Právnická fakulta Masarykovy university

Transkript

1 Právnická fakulta Masarykovy university Právo a právní věda Katedra obchodního práva Diplomová práce SOUKROMOPRÁVNÍ A VEŘEJNOPRÁVNÍ SOUTĚŽNÍ DELIKTY A MOŽNOST JEJICH JEDNOČINNÉHO SOUBĚHU Markéta Adámková 2009/2010 1

2 Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma: Soukromoprávní a veřejnoprávní soutěžní delikty a možnost jejich jednočinného souběhu zpracovala sama. Veškeré prameny a zdroje informací, které jsem použila k sepsání této práce, byly citovány v poznámkách pod čarou a jsou uvedeny v seznamu použitých pramenů a literatury. Podpis 2

3 Na tomto místě bych ráda poděkovala JUDr. Daně Ondrejové, Ph.D. za vstřícný přístup a cenné rady a připomínky, které mi poskytla během psaní této diplomové práce. 3

4 OBSAH 1 ÚVOD HOSPODÁŘSKÁ SOUTĚŽ NEKALÁ SOUTĚŽ Subjekty Generální klauzule OMEZOVÁNÍ HOSPODÁŘSKÉ SOUTĚŽE Subjekty Zneužití dominantního postavení Dohody soutěžitelů JEDNOČINNÝ SOUBĚH SOUTĚŽNÍCH DELIKTŮ JEDNOČINNÝ SOUBĚH SOUTĚŽNÍCH DELIKTŮ SOUKROMOPRÁVNÍCH A VEŘEJNOPRÁVNÍCH Junktimace Cenové podbízení Nepřiměřené podmínky Diskriminace Bojkot, bojkotový kartel Systematické porušování smluvních závazků Cenové a podmínkové dohody soutěžitelů Tzv. černé pasažérství ZNEUŽITÍ VÝZNAMNÉ TRŽNÍ SÍLY JEDNOČINNÝ SOUBĚH SOUTĚŽNÍCH DELIKTŮ A TRESTNÉHO ČINU Jednočinný souběh nekalé soutěže a trestného činu Jednočinný souběh omezování hospodářské soutěže a trestného činu JEDNOČINNÝ SOUBĚH SOUTĚŽNÍHO DELIKTU KOMUNITÁRNÍHO A VNITROSTÁTNÍHO PRÁVNÍ PROSTŘEDKY VYMÁHÁNÍ SOUTĚŽNÍHO PRÁVA PROSTŘEDKY OCHRANY PROTI NEKALÉ SOUTĚŽI Mimosoudní ochrana proti nekalé soutěži Soudní ochrana proti nekalé soutěži OMEZOVÁNÍ HOSPODÁŘSKÉ SOUTĚŽE SOUKROMOPRÁVNÍ VYMÁHÁNÍ ANTITRUSTOVÉHO PRÁVA ZÁVĚR SUMMARY SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY

5 1 Úvod Ochrana hospodářské soutěže je problematika velice aktuální a její právní regulace se neustále vyvíjí. Fungující hospodářská soutěž je považována za základní, přímo existenční podmínku tržní ekonomiky. Aby bylo dosaženo funkční hospodářské soutěže, je potřeba ji určitým způsobem omezit tak, aby nevedla k ovládnutí trhu, zničení konkurence či narušování svobody jiných. Je tedy nezbytná existence souboru pravidel, která hospodářskou soutěž regulují. Hospodářská soutěž je regulována jak normami soukromoprávními, tak normami veřejnoprávními. Můžeme říci, že oba tyto způsoby regulace jsou určeny k ochraně hospodářské soutěže, při hlubším rozboru však zjistíme, že objekt chráněný soukromoprávními soutěžními normami a objekt chráněný veřejnoprávními soutěžními normami je rozdílný. Hospodářské soutěži by měla být poskytována ochrana komplexní, tudíž veřejnoprávní a soukromoprávní úprava by se neměly vylučovat, ale právě naopak doplňovat. Proto by bylo nevhodné vylučovat současnou aplikaci soukromoprávních soutěžních norem a veřejnoprávních soutěžních norem na jednání, kterým je současně ohrožován jak objekt chráněný soukromoprávními normami, tak objekt chráněný veřejnoprávními normami. Domnívám se, že neexistuje žádná právní překážka, která by bránila možnosti kvalifikovat jedno jednání současně jako soukromoprávní soutěžní delikt a jako veřejnoprávní soutěžní delikt, a uložit za každý z těchto deliktů sankci. Cílem této diplomové práce by tedy mělo být prokázání skutečnosti, že je reálné, aby docházelo k jednočinnému souběhu soukromoprávního a veřejnoprávního soutěžního deliktu. Domnívám se, že v praxi nejsou taková jednání nikterak výjimečná a dochází k ním poměrně často, nicméně kumulativní aplikaci soukromoprávních i veřejnoprávních soutěžních norem na jedno jednání je již méně častá. V této práci se pokusím poskytnout demonstrativní výčet a rozbor jednání, kterými zpravidla k jednočinnému souběhu soukromoprávního a veřejnoprávního soutěžního deliktu dochází. Domnívám se, že nic nebrání ani tomu, aby docházelo také k jednočinnému souběhu deliktu soutěžního a deliktu trestního, popřípadě k jednočinnému souběhu soutěžního deliktu vnitrostátního a soutěžního deliktu komunitárního. I této problematice bude tedy v práci věnován prostor. 5

6 2 Hospodářská soutěž Soubor právních norem, které usměrňují hospodářskou soutěž se nazývá soutěžní právo. V rámci právního řádu České republiky je soutěžní právo odvětvím práva obchodního a dále se člení do dvou větví, a to na větev soukromoprávní - právo proti nekalé soutěži a větev veřejnoprávní - právo proti omezování hospodářské soutěže. Rozdíl mezi nimi spočívá především v tom, jaký zájem je jejich normami převážně chráněn. Právo proti nekalé soutěži chrání soutěžní prostředí před jednáním soutěžitelů, které soutěž a konkurenční prostředí deformují a ohrožují funkčnost soutěže. Funkcí soutěže je totiž působit k tomu, aby konkurence měla výkonný charakter, aby se podnikatelé prosazovali na trhu vyšší kvalitou, nižšími cenami a lepší službou zákazníkům,. 1 Právo proti nekalé soutěži je tedy prioritně zaměřeno na ochranu zájmů soukromých, zatímco právo proti omezování hospodářské soutěže chrání zájmy veřejné, zájmy společnosti jako celku, zájem na existenci funkční soutěže, jejího udržení a rozvoje. Shodným znakem soutěžních deliktů veřejnoprávních a soukromoprávních je jejich objektivní povaha. České soutěžní právo je ve velké míře ovlivňováno soutěžním právem Evropské unie, jíž je Česká republika členem. Hlavní trojjedinou funkcí evropského soutěžního práva je udržení otevřeného a jednotného trhu při zachování jeho konkurenční struktury a při zajištění spravedlnosti na tomto trhu. 2 Základními prameny komunitární právní úpravy omezování hospodářské soutěže je ustanovení čl. 102 a ustanovení čl. 103 Smlouvy o fungování Evropské unie (dále jen EU ). Tyto články jsou prováděny nařízením Rady EU č. 1/2003 o provádění pravidel hospodářské soutěže (dále jen Nařízení 1/2003 ), a jsou jimi regulovány dohody narušující hospodářskou soutěž a zneužití dominantního postavení. Spojování soutěžitelů reguluje nařízení Rady EU č. 139/2004. V české právní úpravě je obsažena shodná konstrukce zákazu kartelových dohod a shodná konstrukce zákazu zneužití dominantního postavení jako v ustanovení čl. 102 a ustanovení čl. 103 Smlouvy o fungování EU. Evropská právní úprava se použije jen na jednání s komunitárním prvkem, tedy jednání která mohou ovlivnit obchod mezi členskými státy. V případě komunitární právní úpravy nekalé soutěže jsou pak základními ustanoveními čl. 34, čl. 35 a čl. 36 Smlouvy o fungování EU. Dále je právo proti nekalé soutěži ovlivňováno směrnicemi, ty však již na rozdíl 1 HAJN, P. Jak interpretovat dobré mravy soutěže. Právní praxe v podnikání. 1993, roč. 2, č. 2, s BEJČEK, J., HAJN, P., KOTÁSEK, J. et al. Základy obchodního práva v Evropě. Brno: Masarykova universita, s

