Konzervativní platforma Koruny České Přehled dokumentů

Transkript

1 Konzervativní platforma Koruny České Přehled dokumentů Část I. Trpělivost dochází Předkládáme členské základně výčet z činnosti konzervativní platformy Koruny České, názorové skupiny uvnitř této politické strany, skupiny, která má výhrady k veřejnému vystupování jediné monarchistické strany v zemích Koruny České i k jejím vnitřním mechanismŧm a metodám. Vyčítáme-li straně pasivitu a nedostatečnou propagaci, snaţili jsme se dokázat, ţe je moţné pracovat aktivně, ţe je moţné pronikat do médií, ţe monarchistická strana prostě nemusí stát skromně stranou a čekat, aţ si jí voliči všimnou; ţe je nutné vykonávat i vnitrostranické činnosti, jeţ jsou zanedbávány, ţe je nutno zavádět nové metody práce, pŧsobit flexibilně a efektivně. Zejména v dnešní době krutého rozčarování voličŧ znamená monarchismus reálnou alternativu a KČ by se měla s plným úsilím této příleţitosti aktivně chopit. V tomto výčtu nebylo moţné podchytit vše, neboť řada věcí probíhala verbálně, osobními styky, organizačními opatřeními. I tak se zdá, ţe materiálu není málo. Od samého začátku jsme uváděli, ţe naším cílem je posunout stranu k takové aktivitě, abychom se jako konzervativní platforma mohli rozejít. Setkávali jsme se s mnoha nespravedlivými odsudky a nařčeními, mnohem méně však s konstruktivní kritikou. Jen díky rozumným lidem v předsednictvu se nám podařilo prosadit i některá stanoviska, jeţ se tím stala celostranickými. Zejména ze strany předsedy jsme však opakovaně obviňováni z úsilí strhnout na sebe moc a uzurpovat stranu pro sebe. Soudíme, ţe se zde uplatňuje známé pravidlo podle sebe soudím tebe. Jsme si vědomi, ţe mnohé jsme mohli udělat jinak, platí však, ţe po bitvě je kaţdý generálem - Bŧh však má své úmysly a my se jim podřizujeme. Sdělujeme tímto materiálem i naše zásadní rozhodnutí: Nejsme s výsledkem své činnosti zcela spokojeni a obáváme se, že situace ve straně je horší, než jsme se původně domnívali. Přesto tímto dokumentem v této chvíli ukončujeme svou aktivitu. Věříme, že jsme poskytli dostatek materiálu pro zamyšlení všech členů. V 1. části jsou uvedeny základní materiály, které nás vedly k veřejnému vystoupení a utvoření názorové platformy. Není a nemŧţe to být úplný výčet, neboť celý proces trval samozřejmě déle nespokojenost rostla pozvolna. Bylo by nutno zveřejnit mnoho materiálu z ové korespondence, která nevedla odnikud nikam, neboť nebyla nikdy řízena a ţádné závěry z ní nebyly činěny. Zveřejněný přehled vyjadřuje tudíţ situaci, kdy voda začala přetékat odtud také název části. 2. část pokrývá dobu od oficiálního vzniku konzervativní platformy do českého zemského sněmu v Mochově v polovině května 2011, 3. část se pak zabývá přímo tímto sněmem a 4. část dobou po něm. V příloze je připomenutí našich aktivit, vyvolaných knihou Hanse Adama II. Stát ve 3. tisíciletí". Poznali jsme během svého aktivního pŧsobení mnoho nových lidí. Poznali jsme ale rovněţ z nového pohledu i lidi, o nichţ jsme se domnívali, ţe je dobře známe. U většiny z nich jsme se setkali s pevným charakterem, u jiných nelze jinak neţ modlit se k Bohu, aby je vedl správnou cestou.

