Znamená to, že autor se na okamžik stává čtenářem? Anebo to znamená, že čtenář se na okamžik stává autorem? *

Transkript

1 1. Den: SLOVA Snažte se celý den myslet sami za sebe. To jsme tedy moc pěkně nezačali! Co ta slova, která právě čtete, komu vlastně patří? A čí je ten hlas ve vaší hlavě? Váš, nebo můj? Když slyšíte někoho mluvit, slova zůstávají jejich a vy je můžete ignorovat nebo s nimi nesouhlasit, jak je vám libo. Když ale něčí myšlenky čtete, necháváte je, jakkoli dočasně, ovládnout jazyková centra svého mozku. Necháte-li se totiž vtáh - nout do toho, co tyto myšlenky sdělují, jejich autor se stává vaším vnitřním hlasem. Znamená to, že autor se na okamžik stává čtenářem? Anebo to znamená, že čtenář se na okamžik stává autorem? * * Všechny úlohy se probírají, vysvětlují a pouze tu a tam! řeší v oddílu Vyhodnocení, který tvoří druhou polovinu knihy. Viz str. 83. OVLIVŇUJEME PLAZÍ MYŠLENÍ / 15

2 2. den: IDENTIFIKUJEME PLAZA Identifi kujte plaza ve své hlavě a mluvte s ním. Podle jednoho francouzského psychologa, G. Clotaira Rapaille, k většině svých rozhodnutí nedocházíme racionálně, třeba prostřednictvím filozofie, nebo dokonce ekonomiky, ale činíme je pokradmu, v jakési zóně soumraku. K těmto rozhodnutím prý dochází v tzv. plazím mozku, který pracuje kdesi na pozadí, aniž bychom si toho byli vůbec vědomi. Doktor Rapaille se k tomuto poznání doplazil, když pracoval jako dětský psycholog a pomáhal dětem, které měly potíže s komunikací a vyjadřováním. Zjistil, že většině jejich problémů porozumíme lépe, budeme-li vycházet z předpokladu, že se lidské myšlení vyvíjí ve třech fázích. Teorie V prvním stádiu, tzv. plazím, jde o pouhé přežití. Během něj se musíme naučit dýchat, trochu se přemisťovat a jíst. Netrvá dlouho a všechny tyto činnosti začneme vykonávat podvě domě. Během následující fáze, kterou Rapaille nazývá limbickou, se u dítěte vyvíjejí emoce a vědomé preference. Tehdy také dochází k vytváření pout, např. mezi dítětem a jeho matkou, a rozvíjí se náklonnost k určitým věcem k domovu, teplu a třeba k žemlovce. Třetí a závěrečné stadium, které tak zbožňují filozofové, podle všeho nastupuje po sedmém roce života a provází ho vývoj vnějšího mozku, mozkové kůry to je ta část, kterou intenzivně 16 / HRÁTKY S MYSLÍ

