Street dance jako prostředek rozvoje osobnosti člověka

Transkript

1 MASARYKOVA UNIVERZITA PEDAGOGICKÁ FAKULTA Katedra sociální pedagogiky Street dance jako prostředek rozvoje osobnosti člověka Bakalářská práce Brno 2013 Vedoucí práce: doc. PhDr. Tomáš Čech, Ph.D. Autor práce: Tereza Pálešová

2 Bibliografický záznam PÁLEŠOVÁ, Tereza. Street dance jako prostředek rozvoje osobnosti člověka : bakalářská práce. Brno: Masarykova univerzita, Pedagogická fakulta, Katedra sociální pedagogiky, 2013, 77 s. Vedoucí bakalářské práce doc. PhDr. Tomáš Čech, Ph.D.

3 Anotace Bakalářská práce Street dance jako prostředek rozvoje osobnosti člověka se zabývá street dance jako volnočasovou aktivitou. V teoretické části pojednává o historii hip hopové kultury, ze které street dance vychází a seznamuje se základními tanečními styly, jenž řadíme do street dance. Dále rozebírá oblasti, na které je prostřednictvím street dance působeno, jako jsou výchova ve volném čase, význam pohybu, socializace, zdravý životní styl a prevence rizikového chování. Výzkumná část se zaměřuje na zodpovězení otázek, jakým způsobem ovlivňuje street dance osobnost člověka, jakou roli hraje street dance v životě tanečníka a jakou měrou přispívá street dance ke zdravému životnímu stylu. Používá k tomu polostrukturované rozhovory a otevřené kódování. Klíčová slova Street dance, hip hopová kultura, volný čas, výchova ve volném čase, význam pohybu, socializace, zdravý životní styl, duševní hygiena, prevence rizikového chování 3

4 Annotation Bachelor thesis " Street dance as a means of human personality development" deals with street dance as a leisure activity. The theoretical part discusses the history of hiphop culture that street dance is based and introduces the basic dance styles that belong to street dance. Further it analyzes the areas that are affected through street dance, such as education in their leisure time, the importance of movement, socialization, healthy lifestyle and prevention of risk behavior. The research part focuses on answering questions on how the street dance influences personality, which role has street dance in the life of a dancer and how much street dance contributes to a healthy lifestyle. It uses a semi-structured interviews and open coding. Keywords Street dance, hip hop culture, leisure time, education in the leisure time, the importance of movement, socialization, healthy lifestyle, mental hygiene, prevention of risk behavior 4

5 Prohlášení Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci vypracovala samostatně, s využitím pouze citovaných literárních pramenů, dalších informací a zdrojů v souladu s Disciplinárním řádem pro studenty Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity a se zákonem č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon), ve znění pozdějších předpisů. V Brně dne 10. prosince 2013 Tereza Pálešová 5

6 Poděkování Ráda bych poděkovala svému vedoucímu bakalářské práce doc. PhDr. Tomáši Čechovi, Ph.D. za jeho ochotu, trpělivost, povzbudivý přístup, cenné rady, podnětné názory a zejména pak čas, který mi věnoval. A ještě jedno díky patří všem tanečníkům street dance a zejména pak členům mé domovské taneční skupiny nejen za jejich inspiraci k napsání této bakalářské práce, ale také za zpříjemnění jedné z mých životních etap, věnované tanci. 6

7 Obsah Úvod... 9 TEORETICKÁ ČÁST 1. Tanec Historie tance Hip hopová kultura Vznik a vývoj hip hopu Charakteristika hip hopu Základní pilíře hip hopové kultury Mc-ing (rapping) Dj-ing Graffiti B-boying Street dance Taneční styly street dance Locking Popping Hip hop dance House dance Krump Dancehall Vogue Wacking Street dance jako volnočasová aktivita Volný čas Výchova ve volném čase Street dance jako zdravý životní styl Zdravý životní styl Duševní hygiena člověka Pohyb Význam pohybu

8 3.4 Street dance jako malá sociální skupina a prostředek socializace Socializace Malá sociální skupina Street dance jako prevence rizikového chování Sociálně patologické jevy Prevence rizikového chování VÝZKUMNÁ ČÁST 4. Kvalitativní výzkum Výzkumný cíl Výzkumné otázky Metoda získávání dat Polostrukturovaný rozhovor Výzkumný soubor Výzkumná metoda Otevřené kódování Interpretace analýzy dat Shrnutí výzkumu Závěr Resumé Použité zdroje Seznam příloh Přílohy

9 Úvod Pohyb mě provází v životě od mých 7 let. A konkrétně tanci se věnuji již 15 let. Tedy volba tématu bakalářské práce není asi překvapením. Taneční praxí jsem získala řadu zkušeností a poznatků. Pozice lektorky street dance mi byla také ku prospěchu v mnoha ohledech. Díky ní jsem se naučila trpělivosti, zodpovědnosti, tvořivosti aj. A také mě přiměla k zamyšlení nad otázkou, zda působí i samotný taneční styl street dance na rozvoj osobnosti tanečníka, který se tomuto stylu věnuje. Při zamyšlení jsem dospěla k názoru, že je to aktivita s velkým potenciálem. Jedná se o jeden z druhů moderního tance, který se stává čím dál více oblíbeným u dětí a mládeže, neboť je součástí médií, zejména hudebních TV kanálů, jejichž sledování se stalo nedílnou součástí trávení volného času mládeže. Dá se říci, že televize by v tomto případě mohla fungovat i jako motivace. Jeho potenciál se skrývá také v tom, že je to styl jak pro holky, tak pro kluky. Street dance zastřešuje pod sebou hned několik tanečních stylů. Většina z nich vznikala na ulicích v Americe na základě některých pocitů, které mají vyjadřovat. Z toho důvodu je dobré vědět i původ stylů, které člověk tancuje. Dá se tedy snadno pomocí různých stylů street dance vyjádřit své pocity, nálady a emoce. Nejedná se čistě jen o druh tance. Street dance je svým způsobem i životní styl. Má svoje specifika ve stylu oblékání, v poslechu hudby, v trávení volného času, v názorech a myšlenkách a také v chování. Být součástí komunity street dance tanečníků napomáhá také k pocitu sounáležitosti, k tomu že člověk někam patří, což je u každého dospívajícího důležité. Seskupování se tanečníků street dance do různých skupin, znamená naučit se komunikovat s ostatními, spolupracovat, vytvářet nové a nové kreace, tvořit společná vystoupení. Rozvíjí se tedy nejen sociální dovednosti, ale i kreativita. Tím vším je působeno na osobnosti mladého člověka, přičemž dochází k jeho rozvoji osobnosti a napomáhá také k utváření hodnotového žebříčku jedince. Taneční skupiny jsou navíc vedeny ve většině případů vedoucími s pedagogickým vzděláním nebo alespoň lidmi s bohatou zkušeností s prací s lidmi, takže je dohlíženo na rozvoj dětí či mládeže a může být tak v mnoha případech zamezeno patologickým projevům chování. Mladí lidé tak 9