7 od Smlouvy o fungování EU nemají přímý účinek a jsou do právního řádu členských zemí transponovány a implementovány. Ze strany evropského zákonodárství je věnována velká pozornost především ochraně spotřebitele. 3 Pro celou oblast soutěžního práva je typické používání ustanovení typu generálních klauzulí. Důvody pro inkorporaci legislativních ustanovení typu generálních klauzulí do právního řádu spočívají podle převládající praxe v rychlém vývoji postmoderní společnosti a vynalézavosti lidského ducha, který je ze své biologické povahy soutěživý a který jde za úspěchem ve všech oblastech lidského konání neohlížeje se v podstatě na ostatní 4 Generální klauzule dovoluje, aby se rozhodovací praxe vyvíjela, reagovala na nové skutečnosti. Stává se pak možným, aby nově byla postihována jednání, která dosud zapovězena nebyla, aniž by bylo zapotřebí okamžitě měnit text zákona a postupovat složitý legislativní proces. Stejně tak je možné učinit přípustným jednání dosud postihovaná Nekalá soutěž V českém právním řádu je ochrana proti nekalé soutěži poskytována ustanoveními zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisu (dále jen ObchZ ), a to konkrétně ustanoveními 41 až 55 ObchZ. Ustanovení 41 až 43 ObchZ jsou obecná ustanovení, které se vztahují na hospodářskou soutěž jako celek, zatímco ustanovení 44 až 55 ObchZ dopadají jen na soutěž nekalou Subjekty Z hlediska rozsahu této práce není možné věnovat se všem subjektům norem hospodářské soutěže, proto se zaměřím jen na vymezení pojmu soutěžitele, který je z pohledu zaměření práce nejdůležitější a jsou zde jisté odlišnosti vnímání tohoto pojmu normami práva proti nekalé soutěži a ZOHS. 3 BEJČEK, J., HAJN, P., KOTÁSEK, J. et al. Základy obchodního práva v Evropě. Brno: Masarykova universita, s Stanovisko ústavu práva a právní vědy. Právní nález ve věci: některé aspekty generální klauzule nekalé soutěže. Aspi [databáze]. Verze 12+. Aspi a.s., 2010 [citováno 25. března 2010] 5 HAJN, P. Nové pohledy na generální klauzuli proti nekalé soutěži. Právní rozhledy. 2002, roč. 10, č. 11, s

8 Ustanovení 41 ObchZ zavádí legislativní zkratku soutěžitel pro fyzické i právnické osoby, které se účastní hospodářské soutěže, i když nejsou podnikately. Subjekt se stává soutěžitelem, jakmile se začne účastnit hospodářské soutěže. Může jím být jen ten, kdo má způsobilost k právním úkonům. Hospodářskými soutěžiteli jsou všichni ti, mezi nimiž na základě objektivní povahy jejich výrobků či služeb nebo na základě vlastní aktivity dojde na trhu k hospodářskému zájmovému střetu. 6 P. Hajn 7 rozděluje soutěžitele do dvou kategorií: 1) soutěžitelé v užším slova smyslu jsou jimi chápáni vzájemní konkurenti, již soupeří o místo na trhu, nabízejí tedy výrobky či služby, které jsou vzájemně zaměnitelné; 2) soutěžitelé v širším slova smyslu ostatní účastníci hospodářské soutěže nevystupující v konkurenčních vztazích. Vstupují ale do hospodářského styku s ostatními soutěžiteli a nachází se s nimi v soutěžním vztahu. Soutěžitelem v širším smyslu je tzv. soutěžitel ad hoc, tedy soutěžitel jen pro daný případ, který se běžně neúčastní hospodářské činnosti, ale až svým konkrétním jednáním v hospodářské soutěži se dostává do vzájemného soutěžního vztahu s jinými soutěžiteli. Může jím být například fyzická osoba, která se snaží poškodit soutěžitele jeho zlehčováním, i když v dané chvíli s ním není v konkurenčním vztahu Generální klauzule Stěžejním ustanovením práva na ochranu proti nekalé soutěži je ustanovení 44 odst. 1. ObchZ, je generální klauzulí nekalé soutěže, a je možné z něj vyvodit definici nekalosoutěžního jednání: je to takové jednání, které se 1) uskutečňuje v hospodářské soutěži, 2) je v rozporu s dobrými mravy soutěže, a 3) je způsobilé přivodit újmu jiným soutěžitelům nebo spotřebitelům. Pokud jednání nesplňuje všechny tyto podmínky kumulativně, nelze jej označit za nekalé soutěžní jednání. Jednáním v hospodářské soutěži rozumíme jednání, kterým soutěžitel sleduje určitý soutěžní záměr. Dochází k němu především v rámci soutěžního vztahu 9 mezi výrobci, kteří na trh uvádějí buď stejné nebo zaměnitelné zboží, nebo mezi poskytovateli stejných nebo 6 HAJN, P. Právo nekalé soutěže. Brno: Masarykova Universita, s HAJN, P. Účastníci hospodářské soutěže. Právní rozhledy. 1998, roč. 6, č. 11, s Blíže: HAJN, P. Účastníci hospodářské soutěže. Právní rozhledy. 1998, roč. 6, č. 11, s P. Hajn považuje za výstižnější označení soutěžní situace : Zdá se nám lépe vyjadřovat skutečnost že do vztahů (právních i jiných) jejich subjekty typicky vstupují na základě svých volních projevů. V situacích (soutěžních i jiných) se jejich subjekty začasté ocitají, aníž o to záměrně usilovaly citováno z: HAJN. P. Soutěžní chování a právo proti nekalé soutěži. Brno: Masarykova universita s