2 Kauza Dělnické strany - lakmusový papírek české demokracie? David Hibsch Kauza DS se jeví jakoţto exemplární případ současné liberální demokracie, kdy je potřeba dát veřejnosti najevo, ţe sice máte právo se vyjadřovat, ale běda Vám, kdyţ budete příliš konkrétní a vaše kritika tne do ţivého. Demokracie ano, svoboda ne, pokud nejde o svobodu všem pokleslým fenoménŧm moderní společnosti. V posledních dnech hýbe mediálním světem případ neparlamentní Dělnické strany (dále jen DS), která stanula před nejvyšším správním soudem za údajný extrémismus a spojení s neonacistickou subkulturou. Ať jiţ média vytvořila mediální obraz této strany jakýkoliv, tak pro inteligentního občana této republiky je určující, co se píše v programu DS. Ruku na srdce, kritici DS, kdo z vás si dal tu práci a dobře si jej přečetl. Uţ jsme si zvykli na to, ţe média lţou a navíc to i tisknou, takţe ať v programu této strany hledáte, jak hledáte, tak se prostě nedopátráte typicky nacistických témat, jako je třeba vyloučení občanŧ ze společnosti pro barvu jejich pleti či genofond. Je jisté pouze jediné, tato strana je ze všech neparlamentních, o parlamentních ani nemluvě, prŧhledná a přehledná. Její program říká jasné ANO či NE fenoménŧm, které tuto zemi skutečně suţují. Neberou si servítky a věci pojmenovávají jasně a vzhledem k reakci systému na DS, se zdá, ţe politické elity se zalekly toho, ţe je určitá masa lidí z oné mentálně retardované konzumní masy prohlédla. Ať jiţ si však myslíme o DS a jejím programu či veřejném vystupování cokoliv, je zřejmé, ţe se něco děje. Útok státu na DS lze do jisté míry povaţovat za útok na všechny neparlamentní strany, začnou-li být ve svých vyjádřeních příliš konkrétní a navíc tímto získají jistý objem voličŧ. Téměř se zdá, ţe politický liberalismus, s jeho velkohubým zaklínáním se svobodou a právy na vyjadřování, se demaskoval, a všem ukazuje, ţe vyjadřovat se sice mŧţete, ale jen v případě, ţe jste nevýznamnou menšinou a nemluvíte-li o tématech, která jsou tabu (politická korektnost). Tak zvaná vláda lidu zde, díky státu a jeho právníkŧm, dostává kopance okovanou botou liberálŧ, kteří vládnou této společnosti v rámci hesla buď svobodu (svévolnost) nebo smrt. Kauza DS je skutečně na zamyšlení i pro další neparlamentní strany, včetně Koruny České, které kdyţ budou razantně poukazovat na poklesklé stránky politického systému se mohou dostat do podobné situace a budou potřebovat právníky a obhájit před soudy, ţe to co říkají, není extrémismus, ale pouze popsání holé reality. Koruna Česká má svŧj program a svou křesťansko-konzervativní vizi budoucnosti této země, ale pokud znamená kritika liberalismu zásadní spor se systémem jako takovým, a který vás pak hodlá zničit mediální a soudní mašinerií, není to znamení, ţe se totalitní systém uhnízdil v podstatě tzv. demokratického systému a skutečná demokracie je pouze mýtem? Nepřipomíná Vám to systém, z něhoţ jsme, jak jsme doufali, vybředli v roce 1989? Povšimněte si rovněţ případu praţského tramvajáka, který dostal padáka na hodinu proto, ţe na palubní desku vozu MHD rozprostřel šálu s nápisem Dělnická strana. Moţná to nebyl zcela šťastný zpŧsob prezentace, ale nejde tady v podstatě o pronásledování člověka za jeho politické přesvědčení jako před rokem 1989? Moţná mu mělo být domluveno či něco podobného, ale vyrazit někoho z práce na hodinu za tohle je jako temný sen z dob normalizace. Vláda dělá všechno proto, aby nám dala najevo, ţe o demokracii si skutečně mŧţeme nechat jen zdát. Upozornění: Tento text nevyjadřuje oficiální postoj Koruny České k Dělnické straně. Jedná se o osobní názor autora Následně z webu KČ odstraněno do neveřejné části.

