Právnická fakulta Masarykovy univerzity v Brně obor veřejná správa

Transkript

1 Právnická fakulta Masarykovy univerzity v Brně obor veřejná správa Katedra správní vědy a správního práva Bakalářská práce Právní aspekty vybraných přestupků na úseku dopravy na pozemních komunikacích Michal Plas 2014/2015

2 Čestné prohlášení: Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma Právní aspekty vybraných přestupků na úseku dopravy na pozemních komunikacích zpracoval samostatně. Veškeré použité prameny a zdroje informací, ze kterých jsem čerpal, jsou citovány v poznámkách pod čarou a dále jsou uvedeny v seznamu použité literatury. V Domažlicích dne 1. února Michal Plas 1

3 Abstrakt Tato bakalářská práce pojednává o vybraných přestupcích na úseku dopravy na pozemních komunikacích a to zejména o problematických a sporných aspektech z vlastního pohledu autora. Cílem práce je především problematická hlediska vybrané právní úpravy vymezit a poskytnout k nim vlastní názory de lege ferenda. Z dŧvodu uvedení čtenáře do problematiky jsou v první části práce popsány obecná východiska předmětné právní úpravy. Další kapitoly jsou věnovány vybraným přestupkŧm na úseku dopravy na pozemních komunikacích a to řízení vozidla pod vlivem alkoholu nebo jiné návykové látky, překročení nejvyšší povolené rychlosti a držení hovorového nebo záznamového zařízení. Klíčová slova Přestupek, dopravní přestupek, zákon o silničním provozu, bezpečnost silničního provozu, řízení pod vlivem alkoholu a jiné návykové látky, překročení nejvyšší povolené rychlosti, držení hovorového nebo záznamového zařízení. Abstract This thesis deals with the selected offenses in traffic on roads, especially on questionable and disputed aspects of the author's own perspective. The aim of the thesis is to define the questionable aspects of selected legislation and give them their own opinions de lege ferenda. The first part describes the general background of the legislation. Following chapters are devoted to selected offenses in traffic on roads, especially driving under the influence of alcohol or drugs, exceed the speed limit and possession of speech or recording device. Keywords Offence, traffic offence, road traffic act, road safety, driving under the influence of alcohol and drugs, exceed the speed limit, possession of speech or recording device. 2

4 Na tomto místě bych velice rád poděkoval vedoucí mojí práce JUDr. Aleně Klikové, Ph.D. za odborné vedení, cenné rady a přínosné konzultace, které mi velmi pomohly při zpracování bakalářské práce. 3

5 Obsah Úvod Vymezení základních pojmŧ Pojem přestupek Vymezení z pohledu právní teorie Zákonná definice přestupku Pojem dopravní přestupek Formální znaky přestupku Obecné znaky přestupku Znaky skutkové podstaty přestupku Materiální znak přestupku Právní úprava přestupkŧ na úseku dopravy na pozemních komunikacích Řízení vozidla pod vlivem alkoholu nebo jiné návykové látky Řízení vozidla pod vlivem alkoholu Metody zjišťování ovlivnění alkoholem Orientační vyšetření alkoholu v dechu Odborné lékařské vyšetření Názory de lege ferenda Řízení vozidla pod vlivem jiné návykové látky Zpŧsoby detekce jiné návykové látky při řízení vozidla Odborné lékařské vyšetření Právní kvalifikace skutku a posouzení míry ovlivnění jinou návykovou látkou Názory de lege ferenda Odmítnutí se podrobit orientačnímu vyšetření či odbornému lékařskému vyšetření Překročení nejvyšší povolené rychlosti Měření rychlosti Měření rychlosti za souběžné jízdy

6 3.3 Společenská nebezpečnost jednání v určitých úsecích pozemní komunikace Názory de lege ferenda Držení hovorového a záznamového zařízení při řízení vozidla Vliv držení hovorového a záznamového zařízení při řízení vozidla na řidiče Problematické aspekty dokazování Názory de lege ferenda Závěr Seznam použité literatury a judikátŧ

7 Úvod Silniční doprava na pozemních komunikacích je oblast, která se určitým zpŧsobem týká každého z nás a každému určitou měrou zasahuje do života. Ve své podstatě se jedná o oblast velmi složitou a rozmanitou, která se neustále dynamicky rozvíjí a přizpŧsobuje novým trendŧm společnosti. Přínosy silniční dopravy pro společnost není třeba jakkoli komentovat, nicméně je třeba uvést, že při silniční dopravě na pozemních komunikacích velmi často dochází k nezanedbatelnému ohrožení bezpečnosti osob a majetku a to i s často tragickými následky. Toto ohrožení bezpečnosti a také samozřejmě samotné následky jsou v drtivé většině dŧsledkem porušení či opomenutí zákonem stanovené povinnosti a s tím spojeného nerespektování pravidel silničního provozu účastníky silniční dopravy na pozemních komunikacích. V zájmu celé společnosti je, aby k výše uvedenému protiprávnímu jednání nedocházelo a zlepšila se tak bezpečnostní situace na pozemních komunikacích. Z tohoto dŧvodu je dŧležité, a nebojím se říci, i nezbytné hodnocení stávající právní úpravy a poskytnutí vlastních názorŧ a úvah ve smyslu de lege ferenda. Téma Právní aspekty vybraných přestupkŧ na úseku dopravy na pozemních komunikacích jsem si zvolil z dŧvodu, že mne dané téma velice zajímá a v rŧzných stupních řízení se s touto problematikou setkávám ve svém zaměstnání. Jakožto součást orgánu Policie České republiky jsem se rŧznou měrou podílel na dohledu nad silničním provozem na pozemních komunikacích, do kterého spadá kontrola dodržování povinností účastníkŧ silničního provozu a kontrola dodržování pravidel silničního provozu. S tímto je samozřejmě také spojena povinnost vyhledávat a objasňovat zjištěné protiprávní jednání a to zejména přestupky na úseku dopravy na pozemních komunikacích případně předmětné trestné činy. Práce se v první části zaměřuje na popis obecných hledisek předmětné právní úpravy a to především vymezení základního pojmu přestupek. V dalších 6

