BOHEMIA CENTRALIS 24

Transkript

1 BOHEMIA CENTRALIS 24 AGENTURA OCHRANY PŘÍRODY A KRAJINY ČR STŘEDISKO PRAHA PRAHA

2 Redakční rada Jan Němec (výkonný redaktor) Petr Čepek Jan Jeník Vojen Ložek Petr Moucha Pavel Pecina Marie Pivničková Eduard Průša Milan Rivola František Skřivánek Josef Tlapák Agentura ochrany přírody a krajiny, středisko Praha, Praha

3 OBSAH - INHALT - CONTENTS PETR DRAHOTA 5 Rhynchostreon suborbiculatum (Lamarck) a jeho výskyt v kolínské oblasti České křídové tabule Occurrence of Rhynchostreon suborbiculatum in Kolín area VOJEN LOŽEK 17 Stratigrafie a malakofauna holocenní terasy Bakovského potoka u Vepřeku Stratigraphy and molluscan fauna of the holocene terrace of the Bakov brook near Vepřek RUDOLF HLAVÁČEK 27 Příspěvek k poznání flóry a vegetace NPR Drbákov - Albertovy skály Flora and vegetation of the Drbákov - Albertovy skály Nature preserve PETR ZÁRUBA 75 Vliv kosení luk na lepidopterofaunu Influence of mowing on occurrence of butterflies 3

4 FRANTIŠEK ŠIFNER 89 Druhy čeledi Scathophagidae (Diptera) pražských chráněných území České republiky a druhy rodu Norellisoma paleoarktické oblasti Species of the family Scathophagidae (Diptera) of the Prague protected locali-ties, of the Czech republic and species of the genus Norellisoma of the palaearctic region LUBOMÍR HANEL 129 Příspěvek k poznání fauny vážek (Odonata) Podblanicka The contribution to the knowledge of dragonflies (Odonata) in Podblanicko region (Central Bohemia) LUBOMÍR HANEL 150 Nález drvodělky Xylocopa valga v CHKO Blaník Finding of Xylocopa valga in LPA Blaník LUBOŠ BERAN 153 Vodní měkkýši Klíčavy Freshwater molluscs of Klíčava brook LUBOŠ BERAN 161 Vodní měkkýši Vůznice Freshwater molluscs of Vůznice brook 4

5 Bohemia centralis 24: 5-16, 1995 Rhynchostreon suborbiculatum (Lamarck) A JEHO VÝSKYT V KOLÍNSKÉ OBLASTI ČESKÉ KŘÍDOVÉ TABULE Occurrence of Rhynchostreon suborbiculatum in Kolín area Petr Drahota V této práci se zabývám problematikou stratigrafie sedimentů kolínské oblasti České křídové pánve, ve kterých se vyskytuje svrchnokřídová ústřice Rhynchostreon suborbiculatum (Lamarck) a dále jejím popisem. Křídové horniny a jejich paleontologický obsah z kolínské a kutnohorské oblasti zkoumala řada badatelů, především L. Urbánek, Q. Záruba ve třicátých letech, N. Krutský (1960), V. Klein (1962), J. Soukup (1962, 1963, 1966, 1971), V. Ziegler (1966, 1982, 1989), V. Závorka (1969). Dále se zdejšími křídovými sedimenty zabývali S. Čech, J. Kříž, J. Valečka (1980). Důležitá zjištění jsou V. Závorky (1929, 1930), J. Soukupa (1949, 1963, 1971) a V. Zieglera (1989). Chci poděkovat všem, kteří mi pomohli při psaní práce, a to především RNDr. V. Zieglerovi, CSc. za poskytnutý materiál, za jeho rady a za jeho konzultaci mé práce, dále JUDr. Janu Urbanovi, CSc. a ing. Chánové. Rozsah oblasti Studiem sedimentů jsem se zabýval v okolí Kutné Hory, na lokalitách v Nebo-videch, Červených Pečkách, Mezholezích, Roztěži, Malešově, Drobovicích u Čáslavi, ve Vyšatově lomu v Kutné Hoře. Na těchto lokalitách jsem prověřil na základě dosavadního zachování v terénu roku lokalit a jednu, dnes již v podstatě neeistující, z dostupných materiálů uložených v kutnohorském muzeu. Mapka lokalit 5

6 1.Červené Pečky, 2. Nebovidy, 3. Mezholezy, 4. Mezholezy, S.Roztěž, 6 Roztěž 7. Roztěž, 8.Roztěž, 9. Roztěž, 10. Malešov (Písečný vrch), 11. Drobovice 12. Kutná Hora 6

7 7

8 8

9 9

10 ČERVENÉ PEČKY lokalita č. l (severně od obce, poblíž silnice Červené Pečky-Kolín, pod místním nádražím) Na severním okraji obce se nachází lom, dnes chráněný jako přírodní památka. V lomu se vyskytuje bílý až kaolinitický pískovec s četnými limonitickými konkrecemi (mocnost 2,3 3,1 m) s lavicemi schránek Rhynchostreon suborbiculatum (LAMARCK). Ve svrchní části profilu pískovce jsem zjistil ojedinělý výskyt Scyphie. Ve vrstvách spolu s Rhynchostreon suborbiculatum (LAMARCK) se vyskytují schránky pachyodontů, a to především Radiolites sanctaebarbarae POČTA, Diceras sp. Na schránkách Rhynchostreon suborbiculatum jsou četné narostlé schránky Eogyra reticulata REUSS a Eogyra sigmoidea REUSS. V pískovci se dále vyskytují úlomky schránek serpulidních červů, články lilijic a syringopor. Mnoho eemplářů Rhynchostreon suborbiculatum bylo napadeno houbou Cliona eogyrarum FRIČ, která vytváří okrouhlé otvory na skořápce. NEBOVIDY lokalita č.2 (Ssv. od obce - nad místním fotbalovým hřištěm) Na rulu nasedá jemnozrnný kaolinitický pískovec se slepencovými vložkami a limonitickým tmelem (0,4-0,9 m), který obsahuje úlomky schránek ústřic. Nad touto vrstvou je uložen hrubozrnný biodetritický vápenec (2,5 m) s úlomky serpulidních červů Serpula conjuncta GEINITZ a ústřicemi. Ve vrstevním sledu je vápenec vystřídán jemnozrnným kaolinitickým pískovcem, místy limonitickým (0,5 m), který směrem k nadloží obsahuje více hrubozrnných složek. Ve spodní části pískovce jsem zjistil výskyt ústřice Rhynchostreon suborbiculatum (LAMARCK), stromatopory a Lima conalifera. Také se zde podle V. Zieglera (1989) vyskytuje Chlamys acuminata (GEINITZ). Vrstevní sled je zakončen vápnitými pískovci (0,4 m) s Cyclothyris zahalkai NEKVASILOVÁ, Eogyra sigmoidea REUSS, Eogyra reticulata REUSS, "Cidaris" vesiculosa GOLDFUSS a další faunou. MEZHOLEZY lokalita č.3 (1 km vých. od obce) Opuštěný lom ( m). Je zde usazen organogenní vápenec až vápnitý pískovec s převládající složkou CaC03 a vedlejší písčitou příměsí. Organogenní vápence jsou lavicovité, šedobílé a středně zrnité (zrnitost kolísá kolem 2 mm). Jsou velmi hojné na zkameněliny. Vyskytuje se zde velké množství malých neurčitelných úlomků ústřic - Radiolites sanctaebarbarae POČTA, Rhynchostreon suborbiculatum (LAMARCK). Hojně se zde také vyskytují ostny ježovek, brachiopod Cyclothyris zahalkai NEKVASILOVÁ, Cyclothyris sp. a žraločí zuby. 10

11 MEZHOLEZY lokalita č.4 (1,5 km jv od obce, poblíž silnice Mezholezy - Bylany) Opuštěný stěnový lom ( m). Složení je podobné jako u předešlého lomu v Mezholezích. Vyskytuje se zde hrubozrnný vápnitý pískovec až vápenec s převládající složkou CaC03 hojně obsahující pachyodonty. Jsou to především Radiolites sanctaebarbarae POČTA. V písčitých polohách se tu vyskytují velmi malé schránky ústřice Rhynchostreon suborbiculatum (LAMARCK). Vápenec dále obsahuje ostny ježovek a brachiopoda Cyclothyris zahalkai NEKVASILOVÁ, Cyclothyris sp. Byl zde těžen různě kvalitní organogenní vápenec používaný na výrobu vápna, stavebního kamene a silničního štěrku. ROZTĚŽ lokalita č.5 (sv od obce, poblíž silnice Nová Lhota - Bylany) Dvě opuštěné a zarostlé pískovny (obě 50 m délky 4,5 výšky) a mezi nimi novější pískovna (20204 m). Směrem od Mezholez vápnité pískovce přecházejí v glaukonitické kaolinitické pískovce, často s limonitickou příměsí. Tyto pískovce jsou velmi drobivé. Hojně se tu vyskytují velké formy Rhynchostreon suborbiculatum (LAMARCK). Většina zde nalezených ústřic byla napadena houbou Cliona eogyrarum FRIČ. Z pachyodontů se zde ve velkém množství vyskytují rudisti. V největší míře je to Radiolotes sanctaebarbarae POČTA. Byla zde také nalezena ojedinělá schránka druhu Diceras sp. Vyskytují se rovněž žraločí zuby druhu Oyrhina mantelli. ROZTĚŽ lokalita č.6 (1,8 km sv. od obce) Opuštěná a zarostlá pískovna (50 m délky 15 m 4,5 m výšky). Vyskytuje se zde světle žlutavě šedý, jemnozrnný pískovec, obsahující četné limonitické konkrece. Tento pískovec byl v minulosti používán na stavební účely a jako povážkový písek. Nejhojnější zkamenělinou je ústřice Rhynchostreon suborbiculatum (LAMARCK), která zde dosahuje velikosti až 18 cm. Dále je hojný Radiolites sanctaebarbarae POČTA. Ačkoliv byla tato pískovna prohlášena za významný krajinný prvek, bude asi brzo zasypána nepovolenou skládkou obyvatel. ROZTĚŽ lokalita č.7 (1,8 km sv. od obce) V tomto lomu (504 m) se těžil stejný pískovec jako v ostatních vedlejších lomech. Vyskytují se zde četné limonitické konkrece. Pískovec obsahuje četné schránky Rhynchostreon suborbiculatum (LAMARCK) a pachyodonty, kde převládá Radiolites sanctaebarbarae POČTA. 11

12 ROZTĚŽ lokalita č.8 (1,7 km sv. od obce) Zarostlá a opuštěná pískovna o rozměrech m. Vyskytuje se tu opět stejný pískovec jako u lokalit 4-7. Jsou zde velmi hojné schránky Rhynchostreon suborbiculatum (LAMARCK) a pachyodontů - Radiolites sanctaebarbarae POČTA. Nalezl jsem zde také tři eempláře belemmita Actinocama (Praeactino-cama) plenus (BLAINVILLE). ROZTĚŽ lokalita č.9 (1,7 km sv. od obce) Opuštěná stěnová pískovna - délka 220 m a výška 3 m. Vyskytuje se zde opět světležlutý, glaukonitický, rozpadavý pískovec. Ze zkamenělin je to opět velmi hojná ústřice Rhynchostreon suborbiculatum (LAMARCK), ale v menších formách (převážně do 6 cm) a v menší míře než na lokalitách č. 5,6,7,8. Vyskytuje se zde velké množství rudistů - především Radiolites sanctaebarbarae POČTA a další pachyodonti. MALEŠOV - PÍSEČNÝ VRCH lokalita č.10 (0,7 sm ssv. od obce) Opuštěná a částečně zasutá pískovna, dnes proměněná v sad (100 m délky 15 m výšky) a asi o 150 m dále je menší zarostlá pískovna (60 m délky 5 m výšky). Ve svrchní části (0,20-2 m) se vyskytuje vápnitý pískovec na bázi lavice s větší koncentrací CaC03. Organický podíl zde tvoří úlomky mlžů, mechovky, serpulidi Serpula conjucta GEINITZ a ojedinělé zvápenatělé stélky Corallinacei. Z písčitého podílu byl zjištěn převážně křemen, někdy s uzavřeným akcesorickým apatitem. Hojný je muskovit a biotit. Ve vrstvě 5,00-7,00 m se ve svrchní části vyskytuje zelenavý glaukonitický pískovec, v 7,00-9,00 m se vyskytují četné úlomky schránek ústřice Rhynchostreon suborbiculatum (LAMARCK). V nejspodnější části profilu se vyskytuje sladkovodní vápenec, který nasedá na rulu. DROBOVICE lokalita č. 11 (1 km sz. od obce) Stěnová pískovna (20155 m), dnes již z velké části zasypaná. Byl zde získáván žlutozelený až světle žlutošedý písek z glaukonitického kvádrového pískovce. Maimální velikost zrn je 2 mm, ale obsahuje valouny křemene a ruly až 5 cm velké. Ve spodních částech profilu, který je dnes zasypán, se vyskytovaly schránky mlže Rhynchostreon suborbiculatum (LAMARCK). 12

13 KUTNÁ HORA - VYŠATŮV LOM lokalita č. 12 (při silnici Kutná Hora - Zbraslavice) Stěnový lom (150 m délky a 20 m výšky), částečně zavezený. Byl zde zjištěn bílošedý, středozrnný až hrubozrnný vápnitý pískovec až vápenec se schránkami pachyodontních mlžů, především s Radiolites sanctaebarbarae POČTA, Diceras sp. Vápenec dále hojně obsahuje ostny ježovek "Cidaris" vesiculosa GOLD-FUSS, Tylocidaris sorignetti (DESOR), žraločí zuby druhu Oyrhina mantelli a úlomky schránek ústřic Rhynchostreon suborbiculatum (LAMARCK), Eogyra sigmoidea REUSS. Vyskytuje se tu také brachiopod Cyclothyris zahalkai NEKVASILOVÁ. V nadloží byla odkryta scyphiová opuka (0,1-1,7 m) s četnými zbytky spongií. Vápenec o stejném složení byl odkryt pod nově vznikajícím gymnáziem v Kutné Hoře. Obsahuje tytéž zkameněliny jako ve Vyšatově lomu. STRATIGRAFIE LOKALIT Mořská záplava v křídě na Kutnohorsku nebyl akt jednodobý. Moře, které se šířilo od severovýchodu na Vysočinu, zasáhlo do okolí Kutné Hory dvěma směry - východně od Kaňkovských vrchů, které zčásti zaplavilo a z nichž vystupovaly jen rulové ostrovy a útesy s příbřežní faunou a pak sníženinu mezi Kuklíkem a Miskovickým vrchem jižně od Červených Peček. Stáří sedimentů je cenoman až spodní turon. Cenoman Rozsahem převažují horniny mořského cenomanu, jen z malé části horniny sladkovodního původu, které jsou vzácné a nesouvisle v proláklinách, dnes již zarovnaných, např. u Malešova (URBÁNEK 1931). Mořský cenoman vytváří vedle vápnitých, ale někdy i nevápnitých kvádrových pískovců, hlavně organodentrické písčité vápence, slepence a vzácně i slínité vápence. Prvními, prokazatelně mořskými sedimenty cenomanu jsou jemnozrnné kaolinitické pískovce, místy s limonitickou příměsí - Písečný vrch u Malešova, Roztěž. Význačné jsou zde větší formy ústřice Rhynchostreon suborbiculatum (LAMARCK) a další úlomky schránek ústřic. Facie jemnozrnných kaolinitických až vápnitých pískovců s čočkami biodetritických vápenců můžeme zařadit jako vyšší člen cenomanského stratigrafického profilu. Je pro ni typické zastoupení mlže Rhynchostreon suborbiculatum (LAMARCK) - např. Mezholezy. Transgrese cenomanu v okolí Mezholez zarovnala předkřídový reliéf. Směrem k centru kutnohorské zátoky se vápence stávají písčitější, až na východě a jihovýchodě v okolí 13

