; Dyjsko-svratecký úval: niva Jevišovky 1,5 km sz. obce B ožice u Znojma; dolní Pomoraví: ca. l/4 km vsv. Hodonína, deprese pod inundační hrází; Slán s ko-bělohorská plošina : nedaleko Muzikovic mlýna u obce Luníko\ jz. YC'ln1r; stfodní Polabí: le, ý břeh Vltavy u Starých Ouholic s. Veltrus; stfodní Polabí: pravý břeh Labe km sz. Přcrnva n. L. Tab.. Chaerophyllo hirsuti-solicetum fragilis 16 Českomoravská vvsočina, frská strana: le \ ý břeh Chotýšanky v. obep Bílko, icp 6 km ssz. Vlašimi; 17 Západobeskydské Karpaty: nad rybníkem u osady Ráztoka; 18 Českomoravská vysočina, česká strana: 1,5 km sv. obec Polná; 19 Podkrkonoší: levý břeh Jizery v úseku Háje - Rybnice 6 km z. Jilemnice; 0 Železné hory: při sz. okraji obce Svobodné Hamry 5 km z. Hlinska; 1 Českomoravská vysočina, česká strana: levý břeh Chotýšanky v. obce Bílko, icc, \ ) šší část nivy; Podkrkonoší: levý břeh Labe jv. obce Kunčice n. L. ca. 4,3 km j. Vrchlabí; 3 - Západobeskydské Karpaty: při Senici jz. obce Frcmcova Lhota u Yal. Klobouk. Tab. 3. Druhotné vrbiny s dominantní Salix fragilis 4 - Plzeúsko: při Bělé na jv. okraji obce Líté 10 km j\. l\an ět ína; 5 - Tepelská plošina: levý břeh Starého potoka km z. obce l\anětín; 6 - Plzeúsko: 1,5 km jz. obce Předslav 5 km sv. Klatov; 7 Vltavsko-sázavské údolí: levý břeh Sázavy 100 m z. mostu u Stříbrné Skalice; 8 Železné hory: 1 1/4 km sv. obce Skuteč; 9 Če:>komoravská vysočina, moravská strana: niva Svratky u obce Dol. Čepí ca.,5 km s. Nedvědice; 30 Českomoravská vysočina, moravská strana: pra\ ý břeh Jihlavy j. obce BítoYheo u Luk n. Jihl.; 31 - Železné hory: niva Chrudimky 900 m jv. obce Travná: 3 - okres severočeských pískovců - Podzvičinsko: le \ ý břeh Labe s. obce Žiroč n Dvora Králové; 33 - Podkrkonoší: s. okraj obce Fořt 6 km jv. Vrchlabí; 34 - Českomoravská vysočina, moravská strana: bfoh JihJayy j. obco Bransouze ca. 5,5 km vjv. Brtnice; 35 - Šumava: 1/ km z. ž. st. Soumarský most 5 km zjz. Vobr, pravý bfoh Vlta\-.\. 48

25 ZUSA.:\fMENF ASSUNG ln der vorliegenclen Arbeit sind Resultate de r Untenmchung von B a umweiclongesellschaften mit vorhern;chender Salix alba oclol' Salix fragilis zusammengefasst. n den Tschechischen L a n dcrn (wostliclic'r Teil d er T schech o::;lo\\ alrni) wurden folgcnde zwei Assoziationen und e ine sekuncla l'o GC'sollschaft untcrschi eclen: l. Salicetum albae ssler 196,. Chaerophyllo hirsuti - 8alicetum fragilis M i:.tller et GóRS :~. sekundare B aumweiclenbestancle mit vorhe rrschender,)'nlix fragilis. Die a n gefiihrte n Geselb('!iaften s incl vom phytozonologischen tmel stanclórtlichen GP;; ichtspunkt a us oingehend c harakterisiert. vve itcr werclen ihre Variabilitút. V erbreitung, Funktionen in der Lanclsclrnft und wirtschaftliche B od eutung bewertet. Sulicetum albne (Tab. 1) ;;telit c ine Auengesellschaft jnnger, n a hrstoffreiche l' (bes. ka lkreiche r) sd1w!.:wcr Auenbóden in Xiccl0rnng0n dar (s. Abh. :~). Di!.' fcuchteste Ausbilclung. das 8alicetum rtlbue phmgmitetosum plliller et Góns 1958] PHLLPl' HJ78 mít den Trcnnarten Phragmites riustralis, Polygonum amphibium, Care:r riparia, filyceria mo.rimr1 i:-;t an lnngfristig úborautotc' Deprcssio1wn mit bo hem Grundwasserstand gebundpn. Dic Bódon entsprec hen C'Ínom Xiodormoorglcy. ln der Baumschicht fehlon Populus-Arten, in der Krantschieht hprrse hon Telrnatoph_vtcn vor.,<..,'ulicctwn albrte