10 získávají možnost smysluplně a také moderně trávit svůj volný čas ve skupinách a přispívat tak ke svému duševnímu i tělesnému zdraví a to nenásilnou formou. V teoretické části je mým cílem poskytnout ucelený avšak stručný výtah informací o tanečním stylu street dance a také hip hopové kultuře, neboť z hip hopu se právě taneční styl street dance vyvinul. Díky těmto informacím bych chtěla přiblížit taneční a životní styl street dance laické populaci, která v některých případech o tomto stylu nemá zrovna pozitivní smýšlení a v dalších případech o něm neví téměř nic. Bohužel publikací, ze kterých bych mohla čerpat je tu jak šafránu, což mi ztěžuje psaní mé práce. Avšak výhodu shledávám ve své dlouholeté praxi a osobní zkušenosti. Za tu dobu jsem nasbírala cenné informace, o které se mohu právě teď opřít a které mi usnadní práci s těmi alespoň pár zdroji. Jedná se totiž o to, že street dance je celkem mladý taneční styl, ale hlavně se neustále rozvíjí dál a dál a vznikají nové styly, které pod street dance řadíme. A tyto nové informace si předáváme mezi sebou prostřednictvím workshopů a videí na různých internetových portálech. V čemž je možná i kouzlo tohoto stylu, ale zároveň pak chybí teoretický základ pro laiky nebo začátečníky, kteří by se chtěli dozvědět něco víc. Dále bych chtěla rozebrat street dance jako aktivitu ve volném čase, popsat, jakým způsobem působí na tělesnou i duševní stránku osobnosti a jaký má vliv na člověka být součástí skupiny. A jak jsem se již zmínila, street dance je ve své podstatě i životní styl, tedy bych ráda objasnila pojem životní styl, který ovlivňuje tanečníka i co se týče jeho hodnot v životě a hodnotového žebříčku. V neposlední řadě se zmíním i o problematice prevence sociálně patologických jevů, neboť se domnívám, že street dance je z výše uvedených důvodů vhodnou aktivitou pro všechny věkové skupiny dětí a mládeže, které právě patologické jevy ohrožují nejvíce. Výzkumná část se zaměřuje na potvrzení mé domněnky, že street dance rozvíjí osobnost člověka z mnoha jeho stránek, čehož bych chtěla dosáhnout pomocí polostrukturovaných rozhovorů s několika tanečníky street dance, kteří mají bohatou taneční zkušenost. 10

11 TEORETICKÁ ČÁST 1. Tanec Ústředním tématem této práce je pojem street dance, který se řadí mezi druhy tance. Co to však tanec je? Kde se vzal? Jak vznikl? Na tyto a jiné otázky se budu snažit odpovědět v první kapitole. Stručně se seznámíme s historií tance, která nám může pomoci k pochopení, proč je tanec přirozenou součástí každého z nás. 1.1 Historie tance Když se zamyslím nad tím, co to vůbec tanec je a jak bych ho popsala, řekla bych, že tanec je pohybová činnost prováděná do rytmu či hudby. Avšak nejedná se jen o bezduché pohyby. Ty by měly vycházet odněkud zevnitř. První takové pohyby doprovázené rytmem můžeme spatřit již v pravěku. Význam těchto prapůvodních tanců se měnil s dobou, čehož si můžeme povšimnout v následujících odstavcích. Jak správně popisuje Dosedlová, u pravěkého člověka představovalo hlavní denní činnost obstarávání obživy, tedy většinou lov zvěře. Aby se jim lov podařil, pomáhali si často magií, tedy používáním různých předmětů, zaklínadel nebo činností, které měly vést k žádaným výsledkům. (2012, s. 19) Huyghe uvádí, že prapůvodní magie nalézá svůj výraz jednak ve výtvarném umění zaměřeném na zvířecí svět, jednak i v tanci podobného zaměření. O podobě takového magického tance nevíme nic určitého. Víme jen, že se lovec snažil co nejvýstižněji napodobit zvíře, aby ho ovládl a později ulovil. (in Dosedlová, 2012, s. 19) Dokládají o tom zejména dochované malby na stěnách v jeskyních. Lidé v pravěku si obstarávali obživu nejdříve lovem, rybolovem a sběrem, v pozdější době i zemědělstvím a nakonec i chovem dobytka. Podle Blížkovské doprovází tanec vždy základní problém života, tím je na této úrovni obživa. Nutnou a velmi důležitou součástí lovu zvěře jsou tance, které mají magický charakter. Jejich formy se dají rozlišit na: a) tance napodobující zvíře (nejpočetnější a nejprimitivnější) 11

12 b) tance napodobující smrt zvířete c) tance se zbraněmi, které mohou přímo napodobovat boj nebo mohou být jeho neimitativní metaforou. Cíl tanců před lovem může být trojí: a) aby zvíře přišlo b) aby zemřelo c) aby zbraně byly účinné. (1999, s. 7) Podobného charakteru jsou i další druhy tance, jako například totemové tance, které měly za úkol uctívat totem a chránit ho, či tance sluneční, které měli za úkol doplnit energii Slunci a jiné. Až s příchodem zemědělství se význam tance lehce změnil. Lidé si začali všímat změn v přírodě a celkového chodu přírody a opakování některých věcí. Tance byly věnovány především polním pracím, počasí a významným událostem v životě člověka (Blížkovská, 1999, s. 8 9) Plynule jsme se tak přesunuli do starověku, kde výrazným znakem na tvorbu a význam tance měl vznik vesnic, měst a říší jako je Egypt, Mezopotámie a Indská říše. Až doposud měl podle Huygheho tanec za úkol provázet náboženský život v jeho postupných proměnách a být jeho nástrojem a také připomínat události, které poznamenaly život skupiny, později hlavně vládců. K těmto funkcím se přiřadila další, až doposud skrytá jen v náznaku a to uspokojovat rostoucí potřebu přepychu, která si podmaňovala tehdejší vládnoucí třídy a která odpovídala jejich usilování o prestiž. (in Dosedlová, 2012, s. 34) Ve středověku zažívá tanec regresi. Hlavním vliv na to má křesťanství, které považuje tanec za něco hříšného. Avšak ani křesťanství se nepodařilo vypudit lidové tradice. Se středověkem jsou spojovány často kruhové tance s úkroky vpravo a vlevo. Nakonec lidé začali spontánně tancem oslavovat i křesťanské svátky a tančili pro zábavu, kdykoliv se dalo. Tyto tance můžeme označit jako selské. (Blížkovská, 1999, s ) Jebavá se také zmiňuje o cechovních tancích, které se tančily s typickými rekvizitami podle daného řemesla. Později se můžeme setkat také s dvorskými tanci ovlivněnými příchodem romantického rytířského období, tyto tance vycházeli z úcty 12