14 Malešova přecházejí do vápnitých pískovců, které jsou zpravidla výše nad písčitými vápenci. Spodní turon Nejstaršími sedimenty spodního turonu jsou biodetritické vápence, které se vyskytují jako valounový materiál v cenomanské facii. Pokračujícím členem stratigrafického sledu spodního turonu jsou vápnité pískovce až písčité vápence s vložkami středně zrnitých biodetritických vápenců. Typickým znakem této facie je velké množství nejrůznější fauny. Typickými druhy jsou ústřice, brachiopod Cyclothyris zahalkai NEKVASILOVÁ, ostny ježovek "Cidaris" vesiculosa, Tylocidaris sorignetti (DESOR), žraločí zuby -především Oyrhina mantelli, mechovky, serpulidní červi a další fauna. Spodním členem horních poloh spodního turonu jsou vápnité pískovce typické výskytem rybích zbytků - rybích koprolitů, zubů a ústřice Rhynchostreon suborbiculatum (LAMARCK). Nejvyšší člen souvrství spodního turonu příbřežní facie je scyphiová opuka (podle Friče 1870) - silně písčité slínovce s četnými mořskými houbami (Vyšatův lom v Kutné Hoře). Vedle spongií se tu hojně vyskytují ústřice i ramenonožci Cyclothyris zahalkai NEKVASILOVÁ. MOLLUSCA BIVALVIA (LAMELLIBRANCHIATA, PELECYPODA) RHYNCHOSTREON BAYLE, 1878 RHYNCHOSTREON SUBORBICULATUM (LAMARCK 1801) (pl. 138, Syst.Anim.Vert.p.398) Gryphaea suborbiculata LAMARCK, 1801: Syst.Anim.Vert.P1.138,p.398 Eogyra columba LAMARCK, 1819 v.6, pt.l.,p.98 Rhynchostreon BAYLE, 1878 Rhynchostreon chaperi DOUVILLÉ, 1879 Rhynchostreon HILL, VAUGHAN, 1898 p.25,29 (nomen nudum) Zařazení: Ústřici Rhynchostreon suborbiculatum jako první popsal Lamarck roku 1801 v dodatcích na straně 398 ve své práci Syst.Anim.Vert. jako druh rodu Gryphaea. Bayle (1878) tento druh stanovil jako typický pro rod Rhynchostreon, který popsal. Výskyt: 14

15 Severní Amerika (Nové Meiko, Teas, Colorado, Minnesota, Virginie) Evropa (Anglie, Francie, Německo, Česká republika, Slovensko, Polsko, Maďarsko, Rusko, Španělsko, Portugalsko, Sardinie, Švýcarsko, Rakousko) Asie (Indie, Sýrie) Afrika (Tunis, Alžír) Stratigrafické rozpětí: Svrchní křída - cenoman, turon Popis: Schránka bývá středně veliká (kolem 13 cm výšky), vyskytují se však jedinci svými rozměry značně odchylní. Levá miska je hladká, více vypuklá (v předozadním řezu). Vrchol levé misky je nízký, výše položený než zámek schránky, Výška levé misky překračuje její délku (obecně je výška 108 % délky, ale může dosáhnout až 143 % velikosti). Vrchol je velmi stočený (až dvakrát); je mírně opistogyrní a gryfeoidně stočený. Povrch levé misky je velmi hladký s jemnými růstovými vrásami a s hustě zmáčknutým, hladkým porostem šupinek. Oblý kýl levé misky se vyskytuje jen v raném vývojovém stadiu mlže, kdy je asi 1 cm vysoký. Kýl je také více nápadný pro jedince, kteří mají drobná radiální žebra. Ta se vyskytují také jen v raném vývojovém stadiu. U jedinců se v dospělosti na levé misce objevuje široká, mělká, snadno přehlédnutelná brázda. Spojovací oblast mezi levou a pravou miskou buď chybí, nebo je velmi malá, ma mm dlouhá. Pravá miska je suborbikulární, delší než vyšší. Je dorsoventrálně vydutá. Adductor kulatý na obou miskách. Jamky ani zoubky (chomata) nejsou vyvinuty. Stopy po přirůstání jedince jsou většinou nezřetelné, schránky jsou v dospělosti volné. Podobné druhy: Rhynchostreon suborbiculatum (LAMARCK) je dosti podobný tvarem i velikostí jinému druhu Amphidonte obliquata (PULTENEY, 1813). Levá miska tohoto druhu je vyšší, ale méně klenutá, s vrcholem zřetelně opistogyrním. Spojová linie je tvořena drobnými jamkami (chomaty). Vnější povrch je lupenitý. Pravá miska je vyšší, vrchol je zavinutý. Jsou viditelné stopy po přirůstání. Některé schránky byly v dospělosti volné. Tato ústřice žila také v době cenomanu a spodního turonu. Poznámky: I v dnešní době se často používá nesprávný název Eogyra columba, který byl pod uvedeným jménem popsán Lamarckem (hist. Nat. Anim. Sans Vertébres, VI.,(1), p. 198) ve spojení s rodem Gryphaea. V této práci Lamarck odkazuje na dvě starší vyobrazení (Knorr: Petrif., part 2, D III, pl.62, fig 1,2 a Encyclop., pl 198, fig 3,4). Ve své dřívější práci z r (Syst.Anim.Vert.) uvádí Lamarck v dodatcích na straně 398 nový druh Gryphaea suborbiculata. 15

16 Bližší popis a charakteristika není uvedena, ale je uveden odkaz na vyobrazení starší. Vzhledem k tomu, že tento odkaz je totožný s odkazem u pozdějšího druhu Gryphaea columba z roku 1819, je zřejmé, že toto mladší jméno je synonymem jména staršího. Někteří pozdější autoři (WOODS, 1913) si již uvědomovali nomenklatorickou neplatnost názoru "columba", ale jeho užívání zdůvodňovali všeobecnou vžilostí a známostí. První, kdo toto původní Lamarckovo pojmenování začal užívat v literatuře, byl v roce 1871 F. Stoliczka. Ten popsal druh Eogyra suborbiculata (LAMARCK) z cenomanu až spodního turonu jižní Indie. Výskyt: Rhynchostreon suborbiculatum (LAMARCK, 1801) je jednou z našich nejtypičtějších a nejhojnějších ústřic ve svrchnokřídových usazeninách. Nachází se v kaolinitických pískovcích, vápnitých pískovcích. Vyskytuje se v cenomanských a turonských sedimentech na Kolínsku a Kutnohorsku (Nebovidy, Červené Pečky, Roztěž, Mezholezy, Malešov). Je znám i z dalších oblastí České křídové pánve. Literatura DVOŘÁK J., RŮŽIČKA B. (1966): Geologická minulost Země ŠPINAR Z. (1986): Základy paleontologie bezobratlých ZÁRUBA B. (1972): Časopis Národního muzea - odd. přírodovědné 141.1/2 ZIEGLER V. (1989): Stratigrafie a vrstevní sled křídových sedimentů v kolínské oblasti České křídové pánve - Časopis Národního muzea, řada přírodovědná Vol.160 (1-4), pp , Praha Kolínsko a Kouřimsko (1933): Obraz poměrů života obyvatelstva i pamětí přírodních Sborník oblastního muzea v Kutné Hoře: řada B, č.8-9 Sborník oblastního muzea v Kutné Hoře: řada B, č Summary In this work are described cretaceous localities in the vicinity of the town Kolín. Lithological composition as well as stratigraphical position is given. Attention in concentrated on the species Rhynchostreon suborbiculatum. 16

17 Bohemia centralis 24: 17-26, 1995 STRATIGRAFIE A MALAKOFAUNA HOLOCENNÍ TERASY BAKOVSKÉHO POTOKA U VEPŘEKU Stratigraphy and molluscan fauna of the holocene terrace of the Bakov brook near Vepřek Vojen Ložek Úvod Výzkum nivy Bakovského potoka těsně nad obcí Vepřek navazuje na záchranné archeologické práce prováděné v letech na pravěkém sídlišti na návrší Na Hebroně v sousedství kostelíka Narození P. Marie, které protíná trasa dálnice D 8 (SKLENÁŘ & LUTOVSKÝ 1993). Z archeologických objektů pocházejících z neolitu a různých fází doby bronzové byla získána malakofauna ukazující na téměř úplné odlesnění krajiny, což potvrdily i nálezy paleobotanické. Uvedené návrší tvoří plochý hřbet, který strmě spadá k Vltavě, zatímco se mírně svažuje k Bakovskému potoku. V obou údolích dnes značné plochy pokrývají lužní háje, v nichž žije ochuzená lesní malakofauna, která kupodivu zcela schází v pravěkých objektech. Celý prostor ovšem leží v černozemní oblasti, kde se v poledové době nerozvinula společenstva lesních plžů, která jinak představují hlavní složku malakofauny střední Evropy (LOŽEK 1949,1982). Z toho lze soudit, že se vývoj v našem černozemí podstatně lišil od obecného středoevropského schématu, které se vyznačuje naprostou převahou lesa od počátku klimatického optima v holocénu. Tento rozdíl je dodnes předmětem sporů, které lze řešit jedině na základě fosilních dokladů, jichž je ovšem v Černozemí nedostatek. Platí to nejen pro paleobotaniku (FIRBAS 1949, 1952), ale do značné míry i pro paleozoologii. 17

18 Vrstevní sledy s měkkýší faunou máme zatím po ruce jen ve facii svahových uloženin z okrajových zón (SMOLÍKOVÁ & LOŽEK 1978). Proto každý nález z černozemní oblasti, především z jejích vnitřních okrsků, je velmi vítaný a zasluhuje uveřejnění. Při průzkumu trasy dálnice se podařilo zjistit malakofaunu v břehových nátržích Bakovského potoka v úseku mezi mostkem ve Vepřeku a trasou dálnice. V potoční nivě je zde vyvinut výrazný stupeň - "nivní terasa", jejíž biostratigrafický rozbor podává tato studie. Poloha a popis profilu Sondou byla očištěna břehová nátrž na pravém břehu Bakovského potoka nedaleko pod trasou dálnice v místech, kde se potok ohýbá k východu k obci Vepřek. Pravý břeh zde tvoří zřetelný stupeň 3-4 m nad hladinou potoka, který plynule navazuje na plochý svah stoupající k železnici a dále k návrší Na Hebroně. Nadmořskou výšku lze odhadnout na 168 m, průměr ročních teplot obnáší 8,8 C, srážek mm. Po obou stranách potoka se táhne pás druhotného smíšeného luhu svěžího rázu, mokřady zde nejsou vyvinuty. Na protějším levém břehu jsou znatelné stopy mlýnských úprav a zbytky zpustlých sadů. Podle vysázené řady topolů bílých nazývají místní obyvatelé tuto trať Lindov. Profil v čele sondy, tedy v řezu rovnoběžném s potokem, znázorňuje obrázek 1 s podrobným popisem vrstev. Co se týče celkové situace v okolí odkazuji na plánek ve zmíněné archeologické studii (SKLENÁŘ & LUTOVSKÝ 1993). Měkkýší fauna Ze všech makroskopicky rozlišitelných vrstev profilu byly odebrány vzorky o objemu cca 5-6 dm3, usušeny, rozplaveny a vybrány včetně úlomků ulit. Výsledky statistického rozboru shrnuje přehledná tabulka (tab.l), z níž lze čerpat i základní údaje o paleoekologickém a biostratigrafickém významu jednotlivých druhů. Spodní dvě vrstvy (7,6) tvořené štěrkopískovým a písčitým materiálem poskytly jen chudé nálezy, které proto mají spíše jen orientační význam. Nadloží však obsahuje bohaté fauny, jejichž statistický rozbor v plné míře obráží paleofaunistické poměry v nivě Bakovského potoka i v jejím okolí. Zvláštní zmínky zasluhuje horizont označený jako 5', který odpovídá bazi vrstvy 5, popř. se vkliňuje mezi vrstvy 6 a 5. Představuje okraj výplně odstaveného koryta, které leží v bezprostředním východním sousedství profilu, do něhož zasahuje jen svým okrajem. 18

19 Biostratigrafický rozbor Vzhledem k nepatrnému zastoupení hlavní ekologické skupiny A a zejména skupiny 1, která zahrnuje význačné lesní druhy, jejichž nástup, šíření i ústup představují hlavní podklad malakostratigrafického členění holocénu, naráží biostratigrafické hodnocení vrstevního sledu na značné obtíže, neboť vývoj malakocenóz je těžko srovnatelný s průměrným sledem malakofaun v holocénu střední Evropy. Proto se musíme omezit na ty nečetné opory, které nám v tomto případě vývoj malakofauny poskytuje: Chudá společenstva z vrstev 7 a 6 se vyznačují převahou euryekních druhů otevřené krajiny (skupina 5); ostatní skupiny jsou zastoupené jen jednotlivými nálezy. Charakteristické prvky staršího holocénu nebyly zjištěny. Jednotlivé ulity sprašových prvků Vertigo parcedentata a Pupilla sterri byly nepochybně přemístěny z rozplavených výchozů spraše. Ve výplni starého koryta 5' výrazně vrcholí výskyt druhů mokřadních (skupina 9), významně jsou zastoupené druhy vodní včetně obyvatel stálých vod jako je Planorbis carinatus a Valvata piscinalis, nápadná je kulminace Bilhynia tentaculata. Prudce vzrůstají podíly druhů otevřené krajiny (5), přimíseny jsou prvky stepní (4) i převážně lesní (2). Vlastní poloha 5 se vyznačuje poklesem malakologického bohatství, který se projevuje zejména u vodních druhů (10), jinak však obraz zůstává podobný jako v 5. Ve vrstvách 4 a 3 opět stoupá bohatství druhů i počet jedinců, výrazně jsou zastoupené druhy mokřadní (9), ve vrstvě 3 i druhy vodní, které však indikují spíše mělké zarostlé a zčásti periodické vody. Nápadně kulminují Vallonia costata, V.pulchella a Truncatellina cylindrica, maima dosahuje ve vrstvě 4 i Carychium tridentatum spolu s druhem světlých hájů, křovišť a plášťů Fruticicola fruticum, který je zde hojně zastoupen v celých dobře zachovalých ulitách. Významný pro souvrství 5-3 je výskyt lesního druhu Vertigo pusilla, který je dnes v široké oblasti vymřelý. Počínaje vrstvou 3 se ve významném podílu objevuje moderní terikolní prvek Cecilioides acicula a první ulity rovněž moderního přistěhovalce Xerolenta obvia. V souvrství 5-3 vrcholí bohatství malakofauny v prostoru lokality, což platí i pro nepatrně zastoupenou lesní skupinu 1. Je zde trvalá příměs stepních druhů (4), jinak má fauna stále výrazný podíl mokřadních a vodních druhů, k nimž se druží euryekní prvky otevřené krajiny, které mohou obývat různě vlhké nivní louky. Krajina má stále otevřený charakter, i když v blízkosti, např. na srázech obrácených k severu výše proti proudu, lze předpokládat menší lesní porosty. Podstatné je významné zastoupení pontické Cepaea vindobonensis ve vrstvách 4 a 3, neboť ve středních Čechách ukazuje na mladší polovinu holocénu. Vzhledem k tomu, že nástup Cecilioides acicula není starší než sklonek bronzové doby, lze popsané souvrství zařadit do konce klimatického optima,tj. mladšího epiatlantiku. - Povrchové vrstvy 2 a 1 představují přechod k převážně terestrické facii, nicméně i v nich se objevují některé vodní a mokřadní druhy, které ovšem mohou pocházet z potočních 19