3 studují a měří neurologové a ostatní vědci z dalších veledůležitě znějících oborů. Právě tahle část jako jediná má na starosti slova, čísla, pojmy. Mnoho slov se ale naučíme už před tímto stadiem. Doktor Rapaille si uvědomil, že některým dětem určitá slova dělají určité problémy a že tyto problémy nelze připsat racionálnímu myšlení, které má zacházení se slovy obvykle na starosti, ale že sahají mnohem hlouběji do minulosti, do doby, kdy se dítě to které slovo poprvé naučilo. Tyto obtíže u dětí jsou tudíž důkazem, že každé slovo, které se naučíme, má zvláštní význam. Třeba slovo máma, které se prý dítě naučí jako první, se vztahuje jen k jedné osobě, která má určitý vzhled a dělá určité mateřské věci. Dítě si nepamatuje jen matčin hlas, obličej, či dokonce vůni. Samotné slovo je vtištěno do myšlení dítěte společně se všemi asociacemi, které se na něj mohly navázat, jako je teplo, bezpečí, láska. A totéž platí i pro další, ne tak evidentní slova, jako je např. káva, auto nebo i cigarety. Když se naučíte slovo, ať je to cokoli, káva, láska nebo máma, vždycky u něj existuje nějaké poprvé, vysvětloval Rapaille v jednom rozhovoru v novinách. Všechno se jednou musíme naučit poprvé. Když nějakému slovu poprvé porozumíte, vštípíte si jeho význam; vytvoříte si mentální spoj, který využíváte po zbytek života. Rapaille to nazývá kód, nevědomý kód v mozku. S každým slovem jsme se v ten či onen okamžik seznámili, a když nám bylo vtištěno do myšlení, bylo to i s různými asociacemi. A při hledání těchto asociací zároveň odhalujeme zvnitřněný, tajný smysl tohoto slova. Praxe Vyzkoušejme tedy teorii v praxi: jaké jsou kódy, řekněme, pro kávu, pro auta a pro cigarety? Než otočíte stránku, poznamenejte si vlastní asociace a porovnejte je s asociacemi plazího doktora OVLIVŇUJEME PLAZÍ MYŠLENÍ / 17

4 (Nezapomeňte, nejde o přídavná jména popisující danou věc, ale o další věci, které si s ní spojujete.) Káva mi připomíná: Auto mi připomíná: Cigarety mi připomínají: Až budete hotovi, chvíli se pokochejte svými reakcemi a pak se podívejte do oddílu s vyhodnocením na odpovědi. 18 / HRÁTKY S MYSLÍ

5 3. den: KLAM OSAMOCENÉHO FAKTU Zkuste u někoho otestovat jeho cit pro nahodilost. Nabídněte mu malou sázku. Házejte mincí, třeba dvacetkrát, a pokud vám kdykoli čtyřikrát za sebou padne orel, vyhráváte. Pokud ne, vyhrávají ostatní. Pravděpodobnost, že vyhrajete, je samozřejmě celkem malá, a tak na tom v sázce budete líp vy: Pokud vyhrajete, musejí vám dát řekněme pět zlotých zatímco pokud vám orel čtyřikrát v řadě nepadne, vy jim zaplatíte jen jeden zlotý. Už tato dohoda ukazuje, jak nepravděpodobné je, že vám při pouhých 20 hodech orel padne čtyřikrát v řadě. Podezíravé typy na takovou sázku možná přistoupí ale jen pokud to bude obráceně, pokud půjde o sérii čtyř panen! Na takovou lest jim můžeme klidně přistoupit. Protože v tom doopravdy žádné triky nejsou. Mladí lidé mají raději hanbatější verzi této sázky, třeba já si to tričko sundám, ale ty si musíš svléknout úplně všechno, zatímco opilí ruští filozofové si oblíbili variaci s přikládáním si částečně nabitých revolverů navzájem k hlavám. Stejně tak když nenatrefíte na nikoho, kdo se s vámi bude chtít vsadit, můžete si zahrát sami proti sobě. Tak je to ostatně bezpečnější. (Pokud si tedy nezahrajete zrovna ruskou ruletu.) OVLIVŇUJEME PLAZÍ MYŠLENÍ / 19

6 4. den: NESMRTELNÍ Napište knihu (nebo s tím alespoň začněte). Autoři science fiction už dlouho s filozofy svádějí boj o způsoby, jak živým lidem vytahovat z hlav myšlenky a ukládat je do hlav jiných lidí nebo do nějakých strojů. V poslední době se o slovo začali hlásit i neurologové. My ale nemusíme zacházet do žádných technických podrobností, poněvadž jeden snadný způsob, jak uchovat alespoň ty nejdůležitější myšlenky v něčí hlavě, existuje už dávno, nějakých tři tisíce let. A tento stroj na nesmrtelnost se jmenuje kniha. Její hlavní nevýhodou dokonce i poté, co vyjde je to, že si ji musí někdo přečíst. A můžeme se spolehnout, že to někdo udělá za nás, až my už tu nebudeme? 20 / HRÁTKY S MYSLÍ