13 k ženě, typické pro ně byli poklony, úsměvy a jemné pohyby. (in Dosedlová, 2012, s. 57) V období novověku jsou velmi rozšířeny tance klasické, tedy zejména forma baletní, která prochází reformou a je osvobozena od opery, masek, paruk a těžkých kostýmů a nový druh kostýmu přinesl zvláště odlehčení pro balet. Ale tím to vývoj baletu skončil, dále se již nerozvíjel a přílišný konzervatismus baletu měl za následek vznik nové formy moderní výrazový tanec. Jeho autorkou je I. Duncanová a při svém objevování nové formy odložila baletní střevíčky a vrátila se zpátky k přírodě a pravěku a přinesla do tohoto tance volnost a přirozenost. Na soudobých jevištích žijí vedle sebe obě formy uměleckého tance tanec moderní, který hledá stále nové cesty k osvobození duše i těla skrze tělo samotné, a tanec klasický, který během své třistaleté existence nikdy neztratil své obdivovatele. Je to pro to, že diváky vede do poetického světa dokonalé krásy a transcendence. Mimo tance klasické a moderní se setkáváme i se společenskými tanci, které se čím dál více rozšiřovali díky pořádání plesů a bálů. (Blížkovská, 1999, s ) Čímž se dostáváme k 20. století, které bylo bohaté na vznik mnoha tanečních stylů. Tance 20. století vychází z nálady a smýšlení společnosti. To bylo ovlivněno válečným obdobím, které přinášelo napětí mezi lidmi. Ti si chtěli ještě něco užít, zabavit se a tak tančili. Minulé století je typické častým střídáním hudebních a tedy i tanečních stylů, neboť nové druhy tanců se objevovaly na základě vzniku nových hudebních stylů. Na tance měli vliv nejen historické dějinné události, ale také sociální skupiny. S hudbou a tancem se měnil životní styl, spojený s módou, účesy a chováním. (Balaš, 2003, s ) Mezi tím vším se ke konci století zformovala i hip hopová kultura, která, jak uvádí Vaysse, se objevila na základě sociální revolty a setkala se i s odmítnutím konzervativní majority. (in Dosedlová, 2012, s. 72) Hip hop jako hudební, taneční ale i životní styl to neměl v počátcích jednoduché, tato situace přetrvává i dodnes, ale podstatné je, že existuje pořád a že to nebyla jen chvilková záležitost, jako řada jiných hudebních a tanečních stylů minulého století. Už jen pro to si zaslouží, abychom se mu věnovali podrobněji v samostatné kapitole. 13

14 2. Hip hopová kultura Pro pochopení, odkud se k nám street dance vzal, proč má takovou podobu, jakou má, proč se tančí zrovna na takovou hudbu apod. je potřeba se seznámit i s kulturou, ze které se street dance vyvinul. Hip hopová kultura představuje životní styl, který se projevuje také specifickou hudbou a tancem, vlastním slangovým projevem, stylem oblékání a životní filozofií. Pojem Hip hop je složen ze dvou slov, kde HIP znamená módní, současný a HOP je spojován se slovy pohyb a tanec. 2.1 Vznik a vývoj hip hopu Hip hopová kultura se zformovala před více než 40 lety. Na vznik a vývoj měla hlavní vliv afroamerická hudba, přičemž hip hop je považován za jeden z posledních hudebních proudů black music, který se vyvinul teprve na konci šedesátých let. Do povědomí veřejnosti se pak dostal v letech sedmdesátých. V osmdesátých letech je již chápán jako kultura, která zahrnuje veškeré aspekty umění, které vychází z pouličního životního stylu. (Fiedler, 2003, s. 5) Jeho hlavní vývoj se odehrával v klubech, ulicích a volných prostranstvích amerických velkoměst, jako jsou New York a Los Angeles. Na rozšíření hip hopové kultury se podílela zejména černošská ghetta newyorských ulic, kterých je i v dnešní době nemalé množství. Na vznik a vývoj hip hopové kultury se podílel svou měrou i známý zpěvák a tanečník James Brown. Považujeme ho za jednoho z hlavních představitelů funky music, která se objevila v Americe v šedesátých letech. To co se v šedesátých letech nazývalo soul, v sedmdesátých funk a v osmdesátých rap, je opravdu silně ovlivněno právě Brownem a jeho pojetím hudby a tance. Jeho skladby ovlivňují řadu hudebních žánrů a jeho specifický taneční projev, který předvádí v instrumentálních přestávkách svých skladeb, má vliv na vznik některých základních pohybů tanečních stylů Electric Boogie a Breakdancingu. (Fiedler, 2003, s. 6) Hudba Jamese Browna měla také vliv na vznik rapové hudby, která je typická pro hip hopovou kulturu. Rap vznikal na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let 14

15 v klubech newyorského Bronxu. Je typický svým mluveným projevem do instrumentálního podkladu. (Balaš, 2003, s. 51) Na vznik rap music se podílela také Jamajská hudba (reggae). Jamajští DJové přišli s prvkem zvaným toasting. Jedná se o výkřiky jednoduchých sloganů do jamajských rytmů. Což je jeden z hlavních rysů rap music. Rozdíl mezi toastingem a rapem je v hudebním podkladu. Na rozdíl od jamajských rytmů se u rapu jedná o hard funkový podklad. (Fiedler, 2003, s. 5) O charakteristice rapu podám bližší informace v kapitole, týkající se hlavních 4 pilířů hip hopu. Taneční složka hip hopové kultury se vyvíjela na základě hudby. Důvod je samozřejmý, tanec bez hudby je jako život bez vody, není to možné. Vznik rapu měl za následek úbytek melodie a v hudbě začal převládat rytmus, což se dotklo také tanečního projevu. Avšak ten si s tím poradil a na úkor nových hudebních žánrů vznikají i nové taneční styly. Některé názvy se shodují s názvy hudebními, setkáme se však i s novými jako je právě hip hop nebo electric boogie. (Balaš, 2003, s. 53) Hip hopová kultura se utvářela postupně. Na základě nových hudebních žánrů se formovali i nové taneční styly. K hip hopu se hlásili zejména mladí lidé z chudinských čtvrtí, kteří se tak pokoušeli reagovat na sociální problémy. Viděli tak šanci poukázat na problémy prostředí, ve kterém žijí. Mnozí hledali v hip hopu také legální možnosti ukázat ostatním, že jsou lepší. S tím souviselo i vytvoření vlastního stylu oblékání a doplňků. Někteří tak začali žít hip hopem. Jak takový životní styl vypadá, se dozvíme podrobněji z dalších kapitol. 2.2 Charakteristika hip hopu V předešlých odstavcích jsem se věnovala stručně hudebnímu žánru, lehce jsem naťukla i taneční styl, ale ještě jsem nepopsala další specifický znak kultury zvané hip hop a to je styl oblékání. Velice výstižně o tom píše Fiedler: Kluci z předměstí amerických velkoměst, kteří hip hopem žili, se oblékali doslova tak, aby si ve stejném oblečení v jednom dni mohli zajamovat, utéct policajtovi, zahrát street ball a večer v klubu si zatancovat. Nosili tedy volné mikiny s kapucemi, širší kalhoty a tenisky. 15