9 zaměnitelných služeb. Soutěžní vztah nelze však striktně vnímat pouze jako vztah dvou přímých konkurentů, judikaturou a právními teoretiky je vnímán mnohem šířej. Do vzájemného soutěžního vztahu se tak dostávají také soutěžitelé se zcela rozdílnými výrobky a službami, či soutěžitel v monopolním postavení a ostatní soutěžitelé. Spotřebitelé totiž disponují omezeným množství prostředků, a proto se při nákupu vždy rozhodují mezi výrobky a službami různých soutěžitelů. Na trhu zboží v konečné instanci dochází k soutěži každého s každým, neboť jde vlastně o to, kdo a jaký podíl získá z celkové kupní síly. 10 Soutěžitelé se tedy na základě objektivní povahy svých výrobků či služeb nebo na základě vlastní aktivity střetnou v souboji o spotřebitelovu peněženku. 11 Postačí tedy dojde-li k vzájemnému střetu subjektů. Při samostatném hodnocení konkrétního případu můžeme dospět k závěru, že v dané situaci se jedná o subjekty ve vzájemném soutěžním vztahu, tito soutěžitelé však nejsou přímými konkurenty. Teorií je tento vztah označován jako soutěžní vztah ad hoc. Do vzájemného vztahu se tak může dostat například provozovatel kina a prodejce skoků padákem, pokud použije slogan: Nechoďte se bát do kina, prožijte adrenalin na vlastní kůži! Soutěžní vztah může být dokonce dán mezi soutěžitelem a subjektem, který ještě nepůsobí na trhu (soutěžitelem budoucím). 12 Další podmínkou generální klauzule je porušení dobrých mravů soutěže. Dobrým mravům soutěže odporují taková jednání, jež by mohla ohrožovat funkčnost soutěže. 13 Je nutné rozlišovat soutěžní mravy od mravů v obecném slova smyslu, zásad morálky či etických zásad. Jednání, které se nám může zdát nemravné a neetické, nemusí být nutně považováno za jednání odporující dobrým mravům soutěže. A naopak to, co je nemravné z pohledu soutěžního práva, může splňovat podmínky mravnosti obecné. Je také nutné striktně odlišovat dobré mravy soutěže od soutěžních zvyklostí. Poslední nezbytnou podmínkou je způsobilost jednání přivodit újmu jiným soutěžitelům, nebo spotřebitelům. Nekalé soutěž je deliktem ohrožovacím, proto stačí pouhá způsobilost, schopnost jednání přivodit újmu, aniž by bylo nezbytně nutné aby újma skutečně nastala. Mluvíme-li o újmě máme na mysli nejen hmotnou škodu, ale také újmu nemateriální 10 HAJN, P. Ještě k účastníkům nekalé soutěže. Právní rozhledy. 1999, roč. 7, č. 2, s HAJN, P. K způsobilosti přivodit újmu jiným soutěžitelům nebo spotřebitelům. Právní praxe v podnikání. 1993,. roč. 2, č. 3, s Soutěžní vztah nelze omezovat pouze na vztah dvou podnikatelských subjektů s totožným obchodním zaměřením, soutěžní vztah je dán již mezi osobou či kolektivem fyzických osob připravujících založení nového podnikatelského subjektu a konkurujícím subjektem. Soutěžní vztah však bude dán i při jednání soutěžitele vůči jinému, který se sice určitou obchodní činností nezabývá, avšak vzhledem ke všem okolnostem lze výkon takové činnosti u něho s postupem doby s největší jistotou předpokládat. Citováno z: MACEK, J. Soutěžitel a soutěžní vztah v nekalé soutěži. Právo a podnikání. 1996, roč. 5, č.7-8, s Blíže: HAJN, P. Jak interpretovat dobré mravy soutěže. Právní praxe v podnikání. 1993, roč. 2, č. 2, s

10 povahy (například ohrožení dobré pověsti, způsobení psychické újmy, omezení spotřebitelova komfortu,.). 14 Rozsah újmy není zákonem nijak specifikován, není tedy nutné, aby újma dosahovala určité minimální hranice. 2.2 Omezování hospodářské soutěže Předpisy které chrání hospodářskou soutěž před jejím omezením bývají označovány jako protimonopolní či protikartelové, u nás je takovýmto předpisem zákon č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže a o změně některých předpisů (dále jen ZOHS ). Ustanovením 1 odst. 1. je vymezen účel ZOHS jako ochrana hospodářské soutěže na trhu výrobků a služeb (dále jen zboží ) proti jejímu vyloučení, omezení, jinému narušení nebo ohrožení (dále jen narušení 15 ) Ustanovení 1 odst. 1. zákona dále vymezuje tři skupiny jednání narušujících soutěž, a to dohody soutěžitelů, zneužití dominantního postavení soutěžitelů a spojování soutěžitelů (podnikové koncentrace/fůze). Stručné charakteristice dohod soutěžitelů a zneužití dominantního postavení, se budu blíže věnovat v dalším textu, spojovaní soutěžitelů je pro nás z hlediska zaměření této práce nezajímavé Subjekty Stejně jako na soutěž nekalou tak i na omezování hospodářské soutěže dopadá ustanovení 41 ObchZ, subjektem je tedy opět soutěžitel. V ustanovení 2 odst. 1. ZOHS je obsažena samostatná definice soutěžitele, která definici uvedenou v ustanovení 41 ObchZ rozšiřuje. Tyto definice nelze užívat kumulativně, definice obsažena v ZOHS je považována za definici speciální, proto je nezbytná její samostatná aplikace. 16 Soutěžitelem ve smyslu ustanovení 2 odst. 1. ZOHS se rozumí fyzické a právnické osoby, jejich sdružení, sdružení těchto sdružení a jiné formy seskupování, a to i v případě, že tato sdružení a seskupení nejsou 14 Blíže: HAJN, P. Generální klauzule proti nekalé soutěži a její funkce. Obchodní právo. 1996, roč. 4, č. 8, s Tedy pouze jednání narušující soutěž lze postihovat na základě ZOHS: Jednání, které nevykazuje znaky naplňující postulát narušení hospodářské soutěže, nelze podle toho ustanovení ani posuzovat ani postihovat. viz: MUNKOVÁ, J. Zákon o ochraně hospodářské soutěže. Praha : C. H. Beck. 2003, s Blíže: RAUS, D., NERUDA, R. Zákon o ochraně hospodářské soutěže: Komentář a související české a komunitární předpisy. 2. vyd. Praha: Nakladatelství Linde, s