3 Nezastávám se Dělnické strany. Nenávidím rasismus. Nesnáším demagogii. Bohumil Šourek Píšu to raději hned do nadpisu. Aby bylo hned jasno. Nemám rád Dělnickou stranu. Jsem přesvědčen, ţe jde o stranu se silnými nacistickými sklony. Dokáţu se celkem dobře ztotoţnit s vyjádřeními soudu, ţe jde o stranu xenofobní a populistickou, vyvolávající rasovou nesnášenlivost. Přesto nesouhlasím s jejím soudním rozpuštěním a povaţuji tento rozsudek za mnohem závaţnější ohroţení demokracie neţ samu existenci Dělnické strany. Nenadávej na zrcadlo, máš-li křivou hubu, praví známé přísloví. Přesně to se ale u nás v těchto dnech stalo. Dělnická strana byla lakmusovým papírkem občanského mínění, v jejím programu se odráţela nespokojenost občanŧ nad pořádkem ve státě a nedostatky v řešení váţných problémŧ. Obyčejný občan má právo vyjadřovat svou nespokojenost zpŧsobem, který povaţuje za účinný, byť poněkud zkratkovitý. Tuto nespokojenost Dělnická strana podchytila a nabídla jiné řešení, třebaţe rovněţ zkratkovité. Dala na vědomí: Je tady problém, my ho vyřešíme. Přesně taková je pŧda pro nacismus či extremismus. Extremismus, jakýkoli extremismus, tedy i ten v podání Dělnické strany, je ovšem vţdy především populismem. Nakonec by řešení rovněţ nepřinesl. Jaká řešení však nabízí současná etablovaná politická elita? Nicneříkající slova. Provádí líbivou politiku plnou krásných slov a slibŧ, a místo odstraňování problémŧ organizuje za mohutného rozdávání veřejných prostředkŧ sociální pasti. Neschopna léčit příčiny, prohlubuje problémy. Slova, slova, slova. Dělnickou stranu by nebylo třeba zakazovat, neboť by tu nebyla, kdyby nebyl problém. Dělnická strana se problému uchopila pro své politické cíle a nejjednodušším a nejpopulističtějším zpŧsobem ukázala: zde jsou ty problémy. Ukázala jinam, neţ to dělá vláda a partiokracie, která ukazuje rovněţ špatně, avšak mnohem sofistikovaněji, totiţ zastřeněji a s mnoha zvukomalebnými slovy a přesvědčeními. Jestliţe dlouhodobě prováděná sloţitá a nákladná opatření nejen nepřinášejí viditelné výsledky, ale situace se zřetelně stále zhoršuje, není divu, ţe klesá dŧvěra a národ se přiklání k řešením jednodušším a rychlejším. Zákazem politické strany se v tomto směru nic pozitivně nezmění. Skutečné řešení se jen oddálí. Zmizelo zrcadlo, ve kterém bylo moţno konfrontovat skutečnost. Nehledě na to, ţe jak jsme byli okamţitě upozorněni jde o zákaz bezzubý. Ohroţení demokracie je však zcela reálné. Stále silněji se místo řešení příčin uhnízďují represivní postupy. Stát má postihovat konkrétní činy, v tom jistě panuje široký konsensus, nemá však trestat za názory, jakkoli scestné. Sami sobě poslanci odhlasovali aţ ostudně širokou imunitu a nyní ze své nepostiţitelné výšiny chtějí byť zdánlivě demokratickými prostředky určovat, jaký má mít občan názor? Byl-li zakázán populistický postoj Dělnické strany, jak to, ţe obdobný populismus parlamentních stran postiţen není? V tomto případě není třeba soudního rozhodnutí? V tomto případě platí, ţe se trestá pouze u voleb? Je snad populismus parlamentních stran méně nebezpečný? Já jsem přesvědčen, ţe nikoliv, neboť je mnohem zákeřnější, skutečné problémy této země zakrývající a občany přesvědčující, ţe je vlastně všechno v pořádku a naše multikulturní řešení bezchybná. To by neměl řešit soud? Neukazuje to spíše na bezradnost? I v běţných rodinách nastupuje represe, kdyţ si rodiče s nezdárným potomkem nevědí jiné rady. Bohuţel aţ příliš hrozí monteko-capuletovské výsledky. Naši vládní a političtí představitelé jsou bezradní a zvolili řešení zcela v duchu rodinných domácích vězení. Rodina se rozpadá. Od 17. února 2010 tu máme o jednu politickou stranu méně. Ubylo tím problémŧ? Našlo se řešení? Nanejvýš jsme se dozvěděli, co si smíme myslet a jaké myšlení je ţádoucí. Velký Bratr promluvil! A pár politických lídrŧ si oddechlo, ţe jim nebudou odebírány kýmsi nechtěným volební hlasy. Nemají zrcadlo, které by jim ukazovalo jejich křivou hubu. Ţádný rovný boj myšlenek a programŧ. Zákaz! Ten má vyřešit vše! Budou teď občané spokojení? Od 17. února 2010 se u nás zvýšil demokratický deficit.