20 náplavů. Cecilioides si udržuje významný podíl, zajímavý je i vzestup stepního druhu Chondrula tridens a trvalý výskyt Helicopsis striata. Teprve v povrchové vrstvě 1 se objevují Ena obscura a moderní element Oychilus cellarius; Aegopinella minor zde dosahuje maima. Pozoruhodné je, že ani zde nebyly zjištěny druhy, které na lokalitě žijí a převládají v současné době, jako Trichia hispida (L.) a Alinda biplicata (Mtg.). Celkový obraz v souvrství 2-1 tedy odpovídá mladšímu holocénu (subboreálu až subrecentu), ovšem ve zcela nedávné době (posl. století?) se zde obraz krajiny významně změnil. Nastíněný vývoj se v základních rysech shoduje s poznatky z jiných nalezišť v černozemní oblasti. Vyznačuje se chyběním lesního optima a trvalým výskytem starousedlých stepních prvků Chondrula tridens a Helicopsis striata. Stáří bazálních vrstev je obtížné odhadnout. V úvahu připadá nejspíše starší epiatlantik až atlantik, pro vyšší věk nejsou žádné doklady. Vývoj krajiny podle výpovědi malakofauny Zatímco biostratigrafická výpověď zjištěných společenstev je jen přibližná, poskytuje jejich rozbor poměrně výstižný záznam okolní krajiny. Nutno zdůraznit, že jde o nálezy z potoční nivy, které obrážejí nejen stav v bližším okolí, především v pásmu nivy, nýbrž i v oblastech výše proti proudu potoka, popř. jeho přítoků, neboť část ulit pochází z povodňových náplavů. Výpověď fosilních společenstev není tedy jen místní, nýbrž vztahuje se na širší oblast. Bazální vrstvy (7,6) představují korytovou facii a jejich fauna má proto nízkou výpovědní hodnotu, neboť obráží jen specifické podmínky tohoto prostředí. Její výpověď však není v zásadním rozporu s poznatky odvozenými z nálezů v nadloží. Poměry v souvrství 5-3 odpovídají potoční nivě, v niž se střídala ramena v různém stupni zazemnění s mokřady až středně vlhkými loukami. Krajina měla parkovitý ráz bez větších lesních celků, na okolních stráních převažovaly suché trávníky až vyslovené stepi. Lužní háje mohly místy krýt nivu někde výše proti proudu, jak nasvědčuje výskyt jednotlivých kusů Perforatella bidentata, která je dodnes hojná v pramenné oblasti Bakovského potoka a jeho přítoků (Džbán) a dodnes rovněž žije na protějším břehu Vltavy. Nálezy z nejvyšších poloh (2,1) ukazují přechod k terestrické facii, kdy celkový ráz lze nejlépe označit jako svěží. Změna k ochuzené lesní cenóze v současnosti je patrně zcela mladého data. Vyznačuje se šířením druhů, které dobře snáší urbanizované nebo ruderalizované prostředí, k nimž např. patří Alinda biplicata, Trichia hispida a zčásti i Ena obscura známé z četných míst z intravilánu Velké Prahy. Lesní druhy citlivé k antropickým zásahům zde nebyly vůbec zjištěny. Dnešní fauna v prostoru profilu pozůstává z několika přizpůsobivých druhů a ve srovnání s malakozoologickým bohatstvím, které zde bylo v 20

21 minulosti, je smutným dokladem obrovského poklesu biodiverzity v důsledku změn z poslední doby. Popsaný obraz vývoje potvrzuje předpoklad, že naše černozemí má přímou návaznost na lesostepní krajinu nejstarší ho holocénu, což dokládá nedostatek lesního optima i průběžný výskyt starousedlých stepních druhů, k nimž se později druží stepní prvky moderní. Tento stav se vyvinul v důsledku časného rolnického osídlení doloženého v bližším i vzdálenějším okolí. Závěr Poznatky získané rozborem nivní terasy Bakovského potoka jsou dokladem, jaký význam mají tato naleziště pro poznání vývoje černozemí i starosídelní oblasti, odkud stále máme jen málo fosilních dokladů o stavu a vývoji přírody. V těchto krajinách je totiž nedostatek vhodných úpatních akumulací, jeskyní, převisů a dalších podobných lokalit, takže nivy představují hlavní zdroj paleozoologické a někdy i paleobotanické informace. Na tuto skutečnost upozornil vlastně již kdysi J. PETRBOK (1933) tím, že popsal několik nálezů měkkýšů z " holocenních teras potoků", které na rozdíl od vlastní zaplavované nivy jsou přístupné přímému ohledání. Tyto nálezy zatím nelze plně zhodnotit z biostratigrafického hlediska pro jejich nízký počet, který nedovoluje širší srovnání a odvození příslušných zákonitostí. Nicméně však jde o velmi nadějný přístup, který může vrhnout světlo na řadu dosud nejasných problémů středoevropské holocenní paleogeografie a především ukázat jak hojné kdysi byly údolní mokřady i menší vodní nádrže s bohatou faunou a patrně i flórou. Summary In the valley of the Bakovský Brook near Vepřek (Central Bohemia) the floodplain is subdivided into two levels. The higher one forms a distinct terrace step consisting of calcareous loamy and sandy sediments which include numerous molluscan shells. This depositional sequence is described in the Czech tet (Fig.l). Samples of 5-6 dm3 were taken from all layers. The earth material was air-dried, wet-sieved and the shells incl.fragments etracted. The results are given in table 1 including also the basic information on ecologic and biostra-tigraphic significance of each species. The basal layers 7 and 6 consisting of alluvial gravels and sands are rather poor in mollusca which are predominantly represented by tolerant open-ground species (ecol. group 5). No Early Holocene inde species were recorded, woodland elements are lacking. The overlying beds 5-3 show a dramat icincrease both in species and individuals. The assemblages in question consist of several ecologically different components associated 21

22 particularly with aquatic, wetland and mesic grassland environments. Several steppe (group 4) and semi-open woodland elements (2) occur mostly in small amounts. Of importance is the culmination of Fruticicola fruticum as well as of both Vallonia and Truncatellina cylindrica in layer 4. Heliophilous species of nutrient-rich wet meadows such as Vallonia enniensis or Vertigo angustior are also important. Among woodland species Vertigo pusilla is of particular interest being regionally etinct at present. Of biostratigraphic importance is the strong occurrence of Cepaea vindobonensis which is characteristic of the younger half of the Holocene in Bohemia. In layer 3 the modern immigrant Cecilioides acicula appears first in consider-able numbers. This fact suggests that this layer is not prior to the final Bronze Age. The fauna of layers 2 and 1 reflects terrestrial environments with persisting predominance of open-ground elements. In the surface soil 1 Ena obscua and Oychilus cellarius appear and Aegopinella minor attains its culmination. The above developmental pattern is characteristic of the chernozem areas in Central Europe. It differs from the common Holocene malacofaunal sequence by the absence of fully developed woodland assemblages whose succession provides the best biostratigraphic criteria. For this reason, it is rather difficult to attribute particular horizons of the sequence in question to certain phases of the Holocene. It might be believed that the comple of strata 5-3 corresponds to the late climatic optimum, i.e. to the Epiatlantic (sensu JAGER). By contrast, the malacocenoses in question provide reliable evidence of environmental conditions in the mid-bohemian chernozem area which never was covered by closed woodland during the Holocene since it was settled by Neolithic farmers already in the 5th millenium BC. This early landnam hindered the epansion of closed forests and preserved the relics of Early Holocene steppes as documented by continual occurrences of aboriginal steppe species such as Chondrula tridens and Helicopsis striata. The prehistoric cultural landscape represented a erothermic park1and which was less forested during the Bronze Age than at present. The floodplains of larger valleys were rich in calcareous wetlands, swamps and various water bodies which disappeared only in recent times due to increasing human activities. The present-day fauna is thus less rich in species and individuals and shows a much lower diversity than that of prehistoric times. 22

23 Literatura FIRBAS F., 1949,1952: Spät- und nacheiszeitliche Waldgeschichte Mittelcuropas nördlich der Alpen, 1,II ,256 stran. G. Fischer, Jena. LOŽEK V., 1949: Studie českých stepí na základě recentních i fosilních měkkýšů. Rozpravy II. třídy České akademie, LVIII, 18,90 stran, tab. I-III.Praha : Faunengeschichtliche Grundlinien zur spät und nacheiszeitlichen Entwicklung der Molluskenbestande in Mitteluropa.- Rozpravy ČSAV, ř. MPV, 92, 4, 106 stran, tab.l-8, Beil.l-4. Praha. PETRBOK J., 1933: Trojí fosilní fauna měkkýšů teras středočeských potoků. -Příroda, XXVI, 6, str Brno. SKLENÁŘ K. & LUTOVSKÝ M., 1993: Vepřek - Archeologický výzkum na Kralupsku. 66 stran. Městské muzeum v Kralupech, Kralupy n.vlt. SMOLÍKOVÁ L. & LOŽEK V., 1978: Die nacheiszeitlichen Bodenabfolgen von Poplze und Štětí als Beleg der Boden- und Landschaftsentwicklung im böhmischen Tschernosemgebiet.- Beiträge zur Quartär-und Landschaftsforschung / J. Fink Festschrift/. - Str Verlag F.Hirt, Wien. 23

24 24

25 VYSVĚTLIVKY - EXPLANATION Ekologická charakteristika - Ecologic characteristics Hlavní ekologické skupiny (Main ecologic groups): A - les všeobecně (woodland in general), B - otevřená krajina (open country), C - les/bezlesí (woodland/open country), D - mokřady, vodní nádrže (wetlands, waters) Ekologické skupiny (Ecologic groups): 1 - les (closed forest), 2 - převážně les, podružně otevřená svěží (W/M/), suchá (W/S/) nebo vlhká (W/H/) stanoviště (predominantly woodland, occasionally mesic (W/M/), dry (W/S/) or damp (W/H/) habitats), 3 - vlhké lesy, luhy (damp woodland, riverine forests), 4 - stepi, erothermní skály všeobecně (S) nebo mírně zastíněné (S/W/) (steppes, erothermic rocks, in general (S) or modera-tely shaded (S/W/), 5 - otevřená krajina všeobecně (open country in general), 6 převážně suchá lesní i otevřená stanoviště (predominantly dry woodland and open habitats), 7 - převážně svěží/různá lesní i otevřená stanoviště (predominantly mesic/catholic woodland and open habitats), 8 - převážně vlhká lesní i otevřená stanoviště (predominantly damp woodland and open habitats), 9 -mokřady, břehy (wetlands, banks), 10 - vody: stojaté i tekoucí (ST), stojaté (S) a periodické (P) (waters: stagnant/running (ST), stagnant (S) and ephemeral (P) Biostratigrafická charakteristika - Biostratigraphic characteristics - sprašové druhy (loess species), - vůdčí sprašové druhy (inde loess species), () - místní a příležitostné sprašové druhy (local and occasional loess species), G - druhy přežívající glaciál mimo sprašovou zonu (species surviving the glacial out of the loess zone), (G) - jako předchozí, ale jako relikty (as above, but as relics),! - význačné druhy teplých období (characteristic thermo-mere species),!! - vůdčí druhy teplých období (inde thermomere species), (!) eurythermní druhy teplých období (eurythermic thermomere species), M -moderní přistěhovalci (mladoholocenní) (modern,i.e. Late Holocene immigrants) 3 - počet jedinců (number od individuals), 1? - určení přibližné (derermination approimate), (1) - zavlečeno z jiných vrstev (reworked from other strata) 25

26 Obr.l Stratigrafie holocenní terasy Bakovského potoka u Vepřeku. 1-tmavě hnědošedá humozní hlína, 2-šedohnědá humozní hlína, 3-tmavě hnědošedá, hruběji drobtovitá, humozní hlína s nečetnými valounky, 4-černošedá, ulehlá, silně humozní hlína s příměsí štěrku a četnými ulitami Fruticicola fruticum, 5-světle hnědošedá, silně písčitá hlína s úlomky opuk a valounky, 5'-tmavošedá písčitá hlína s příměsí štěrku a velmi četnými ulitami, 6-hnědošedý, místy narezle mramorovaný, slabě hlinitý písek, 7naplavený potoční štěrkopísek šedohnědé barvy s tmavými vložkami; četné placičky opuk; většinou víceméně cementovaný CaCO3; 8-jako 7, ale s hrubými valouny přemístěnými z vltavských teras, 9-navětralý turonský slín bělošedé barvy. Fig.l Stratigraphy of the Holocene terrace of the Bakov Book near Vepřek: 1-dark brownish grey humic loam, 2-greyish brown humic loam, 3-dark brownish grey humic loam, medium coarse crumb structure, sparse small pebbles, 4-greyish black compact humus - rich loam, with 2-3cm pebbles /semi-terrestrial soil/, numerous adult shells of Fruticicola fruticum, 5-light brownish grey very sandy loam with dispersed marlstone fragments and pebbles, 5'dark grey sandy loam with gravel admiture and very numerous shells, 6-brownish grey sand with rusty limonitic veins and gravel admiture, 7-alluvial brook gravel, greyish brown with dark intercalations; rich in marlstone slabs; partly cemented by CaCO3, 8-as above, but including numerous coarse pebbles replaced from older Vltava terraces, 9-partially weathered whitish yellow Turonian marlstone. 26

27 Bohemia centralis 24: 27-74, 1995 PŘÍSPĚVEK K POZNÁNÍ FLÓRY A VEGETACE NPR DRBÁKOV - ALBERTOVY SKÁLY Flora and vegetation of the Drbákov - Albertovy skály Nature preserve Rudolf Hlaváček NPR Drbákov - Albertovy skály se nachází na pravém břehu1 středního toku Vltavy v okrese Příbram na katastrálním území obce Nalžovické Podhájí (mapka Č. 1). Její přesná poloha je podle Jirákové (1980b) dána souřadnicemi 49 44' s.z.š. a 14 22' v.z.d. Lokalita tisů je na Drbákově chráněna již od roku Roku 1977 byl schválen návrh na rozšíření rezervace o komple Albertových skal (Jiráková l.c). V současnosti zaujímá rezervace plochu ha (Knížetová et al. 1987). Důvodem ochrany je uchování přirozených, původní vegetaci blízkých společenstev skalnatých svahů vltavského kaňonu včetně mezofilních lesů stinných svahů, v nichž dodnes přežívá poměrně vitální populace tisu červeného. V rezervaci žije řada chráněných rostlin a živočichů. Přírodní poměry Klimaticky náleží území rezervace k mírně teplému a mírně vlhkému okrsku s mírnou zimou (Quitt 1971). Další údaje jsou převzaty z práce Jirákové (1980b). Nejchladnějším měsícem je leden, nejteplejším a zároveň nejdeštivějším červenec. Průměrné roční teploty se pohybují kolem 8 C (ve vegetačním období -duben až září - kolem 14 C), průměrný úhrn srážek činí ročně 561 mm (ve vegetačním období 373 mm). Celkově je podnebí poměrně suché, neboť se zde ještě uplatňuje srážkový stín Brd. S ohledem na vegetaci jsou však pro rezervaci podstatnější mezo- a mikroklimatické rozdíly vzniklé působením reliéfu. 27

28 Podrobný geologický průzkum okolního území byl prováděn v letech (Hejtman, Fediuk et Dudek 1954, 1955). Největší část rezervace je vystavěna z hornin jílovského pásma, Z a JZ část kóty 490 (Drbákov) budují tak zvané pokryvné útvary kamenité až hlinitokamenité suti tvořené většinou autochtonním materiálem. Převážně jde o velmi tvrdé, nesnadno zvětrávající horniny, které jsou místy prostoupeny vápnitými vložkami. Pokud na nich vzniknou hlubší půdy, jsou obvykle bohaté vápníkem i jinými živinami. Stanoviště s nedokonale navětralou povrchovou vrstvou jsou živinami chudá a porostlá spíše silikofyty. Prosakuje-li voda ze skal, popřípadě stéká skalními žlaby, vylučuje se druhotný CaCO3 v podobě pěnovcových inkrustací, které se místy mohou i hromadit (Ložek 1988). V detailu bývá skalní komple velmi pestrou mozaikou různých hornin. Mapa č. 1 - Situační mapka 28