11 právnickými osobami, pokud se účastní hospodářské soutěže nebo ji mohou svou činností ovlivňovat, i když nejsou podnikateli. Toto ustanovení rozšiřuje tedy pojem soutěžitel o sdružení a seskupení bez právní subjektivity, tzv. non-subjekty, které se účastní hospodářské soutěže, popřípadě ji mohou svou činností ovlivňovat. Non-subjekty však již nejsou soutěžiteli ve smyslu ustanovení 41 ObchZ, proto je možné již zde podotknout, že jednání non-subjektů, které bude naplňovat podmínky jednání zakázaného ZOHS, nemůže být nikdy souběžně jednáním nekalosoutěžním. 17 Ani s pohledu nekale soutěže ani s pohledu omezování hospodářské soutěže tedy nelze soutěžitelé vnímat striktně ve smyslu přímých konkurentů vystupujících v soutěžním vztahu. 18 Také monopolista se bezesporu účastní hospodářské soutěže, vstupuje do vzájemných vztahů s ostatními účastníky trhu a svým jednáním hospodářskou soutěž často také ovlivňuje. Zboží, jež nabízí, může být nahrazeno, substituováno jinými výrobky dalších subjektů, dochází tedy k soutěži Zneužití dominantního postavení Právní úprava dominantního postavení je obsažena v Hlavě III. ZOHS. Dominantní postavení na trhu zákonodárce definoval v ustanovení 10 odst. 1. ZOHS jako postavení soutěžitele či více soutěžitelů společně, kterým jejich tržní síla umožňuje chovat se ve značné míře nezávisle na jiných soutěžitelích nebo spotřebitelích. Dominantní postavení soutěžitele není samo o sobě nezákonné, zákonem reprobované je až jeho zneužití na újmu jiných soutěžitelů nebo spotřebitelů. Nároky kladeny na dominantovo chování jsou přísnější 20 než nároky kladeny na chování na soutěžitele, který 17 V takovém případě bude možné na základě norem chránících před nekalou soutěží postihovat jen jednání jednotlivých členů sdružení, bude-li splňovat podmínky generální klauzule nekalé soutěže, deliktní zodpovědnost za jednání non-subjektů je tedy nutno dovozovat u jednotlivých členů, ať už se bude jednat o osoby fyzické či právnické. Blíže viz: RAUS, D., NERUDA, R. Zákon o ochraně hospodářské soutěže: Komentář a související české a komunitární předpisy. 2. vyd. Praha: Nakladatelství Linde, s Nelze ztotožňovat pojmy soutěžitel a konkurent, neboť 2 odst. 1. ZOHS nehovoří o konkurenčním vztahu, ale o vztahu soutěžním (lhostejno, zda horizontálním, vertikálním či konglomerátním). Soutěžiteli jsou tedy i subjekty, které si přímo nekonkurují (tedy nesoupeří o obchodní příležitost); postačí zde i jen možnost existence jejich protichůdných zájmů při jejich vlastní hospodářské činnosti (při současné nebo alespoň potencionální možnosti ovlivnit hospodářskou soutěž na určitém relevantním trhu). Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne , sp. Zn. 31 Ca 133/ HAJN, P. Ještě k účastníkům nekalé soutěže. Právní rozhledy. 1999, roč. 7, č. 2, s Získání tržně dominantního postavení přivozuje danému subjektu vznik zvláštní odpovědnosti, a to v tom smyslu, že tento nesmí svým chováním narušovat podmínky nezkreslené soutěže panující na společném trhu nebo 11

12 v dominantnim postaveni není (dále budu používat také označení běžný soutěžitel pro soutěžitele, který nemá dominantní postavení na trhu), ten totiž nemá takový vliv na trh, na chování ostatních soutěžitelů. Nedostatek tržní síly ho nutí rozhodovat se v závislosti na konkurenci, pokud by se rozhodoval nezávisle riskoval by ztrátu zákazníků, zisků, případně poddílu na trhu. První věta 1. odstavce ustanovení 11 ZOHS je považována za generální klauzuli zneužití dominantního postavení, jednáním dominanta musí být jeho postavení zneužíváno, a toto jednání musí být na újmu 21 jiným soutěžitelům nebo spotřebitelům Dohody soutěžitelů Dohody soutěžitelů jsou regulovány Hlavou II. ZOHS, ustanovení 3 odst. 1. je generální klauzulí dohod narušujících soutěž, zakazuje a za neplatné stanoví dohody mezi soutěžiteli, rozhodnutí jejich sdružení a jednání soutěžitelů ve vzájemné schodě, jejichž cílem nebo výsledkem je narušení hospodářské soutěže. Vymezuje tedy tři tipy zakázaných dohod: dohody v užším smyslu, rozhodnutí sdružení soutěžitelů a jednání ve shodě/sladěné praktiky. Zákon rozlišuje dohody horizontální a dohody vertikální, jejich legální definice je poskytnuta v ustanovení 5 ZOHS. Dohody soutěžitelů, kteří působí na stejné úrovni trhu zboží, jsou horizontálními dohodami. Dohody soutěžitelů, kteří působí na různých úrovních trhu zboží, jsou vertikálními dohodami. Za horizontální dohody se považují i smíšené dohody soutěžitelů, kteří působí současně na téže horizontální úrovni i na různé vertikální úrovni trhu zboží; v pochybnostech se má za to, že se jedná o horizontální dohodu. Bylo by jistě přínosné věnovat se blíže jednotlivým tipům dohod a také tzv. bagatelním kartelům a pravidlu de minimis 22, případně zákonným a blokovým výjimkám ze zákazu uzavírání kartelových dohod, není to však z hlediska zaměření práce nezbytně nutné, a ani rozsah práce to neumožňuje. jeho podstatné části Citováno z: UTĚŠENÝ, P. Zneužití dominantního postavení nositelem práva k duševnímu vlastnictví. [citováno 25. března 2010] Dostupné z: 21 Pojem újma zahrnuje veškeré škodlivé následky, které mají příčinnou souvislost s jednáním dominanta, a již s přihlédnutím k tomu, že újma musí vzniknout nikoli toliko hrozit, je třeba ji pojmout široce. Kromě přímé materiální škody lze za újmu považovat ztrátu zákazníků, ztrátu postavení na trhu, potřebu překonávat v důsledku dominantova jednání vzniklé bariery vstupu na trh, Usnesení ÚS ze dne , sp. Zn. II. ÚS 192/05 22 Oznámení Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže o dohodách, jejichž dopad na hospodářskou soutěž je zanedbatelný. [citováno 25. března 2010] Dostupné z: 12

13 3 Jednočinný souběh soutěžních deliktů Jednočinný souběh deliktů je hmotněprávní institut a nastává za situace, kdy subjekt jedním jednáním naplní více skutkových podstat různých právních norem. 23 Jedním jednáním může subjekt porušit jak více norem jednoho právního odvětví, tak více norem nacházejících se v různých odvětvích práva. Právě těmito případy se budu dále zabývat. U jednočinného souběhu jde tedy o situaci, kdy stejný subjekt způsobí jediným jednáním více následků a naplní tím znaky více deliktů, dopustí se tedy více skutků. 24 Následkem je zde rozuměno porušení objektu normy, čili zájmu, který je normou chráněn. Protože normami proti nekalé soutěži, normami chránícími před omezováním hospodářské soutěže a normami trestního práva je chráněn vždy jiný zájem, může se subjekt jediným jednáním dopustit více skutků, může tedy jediným jednáním ohrozit jak soukromý zájem soutěžitelů na fungování soutěže, tak veřejný zájem na existenci funkční soutěže jako takové, tak také veřejný zájem na ochraně společnosti před pácháním trestných činů a naplnit tak skutkovou podstatu více deliktů. Domnívám se, že neexistuje žádná zákonná překážka, která by bránila postihnout jednající subjekt za všechny delikty, jenž byly jeho jednáním spáchány. Hmotněprávní institut jednočinného souběhu není možno zaměňovat s procesněprávní zásadou ne bis in idem 25 - Nikdo nemůže být stíhán a potrestán za tentýž skutek vícekrát na základě téhož zákonného ustanovení, nebo na základě více ustanovení, která však chrání totožný veřejný zájem. 26 Tato zásada je zakotvena také v čl. 40 odst. 5. Listiny základních práv a svobod 27 a chrání tedy před opakovaným trestáním jednoho skutku. To ovšem není případ jednočinného souběhu, kdy se jedná o skutky rozdílné, tudíž stíhání a potrestání subjektu na základě více právních norem za všechny skutky způsobené stejným jednáním není porušením zásady ne bis in idem. V této kapitole se budu věnovat nejprve možnosti jednočinného souběhu soutěžních deliktů veřejnoprávních a soutěžních deliktů soukromoprávních a souběh se pokusím demonstrovat na vybraných skutkových podstatách. Dále se zaměřím na jednočinný souběh soutěžních deliktů a trestného činu. Prostor bude věnován jak právní úpravě obsažené v zákoně č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů, tak úpravě obsažené 23 Blíže: NOVOTNÝ, O. Trestní právo hmotné. 5., jubilejní, zcela přeprac. vyd. Praha : ASPI, s viz také: Rozhodnutí Ústavního soudu ze dne , II.ÚS 83/03 Podstatu skutku (skutkového děje) lze přitom spatřovat především v jednání (a to ve všech jeho jevových formách) a v následku, který jím byl způsoben. 25 Této zásadě bude věnována pozornost také v podkapitole HENDRYCH, D. Správní právo obecná část. 7. vyd. Praha: C. H. Beck, s Ústavní zákon č. 2/1993 Sb. ve znění ústavního zákona č. 162/1998 Sb. 13