4 Kocábovy zálety a podpora jeho politiky černým knížetem. David Hibsch Jeho jasnost kníţe ze Schwarzenberku opět podala dŧkaz, ţe být absolutním liberálem s titulem je moţné. Reakce kníţete na případ ministra pro národnostní menšiny M. Kocába jsou vskutku výmluvné. Monarchista, vztahující se k politické a mravní tradici anticko-křesťanské Evropy, musí být hluboce zahanben, protoţe je jasné, ţe i vysoká šlechta je schopna zrazovat vlastní kulturu, mravnost plynoucí z křesťanství a stát na straně liberálně-levicových inţenýru z Bruselu a skupiny Bilderberg. Je ostudné, ţe monarchista, který je v zásadě velikým ctitelem šlechty, musí dnes cítit zahanbení, kdyţ slyší hovořit Jeho jasnost kníţete Karla ze Schwarzenbergu. Jeho poslední vyjádření na práci pana M. Kocába ve vládě, dávají tušit, jakou politickou orientací jeho jasnost trpí. Co tedy řeklo kníţe? Jeho jasnost prohlásila Byl bych nešťastný, kdyby teď Kocáb odešel. Jeho práce je nesmírně dŧleţitá. Zhostil se jí velmi energicky a dělá ji dobře. K vztahu M. Kocába a Lejly Abbásové prohlásil: Rozhodnutí Michaela Kocába (odejít z vlády) je chvalitebným krokem a je třeba jeho přístup velmi ocenit. Domnívám se ale, ţe jde o jeho ryze soukromou záleţitost a nikomu do ní nic není. Navíc Lejla je krásná černá holka. Z těchto vyjádření lze učinit pouze jediný závěr. Kníţe je mravním a politickým liberálem. Rozhodně nejde o aristokrata, který hájí konzervativně-křesťanské hodnoty svých předkŧ, ale je mluvčím liberálně-levicové mentální revoluce evropské civilizace. Ne nadarmo se potuluje v kuloárech organizací typu Bilderberg. S nadsázkou lze říci, ţe toto kníţe je nepřítelem oné staré Evropy, dědičky anticko-křesťanské kultury. Jeho jasnost podporuje liberální imigrační politiku, multikulturalismus a homosexualizaci společnosti, kteréţto co vakcínu naší společnosti očkuje ministr Kocáb a jeho pofiderní ministerstvo. Je přitom zajímavé, ţe jeho strana TOP 09 píše ve svých programových východiscích a principech toto: Jsme stranou konzervativní, která v politickém ţivotě vychází z evropských tradic křesťansko-ţidovské kultury. Dbáme na morální hodnoty obsaţené v jejím duchovním odkazu a tradicích. Tak si říkám, jakoţto konzervativec a monarchista, jak se toto východisko shoduje s postoji pana kníţete a jeho liberální ideologií. Zřejmě je pro něj křesťanství (jeho rod se vţdy hlásil ke katolicismu) jen jakýmsi bezobsaţným znamením. Jakousi známkou hmotných tradic, protoţe zámky, paláce, kostely či kaple jiţ z historického hlediska ke křesťanské hmotné kultuře patří. S tím ţidovstvím mám ovšem potíţ. Jde o jakési přihlášení se ke starozákonním kořenŧm křesťanství (k praotcŧm jako byl Abrahám, Izák, Mojţíš či Eliáš)? Nebo snad jde o přihlášení se k talmudickému judaismu či k politickému sionismu a jeho mentalitě? Jde o úctu k synagogám, ţidovským hřbitovŧm či ţidovským politicko-kulturně-ekonomickým ideám, počítaje v tom pŧsobení významných ţidovských rodin na naši či světovou společnost, jako jsou třeba Rothschildové nebo třeba rod Havlŧ za I. ČSR a dnes? Zdá se, ţe jde skutečně o záhadnou frázi, která má spíše vyvolat dojem jakéhosi konzervatismu, který jiţ vlastně není konzervatismem a TOP 09 prostě obelhává voliče, kteří se domnívají, ţe kdyţ je v čele aristokrat, tak musí jít o cosi vznešeného. Z toho plyne poučení, ţe ani tituly, řády, medaile, erbovní znamení, ani majetky, noblesní vzhled s dýmkou či vznešené ERRRR, není zárukou, ţe bude hájen koncept staré dobré anticko-křesťanské Evropy.