29 Na základě sběru vzorků hornin prováděného během botanického výzkumu lze petrografickou situaci v rezervaci shrnout do následujících bodů: 1. Na Z eponované stěně vltavského údolí v severní části rezervace pravděpodobně převažují metamorfované bazické horniny. 2. V jižní části rezervace je vysoké zastoupení kyselejších hornin vyvřelých a metamorfovaných. 3. V mikro- i makrostruktuře geologických útvarů dochází na území rezervace k výraznému prolínání kyselých a bazických hornin. 4. Jsou přítomny primární vápnité horniny, např. čočky erlanu v amfibolitu. 5. V bočních zářezech, eventuelně i v puklinách navětralých hornin se vyskytuje druhotně vysrážený vápnitý substrát (vápnitý sintr), např. vápnité povlaky na kontaktně metamorfovaném amfibolickém rohovci. Této geologické pestrosti odpovídá nejen rozmanitost místní květeny, ale i společný výskyt druhů se zcela protikladnými nároky na půdní reakci, např. vřesu a pěchavy. Vltava si v tomto úseku svého toku udržuje celkově severovýchodní směr. Vytváří zde četné meandry, na jejichž nárazových březích se vypínají rozsáhlé skalní amfiteátry. K nejmohutnějším patří i převážně ZJZ eponované skály v severní polovině rezervace. Relativní převýšení v rezervaci (218 m) je dáno rozdílem nadmořské výšky při hladině slapské nádrže (272 m n.m.) a na vrcholu Drbákova (490 m n.m.). Severovýchodní část chráněného území se vyznačuje velkou výškovou členitostí. Nalezneme zde vysoké skalní výchozy se strmými stěnami, svahové hřebeny oddělené roklemi s Četnými skalními stupni i prudce spadající žlaby. Výslunná Z až JZ epozice tvoří nápadný kontrast vůči stinným, k S až SZ směřujícím svahům sousedního Drbákova, a podmiňuje celkově erotermní ráz tzv. Albertových skal (Ložek 1988). Význačným geomorfologickým rysem je tvorba suťových svahů a kuželů. Úpatí jsou však v současnosti zatopena vodou přehradní nádrže, jejíž vzdutí se zde pohybuje okolo 26 m (Jiráková 1978). Z půdních typů jsou Jirákovou (1980b) uváděny mulový ranker (skalní plošina na rozhraní svazu Tilio-Acerion a vrcholové smrkové monokultury v oblasti Drbákova), hnědozemní ranker (reliktní bory na eponovaných skalách a zakrslé doubravy s Vincetoicum hirundinaria) a typická středoevropská hnědozem včetně nevyvinuté hnědozemě s ne zcela diferencovanými horizonty (listnaté a smíšené lesy). NPR Drbákov - Albertovy skály leží ve fytogeografickém obvodu Českomoravské mezofytikum a náleží k fytogeografickému okresu Střední Povltaví (cf. Skalický 1988), jehož bližší floristickou a vegetační charakteristiku najdeme v práci Chán et al Význačným rysem zdejší květeny je bohatý výskyt erotermních rostlin budujících teplo- a suchomilná rostlinná společenstva spojený s eistencí inverzních stanovišť hostících některé podhorsky 29

30 30

31 až horsky laděné druhy a rostlinná společenstva. Botanická a zoologická jedinečnost území je podmíněna eistencí tzv. "říčního fenoménu" (Jeník et Slavíková 1964). Díky němu bylo v kvartéru údolí Vltavy důležitou migrační cestou teplomilných i horských druhů rostlin (Jiráková 1980a). Historie botanického výzkumu Starší botanické práce týkající se území NPR Drbákov - Albertovy skály zmiňují především tisy na Drbákově (Jiřinová 1925, Barchánek 1940, Hofman 1948). Drbákovská lokalita však byla uváděna již v roce 1819 bratry Preslovými (in Svoboda 1941), později i L. Čelakovským (1882). Pro potřeby Státní ochrany přírody byl podrobnější botanický výzkum proveden až koncem 60. (Houfek 1969) a v polovině 70. let (Skalický 1975). Bezprostředně navazují práce Boswartové-Jirákové, v nichž se autorka vedle floristického výzkumu věnovala i studiu rostlinných společenstev (Jiráková 1978, 1980a, 1980b, Boswartová 1984). Území rezervace se částečně dotkla ekurse vedená v roce 1985 dr. Skalickým (Hrouda et Skalický 1988). Metodické poznámky V následujících kapitolách jsou shrnuty výsledky botanického průzkumu NPR Drbákov - Albertovy skály provedeného v roce 1993 (cf. Hlaváček 1993b). Území rezervace bylo rozčleněno na 7 segmentů (mapa č. 2), což při soupisu druhů pro každý segment zvlášť umožňuje jakousi "kvantifikaci" výskytu jednotlivých taonů. Jako orientační body pro vedení hranic byly užity informační tabule stávající naučné stezky. Vědecká jména rostlin jsou ve většině případů převzata z publikace Hrouda et Skalický 1988, zbylá, není-li uvedeno jinak (viz soupis zjištěných taonů), jsou doplněna podle Rothmalera (1976). Ostřice označovaná v tetu Care digitata* nebyla přesněji určována, takže se může jednat jak o C. digitata L., tak o C. pallens (Fristedt) Harmaja (cf. Holub 1991). Názvy syntaonů odpovídají jménům použitým Jirákovou (1978, 1980a, 1980b), eventuelně některými dalšími autory (Holub et al. 1967, Moravec et al. 1983). VEGETACE NPR DRBÁKOV - ALBERTOVY SKÁLY Podle rekonstrukční geobotanické mapy (list M-33-XXI Tábor) by na plošině nad vltavským údolím převládaly acidofilní doubravy. Vlastní kaňon je význačný dominancí dubohabrových hájů. Na severních svazích Drbákova (kóta 490) jsou mapovány suťové lesy, 31

32 na Z až ZJZ eponovaných Albertových skalách společenstva náležící k mapovací jednotce šipákové doubravy a skalní lesostepi. Stručný přehled a charakteristiku rostlinných společenstev rezervace najdeme v podrobné botanické inventarizaci, jíž v letech 1975 až 1978 provedla Jiráková (1980b). Další poznámky jsou i v šířeji pojatých pracích této autorky (1978, 1980a, Boswartová 1984). Celkový obraz místy rekonstrukčně, místy reálně mapovaného vegetačního krytu je zachycen na mapě Č. 3, jež je převzata z rigorózní práce (Jiráková 1980a). Podrobnější zobrazení až na úrovni lesních typů se objevuje v diplomové práci (Jiráková 1978) a v botanické inventarizaci (Jiráková 1980b). V následujícím přehledu jsou shrnuty citovanou autorkou užité názvy navzájem si více či méně odpovídajících vegetačních jednotek. Přehled rostlinných společenstev NPR Drbákov - Albertovy skály (podle prací Jiráková 1978, 1980a, 1980b) fytocenologická nomenklatura názvy užité na porostní mapě Názvy podle porostní (1978, 1980a, 1980b) (1978, 1980b) mapy (1980a) as.melampyro nemorosi-carpinetum habrové doubravy habrové doubravy Passarge 1957 =as.querco-carpinetum medioeuropaeum Tuen 1937 [J78] subas.querco-carpinetum luzuletosum [J78] subas.querco-carpinetum poetosum nemoralis [J78] =Poeto-Carpinetum [J78] suchá habrová doubrava biková =habrová doubrava biková [J80b] suchá habrová doubrava lipnicová =habrová doubrava lipnicová [J80b] varianta s Luzula luzuloides [J78],pozn.5 as.luzulo albidae-quercetum (Hilitzer 1932) Passarge 1953 kyselé doubravy a bukové kyselé doubravy a doubravy bukové doubravy emend.neuháusl et NeuháuslováNovotná 1967 subas.luzulo-quercetum genistetosum (Samek 1964) kyselá buková doubrava biková =kyselá doubrava biková [J80b] Neuháusl et Neuliauslová-Novotná 1967 =Luzulo-Quercetum typ s Luzula luzuloides [J78] 32

33 subas.luzulo-quercetum typicum kyselá buková doubrava Neuháusl et Neuháuslová-Novotná borůvková 1967 =kyselá doubrava borůvková [J80b] =Luzulo-Quercetum typ s Vaccinium myrtillus [J78] kyselá jedlová doubrava Luzulo-Quercetum typ s Festuca ovina [J78],pozn.5 přechodné formace mezi sv.genisto germanicae-quercion a bukové doubravy bukové doubravy =habrové bučiny [J78] podsv.eu-fagenion (užito ve stejném smyslu jako přechodné formace mezi sv.carpinion a podsv.eu-fagenion [J78]-pozn.l) buková doubrava biková buková doubrava s tisem a jedlí buková doubrava třtinová vysýchavá buková doubrava přechodné společenstvo mezi lipodubová bučina lipové bučiny sv.tilio-acerion a podsv. Eu-Fagenion =as.tilio cordatae-fagetum Mráz 1960 emend.moravec 1977 [J80a] - pozn.2 lipodubová bučina s tisem a smrkem as.aceri-carpinetum Klika 1941 javořiny suťové lesy =suťové lesy [J80b] subas.aceri-carpinetum aegopodietosum Klika 1941 lipová javořina s tisem a smrkem =suťový les s tisem a smrkem [J80b] subas. Aceri-Carpinetum habrová javořina lipnicová aegopodietosum Klika 1941 =suťový les s lipnicí hajní stadium s Poa nemoralis [J80b] 33

34 subas.aceri-carpinetum lipová javořina bažanková aegopodietosuin Klika 1941 =suťový les s bažankou facie s Mercurialis perennis vytrvalou [J80b] as.cynancho vincetoici-quercetum Passarge 1957 zakrslá doubrava - pozn.3 teplomilné doubravy =zakrslé doubravy [J80b] =as.vincetoici-quercetum Passarge =břekové doubravy [J78] 1957 [J80a] subas.torminaleto-quercetum caricetosum huinilis Blažková zakrslá doubrava s ostřicí nízkou [J78], pozn [J78],pozn.5 subas.torminaleto-quercetum zakrslá doubrava tolitová poetosum nemoralis Blažková 1958 [J78],pozn.5 as.hieracio pallidi-pinetum reliktní bory reliktní bory štěrbinová společenstva skalní stepi Stocker 1965 [J80a] as.alysso saatilis-festucetum duriusculae Klika e =skalní stepi [J80b] Čeřovský 1949 vegetace sutí a drolin vegetace sutí a drolin Poznámky: Mapovaná jednotka "bukové doubravy" je v diplomové práci (1978) pokládána za přechodnou formaci mezi svazem Carpinion a podsvazem Eu-Fagenion. Použit je zde název "habrové bučiny". Užitý název označuje spíše přechodné porosty ke svazu Carpinion, na území rezervace pak ke svazu Tilio-Acerion (Jiráková 1980a, 1980b). Míněny jsou pouze teplomilné doubravy. Jméno pro území rezervace nepoužité, jednotka nebyla při mapování vegetace v rezervaci vylišena Jméno je uvedeno pouze v tetu, příslušné porosty nejsou na mapě vylišeny. [J78] - Jiráková 1978 [J80a] - Jiráková 1980a [J80b] - Jiráková 1980b 34

35 Mapa č. 3 Drbákov - Albertovy skály, vegetační mapa (podle Jiráková 1980a) 35

36 Následující poznámky týkající se vegetace vyplývají z poznatků získaných během podrobného floristického průzkumu rezervace v roce Dubo-habrové háje (sv. Carpinion, as. Melampyro nemorosi - Carpinetum Passarge 1957) se vyskytují prakticky na celém území rezervace, buď jako fragmenty, nebo jako mnohdy i velkoplošné porosty přechodných formací k jiným lesním společenstvům. Maloplošné porosty "čistých", na mezofilní druhy sv. Carpinion a řádu Fagetalia bohatých květnatých dubohabřin jsou ve střední části rezervace. Porůstají střední partie Z až ZJZ (segment 3) a SZ (segment 5) eponovaných svahů údolí, většinou na strmých, nesuťových úsecích v počátku níže po svahu se prohlubujících bočních zářezů. Habr je obvykle zastoupen v pařezinové formě, dub přistupuje poměrně málo. Keřové patro téměř chybí, bylinné patro mívá nízkou pokryvnost. Ze zajímavějších druhů lze jmenovat např. Galium sylvaticum, Hepatica nobilis, Lathyrus vernus, Lilium martagon a Primula veris. Dominantně se prosazuje Stellaria holostea. Níže po svahu přechází dubohabřina obvykle v suťový les s převládajícím habrem. Jiráková (1978) zjistila tyto typy pouze mimo území rezervace a klasifikuje je jako asociaci Stellario-Carpinetum. Sušší, druhově spíše chudší lipnicové dubohabřiny obsazují střední až spodní partie Z až ZJZ a SZ (zde s JZ mikroepozicí) eponovaného pobřeží v segmentech 2 a 5. V jejich kontaktu rostou i teplomilné doubravy (segment 2). V řídkém bylinném patru se vedle převažující Poa nemoralis objevují např. Care digitata*, Digitalis grandiflora, Polygonatum odoratum, Silene nutans a Tanacetum corymbosum, tedy druhy snášející sušší a méně humozní půdy než druhy předchozího typu. Tyto porosty Jiráková (1978) uvádí pod jménem QuercoCarpinetum poetosum nemoralis. Na území rezervace je označuje jako variantu s Luzula luzuloides. Přechodné formace ke květnatým bučinám jsou vyvinuty na SV okraji rezervace (segment 2), kde jsou zastoupeny velice ochuzenou formou blízkou acidofilním doubravám. Vyšší druhové bohatosti a většího plošného rozšíření dosahují v J polovině rezervace (segmenty 5, 6 a 7). Zde se prolínají s typy inklinujícími k suťovým lesům, avšak obsahujícími stále prvky květnatých bučin. Vyskytují se nejen na plošině nad S eponovanými svahy údolí, ale i na celém svahovém profilu. Rozsáhlejší porosty vznikly v horní části svahů, kde obsazují jak mělké a široké svahové sníženiny, tak nevýrazné, dosti ploché boční hřbítky. V nižších polohách jsou tyto formace omezeny na nepohyblivé půdy svahových hřbítků a hřebínků. Obdobná situace je i na SZ eponovaném údolním svahu. Zde se však typ s vyšším zastoupením suťových dřevin vyskytuje spíše až od středních částí svahu níže. Přechody dubohabřin k acidofilním doubravám jsou zastoupeny hlavně v J polovině rezervace na SZ a S svazích. V horní svahové partii (především segment 5) navazují na acidofilní doubravy porůstající plošinu nad údolím. Obsazují zde příčně nečleněné svahy, ale i mírně zahloubené svahové deprese a boční hřbítky. 36

37 Dubohabřiny inklinující k teplomilným doubravám osidlují boční hřbítky Z a ZJZ eponovaných svahů (segmenty 2 a 3), typ s dominantním Brachypodium pinnatum lemoval horní hranu údolí (segment 5), kde navazoval na kulturní bor. Acidofilní doubravy (sv. Genisto germanicae - Quercion, as. Luzulo albidae -Quercetum (Hilitzer 1932) Passarge 1953 emend. Neuhäusl et Neuhäuslová-Novotná 1967/ se v stromovém patře vyznačují většinou dominantním postavením dubu zimního (Quercus petraea) a častou příměsí habru. Vzrůst dubu ovlivňuje především hloubka půdy. Na mělkých půdách strmých svahů a příkřeji ukloněných bočních hřbetů nacházíme zakrslé doubravy, na pozvolnějších svahových partiích s hlubší půdou vysokokmenné porosty. Keřové patro bývá vyvinuto s minimální pokryvností. Nejčastěji se v něm objevují Corylus avellana a zmlazující dub, někdy i habr. Zajímavá je občasná přítomnost teplomilnějšího muku (Sorbus aria agg.). Při nižším zápoji stromového patra, např. u zakrslých doubrav, může bylinný podrost dosahovat vysoké pokryvnosti. Běžnými dominantami jsou Avenella fleuosa, Festuca ovina, Luzula luzuloides a Vaccinium myrtillus. Dobře diferencované acidofilní doubravy byly zaznamenány pouze v J části rezervace. K nejlépe vylišeným patří zakrslé doubravy porůstající boční hřbítky ve středních partiích ZSZ eponovaného pobřeží (segment 5). Nápadná je u nich relativně hojná příměs Tilia cordata, jež do doubrav proniká z kontaktních lipových dubohabřin a suťových lesů. Acidofilní doubravy s vyšší příměsí náročnějších druhů svazu Carpinion a řádu Fagetalia byly zjištěny v S části vegetace (segmenty 1 a 2), kde zaujímaly střední a dolní svahové partie. Rostly na hlubších půdách mírných, Z eponovaných svahů. Složení stromového patra je zde významně ovlivněno výsadbou borovice. Místy je vtroušena i jedle, která spolu s Galium rotundifolium indikuje společenstvo blízké asociaci Abieti-Quercetum Mráz 1959 (cf. Neuhäusl et Neuhäuslová-Novotná 1989). V často bujně vyvinutém bylinném patru se dosti prosazuje i Calamagrostis arundinacea. V S části rezervace převládají okolo acidofilních doubrav doubravy teplomilné, v kontaktu jižněji zaznamenaných porostů vystupují spíše mezofilní lesy (dubohabřiny s prvky bučin, suťové lesy) a reliktní bory. Původní velkoplošné porosty acidofilních doubrav na plošině nad údolím byly téměř kompletně převedeny na kulturní bory. Suťové lesy (suťové habřiny; sv. Tilio-Acerion, as. Aceri-Carpinetum Klika 1941) mají druhovou skladbu výrazně ovlivněnou epozicí údolního svahu. V horních až středních partiích výslunných, ZJZ eponovaných svahů vltavského údolí (S polovina rezervace) je dominantní dřevinou suťových lesů habr, často v pařezinových formách, místy přistupuje i dub (Quercus petraea). Nápadná je absence suťových dřevin svazu Tilio-Acerion. Keřové a bylinné patro 37