8 částech jsou rozebírané vybrané skutkové podstaty přestupkŧ na úseku dopravy na pozemních komunikacích, kdy výběr je prováděn na základě existence problematických aspektŧ a četnosti páchání těchto přestupkŧ v silniční dopravě. Jako první byl vybrán přestupek řízení pod vlivem alkoholu nebo návykové látky. Tento přestupek je v současné době jedním z nejdiskutovanějších a zároveň jedním z nejnebezpečnějších jednání v silniční dopravě. Aplikační praxe je velmi složitá, zejména dodržování obligatorních postupŧ ke zjištění ovlivnění alkoholem či jinou návykovou látkou a následné rozlišení zdali se jedná o přestupek či trestný čin. Právní úprava je neucelená a často doplňovaná interními akty, především u ovlivnění jinou návykovou látkou. Druhým přestupkem je překročení nejvyšší povolené rychlosti. V tomto případě se jedná o dlouhodobě nejpočetněji postihovanou skutkovou podstatu 1, jejímž problémem zcela jistě není nedostatek dŧkazních prostředkŧ, nýbrž zpŧsob jejich zajišťování. Dalším zajímavým právním aspektem je dále posuzování materiální stránky tohoto přestupku v určitých situacích. Třetím a posledním vybraným přestupkem je držení hovorového nebo záznamového zařízení. Tento přestupek mŧžeme v současné době řadit také mezi nejčastěji zjišťované. Do práce byl zařazen z dŧvodu, že se jedná o jednu z nejsložitějších skutkových podstat, co se týče dokazování, kdy v drtivé většině případŧ chybí jakýkoliv jiný dŧkaz než svědectví zasahujících policistŧ či strážníkŧ. Dále se jedná o přestupek, který v prŧběhu své existence prošel určitou úpravou, čímž zákonodárce prokázal, že je možné reagovat na vývoj společnosti. V neposlední řadě jsou k problematickým bodŧm skutkových podstat poskytovány vlastní názory a úvahy de lege ferenda z pohledu autora jako pracovníka orgánu Policie České republiky. Naopak je v práci zcela opomíjeno obecné vymezení přestupkového řízení, které je jednou z dŧležitých, ne-li nejdŧležitějších, součástí správního trestání. Jedná se ovšem o problematiku velmi rozsáhlou, kdy její podrobné vymezení není 1 Viz Deset nejčastějších přestupků a trestných činů spáchaných řidiči za I. IV. čtvrtletí roku 2014, informace o stavu bodového systému[online]. MDCR, 2014 [cit ]. 7

9 pro naplnění cíle práce nezbytné. V práci je využívána zejména metoda popisná a to k vymezení obecných hledisek, jednotlivých skutkových podstat a jejich sporných bodŧ a zároveň metoda analýzy, pomocí které budou tyto sporná hlediska zhodnoceny. Cílem práce, jak již vyplývá z výše uvedeného, je rozebrat a popsat skutkové podstaty u vybraných přestupkŧ na úseku dopravy na pozemních komunikacích, dále vymezit problematické aspekty těchto přestupkŧ a poskytnout k nim vlastní názory a úvahy de lege ferenda. Vzhledem k tomu, že odborná literatura není v oblasti, která se týká praktické části práce příliš rozsáhlá, bude využita převážně na vymezení obecných hledisek. Hlavními prameny této práce budou tedy zejména jednotlivá soudní rozhodnutí u konkrétních příkladŧ, dále pak obecné právní předpisy, kterými bude čtenáři nastíněna současná situace zpracovávaného tématu v právním řádu České republiky a v neposlední řadě interní akty řízení Policie České republiky. Věřím, že zvolené téma je v současné době velmi aktuální a to z dŧvodu obrovského rozvoje silniční dopravy a také z dŧvodu, že řešené téma je diskutované v odborných kruzích, což dokazuje mimo jiné rozsáhlá judikatura. Jsem si vědom toho, že není možné pojmout celou problematiku a vymezit všechny sporné právní aspekty jednotlivých skutkových podstat přestupkŧ na úseku silniční dopravy, ale přesto doufám, že naplněním cílŧ mé bakalářské práce a poskytnutím názorŧ a úvah, mohu k tématu přispět. 8

10 1. Vymezení základních pojmů Oblast úpravy přestupkŧ na úseku dopravy na pozemních komunikacích je poměrně rozsáhlá, kdy s tímto je spojená existence velkého množství pojmŧ, které se dané problematiky týkají. Vymezení základních pojmŧ je dŧležité zejména pro bezchybnou interpretaci právních norem a z toho vyplívající bezvadnou aplikaci práva. Vzhledem k velkému množství rŧzných a rozličných základních pojmŧ není možné a není ani cílem práce tyto pojmy vymezit všechny. Vymezení nejdŧležitějších z nich, v jedné souhrnné kapitole, by také nemělo valného významu, a proto budou nejdŧležitější pojmy vymezeny u jednotlivých témat, tedy vybraných přestupkŧ na úseku dopravy na pozemních komunikacích, kterých se týkají. Dŧvodem je především přehlednost a snazší pochopení předmětných právních aspektŧ jednotlivých přestupkŧ. Naopak za nezbytné je považováno vymezení pojmu přestupek, který mŧžeme označit za pojem pro práci zásadní. S tím souvisí vymezení a zařazení tohoto pojmu z pohledu právní teorie, uvedení jeho zákonné definice a popis jeho teoretických východisek. 1.1 Pojem přestupek Vymezení z pohledu právní teorie Z pohledu právní teorie je přestupek jeden z druhŧ správního deliktu. Pojem správní delikt není obecně legálně vymezen a nemá svojí legální definici, avšak v odborné literatuře se mŧžeme setkat s vyjádřením pojmu správního deliktu jako protiprávního jednání subjektu správního práva, za které lze uložit správně právní sankci. 2 Lze říci, že správní delikt, jakožto určité protiprávní jednání, je základem správně právní odpovědnosti neboli odpovědnosti za správní 2 PRŦCHA, Petr. Správní právo, obecná část, (učebnice) 7. doplněné a aktualizované vydání. 7. vyd. Brno: MU Brno - Doplněk Brno, 2007, s

11 prostor. 5 Hlavním předmětem práce jsou přestupky a to přesněji jejich specifická delikt. 3 Správně právní odpovědnost je přímo vázána na porušení společenských hodnot, zájmŧ a vztahŧ, které jsou chráněny normami správního práva, kdy vznik správně právní odpovědnosti přímo souvisí se vznikem povinnosti vytrpět uloženou správní sankci, tedy strpět negativní dŧsledky. Mezi obecné pojmové znaky správních deliktŧ patří zejména projev lidské vŧle jako jednání ve vnějším světě, které mŧže mít formu konání i opomenutí. Jedná se o jednání, které je vyjádřením určité povinnosti dané právním předpisem a ke kterému byla osoba povinna na základě svých poměrŧ. Dalším pojmovým znakem je protiprávnost. Protiprávností se rozumí určité jednání, které je v rozporu s právním řádem, tedy určité porušení povinnosti stanovené zákonem. Zde je třeba uvést, že pokud není naplněn tento obecný pojmový znak správního deliktu a i když spáchané jednání vykazuje formální znaky správního deliktu, nelze jej za správní delikt označit. Trestnost, jako další pojmový znak správních deliktŧ, je pak vyjádřením toho, že zákon váže určitou pohrŧžku trestního postihu. 4 Dalšími pojmovými znaky správního deliktu jsou znaky skutkové podstaty, tedy objekt, objektivní stránka, subjekt a subjektivní stránka správního deliktu. Tento znak bude detailněji popsán v podkapitole formální znaky přestupku. Právní teorie rozděluje správní delikty dle druhŧ na přestupky a na jiné správní delikty. Jiné správní delikty dále mŧžeme rozdělit na jiné správní delikty fyzických osob, jiné správní delikty právnických osob, pořádkové delikty a disciplinární delikty, kterými, z dŧvodu zaměření práce, nebude věnován další podskupina, tedy přestupky na úseku dopravy na pozemních komunikacích. Přestupky jako takové představují nejrozsáhlejší skupinu správních deliktŧ. 3 PRŦCHA, Petr. Správní právo, obecná část, (učebnice) 7. doplněné a aktualizované vydání. 7. vyd. Brno: MU Brno - Doplněk Brno, 2007, s HENDRYCH, Dušan a kol. Správní právo, obecná část. 8. vyd. Praha: C. H. Beck, s. 5 PRŦCHA, Petr. Správní právo, obecná část, (učebnice) 7. doplněné a aktualizované vydání. 7. vyd. Brno: MU Brno - Doplněk Brno, 2007, s