16 O menší změnu se pak postarali tanečníci stylu b-boying neboli break dance. Ti zavedli joggingové soupravy tmavých barev a měli k tomu i své důvody. Ty nebyly ani tak módní, ale především praktické. V těchto soupravách si udržovali prohřáté svaly, ale také v nich byl lépe vidět pohyb. Některé materiály jim tento pohyb usnadňovaly. Typická byla i kapuce, která měla ochranný charakter při točení na hlavě nebo na zádech. Nebylo výjimkou nechat si říkat přezdívkou a tuto přezdívku mít vyšitou na oblečení nebo je nosit na zlatých přívěšcích a prstenech. Jako správní tanečníci nezapomínali také na správnou obuv, kterou tvořila sportovní, lehká obuv s neklouzavou podrážkou. Potrpěli si také na značkovou obuv. Nezřídka se objevovali u b-boyů chrániče kolen, loktů, vycpávky, speciální čepice a spreje pro lepší rotaci a menší tření. (Fiedler, 2003, s ) 2.3 Základní pilíře hip hopové kultury Jak jsem se už několikrát zmínila, hip hop je považován za plnohodnotnou kulturu, neboť má svou vlastní hudbu, styl oblékání, umění, jazyk i myšlení. Je postaven na 4 základních pilířích: mc-ing (rapping), dj-ing, graffiti (writing, aerosol art), b-boying (breaking), kde mc-ing a dj-ing zastupují hudební složku, graffiti a b-boying zase tu uměleckou a to výtvarnou a taneční složku hip hopové kultury. (Fiedler, 2003, s. 11) Tyto 4 pilíře představují základ hip hopu a proto si zaslouží alespoň stručnou charakteristiku v malých podkapitolách. Ještě před tím se však krátce seznámíme s poměrně mladou disciplínou, která jen dokazuje to, že hip hop je nestagnující styl a neustále se vyvíjí. Literatura však na takový rychlý vývoj nestíhá reagovat a proto se k informacím o nových stylech, ať už hudebních, tanečních, výtvarných či módních dostávám prostřednictvím internetu a osobních zkušeností. 16

17 Často můžeme slýchávat i o pátém pilíři, za který bývá považován beatboxing. Jedná se o to, že beatboxer vytváří zvuk jen za pomoci úst a těmito zvuky imituje rytmus a některé hudební nástroje nejčastěji bicí. Lze také vytvářet zvuky typu basy, melodie, scratche a další. Některé hiphopové skladby počítají s hudební pomlkou, ve které se autor skladby předvádí v beatboxu. (Beatbox, 2013) Nejlépe je hodnoceno od profesionálů i diváků vytváření více zvuků zaráz, např. melodie a k tomu ještě rytmus v podobě beatu, basů aj. Pokud je beatbox prováděn do mikrofonu, iluze zvuků je opravdu věrohodná. Dokonce i v tomto umění se pořádají různé soutěže Mc-ing (rapping) Základem mc-ingu je rap, což je, dá se říct, lidové umění. Jedná se o rytmickou, skandovanou recitaci do funkového základu často i plnou epikou nabitým příběhem. (Fiedler, 2003, s. 11) Tyto příběhy čerpají z vlastních zkušeností, sociálních problémů a životního stylu v černošských ghettech na předměstích. Cílem je získat si co největší respekt. Mladí New Yorčani tak dostávají prostřednictvím rapu jedinečnou příležitost, jak na sebe upozornit. Mají možnost vyjádřit svoje názory, protesty, pocity, prostředí, ve kterém žijí. Vytvořila se tak forma umění, která byla vhodná pro každého a velmi brzy se stala populární. Zrodili se tak první MCs. (MC je zkratka pro Master of Ceremonies, což bylo označení osoby, která manipuluje s mikrofonem. Někdy se MC definuje také jako Microphone Controller nebo Mic Checka). (Fiedler, 2003, s. 14) Mc-ing se šířil nejprve na ulicích Bronxu ve formě soutěží, kdo předvěde lepší a rychlejší skandování. Jako zdroj hudby používali kazetový magnetofon nebo rádio. Důležitým aspektem v 70. letech byl vznik breakbeatu, který měl vliv na hudební i taneční složku hip hopu. Zasloužil se o to Jamajčan Clive Campbell, známý jako Kool Herc. Dosáhl toho tak, že přehrával dvě stejné desky funku na dvou gramofonech. (Fiedler, 2003, s ) 17

18 2.3.2 Dj-ing Jedná se o způsob, jak dosáhnout vytvoření typické hip hopové hudby. K tomu slouží DJovi mixážní pult, složený ze dvou i více gramofonových desek, mixeru a sampleru. V 60. letech začali DJové používat i mluvený projev. Průkopníkem se stal již zmiňovaný jamajský DJ Kool Herc. Mezi základní techniky patří break beat, cutting, backspinning a scratching. Právě poslední zmiňovaný byl použit poprvé DJ Theodorem. Jde o známou techniku, které docílíme, když rychle a prudce otočíme s právě přehrávanou deskou v momentě, kdy se dostane snímající jehla do některých z jejich rýh. (Fiedler, 2003, s. 22) Výše zmíněné techniky Dj-ingu vytvářejí v hudbě zajímavé momenty, které se snaží tanečník i rapper využít ku prospěchu, tomuto momentu se říká vychytávka, kdy tanečník vychytá nějakou zajímavost v hudbě tím správným pohybem. Dokazuje to dokonalé splynutí tanečníka s hudbou a schopnost reagovat na hudební doprovod, což se cení ve všech formách soutěží Graffiti Pojem pochází z italštiny a znamená kresby, škrábanice, nebo zprávy, které jsou malované na zeď. Toto umění se objevuje v 60. letech, má však svůj původ v Egyptě či Pompejích. O vznik tohoto nového pouličního umění se postaral řecký teenager Demetrius, zvaný TAKI 183, který pracoval jako poštovní doručovatel a při těchto pochůzkách zanechával všude taggy (své monogramy). Díky neobvyklosti této přezdívky a článku v New York times se stal TAKI 183 slavný. Zasloužil se tedy o rozšíření taggování. Toto rozšíření však vedlo k tomu, že se chtěl každý co nejvíce odlišit od ostatních a tak začali vznikat originální graffiti a s tím spojené různé techniky neboli styly. Graffiti sloužily k vyznačení teritoria, kde který gang vládne. Důležitý moment pro hip hopovou kulturu je spatřován v článku v The Village Voice, který napsal jeden z newyorských writerů Fred Brathwaite, přezdívaný jako Fab 5 Freddy. V článku se zmiňuje o tom, že writeři musí být chápáni jako antisociální element, prostřednictvím 18

