Masarykova univerzita Právnická fakulta Katedra správní vědy, správního práva a finančního práva. Diplomová práce.

Transkript

1 Masarykova univerzita Právnická fakulta Katedra správní vědy, správního práva a finančního práva Diplomová práce Kolaudační řízení rok 2006/2007 Klára Benišová 2

2 Právnická fakulta Masarykovy univerzity Katedra správní vědy, správního práva a finančního práva Diplomová práce Kolaudační řízení Klára Benišová rok 2006/2007 Čestné prohlášení: Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma: Kolaudační řízení zpracovala sama a uvedla jsem všechny použité prameny. 3

3 Obsah: Úvod Prameny právní úpravy kolaudačního řízení a zahájení užívání staveb Významné pojmy stavebního zákona Pojem stavba Pojem stavba podle předpisů stavebního práva Pojem stavba z pohledu občanského práva Ostatní pojmy užívané stavebním zákonem Terénní úpravy Zařízení Staveniště Veřejná infrastruktura Územní rozhodnutí o umístění stavby Územní souhlas Ohlašování staveb, terénních úprav, zařízení a udržovacích prací Stavební povolení Kategorizace staveb z hlediska požadavků na zahájení jejich užívání Stavby užívané na základě oznámení příslušnému stavebnímu úřadu Stavby užívané na základě kolaudačního souhlasu Stavby nevyžadující ke svému užívání ani oznámení stavebnímu úřadu ani kolaudační souhlas Stavby nepodléhající režimu stavebního zákona Orgány činné na úseku zahájení užívání a užívání staveb Obecné stavební úřady Speciální stavební úřady Vojenské a jiné stavební úřady Vyhrazení pravomoci stavebního úřadu Právní úprava zahájení užívání staveb ( kolaudace ) dle zákona č. 183/2006 Sb Subjekty účastnící se právních úkonů nezbytných pro zahájení užívání staveb Stavebník Vlastník stavby Zhotovitel stavby Uživatel stavby Autorizovaný inspektor Účastníci řízení souvisejících se zahájením užívání staveb Předpoklady pro zahájení užívání staveb Užívání staveb na základě oznámení stavebníka o záměru započít s užíváním stavby Užívání staveb na základě kolaudačního souhlasu Kontrola užívání staveb, které nevyžadují ani oznámení stavebnímu úřadu ani vydání kolaudačního souhlasu Předčasné užívání staveb Zkušební provoz Právní úprava kolaudačního řízení (zahájení užívání staveb) dle zákona č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu, ve znění pozdějších předpisů Kolaudační řízení jako zvláštní typ správního řízení Předmět kolaudačního řízení Účastníci kolaudačního řízení

4 6. 4. Zahájení kolaudačního řízení Podklady pro vydání kolaudačního rozhodnutí Kolaudační rozhodnutí Sankce za delikty spáchané na úseku kolaudace staveb a zahájení užívání staveb Přestupky spáchané na úseku kolaudace a zahájení užívání staveb Přestupky na úseku kolaudace staveb dle úpravy v zákoně č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu, ve znění pozdějších předpisů Přestupky na úseku zahájení užívání staveb dle úpravy v zákoně č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu, ve znění pozdějších předpisů Jiné správní delikty na úseku kolaudace a zahájení užívání staveb Jiné správní delikty na úseku kolaudace staveb dle zákona č.50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu, ve znění pozdějších předpisů Sankce za jiné správní delikty na úseku zahájení užívání staveb dle zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu Závěrečné porovnání stávající a předchozí právní úpravy kolaudace a zahájení užívání staveb Resumé: Použitá literatura a prameny: Seznam příloh

5 Úvod Stavebnictví jako jedno z významných hospodářských odvětví i oborů lidské činnosti zaznamenává v rámci České republiky na počátku 21.století velmi progresivní rozkvět. Svědčí o tom stále se zvyšující počet dokončených staveb v jednotlivých letech, kdy tento počet v posledních pěti letech vzrostl o více než 50% 1, nebo údaj o celkové hodnotě dokončených domů, jež v současné době činí asi 340 mil. Kč 2. Pokud se budeme ptát, co je důvodem tohoto trendu, nabídne se nám hned několik odpovědí. Jednak to je rostoucí poptávka po bydlení, související se zvyšující se kupní silou obyvatelstva, a to ať již po bydlení v dříve oblíbených panelových domech, ale také v samostatně stojících rodinných domech. Mimo to stavební firmy a společnosti reagují na tuto poptávku výstavbou tří až čtyř podlažních bytových domů nebo komplexů řadových rodinných domů, které představují kompromis mezi finančními možnostmi a přáním samostatného bydlení mnoha rodin, páru i jednotlivců a těší se přirozeně velkému zájmu. Dále roste výstavba v průmyslových zónách v jednotlivých městech a obcích, kde se zejména v posledních letech hojně stavěly jedno (výjimečně dvou)podlažní výrobní haly nebo celé tovární komplexy, namísto aby byly využity opuštěné bývalé průmyslové objekty v centru měst. Rovněž dochází k rozsáhlým rekonstrukcím, opravám a změnám již stávajících budov, ať kulturních památek nebo zmíněných poškozených průmyslových objektů a prostor, a pozemních komunikací, a to především v souvislosti s možností čerpání finančních prostředků z evropských strukturálních fondů. Zároveň se také však velmi snižuje doba trvání výstavby staveb 3, toto tvrzení se týká zejména staveb určených pro bydlení a výstavby průmyslových hal a obchodních center. Při této kvantitě a rychlosti výstavby je třeba dbát na kvalitu provedení a bezpečnost všech dokončených staveb a zařízení. K tomuto účelu sloužil a ještě po omezenou dobu bude sloužit institut kolaudačního řízení, završený vydáním kolaudačního rozhodnutí, který je upraven v zákoně č.50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu, ve znění pozdějších předpisů a v prováděcích předpisech k tomuto zákonu. K 1.lednu letošního roku však nabyl účinnosti dlouho očekávaný zcela nový stavební zákon publikovaný pod číslem 183/2006 Sb. Tento 1 Statistická ročenka České republiky: Dokončené domy a byty na stavbách pro bydlení i mimo ně [citováno 25. března 2007]. Dostupný z: 2 Statistická ročenka České republiky: Předpokládaná hodnota staveb, na která byla vydána stavební povolení [citováno 25. března 2007].Dostupný z: 3 Statistická ročenka České republiky: Základní údaje o dokončených bytových objektech [citováno 25. března 2007].Dostupný z: 6