12 Za dŧležité je dále vymezení vztahu mezi přestupkem, jiným správním deliktem a trestným činem. Souběh těchto protiprávních deliktŧ je vyloučen negativním vymezením níže uvedené legální definice přestupku. Jedním z rozlišujících prvkŧ, u korespondujících protiprávních jednání, mŧže být určitá míra společenské škodlivosti. Zjednodušeně řečeno protiprávní jednání s vyšší mírou společenské škodlivosti mŧžeme označit za trestný čin a naopak, jednání s mírou nižší společenské škodlivosti mŧžeme označit za přestupek (za současného splnění zákonem stanovených obecných a typových znakŧ trestného činu či přestupku). S tímto se ovšem nelze úplně ztotožnit, neboť je objektivně velmi obtížné míru společenské škodlivosti změřit. Korespondující protiprávní jednání se tedy převážně rozlišují pomocí rozdílných formálních znakŧ. Ovšem u některých přestupkŧ a trestných činŧ, jako příklad lze uvést přestupek řízení vozidla pod vlivem alkoholu či jiné návykové látky a s tímto přestupkem korespondující trestný čin ohrožení pod vlivem návykové látky, jsou formální znaky téměř totožné a rozdíl je tedy pouze ve výše uvedené míře společenské škodlivosti. 6 Z tohoto vyplývá, že hranice mezi přestupkem a trestným činem mŧže být mlhavá a tenká a právní kvalifikace spočívá především na orgánech činných v trestním řízení či na správním orgánu. Často správná právní kvalifikace je výsledkem až následného znaleckého či jiného odborného zkoumání. V praxi se ovšem setkáváme především u Policie České republiky k často necitlivému a co nejrychlejšímu právnímu kvalifikování skutkŧ jako trestných činŧ a to z dŧvodu vykázání, vedením Policie České republiky nikdy nepřiznaných, čárek ač, v drtivé většině, je následně, po provedení zmiňovaných zkoumání, skutek odevzdán k projednání správnímu orgánu, což bude podrobněji rozebráno v druhé kapitole práce. 6 MICHÁLEK, Rostislav. Správní delikty na úseku bezpečnosti a plynulosti silničního provozu. Praha: Wolters Kluwer, a.s., s. 11

13 zákoně. 8 Zákon o přestupcích ve své obecné části 2 dost. 1 vymezuje zákonnou Zákonná definice přestupku Jak bylo již výše uvedeno, přestupky patří mezi nejvýznamnější a nejpočetnější skupinu správních deliktŧ. Klíčovým právním předpisem právní úpravy přestupkŧ je zákon č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisŧ (dále jen zákon o přestupcích ). Mimo zákon o přestupcích jsou rŧzné skutkové podstaty přestupkŧ obsaženy ve velkém množství jiných zákonŧ (jako příklad lze uvést zákon č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisŧ, zákon č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu, ve znění pozdějších předpisŧ). Nutno podotknout, že v současné době probíhá příprava návrhu zákona o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich 7, který by měl nahradit dosavadní zákon o přestupcích. Cílem je především vytvořit obecnou právní úpravu odpovědnosti fyzických, právnických a podnikajících fyzických osob tak, aby předpoklady odpovědnosti za přestupky i tzv. jiné správní delikty byly obsaženy v jednom definici přestupku jako zaviněné jednání, které porušuje nebo ohrožuje zájem společnosti a je za přestupek výslovně označeno v tomto nebo jiném zákoně, nejde-li o jiný správní delikt postižitelný podle zvláštních právních předpisů anebo o trestný čin. Z uvedené legální definice vyplývá, že pojem přestupek je vymezen pozitivně i negativně. Pozitivní vymezení spočívá v uvedení jaké jednání je označováno za přestupek. Negativní vymezení spočívá v taxativním vymezení jednání, která přestupkem nejsou. Tedy jednání, které naplňuje znaky trestného činu či jiného správního deliktu. Ze zákonné definice přestupku vyplývá, že jednání, které je za přestupek označeno, musí být takto stanoveno zákonem o přestupcích či jiným zákonem, který obsahuje úpravu přestupkŧ. 7 Návrh věcného záměru zákona o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich byl vládou České republiky schválen dne 3. dubna 2013, převzato od: Usnesení vlády České republiky ze dne 3. dubna 2013 [online]. Vláda ČR, 2013 [cit ]. 8 Legislativní rada vády schválila návrh věcného záměru zákona o přestupcích [online]. Vláda ČR tiskové zprávy, 2013 [cit ]. 12

14 Určité jednání, které naplňuje znaky přestupku, ale není takto žádným zákonem za přestupek označeno, nelze za přestupek označit či považovat. Dále je dŧležité uvést, že označení jednání za přestupek je založeno na kombinaci materiálního a formálních znakŧ přestupku. Materiální znak představuje porušení či ohrožení zájmu společnosti (mŧžeme uvést, veřejného zájmu). Tedy určitou míru společenské škodlivosti. Jak bylo již výše zmíněno, míra společenské škodlivosti lze užít k rozlišení, zdali se jedná o přestupek či trestný čin. Formální znaky přestupku dělíme na obecné znaky přestupku, které jsou společné všem přestupkŧm a znaky typové (znaky skutkové podstaty přestupku), kterými se jednotlivé přestupky od sebe odlišují. 9 Materiálním znakem a znaky formálními se bude blíže věnováno v následujícím výkladu. Přestupkem také mŧže být pouze protiprávní čin. Čin, který sice naplňuje znaky přestupku, ale chybí znak protiprávnosti, je logicky čin dovolený a nemŧže být vyvozována odpovědnost za přestupek. 10 Stejně tak ve svém rozsudku stanovil Nejvyšší správní soud, který uvedl, že podstatou každého deliktu je protiprávnost. Jednání, kde znak protiprávnosti chybí, nemŧže být přestupkem, není nebezpečné pro společnost, a tedy nemŧže být sankcionováno. 11 K úplnosti a doplnění zákonné definice přestupku je nutné vymezit i případy jednání, kdy k odpovědnosti za přestupek nedochází, ač toto jednání vykazuje veškeré znaky určitého přestupku. Jedná se o institut okolností vylučující protiprávnost. Zákon o přestupcích okolnosti vylučující protiprávnost vymezuje v 2 odst. 2 a to jako nutnou obranu a krajní nouzi. Nutná obrana je vymezena v 2 odst. 2 písm. a) zákona o přestupcích, který stanoví, že přestupkem není jednání, jímž někdo odvrací přiměřeným způsobem přímo hrozící nebo trvající útok na zájem chráněný zákonem. Nutnou obrana je tedy obrana 9 HENDRYCH, Dušan a kol. Správní právo, obecná část. 8. vyd. Praha: C. H. Beck, s., 430s. 10 Tamtéž s Viz Rozsudek Nejvyššího správního soudu ČR ze dne , sp. zn. 1 As 35/2008. Nejvyšší správní soud [online]. Nejvyšší správní soud, 2010 [cit ]. 13