19 graffiti pak vyjadřují svou osobnost a chápání světa, ve kterém žijí. Zejména pak jako první poukázal na to, že graffiti a rap music jsou elementy, které vycházejí z jedné kultury. (Fiedler, 2003, s ) Jak jsem psala, v hip hopové kultuře je typické, aby měl každý svou vlastní přezdívku a měli i názvy pro svůj gang. Poté, co se propojily graffiti s hip hopem, začaly tyto gangy šířit graffiti na veřejných prostranstvích, ulicích, dokonce i na vlacích, autobusech a metrech, což bylo chápáno jako vandalismus a tak mělo toto pouliční umění co dočinění s policií. A to trvá až do současnosti B-boying B-boying neboli break dance řadíme k tanečním stylům, které vznikly v Bronxu v New Yorku. Jeho podoba byla ovlivněna značnou měrou i jinými tanečními styly z dřívější doby. Jako příklad mohu uvést brazilské bojové umění Capoeira, které pochází z řad afrických otroků přivezených do Brazílie. Otroci vytvořili tento styl jako odezvu na životní a sociální poměry. Jedná se o formu zápasu avšak pouze za pomoci vlastního těla beze zbraní. Z tohoto důvodu se některé prvky b-boying převzaté z Capoeiry zdají být agresivní a násilné. (Fiedler, 2003, s. 9, 45) Dalším prvkem, který ovlivnil podobu break dancingu je good foot, označovaný jako Freestyle dance. Je charakteristický různými pády, točením a záklesky a jeho autorem není nikdo jiný než samotný The Godfather of Soul tedy James Brown se svou písní Get on the Good Foot. A nesmíme zapomenout ani na Otce Hip Hopu DJ Kool Herce. Ten je považován za prvního, kdo použil pojem B-boy, když předváděl své umění DJ na přeplněné ulici. Udajně měl zakřičet větu: B-boys go down!, kterou chtěl říct, aby tanečníci ukončili své kreace. Nikdo však netuší, co přesně mělo znamenat označení B-boys. Jedni se přiklánějí k myšlence, že se jedná o Bronx boy nebo Boogie boy, jiní se zas domnívají, že tak označil Break boys, protože tanečníci se snažili předvádět různé pády na zem na údery v break beatu. (Fiedler, 2003, 44 45) Stejně jako u ostatních pilířů hip hopové kultury, tak ani u b-boyingu tomu nebylo jinak a tomuto pouličnímu stylu se věnovali mladí ve většině případu černošští 19

20 členové různých gangů. Své příznivce si b-boying našel zejména u mužské populace, i když jak dříve tak i dnes můžeme vidět i některé dívky předvádět akrobatické kousky. Důvodem většího zastoupení chlapců je nejspíše fyzická náročnost tance. Díky break dance došlo také k úbytku pouličního násilí mezi jednotlivými gangy. Velmi výstižně se o tomto důležitém momentu zmiňuje Balaš: Mladí lidé upouštějí od hrubé síly a své problémy řeší dovedností, chytrostí a pohybovou inteligencí. Své tance nacvičují v zastrčených zákoutích a pak s nimi vystupují na volných prostranstvích v centru města. Tam se jim konečně dostává pozornosti. Při pouličních vystoupeních se většinou střídají různé party, což je pomyslná válka, v níž je hlavní zbraní tanec. (2003, s. 74) Avšak právě díky těmto bojům mezi gangy, i když šlo později o taneční souboje, se stal break dance i celkově hip hopová kultura pro ostatní lidi něčím, co přináší jen násilí, nepokoje, rvačky a problémy. Ještě jsme se však nedostali k tomu, co to vůbec break dance je a jak vypadá. Jedná se o taneční umění, druh tance, který je náročný na fyzickou kondici, flexibilitu, ale také koordinaci a rovnováhu celého těla. Předvádějí se různé akrobatické prvky spojené krokovými variacemi. Mezi nejzákladnější prvky tzv. power moves, které by měl umět každý správný b-boy patří: backspin točení na zádech windmill vrtulník, přetáčení tanečníka z břicha na záda a zpět během rotačního pohybu headspin točení na hlavě handglide točení na ruce airplane točení na kolěně, ruce rozpažené turtle želva, polonatažené tělo podepřené rukou, na které se otáčí flare kola, gymnastický prvek, kdy ruce jsou na podlaze a nohy rotují okolo těla ve vzduchu up-rock krokové variace připomínající spíše bojové umění kung fu footwork pohyb dolních končetin, přičemž tělo podepírají ruce na podlaze, nohy se tak mohou zvednout a udělat často i gymnastické figury toprocking krokové variace, používající se mezi náročnými figurami 20

21 freeze zakončuje power moves, tělo je na rukách a nohy vytvoří originální pózu, ve které se tanečník zastaví. (Fiedler, 2003, s ) V break dance jde především o to, předvést co nejtěžší, nejefektivnější a nejoriginálnější akrobacií doplněnou svým vlastním stylem, ale zároveň jelikož se jedná o taneční styl, je důležité propojení s hudbou. B-boyové se snaží své freeze zastavit v momentě, kdy i hudba tento moment zvýrazní, tedy nějaká pauza, pomlka či beat atp. Základní power moves jsou v dnešní době rozvinuty do složitějších variací. Jde o to, co nejplynuleji spojit několik power moves za sebe a tyto přechody jsou nejtěžší na natrénování. Nad tím, co někteří tanečníci předvádějí, se až tají dech. Gymnastický základ není u většiny z nich výjimkou. Někteří trénují zároveň se sportovními gymnasty v tělocvičnách, které jsou vhodně vybaveny na trénink akrobatických prvků. Tam se nechávají také inspirovat. Avšak b-boyové musí brat v úvahu fakt, že budou prvky, které obkoukají od gymnastů, předvádět na holé zemi. Řekla bych, že nemají daleko od kaskadérských kousků. 21

22 3. Street dance Street dance vychází z hip hopové kultury a jako takový pod sebou zastřešuje mnoho různorodých tanečních stylů. Název street dance je v překladu pouliční tanec, protože se jedná ve většině připadů o styly, které vznikaly na ulicích New York, Los Angeles nebo v undergroundových klubech přímo na parketu. My se seznámíme s těmi nejzákladnějšími, se kterými se můžeme u nás běžně setkat na soutěžích nebo na kurzech a táborech pořádajících tanečními skupinami. Ještě před tím však věnuji odstavec jednomu z typických znaků street dance kultury, který slouží k porovnání tanečních výkonů a to je battle. Pravá forma soutěže se u tanečních stylů street dance nazývá battle. Battle je v překladu bitva nebo souboj. Jedná se tedy o souboj mezi dvěma stranami, které jsou tvořeny jedním, dvěma nebo skupinou tanečníků. V battlu jde převážně o to, aby každý ukázal co nejlepší kousky ze svého repertoáru a přebil tím druhou stranu a dokázal, že je lepší. Hodnotí se především souznění s hudbou, protože nikdo neví, co pustí DJ za hudbu. Pak jde tedy o náhodu, zda tanečník hudbu zná a dokáže ji takříkajíc vychytat nebo se dokáže dokonale přizpůsobit hudbě a respektovat její rytmus. Dále se hodnotí originalita, jedinečnost a osobitost prováděných pohybů. Battle má však svá přísná pravidla, nejde o to zesměšňovat druhou stranu, ale naopak naučit se respektu k druhým a rozvíjet své sebevědomí a ukázat to nejlepší ze sebe bez jakéhokoliv dotyku druhé strany. Dříve hodnotil battle jen dav přihlížejících. Dnes už usedá porota, složená ze známých a zkušených tanečníků. Teď už přejdeme k popisu jednotlivých stylů. Popis bude stručnější, protože dle mého názoru je mluvení o tom, jak vypadá ten a ten pohyb, jen mrhání času. Nastíním základní informace o daném stylu, z čeho vznikl a její základní figury spíše proto, abych zdůraznila jak je street dance různorodý tanec, ve kterém si každý může najít to své pravé ořechové. 22