5 Eurohujerství není Evropanství David Hibsch Monarchista není rozhodně přisleplým eurohujerem. Vidí EU velmi střízlivě a měl by rozhodně rozumět tzv. říšské myšlence a vědět na jakém základu je moţné budovat evropské vztahy mezi národy a jak dojít hrdosti na vlastní zem a Evropskou duchovně-politikou tradici. Falešné politické projekty postavené na revolučních ideálech jakobinismu, bolševismu a nacionálním socialismu konzervativní monarchisty nemohou ohromit a současná EU je výslednicí těchto tendencí. Někteří monarchisté mají tendenci upadat do nekritického obdivu a emocionální závislosti na EU a její politické mentalitě. Pod dojmem, ţe aristokracie je přeci kosmopolitní společnost a šlechtické rody jsou spolu celoevropsky provázány, či s odvoláním na mnohonárodnostní charakter bývalé Rakousko-Uherské monarchie, mají za to, ţe projekt EU je vlastně pokračováním toho, co bylo zničeno rozbitím Evropy na národnostní státy po tzv. Velké válce ( ). Je to poněkud naivní představa, která ignoruje politicko-sociální a mravní změny téměř za sto let. Evropa byla vţdy v minulosti součinem suverénních a nezávislých království, vévodství či kníţectví a jediné co Evropu stmelovalo do jakési entity, byla vazba na říšskou myšlenku. Jiţ křesťanský středověk nesl sebou ideu impéria. Tato idea impéria byla dědictvím po antické římské říši, jakoţto politické veličiny a křesťanství toto impérium naplnilo duchovně-kulturním obsahem. Idea svaté říše římské se nesla staletími od Karla Velikého aţ k Františku I., poslednímu císaři této říše. I ona ovšem byla jiţ ve středověku poměrně volným sdruţením a díky rozpadu křesťanské jednoty Evropy (nástup protestantismu) postupně degenerovala do sdruţení formálního. Francouzská revoluce tuto říši zlikvidovala a nastoupila éra tzv. národních císařství. Napoleon zaloţil císařství francouzské, a Němci či německy hovořící země přistoupili, mnohdy pod politickým tlakem, na stvoření císařství německého. Dalším hráčem bylo císařství rakouské, habsburská monarchie, která byla co do národnostního sloţení skutečně nejpestřejším geopolitickým útvarem. Po velké válce jsou trŧny vyvráceny a jsou zlikvidována i ona řekněme národní císařství, tedy císařství rakouské a německé. Politické demokraticko-liberální kruhy, parcelujíce znova Evropu, nepotřebovaly velké politicky jednotné územní celky, jako bylo císařství rakouské a německé. Tyto politické síly válku vyuţily k roztrhání Evropy na malé národnostní státy (versailleský systém), protoţe malé státy jsou ve hře velkých a mocnějších národŧ (Francie, Německo, Británie, USA) náchylnější stát se satelity a být snáz ovládány. Proto I. ČSR vznikla jen z vŧle mocností. Kdyţ tyto liberálně-demokratické mocnosti v meziválečném období začaly koketovat s myšlenkou, ţe nacionálně-socialistické Německo lze vyuţít jakoţto významného hráče v boji proti sovětskému bolševismu a jeho vizím světové revoluce, tak s klidným svědomím odpískali existenci nějaké malé republiky v srdci Evropy. Tendence naplnit říšskou myšlenku však stále ţila. Vytvořit jakousi jednotu mezi národy Evropy se pokusilo nacionálně-socialistické Německo mezi lety a pohrávalo si s konceptem tzv. Třetí říše. Samozřejmě existovaly i teoretické koncepce Panevropy a někteří aristokraté si zase pohrávali s myšlenkou multikulturní Evropy a ve svých vizích např. akcentovali masovou imigraci z Asie. Ovšem v podstatě jim šlo o tzv. rozředění evropského obyvatelstva a likvidaci konceptu národnostních státŧ. Po válce se myšlenka jednotné Evropy opět vrací. Prý se nese na vlně jakéhosi křesťanského pojetí Evropy, snad inspirovaného Svatou aliancí, která vznikla po vídeňském kongresu v letech Ideály jsou však jedna věc a praxe je věc druhá. Bipolární svět (ţelezná opona) de facto znemoţnil tuto myšlenku plně uplatnit, jako celoevropský projekt, takţe zŧstalo spíše u ekonomické spolupráce mezi západními zeměmi a vzniklo EHS, jako protiváha RVHP. Evropská říšská myšlenka se znova probouzí, při hroucení bipolárního světa a rozkladu sovětského bloku. Tehdy eurokraté a eurohujeři z generace hippie, studentŧ z konce šedesátých let, kteří touţili po levicové světové revoluci, zavětřili moţnost transformovat EHS, s přivtělením další státŧ, do státního celoevropského útvaru. Tak se zrodil byrokraticko-politický moloch zvaný Evropská unie. Celé to začalo Maastrichtskou smlouvou z roku 1992, která Evropskému společenství vtiskuje