15 stavu. 13 Dobrým příkladem krajní nouze, a pro blízkost tématu práce, mŧže být proti útoku určité osoby, která útočí na zájem chráněný zákonem. Zpravidla život, zdraví, majetek. Z výše uvedené zákonné definice vyplývá, že útok musí trvat či přímo hrozit, tedy nejedná se o nutnou obranu proti útoku, který již skončil, nebo který nehrozil. Dalším znakem nutné obrany je přiměřenost. Přiměřenost je posuzována z hlediska intenzity útoku a intenzity obrany. 12 Krajní nouze je v 2 odst. 2 písm. b) zákona o přestupcích vymezena tak, že přestupkem není jednání, jímž někdo odvrací nebezpečí přímo hrozící zájmu chráněnému zákonem, jestliže tímto jednáním nebyl způsoben zřejmě stejně závažný následek než ten, který hrozil, a toto nebezpečí nebylo možno v dané situaci odvrátit jinak. Při jednání v souladu s institutem krajní nouze musí být tedy splněny současně tři podmínky a to přímo hrozící nebezpečí, zpŧsobený následek nesmí být zřejmě stejně závažný než, který hrozil, a přímo hrozící nebezpečí nebylo možné odvrátit jinak. Jednání v krajní nouzi je tedy obranou proti jakémukoliv nebezpečí. Nebezpečí je typický vágní (neurčitý) právní pojem, který mŧžeme definovat jako stav, při němž hrozí bezprostředně škoda. Škodu v tomto případě mŧžeme chápat jako objektivní zhoršení skutečného normálního situace z mé praxe příslušníka Policie České republiky. Byl jsem svědkem jedoucího vozidla, které svojí jízdou, nijak výrazným zpŧsobem, překračovalo nejvyšší povolenou rychlost v obci. Dle údaje prostředku k měření rychlosti to bylo, po odečtení odchylky měření, o 11 km/h více. Ze zákonné povinnosti bylo vozidlo předepsaným zpŧsobem zastaveno. Od řidiče bylo následně zjištěno, že veze svoji těhotnou ženu, která byla již ve velmi pokročilém stádiu porodu, do nejbližší nemocnice a to na základě pokynu operátorky linky záchranné služby. Celá věc byla ihned vyhodnocena jako jednání v souladu s institutem krajní nouze a to především z dŧvodu, že byly kumulativně splněny všechny tři výše popsané 12 ČECHMÁNEK, Břetislav, HORZINKOVÁ, Eva. Přestupky a správní trestání. Praha: Eurounion, s. 13 Tamtéž. 14

16 podmínky. Následně bylo vozidlo doprovázeno pomocí rozhlasového výstražného zařízení do nemocnice a budoucí mamince byla ve vozidle poskytnuta první pomoc. Řidič tedy za výše uvedený přestupek nebyl odpovědný, a tedy nebylo možné jej jakkoli sankcionovat. Popsaný postup byl schválen nadřízeným služebním funkcionářem. Za určitých podmínek by se institut krajní nouze dal využít i v případě, kdy by vozidlo řídil řidič pod vlivem alkoholu či jiné návykové látky. Zákonná úprava totiž při aplikaci okolností vylučujících protiprávnost nerozlišuje mezi rŧznými přestupky. S tímto ovšem zásadně nesouhlasím, kdy dle mého názoru, řidič pod vlivem alkoholu či jiné návykové látky, ať už řídí z jakéhokoliv dŧvodu, je nebezpečný pro svoje okolí a míra ohrožení ostatních účastníku provozu na pozemních komunikacích je závažným zpŧsobem zvýšena Pojem dopravní přestupek Z dŧvodu zaměření práce je také nezbytné vymezení pojmu dopravní přestupek. Tento pojem je, jak ve sdělovacích prostředcích, tak v odborné praxi velmi často užíván, avšak postrádá legální definici. Pojem je užíván především v souvislosti s přestupky proti bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích, tedy přestupky, které jsou uvedeny v zákoně č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisŧ, dále se tento pojem užívá například pro přestupky, které jsou uvedeny v zákoně č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisŧ, ale i například u přestupkŧ uvedených v 23 zákona o přestupcích. 14 Z výše uvedeného vyplývá, že dopravní přestupky mají určité společné znaky pomocí, kterých je mŧžeme od ostatních skupin přestupkŧ rozlišit. Znaky pomocí, kterých se jednotlivé přestupky od sebe odlišují, jsou znaky skutkové podstaty. Obecně se těmito znaky bude práce zabývat v následujícím výkladu. Pro dopravní přestupky je společným objektem bezpečnost a plynulost provozu na pozemních komunikacích, z čehož vyplývá zájem na ochraně života, zdraví a 14 KUČEROVÁ, Helena. Dopravní přestupky v praxi. 2. přeprac. vyd. Praha: Linde, s. 15

17 majetku. 15 Dalším společným znakem je subjekt, kdy se jedná o fyzickou osobu, která naplnila všechny znaky skutkové podstaty přestupku a splňuje znaky obecné přestupku, kdy u zmíněné skupiny přestupkŧ se jedná především o účastníky silničního provozu. 16 Z výše popsaného vyplývá, že dopravní přestupky jsou rozsáhlou skupinou přestupkŧ, se kterými se v menší či větší míře setkává každý z nás a to každý den. Dovolím si říci, že se jedná o skupinu přestupkŧ, se kterými se lidé setkávají nejčastěji a to nejen z dŧvodu rychlého rozvoje dopravy na pozemních komunikacích, ale také z dŧvodu, že většina osob dopravní přestupky považuje za méně závažné protiprávní jednání (než například přestupky proti majetku, či přestupky pro občanské soužití), kdy s nimi není spojená taková míra společenské ostudy a páchání dopravních přestupkŧ je považováno za normální součást provozu na pozemních komunikacích. 1.2 Formální znaky přestupku Jak bylo výše uvedeno, každé jednání, které je označeno za přestupek, je založeno na kombinaci materiálního a formálních znakŧ přestupku. Formální znaky přestupku dělíme na znaky obecné a znaky typové (znaky skutkové podstaty přestupku) Obecné znaky přestupku Obecné znaky přestupky jsou ty znaky, které jsou stejné pro všechny přestupky a aby jednání mohlo být označeno za přestupek, musí být bezpodmínečně naplněny. Řadíme sem především věk, příčetnost a protiprávnost KUČEROVÁ, Helena. Dopravní přestupky v praxi. 2. přeprac. vyd. Praha: Linde, s. 16 Účastník provozu na pozemních komunikacích je každý, kdo se přímým zpŧsobem účastní provozu na pozemních komunikacích. viz 2 písm. a) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisŧ. 17 PRŦCHA, Petr. Správní právo, obecná část, (učebnice) 7. doplněné a aktualizované vydání. 7. vyd. Brno: MU Brno - Doplněk Brno, 2007, s