6 zákon přináší inovativní úpravu předpokladů pro zahájení užívání staveb, neboť zrušil institut kolaudačního řízení a místo něj zavedl mnohem méně formální režim oznamování záměru zahájit užívání stavby, přičemž určité skupiny staveb z tohoto režimu vyňal a podřídil je institutu kolaudačního souhlasu, který je vydáván postupem mimo správní řízení. Klasické správní řízení v oblasti užívání staveb tak přichází ke slovu teprve poté, co stavební úřad zjistí na posuzovaných stavbách a zařízeních takové nedostatky a závady, které nedovolují bezpečné užívání těchto staveb a zařízení, a rozhodnutím jako prvním úkonem ve správním řízení užívání stavby zakáže. Zákonodárce totiž při tvorbě této nové úpravy vycházel z primární zásady, že stavebník má právo na bezprostřední užívání stavby po jejím dokončení, pokud při její realizaci dodržel všechny zákonné předpoklady a všechny podmínky uvedené v územním nebo stavebním povolení. Přestože název mé diplomové práce je kolaudační řízení, vzhledem k v současné době existující a účinné dvojí právní úpravě, je v této práci věnována pozornost jak úpravě kolaudačního řízení, tj. úpravě dle stavebního zákona č.50/1976 Sb., tak úpravě zahájení užívání staveb dle nového stavebního zákona č.183/2006 Sb. Cílem mé diplomové práce je vymezit kolaudační řízení jako zvláštní typ správního řízení a srovnat jej se stávající právní úpravou zahájení užívání staveb dle zákona č.183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu, a pokusit se nalézt výhody, nevýhody i bílá místa obou úprav. S vidinou tohoto cíle jsem svoji diplomovou práci rozdělila na osm obsahově ucelených kapitol. První kapitola se zabývá prameny právní úpravy kolaudačního řízení a obecně užívání staveb. Poněkud podrobněji jsou z hlediska systematiky rozebrány oba naposledy vydané stavební zákony, tj. zákon č.50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu, ve znění pozdějších předpisů a zákon č.183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon). Druhá kapitola je věnována vybraným pojmům, které užívají stavebněprávní předpisy. Uvedené pojmy byly zvoleny zcela záměrně, neboť jsem je považovala za klíčové v souvislosti se sledovanou problematikou zahájení užívání staveb. Nejvíce prostoru je v této kapitole poskytnuto samozřejmě pojmu stavba, který je rozebrán jak z hlediska stavebněprávního, tak z hlediska občanskoprávního. Třetí kapitolu jsem zasvětila pokusu o rozdělení staveb z hlediska předpokladů pro jejich užívání. Stavby, zařízení, terénní úpravy a udržovací práce jsou rozčleněny podle kritéria, zda zahájení jejich užívání vyžaduje vydání kolaudačního souhlasu nebo postačuje-li pouze oznámení stavebnímu úřadu. Navíc tu jsou také zmíněny stavby, které je možné užívat 7

7 bezprostředně po jejich dokončení, aniž by měl stavebník povinnost cokoli oznamovat nebo o cokoli žádat, a také stavby, jejichž realizace a užívání vůbec nespadají pod úpravu obsaženou ve stavebním zákoně. Obsahem čtvrté kapitoly je vymezení činnosti orgánů činných na úseků kolaudace a zahájení užívání staveb, tedy stavebním úřadům. Velká část pozornosti je věnována především obecným stavebním úřadům a určování jejich místní příslušnosti. Dále jsou zmíněny a popsány stavební úřady speciální, vojenské a ostatní a institut vyhrazení si pravomoci stavebního úřadu. Kapitola pátá patří společně s kapitolou šestou k jádru celé diplomové práce, neboť je věnována vlastní úpravě předpokladů pro zahájení užívání staveb dle nového stavebního zákona, tj. institutu oznámení úmyslu zahájení užívání stavby a kolaudačnímu souhlasu. V rámci této kapitoly jsem jednak popsala podstatu obou institutů, dále vlastní proces vydávání kolaudačního souhlasu a oznamování záměru stavebníka o užívání stavby a následný postup stavebního úřadu i s možnými následky v podobě rozhodnutí o zákazu užívání stavby. Součástí této kapitoly je také vymezení obsahových náležitostí jak oznámení o užívání stavby, tak žádosti o vydání kolaudačního souhlasu včetně příloh, které jsou stavebníci povinni doložit. Kapitola šestá je věnována kolaudačnímu řízení, tj. zvláštnímu typu správního řízení vedeného dle příslušných ustanovení stavebního zákona č.50/1976 Sb., který je završen vydáním kolaudačního rozhodnutí. Vedle úpravy vlastního kolaudačního řízení a kolaudačního rozhodnutí je v této kapitole také nastíněna problematika účastníků kolaudačního řízení i s důležitým nálezem Ústavního soudu, publikovaného pod č.95/2000 Sb. Sedmá kapitola svým obsahem doplňuje obě předchozí kapitoly, neboť pojednává o sankcích na úseku kolaudace a zahájení užívání staveb, jak z pohledu předchozí právní úpravy, tj. zákona č.50/1976 Sb., tak z pohledu nového stavebního zákona. Poslední osmou kapitolu tvoří závěrečné porovnání obou stavebních zákonů v oblasti zahájení užívání staveb. Jsou zde naznačeny mnou vnímané největší odlišnosti obou úprav a nedostatky nového stavebního zákona. a zároveň jsou v této kapitole také popsána určitá shodná místa či instituty, které obě tolik odlišné právní úpravy obsahují. Závěrem této úvodní kapitoly bych si dovolila ještě jednu poznámku. Vzhledem k velkému rozsahu této práce, jsem zcela do ní záměrně nezahrnula další řízení a instituty jinak velmi těsně související s kolaudací a zahájením užívání staveb. Konkrétně se jedná o změnu stavby před jejím dokončením a změnu v užívání stavby. 8