38 mnohdy téměř úplně chybí. Zaznamenány v nich byly např. Care digitata*, Corylus avellana, Geranium robertianum, Hedera heli, Hepatica nobilis, Ribes alpinum, Sorbus aria agg. a Stellaria holostea, tedy i některé druhy svazu Carpinion a řádu Fagetalia, jež se v okolních teplomilných a acidofilních doubravách mohou jen stěží prosadit. Tyto habřiny rostou především na sutích pokrývajících dna bočních zářezů. Nejčastěji byly zjištěny v kontaktu s teplomilnými, při horních svahových partiích i acidofilními doubravami. Směrem k J konci rezervace vyznívaly v ohybu pobřeží na Z až SZ eponovaných svazích (segment 5). Porosty mezofilněji laděných suťových lesů můžeme klasifikovat jako asociaci AceriCarpinetum Klika Rozlišovat lze dva typy - lipové habřiny a lipiny. Lipové habřiny osidlují nižší svahové polohy relativně výslunných (Z epozice, segmenty 2-výjimečně a 4) a polostinných (Z až SZ epozice, segment 5) svahů. Jako vůdčí dřevina se prosazuje habr. Kromě dubu přistupují i lípy (Tilia platyphyllos, T, cordata) a jedle, zřídka též suťové dřeviny svazu Tilio-Acerion (mléč, jilm, jasan). Pozoruhodný je výskyt chráněné lilie Lilium martagon a šalvěje Salvia glutinosa. Lipové habřiny obsazují suť na dnech bočních zářezů a na úpatí svahů tvořících jejich stěny. Na stinnějších, SZ eponovaných svazích údolí (segment 5) byly zaznamenány též na téměř plochých svazích a v širokých, mělkých, ve směru spádnice protažených sníženinách. Lipové habřiny tvoří jak floristický, tak územní přechod mezi suťovými habřinami výslunných svahů v S části rezervace a suťovými lipinami v její J části. Přítomnost Vincetoicum hirundinaria, Bupleurum falcatum a Sorbus torminalis naznačuje příbuzenské vztahy některých lipových habřin k teplomilným doubravám subasociace Torminaleto-Quercetum poetosum nemoralis Blažková 1958, které zpevňují např. zazeměné sutě na výslunných svazích PR Vymyšlenská pěšina (cf. Hlaváček 1993a). Lipiny (subas. Aceri-Carpinetum aegopodietosum Klika 1941, cf. Jiráková 1980b) rostou na stinném, SZ a S eponovaném úbočí kóty 490 (Drbákov) a na přilehlých svazích vltavského kaňonu (segmenty 5, 6, 7). Nejsou vázány jen na boční zářezy, nýbrž plošně porůstají celé suťové svahy. Vůdčí roli zde převzaly lípy, hlavně Tilia platyphyllos. Habr bývá pouze přimíšen. Výrazně se zvyšuje podíl suťových dřevin (Acer platanoides, A. pseudoplatanus, Ulmus glabra), častěji přistupují i jedle a teplomilnější muk. Pro tuto část rezervace je typický hojný výskyt tisu. Nápadná je častá absence dubu (Quercus petraea), který dává ve stinných suťových polohách přednost nepohyblivým půdám svahových hřbítků. Keřové patro dosahuje pouze nízké pokryvnosti, může i zcela chybět. Nejčastěji v něm vystupuje Corylus avellana, zřídka i typický keř svazu Tilio-Acerion Ribes alpinum. Kromě obecněji se vyskytujících druhů svazu Carpinion, řádu Fagetalia a třídy Ouerco-Fagetea (Asarum europaeum, Campanula trachelium, Cardamine impatiens, Care digitata*, Dryopteris fili-mas, Galeobdolon montanum, Galium odoratum, G. sylvaticum, Geranium robertianum, Hepatica nobilis, Impatiens noli-tangere, Lathyrus vernus, Melica nutans, Moehringia trinervia, Mycelis muralis, Poa nemoralis, Primula veris, Pulmonaria obscura, Senecio 38

39 germanicus, Stellaria holostea) se ve většinou řídkém bylinném patře objevují druhy s částečným optimem v květnatých bučinách (Actaea spicata, Mercurialis perennis) nebo pro květnaté bučiny typické (Dentaria enneaphyllos, Festuca altissima). Vedle některých sporadicky přistupujících nových druhů řádu Fagetalia (Milium effusum, Polygonatum multiflorum) se tu a tam vyskytují i nitrofilní druhy Alliaria petiolata a Urtica dioica. Bylinné patro je lépe vyvinuto na drobnější zazeměné suti, kde bývá dominantou Festuca altissima, či na pruzích pevné půdy, kde se vůdčí role většinou ujímá Luzula luzuloides. Na hrubší suti se prosazují Dryopteris fili-mas a Geranium robertianum. Na rozdíl od předešlých typů suťových lesů se jedná o velkoplošné porosty osidlující rozlehlé sutě především ve středních a nižších partiích stinných svahů J části rezervace. Rostou na sutích různého charakteru, od drobné zazeměné až po hrubou balvanitou. Je-li svah výrazněji členitý, jsou vázány na svahové sníženiny, zatímco boční hřbítky obsazují lipové dubohabřiny nebo porosty blízké acidofilním doubravám. Na ZSZ eponovaném svahu (segment 5) byl zaznamenán relativně typický sled lesních společenstev od acidofilních doubrav ve vyšších svahových partiích přes mezofilní květnaté dubohabřiny (svaz Carpinion) po suťové lesy as. Aceri-Carpinetum ve středních a dolních částech svahu. Pro svahy orientované více na sever je typický spíše přechod suťových lesů do dubohabřin s bučinnými prvky, tzv. bukových doubrav, které zde zaujímají horní svahové partie a mírně svažité VSV úbočí Drbákova. Teplomilné doubravy (podsv. Eu-Quercenion pubescentis, as. Cynancho vincetoici Quercetum Passarge 1957) jsou ve středním Povltaví podrobněji zpracovány Blažkovou (cf. Jiráková 1978). V důsledku méně příznivé epozice a geomorfologicky nevhodného terénu (převaha skal nad neskalnatými výslunnými svahy) nejsou na území rezervace tyto doubravy vyvinuty v takové pestrosti a plošném rozsahu jako např. v PR Vymyšlenská pěšina (cf. Hlaváček 1991, 1993a). Zastoupeny jsou hlavně kyselejší, méně náročné ostřicové doubravy s Care humilis náležící k subasociaci Torminaleto-Quercetum caricetosum humilis Blažková 1958 (= Sorbo torminalis - Quercetum caricetosum humilis Svoboda e Chytrý 1995, cf. Chytrý et Vicherek 1995). Poněkud mezofilněji laděný typ úživnějších, částečně i suťových půd na výslunných svazích - subas. Torminaleto-Quercetum poeto sum nemoralis Blažková 1958 (= Sorbo torminalis Quercetum poetosum nemoralis Blažková 1962, cf. Chytrý et Vicherek l.c.) - zde není dobře vylišen (viz suťové lesy). Stromové patro tvoří převážně dub zimní (Quercus petraea). Nepravidelně přistupuje borovice, která je v sousedství reliktních borů přirozenou a na kontaktu s kulturními bory spíše již uměle vysazenou dřevinou. V maloplošných porostech se výrazněji prosazuje i habr, jenž sem proniká z okolních dubohabřin. Z ostatních dřevin se častěji objevuje Sorbus torminalis, vzácněji i Sorbus aria agg., v mezofilnějších porostech bývá přimíšena Tilia cordata. Z introdukovaných dřevin byly zaregistrovány ojedinělé výskyty Lari decidua, Pinus nigra a Robinia pseudacacia. Fyziognomie a zápoj stromového patra závisí na 39

40 hloubce půdního profilu. Na mělkých půdách živoří zakrnělé doubravy s malým zápojem korun, na hlubších jsou vysokokmenné porosty s uzavřenějším zápojem. Keřové patro může i zcela chybět. Nejčastěji byl zapsán Juniperus communis, ostatní keře se objevovaly sporadicky, např. Berberis vulgaris, Corylus avellana, Cotoneaster integerrimus, Crataegus sp., Rosa sp., Pyrus pyraster. Bylinné patro někdy dosahuje dosti vysoké pokryvnosti a druhové pestrosti. K nej frekventovanějším druhům patří Bupleurum falcatum, Euphorbia cyparissias, Galium glaucum, Hieracium sylvaticum a Poa angustifolia. Vystupuje-li skalní podklad, bývá podrost obohacen o druhy skalních stepí, např. Allium montanum, Asplenium septentrionale, Aurinia saatilis, Festuca pallens, Hypericum montanum, Potentilla arenaria, Pulsatilla pratensis subsp. bohemica nebo Seseli osseum. Typicky utvářené porosty subasociace Torminaleto-Quercetum caricetosum humilis se v bylinném patře vyznačují většinou dominantním nebo subdominantním postavením Care humilis. Často se v nich objevuje Anthericum ramosum, z dalších druhů byly zapsány např. Achillea distans subsp. styriaca, Asperula cynanchica, Coronilla varia, Galeopsis angustifolia, G. ladanum, Genista tinctoria, Hieracium sabaudum, Phleum phleoides, Polygonatum odoratum, Verbascum lychnitis, Vincetoicum hirundinaria. Nad horním okrajem mohutné skalní stěny oddělující segmenty 4 a 5 najdeme podobný typ doubravy s hojným kalcifytem Sesleria varia. V rámci subasociace můžeme odlišit kyselejší typ s dominantní Festuca ovinu a přimíšenými druhy acidofilních doubrav, např. Antennaria dioica, Avenella fleuosa, Calamagrostis arundinacea, Luzula campestris agg., L. luzuloides, Solidago virgaurea, Vaccinium myrtillus, Veronica officinalis. Přítomen bývá i vřes (Calluna vulgaris). Tento typ roste na Z eponovaných svazích (segmenty 2, 3, 4, 5), kde obsazuje partie při horní hraně vltavského údolí. Často je zde pozměněn výsadbou borovice. Ve středních částech údolního svahu je vázán na vrcholové partie bočních hřbítků, případně na horní část jejich J eponovaných postranních svahů. Půdy bývají mělké, často s vystupujícím skalním podložím, na příkřejších svazích erodované a pokryté drobnými úlomky hornin. V kontaktu rostou acidofilní doubravy nebo jejich borové kultury. porostech méně kyselého typu se někdy dominantně prosazuje Brachypodium pinnatum. Vyskytují se na bočních hřbítcích ve středních svahových partiích. V jejich sousedství se nacházejí suťové habřiny, skalní stepi, bylinná společenstva výslunných sutí (sv. Galeopsidion), dubohabřiny a reliktní bory. Teplomilné doubravy jsou v rezervaci vázány na Z eponované svahy vltavského údolí. Vyskytují se nad téměř souvislým pásem skal a hlubokých bočních zářezů, do něhož pronikají po vrcholových partiích a na J eponovaných bocích skalních rozsoch a svahových hřbetů (segmenty 2, 3, 4, 5). Nejdále k J hranici rezervace zřejmě pronikají na bočním hřbetu tvořícím J okraj skalní stěny Rozpuklá (nad naučnou stezkou při vyhlídce u tabule č.6, přibližně na hranici segmentů 4 a 5). 40

41 Reliktní bory (sv. Dicrano-Pinion, as. Hieracio pallidi - Pinetum Stocker 1965) stojí na rozhraní lesních a nelesních společenstev. Vyznačují se řídkým stromovým patrem se zakrslými eempláři borovice (Pinus sylvestris). Borovice může být jak vůdčí dřevinou, tak rovnocennou komponentou stromového patra složeného nejčastěji ještě z břízy, habru, dubu a muku. V korunách borovice je hojné jmelí (Viscum laum). Keřové patro dosahuje pouze nízké pokryvnosti. Vystupují v něm např. Juniperus communis, Rosa sp., Sorbus aria agg. a S. aucuparia. Malou pokryvnost mívá i bylinné patro, jehož obvyklou součástí jsou Calluna vulgaris (mnohdy dominanta), Lembotropis nigricans a Solidago virgaurea. Často se vyskytuje typický druh reliktních borů Hieracium pallidum. Na převážně Z eponovaném svahu údolí převládají teplomilné bory s druhy skalních stepí a teplomilných doubrav. Výjimku tvoří floristicky etrémně chudé vřesové bory v S části rezervace (segment 2). V jižněji posunutých porostech SZ eponovaného pobřeží již nebyla nalezena řada teplomilných druhů, např. Artemisia campestris, Centaurea stoebe, C. triumfettii, Potentilla arenaria, Pulsatilla pratensis subsp. bohemica, Scabiosa ochroleuca, Stachys recta a Veronica špičatá. Na amfibolitem budované skalní stěně Rozpuklá (hranice segmentů 4 a 5) je vřesový teplomilný bor obohacen o kalcifyt Sesleria varia. Obdobné složení mají i porosty na kontaktně metamorfovaném rohovci pod Rozpuklou. Mnohé teplo-milnější druhy však doprovázejí reliktní bory i na SZ eponovaném svahu nad ohybem pobřeží (segment 5). Patří k nim např. Allium montanum, Anthericum ramosum, Asperula cynanchica, Aurinia saatilis, Dianthus carthusianorum, Euphorbia cyparissias, Festuca pallens, Galium glaucum, Polygonatum odoratum, Seseli osseum, Thymus pulegioides a Vincetoicum hirundinaria, v keřovém patru Cotoneaster integerrimus a Sorbus aria agg. v patru stromovém. Objevují se tu již i kyseleji laděné přechodné porosty, v nichž se vedle vřesu prosazují především Avenella fleuosa a Festuca ovina. "Čisté" acidofilní bory jsou typické pro ohybovou část stěny vltavského údolí (segment 5). V jejich podrostu se vyskytují pouze druhy acidofilní a acidotolerantní, např. Genista germanica, G. tinctoria, Luzula luzuloides, Vaccinium myrtillus, Veronica officinalis. Reliktní bory osidlují skalní stanoviště svahů s převládající Z a SZ makroepozicí skalní stěny od jejich horní hrany až po úpatí, skalní ostrožny, skalky vystupující z bočních hřbítků, strmé svahy s erodovanou půdou a obnaženými skalkami. Rostliny (včetně borovice) rostou jak ze skalních štěrbin, tak na mělké půdě vznikající na drobných skalních výstupcích, teráskách a římsách. Geologický podklad je relativně bazický (amfibolit) až kyselý (křemenné horniny). V kontaktu se na výslunných svazích nejčastěji objevovala společenstva skalních stepí, zaznamenán byl i trávník s dominantní Sesleria varia (hranice segmentů 4 a 5). Na stinných bocích navazovaly na reliktní bory fragmenty dubohabřin, na výslunných bylinná společenstva sutí (sv. Galeopsidion) níže přecházející v suťovou habřinu. Na SZ eponovaném svahu se v sousedství borů prosazovaly spíše acidofilní trávníky, místy i vřesoviště. Kromě nich se v kontaktu nejčastěji objevovaly acidofilní doubravy a kyselejší 41