18 Věk pachatele je podmínkou odpovědnosti za přestupek. Je stanoven v 5 odst. 1 zákona o přestupcích a to tak, že Za přestupek není odpovědný, kdo v době jeho spáchání nedovršil patnáctý rok svého věku. Z dikce zákona je tedy patrné, že den patnáctých narozenin se nepočítá a odpovědnost za přestupek nastává až dnem následujícím. Hranice odpovědnosti je takto určena na základě předpokládané dostatečné rozumové a mravní vyspělosti. Dŧležité je dále zmínit, že k osobám mladistvým, tedy osobám, které již dovršily patnáctý rok věku, ale ještě nepřekročily osmnáctý rok svého věku, se přihlíží se zvláštní péčí. Toto stanovuje 19 zákona o přestupcích a projevuje se to například snížením horní hranice sankce pokuty na polovinu, či zkrácení nejdelší možné doby uložení sankce zákazu činnosti. Příčetnost je v 5 odst. 2 zákona o přestupcích 18 vymezena negativně jako nepříčetnost. Nepříčetnost je tedy určitý psychický stav osoby, který je založen na poruše rozpoznávacích či ovládacích schopností. Z dikce zákona je tedy zřejmé, že se prokazuje na základě například znaleckých posudkŧ. 19 Znak protiprávnosti byl již vymezen v kapitole Vymezení z pohledu právní teorie Znaky skutkové podstaty přestupku Skutková podstata přestupku lze vymezit jako souhrn znakŧ skutkové podstaty přestupku neboli znakŧ typových určitého druhu, kterými se jednotlivé druhy přestupkŧ od sebe odlišují. 20 Znaky skutkové podstaty přestupku jsou uvedeny v zákonech, které přestupky obsahují. Mŧžeme například uvést zákon o 18 Za přestupek není odpovědný, kdo pro duševní poruchu v době jeho spáchání nemohl rozpoznat, že jde o porušení nebo ohrožení zájmu chráněného zákonem, nebo nemohl ovládat své jednání. Odpovědnosti se však nezbavuje ten, kdo se do stavu nepříčetnosti přivedl, byť i z nedbalosti, požitím alkoholu nebo jiné návykové látky. 19 ČECHMÁNEK, Břetislav, HORZINKOVÁ, Eva. Přestupky a správní trestání. Praha: Eurounion, s. 20 MATES, Pavel a kol. Základy správního práva trestního. 5. vydání. Praha: C. H. Beck, str

19 přestupcích a pro potřeby práce též zákon č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích. Všechny skutkové podstaty jsou vyjádřené čtyřmi kategoriemi znakŧ. Jsou to objekt, objektivní stránka, subjekt a subjektivní stránka. Tyto znaky jsou povinné a obsahují je všechny skutkové podstaty přestupkŧ. Pokud by některý z těchto znakŧ chyběl, nedošlo by k naplnění skutkové podstaty přestupku. Dŧležité je dále uvést, že výše uvedené znaky nemusí být v jednotlivých skutkových podstatách implicitně uvedeny. 21 Objektem přestupku jsou zákonem chráněné společenské zájmy, vztahy a hodnoty, proti kterým směřuje poruchové a škodlivé jednání. Objekt přestupku lze dělit dle míry obecnosti na objekt obecný, kterým je vyjádřen především zájem na bezporuchovém výkonu veřejné správy, ale i na základních zájmech, vztazích a hodnotách a to především osobnostní práva člověka, právo na majetek a jiné. Objekt druhový či skupinový, který tvoří určitou skupinu podobných skutkových podstat přestupkŧ. Jedná se například o skupinu přestupkŧ na úseku bezpečnosti a plynulosti silničního provozu. Posledním je objekt individuální, který představuje určitý zájem, vztah nebo hodnotu, která je chráněna zákonem. Individuální objekt slouží především k odlišení jednotlivých přestupkŧ a k jejich správné kvalifikaci. 22 Objektivní stránka přestupku představuje vnější pohled na tento přestupek. Zahrnuje jednání, tedy určitý projev vŧle, kterým mŧže být konání či opomenutí. Opomenutím konání se dle 4 odst. 3 přestupkového zákona rozumí takové jednání, ke kterému byl pachatel dle svých osobních poměrŧ a okolností povinen a toto jednání neučinil. Dále zahrnuje následek, tedy porušení nebo ohrožení zájmŧ, vztahŧ a hodnot chráněných zákonem a mezi jednáním a následkem musí existovat příčinná souvislost. Příčinná souvislost znamená určitý přímý vztah, že následek byl zpŧsobem přímo jednáním pachatele přestupku Tamtéž. 22 Tamtéž str. 62, str HENDRYCH, Dušan a kol. Správní právo, obecná část. 8. vyd. Praha: C. H. Beck, s. 18

20 Subjektem přestupku je osoba, která přestupek spáchala, tedy pachatel přestupku. Subjektem přestupku mŧže být pouze fyzická osoba. Tato fyzická osoba musí splňovat obecné znaky přestupku, tedy osoba odpovědná na základě odpovědnosti individuální. Co se týče právnických osob, tak pokud by právnická osoba svým jednáním naplnila některou ze skutkových podstat přestupku, uplatní se odpovědnost za přestupek vŧči osobě, která za právnickou osobu jednala. 24 Subjektivní stránka přestupku představuje vnitřní stránku přestupku, která se týká psychicky pachatele v době spáchání přestupku. Je ztělesňována především složkou zavinění. Složku zavinění v přestupkovém právu vymezuje 3 přestupkového zákona, který stanoví, že za odpovědnost za přestupek postačí zavinění z nedbalosti, není-li tedy stanoveno zákonem, že je třeba úmyslného zavinění a to především slovem úmyslně. Co se týče přestupkŧ na úseku bezpečnosti a plynulosti silničního provozu, jedná se především o přestupky, kde postačí zavinění z nedbalosti. Nedbalostní zavinění mŧže být buď vědomé, tedy že pachatel přestupku věděl, že mŧže zpŧsobit ohrožení či porušení zájmu chráněného zákonem, ale bez přiměřených dŧvodŧ spoléhal na to, že se tak nestane anebo nedbalost nevědomá, tedy že pachatel přestupku nevěděl, že mŧže zpŧsobit ohrožení či porušení zájmu chráněného zákonem, ale vzhledem k okolnostem a svým osobním poměrŧm, vědět měl a mohl Materiální znak přestupku Materiální znak přestupku, jak bylo uvedeno výše, představuje porušení či ohrožení zájmu společnosti, tedy se jedná o vyjádření určité míry společenské škodlivosti. Pojem společenské škodlivosti není v českém právním řádu legálně vymezen a proto k určení zdali vŧbec došlo k jednání společensky škodlivému a pokud ano, tak v jaké míře, závisí na posouzení každého individuálního případu. Míra společenské škodlivosti se odvozuje dle jednotlivých okolností případu, 24 PRŦCHA, Petr. Správní právo, obecná část, (učebnice) 7. doplněné a aktualizované vydání. 7. vyd. Brno: MU Brno - Doplněk Brno, 2007, s PRŦCHA, Petr. Správní právo, obecná část, (učebnice) 7. doplněné a aktualizované vydání. 7. vyd. Brno: MU Brno - Doplněk Brno, 2007, s