8 1. Prameny právní úpravy kolaudačního řízení a zahájení užívání staveb Za základní pramen právní úpravy kolaudačního řízení a předpokladů pro zahájení užívání staveb lze bezesporu považovat ústavní zákon č.1/1993 Sb., Ústava České republiky, neboť obsahuje právní normy nejvyšší právní síly a žádný zákon, zákonné opatření ani podzákonný právní předpis jako předpisy nižší právní síly nesmí být svými ustanoveními s těmito normami v rozporu. Obdobný charakter má také Usnesení předsednictva České národní rady č. 2/1993 Sb., o vyhlášení Listiny základních práv a svobod jako součásti ústavního pořádku České republiky. V souvislosti s postupem stavebních úřadů ať již v rámci stavebního řízení nebo při vydávání kolaudačního a jiných obdobných souhlasů či vyjádření je povinen dodržovat čl. 2 odst.2 Listiny, který stanoví, že statní moc lze uplatňovat jen v případech a mezích stanovených zákonem (v našem případě především správním řádem a stavebním zákonem), a to způsobem, který zákon stanoví. Dalším významným pramenem je zákon č.500/2004 Sb., správní řád, který upravuje postup tzv. správních orgánů, tj, orgánů moci výkonné, orgánů územně samosprávných celků a jiných orgánů a právnických nebo fyzických osob za předpokladu, že vykonávají působnost v oblasti veřejné správy 4. Předmětem tohoto nového správního řádu tedy není pouze úprava správního řízení, ale také úprava postupu při vydávání vyjádření, osvědčení a sdělení mimo režim správního řízení. Správní řád obsahuje také zcela nově komplexní úpravu veřejnoprávních smluv a opatření obecné povahy. Z výše uvedeného vyplývá, že správní řád obsahuje obecnou úpravu všech správních řízení a jiných postupů správních orgánů, je tedy oprávněně považován za lex generalis. Jednotlivé druhy řízení jsou pak upraveny ve zvláštních zákonech, která tak vzhledem k jejich povaze a vztahu ke správnímu řádu považujeme za lex specialis. Většina těchto zákonů upravuje v rámci svých přechodných a závěrečných ustanoveních svůj vztah ke správnímu řádu. Nový stavební zákon tak činí v ustanovení 192, kde stanoví, že na postupy a řízení se použijí ustanovení správního řádu, pokud tento zákon nestanoví jinak. Je nutno přiznat, že předcházejí stavební zákon (č. 50/1976 Sb.) využíval především ustanovení správního řádu týkající se správního řízení a správního rozhodnutí, současná právní úprava, tj. zákon č.183/2006 Sb. výrazně posílil postup stavebního úřadu dle části čtvrté správního řádu, tj, vydávání souhlasů a vyjádření postupem mimo klasické správní řízení. To platí dvojnásob v případě úpravy požadavků pro zahájení užívaní staveb, kdy bylo tradiční kolaudační řízení jako zvláštní typ správního řízení 4 viz ustanovení 1 odst.1 zákona č.500/2004 Sb. v platném znění. 9

9 nahrazeno vydáváním kolaudačního souhlasu a institutem oznamování záměru užívání dokončených staveb. Správní řízení se v této oblasti stavebního práva uplatní pouze výjimečně, a to v případech, kdy stavební úřad zakáže pro nesplnění zákonných požadavků užívání stavby (až již v případě oznamování záměru o užívání stavby, nebo v případě, kdy je žádán o vydání kolaudačního souhlasu). Nový stavební zákon také výslovně v ustanovení 116 odst.1 odkazuje na použití příslušných ustanovení správního řádu upravující veřejnoprávní smlouvy. Vlastní požadavky pro zahájení užívání staveb jsou tradičně v českém právu upraveny ve stavebním zákonu a jeho prováděcích předpisech 5. Po dobu třiceti let byla problematika užívání staveb regulována zákonem č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále v textu předchozí stavební zákona), konkrétně v části druhé, stavební řád, v oddílu sedmém, nazvaném Užívání staveb. Vlastní úprava kolaudačního řízení byla obsažena v Dále do tohoto oddílu stavebního řádu náležela úprava institutů předčasného užívání staveb, zkušebního provozu a změny v užívání staveb. Uvedená ustanovení stavebního zákona doplňovala vyhláška č.132/1998 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení stavebního zákona, ve znění vyhlášky č.492/ 2002 Sb. Tato vyhláška podrobněji vymezovala obsahové náležitosti návrhu na vydání kolaudačního rozhodnutí, vlastního kolaudačního rozhodnutí a protokolu o ústním jednání a dále stanovila, jaké přílohy mají doprovázet uvedený návrh a jaké doklady a podklady mají být přineseny k místnímu šetření. Právní úpravy kolaudačního řízení, konkrétně ustanovení vymezujícího účastníky tohoto řízení se velmi výrazně dotkl nález Ústavního soudu publikovaný pod č.95/2000 Sb., o němž bude pojednáno podrobněji v souvislosti s vymezením účastníků kolaudačního řízení. Dne 1. ledna nabyl účinnosti dlouho očekávaný zákon č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (dále v textu označován jako nový stavební zákon), který nahradil právě zákon č.50/1976 Sb. V novém stavebním zákonu lze vydělit dvě hlavní části (obdobně jako předchozí stavební zákon), a to na územní plánování a stavební řád. Těmto hlavním úpravám předchází vymezení základních pojmů a úprava výkonu veřejné správy na úseku územního plánování a stavebního řádu. Narozdíl od předchozího není v novém stavebním zákoně upraven institut vyvlastnění, kterému byl vyhrazen vlastní speciální zákon 7. Po stavebním řádu jsou v části páté nového stavebního zákona obsažena 5 Postupně se jednalo o tyto právní předpisy: zákon č. 280/1949 Sb., o územním plánování a výstavbě obcí, a provádějící předpisy, dále zákon č.87/1958 Sb., o o stavebním řádu, a provádějící předpisy, a konečně o zákon č. 50/1976 Sb., o o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon) a provádějící předpisy. 6 Přičemž některá ustanovení ( 143, 144, 145, 147 a 151) nabyla účinnosti již ke dni Zákon č.184/2006 Sb., o odnětí nebo omezení vlastnického práva k pozemku nebo ke stavbě (zákon o 10

10 společná ustanovení upravující mj. vybrané činnosti ve výstavbě, obecné požadavky na výstavbu a správní delikty. Předposlední část nového stavebního zákona je nazvána přechodná a závěrečná ustanovení a mj. je tu také vymezen vztah stavebního zákona a správního řádu. V poslední části je upravena účinnost zákona. Užívání staveb je upraveno v části čtvrté v rámci ustanovení 119 až 127, nazvaných užívání staveb. Ustanovení uvedených paragrafů obsahují jednak úpravu dvou základních předpokladů pro zahájení užívání staveb, a to oznámení stavebníka o záměru zahájit užívání konkrétní stavby a kolaudační souhlas, a dále také požadavky pro předčasné užívání staveb a na zkušební provoz a na dokumentaci skutečného provedení stavby. Součástí této úpravy jsou také podmínky pro změnu v užívání staveb. Stavební zákon je doprovázen řadou podzákonných právních předpisů, které konkretizují některá jeho ustanovení. s institutem užívání staveb souvisí zejména vyhláška č.526/2006 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení stavebního zákona ve věcech stavebního řádu, vydaná Ministerstvem pro místní rozvoj v souladu a na základě ustanovení 193 zákona č. 183/2006 Sb. Tato vyhláška upravuje mimo jiné také obsahové náležitosti oznámení o užívání stavby, žádosti o vydání kolaudačního souhlasu a oznámení změny v užívání stavby. Zároveň tu jsou také upraveny obsahové náležitosti kolaudačního souhlasu a rozhodnutí o změně v užívání stavby, vydávaných příslušným stavebním úřadem. Vyhláška dále stanoví, co je sledováno při provádění kontrolních prohlídek a při závěrečné kontrolní prohlídce, jejíž úspěšné absolvování je nutným předpokladem, aby užívání konkrétní stavby nebylo stavebním úřadem zakázáno. Vzhledem ke skutečnosti, že nový stavební zákon v části týkající se užívání staveb nabyl účinnosti před pouhými několika měsíci, není prozatím k dispozici žádný nález Ústavního soudu (jako právního pramen v negativním smyslu), který by souvisel s příslušnými ustanovení nového stavebního zákona týkajících se předpokladů pro zahájení užívání staveb. vyvlastnění). 11