charakter jakéhosi obřího státu. Budeme-li srovnávat Svatou říší římskou, rozpuštěnou pod tlakem Napoleona v roce 1806, a současnou EU, co do struktury a pravomocí, tak zjistíme, ţe EU je vlastně centralistickým státem, kdeţto Svatá říše římská byla jen volným sdruţením nezávislých státŧ, kde šlo o jakousi jednotící ideu náboţensko-sociální spolu s tendencí, prostě si vycházet vstříc. Současná EU má daleko více společných znakŧ s říšskou myšlenkou nacistického Německa neţ se Svatou říší římskou. Ideově jde o nadnárodní koncept, kterýţto co do státní ideje nevychází z křesťanského středověkého

6 pojetí jednoty (viz odmítnutí uznat v ústavě EU křesťanství co ideový základ pro Evropu). EU odmítá křesťanské dědictví středověké Svaté říše římské, navazuje a do svých ideových základŧ implementuje, revoluční ideje francouzské revoluce a obecně geo-sociální inţenýrství bolševikŧ a nacistŧ. Zatímco nacistická Třetí říše, díky ideologii NÁRODNĚ socialistické, v podstatě akceptovala národní charakter své říše, tak EU díky komunistickému internacionalismu vŧdcŧ EU (odrostlí levicově-liberální studenti) hodlá Evropu zbavit národních svébytností jednotlivých členských zemí a evropskou kulturu proměnit v multikulturní kotel, mající vyvrátit evropskou civilizaci jakoţto dědictví staro-evropanŧ. V podstatě zde vzniká jakýsi nový sovětský svaz, podivná říše zaloţená na revolučním ideálu jakobínských vrahounŧ, komunistŧ a v neposlední řadě nacistŧ. EU dokonce nechce stvořit jakési protektoráty, jako v Třetí říši, ona rovnou usiluje o vytvoření zcela závislých svazových republik (snad dokonce republik rad), které své portfolio rozhodovacích pravomocí odevzdají nové Moskvě či Berlínu, v reálu tedy Bruselu. Kaţdý konzervativní monarchista by si tedy měl odpovědět na otázku, jestli tento evropský projekt je skutečně projevem evropanství, nebo jde čistě o elitářskou vizi, která spíše spěje k ideově-politické diktatuře, podobné virtuální říši popisované spisovatelem Orwellem v knize Být Evropanem znamená být hrdým na duchovní a kulturní dědictví své země, být soběstačným hráčem na evropském poli ekonomickém a politickém, a zároveň vnímat, ţe nás Evropany spojuje tradice předkŧ, tedy anticko-křesťanský odkaz minulosti. Pak bych čekal, ţe Evropané budou bránit masové imigraci z odlišných kultur, podporovat rodinný ţivot na našem kontinentě, starat se primárně o většinu tzv. staro-evropanŧ a nikoliv o všelijaké menšiny a posilovat vazby na tradiční dědictví staré Evropy. Lze skutečně toto evropanství realizovat v rámci levicově-liberální mentality současné EU? Já se domnívám, ţe nikoliv. Je lépe trvat na zachování národních státŧ s tím, ţe čím větší suverenita, tím větší moţnost rovné a svobodné spolupráce mezi evropskými národy a tím více moţností vzít opět budoucnost do našich vlastních rukou. Jen ţádné mindráky, ţe si prý neumíme vládnout. Moţná sic v české politice a ekonomice máme procento gaunerŧ na centimetr čtvereční vysoké, ale to není dŧvod vzdát se vlastní odpovědnosti vŧči našim dětem a vnukŧm. Raději gaunery začněme vyhazovat do jeleního příkopu a uděláme rozhodně lépe, neţ předat vládu do Bruselu a čekat na nějaké zázraky. Eurohujeři, spojte se, zazpívejte internacionálu a běţte zase hezky o dŧm dál, třeba do Afriky.

7 Zdravice účastníkům konference Hovory na pravici : Koruna česká - Slezsko proti NWO a havlistům David Hibsch, Jaromír Fojtík, Antonín Fornadel, Jakub Moravčík Koruna česká - Slezsko, chce být v boji pravice a křesťansko-konzervativních sil rozhodně konstruktivní, coţ jsme vyjádřili i dopisem panu prezidentovi. Jsme katoličtí monarchisté, kteří nechtějí jakoukoliv monarchii a za jakoukoliv cenu. Jiţ vŧbec nechceme monarchii, která by kolaborovala s elitami, které usilují o tzv. Nový světový řád (viz Nizozemská královna Beatrix /Bilderberg/ a španělský král Juan Carlos). Jestli máme my, slezští monarchisté, k něčemu bytostný odpor, tak jsou to představy tzv. havlistŧ a lidí kolem pana