23 3.1 Taneční styly street dance Locking Zakladatelem lockingu je Don Campbell. S přáteli rád chodíval do losangeleských klubů, ve kterých rád pozoroval ostatní tanečníky. Když je pak chtěl napodobit, dost zapomínal, jak dál a tak se zastavil třeba v polovině kroku a váhal. To se přihlížejícímu davu natolik líbilo, že žádali přídavek. A právě podle těchto zaváhání byl celý styl pojmenován (lock = zámek, zamknout). Tančí se na funkovou hudbu, proslavenou zejména zpěvákem Jamesem Brownem. Jedná se o zábavnou a hravou hudbu a i tak má vypadat tanec. Slouží k pobavení publika. Je charakteristický střídáním rychlých a uvolněných pohybů s ostrým zastavením pohybů v různých pózách, které mají pobavit. Jeho žertovný styl má podtrhnout i specifické oblečení, tvořené pruhovanými triky a podkolenkami, kalhoty se šlemy, bláznivými čepicemi a klobouky (barety, buřinky a další), obrovskými motýlky a kravatami u krku. (Kabát, 2012, s. 1-2) Popping Tento styl vytvořil Sam Solomon. Jeho název vznikl ze základního pohybu, kterým je rychlé zatnutí a povolení svalů, čemuž se říká hit nebo také pop. Právě Sam při provádění tohoto základního pohybu říkal pop, pop, pop a tak z toho vzešel i název celého funky stylu. Tančí se na funky hudbu, i když v dnešní době jde do ústupu a začíná se tančit spíše na elektronickou hudbu. Hlavním úkolem tanečníka poppingu je vytvořit iluzi z vlastního těla. Mezi základní techniky patří: robot vytvoření iluze robota za pomocí strohých pohybů waving vytvoření optické iluze vlnění puppet iluze loutky, pohyby jako když je člověk ovládán někým tutting vychází z egyptských kreseb a geometrie, izolace jde o odizolování jedné části těla od druhé a také každá část může dělat jiný pohyb 23

24 3.1.3 Hip hop dance Hip hop dance pod sebe zastřešuje pohyby prováděné na hip hopovou hudbu, které vycházejí převážně z afroamerických tanců jako je afro dance, tap dance, rocking, lindy hop atd. (Kabát, 2012, s. 17) Tento styl se rozšiřoval zejména v klubech New Yorku a na druhé straně v Los Angeles. Je charakteristický svou volností pohybu a zejména freestylem, což je improvizace na hudbu, takže každý tanečník tančí, co ho zrovna napadne v rytmu hudby, která hraje. Až kvůli potřebě šíření tohoto stylu tance, došlo k pojmenování některých základních pohybů. Ale jak jsem říkala, převážně jde o to individuální styl každého tanečníka. Základními prvky jsou: bounce jakýkoliv opakovaný pohyb tělem do hudebního beatu s akcentem dolů groove pohyb celým tělem, který vyjadřuje hudbu, je přirozený a uvolněný, vychází z tanečníkovy duše, z toho jak cítí hudbu rocking je to pohyb převzatý z b-boyingu, jedná se o opakovaný pohyb tělem dopředu a dozadu izolace stejný prvek jako u poppingu, ale prováděný do hip hopové hudby, tanečník dokáže odizolovat jednotlivé části těla a tak může tančit například hlavou pohyb doleva a doprava a přitom hrudníkem jet pohyb úplně odlišný, jedná se o základní pohyb všech stylů, který napomáhá celkové koordinaci těla House dance House dance je styl, který se rozvíjel na základě stejnojmenného stylu hudby zejména v amerických klubech v Chicagu. House dance tvoří svižné a pestré pohyby nohou doplněné o ladný a plynulý pohyb hrudníku. Stejně jako hip hop využívá i house prvky z jiných tanečních stylů jako je lindy hop, tap dance, hustle nebo salsa. House dance je výsledkem přirozeného cítění houseové hudby a taneční improvizace latino a afro Američanů. V house dance je kladen důraz na využítí i sotva patrných rytmů nebo kratičkých opakovaných motivů hudby. (Kabát, 2012, s. 14) Za základní techniky jsou považovány: 24

25 jacking opakovaný pohyb hrudníku dopředu a dozadu jakoby jím projížděla vlna lofting skluzy, točky, kontakt s podlahou, partnerská spolupráce, uvolněnost footwork krokové variace nohou Krump Krump je svým vznikem jeden z nejmladších tanečních stylů, vznikal někdy okolo 90. let v Los Angeles. Jeho zakladatelem je Tight Eyez. Nechal se inspirovat tanečním stylem clowning, který napodobuje tancem klauny, ale jinak se jedná o zcela nový a originální styl. Tight Eyez ho rozšířil tím, že sám jezdil po světě a učil tanečníky tomuto stylu. Do povědomí veřejnosti mu také pomohl taneční film Rize, který byl sice o clowningu, ale objevil se v něm i krump. Jedná se o velmi energický tanec, který se na první pohled může zdát agresivní, ale díky těmto drsným, energickým pohybům, může tanečník uvolnit ze sebe jakékoliv emoce. Často také tanečník v battlu při svém vstupu vypráví tancem nějaký příběh. Tyto pohyby jsou inspirované drsným a tvrdým životem na ulici. Základní prvky krumpu jsou: chest pop rychlé a energické vypnutí a zatáhnutí hrudníku do beatu jabs rychlé pohyby rukou připomínají bojové údery stomp úderné dupnutí nohou do země arm swing silné, prudké a energické mávnutí rukou Dancehall Jedná se o taneční ale zejména hudební styl, který se k nám rozšířil z Jamajky. Vychází z reggae hudby, která se později kolem 70. let začala elektronizovat. Nejznámějšími představiteli dancehallové hudby jsou Sean Paul a Bennie Man. Co se týče tance, tak se jedná spíše o ženský tanec, neboť základními pohyby jsou pohyby pánve a boků a také hrudníku, ale tančit ho mohou také muži, kteří si ho přetvoří do vlastní podoby, kde základním pohybem je bounce. Typické pro tento styl je shakeování 25

26 neboli třepání jak zadkem, tak hrudníkem. Přijde mi, že tento styl už lehce upadá, ale pořád se ještě tančí a každopádně jeho prvky se prolínají i do jiných stylů, zejména do hip hop dance Vogue Jedná se o taneční styl, který vznikal v gay klubech velkých amerických měst někdy okolo let. Tato komunita dříve nebyla moc uznávaná, a proto se uchylovali ke společnému bydlení v tzv. housech, kde tvořili svůj taneční styl. Vogue je inspirován světem modelingu, napodobuje chůzi modelek, různé pózy a chování, které doplní většinou extravagantními kostýmy a podpatky. Tančí se na house music Wacking Wacking je styl, který se rozvíjel v 60. letech v losangeleských klubech během éry disca. Tančí se na funkovou hudbu. Čerpá hodně z funkových stylů, ale například od lockingu se odlišuje svou ženskostí, což také napovídá, že ho tančí převážně něžné pohlaví. Ve wackingu je hlavní a důležitá rychlá práce rukou, která se snaží co nejlépe vychytat hravou funkovou hudbu. Jeho základními pohyby jsou: pose rychlé zastavení tance v určité póze hands svižné mávaní a točení rukama beat catching pohyb rukama připomínající chytání něčeho, znamená chytat beat v hudbě Jednalo se tedy jen o stručný seznam základních tanečních stylů, abychom si názorně ukázali, jak je různorodost jednotlivých stylů široká a pestrá. I když se jednotlivé styly navzájem ovlivňují, každý má svou specifickou charakteristiku a techniku, která se musí zvládnout a teprve pak může každý tanečník přidat i své vlastní pohyby a vytvořit tak svůj tzv. feeling neboli taneční cítění. Každý tanečník je osobnost 26