11 2. Významné pojmy stavebního zákona Stavební předpisy používají ve svých ustanoveních řadu odborných pojmů, proto bych se chtěla v rámci této kapitoly zaměřit na některé z nich, a to na pojmy, které jsou bezprostředně spjaty s oblastí kolaudace a zahájení užívání staveb. Nejdůležitějším pojmem souvisejícím s právním úpravou předpokladů pro užívání staveb je bezesporu právě pojem stavba. V rámci sledované právní úpravy je však možné nalézt více pojmů, které tato právní úprava obsahuje nebo které s ní bezprostředně souvisejí a které by si zasloužily podrobnější vymezení. Nejvýznamnější pojmy, které se týkají užívání staveb a předpokladů pro zahájení tohoto užívání, budou blíže objasněny v rámci kapitol, s jejichž obsahem úzce souvisejí. Samostatná kapitola je pak věnována subjektům účastnících se právních úkonů potřebných k vydání kolaudačního souhlasu nebo k oznámení o užívání stavby. Stavebněprávní normy však často obsahují ještě další pojmy, které sice nejsou základními kameny institutu předpokladů pro užívání staveb, ale přesto jsou v textu této práce běžně zmiňovány, neboť velmi často tvoří základní podmínky nebo požadavky na zřizování nových staveb, zařízení nebo jejich změn. V prvé řadě tedy bude vysvětlen pojem stavba, a to ve smyslu stavebněprávním a občanskoprávním a další příbuzné pojmy, a poté dále pojmy terénní úpravy, zařízení, staveniště, veřejná infrastruktura, územní rozhodnutí o umístění stavby, územní souhlas, ohlášení stavby a stavební povolení Pojem stavba Pojem stavba podle předpisů stavebního práva Pojem stavba lze bezesporu považovat za klíčový pojem celého stavební práva. Vždyť stavba je předmětem většiny jeho ustanovení. Již předchozí stavební předpisy více či méně detailně vymezovaly, co se pro jejich účely rozumí stavbou nebo její částí. Nejstarší stavební předpisy, stavební řády pocházející z 80.let 19.století, definovaly pouze pojem nová stavba jako stavbu, která ve všech částech od samých základů nově provedena jest. Na ně navázal zákon č. 280/1949 Sb., o územním plánování a výstavbě obcí, který pod pojem stavba zahrnul jak vlastní pozemní stavby, tak stavební práce na nich. S odlišným pojetím přišla vyhláška č. 709/1950 Ú. l., která jako jeden z prováděcích předpisů ke zmíněnému zákonu č. 280/1949 Sb. vymezila pojem stavba nikoliv podle objektu, tj. podle toho, co ji 12

12 tvoří, ale podle způsobu, jakým je stavba zhotovována, a podle účelu jejího užívání. Ani následující právní úprava 8 však pojem stavba blíže nevymezovala. Náznak definice pojmu stavba je tak možné nalézt až ve vyhlášce 85/1976 Sb., která ve svém 1 odstavci 1 za stavbu považuje veškeré stavby, bez zřetele na jejich stavebně technické provedení ( např. budovy, věže, stožáry, zásobníky, nádrže, studny, apod.), účel ( stavby pro bydlení, pro účely občanského vybavení, stavby pro výrobu a skladování, pro dopravu, apod.) nebo dobu tr vání (dočasné nebo trvalé). Tato definice pak byla v redukované formě bez příkladů převzata do nového ustanovení 139b odst. 1 stavebního zákona 9 jeho novelou z roku Podle tohoto ustanovení se za stavbu považují veškerá stavební díla bez zřetele na jejich stavebně technické provedení, účel a dobu trvání. Z tohoto vymezení tedy vyplývá, že pojem stavba v sobě zahrnuje nejen označení dokončeného díla (tj. věci), ale také proces stavby jako probíhající činnost. Je nutné si však uvědomit, že v žádném případě se nejedná o univerzální definici či definici aktivní. 10 Otázkou naopak zůstává, zda lze uvedené vymezení pojmu stavba vůbec považovat za definici, neboť se zde pouze stanoví, že aby stavební dílo mohlo být podle stavebního zákona považováno za stavbu, je zcela nerozhodné, z jakých materiálů, jakým způsobem, jakým stavebním postupem bylo postaveno nebo k jakému účelu má sloužit či zda je zřizováno natrvalo nebo pouze na určitou dobu. Také nový stavební zákon č. 183/2006 Sb. ve svém 2 odst. 3 vymezuje pojem stavba, a to obdobným způsobem jako zákon č. 50/1976 Sb. Stavbou se tedy v režimu stavebního zákona rozumí veškerá stavební díla, která vznikají stavební nebo montážní technologií, bez zřetele na jejich stavebně technické provedení, použité stavební výrobky, materiály a konstrukce, na účel využití a dobu trvání. Na rozdíl od předchozí úpravy si však již dovoluji tvrdit, že toto vymezení lze považovat za definici pojmu stavba, neboť je zde obsažen nutný způsob vzniku stavebního díla ( konkrétně použití stavebních a montážních technologie), čímž jsou z kategorie staveb podle stavebního zákona vyloučeny výrobky pouze plnící funkci stavby. 11 Stále se však jedná o účelové vymezení tohoto pojmu (lze dovodit z dikce stavbou se rozumí ) a nelze tedy dané vymezení považovat za univerzální nebo aktivní definici. 12 Zákon dále také neobsahuje definici pojmu stavební dílo. Z těchto důvodů lze i do budoucna předpokládat, že v případě vzniku pochybností v souvislosti s probíhajícím správním řízením nebo postupem podle stavebního zákona, zda určitý konkrétní objekt, věc 8 Konkrétně se jedná o zákon č. 87/1958 Sb., o stavebním řádu, a jeho prováděcí vyhlášku č. 144/1958 Ú.l., která pouze vymezuje, na jaké druhy staveb se vztahuje. 9 zákon č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu, ve znění zákona 83/1998 Sb. 10 Doležal,J., Mareček, J., Vobořil, O.: Stavební zákon v teorii a praxi, Linde, Praha 2005, 11.vydání, str viz ustanovení 108 zákona č.183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu v platném znění. 12 Doležal,J. a kol.: Nový stavební zákon v teorii a praxi s předpisy a poznámkami. Linde, Praha, Str.43 13