21 které jsou přiřazeny k jednotlivým znakŧm skutkové podstaty přestupku a dále dle výše hrozící sankce za takového jednání. 26 Dŧležitost zkoumání míry společenské škodlivosti je dána především u korespondujících trestných činŧ a přestupkŧ, jak již bylo vymezeno výše. Jako příklad byl dán přestupek řízení vozidla pod vlivem alkoholu nebo jiné návykové látky a trestný čin ohrožení pod vlivem návykové látky dle 274 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisŧ (dále jen TZ ), kde rozdíl je dán právě mírou ovlivnění návykovou látkou či alkoholem a tedy kvantitativním rozdílem společenské škodlivosti. Dalším dŧležitým hlediskem je zjišťování zdali vŧbec došlo k jednání společensky škodlivému u určitých přestupkŧ. Tedy jednání, které naplňuje formální znaky přestupku, ovšem společenská škodlivost chybí. Příkladem mŧže být přestupek překročení nejvyšší povolené rychlosti, kterému se bude věnováno ve třetí kapitole práce. Pokud není materiální znak přestupku naplněn, nelze uplatňovat odpovědnost za tento přestupek. 1.4 Právní úprava přestupků na úseku dopravy na pozemních komunikacích Tématem bakalářské práce jsou vybrané přestupky na úseku dopravy na pozemních komunikacích. Mŧžeme říci, že se jedná o přestupky nejrozšířenější a nejčastěji páchané. Přestupky na úseku dopravy na pozemních komunikacích jsou především upraveny zákonem č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisŧ a to v 125 písm. c), kdy v tomto ustanovení jsou upraveny všechny vybrané přestupky, kterých se tato práce týká. Nesmíme opomenout, že přestupky na úseku dopravy na pozemních komunikacích se nacházejí i v dalších zákonech, kdy se především se jedná o zákon č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisŧ a také 23 zákona o přestupcích. 26 MATES, Pavel a kol. Základy správního práva trestního. 5. vydání. Praha: C. H. Beck, str

22 Právní úprava přestupkŧ na úseku dopravy, zejména přestupky na úseku bezpečnosti a plynulosti silničního provozu, prošla zajímavým vývojem. Od účinnosti zákona o přestupcích do byly přestupky na úseku bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích součástí 22 zákona o přestupcích. Zejména je dŧležité zmínit 22 odst. 1 písm. l), který byl univerzálním paragrafem k porušení povinností stanovených zákonem č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisŧ. Následně, z dŧvodu reformy přestupkového práva a naplnění požadované koncepce správního trestání, byl 22 přestupkového zákona zrušen a právní úprava přesunuta do výše zmíněného 125c zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisŧ. Další dŧležitou změnou zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích je změna provedená zákonem č. 297/2011 Sb., o změně zákona o silničním provozu s účinností 19. ledna 2013, kterou došlo k zavedení tzv. objektivní odpovědnosti provozovatele vozidla za přestupky, kterých se dopustí řidiči těchto vozidel. Objektivní odpovědnost se řídí podmínkami uvedenými v 125f zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích. Poslední změnou zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích je změna ze dne zákonem č. 230/2013 Sb., o změně zákona o silničním provozu, kdy hlavní změny se týkaly řidičských oprávnění. 21

23 2. Řízení vozidla pod vlivem alkoholu nebo jiné návykové látky Naplnění skutkových podstat přestupkŧ, které souvisí s řízením vozidla pod vlivem alkoholu či jiné návykové látky, je jedním z nejnebezpečnějších jednání v silniční dopravě. Řidič ovlivněný alkoholem či jinou návykovou látkou a to i v nižších mírách ovlivnění, má prokazatelně zhoršenou schopnost řídit. Zejména jeho pohybové a vizuální funkce, kdy jde především o špatné rozeznávání vzdáleností, zhoršenou schopnost orientace, snížené vnímání okolních podnětŧ a špatné reakce na vzniklé situace. Dále si řidič neuvědomuje svŧj stav, má tendenci riskovat, má zvýšené sebevědomí, což vede k nebezpečné jízdě a podobným jednáním. 27 Bohužel je nutné konstatovat, že řízení vozidla pod vlivem alkoholu či jiné návykové látky je častou příčinou dopravních nehod a z vlastní zkušenosti mohu říci, že dopravních nehod s tragickými dŧsledky. Základním pramenem právního řádu České republiky, který stanoví zákaz osobám, které vykonávají činnost (jako například řízení vozidla) při níž by mohlo dojít k ohrožení života nebo zdraví osob, požívat alkohol či užívat jiné návykové látky při nebo před výkonem této činnosti je zákon č. č. 379/2005 Sb., o opatřeních k ochraně před škodami pŧsobenými tabákovými výrobky, alkoholem a jinými návykovými látkami, ve znění pozdějších předpisŧ (dále jen tabákový zákon ) a to v ust. 16 odst. 1. Tabákový zákon také vymezuje základní pojmy jako pojem alkohol, orientační vyšetření a odborné lékařské vyšetření, které budou vymezeny níže. Zákon č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisŧ (dále jen zákon o silničním provozu ) zařazuje pod uvedené jednání, tedy řízení vozidla pod vlivem alkoholu nebo jiné návykové látky, a na základě rŧzných okolností v podstatě tři skutkové podstaty. Jedná se o ust. 125c odst. 1 písm. b) zákona o silničním provozu, kdy přestupku se dopustí fyzická 27 ŠŤASTNÁ Lenka, ŠUCHA Matŧš, ZÁMEČNÍK Petr. Vliv návykových látek na kognitivní funkce při řízení seminář ADP Praha [online]. FF Univerzita Palackého v Olomouci, 2014 [cit ]. 22