27 a tato osobnost by se měla rozvíjet. Proto bych ráda poukázala v dalších odstavcích na to, jak i taneční styl street dance může kladně rozvíjet osobnost člověka, ať už jeho tělesnou či duševní stránku. 3.2 Street dance jako volnočasová aktivita Zde se zaměřím převážně na street dance jako pohybovou aktivitu prováděnou ve volném čase jedince, tedy si vysvětlíme pojem volný čas, proč je zejména pro děti a mládež žádoucí, aby byl jejich volný čas pedagogicky ovlivňován, zaměříme se především na výchovu ve volném čase a její funkce a zhodnotíme, zda je street dance vhodnou volnočasovou aktivitou Volný čas Podle knihy Čas volnosti čas výchovy lze vymezit pojem volný čas ze dvou hledisek kvantitativní a kvalitativní. Kvantitativní neboli negativní pojetí chápe volný čas jako zbytkový čas, který má člověk po pracovní době nebo po vykonání další nutné činnosti. Naproti tomu kvalitativní pojetí se dívá na formulaci volného času z pozitivního hlediska tedy nezávislého na pracovním čase a čase pro plnění povinností, ale popisuje volný čas jako čas pro zábavu a svobodu výběru aktivit, co dělat v tomto čase. (2012, s. 24, 26) Ve zjednodušené formě lze k pojetí času dojít i formou rozdělení času na čas spánku a čas bdělosti, přičemž čas bdělosti můžeme rozdělit na pracovní dobu a volný čas. A když oddělíme od volného času čas potřebný pro nezbytné činnosti mimo zaměstnání, dostáváme vlastní volný čas a tedy čas k libovolné činnosti. (Nahrstedt in Čas volnosti čas výchovy, 2012, s. 25) Jaké činnosti patří a jaké nepatří do volného času, nám představuje následující citace: Pod pojem volný čas se běžně zahrnují odpočinek, rekreace, zábava, zájmové činnosti, zájmové vzdělávání, dobrovolná společensky prospěšná činnost i časové ztráty s těmito činnostmi spojené. Z hlediska dětí a mládeže do volného času nepatří vyučování a činnosti s ním související, sebeobsluha, základní péče o zevnějšek a osobní 27

28 věci, povinnosti spojené s provozem rodiny, domácnosti, výchovného zařízení i další uložené vzdělávání a další časové ztráty. Součástí volného času nejsou ani činnosti zabezpečující biologickou existenci člověka (jídlo, spánek, hygiena, zdravotní péče). (Pávková, 2008, s. 13) Volný čas dětí a mládeže má své zvláštnosti. Od volného času dospělých se většinou liší: rozsahem obsahem mírou samostatnosti a závislosti nezbytností pedagogického ovlivňování. (Hájek a kol., 2008, s. 66) Se svým volným časem může každý jedinec disponovat, jak je mu libo. Nicméně u dětí a mládeže je zejména žádoucí, aby byl jejich volný čas usměrňován a ovlivňován. Mládež má tendenci k lehkovážným činům a někdy příliš velké množství volného času a působení nepodnětného sociálního prostředí má za následek vznik sociálně patologického chování. Ovlivňování volného času mládeže a rozvoji osobnosti během volného času se věnuje obor Pedagogika volného času, tedy věda o výchově ve volném čase. A právě výchovou ve volném čase se budu zabývat v dalších řádcích Výchova ve volném čase Jedná se o termín složený ze dvou částí výchova a volný čas přičemž volný čas jsme si vysvětlili v předcházejících odstavcích. Tedy je na řadě vymezit pojem výchova. Obecně vzato se jedná o záměrné, cílevědomé, dlouhodobé působení vychovávajícího na vychovávaného v pozitivním smyslu. Výchova ve volném čase má společné znaky a to záměrnost a cílevědomost, ale toto působení má své specifické cíle i podmínky. (Hájek a kol., 2008, s. 65) Cílem výchovy ve volném čase je utváření, rozvíjení a kultivování schopností, dovedností, motivace a kompetencí pro hodnotné využívání volného času za předpokladu dodržení specifických podmínek a prostřednictvím aktivit ve volném čase, probíhajících v příslušných institucích, k tomu určených. (Hájek a kol., 2008, s. 67) Někdy se stává volný čas prostorem pro 28

29 seberealizaci, což je také jeden z velmi důležitých pojmů ve výchově a velmi úzce souvisí zejména u mládeže s vytvářením vlastní identity, což se dá říct, že je také jeden z cílů výchove ve volném čase. (Kaplánek in Sýkora, 2008, s. 43) Setkat se můžeme i s termínem výchova mimo vyučování. Nejde však o totéž, jak některé literatury uvádějí. Rozdíl mezi výchovou ve volném čase a výchovou mimo vyučování je v cílové skupině, na kterou je výchova zaměřena. Výchova mimo vyučování se soustřeďuje především na děti a mládež školního věku. Kdežto výchova ve volném čase má cílovou skupinu rozšířenu i o dospělé jedince včetně seniorů. Za to výchova mimo vyučování má širší pole působnosti, protože se zaměřuje i na oblast dětských povinností jako je sebeobsluha nebo příprava na vyučování. (Hájek a kol., 2008, s. 67) V novější pedagogice se můžeme dočíst i o pojmu neformální výchova. Ta právě zahrnuje celoživotní výchovu a vzdělávání, respektuje požadavek dobrovolnosti, demokratismu, participace. Tedy se jedná o aktivity člověka ve volném čase mimo vyučování. (Hájek a kol., 2008, s. 68) Mezi pracovníky, zaměřující se na výchovu ve volném čase, patří pedagog volného času a vychovatel. Obě dvě profese mají společné to, že jejich působení probíhá ve volném čase vychovávaných. Odlišují se však v zařízeních, ve kterých pracují. Pedagoga volného času najdeme v neškolských zařízeních typu rekreační, sociální, osvětové nebo kulturní. Na rozdíl od vychovatele, působícího ve školských zařízeních, zařízeních pro ústavní a ochrannou výchovu, ve školních družinách či klubech nebo zařízeních sociální péče. (Hájek a kol., 2008, s. 68) Přijde mi podstatné také zmínit to, že vedoucí nebo pedagog volného času není učitel. Očividný rozdíl mezi těmito pozicemi je v prostředí, ve kterém působí. Ale důležitost spatřuji zejména v rolích, které má vedoucí na rozdíl od učitele: role instruktora vysvětluje, podněcuje, ukazuje činnosti, čímž rozvíjí myšlení role poradce dává smysl činnostem a tím podporuje motivaci 29