13 nebo zařízení je stavbou, bude i nadále dán prostor pro správní uvážení příslušného správního orgánu. Rozhodující tedy bude v těchto případech stanovisko stavebního úřadu, který rozhoduje ve věci samé nebo je příslušný k přijetí ohlášení jednoduché stavby. Stavební úřad při posouzení nebere v úvahu, zda je stavební dílo spojeno se zemí pevným základem; to je záležitost občanskoprávních předpisů 13, kdy toto hledisko navíc pouze určuje, zda se z tohoto hlediska jedná o věc movitou či nemovitou, nikoliv zda se jedná o stavbu. Na druhou stranu si stavební úřad nemůže počínat úplně libovolně, ale je povinen respektovat a rozhodovat v souladu s existující soudní judikaturou a pravidly, vymezenými obecně uznávanou naukou. Nový stavební zákon v definičním paragrafu ( 2) rozlišuje pouze stavby dočasné a stavby pro reklamu. Za stavby dočasné považuje stavby, u nichž stavební úřad předem vymezí dobu jejího trvání. Bude se tak dít pravděpodobně v rámci písemného souhlasu, který stavební úřad uděluje stavebníkovi po ohlášení zamýšlené stavby, terénní úpravy nebo zařízení, nebo v rámci stavebního povolení. Otázkou ovšem je, kde bude dočasnost stavby vymezena u staveb, které nejsou ani ohlašovány ani pro ně není vydáváno územní rozhodnutí či územní souhlas. Zákon již nespecifikuje, jak časově má být doba trvání vymezena, zda od určitého data nebo po určitou dobu. Lze předpokládat, že označení stavby jako dočasné by mělo obsahovat již ohlášení stavby nebo žádost o vydání stavebního povolení. Opakem staveb dočasných jsou stavby trvalé, u nichž není doba trvání vymezena. Stavby pro reklamu jsou vymezeny jako stavby, které slouží reklamním účelům. Za stavbu pro reklamu se považuje také zařízení o celkové ploše větší než 8 m2. Pokud bude jeho plocha menší, bude se jednat o zařízení dle ustanovení 3 odst.2 nového stavebního zákona. Nový stavební zákon narozdíl od předchozí úpravy již neobsahuje vymezení drobných staveb ani staveb jednoduchých 14. Drobné stavby byly realizovány pouze na základě ohlášení stavebnímu úřadu a zároveň ke svému užívání již nevyžadovaly kolaudační rozhodnutí. Nový stavební řád podstatně rozšířil okruh staveb, které nepodléhají stavebnímu řízení, tak, že do něj spadají nejenom stavby drobné, ale i řada jiných staveb podléhající dříve stavebnímu povolení. Dále tím,že zrušil institut kolaudačního rozhodování, zároveň pominul důvod pro dělení staveb z hlediska, zda jejich užívání musí být schváleno správním řízením či nikoliv. Současný režim kolaudačního souhlasu se dá označit spíše za výjimečný režim, kterému podléhají jen určité specifické druhy staveb, přičemž zahájení užívání většiny staveb(včetně 13 konkrétně 119 odst.2 Občanského zákoníku v platném znění. 14 Zákon se však o jednoduchých stavbách zmiňuje. Jak bude později zmíněno obsah tohoto pojmu však naní totožný a účel jeho použití ve stávající právní úpravě je odlišný než tomu bylo v zákoně č.50/1976 Sb. 14

14 staveb drobných) bude pouze oznamováno stavebnímu úřadu (tzn. spadá režimu jednoduššího a méně formálního). Což je rozdíl od předchozí úpravy, kdy většina staveb náležela do režimu přísnějšího. Za stavbu v širším smyslu považuje nový stavební zákon dle ustanovení jeho 2 odst.4 také části stavby (jako např. byt, prostor, podlaží nebo místnost) a také změny dokončených staveb. V obou případech je však opět ponechán prostor pro uvážení stavebního úřadu, zda bude podle okolností konkrétního případu část stavby nebo její změnu považovat za stavební dílo. Co se rozumí pod pojmem změny dokončených staveb, je vymezeno v 2 odst. 5 nového stavebního zákona. Výslovně se jedná o nástavbu, kterou se stavba zvyšuje, dále o přístavbu, kterou se stavba půdorysně rozšiřuje a která je vzájemně provozně spjata s dosavadní stavbou, a konečně o stavební úpravu, při které je zachováno vnější půdorysné a výškové ohraničení stavby. Praxe za stavební úpravy pravidelně považuje přestavbu, rekonstrukci, vestavbu, adaptaci, modernizaci nebo generální opravu stavby. Přímo do textu zákona ( 2 odst.5 písmeno c věta za středníkem) pak byl včleněn ještě jeden typ stavební úpravy, a to zateplení pláště stavby, z důvodu odstranění častých pochybností o charakteru obkládání fasád různými izolačními materiály. Závěrem této subkapitoly zbývá pouze dodat, že i nadále je stavba stavebními předpisy pojímána dynamicky, tj. jako činnost, popř. soubor činností směřující k vytvoření stavebního díla. Z jazykového hlediska lze pojem stavba jako stavební činnost pojmout spíše jako pojem výstavba. Mimo to je za stavbu považováno také každé již vytvořené stavební dílo splňující náležitosti 2 odst.3 nového stavebního zákona, které je výsledkem stavební činnosti Pojem stavba z pohledu občanského práva Pojetí definice stavby se ve veřejném právu liší od pojetí v právu soukromém, resp. definice stavby je jinak pojímána ve stavebním právu a jinak v právu občanském. Až do 90. let 20.století byly stavby v právní praxi posuzovány výhradně podle předpisů stavebního práva. Odlišný přístup byl poprvé zaznamenán v rozsudku Vrchního soudu v Praze, sp. zn. 3 C do 375/93 ze dne , který dospěl k závěru, že v občanskoprávní oblasti nelze používat bez dalšího výklad pojmů správního práva prováděný ve vztahu k veřejnoprávním normám. 15 Konkrétně se tomto rozsudku uvádí, že v občanskoprávní oblasti je zapotřebí 15 Stehlíková, J.: Pojem a klasifikace staveb, in Právní rádce č. 4/2002, str.5 15