14 v zákoně č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů. Závěrečná část této kapitoly se bude zabývat možnosti jednočinného souběhu soutěžního deliktu vnitrostátního a soutěžního deliktu komunitárního a možností současného postihu takového jednání v řízení před národním soutěžním úřadem jak na základě norem komunitárních, tak na základě norem vnitrostátních. 3.1 Jednočinný souběh soutěžních deliktů soukromoprávních a veřejnoprávních V souvislosti s možností jednočinného souběhu soutěžních deliktů se hovoří o tzv. porušení norem veřejného práva s důsledky pro soutěžní postavení. Pomocí generální klauzule (jakožto normy soukromého práva) je možné postihnout jednání v rozporu s normami veřejného práva, pokud tento rozpor má nebo může mít důsledky pro soutěžní postavení jednajícího a jiných účastníků hospodářské soutěže. 28 Aby mohlo být jednání, které je v rozporu s normami veřejného práva zároveň považováno za jednání nekalosoutěžní, je nutné, aby toto jednání splňovalo podmínky generální klauzule nekalé soutěže, jíž byl věnován prostor v oddílu , proto se jí nyní nebudu věnovat podrobněji a zaměřím se jen na pro nás nejdůležitější aspekty. Jednání musí tedy naplňovat požadavek jednání v hospodářské soutěži, ten je dle mého názoru téměř ve všech případech jednání v rozporu z ZOHS splněn jednání soutěžitelů způsobilé narušit hospodářskou soutěž je bezesporu jednáním v hospodářské soutěži. Výjimkou je jednání non-subjektu, který není považován za soutěžitele podle ustanovení 41 ObchZ, a tudíž se ani nemůže účastnit soutěžního vztahu a jeho jednání nemůže splňovat požadavek jednání v hospodářské soutěži vyžadovaný ustanovením 44 ObchZ. Jednání musí být v rozporu s dobrými mravy soutěže. P. Hajn 29 vyjmenovává tzv. typizovaná jednání v rozporu s dobrými mravy soutěže. Jako taková jednání vymezuje mimo jiné také; 1) porušení nejrůznějších norem práva veřejného či soukromého, pokud důsledkem tohoto porušení je získání neodůvodněné soutěžní výhody, a tím i možnost újmy pro jiné soutěžitele nebo spotřebitele, 2) různé formy zabraňovací soutěže a 3) parazitní kořistění z výkonů soutěžitelových. Domnívám se, že jednání, jímž soutěžitel naplní 28 ELIÁŠ, K., BEJČEK, J., HAJN, P. et al. Kurz obchodního práva: obecná část., Soutěžní právo. 5.vydání. Praha: C. H. Beck, s HAJN, P. Jak interpretovat dobré mravy soutěže. Právní praxe v podnikání. 1993, roč. 2, č. 2, s

15 skutkovou podstatu, ať již zneužití dominantního postavení či účastí na zakázané kartelové dohodě, nejen že narušuje funkčnost soutěže a již tím je soutěžně nemravné, ale navíc zpravidla získává soutěžiteli neodůvodněnou soutěžní výhodu, a tudíž je lze považovat za jednání odporující dobrým mravům soutěže. Posledním požadavek, který musí být naplněn, je způsobilost jednání přivodit újmu jiným soutěžitelům nebo spotřebitelům. Domnívám se, že získává-li subjekt neodůvodněnou výhodu, získává ji většinou na úkor někoho jiného, a to buď na úkor jiného soutěžitele jeho zisky se snižují, ztrácí svou pozici na trhu, přichází o zákazníky, či o možnost získat zákazníky nové - nebo na úkor spotřebitele nepřiměřené navýšení cen, méně konkurence na trhu, a v důsledku toho menší výběr a dostupnost zboží, vyšší výdaje na pořízení zboží, případně musí spotřebitel vynaložit větší úsilí k získání zboží Jednání v rozporu se ZOHS může být tedy způsobilé přivodit jinému subjektu újmu. Ve sporech z nekalé soutěže musí soud újmu zkoumat vzhledem ke konkrétnímu soutěžiteli či spotřebiteli a musí se otázkou újmy či způsobilosti přivodit újmu blíže zabývat, zatímco pro závěr o zneužití dominantního postavení postačí jen zjištění, že konkrétní soutěžitel zaujímá na určitém relevantním trhu dominantní postavení, že se chová způsobem neslučitelným s pravidly hospodářské soutěže a konečně, že v důsledku toho vznikla jiným soutěžitelům či spotřebitelům újma bez toho, že by musela být identifikována ve vztahu ke konkrétnímu subjektu, či jakkoli kvalifikována 30. Obdobně také Krajský soud v Brně: 31 není zapotřebí ve vztahu k jednotlivým účastníkům trhu (soutěžitelům nebo spotřebitelům) výši újmy nebo rozsah újmy přesně kvalifikovat, je však třeba konkretizovat, v čem taková újma spočívá. Stejně jako u nekalé soutěže, tak i u zneužití dominantního postavení je újma vnímána velmi široce a představuje jak újmu materiální, tak nemateriální. Navíc u zneužití dominantního postavení způsoby uvedenými v demonstrativním výčtu ustanovení 11 odst. 1 je způsobení újmy zákonem přímo presumováno. 32 V případě kartelových dohod není hrozba či vznik újmy ZOHS vyžadován, újma je však takovýmto jednáním často způsobena. Každý případ musí být soudem hodnocen individuálně a s přihlédnutím ke konkrétním okolnostem. Při zkoumání podmínek naplnění generální klauzule nekalé soutěže není samo o sobě rozhodné, zda tvrzeným závadným jednáním byly či nebyly porušeny předpisy 30 Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne , sp. zn. 31 Ca 44/2003, citováno z: PETR. M., DOSTÁL. O. Zákon o ochraně hospodářské soutěže s judikaturou a souvisejícími předpisy. Praha: C. H. Beck, s Rozsudek Krajského Soudu v Brně ze dne , sp. zn. 62 Ca 20/2006, citováno z PETR. M., DOSTÁL. O. Zákon o ochraně hospodářské soutěže s judikaturou a souvisejícími předpisy. Praha: C. H. Beck, s Viz: Rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne , sp. zn. 2 A 6/96 15