myosotirletosum (Ji;FtKO 1958) eomb. no, <t (mit clen T ronnarton JJ1yosotis palustris s. l., P olygonum mite, P. hytlropiper) ist cin Binclegli C' d zwischen der vorhergehonden tmel d m typi:-;e hon Subassozi<ttion. DC'r ObC'rbodcn ist rnts:-; bis Ycrsumpft, clie Boden C'ntsprecllC'n <'i ncm Nc1,ssgloy. Zum 8ulicetum albae typicwn (}l'ller C't GóRs 1938) gehoron Baumwoi<lcn- Pappclnwalder <Lllf frisehen Paternia-Boclen. Das Chaerophyllo hirsuti-1'l'r1licet11m fragilis (Tab. ~) ist c ine Uferweidengeselbchaft clor :mprakollinen und submontanen Stufen. Ei-3 ist an k a lkarme sauro bi':-; selu stark saure Boclen gebunden. 8einc nasse Ausbilclung, clas Chr1erophyllo-Salicetum fragitis phalaricletosum subass. nova (rnit don Trcnnarten Phalaris r1ru11di11acer1, Lycopus europueus und mit clem Riickgang YOn hygromcsophilen Artcn) ist a n KctHsglc_vC' mit hochlicgcndem G rundwasser gobunden. :\un ka nn c ine typischc Varianto unrl cine VariantC' mít Cardamine umara (mit weiteren Trennarten 8tellaria uhgi11osu und Polygommi mile) untc rsehoi den. Dic letzgpn<tnnte Variantc inclizie rt cine starke Vorni.i,ssung, on Oborboden rnit sclmcll bcweglichem Grundwasser. B est~ind o der typi::;chen Subassoziation bestocken k a l'bonatfrc i. C' \'ergle,\ to P atornia-boclcn. Sckunclii.ro Baumweidenbestiincl c sinct in,-er:-;c hiedcnc'n :\lccreshohen, on XiPdel'ungen bis in dic rnontaiw Stufe a n l;'[ussufe rn zu finclpn. hren sekundáren Ursprung kann n1an nach d e r :'\rtcn zusamrn <'> n:-;etzung der Bostándc (Yorkornrrn.>n, on Zc ig<' r artcn df'r Au sgangsgose. lls!.'haftť n) und rnwh Standortsn'rhúltnissC'n ablc'itc'n. LTEJL -\TURA BED NÁŘ V. (1964): F\t oc<'n o logic ká studie lužních l!.'s u Hornorn o rn, :-;ké ho Ú\ alu. -.\ c ta Uni,-. P ahwk. Olornuc.. Pralt<t, 16 (ser. bio l. 6) : BEnN..\1{ Y. (lf)(i,'5): Fdoccnologic- ká studic' lužních lesu Ho rnomorny::;ké ho thaltt. -.\l s. K«ndid. cli sort. l'r. na Bot: Úst. Č SAV Pruhonic- c'l. BEJ rnkř V.('( K1{ŠKOY_.\. :\1. (1!)7:~): Asoc-iační analýza li stnatýc-h lc'su H ornornortn ské> lt o úndn. - Aeta Uni,. Palae k. Olonn1c., l'rnlw. sťr. bio l.. 14 : 7 - ~~- BEl-tTA J. ( D7 J ): \Ya ldgc,.,e ll sc- ha f!!.'n lrnd Bodcm-crháltnis>'c in der Th ťisst iťfebcrw. - \ \,getú!.' ia ČS SH,, Rmtislan1, ser. B. l : l - :37~. BRAl':"-BLA:>Qn:T,J. ( 1964): PAnnzcnsozio logic. - \Vicn Pt XP\\. York. DovoLtLo\,\-Xo\ ot :--J,í. Z. ( 961): G001Jot.anická stnclie.l esní <' li s p o l cčcnstc, ni'".'. Labe a Ohfo T- 1 r. -.\]:.;. [ Kanclid. disprt. Pr. na Biol. Úst. ČSA V Pra ha]. HorúK.J. (HJ6 1): J"iho111ornvsk6 lužní lf's:v (typologická studic'). - :\Cs. Kundid. cli>'ťl't. Pr., Brno]. l ssler E. ( l ~)4-196): Le'-; assof'iat ion s, égétal<'s d es Vo>'gcs mc'ridio11al0s et d e hl Plainc Rhf>rwne a Yo isinante. Promi<''rc partie: Les forets. - Colmar. l sslj<.:h E. ( 19:~ l): L es asso!. iations sikatiqu0s lt a ut-rhinoiscs. - Bul!. Soc. Bot. Fr., Pari::;, 78: J u HKO A. ( 19;)8): P6dne ekologil' ké pouwr,\ a lesnó spo l oč c n :-;tvá Poclun<tjskPj nížiny. - Brntislava.. JLJRKO A. (1965): Problémy ochrany lužných losov pri Dunaji. - O chr. Pi'ír., Prnha, ~O : KLKA J. (1955): Nauka o rostlinných s poleče nstv ec h (FytocC'nologi.e). - Pra h tl. Kmnmš J. (1981): P6clnookologické a fytocenologické pomol'.v lužnýcli lesov Lipto vsk ej kotliny. - Biol. Pr., Bratislava, 7 / :3 :