15 pojem stavba vykládat staticky, tedy jako jedinečný výsledek určité stavební činnosti. Přitom však se nemusí nutně jednat o stavbu dokončenou. Rozhodující je, zda je možné danou stavbu považovat již za věc, způsobilou být předmětem občanskoprávních vztahů. V některých případech totiž určité stavby, k jejichž provedení je třeba stavebního povolení, resp. ohlášení stavebnímu úřadu, netvoří věci v občanskoprávním smyslu. Se zřetelem na soudní judikaturu se bude jednat zejména o meliorační zařízení umístěná pod povrchem pozemku 16, lom 17, rybník 18 nebo určité venkovní úpravy, kdy tato zařízení nelze podle občanskoprávních předpisů považovat za samostatnou věc, nýbrž za součást pozemku, na němž byly zbudovány. Na druhou stranu pro rozhodování dle občanského práva je zcela nepodstatné, zda stavebník dané stavby jedná na základě a v souladu s vydaným stavebním povolením, tj. zda se jedná o stavbu povolenou 19 Obdobně Nejvyšší soud České republiky uvedl ve svém rozsudku sp. zn. 3 C don 1305/96 ze dne , že pojem stavba nelze v občanskoprávním pojetí interpretovat pouze podle příslušných ustanovení stavebních předpisů. V tomto rozsudku je opětovně upozorněno, že stavbu je nutno v občanskoprávním pojetí chápat jako věc, jako způsobilý předmět právního vztahu, tedy pouze jako výsledek stavební činnosti, a nikoli v dynamickém pojetí také jako činnost nebo soubor činností vedoucí k vytvoření určitého stavebního díla. A konečně rozsudek Nejvyššího soudu České republiku sp.zn. 33 Cdo 111/98 ze dne obecně vymezil pojetí stavby, jak má být užíváno v občanskoprávním pojetí, když navázal na předchozí citovaná rozhodnutí a uvedl, že z hlediska občanského práva je nutno stavbou rozumět výsledek stavební činnosti, tak jak ji chápe stavební zákon a jeho provádějící předpisy 20, pokud výsledkem této činnosti je věc v právním smyslu, tedy způsobilý předmět občanskoprávních vztahů včetně práva vlastnického ( nikoli tedy součást jiné věci). Stavba jako věc v právním smyslu může být, a to v souladu s ustanovením 119 odst.2 ObčZ věcí nemovitou, ale také věcí movitou 21 Závěrem je nutno podotknout, že pojem stavba ve smyslu občanskoprávním je velmi úzce spjat se institutem součástí věci. Pokud je stavba samostatnou věcí, tedy stavbou podle občanského práva, není součástí pozemku; jejím vlastníkem se může stát tedy zcela odlišný subjekt od vlastníka pozemku, na němž stavba stojí. Naopak stavba ve smyslu stavebního 16 Nález Ústavního soudu ze dne , sp. zn. Pl. ÚS 16/93, publikovaném pod č. 131/1994 Sb. 17 Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , sp. zn. 3 Cdon 265/96 18 Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 5. února 2004, sp. zn. 22 Cdo 1097/ Vrchní soud v Praze: Možnost vydání pozemku podle zákona č. 403/1990 Sb. v případě zahájení stavby na tomto pozemku, in Právní rozhledy č. 3/1994, str Tím jsou zde míněny zákon č. 50/1976 Sb. o územním plánování a stavebním řádu, a zejména vyhláška č. 85/1976 Sb. o podrobnější úpravě územního řízení a stavebního řádu. 21 Vymezení pojmu stavba z hlediska občanskoprávního, in Soudní rozhledy č.12/1998, str

16 práva, která nenaplňuje znaky samostatného předmětu právních vztahů, je součástí pozemku nebo jiné stavby a vlastnictví k ní nabývá přírůstkem vlastník tohoto pozemku nebo jiné stavby nikoli stavebník. V některých hraničních případech (např. jako již výše popsané stavby lomu, melioračního zařízení pod zemským povrchem, ale také stavby pozemních komunikací nebo parkoviště) je velni obtížné stanovit, zda se již jedná o samostatnou věc, nebo ještě o součást pozemku. Podle rozsudku Nejvyššího soudu České republiky ze dne 26. srpna 2003, sp. zn. 22 Cdo 1221/2002 je v těchto případech nezbytné posoudit hlediska, zda je účelné, aby stavba byla samostatným předmětem právních vztahů (např. pro účely koupě, prodeje nebo nájmu), dále jak byla stavba technicky provedena a také zda je možné určit, kde končí pozemek a kde začíná daná stavba Ostatní pojmy užívané stavebním zákonem S kolaudací a zahájením staveb souvisí i další pojmy, které si zasluhují podrobnější vymezení, neboť dále v textu budou běžně zmiňovány a nebylo by vhodné je při každé této zmínce znovu objasňovat. Postupně tak budou vysvětleny následující pojmy: terénní úpravy, zařízení (obojí jako možné objekty kolaudace), staveniště jako místo realizace stavby nebo zařízení, veřejná infrastruktura jako nový pojem definovaný v novém stavebním zákoně, územní rozhodnutí o umístění stavby, územní souhlas, ohlašování staveb, terénních úprav, zařízení a udržovacích prací a stavební povolení (spolu s třemi předchozími pojmy) jako nutný předpoklad zákonné realizace stavby Terénní úpravy Terénní úpravou zákon 22 rozumí (obdobně jako předcházející právní úprava) pouze takové zemní práce a změny terénu, o nichž se předpokládá, že způsobí podstatnou změnu prostředí nebo odtokových poměrů. V praxi půjde ve většině případů o rozsáhlé úpravy co do velikosti upravované plochy pozemku, množství odebíraní nebo navážené zeminy nebo o změny konfigurace terénu 23. V závěru textu ustanovení zákonodárce uvádí příkladný výčet 22 viz ustanovení 3 odst.1 zákona č.183/2006 Sb. v platném znění. 23 Doležal, J., Mareček, J., Sedláčková,V., Sklenář,T., Tunka, M., Vobrátilová, Z.: Nový stavební zákon v teorii 17

17 prací a úprav, které lze považovat za terénní úpravy. Bude se jednat zejména o zřizování skladovacích a odstavných ploch, o násypy, zavážky, úpravy pozemků pro zřízení hřišť a sportovišť nebo o těžební práce na povrchu. Do terénních úprav však bude pravděpodobně možné zařadit také některé skládky, pískovny, štěrkovny nebo lomy, a to za předpokladu, že nejsou považovány za stavbu podle zvláštních právních předpisů 24. V případě pochybností, zda se jedná o terénní úpravu či nikoli, rozhoduje příslušný stavební úřad. Za terénní úpravy však v žádném případě není možné považovat hornickou činnost či činnost prováděnou hornickým způsobem Zařízení Pojem zařízení je v novém stavebním zákoně definován s ohledem na dosavadní právní úpravu zcela nově. Ač by se tak mohlo zdát na první pohled, zákonodárce pod pojem zařízení nerozumí pouze zařízení plnící reklamní a informační funkci, ale jakoukoliv konstrukci nebo zařízení (tabule, panel nebo desku) bez ohledu na účel, kterému slouží. Zároveň však zákon stanovuje podmínku, že daná konstrukce či zařízení nesmí naplňovat znaky stavby, tak jak jsou uvedeny v ustanovení 2 odst.3 nového stavebního zákona. V případě pochybností, zda se jedná ještě o zařízení nebo již o stavbu, rozhodne příslušný stavební úřad. V zájmu právní jistoty stavebníků sám zákon stanoví, že zařízení o celkové ploše větší než 8m 2 se považuje za stavbu pro reklamu Staveniště Původně byl pojem staveniště definován v ustanovení 6 vyhlášky č.85/1976 Sb., o podrobnější úpravě územního řízení a stavebním řádu, které staveniště vymezovalo jako místo určené k uskutečnění stavby nebo udržovacích prací. Při tom bylo stanoveno, že zahrnuje stavební pozemek a popř. také jiné pozemky nebo jejich části. zmíněná vyhláška však byla v roce 1998 zrušena a do vydání nového stavebního zákona tak pojem staveniště nebyl v platné právní úpravě vymezen. Pouze v ustanovení 14 vyhlášky č. 137/1998 Sb., o obecných technických požadavcích na výstavbu, byl obsažen požadavek na jeho zřízení, uspořádání, vybavení a bezpečnost. Zákonodárce se v novém stavebním zákonu při vymezení pojmu staveniště pokouší vyjít vstříc požadavkům stavební praxe a definuje pojem staveniště poměrně široce s řadou a praxi s předpisy a poznámkami. Praha: Linde, 2006, s např. zákon č.185/2001 Sb., o odpadech 25 viz ustanovení 3 odst.2 předposlední věta zákona č. 183/2006 Sb. v platném znění 18