16 z určitého odvětví práva jiného než té části, která upravuje horizontální vztahy při podnikání, tedy zda jsou porušovány předpisy veřejného práva či práva soukromého, rovněž není rozhodné, zda daná konkrétní oblast práva zároveň upravuje kontrolní mechanismy a prostředky k nápravě včetně sankcí, směřujících k porušovateli těchto předpisů. Rozhodné naopak je, zda tvrzené jednání, které je v rozporu s právními předpisy, má kauzální vztah k hospodářské soutěži a dopad v soutěži. Tedy zda tvrzené jednání je porušením dobrých mravů soutěže, došlo k němu v rámci hospodářské soutěže a toto jednání je způsobilé vyvolat újmu jiným soutěžitelům nebo spotřebitelům, tedy zda jsou dány předpoklady kvalifikace jednání podle 44 ObchZ 33 Domnívám se, že není vyloučeno, aby jednání porušující ZOHS bylo shledáno současně jednáním nekalosoutěžním na základě ustanovení 44 ObchZ. Toto tvrzení se pokusím demonstrovat v následujícím textu na konkrétních skutkových podstatách Junktimace Junktimace, která bývá označovaná také jako vázané nabídky či vázané obchody, je dílčí skutkovou podstatou uvedenou v ustanovení 3 odst. 2 d) ZOHS a v ustanovení 11 odst. 1 písm. b) ZOHS. Vázané obchody jsou v případě dominanta zakázané vždy, pokud zboží, jehož prodej je s požadovaným předmětem smlouvy vázán, nesouvisí s předmětem smlouvy věcně ani podle obchodních zvyklostí. V případě zakázaných dohod jsou vázané obchody zakázané jen za předpokladu, že jejich cílem nebo výsledkem je narušení soutěže, protože obsahují ujednání o tom, že uzavření smlouvy bude vázáno na přijetí dalšího plnění, a že vázané plnění s požadovaným plněním věcně ani podle obchodních zvyklostí a (rozdílně od vymezení v ustanovení 11 ZOHS) zásad poctivého obchodního styku nesouvisí. Vázané obchody tedy nejsou ZOHS zakázány absolutně, ale jen za předpokladu, že jde o dva samostatné druhy zboží, které není možné z technického, zdravotního nebo bezpečnostního hlediska nabízet společně a není mezi nimi logická souvislost. 34 Možné je například podmínit nákup velmi složitého technického přístroje současným pořízením dalšího zařízení, které má kontrolovat správné fungování přístroje. Naopak nepovolené bude podmiňovat nákup bot současným nákupem ponožek. Za vázanou nabídku nelze považovat ani situaci, kdy je prodáván celek, který je však tvořen z více oddělitelných částí. Vázané nabídky se 33 Rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne , sp. zn. 3 Cmo 253/ RAUS, D., NERUDA, R. Hospodářská soutěž po vstupu ČR do EU. Brno: Nakladatelství a vydavatelství CP Books, s

17 zakládají na spojení nejméně dvou různých nabídek zboží nebo služeb v jednu prodejní jednotku. O vázanou nabídku se tedy jedná pouze tehdy, jestliže jsou spojovány dvě nebo více samostatných věcí. 35 Ve svém rozhodnutí 36 o předběžných otázkách se věnoval problematice vázaných nabídek Soudní dvůr Evropské unie (dále jen SDEU ). SDEU se zabýval především výkladem směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2005/29 o nekalých praktikách (dále jen Směrnice ), konkrétně tomu, zda lze z jejího znění vyvozovat absolutní zákaz vázaných nabídek, a pokud ne, je-li vnitrostátní norma, která absolutně zakazuje vázané nabídky v souladu se Směrnicí. SDEU konstatoval, že vázanou nabídku lze chápat také ve smyslu jednání, respektive komerčního sdělení, včetně reklamy a marketingu ze strany obchodníka, které přímo souvisí s propagací nebo prodejem 37. Vázané nabídky tedy patří mezi obchodní praktiky ve smyslu ustanovení čl. 2. písm d) Směrnice, Směrnice na toto jednání tudíž dopadá. Směrnice považuje za nekalé za všech okolností obchodní praktiky uvedené v ustanovení čl. 5 odst. 5. (respektive v příloze I., na kterou odkazuje, je označována také jako tzv. černá listina), není tedy nutné provádět individuální hodnocení takových případu. Vázané nabídky ve výčtu uvedeny nejsou. Budou tedy nekalou, tudíž směrnicí zakázanou, obchodní praktikou až v případě, naplní-li podmínky stanovené v ustanovení čl. 5 až čl. 9. Směrnice. Z ustanovení čl. 5 odst. 2 Směrnice vyplývá, že obchodní praktiky jsou nekalé, jsou-li v rozporu s požadavky náležité profesionální péče a podstatně narušují nebo jsou schopny podstatně narušit ekonomické chování průměrného spotřebitele, který je jejích působení vystaven nebo kterému jsou určeny, nebo průměrného člena skupiny, pokud se obchodní praktiky zaměřují na určitou skupinu spotřebitelů, ve vztahu k danému produktu. Dále jsou obchodní praktiky nekalé zejména tehdy, jsou-li klamavé ve smyslu čl. 6 a čl. 7 Směrnice, nebo jsou-li agresivní ve smyslu čl. 8 a čl. 9 Směrnice. Obchodní praktiky typu vázaných nabídek nejsou zakázány absolutně, jsou zakázány až v případě, je-li prokázána jejich nekalost. Členským státům je ustanovením čl. 4 Směrnice stanovena povinnost neomezit svobodu poskytování služeb ani volný pohyb zboží z důvodů spadajících do oblasti, kterou Směrnice sbližuje. K takovému omezení by došlo, pokud by vnitrostátní úprava byla oproti Směrnici přísnější, tedy zakazovala jednání, která nejsou Směrnicí zakázána Stanovisko generální advokátky Vericy Trstenjanové ze dne ve spojených věcech C-261/07 a C - 299/07 36 Rozhodnutí SDEU ze dne , ve spojených věcech C-261/07 a C-299/ POMAHAČ, R. Evropský soudní dvůr: Právní úprava zakazující vázané nabídky spotřebitelům. Obchodněprávní revue. 2010, roč. 2, č.1, s Tamtéž. 17