7 5. den: MÁ TŘI NEJOBLÍBENĚJŠÍ ZVÍŘATA Pusťte se do nějakého na pohled neškodného bádání, při němž se pomocí představivosti pokusíte zjistit alespoň něco o tom, jak funguje naše podvědomé myšlení. Na první pohled se zdá, že bude stačit vyjmenovat tři nejoblíbenější zvířata. Abyste ale z tohoto testu vytěžili co nejvíc, na papír si také zapište, proč jsou to právě ona. Mé nejoblíbenější zvíře je , protože Mé druhé nejoblíbenější zvíře je , protože Mé třetí nejoblíbenější zvíře je , protože To je všechno! OVLIVŇUJEME PLAZÍ MYŠLENÍ / 21

8 6. den: VĚZENÍ VLASTNÍHO JÁ Pokuste se z něj uprchnout Zhruba v době, kdy Descartes vydal Meditace se svým slavným cogito, ergo sum myslím, tedy jsem, došlo podle historiků k jakési mutaci v samotné lidské povaze. Došlo k posunu od kolektivního vědomí skupiny bez ohledu na to, zda byla definována rasou, kmenem či třídou k osamělému vědomí jednotlivce. A ruku v ruce s ním přišly pocity izolace, marnosti a odcizení. Historici dokonce mluví o epidemii deprese v Evropě. Za oběť jí padl např. Oliver Cromwell, lord protektor velmi krátkověké Anglické republiky, John Bunyan, puritán, spisovatel a autor Poutníkovy cesty, a John Donne, depresivní básník par excellence. Řadu svých nesmírně ponurých básní, přetékajících smutkem, napsal po smrti své ženy v roce A jelikož je záhodno, abychom se v rámci šetření sami deprimovali, zde je jedna z nich: Sonet smrti Zkroť pýchu, smrti! Ač tě mnozí zvou mocnou a strašnou, tak se nám jen zdáš Zoufalcům, králům, štěstí posluhuješ, nemocí žiješ, jedem, válkami, nás uspat opiem lze, čarami líp než tvou ranou Už na vás padá smutek? Tak teď už nezbývá než na něj najít lék. 22 / HRÁTKY S MYSLÍ

9 7. den: TRAPISMUS S nikým nemluvte. Věřící mají své rituály. Většinou neškodné, některé docela otřesné, ale alespoň jeden se dotýká čehosi zásadního v lidské povaze. A tím je představa stažení se do ústraní, kdy se člověk odebere do nějakého tichého koutu světa a zaváže se, že tam stráví dny nebo i týdny v odloučení od všech nástrah moderního života a místo nich se stáhne do prostší existence; s chvilkou na spaní, trochou jídla a velkou spoustou mlčení. Co se toho posledního týká, existují lidé, jako třeba trapističtí mniši katolické tradice, kteří se nemluvení oddávají celý svůj život. Jsou to blázni? Nebo se takovými prostě stali? Protože samota se do vás dokáže vplížit a obelstít vám myšlení. Nemusíte se ale stát mnichem, abyste to mohli sami zažít. Většina lidí může tento pokus přizpůsobit svému běžnému týdnu. Prostě si řekněte, že o víkendu nebudete s nikým mluvit, a samozřejmě co nejvíc omezte poslech jakýchkoli přístrojů. Pokud žijete v blízkosti neobydlených kopců, vydejte se na dlouhou túru sami. A pokud ve velkém městě, první den jděte do knihkupectví a listujte si tam v knihách (samozřejmě si nic nekupujte) a druhý den se procházejte v bočních uličkách. Nemluvit zní celkem jednoduše. Ale zkuste to a uvidíte. OVLIVŇUJEME PLAZÍ MYŠLENÍ / 23