18 alternativ. staveništěm tak nový stavební zákon rozumí místo, na kterém se provádí stavba nebo udržovací práce, které zahrnuje stavební pozemek, popřípadě zastavěný stavební pozemek nebo jeho část anebo část stavby, popřípadě, v rozsahu vymezeném stavebním úřadem, též jiný pozemek nebo jeho část anebo část jiné stavby Veřejná infrastruktura Pojem veřejná infrastruktura byl do veřejného stavebního práva zaveden úplně poprvé. Jeho definice se nachází v ustanovení 2 odst.1 písmena k), které v rámci veřejné infrastruktury rozlišuje jednak technickou infrastrukturu, dále dopravní infrastrukturu, občanské vybavení a veřejná prostranství. Pod technickou infrastrukturou zákon rozumí vedení a stavby a s nimi provozně související zařízení technického vybavení, např. vodovody, vodojemy, kanalizace, čistírny odpadních vod, stavby a zařízení pro nakládání s odpady, trafostanice, energetické vedení, komunikační vedení veřejné komunikační sítě a elektronické komunikační zařízení veřejné komunikační sítě nebo produktovody. Ke specifikaci pojmu dopravní infrastruktura zákonodárce doplnil demonstrativní výčet příkladů, když uvádí, že dopravní infrastrukturou jsou např. stavby pozemních komunikací, drah, vodních cest, letišť a s nimi souvisejících zařízení. V definici občanského vybavení jsou uvedeny pouze vybrané druhy určené k poskytování služeb, za než odpovídá veřejná správa, a je tedy jejím úkolem vytvářet v území podmínky pro jejich umístění. Nezahrnuje tedy druhy občanského vybavení, které jsou zřizovány a užívány na základě tržních vztahů 27. Mezi druhy občanského vybavení chráněné stavebním právem patří např. stavby, zařízení a pozemky sloužící pro vzdělávání a výchovu, sociální služby a péči o rodiny, zdravotní služby, kulturu, veřejnou správu nebo pro ochranu obyvatelstva 28. Veřejná prostranství zřizována nebo užívána ve veřejném zájmu jsou definována v ustanovení 24 zákona o obcích 29 jako náměstí, ulice, tržiště, chodníky, veřejná zeleň, parky a další prostory přístupné každému bez omezení. Jedná se tedy o prostory sloužící obecnému užívání, přičemž je zcela nerozhodné, kdo je jejich vlastníkem (zda je to sama obec či jiná právnická nebo fyzická osoba). 26 viz ustanovení 3 odst.3 zákona č. 183/2006 Sb. v platném znění 27 Doležal, J., Mareček, J., Sedláčková,V., Sklenář,T., Tunka, M., Vobrátilová, Z.: Nový stavební zákon v teorii a praxi s předpisy a poznámkami. Praha: Linde, 2006, s viz ustanovení 2 odst.1 písmeno k) zákona č. 183/2006 Sb. v platném znění 29 zákon č.128/2000 Sb., o obcích, ve znění pozdějších předpisů. 19

19 Územní rozhodnutí o umístění stavby Jedná se o jeden z nástrojů územního plánování, který je zároveň individuálním správním aktem týkajícím se konkrétního stavebního záměru (stavby nebo zařízení) konkrétního stavebníka. Jak praví zákon, územní rozhodnutí o umístění stavby vymezuje stavební pozemek, umisťuje navrhovanou stavbu, stanoví její druh a účel, podmínky pro její umístění, pro zpracování projektové dokumentace pro vydání stavebního povolení, pro ohlášení stavby a pro napojení na veřejnou dopravní a technickou infrastrukturu 30. Umístění stavby nebo zařízení musí být v souladu s vydanou územní plánovací dokumentací, tj. stavby mohou být umisťovány zásadně v zastavěném území obce. Dále se posuzuje její vliv na okolní životní prostředí. Stavební úřad také prověřuje, zda umístění stavby neodporuje obecným požadavkům na výstavbu a ustanovením stavebního zákona. Územní rozhodnutí o umístění stavby je typem správního rozhodnutí, jež se vydává na žádost žadatele. Žadatelem je nejčastěji stavebník nebo vlastník pozemku, popř. stavby, na kterých mají být stavba nebo zařízení realizovány. Územní rozhodnutí vydává příslušný stavební úřad v rámci územního řízení, které je zvláštním typem řízení správního. Nový stavební zákon upravuje územní řízení téměř komplexně, proto se tu v souladu s ustanovením 192 nového stavebního zákona použijí ustanovení správního řádu pouze na postupy, které v právní úpravě územního řízení nejsou upraveny (např. přezkum rozhodnutí nebo zastupování ). Nový stavební zákon také stanoví, které stavby územní rozhodnutí o umístění stavby nevyžadují 31. Obvykle se v těchto případech jedná o stavebně a technicky nejjednodušší stavby (např. stožáry, bleskosvody, dočasné přenosné stavby nebo informativní značky na komunikacích), které pro svoji realizaci nepotřebují ani ohlášení stavebnímu úřadu 32. Jejich vlastníci, resp. stavitelé pak nemají povinnost oznamovat stavebnímu úřadu zahájení jejich užívání Územní souhlas Většina staveb, zařízení a jejich změn vyžaduje jako jeden ze základních předpokladů územní rozhodnutí o jejich umístění v terénu. Nový stavební zákon však ve svém 96 zavádí nový institut územního plánování, který v přesně stanovených případech může nahradit 30 viz ustanovení 79 odst.1 zákona č. 183/2006 Sb. v platném znění 31 viz ustanovení 79 odst. 3 zákona č. 183/2006 Sb. v platném znění 32 Nejedná se však o všechny stavby, které obsahuje ustanovení 103 odst.1 nového stavebního zákona. 20