42 porosty lipových dubohabřin, v depresích i suťové lesy svazu Tilio-Acerion. Umělé lesní porosty jsou v rezervaci zastoupeny především borovými, v malé míře i smrkovými monokulturami. Borové kultury byly vysázeny hlavně na plošině nad údolním svahem a na přilehlých mírnějších svahových partiích. K hladině přehradní nádrže sestupují pouze na pozvolném svahu v S okraji rezervace. Stejnověká populace borovice lesní představuje obvykle nejvyšší složku stromového patra. V jeho nižší vrstvě se spontánně prosazují původní dřeviny, nejvíce dub zimní a habr. Keřové patro bývá vyvinuto sporadicky, ale může dosahovat i vysoké pokryvnosti, na níž se podílí především intenzívně zmlazující dub a habr. Dále byly nejčastěji zaznamenány Corylus avellana, Sorbus aria agg., Rubus fruticosus agg. a R. idaeus. V bylinném patru se v různé míře prosazují acidofilní druhy včetně druhů acidofilních doubrav, druhy mezofilních listnatých lesů spolu s druhy dubohabřin (ř. Fagetalia, sv. Carpinion), v omezenější míře i druhy indikující teplomilné doubravy. Ve světlých borech může být bylinné a mechové patro mohutně vyvinuto. Na úživnějších půdách však bývá potlačeno v důsledku zastínění bohatě vzrostlým keřovým a nižším stromovým patrem. Kulturní bory byly vysázeny na stanovištích acidofilních doubrav (mírnější svahy v segmentech 1 a 2, plošina nad horní hranou údolního svahu v segmentu 5), jedlových doubrav patřících zřejmě k asociaci Abieti-Quercetum Mráz cf. Neuhäusl et Neuhäuslová-Novotná 1989 (segment 2 - mírně svažitý terén ve střední až horní části údolního svahu, segment 5 - plošina nad údolím), mezofilních dubohabřin s bučinnými prvky - tzv. bukových doubrav (segmenty 5 a 6 - plošina nad údolím) a teplomilných doubrav (segment 3 - hrana údolí a horní svahová partie, segment 4 -příčný hřbet nad údolním svahem, segment 5 - hrana plošiny nad údolím). Kulturní smrčiny zaujímají větší plochu pouze v J části rezervace při její Z hranici, kde porůstají střední a horní svahové partie S až SZ orientovaného úbočí Drbákova. V jejich podrostu převládá Calamagrostis arundinacea, místy i Vaccinium myrtillus. V současnosti je zde smrkem zalesňována velká paseka. Fragmenty smrčin byly i na okraji borové kultury porůstající plošinu nad Albertovou skalou (při vyhlídce naučné stezky u tabule č. 10, segment 4) a v Z eponované, mírně svažité mělké boční brázdě těsně pod hranou plošiny nad údolím (segment 5). Rozsáhlejší porosty smrku jsou tedy soustředěny pouze na stinné, S až SZ eponované svahy, kde rostou na stanovištích příznivých pro rozvoj mezofilních lesů řádu Fagetalia. 42

43 Keřová společenstva se nejvýrazněji vyvinula na SZ, eventuelně i S eponovaných suťových svazích (segmenty 5 a 6). Na okraji suťového pole byla zjištěna křovina s dominantami lískou a mukem, v jejíž podrostu převládá Dryopteris fili-mas. Ve spodních svahových partiích rostou na světlinách suťových lesů as. Aceri-Carpinetum křoviny s dominantní Lonicera ylosteum, v jejichž bohatém bylinném patru rostly druhy řádu Fagetalia např. Galium sylvaticum, Gymnocarpium dryopteris, Hypericum hirsutum, Impatiens noli-tangere, Pulmonaria obscura - a některé nitrofilní druhy (Alliaria petiolata, Geranium robertianum, Urtica dioica). V keřovém patru přistupují např. Sorbus aria agg. a Rubus idaeus. Společenstvo obsazovalo jemnější zazeměnou suť. Na hrubě balvanité suti jsou na těchto světlinách vyvinuty keřové porosty s dominantou Ribes alpinum, v jejichž sporadickém podrostu se nachází hlavně Dryopteris fili-mas. Formace křovin (dále ještě např. porost růží a hlohů nebo pás křovin s Corylus avellana, Cornus sanguinea a Euonymus europaea) jsou rozšířeny pouze na nepatrných plochách. Xerotermní travino-bylinná vegetace (tř. Festuco-Brometea) je zastoupena hlavně porosty skalních stepí, které Jiráková (1980b) klasifikuje jako as. Alysso saatilis - Festucetum duriusculae Klika e Čeřovský Poměrně vzácně se objevují teplomilné trávníky inklinující ke svazu Bromion erecti. Bylinné patro skalních stepí je v důsledku etrémních půdních podmínek většinou značně mezernaté. K nejčastěji zapisovaným druhům patří Artemisia campestris, Centaurea stoebe, Galium glaucum, Potentilla arenaria, Seseli osseum, Stachys recta a Thymus pulegioides. Druhovou garnituru doplňují např. Ajuga genevensis, Anthericum liliago, Asperula cynanchica, Aster amellus (vzácně), Dianthus carthusianorum, Echium vulgare, Euphorbia cyparissias, Geranium sanguineum, Hieracium sabaudum, H. umbellatum, Hylotelephium maimum, Hypericum perforatum, lnula conyza, Lychnis viscaria, Melica transsilvanica, Peucedanum cervaria, Poa nemoralis cf. subsp. rigidula, Potentilla recta, Pulsatilia pratensis subsp. bohemica, Scabiosa ochroleuca, Sedům album, S. refleum, Solidago virgaurea, Stipa joannis a Verbascum lychnitis. Do skalních stepí sporadicky pronikají i některé dřeviny, např. Cotoneaster inte-gerrimus, Sorbus aria agg. a Juniperus communis. Floristicky lze odlišit skalní stepi mělkých půd, které osidlují dobře osluněné horní partie bočních hřbítků s víceméně souvislou vrstvou mělké půdy a zazeměné skalní terasy či římsy, od porostů skalních štěrbin (vlastní jádro asociace Alysso-Festucetum duriusculae) vázaných na strmé stěny rozpukaných skal. Ve fytocenózách mělkých půd se s vysokou stálostí vyskytují Anthericum ramosum, Bupleurum falcatum, Care humilis (mnohdy dominanta či kondominanta) a Vincetoicum hirundinaria. 43

44 K "diferenciálním" druhům zřejmě patří i Allium oleraceum, Centaurea triumfettii, Coronilla varia, Phleum phleoides, Sanguisorba minor, Sedum seangulare, lokálně (může se jednat i o syntaonomicky jiné společenstvo) snad též Sesleria varia. Erodovanější strmé svahy, někdy i s mělkou vrstvou jemné suti, indikuje Galeopsis angustifolia, zvýšenou pokryvností též Anthericum ramosum a Hieracium pilosella. K hojně frekventovaným druhům štěrbinového typu společenstva patří druhy charakteristické pro as. Alysso saatilis - Festucetum duriusculae: Allium montanum, Asplenium septentrionale, Aurinia saatilis a Festuca pallens. Kyselejší povahu některých porostů indikuje v obou typech společenstev výskyt vřesu, který (spíše již v SZ eponovaném ohybu údolí) mohou doprovázet např. Avenella fleuosa, Rume acetosella agg. a Calamagrostis arundinacea. Acidofilně laděné porosty byly zjištěny jak na výrazně kyselých (amfibolicko-biotitická ortorula), tak na bazičtějších horninách (amfibolický rohovec). Koeistenci na ph půdy různě náročných druhů lze vysvětlit např. společnou přítomností křemenných žilek uvnitř a vápnitých povlaků na puklinách amfibolického rohovce. To zřejmě umožňuje současný výskyt výrazně acidofilní-ho vřesu a silně kalcifilní pěchavy (cf. Ellenberg 1991) ve stejném porostu. Závislost skalní vegetace na úživnosti stanoviště popisuje Ložek (1988), podle něhož jsou živinami průměrně zásobené úseky skalních systémů osídleny společenstvem Festuca pallens a Aurinia saatilis, eventuelně porosty se Sedum album a Allium montanum. Tam, kde převládá vyluhování, zejména ve vrcholových partiích a na eponovaných hřebenech, se podklad jeví jako kyselý, což dokládají porosty vřesu a některých jeho průvodců. Údajný výskyt Asplenium ruta-muraria (Ložek l.c.) potvrzuje přítomnost puklin vyhojených CaCO3. Ložek se rovněž zmiňuje o vazbě vápnomilných formací se Sesleria varia na silně rozpukané skály. V kontaktu s porosty skalních stepí a štěrbin byly nejčastěji zaznamenány teplomilné doubravy, reliktní bory, dubohabřiny a suťové habřiny (Z eponované pobřeží) či acidofilní doubravy (SZ eponovaný ohyb pobřeží). Z nelesních společenstev to byly např. porosty vřesu, na výslunných sutích též porosty svazu Galeopsidion. Těžiště rozšíření skalních stepí a teplomilných štěrbinových společenstev je v téměř souvislých skalních systémech a k nim přilehlých svazích Z eponovaného pobřeží (segmenty 2, 3, 4), od horních (Albertova skála, Rozpuklá) po dolní části údolního svahu. Na mělkých půdách SZ eponovaného ohybu údolí (segment 5) se již prosazují acidofilní trávníky. Xerofytní druhy jsou zde vytlačeny na více či méně osvětlené výchozy skal, kde spolu s přistupujícími acidofyty vytvářejí kysele laděné teplomilné porosty skalních štěrbin. Teplomilné trávníky inklinující ke svazu Bromion erecti se vyskytují dosti ojediněle, spíše ve středních až horních partiích Z eponovaného údolního svahu. Nejlépe vyvinutý porost byl zaznamenán na mírně ukloněném svahu s drobnými skalními výstupky (segment 2), kde 44

45 navazoval na výše rostoucí teplomilnou doubravu s Care humilis. Níže po svahu přecházel do skalní stepi. Pro jeho vývoj byl kromě hlubšího půdního profilu zřejmě důležitý vliv pastvy, která zde v minulosti nepochybně probíhala. Dominantní postavení v něm zaujímají Brachypodium pinnatum a Inula hirta, subdominantami jsou Care humilis a Festuca rupicola, početná je populace Veronica spicata. Vedle mnoha druhů rostoucích i ve skalních stepích se objevují např. Achillea distans subsp. styriaca, Agrostis stricta, Centaurium erythraea, Danthonia decumbens, Fragaria viridis, Helianthemum ovatum, Platanthera sp., Poa angustifolia, Polygala oyptera, Prunella grandiflora, Trifolium alpestre a Viola canina. Druhově mnohem chudší trávníky s Brachypodium pinnatum rostly i ve středních partiích údolní stěny, kde na strmých erodovaných svazích obsazovaly pruhy pevné půdy. Společenstvo s Polypodium vulgare tvoří porosty ve štěrbinách a na zazeměných výstupcích zastíněných skal. Roste hlavně ve středních a dolních částech SZ a S eponovaných svahů vltavského údolí (segmenty 5, 6 a 7). Kromě osladiče lze k charakteristickým rostlinám tohoto druhově chudého společenstva přiřadit zřídka se objevující Cystopteris fragilis a do teplomilných štěrbinových porostů asociace Alysso-Festucetum duriusculae přesahující Asplenium trichomanes. Často, někdy i v hojném počtu, zde roste Chelidonium majus. Floristickou pestrost místy zvyšují druhy okolních mezofilních lesů řádu Fagetalia (např. Alliaria petiolata, Campanula rapunculoides, Dryopteris fili-mas, Festuca altissima, Galeobdolon montanum, Galium sylvaticum, Lilium martagon, Senecio germanicus a některé další), na kyselejších podkladech i druhy acidofilní, např. Avenella fleuosa. Polypodium vulgare proniklo i na Z eponované pobřežní svahy, kde se většinou udržuje na zastíněných skalkách a skalních stěnách se severní mikroepozicí. Vřesoviště se vyskytují na kyselých, ale i na bazičtějších, avšak obtížně zvětrávajících horninách. Typické je pro ně dominantní postavení keříčků Calluna vulgaris. Ve floristicky obvykle chudších porostech se nejčastěji objevují druhy skalních stepí a teplomilných doubrav, případně i další druhy výslunných suchých stanovišť - Allium montanum, Anthericum ramosum, Artemisia absinthium, Asperula cynanchica, Aurinia saatilis, Dianthus carthusianorum, Euphorbia cyparissias, Festuca pallens, Galium glaucum, Hieracium pilosella, Hypericum perforatum, Lembotropis nigricans, Polygonatum odoratum, Scabiosa ochroleuca, Stachys recta, Thymus pulegioides, Verbascum lychnitis, Vincetoicum hirundinaria. Z acidofilních druhů byly s vyšší stálostí zaznamenány pouze Festuca ovina a Avenella fleuosa. Z náletových dřevin se objevovaly např. Sorbus aria agg., Cotoneaster integerrimus a Juniperus communis. Na S eponovaném svahu přistupuje i Ribes alpina. Vřesoviště obsazují většinou výslunné polohy Z až SZ eponovaného pobřeží (segmenty 3, 4, 5). V J polovině rezervace vyznívají izolovaným porostem na hraně skalní stěny při tabuli č. 4 (hranice segmentů 6 a 7). Nacházejí se 45

46 převážně ve středních, méně v dolních a výjimečně (segment 5) v horních částech svahu. Maimálního rozvoje dosahují v SZ eponovaných partiích (segment 5) na stanovištích s převládajícím vyluhováním (viz též Ložek 1988) - mělké erodované půdy strmějších závěrečných částí bočních hřbítků, skalní výchozy, mělce zazeměné horní hrany skalních stěn, skalnaté svahy s půdou pokrytými skalními výstupky, štěrbiny rozpukaných skal. Na Z eponovaných svazích byly v kontaktu zaznamenány hlavně teplomilné doubravy a skalní stepi, zvláštním případem byl teplomilně laděný reliktní bor s vřesem a pěchavou. Na méně osluněných svazích v jižní části rezervace navazovala vřesoviště nejčastěji na acidofilní doubravy nebo acidofilní trávníky. Na mělkých půdách SZ eponovaného ohybu pobřeží nahrazují porosty vřesu společenstvo skalních stepí, které se zde již díky snížené insolaci nemůže plně rozvíjet. Příbuznost stanovištní se odráží i v podobnosti floristické - značný podíl teplomilných druhů ve vřesovištích a naopak zastoupení vřesu ve skalních stepích výslunnější části rezervace. Acidofilní trávníky mají centrum rozšíření v SZ eponovaném ohybu pobřeží (segment 5). Při horní hraně svahů se jejich výskyt překrývá s mapovaným rozšířením acidofilních doubrav (viz mapa č. 3). Přítomnost těchto trávníků dokládá větší zastoupení acidofilních doubrav i v nižších svahových partiích na plochách s mapovanými lipodubovými bučinami. Na bočních hřbítcích, které jsou přistíněny alespoň z boku rostoucími stromy, byly zaznamenány maloplošné, druhově velice chudé trávníky s vůdčím druhem Festuca ovina. Vedle acidofytů (Avenella fleuosa, Calluna vulgaris) přistupuje např. Achillea distans subsp. styriaca. V kontaktu byla zapsána dubohabřina s Luzula luzuloides, skalní step, reliktní bor, dubohabřina s prvky bučin a suťový les svazu Tilio-Acerion. Acidofilní trávníky s dominantní Avenella fleuosa jsou v porovnání s vřesovišti více soustředěny na stinnějších údolních svazích, což se projevuje podstatně nižším zastoupením erofytů v jejich druhové skladbě. Z teplo- a sucho-milnějších druhů byly zjištěny Anthericum ramosum, Dianthus carthusianorum, Euphorbia cyparissias, Hieracium pilosella, Hypericum perforatum, Polygonatum odoratum, Sedum refleum, Seseli osseum a Vincetoicum hirundinaria. Z acidofilních druhů se kromě Calluna vulgaris a Festuca ovina Častěji objevují ještě Luzula luzuloides a Vaccinium myrtillus. Trávníky s dominantní Avenella fleuosa byly nalezeny ve všech svahových partiích. Rostou na zazeměných skalních výstupcích a na mělkých půdách bočních hřbítků, zřídka např. na strmě se svažující lesní světlině. Často bývají zastíněny v okolí rostoucími stromy nebo skalní stěnou. Zjištěny byly jenom na kyselých horninách (biotitický granit, paleoryolit, amfibolicko-biotitická ortorula). V kontaktu byly zaznamenány kyselé reliktní bory, suťový les (sv. Tilio-Acerion), biková dubohabřina, fytocenóza s dominantní Luzula luzuloides, vřesoviště a skalní stepi. 46