18 Vázané obchody můžeme zařadit do skupiny tzv. zabraňovacích praktik 39. Jsou tedy jedním ze způsobů zabraňovací soutěže, která může být nekalou soutěží, ale není tomu tak za všech okolností. V mnoha případech je právě zabraňování jinému soutěžiteli v jeho rozvoji a expanzi jediná možnost, jak zajistit vlastní rozvoj. Důležité je jaké prostředky a postupy k zabraňovaní soutěžitelé zvolí, tedy zda použití těchto prostředku naplňuje podmínky generální klauzule nekalé soutěže, či nikoli. V praxi často nastávají situace, kdy dominant podmiňuje nákup svého výrobku nákupem výrobku jiného, na trhu s ním však již nemá tak silné postavení. Tímto si dominantní soutěžitel zajišťuje odbyt svého zboží prostředky, které by neměl k dispozici, pokud by nebyl v dominantním postavení, a navíc často přenáší svou tržní sílu na relevantní trh, na kterém dominantní postavení nemá. 40 Takové jednání by se dalo kvalifikovat také jako zabraňovací soutěž, naplňující požadavky generální klauzule nekalé soutěže. Toto se pokusím demonstrovat na případu vázaných obchodů Fernet Stock 41. Plzeňská likérka vázala svůj souhlas s uzavřením smlouvy o dodávce alkoholického nápoje Fernet Stock na podmínku, že druhá smluvní strana odebere i další plnění, které s požadovaným předmětem smlouvy věcně ani podle obchodních zvyklostí nesouvisí. 42 Tímto plněním byl nákup jiných alkoholických nápojů, které byly zaměnitelné s výrobky jiných producentů a na trhu s těmito výrobky byla větší konkurence. Likérka se vázaným obchodem snažila zajistit odbyt této lihoviny a zlepšit své postavení na trhu s ní. Tímto jednáním dle mého názoru došlo k souběžnému spáchání veřejnoprávního soutěžního deliktu zneužití dominantního postavení (což bylo také konstatováno v rozhodnutí) a spáchání soukromoprávního soutěžního deliktu nekalé soutěže. Jednání likérky bylo nepochybně jednáním v hospodářské soutěži, existoval zde dokonce přímý konkurenční vztah na trhu s lihovinami, s jejíchž prodejem byl vázán prodej likéru Fernet Stock. Jednání plzeňské likérky bylo způsobilé přivodit újmu. Důsledkem jednání dominanta odběratelé již neměli zájem, či měli zájem menší o odběr konkurenčních produktů, což vedlo či mohlo vést ke snížení zisků ostatních soutěžitelů. Újma byla způsobena také spotřebitelům, protože ti neměli možnost volby, byli nuceni kupovat zboží, které by si za jiných okolností nepořídili, nebo pořídili jinde za jiných podmínek. Jednání lze také dle mého názoru kvalifikovat jako jednání v rozporu s dobrými mravy soutěže, protože tímto jednáním byla narušena funkční soutěž, a také došlo ke zlepšení soutěžního postavení 39 Blíže: HAJN, P. Soutěžní chování a právo proti nekalé soutěži. Brno: Masarykova universita, s RAUS, D., NERUDA, R. Zákon o ochraně hospodářské soutěže: Komentář a související české a komunitární předpisy. 2. vyd. Praha: Nakladatelství Linde, s Rozhodnutí ministra pro hospodářskou soutěž ze dne , sp. zn. R 20/ BEDNÁŘ, J. Aplikace soutěžního práva v rozhodovací praxi : Z rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže, Komise a Evropského soudu. Praha: C. H. Beck s

19 jednoho účastníka soutěže na základě jednání, které bylo reprobováno veřejnoprávními normami. Dalším příkladem vázané nabídky může být situace, kdy majitel stánku s pizzou rozšíří nabídku o prodej zmrzliny a láká zákazníky slovy: Ke každé pizze kopeček zmrzliny zdarma!. Tímto postupem se mohou cítit poškozeni majitelé okolních stánku se zmrzlinou, protože přicházejí o zákazníky, kteří by si za normálních okolností dali k obědu pizzu a pak si koupili zmrzlinu v jejich stánku. Toto jednání je nepochybně jednáním v hospodářské soutěži, které je způsobilé přivodit újmu jinému soutěžiteli nebo spotřebiteli (v tomto případě primárně soutěžiteli, který přichází o zákazníky), ale otázkou zde je, zda-li je v rozporu s dobrými mravy soutěže. Každý případ nekalé soutěže musí být posuzován individuálně: pokud by šlo jen o záměr prodejce pizzy seznámit spotřebitele se zmrzlinou, kterou nyní nově nabízí, a jeho nabídka by byla pouze krátkodobá a poté by byla zmrzlina zpoplatněna, nelze dle mého názoru tento postup považovat za soutěžně nemravný. Na druhou stranu, pokud by soutěžitel dával zmrzlinou zdarma k pizze v delším časovém období, šlo by již o strategii soutěžitele zlikvidovat konkurenční prodejce zmrzliny a poté zmrzlinu zpoplatnit. Toto jednání již dle mého názoru naplňuje požadavek rozporu s dobrými mravy soutěže. V případě jednání dominanta by však výše popsaný vázaný obchod byl za zneužití dominantního postavení považován vždy, a také se domnívám, že by za všech okolností splňoval i požadavek rozporu s dobrými mravy soutěže, neboť by dominant opět získával neoprávněnou výhodu oproti jiným soutěžitelům. Na druhou stranu z výše uvedeného nelze vyvodit, že zneužití dominantního postavení vázanými obchody bude nekalosoutěžní za všech okolností. Teoreticky je možné, že nastanou situace, kdy bude možné dokázat jednání v hospodářské soutěži, rozpor s dobrými mravy (na základě porušení norem veřejného práva), avšak již nepůjde prokázat způsobilost přivodit újmu. Ustanovení 11 ZOHS totiž u skutkových podstat vyjmenovaných v 1. odstavci újmu přímo presumuje. Mohla by tedy teoreticky nastat situace kdy zneužití dominantního postavení újmu ve skutečnosti nezpůsobuje a není způsobilé přivodit. Domnívám se ale, že pravděpodobnost, že by tato situace opravdu nastala je mizivá. 19

20 3.1.2 Cenové podbízení Zakázanou formu cenové soutěže, jejímž hlavním cílem zpravidla bývá oslabení či úplné odstranění konkurence z trhu a následné navýšení cen, je cenové podbízení zakázané ustanovením 11 odst. 1 písm. e) ZOHS. Tato forma cenové soutěže, nazývaná také jako zničující soutěž, spočívá v dlouhodobém nabízení a prodeji zboží za nepřiměřeně nízké ceny, označované také jako ceny predátorské, které má za cíl nebo jehož výsledkem je narušení hospodářské soutěže. Dominant je v postavení tržní síly, může si tudíž dovolit prodávat po nějaký čas se ztrátou, a poté co vyřadí konkurenci, ztrátu opět vyrovná zvýšením cen, třeba i nad cenu která na trhu byla původně. Zboží musí být za nepřiměřeně nízkou cenu nabízeno dlouhodobě a systematicky, pouze krátkodobě snížená cena je považována za běžně používanou povolenou praktiku cenové soutěže a nevede k narušení trhu. Dlouhodobost musí být u každého případu posuzována individuálně - vzhledem k charakteristice trhu na kterém dominant působí, velikosti ostatních soutěžitelů atp. Narušení soutěže, které je způsobeno cenovým podbízením většinou spočívá ve snížení konkurence na trhu v důsledku odchodu soutěžitelů, kteří nebyli schopni nízkým cenám konkurovat. 43 Tato skutková podstata je odbornou veřejností diskutovaná a kritizovaná pro svoji neurčitost, především zde není jasný význam spojení nepřiměřeně nízká cena. Vodítko pro výklad tohoto pojmu nacházíme v judikatuře SDEU, a to v rozsudcích AKZO 44 a Tetra pak 45, ze kterých lze dovodit, že za nepřiměřeně nízké ceny lze považovat ceny pod hranicí průměrných variabilních nákladů. V případě, že je prokázán úmysl eliminovat konkurenci, také ceny které jsou nad hranicí průměrných variabilních nákladů, avšak nepřesahují průměrné celkové náklady. 46 Cenové podbízení prováděné dominantem je možno kvalifikovat jako zneužití dominantního postavení podle ustanovení 11 ZOHS, a zároveň také jako nekalou soutěž na základě ustanovení 44 ObchZ. Dominant jedná v hospodářské soutěži (jak bylo vysvětleno výše i v případě, že by se jednalo o soutěžitele v monopolním postavení, byl by naplněn požadavek soutěžního vztahu), toto jeho jednání je způsobilé přivodit újmu (snížit zisky ostatních soutěžitelů, postupem času je zcela vyřadit ze soutěže, a tím nakonec dojde i k újmě 43 RAUS, D., NERUDA, R. Zákon o ochraně hospodářské soutěže: Komentář a související české a komunitární předpisy. 2. vyd. Praha: Nakladatelství Linde, s Rozsudek SDEU ze dne ve věci C-62/ Rozsudek SDEU ze dne ve věci C-333/ Blíže také: MUNKOVÁ, J., SVOBODA, P., KINDL, J. Soutěžní právo. 1. vydání. Praha: C. H. Beck,