20 územní rozhodnutí. Jeho zavedení si vyžádalo výrazné uvolnění kontroly výstavby 33, reprezentované především zavedením kategorie staveb, které ke své realizaci nevyžadují ani ohlášení stavebnímu úřadu ani stavební povolení. Územní souhlas není (narozdíl od příslušného územního rozhodnutí) vydáván v územní řízení. Při jeho vydávání se tedy bude postupovat podle části čtvrté správního řádu (postup dle této části správního řádu bude podrobněji popsán v kapitole o vydávání kolaudačního souhlasu). V této souvislosti lze stručně uvést 34, že územní souhlas lze vydat pro skupiny staveb a terénní úpravy, které jsou vymezeny v ustanovení 103 nového stavebního zákona a které nejsou zároveň zákonem osvobozeny od vydání územního rozhodnutí. Patří sem však také i ohlašované stavby a jejich změny. Územní souhlas však není možné vydat, pokud je nutné uvažovaný záměr nechat posoudit z hlediska jeho vlivu na životní prostředí Ohlašování staveb, terénních úprav, zařízení a udržovacích prací Dle důvodové zprávy by měl nový stavební zákon výrazně přispět ke zjednodušení a zrychlení povolování staveb a to především prostřednictvím osvobození povolovacího řízení od některých zbytečných administrativních úkonů a snížením jejich formálnosti. Konkrétně to znamená, že se řada staveb přesunula z režimu povolování formou správního rozhodnutí do procesu ohlašování. Procesu ohlašování podléhají především stavby jednoduché (jejich definici však nový stavební zákon neobsahuje, narozdíl od zákona předcházejícího, přičemž obě právní úpravy se v obsahu pojmu liší). Zákon č. 50/1976 Sb. také obsahoval režim ohlašování staveb; ten však byl vymezen pouze pro stavby drobné, pro stavební úpravy, jimiž se nemění vzhled stavby a způsob jejího užívání a nezasahuje se do nosných konstrukcí, a pro práce udržovací. Většina jednoduchých staveb, tak jak je chápe zákon č. 183/2006 Sb., mj. rodinné domy bez ohledu na zastavěnou plochu, vyžadovala pro svoji realizaci stavební povolení. Je ovšem pravdou, že stavební úřad měl i před možnost dle svého uvážení sloučit územní řízení s řízením stavebním, což se v případě jednoduchých staveb skutečně také dělo. Jak již bylo výše uvedeno, pro ohlašované stavby postačuje územní souhlas (pokud jsou splněny všechny podmínky pro jeho vydání), v některých případech není územní souhlas ani potřeba 35. Realizaci stavby ohlašuje stavebník. Ohlášení musí být podáno společně se 33 Doležal, J., Mareček, J., Sedláčková,V., Sklenář,T., Tunka, M., Vobrátilová, Z.: Nový stavební zákon v teorii a praxi s předpisy a poznámkami. Praha: Linde, 2006,s Podrobněji se stavbami, které lze realizovat na základě územního souhlasu zabývá kapitola o kategorizaci staveb z hlediska předpokladů pro zahájení jejich užívání. 35 Bližší podmínky obsahuje ustanovení 104 odst. 1 zákona č. 183/2006 Sb. 21

21 stanovenými přílohami a musí splňovat zákonem předepsané náležitosti; jinak není považováno za ohlášení a stavební úřad nemá povinnost vyzvat stavebníka k doplnění chybějících údajů. Na druhou stranu je společně se zasláním usnesení o odložení ohlášení povinen poučit stavebníka, jaký je správný postup při ohlašování staveb (tedy mj. jaké všechny náležitosti má ohlášení obsahovat). Stavebník musí však s realizací stavby vyčkat až do doručení písemného souhlasu stavebního úřadu, že se zřízením dané stavby souhlasí. Pokud se stavební úřad k danému ohlášení stavby nebo terénních prací a zařízení ve lhůtě čtyřiceti dnů ode dne ohlášení nevyjádří, platí právní fikce, že se stavbou souhlasí. Hovoří se pak o tzv. souhlasu mlčky. Obdobné ustanovení obsahovala také předcházejí právní úprava (ovšem s kratší lhůtou třiceti dnů) 36. Novinkou je však možnost stavebního úřadu v zákonem stanovených případech rozhodnutím, které je považováno za první úkon v řízení, provedení stavby zakázat. Stavby, terénní úpravy, zařízení a udržovací práce, které podléhají režimu ohlašování, lze poté užívat na základě pouhého oznámení příslušnému stavebnímu úřadu o zahájení jejich užívání Stavební povolení Stavební povolení je správní rozhodnutí, jehož právní mocí vzniká stavebníkovi právo zahájit a provést stavbu, přičemž je povinen dodržet podmínky v povolení obsažené. Jedná se o podmínky nejen pro vlastní provedení stavby, ale také pro užívání stavby, a to s ohledem na ochranu veřejných zájmů, ochranu sousedních staveb a pozemků, na obecné požadavky na výstavbu a na dodržení technických norem. Stavební povolení se vydává na žádost stavebníka ve stavebním řízení, které je speciálním správním řízením. Z uvedeného vyplývá, že úprava stavebního řízení obsažená v předpisech veřejného stavebního práva je lex specialis k obdobné úpravě ve správnímu řádu. Ustanovení správního řádu se (obdobně jako v případě územního řízení) uplatní jedině, pokud není daný institut nebo postup upraven ve stavebním zákonu. Příslušný stavební úřad jako orgán, který stavební povolení vydává, je povinen žádost a k ní připojené podklady (zejména projektovou dokumentaci) náležitě přezkoumat a ověřit účinky zamýšlené stavby na její okolí 37. Ve stavebním řízení se již tradičně uplatňuje zásada koncentrace řízení. Nově nový stavební zákon zavádí možnost, aby stavební úřad u staveb, které obsahují vymezené technologické zařízení, ve stavebním povolení výslovně uvedl, že podmínkou jejich užívání bude provedení zkušebního provozu. Tyto stavby pak bude možné užívat pouze na základě kolaudačního souhlasu. Stavebnímu úřadu je také nově umožněno 36 viz ustanovení 57 odst. 2 zákona č. 50/1976 Sb. ve znění pozdějších předpisů 37 blíže viz ustanovení 111 odst.1 a 2 zákona č.183/2006 Sb. 22

22 namísto vydání stavebního povolení uzavřít se stavebníkem veřejnoprávní smlouvu o provedení stavby nebo terénních úprav. Většina staveb, které ke své realizaci vyžadují stavební povolení, bude moci být užívána po včasném oznámení stavebníka stavebnímu úřadu o úmyslu zahájit užívání stavby. Pro užívání určitých skupin staveb (viz kapitola o kategorizaci staveb z hlediska požadavků na zahájení jejich užívání) je zákonem předepsán kolaudační souhlas. Mimo to může sám stavební úřad v rámci svého uvážení přímo ve stavebním povolení stanovit, že stavbu bude možné užívat jen na základě kolaudačního souhlasu. Závěrem této kapitoly bych chtěla jen podotknout, že výčet pojmů souvisejících s kolaudací nebo zahájením užívání staveb, které jsou vybrány do této kapitoly, není samozřejmě zcela vyčerpán. Ale vzhledem k rozsahu a zaměření této práce jsem vybrala dle mého názoru ty výše uvedené, vysvětlení jejichž podstaty jsem považovala za nedůležitější. 23