47 K acidofilním trávníkům mohou být přiřazeny i druhově většinou silně ochuzené fytocenózy s dominantní Luzula luzuloides, které nejčastěji rostly na zastíněných skalních úpatích. Floristické obohacení bylo pozorováno jen na kontaktu s porosty svazu Galeopsidion a teplomilnějšími cenózami s druhy třídy Festuco-Brometea (hranice segmentů 4 a 5). V sousedství většiny porostů jsou acidofilní trávníky a lesy svazu Tilio-Acerion, případně i vřesoviště. Bylinná vegetace sutí je v rezervaci zastoupena porosty výslunných sutí (sv. Galeopsidion) a vegetací stinných, převážně SZ až S eponovaných suťových svahů. V porostech svazu Galeopsidion dosahuje většinou dominantního či kondominantního postavení kalcifilní druh Galeopsis angustifolia. Společenstvo s touto konopicí roste na dobře osvětlených sutích a strmých svazích se silně erodovanou půdou, jež bývá z části pokryta jemnou sutí. Z ostatních druhů se nejčastěji objevovaly Euphorbia cyparissias, Verbascum lychnitis a Vincetoicum hirundinaria, dále byly zaznamenány např. Ajuga genevensis a Thymus pulegioides. Na stanovištích bez výraznější akumulace sutě a s vyšším podílem holého erodovaného půdního povrchu Galeopsis angustifolia částečně ustupuje druhům Anthericum ramosum nebo Bupleurum falcatum. Porosty svazu Galeopsidion dosahují většinou nízké pokryvnosti a druhové pestrosti. Vyskytují se ve středních, někdy i dolních svahových partiích Z eponovaného pobřeží (segmenty 2, 3, 4, 5), jež je z valné části budováno bazickými horninami. V kontaktu se uplatňují skalní stepi, teplomilné doubravy a teplomilněji laděné porosty reliktních borů nebo dubo-habrových hájů. Na suťových svazích navazují na cenózy svazu Galeopsidion hlouběji do nitra bočních zářezů posunuté suťové habřiny. Ve stinných bočních zářezech Z eponovaného pobřeží (segmenty 2-zřídka, 4, 5) a na SZ a S svazích vltavského údolí (segmenty 5, 6) jsou na sutích vyvinuty porosty nitrofilních bylin. S vyšší frekvencí byly zaznamenány Geranium robertianum a Urtica dioica, z kapraďorostů Dryopteris fili-mas. Na hrubší balvanité suti se ve floristicky až etrémně chudých porostech dominantně prosazoval Dryopteris fili-mas, v druhově bohatších cenózách i Geranium robertianum. K nim přistupovaly další nitrofilní druhy a druhy rostoucí též ve štěrbinách nebo na zazeměných výstupcích zastíněných skal, např. Alliaria petiolata, Asplenium trichomanes, Cystopteris fragilis, Epilobium collinum, Galium aparine, G. sylvaticum a Polypodium vulgare. Jak na balvanité suti, tak na drobnější suti s vyšším podílem humózní jemnozemě místy dominantně rostla Impatiens noli-tangere. Druhově nejbohatší fytocenózy vznikly na jemnější, silně zazeměné suti. S nejvyšší pokryvnosti v nich vedle Dryopteris fili-mas a Geranium robertianum vystupoval druh Galeobdolon montanum. Dále zde najdeme řadu mezofilních lesních druhů (ř. Fagetalia), např. Actaea spicata, Asarum europaeum, Cardamine impatiens, Epilobium montanum, Galeopsis bifida, Galium odoratum, Hepatica nobilis, Mercurialis perennis, Mycelis muralis, Primula veris, 47

48 Pulmonaria obscura, Senecio germanicus. Porosty nitrofilních bylin jsou nejčastěji vyvinuty na nezalesněné, ale z okolí alespoň částečně zastiňované suti. Osidlují volná stanoviště uvnitř suťových lesů svazu Tilio-Acerion. Optimálního rozvoje dosahují ve středních a dolních svahových partiích. V kontaktu byly ještě zaznamenány acidofilní doubravy, dubohabřiny s prvky bučin a na Z eponovaných svazích suťové habřiny. Pionýrská bylinná společenstva primitivních půd (tř. Sedo-Scleranthetea) byla výrazněji vyvinuta pouze na nepatrných plochách. Zaznamenány byly dva fragmentární porosty, prvý při horní hraně údolního svahu u tabule č. 10 (segment 3), druhý u pěšiny podél vodní nádrže (segment 1). Charakteristická je pro ně přítomnost jednoletých jarních a časně letních efemerů Aira caryophyllea, Cerastium pumilum agg., Myosotis stricta a Veronica verna. V jarním a časně letním aspektu bývá dominantním druhem během června již odumírající Poa bulbosa. Z dalších druhů byly zapsány např. Erophila verna, Potentilla argentea, P. neumanniana, Ranunculus bulbosus, Valerianella locusta a Veronica prostrata. Oba porosty byly ovlivněny mírným sešlapem. Z ostatních společenstev byly zaznamenány porosty zřídka užívaných lesních cest, v nichž byly hojně zastoupeny mezofytní luční druhy řádu Arrhenatheretalia nebo v nich dominoval Agrostis tenuis, a efemerní společenstvo mladé lesní paseky s dominantním druhem Senecio sylvaticus včetně starších sukcesních stádií představovaných zde téměř monocenózou třtiny Calamagrostis epigejos (Z okraj rezervace, segment 7). Údaje vegetační mapky (mapa č. 3, podle Jiráková 1980a) lze na základě průzkumu provedeného v roce 1993 upřesnit v následujících bodech: 1. Rozšíření bukových doubrav v S části rezervace je značně nadhodnoceno, naopak podhodnoceno je zde zastoupení acidofilních doubrav, případně jejich přechodných formací k dubohabřinám. 2. Na údolním svahu se Z makroepozicí nejsou vymapovány suťové lesy rostoucí v bočních zářezech (tzv. suťové habřiny), ani fragmenty dubohabřin (sv. Carpinion). 48

49 KVĚTENA NPR DRBÁKOV - ALBERTOVY SKÁLY Přehled druhů vyšších rostlin shrnuje výsledky dosavadních floristických průzkumů týkajících se území rezervace. U taonu, jehož výskyt se nepodařil v roce 1993 potvrdit, je citována práce, z níž je informace o výskytu převzata. Užité značky: - v segmentu pouze l zaznamenaný druh - v segmentu alespoň 2 zaznamenaný druh () - Jiráková 1978 (mapa č. 7) /stejná mapa i v Jiráková 1980b/ () - druh zaznamenán pouze l, Jiráková (1978) jej mapuje alespoň 2 - chráněný druh (vyhláška MŽP ČR č.395/1992 Sb.) z - neúmyslně zavlečený, zplanělý či introdukovaný druh - poprvé z rezervace publikovaný druh? - taon není spolehlivě určen 49

50 SEGMENT Abies alba Mill. Acer platanoides L. A.pseudoplatanus L. Achillea millefolium L. s. str.1 A.distans Waldst. et Kit. e Willd.2 A. pannonica Scheele1 Acinos arvensis (Lam.) Dandy Aclaea spicata L. Adoa moschatellina L. Aegopodium podagraria L. Aesculus hippocastanum L. Agrimonia eupatoria L. Agropyron repens (L.)PB. Agrostis stolonifera L. A.stricta J.F.Gmel. A.tenuis Sibith. Aira caryophyllea L. Ajuga genevensis L. Alchemilla sp. Alliaria petiolata (MB.) Cavara et Grande Allium montanum F.W. Schmidt A.oleraceum L. Alnus glutinosa (L.) Gaertn. Alyssuin alyssoides (L.)L. Anemone nemorosa L. Angelica sylvestris L. Anlennaria dioica (L.) Gaertn. Anthericum liliago L. A.ramosum L. Anthoanthum odoratum L. Anthriscus sylvestris (L.)Hoffm. Arabis hirsuta agg.3 A.pauciflora (Grimm) Garcke A.sagittata (Bertol.)DC. Arrhenatherum elatius (L.) J.et C.Presl Artemisia absinthium L. A.campestris L. Asarum europaeum L. Asperula cynanchica L. A.tinctoria L. Asplenium ruta-muraria L. A.septentrionale L. A.trichomanes L. Aster amellus L. Skalický z z Houfek 1969 Jiráková 1980b Ložek 1988 ()

51 SEGMENT Athyrium fili-femina (L.) Roth Aurinia saatilis (L.) Desv. Avenella fleuosa (L.) Parl. Barbarea stricta Andrz. e Bess. Berberis vulgaris L. Betonica officinalis L. Betula pendula Roth Bidens frondosa L. Brachypodium pinnatum (L.) PB Briza media L. Bupleurum falcatum L. Calamagrostis arundinacea (L.)Roth C.epigejos (L.)Roth Calluna vulgaris (L.) Hull Campanula glomerata L. C.persicifolia L. C.rapunculoides L. C.rotundifolia L. C.trachelium L. Cardamine impatiens L. Cardaminopsis arenosa (L.)Hayek Care caryophyllea Latourr. C.digitata L.4 C.gracilis Curt. C.hirta L. C.humilis Leys. C.leporina L. C.muricata agg. C.paliescens L. C.pilulifera L. C.remota L. C.spicata Huds. C.sylvatica Huds. Carlina intermedia Schur5 C.vulgaris L. Carpinus betulus L. Centaurea jacea L. C.stoebe L. C.triumfettii All. Centaurium erythraea Rafn Cerastium arvense L. C.glomeratum Thuill. C.holosteoides Fries emend.hyland. C.pumilum agg.?? Jiráková 1980b z z Jiráková 1980b 51

52 SEGMENT Chelidonium majus L. Chenopodium album L. Cirsium arvense (L.)Scop. C.cf.palustre (L.)Scop. Clinopodium vulgare L. Convallaria majalis L. Convolvulus arvensis L. Conyza canadensis (L.) Cronq. Cornus sanguinea L. Coronilla varia L. Corylus avellana L. Cotoneaster integerrimus L. Crataegus sp. C.curvisepala Lindman 1 C.fallacina Klok.6 Cynosurus cristatus L. Cystopteris fragilis (L.)Bernh.7 Dactylis glomerata L. D.cf.polygama Horvátovszky Danthonia decumbens (L.) DC. Dentaria enneaphyllos L. Deschampsia cespitosa (L.) PB. Dianthus carthusianorum L. D.deltoides L. Digitalis grandiflora Mill. Dryopteris carthusiana (Vill.) H.P.Fuchs D.cf.dilatata (Hoffm.) A.Gray D.fili-mas (L.) Schott Echium vulgare L. Epilobium angustifolium L. E.ciliatum Rafin. E.collinum C.C.Gmel. E.montanum L. Epipactis helleborine (L.)Cr. Equisetum arvense L. Erophila verna (L.) Chevall. Eryngium campestre L. Euonymus europaea L. Euphorbia cyparissias L. E.dulcis L.8 Fagus sylvatica L. Fallopia convolvulus (L.)Á.Love F.dumetorum (L.) Holub Festuca altissima AU z Houfek ?? () z? 4 ()? 1 Jiráková 1980b z Jiráková 1980b? 52 ()

53 SEGMENT F.gigantea (L.) Vill. F.ovina L.9 F.pallens Host F.pratensis Huds. F.rubra agg.10 F.rupicola Heuff. F.cf.trachyphylla (Hackel) Kraj. F.valesiaca Schleicher e Gaudin Filipendula ulmaria subsp. denudata (J.et C.Presl)Hayek Fragaria vesca L. F.viridis Duchesne11 Frangula alnus Mill. Frainus ecelsior L. Galeobdolon luteum Huds Hepatica nobilis Schreb. Hieracium cf.cymosum L.13 H.cf.echioides Lumn.14 H.lachenalli C.C.Gmel. H.laevigatum Willd. H.pallidum Biv. 6 7??????? z () G.montanum Ehrend. Galeopsis angustifolia (Ehrh.)Hoffm. G.bifida Boenn. G.ladanum L. G.pubescens Bess. G.tetrahit L. Galium album Mill. G.aparine L. G.glaucum L. G.odoratum (L.)Scop. G.pumilum Murray G.rotundifolium L. G.sylvaticum L. G.verum L. Genista germanica L. G.tinctoria L. Geranium robertianum L. G.sanguineum L. Geum urbanum L. Glechoma hederacea L. Gymnocarpium dryopteris (L.)Newm. Hedera heli L. Helianthemum ovatum (Viv.)Dunal 5????? Jiráková 1980b? 53 ()??

54 SEGMENT Hieracium pilosella L. H.cf.piloselloides Vill.15 H.sabaudum L. H.sylvaticum (L.)L. H.umbellatum L. Hierochloě australis (Schrader)R.et Sch. Holcus lanatus L. Humulus lupulus L. Hylotelephium maimum (L.)Holub s.str.16 Hypericum hirsutum L. H.montanum L. H.perforatum L. Impatiens noli-tangere L. I.parviflora L. Lnula conyza DC. I.hirta L. 1 2? Jiráková 1980b Jiráková 1980b L.pilosa (L.)Willd. Lychnis viscaria L. Lycopus europaeus L. Lysimachia vulgaris L. Lythrum salicaria L. Maianthemum bifolium (L.)F.W.Schmidt 54 z z z z z Melampyrum arvense L. M.nemorosum L. Skalický 1975, Hrouda et Skalický 1988 Jiráková 1980b z Jasione montana L. Juglans regia L. Juncus tenuis Willd. Juniperus communis L. Knautia arvensis (L.)Coult. Laburnum anagyroides Med. Lari decidua Mill. Lathraea squamaria L. Lathyrus niger (L).Bernh. L.vernus (L.)Bernh. Lembotropis nigricans (L.)Griseb. Leontodon hispidus L. Leucanthemum vulgare Lam.17 Lilium martagon L. Linaria vulgaris Mill. Lolium perenne L. Lonicera ylosteum L. Lotus corniculatus L. Luzula campestris agg.18 L.luzuloides (Lam.) Dandy et Wilmott 3

55 SEGMENT M.pratense L. Melica nutans L. M.transsilvanica Schur M.uniflora Retz. Mercurialis perennis L. Milium effusum L. Moehringia trinervia (L.)Clairv. Molinia caerulea agg. Mycelis muralis (L.)Dum. Myosotis arvensis (L.)Hill M.nemorosa Bess. M.sparsiflora Mikan fil.e Pohl M.stricta Link e Roem.et Schult. 1 2 P.odoratum (Mill.)Druce Polygonum hydropiper L Houfek 1969 Skalický1975?? z z z Jiráková 1980b?? X z Peucedanum cervaria (L.)Lapeyr. P.chlorantha (Cust.)Reichenb. Poa angustifolia L. P.annua L. P.bulbosa L. P.compressa L. P.nemoralis L.21 P.palustris L. P.supina Schrad. Polygala oyptera Reichenb.22 Polygonatum multiflorum (L.)All. 4 M.sylvatica Ehrh.e Hoffm. Origanum vulgare L. Orobanche alba Steph.e Willd. O.loricata Rchb.19 Oalis acetosella L. Papaver argemone L. Phalaris arundinacea L. Phleum phleoides (L.)Karsten Picea abies (L.) Karsten Pimpinella saifraga L. Pinus nigra Arnold P.strobus L.20 P.sylvestris L. Plantago lanceolata L. P.major L. P.media L. Platanthera sp. P.bifolia (L.)Rich. 3 55