24 osoba tím, že v provozu na pozemních komunikacích, že v rozporu s 5 odst. 2 písm. b) 28 řídí vozidlo nebo jede na zvířeti bezprostředně po požití alkoholického nápoje nebo po užití jiné návykové látky nebo v takové době po požití alkoholického nápoje nebo užití jiné návykové látky, po kterou je ještě pod vlivem alkoholu nebo jiné návykové látky. Další skutková podstata je uvedena v ust. 125c odst. 1 písm. c) zákona o silničním provozu, který stanoví, že přestupku se dopustí fyzická osoba tím, že řídí vozidlo nebo jede na zvířeti ve stavu vylučujícím způsobilost, který si přivodila požitím alkoholického nápoje nebo užitím jiné návykové látky. Poslední skutková podstata, která souvisí s řízením vozidla pod vlivem alkoholu či jiné návykové látky je skutkovou podstatou zvláštní. Účelem této skutkové podstaty je zajistit, aby řidiči v případě, kdy byli vyzváni oprávněnou osobou dle ust. 5 odst. 1 písm. f), písm. g) 29 zákona o silničním provozu, se podrobili nezbytným vyšetřením ke zjištění, zdali při řízení vozidla nejsou ovlivněni alkoholem či jinou návykovou látkou. Tato skutková podstata je uvedena v 125c odst. 1 písm. d) zákona o silničním provozu, kdy přestupku se dopustí fyzická osoba tím, že v provozu na pozemních komunikacích, že se v rozporu s 5 odst. 1 písm. f) a g) odmítne podrobit vyšetření, zda při řízení vozidla nebo jízdě na zvířeti nebyla ovlivněna alkoholem nebo jinou návykovou látkou. Z výše uvedeného je zřejmé, že skutkové podstaty se týkají alkoholu i jiné návykové látky současně, avšak v práci budou obě varianty vymezeny samostatně a to z dŧvodu rozdílných právních aspektŧ jako zejména rozdílné zjišťování ovlivnění a kvalifikace skutkŧ odst. 2 písm. b) zákona o silničním provozu stanoví zákaz řídit vozidlo nebo jet na zvířeti bezprostředně po požití alkoholického nápoje nebo užití jiné návykové látky nebo v takové době po požití alkoholického nápoje nebo užití jiné návykové látky, kdy by mohl být ještě pod vlivem alkoholu nebo jiné návykové látky; v případě jiných návykových látek uvedených v prováděcím právním předpise se řidič považuje za ovlivněného takovou návykovou látkou, pokud její množství v krevním vzorku řidiče dosáhne alespoň limitní hodnoty stanovené prováděcím právním předpisem 29 dle 5 odst. 1 písm. f), písm. g) zákona o silničním provozu se jedná o policistu, vojenského policistu, zaměstnavatele, ošetřujícího lékaře nebo strážníka obecní policie 23

25 2.1 Řízení vozidla pod vlivem alkoholu Předmětné skutkové podstaty tohoto přestupku jsou vymezeny ve výše výslovně uvedených ust. 125c odst. 1 písm. b) zákona o silničním provozu a ust. 125c odst. 1 písm. c) zákona o silničním provozu. Za prvně uvedený přestupek je možno uložit sankci pokuty v rozmezí 2.500,-Kč až ,-Kč a uložit zákaz činnosti spočívající v řízení motorových vozidel od šesti měsícŧ do jednoho roku. Za druhý uvedený přestupek lze uložit sankci pokuty v rozmezí ,-Kč až ,-Kč a uložit zákaz činnosti spočívající v řízení motorových vozidel od jednoho roku do dvou let. Klíčový aspekt při zjišťování odpovědnosti za tyto přestupky je zjištění, zdali byl řidič ovlivněn alkoholem v době řízení a také v jaké míře. Alkohol je definován v tabákovém zákoně v ust. 2 písm. k), a to tak, že se jedná o lihovinu, víno a pivo či jiný alkoholický nápoj, který obsahuje více než 0,5 objemového procenta alkoholu. Zjištění hladiny alkoholu se provádí buď orientačním vyšetřením alkoholu v dechu, nebo odborným lékařským vyšetřením, kterým se bude věnováno níže. Dalším dŧležitým a často diskutovaným právním aspektem je prokázání zavinění. Zavinění je povinným znakem subjektivní stránky přestupku a bylo popsáno výše. Otázka prokazování zavinění se týká především přestupku dle ust. 125c odst. 1 písm. b) zákona o silničním provozu a to v případech, kdy je zjištěna nízká hodnota alkoholu v dechu či krvi. V této souvislosti je nutno zmínit usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu 30, kterému bylo postoupeno dle 17 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen občanský soudní řád ) usnesení pátého senátu Nejvyššího správního soudu, který v podobné skutkové věci pojal odlišný názor než sedmý senátu Nejvyššího správního soudu (dále jen NSS ) ve svém níže uvedeném rozsudku. V obou případech se řidič motorového vozidla, kterému byla při policejní kontrole naměřena pozitivní hodnota orientačním vyšetřením alkoholu v dechu, odvolával 30 Usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ČR ze dne , sp. zn. 5 As 126/ Nejvyšší správní soud [online]. Nejvyšší správní soud, 2010 [cit ]. 24

26 na nenaplnění subjektivní stránky přestupky, neboť nejednal zaviněně. Ve věci, kterou rozhodoval sedmý senát NSS, se řidič hájil tím, že alkohol požil předešlý den od doby započetí řízení a vzhledem k tomu jaký alkohol a v jaké míře pil, se oprávněně domníval, že ovlivněn již není. Sedmý senát NSS potvrdil, že objektivní stránka věci je nesporná. Prokázání subjektivní stránky však spatřoval rozpor, neboť se jí předchozí instance zabývaly nedostatečně nebo zcela vŧbec. Sedmý senát NSS dále konstatoval, že podezřelý jednal zcela legitimně, pokud před započetím řízení vycházel z množství vypitého alkoholu, doby skončení pití a především ze znalosti svého organismu a mohl se tak zcela korektně domnívat, že ovlivněn alkoholem již není. Tedy měl přiměřené dŧvody se tak domnívat. 31 Pátý senát NSS ve skutkově podobné věci vyjádřil názor, že pokud osoba požije alkohol v době nejdéle dvaceti čtyř hodin před jízdou, není povinností správního orgánu zkoumat přiměřené dŧvody na základě, kterých se podezřelý domníval, že již ovlivněn není. Pokud ovšem tyto dŧvody existují a jsou to dŧvody závažné (např. zdravotní stav podezřelého apod.) dŧkazní břemeno leží na podezřelém. Pátý senát NSS uvedl, že není proveditelné, aby výše uvedené přiměřené dŧvody dokazoval správní orgán. 32 Rozšířený senát NSS se ztotožnil s názorem sedmého senátu NSS. Rozšířený senát NSS ve věci uvedl, že povinnost prokázat a zjistit skutkový stav leží na správním orgánu. Je pouze na podezřelém jakou metodu obhajoby zvolí. Pokud se bude obhajovat aktivně, tak se správní orgán se všemi jeho tvrzeními musí náležitě vypořádat. Pokud i přesto existují pochybnosti o skutkovém stavu věci, je nutné se řídit zásadou in dubio pro reo. Závěrem tedy vyjádřil názor, že dŧkazní břemeno nese správní orgán. 33 Na toto usnesení rozšířeného senátu NSS reagoval pátý senát NSS vydáním rozsudku, ve kterém se řídil názorem rozšířeného senátu NSS, ač si 31 Rozsudek Nejvyššího správního soudu ČR ze dne , sp. zn. 7 As 105/ Nejvyšší správní soud [online]. Nejvyšší správní soud, 2010 [cit ]. 32 Usnesení Nejvyššího správního soudu ČR ze dne , sp. zn. 5 As 126/ Nejvyšší správní soud [online]. Nejvyšší správní soud, 2010 [cit ]. 33 Usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ČR ze dne , sp. zn. 5 As 126/ Nejvyšší správní soud [online]. Nejvyšší správní soud, 2010 [cit ]. 25