Schwarzenberga a TOP 09. Jde o stále tutéţ skupinu lidí, která NWO prosazuje v postupných krocích v této zemi. Jsme si vědomi, ţe tzv. Nový světový řád je ohroţením nejen lidí v ČR, ale celé Evropy, potaţmo světa. Tudíţ boj proti této hydře povaţujeme za prioritní. Ochotně budeme spolupracovat se všemi, kteří jsou si obludnosti této ideje vědomi a dochází jim, ţe skutečně mŧţe jít o další pokus vybudovat tzv. antikristovskou říši, tentokrát nikoliv lokálně, ale globálně. Naše skupina se samozřejmě v lecčems liší, neb existuje představa, ţe monarchista musí být zároveň eurooptimistou. Naše skupina však jiţ před léty pořádala v Ostravě kampaň proti vstupu do EU, a to společně s Konzervativní stranou. Povaţujeme se za politické realisty a jsme si vědomi, ţe hájit suverenitu ČR je nutné vţdy a zvlášť nyní. Vţdyť ani staré mocnářství nebylo takový ţalář národŧ jako současná EU, které vládnou revoluční liberálněsocialistické síly, o Novém světovém řádu ani nemluvě. Budeme se snaţit na své úrovni a v rámci vlastních moţností vést boj proti perverzní agendě NWO. Určitě jsme schopni varovat a volat k veřejnosti, aby se díky své lhostejnosti a konzumní zaslepenosti nenechala vlákat do pasti pseudo-mesiášŧ či mesiáše. Chci tímto za sebe a své kolegy deklarovat, ţe ve Slezsku existují vaši spojenci. Jménem slezské Koruny české pozdravuji všechny účastníky "Hovorŧ na pravici" a vyprošujeme od Krále Králŧ potřebné milosti k tomu, aby zvrácené elity tvrdě narazily na věrné a odhodlané muţe i ţeny, kteří nehodlají ţít v orwellovském světě. S úctou Slezský zemský hejtman Koruny české - Slezsko Jaromír Fojtík Představený místní společnosti Koruny české Ostrava David Hibsch Antonín Fornadel Ing. Jakub Moravčík

8 Stanovisko místní společnosti Koruny České v Praze MS Praha 4 je dŧrazně proti zvyšování sazby DPH u knih a časopisŧ. Knihy jsou součástí kultury země; český národ je charakteristický svou vysokou literární kulturou a v těţkých dobách se vţdy uchyloval ke knize česká literatura má velkou zásluhu na přeţití národa. Vzpomeňme dobu velkomoravskou, veleslavínskou, vzpomeňme Komenského, Balbína, Dobrovského. Uvědomme si význam Havlíčkŧv. Zvýšení DPH povaţujeme za výsměch těmto tradicím, který nelze v ţádném případě omluvit finančním stavem země. Literatura na tomto stavu vinu nenese! Vzhledem k tomu, ţe jiţ několik let dochází ke stagnaci aţ úpadku kniţní a časopisecké produkce a literatura včetně periodik se stává obyčejným občanŧm stále nedostupnější, jsme toho názoru, ţe knihy a časopisy by měly být od DPH zcela osvobozeny. Nejméně dvanáct zemí EU má tři sazby DPH kromě sazby základní ještě dvě sníţené pro sluţby, rŧzně pro potraviny a léky, 8 zemí má potraviny a léky zařazené v nulové sazbě a Britové od DPH osvobozují navíc i knihy, zdravotnické pomŧcky, oděvy a obuv pro děti mladší 10 let, hnojiva a krmiva, takţe to jde i v EU, potaţmo v Evropě! Zbývá dost moţností, kde by se mělo více šetřit! Ve státě, kde kvete korupce a rozkrádání státního rozpočtu, je takovéto opatření zločinem. V souvisejícím usnesení v této věci, směrovaném předsednictvu, žádala MS Praha 4, aby KČ zařadila do svého politického a volebního programu iniciativu směřující k převedení knih a časopisů do nulové sazby DPH. Jediným přijatelným kompromisem pro případná budoucí jednání bude vytvoření druhé snížené sazby DPH ve výši maximálně 5 %. Pro tento návrh bude MS KČ Praha 4 hledat politickou podporu u celé členské základny. Žádáme zároveň, aby KČ vyjádřila znepokojení nad dalším zvyšováním daňové zátěže obyvatelstva, které je morálně neospravedlnitelné. Musí mu předcházet zeštíhlení státního aparátu a především zamezení pokračujícího plýtvání prostředky daňových poplatníků v neprůhledně zadávaných veřejných zakázkách Podle zápisu ze dne přijalo předsednictvo KČ usnesení tohoto znění: KČ požaduje, aby knihy byly trvale zařazeny do snížené sazby DPH. O dalších aktivitách k realizaci a rozšíření usnesení není nic známo.