21 spotřebitelů, kteří budou po vyčištění trhu nuceni platit ceny určované dominantem), a také je v rozporu s dobrými mravy soutěže a to nejen tím, že se jedná o porušení normy veřejného práva s dopadem na soutěžní postavení, ale také tím, že se nejedná o taktiku zaměřenou na posílení tržního postavení na základě zlepšování svých služeb či kvalitu výrobků, ale o strategické jednání zaměřené přímo na likvidaci konkurence. 47 Za agresivní cenové podbízení, jež je dovedeno do extrémů, by se dalo označit bezúplatné nasycení trhu (není už vyjmenovanou skutkovou podstatou zneužívání dominantního postavení, ale lze jej podřadit pod generální klauzuli ustanovení 11 ZOHS). Jedná se o situaci, kdy soutěžitel pod záminkou reklamního poskytováni zkušebních vzorků zdarma, které je běžnou reklamní taktikou, distribuuje na trh takové množství zboží, že je trh přesycen a není na něm poptávka po zastupitelném zboží nabízeném jinými soutěžiteli. Tímto je jiným soutěžitelům způsobována újma a v konečném důsledku může mít na ně bezúplatné nasycení trhu i likvidační dopad. I u tohoto jednání bude jistě relevantním ukazatelem čas, po který jsou vzorky zdarma nabízeny, čili dlouhodobost tohoto jednání, a samozřejmě také množství vzorků. Jakmile dominant dosáhne svého cíle, tedy zničení konkurence, již nebude zboží poskytovat zdarma, ale bude moci určovat cenu, zpravidla vyšší než by byla cena za fungování účinné soutěže, a tím budou poškozeni také spotřebitelé. Na cenové podbízení a bezúplatné nasycení trhu jako na nekalosoutěžní jednání provádí-li jej běžný soutěžitel je nutno pohlížet poměrně odlišně. Tento soutěžitel už nemá takovou tržní sílu a nemá dostatek prostředků na to, aby dlouhodobě vydržet cenovou soutěž spočívající v cenovém podbízení či bezúplatném nasycení trhu. Takové jednání by mohlo rychleji vést k jeho vlastní likvidaci, spíš než k likvidaci konkurence. Prodávání zboží pod hranicí průměrných variabilních nákladů lze považovat za soutěžně korektní, může se jednat např. o taktiku na přilákání zákazníků do nově otevřené prodejny či k nákupu na trh nově zaváděného výrobku, případně snahu zbavit se nahromaděného zboží. Nekalosoutěžním se toto jednání stává dle P. Hajna 48 až ve chvíli, kdy se z opatření taktického charakteru stane strategie vedoucí k likvidaci konkurence. Dále P. Hajn uvádí, že opatření důkazů, že se jedná o likvidační strategii, bývá velmi obtížné a často prokazatelné až v situaci, kdy už k likvidaci konkurence došlo. Také lze dodat, že bezúplatnému nasycení trhu již není přisuzována taková nebezpečnost pro konkurenci, jako tomu bylo dříve. V současnosti jsou spotřebitelské návyky a požadavky na zboží již tak specifické a vyhraněné, že např. pouhým rozdáváním velkého 47 Blíže: HAJN, P. Soutěžní chování a právo proti nekalé soutěži. Brno: Masarykova universita HAJN, P. Soutěžní chování a právo proti nekalé soutěži. Brno: Masarykova universita s

22 množství šampónu zdarma, soutěžitel nemůže dosáhnout likvidace ostatních distributorů a výrobců šampónu, protože většina spotřebitelů upřednostní svoji značku Nepřiměřené podmínky Vynucování nepřiměřených podmínek patří mezi vykořisťovatelské praktiky. Toto jednání spadá pod generální klauzuli ustanovení 11 ZOHS, jde tedy o zneužití dominantního postavení. Jedná se o situaci kdy soutěžitel využije své tržní síly a nadřazeného postavení vůči svým partnerům k prosazení pro něj výhodných smluvních podmínek, kterých by za jiných okolností nedosáhl, jež se výrazně odchylují od podmínek aplikovaných na jiných srovnatelných trzích a které značně poškozují subjekty, jimž jsou adresovány 49. Nejčastěji půjde o uplatňování nepřiměřeně vysokých cen, vystupuje-li dominant na straně nabídky, nebo naopak vynucování nepřiměřeně nízkých cen v případě, kdy dominant vystupuje na straně poptávky. Případně to mohou být nepřiměřené platební podmínky, podmínky dodání atp. Za nepřiměřeně vysokou cenu můžeme s odkazem na judikaturu Soudního dvoru Evropské unie 50 považovat cenu, která nemá žádný racionální vztah k ekonomické hodnotě výrobku, čili že cena daného výrobku a skutečné náklady na výrobu jsou diametrálně rozdílné. Soutěžitel zneužívá své dominantní postavení v případě, že účtuje za své služby poplatky, které jsou neférové, nebo nepřiměřené k ekonomické hodnotě poskytovaných služeb 51 Obdobně je tomu u cen nepřiměřeně nízkých - jsou to takové ceny, které postrádají logickou vazbu na hodnotu zboží. Toto jednání poškozuje především smluvní partnery dominanta, kteří vzhledem k jeho tržní síle nemají, případně mají jen omezenou možnost uzavírat smlouvy s jinými soutěžiteli, a tudíž se jim zpravidla nenabízí jiné řešení něž přistoupit na nevýhodné podmínky. Takové jednání v hospodářské soutěži tedy způsobuje újmu jiným soutěžitelům, následně pravděpodobně také spotřebitelům. Také je lze bezesporu považovat za soutěžně nemravné, a to nejen proto, že se jde o jednání porušující veřejnoprávní normy a dominant jím získává neodůvodněnou výhodu, či že jde o jednání, které narušuje funkčnost soutěže, ale především 49 RAUS, D., NERUDA, R. Hospodářská soutěž po vstupu ČR do EU. Brno: Nakladatelství a vydavatelství CP Books, s Rozsudek SDEU ze dne /76, blíže viz: PETR. M., DOSTÁL. O. Zákon o ochraně hospodářské soutěže s judikaturou a souvisejícími předpisy. Praha: C. H. Beck, s Rozsudek SDEU ze dne C-340/99. Blíže viz: PETR. M., DOSTÁL. O. Zákon o ochraně hospodářské soutěže s judikaturou a souvisejícími předpisy. Praha: C. H. Beck, s