27 dovolil opětovně uvést názor, že v případě konzumace alkoholu bezprostředně před jízdou či nejdéle dvacet čtyři hodin před jízdou, lze podezřelému přisuzovat zavinění ve formě nevědomé nedbalosti. Nicméně zrušil rozsudek krajského soudu a věc mu vrátil. 34 Na základě výše uvedeného musím podotknout, že se spíše ztotožňuji s názorem pátého senátu NSS a to především v tom, že bude velmi obtížné prokázat odpovědnost za přestupek v některých krajních případech. Jsem zastánce nulové tolerance a dle mého názoru, každý kdo den před jízdou požil alkohol a následující den plánuje řídit vozidlo, mŧže užít lehce dostupné alkohol testery a těmito se řídit. Pokud ovšem tyto nebude mít zrovna při sobě a takzvaně nadýchá policejní hlídce, tak v zájmu svého vyvinění a prokázání nenaplnění subjektivní stránky, bude vyžadovat odborné lékařské vyšetření a poskytne údaje o tom, jaký alkohol požil, v jakém množství a jakou dobu před jízdou. Na základě výsledku by bylo možné znaleckým zkoumáním zjistit, zdali se tvrzení této osoby zakládá na pravdě. Pokud toto neučiní, mŧže nastat podezření, že jedná účelově. Avšak také souhlasím s názorem sedmého senátu NSS v tom, že zjistit skutkový stav je povinností správního orgánu. Je nepochybné, že v této věci je nutno postupovat individuálně, případ od případu. Základem prokázání odpovědnosti za tento přestupek je zajištění relevantních dŧkazŧ orgánem policie v samotném zjištění jednání. Jedna z možných cest je dŧkladný výslech zasahujících policistŧ, kteří každý samostatně popíší zejména chování řidiče a známky jeho ovlivnění. A to ne z dŧvodu prokázaní objektivních znakŧ, ale znakŧ subjektivních, tedy že podezřelý byl ovlivněn takovým zpŧsobem, že ovlivnění musel rozpoznat a nemohl tedy spoléhat na výše uvedené přiměřené dŧvody. V opačném případě se tyto krajní případy, kdy se řidič hájí absencí subjektivní stránky, jeví jako nepostižitelné. V neposlední řadě je dŧležitým právním aspektem posouzení zdali řidič nekonal činnost (v tomto případě řízení vozidla) ve stavu vylučujícím zpŧsobilost, 34 Podrobněji Rozsudek Nejvyššího správního soudu ČR ze dne , sp. zn. 5 As 126/ Nejvyšší správní soud [online]. Nejvyšší správní soud, 2010 [cit ]. 26

28 kterou si přivodil požitím alkoholu a tím spáchal výše uvedený přestupek dle ust. 125c odst. 1 písm. c) zákona o silničním provozu, případně korespondující trestný čin ohrožení pod vlivem návykové látky dle ust. 274 TZ. Stav vylučující zpŧsobilost není legálně definovaný pojem a pro jeho definici se vychází z Rozsudku Nejvyššího soudu České republiky (dále jen NS ), sp. zn. 4 Tz 62/2010 ze dne , který stanovil, že ani nadprŧměrně disponovaný jedinec není schopen bezpečně řídit motorové vozidlo, pokud hladina alkoholu v jeho krvi dosáhla nejméně 1 promile. V praxi se setkávám s tím, že v podstatě všechny případy, kdy řidiči byla zjištěna hodnota stejná anebo vyšší 1 promile, jsou kvalifikovány jako výše uvedený trestný čin. Zmíněného přestupku se tedy zpravidla dopouští například cyklisté či řidiči jiných nemotorových vozidel. Nutno ještě podotknout, že hranice 1 promile není dogma. V případě zjevného ovlivnění řidiče, kdy jeho chování vykazuje známky toho, že je ve stavu vylučujícím zpŧsobilost, lze jednání kvalifikovat jako trestný čin i při zjištěné hodnotě alkoholu nižší než 1 promile. Je nutné ovšem skutkový stav doplnit o další dŧkazy, zpravidla výslechy zasahujících policistŧ Metody zjišťování ovlivnění alkoholem Jak již bylo uvedeno výše při dokazování a zjišťování skutkového stavu, o němž nejsou pochybnosti, je nezbytné zjistit hladinu alkoholu v organismu řidiče v době, kdy řídil vozidlo. K tomuto účelu právní úprava předpokládá dvě metody ke zjištění hladiny alkoholu a to orientační vyšetření alkoholu v dechu nebo odborné lékařské vyšetření Orientační vyšetření alkoholu v dechu Orientačním vyšetřením se dle 2 písm. o) tabákového zákona rozumí dechová zkouška, odběr slin nebo stěr z kůže nebo sliznic. Orientační vyšetření je metodou, která stanový hmotnostní koncentraci etanolu ve vydechovaném 27

29 vzduchu, která je vyjadřována v jednotkách g/kg (promile). 35 V souvislosti s objasňováním přestupkŧ na úseku dopravy na pozemních komunikacích se jedná především o využití analyzátoru alkoholu v dechu, který je schválený a zejména kalibrovaný Českým metrologickým institutem (dále jen ČMI ). V současné době orgán policie užívá přístroje Dräger Alcotest 7410, Dräger Alcotest 6810 a přístroj Lion SD-400. Všechny tyto analyzátory alkoholu v dechu jsou schválené ČMI a jsou k nim vydávání certifikační neboli ověřovací listy. Z dikce 16 odst. 2 tabákového zákona plyne, že pokud bylo orientační vyšetření provedeno certifikovaným analyzátorem alkoholu v dechu 36 a stanoveným pracovním postupem č. 114-MP-C008-08, Metodický pokyn ČMI k měření alkoholu v dechu lze jej považovat za rovnocenné výsledkŧm odborného lékařského vyšetření a tedy za přímý dŧkaz. Nutno podotknout, že právní úprava platná a účinná před toto neznala a po pozitivní zkoušce bylo vždy nutné vyzvat řidiče k podrobení se odbornému lékařskému vyšetření. 37 Tato změna právní úpravy, dle mého názoru, usnadnila rozhodovací praxi správních orgánŧ, kdy výsledek dechové zkoušky je postaven na jisto a není nutno vyžadovat doplňující znalecké posudky. Správní orgány tak mohou postupovat v souladu se zásadou hospodárnosti a rychlosti správního řízení. Orgán policie se při provádění orientačního vyšetření alkoholu v dechu řídí především výše uvedeným pracovním postupem ČMI č. 114-MP-C a dále interní aktem řízení, kterým je závazný pokyn Policejního prezidenta č. 160/2009 ze dne 4. Prosince 2009, kterým se upravuje postup na úseku bezpečnosti a plynulosti silničního provozu, čl. 56. Postup je tedy takový, že v případě pozitivní první dechové zkoušky se dechová zkouška zopakuje po uplynutí minimálně pěti minut. Pokud je vzájemný rozdíl výsledkŧ nižší než 10% lze odborné měření považovat za prŧkazné. Pokud je ovšem vzájemný rozdíl vyšší než 10% je nutno 35 pracovní postup č. 114-MP-C008-08, Metodický pokyn ČMI k měření alkoholu v dechu [online]. Český metrologický institut, 2008[cit ]. 36 V souladu se zákonem č. 505/1990 Sb., o metrologii, ve znění pozdějších právních předpisŧ 37 MICHÁLEK, Rostislav. Správní delikty na úseku bezpečnosti a plynulosti silničního provozu. Praha: Wolters Kluwer, a.s., s. 28