9 Vyjádření KČ Slezsko k případu Bátora Koruna Česká místní společnost Slezsko vyjadřuje znechucení a zásadní nesouhlas s mediální popravou Ing. Ladislava Bátory, který měl být poradcem ministra školství Josefa Dobeše. Tato mediální kampaň, vykonstruovaná na bývalé kandidatuře pana Bátory za údajně extrémistickou Národní stranu, zcela jasně dokazuje, ţe v České republice nevládne princip demokracie. Veřejné mínění i státních zastupitelŧ je zcela v moci tzv. mediokracie a fenoménu politické korektnosti. Většina současných mediálních společností, které sebe rády označují za hlídacího psa demokracie, nejsou o nic lepší, neţ byla v dobách budování tzv. Třetí říše či světového komunismu. Slouţí pouze jako podpora ideologii a stále více je zřejmé, ţe jsou vlastně nepřítelem člověka i společnosti, neb neplní účel své existence, kterou by měla být snaha, co nejobjektivněji informovat. Jsme rozhořčeni tím, jak rafinovaně vytvořené nálepky ultranacionalista, neonacista, extrémista či klerofašista spolehlivě likvidují kritické myšlení a postoje státních zastupitelŧ i veřejnosti ze strachu, aby nebyli označeni podobně. Při vědomí, ţe ve státním zastupitelství dodnes pŧsobí řada bývalých členŧ zločinecké KSČ, vyznívá celá situace zvlášť absurdně a nezaslouţí si nic jiného, neţ odsouzení. Koruna Česká místní společnost Slezsko rovněţ vyjadřuje své hluboké roztrpčení nad postojem Mladých křesťanských demokratŧ, kteří svou pŧvodní podporu Ladislava Bátory stáhli, a to se zdŧvodněním, ţe nevěděli o jeho kandidatuře v Národní straně v roce Je smutné, kdyţ se fenoménem politické korektnosti nechají ovládat rovněţ organizace, u nichţ člověk přirozeně očekává konzervativní a zásadové postoje. Ani následná deklarace znepokojení MKD nad celou štvavou kampaní vŧči panu Bátorovi špatný dojem z úhybného manévru příliš nesmývá. Koruna Česká místní společnost Slezsko naopak vyjadřuje podporu a poděkování všem, kteří se za pana Bátoru veřejně postavili a vyjádřili svŧj protest, především pak panu prezidentovi Václavu Klausovi. Za místní společnost Slezsko David Hibsch předseda místní společnosti KČ Slezsko Jaromír Fojtík slezský zemský hejtman Jakub Moravčík registrovaný příznivec Koruny České Aby nedošlo k žádným pochybnostem, bylo toto vyjádření následně v záhlaví doplněno textem Zveřejňování názorů z rubriky Úvahy a články na této stránce je důkazem naší vnitrostranické demokracie a naprosté absence vnitřní cenzury. OFICIÁLNÍ STANOVISKA KORUNY ČESKÉ A JEJÍCH STATUTÁRNÍCH ORGÁNŮ JSOU ZDE Následoval článek místopředsedy R. Špačka (viz následující). Oficiální stanovisko strana nezaujala.

10 Bátora si žádnou podporu od Koruny České nezaslouží Radim Špaček Je nepochybné, ţe rozpínavosti levicových intelektuálŧ v českých médiích je nutno klást odpor. Nutno ale konstatovat, ţe obhajoba Bátory není ta správná příleţitost. Především - ono se mu nic strašného neděje: zcela zmateným zpŧsobem se stal kandidátem na nějakou funkci na MŠMT (ani on, ani ministr, ani nikdo jiný neví vlastně na jakou), načeţ někteří komentátoři vyjádřili názor, ţe člověk, který kandidoval za evidentně neonacistickou partaj Edelmannové a za populisticko-nacionalistické uskupení Bobošíkové, se na takto vysokou veřejnou funkci nehodí (mj. proto, ţe by tím současný establishment výrazně legitimizoval názory, které Edelmannová hlásá). Vzápětí se Bátory leckdo zastal, např. Bartoš, Klaus nebo Okamura. Takţe má Bátora velkou publicitu, ale nic špatného se mu neděje. Mluvit v této souvislosti o mediální popravě je nepatřičné aţ směšné, protoţe tato kauza mu dává spoustu prostoru k obhájení vlastních myšlenek a názorŧ - ţe tak nečiní, není proto, ţe by ten prostor neměl, ale proto, ţe nemá co obhajovat (např. jeho vystoupení v Radioţurnálu bylo přehlídkou trapného mlţení). Pokud se měla někdy Koruna česká někoho vehementně zastat, pak Romana Jocha, proti němuţ vedla levicová fronta skutečně brutálnímu útok, který byl asi tak tisíckrát intenzivnější neţ je Bátorova lapálie. Roman Joch to nejenom ustál, ale ještě z toho dokázal vytěţit razantní a úspěšnou obhajobu svých názorŧ a postojŧ. A ani Roman Joch nebyl nijak popraven nebo omezen na svých právech - poradcem premiéra se nakonec stal a je jím. Kde byli tehdy všichni ti, co se teď tak berou za Bátoru? Proč nebili na poplach uţ tehdy, kdy byla situace o dost váţnější? (to nebylo jen pár komentářŧ v tisku, proti Jochovi se pořádaly demonstrace!) Povaţuji za nutné vyjasnit, ţe názor MS Slezsko není oficiálním názorem Koruny české, natoţpak všech monarchistŧ, jak uţ se objevilo v Prvních zprávách. A velmi se přimlouvám, abychom nechali Bátoru být, uţ takhle jsme mu věnovali asi tak stokrát víc času, neţ by si zaslouţil...