30 role diagnostika poznává zájmy i osobnost člověka, řeší konflikty a problémy jak ve skupině, tak i v osobním životě a napomáhá k lepším vztahům v kolektivu i mimo něj. (Hájek a kol., 2004, s. 41) V některých zařízeních zaměřujících se na aktivity ve volném čase, pracují i jiní pracovníci jako lektoři, vedoucí či jiní externí pracovníci. Myslím, že i tyto pracovní posily by měly mít pedagogické vzdělání nebo alespoň základní kurz. Otázkou je, kolik z nich ho má. Jde totiž o to, že tito lidé jsou braní a uznávaní pro své odborné znalosti, týkající se dané oblasti volného času, kterému se léta věnují osobně. Ale nejsem si jistá, zda by takový člověk byl schopný řešit například vzniklé patologické situace ve skupině dětí a mnoho dalších. Možná by stálo za zamyšlení kontrolovat pedagogické vzdělání pracovníků, kteří mají na starosti děti a mládež ve volnočasových aktivitách. Mohli bychom tak dosáhnout ještě většího zkvalitnění ovlivňování dětí a mládeže a využili bychom tak lépe potenciál, který v sobě, díky své dobrovolnosti a svobodě při výběru aktivit, skrývá volný čas. Funkce výchovy ve volném čase U výchovy ve volném čase rozlišujeme 4 základní funkce: výchovně-vzdělávací zdravotní sociální preventivní. Prostřednictvím funkce výchovně-vzdělávací dochází k formování osobnosti jedince a to všech jejich složek, ať už tělesné, psychické nebo sociální. Soustřeďuje se na uspokojování potřeb a také rozvíjení schopností, znalostí a dovedností prostřednictvím různorodých aktivit. Tato funkce vede především k tomu, aby byl vychovávaný jedinec schopný smysluplně a plnohodnotně trávit svůj volný čas. Další neméně důležitou funkcí je funkce zdravotní. Výchova ve volném čase se snaží vytvářet vhodné prostředí k tomu, aby vychovávaný jedinec získal i dobrý zdravotní stav a vede ho k tomu, aby o své zdraví pečoval. Takových cílů je dosahováno prostřednictvím dodržování režimu dne, který koresponduje s biorytmem člověka, tedy 30

31 zejména střídáním různorodých aktivit. Dále podporuje člověka v pohybu, který by se měl stát běžnou součástí každého z nás. Vede člověka ke zdravému stravování a dodržování pitného režimu. Také se soustřeďuje na dodržování správných hygienických návyků a péče o osobní věci. Samozřejmostí je dodržování zásad bezpečnosti práce u všech těchto aktivit. Sociální funkce je plněna zejména tím, že různá zařízení volného času umožňují jedincům při svých aktivitách navazovat kontakty s jinými lidmi, sdílet s nimi stejné zájmy, postoje, názory a snaží se rozvíjet komunikativní dovednosti, sociální kompetence a sociální interakci a vnímání. Podněcuje tak celkovou socializaci člověka. Organizace různých volnočasových aktivit se snaží svou činností předcházet vzniku sociálně patologickému chování u vychovávaných jedinců a tím zajišťují preventivní funkci výchovy ve volném čase. Pozornost by se měla věnovat zejména primární prevenci, tedy předcházení vzniku negativních jevů. Neboť řešení a převýchova nemívají zaručeně úspěšné výsledky a jsou mnohem nákladnější. (Hájek a kol., 2008, s ) Stručně jsme si nastínili základní funkce výchovy ve volném čase, které nám v podstatě i vymezili základní oblasti týkající se lidské osobnosti, na které je působeno prostřednictvím činností volnočasových aktivit a tedy i mnou vybranou konkrétní aktivitou street dance. Rozebereme si tedy oblasti jako je životní styl a s tím spojené zdraví, pohyb a zdraví životní styl, seznámíme se podrobněji se sociální funkcí volnočasových aktivit a jaký vliv má sociální skupina na utváření osobnosti člověka a podíváme se na street dance jako preventivní aktivitu před patologickými jevy. 3.3 Street dance jako zdravý životní styl Už dříve jsem se zmiňovala, že hip hop je brán nejen jako hudební nebo umělecký styl, ale především se jedná o životní styl. Street dance jakožto pouliční tanec vychází právě z hip hopové kultury a lze jej také považovat za životní styl. Pro lepší pochopení si představíme základní charakteristiku životního stylu. Jelikož je street dance mimo jiné i taneční styl, v této kapitole budu rozebírat také jeho pohybovou 31

32 stránku a celkové působení pohybu na osobnost člověka a jeho zdraví, zejména tedy jeho tělesnou a duševní stránku Zdravý životní styl Zdraví je jedna z nejvýznamnějších hodnot člověka. Pokud jsme zdraví, můžeme plnohodnotně využívat svůj čas k práci, zábavě, k tomu, co máme rádi. V podstatě se dá říct, že je to podmínka k tomu, abychom mohli naplno žít a uspokojovat svoje potřeby a zájmy. Světová zdravotnická organizace v roce 1948 definovala zdraví takto: Zdraví je stav úplné tělesné, duševní a sociální pohody, a nikoli pouze nepřítomnost nemoci nebo vady. Na naše zdraví působí řada vlivů vnějších i vnitřních. Ty vnitřní moc neovlivníme, jelikož se jedná zejména o genetické dispozice. Ale vliv na zdraví můžeme ovlivnit u vnějších faktorů, mezi něž patří životní prostředí, kvalita zdravotnických služeb a také životní styl, kterým žijeme. (Machová a kol., 2009, s ) Říká se, že životní prostředí má velký vliv na zdraví člověka, ale ještě významnějším faktorem ovlivňujícím zdravotní stav je styl, jakým člověk žije. Co to ten životní styl je, si vysvětlíme následovně. Malach uvádí, že životní styl každého jedince vyplývá z jeho životní filosofie charakterizující jeho vztah k vlastní osobě, společnosti a k prostředí. Je závislý na hodnotové orientaci každého jedince a je ovlivňován řadou faktorů, např. věkem, vzděláním, zaměstnáním, výši příjmů, příslušnosti k rase nebo sociální skupině, typem pohlaví apod. (2007, s. 52) Z jiného hlediska je zase životní styl považován za souhrn postojů, hodnot a dovedností, který se odráží v činnosti člověka, interpersonálních vztazích a komunikaci. (Pokorný a kol., 2003, s. 156) Způsob života se formuje už od útlého věku a stejně tak by se měl formovat i odpovědný vztah člověka ke svému zdraví, jehož výsledkem by měl být zdravý životní styl. Tuto funkci by právě měla zajišťovat výchova ať už volnočasová nebo školní. Měla by zabránit špatným návykům, týkající se jídla, pití, hygieny a naopak upevňovat v člověku návyky prospěšné jak po tělesné stránce tak i duševní. Právě na tu duševní stránku bychom neměli zapomínat. Péči o duši se věnuje dokonce specifická vědní disciplína, zvaná duševní hygiena. Jeho důležitost si zaslouží rozebrání v samostatné kapitole. 32