56 SEGMENT 1 Polypodium vulgare L. Populus tremula L. Potentilla arenaria Borkh. P.argentea L. P.collina Wib23 P.erecta (L.)Rauschel P.inclinata Vill. P.neumanniana Reichenb. P.norvegica L. P.recta L. Prenanthes purpurea L. Primula veris L. Prunella grandiflora (L.)Scholler P.vulgaris L. Prunus avium L. P.padus L. P.spinosa L. Pulmonaria obscura Dum. P.officinalis L.s.str.24 Pulsatilla pralensis subsp.bohemica Q.robur L. Ranunculus bulbosus L. R.repens L. Rhamnus catharticus L. Rhinanthus minor L. Ribes alpinum L.26 R.uva-crispa L.emend.Lam. Robinia pseudacacia L. Rosa sp. R.canina agg. R.canina L. R.gallica L. R.rubiginosa L. Rubus caesius L. R.canescens DC. R.fruticosus agg. R.idaeus L. R.saatilis L. Rume acetosa L. R.acetosella agg Skalický z z Skalický25 Pyrola chlorantha Sw. Pyrus pyraster Burgsd. Quercus petraea (Mattuschka)Liebl. 2 Jiráková 1980b Skalický Jiráková 1980b Hrouda et Skalický 1988 Skalický 1975 Jiráková 1980b Skalický 1975 z X

57 SEGMENT R.crispus L. Sali aurita L. S.caprea L. S.triandra L. Salvia glutinosa L. Sambucus nigra L. S.racemosa L. Sanguisorba minor Scop. Saifraga granuláty L. Scabiosa ochroleuca L. Scrophularia nodosa L. Scutellaria galericulata L. Sedum album L. S.refleum L. S.seangulare L.emend.Grimm Senecio ovatus (P.Gaertn., Mey. et Scherb.) Willd.27 S.jacobaea L. S.germanicus Wallr.28 S.sylvaticus L. S.viscosus L. Seseli osseum Cr. Sesleria varia (Jacq.)Wettst. Silene nutans L. Solidago virgaurea L. Sorbus aria agg. S.aucuparia L. S.graeca (Spach)Kotschy S.torminalis Stachys recta L. S.sylvatica L. Stellaria graminea L. S.holostea L. S.media (L.)Will. S.nemorum L. Stipa joannis Čelak. Symphytum tuberosum L. Tanacetum corymbosum (L.)C.H.Schultz 1 Taraacum officinale agg. Taus baccata L. Thymus pulegioides L. Tilia cordata Mill. T.platyphyllos Scop. Torilis japonica (Houtt.)DC Skalický z Jiráková 1980b () Jiráková 1980b Jiráková 1980b Jiráková 1980b () 57 4

58 SEGMENT Trifolium alpestre L. T.campestre Schreb. T.medium L. T.montanum L. T.repens L. Tripleurospermum inodorum (L.)C.H.Schultz Trisetum flavescens (L.)PB. Tussilago farfara L. Ulmus glabra Huds. Urtica dioica L. U.urens L. Vaccinium myrtillus L. Valeriana officinalis agg. Valerianella locusta (L.) Laterrade Verbascum sp.29 V.lychnitis L. Veronica chamaedrys L. V.dillenii Sm. V.hederifolia L.s.str. 30 V.officinalis L. V.peregrina L. V.prostrata L. V.spicata L. V.sublobata M.Fischer31 V.verna L. Vicia cracca L. V.sylvatica L. Vincetoicum hirundinaria Med Jiráková 1980b Jiráková 1980b Jiráková 1980b 1 58 z??? z Viola arvensis Murray V.canina L. V.collina Bess.32 V.hirta L. V.mirabilis L. V.reichenbachiana Jord.e.Boreau V.riviniana Reichenb.33 V.cf. umbrosa Hoppe Viscum laum Boiss.et Reut. 3

59 Poznámky 1. det. J. Danihelka 2. Achillea distans subsp. styriaca Saukel et Langer ined. - det. J.Danihelka 3. Položky z blízké PR Vymyšlenská pěšina určil J.Štěpánek jako A. sagittata (Bertol.)DC. (cf. Hlaváček 1993a) 4. včetně Care pallens (Fristedt) Harmaja (cf. Holub 1991) 5. Hrouda et Skalický Carlina intermedia Schur 6. det. J.Holub 7. Jiráková 1980b - subsp. fragilis 8. Jiráková 1980b - subsp. dulcis 9. Jiráková 1980b - Festuca ovina s.str. 10. V kulturním boru nad horní hranou údolního svahu (segment 4) byla sbírána rostlina blížící se druhu F. diffusa Dum. 11. Položku ze segmentu 3 determinoval V.Skalický. 12. Jiráková 1980b - Lamiastrum galeobdolon (L.)Ehrend. & Polatschek s.str. 13. Skalický Hieracium cymosum L.; eempláře sbírané v roce 1993 se blíží H. falla Willd. 14. Houfek Hieracium echioides Lumn.; eemplář z r se blíží H. falla Willd. 15. Skalický Hieracium piloselloides Vill. 16. Jiráková 1980b - Sedům maimum (L.)Hoffm. 17. det. J.Hadinec 18. Jiráková 1980b - Luzula campestris (L.) DC; eempláře z r determinoval J. Hadinec jako L. multiflora ( Ehrh. e Retz.) Lej. (includ. L. divulgata Kirschner). 19. Rostlina byla sbírána v r. 1995, det. J.Zázvorka. 20. nalezena pouze šiška 21. na výslunných stanovištích (segmenty 2 a 3) i typy blížící se Poa nemoralis subsp. rigidula Čelak. 22. det. J.Hadinec 23. Jde-li o Potentilla collina subsp.lindackeri Tausch, jedná se o chráněný druh. 24. Jiráková (1978, 1980a,1980b) uvádí tento druh velice často, většinou společně s Pulmonaria obscura. Protože se zde zřejmě jedná o velmi vzácný druh (cf. Hrouda et Skalický 1988 ), je pravděpodobné, že jde o chybnou determinaci skvrnitých typů druhu Pulmonaria obscura. 25. Jiráková 1980b - P. pratensis subsp. nigricans ( Stoerk ) Zámels 26. det. J.Hadinec 27. Název podle práce Hodálové (1994), Jiráková použila jméno Senecio fuchsii C.C.Gmel. 28. název převzat z Hegiho (1987) 29. přízemní listová růžice patřící divizně typu V. thapsus 59

60 30. det. V.Skalický 31. det. V.Skalický 32. Det. J.Hadinec, Viola collina Bess. uvádějí Skalický (1975) a Hrouda et Skalický (1988). 33. Obtížně determinovatelné, často sterilní rostliny patří k druhům Viola riviniana nebo V.reichenbachiana, případně k jejich hybridům. Na území NPR Drbákov - Albertovy skály bylo několika podrobnými botanickými průzkumy zjištěno okolo 390 druhů vyšších rostlin. Z taonů uváděných v literatuře (Jiráková 1980b, Skalický 1975, Houfek 1969, Ložek 1988, Hrouda et Skalický 1988) se při terénním šetření nepodařilo potvrdit 33 druhy, z významnějších např. Asplenium ruta-muraria, Festuca valesiaca, Orobanche alba, Pyrola chlorantha, Rosa gallica a R. rubiginosa. Poprvé jsou uváděny 173 druhy, ze zajímavějších např. Aira caryophyllea, Berberis vulgaris, Campanula glomerata, Hierochloe australis, Humulus lupulus, Hypericum hirsutum, Melica transsilvanica, Myosotis sparsiflora, Orobanche loricata, Platanthera chlorantha, Prunella grandiflora, Ribes alpinum, Veronica spicata. Nově jsou zaznamenány i běžně se vyskytující druhy, např. Calamagrostis epigejos a Hieracium sabaudum. Mezi zjištěnými druhy se nachází 9 taonů chráněných podle vyhlášky MŽP ČR č.395/1992 Sb. Ze silně ohrožených druhů jsou to Taus baccata a Pulsatilla pratensis (subsp. bohemica), z ohrožených druhů Anthericum liliago, Aster amellus, Aurinia saatilis, Centaurea triumfettii, Lilium martagon, Platanthera chlorantha a Stipa joannis. Neověřený zůstal výskyt chráněného druhu Platanthera bifolia (cf. Jiráková 1980b), eventuelně, jednalo-li se o chráněnou subspecii lindackeri (Tausch) Dost., i Potentilla collina (Skalický 1975). Vedle lesníky introdukovaných (Lari decidua, Picea abies, Pinus nigra, P. strobus, Robinia pseudacacia) případně zplanělých (Aesculus hippocastanum, Juglans regia, Laburnum anagyroides) dřevin se objevují i neúmyslně zavlečené neofytní druhy - Bidens frondosa, Conyza canadensis, Epilobium ciliatum, Juncus tenuis, Potentilla norvegica a Veronica peregrina, jež je poprvé z této oblasti uváděna pro PR Vymyšlenská pěšina (cf. Hlaváček 1993a). Jiráková (1980b) jmenuje ještě Impatiens parviflora. V literatuře je zpochybňována i původnost druhů Achillea distans (Dostál 1954) a Melica uniflora (Dostál 1989). Floristickou zvláštností rezervace je bohatý výskyt tisu (Taus baccata) na S a SV eponovaném svahu Drbákova a k němu přiléhajícímu SZ eponovaném svahu vltavského údolí. Tis tvoří nižší stromové patro suťových lesů asociace Aceri-Carpinetum, hojně je však zastoupen i v kontaktních lipových dubohabřinách (sv. Carpinion) s prvky květnatých bučin. Blíže se o zdejší populaci tisu zmiňuje Jiráková (1978, 1980a, 1980b). Další floristickou zajímavostí je hojný výskyt kalcifilní pěchavy Sesleria varia. Zjištěna byla na svazích v oblasti skalní stěny Rozpuklá (segment 4), kde rostla v zakrslé teplomilné doubravě, reliktním boru, 60

61 vřesovišti i skalní stepi (blíže viz Hlaváček 1993b). Složení flóry je v jednotlivých segmentech charakterizováno zastoupením druhů významných syntaonů, jejichž společenstva se, s výjimkou bučin svazu Fagion, na území rezervace vyskytují (mapa č. 4). Floristické rozdíly vznikají především díky koncentraci druhů etrazonálních společenstev (teplomilné doubravy a trávníky, skalní stepi) na výslunných epozicích skalnaté, severo-jižně protažené části rezervace a druhů společenstev vyššího výškového stupně (sv. Fagion) včetně druhů mezofilnějšího ražení (lesy ř. Fagetalia, suťové lesy sv. Tilio-Acerion) na stinných a vlhčích svazích západo-východně orientovaného pobřeží. Rovnoměrnějšího zastoupení dosahují druhy klimaových dubo-habrových hájů a v širším okolí rekonstrukčně převládajících acidofilních doubrav. Výskyt nepůvodních a některých ochranářsky či floristicky významných druhů je zachycen na mapkách (mapy č. 5-1 až IV, 6-1 a II, 7-1 a II). Souhrn Území NPR Drbákov - Albertovy skály můžeme podle geomorfologických, mikroklimatických a floristicko-vegetačních hledisek rozdělit na tři oblasti: 1. Severo-jižně orientované pobřeží s výslunnými, Z až ZJZ eponovanými prudkými svahy, které jsou napříč (tj. kolmo na hlavní spádnici) výrazně výškově členěny (svahové hřbety, skalní rozsochy, hluboké boční zářezy vyplněné sutí) a často zakončeny příkrou skalní stěnou či svahem s vystupujícími skálami, římsami, teráskami a strmými erodovanými plochami s mnohdy téměř holým povrchem půdy. Příčná členitost umožňuje vznik řady mikroklimaticky odlišných stanovišť hostících zcela protikladné typy rostlinných společenstev, např. suťové lesy s řadou mezofilních druhů v dolních částech stinných bočních zářezů a naopak teplomilné bylinné společenstvo svazu Galeopsidion na dobře osluněných sutích téhož svahu. Charakteristickým a plošně převažujícím typem vegetace jsou zde společenstva s různým podílem erofilních druhů (společenstva skalních štěrbin a stepí sv. Alysso-Festucion, teplomilné trávníky - sv. Bromion, teplomilné doubravy, teplomilně laděné reliktní bory a vegetace výslunných sutí - sv. Galeopsidion). Na stinnějších epozicích nalezneme fragmenty teplo- a suchomilnějšího typu dubohabřin svazu Carpinion. 2. Západo-východně orientované pobřeží se stinnými, S eponovanými, příčně již méně členěnými svahy, jejichž značná plocha je pokryta sutí. Menší členitost terénu spolu s nižšími rozdíly v intenzitě světelného záření vytvářejí relativně uniformní prostředí, které je ve spodních svahových polohách vhodné pro rozvoj vlhkomilnějších suťových lesů svazu TilioAcerion, ve vyšších pak pro růst mezofilního lesního společenstva lipové dubohabřiny s prvky květnatých bučin (ty ostatně pronikají i do suťových lesů). V obou typech lesů se hojně 61

62 vyskytuje tis. 3. Plošina nad údolím - původně převažující společenstvo acidofilních doubrav je v současnosti nahrazeno umělými kulturními bory. Přechodovou zónou, v níž se významně překrývají prvky erotermních rostlinných společenstev s druhy květnatých bučin, je SZ eponovaný ohyb údolí, jenž spojuje erofytní S část se spíše podhorsky laděnou J částí rezervace. Celkový počet druhů vyšších rostlin udávaných z území rezervace se pohybuje okolo 390. Ověřit se nepodařilo 33 taony, poprvé jsou pro rezervaci uváděny 172 druhy. Nově nalezeno a ověřeno bylo 9 druhů chráněných rostlin, včetně bohaté populace tisu červeného (Taus baccata). Výskyt dvou chráněných druhů (Platanthera bifolia a Potentilla collina) se nepodařilo potvrdit. Vegetační kryt rezervace je tvořen převážně původními nebo víceméně přirozenými porosty. Ty jsou v současnosti nepříznivě ovlivňovány výsadbou smrku, nadměrným okusem, spontánním zalesňováním teplomilných trávníků a snad i omezenou reprodukcí tisu. Přesto je stav vegetace v NPR Drbákov - Albertovy skály dobrý a odpovídá původnímu ochranářskému záměru, jímž je ochrana tisu a přirozených společenstev skalnatých úbočí středního Povltaví. Poděkování Za určení některých obtížnějších taonů chci poděkovat J. Hadincovi, V. Skalickému, J. Holubovi, J. Danihelkovi a J. Zázvorkovi, za pomoc v geologické problematice E. Litochlebové a J. Litochlebovi, za anglický překlad P. Pyškovi. Herbářové doklady jsou uloženy v Okresním muzeu Příbram. Summary The survey of flora and vegetation of the Drbákov-Albertovy skály Nature pre-serve, located on rocky slopes of the Vltava river valley (district of Příbram, central Bohemia, Czech Republic) is given. Floristic composition and habitat features are described for particular plant communities. Forest communities of shaded scree slopes with Taus baccata, occurring on the Drbákov hill, and erotherm communities on sunny slopes and rock outcrops (relict pine forests, thermophilous oak forests, thermophilous grasslands, rock steppes, communities of rock crevices) are considered the most important vegetation types, harbouring some protected species and numerous species of warm and dry sites. The list of 62

63 vascular plant species from the reserve territory comprises about 390 taa. Thirty-three species, reported from the area in the past, were not confirmed by the present study, and some 173 species were recorded for the first time. It may be concluded that despite certain negative phenomena (e.g. planting of Norway spruce saplings, intensive grazing, reduction by spontaneous succession of the area covered by thermophilous grasslands) the vegetation of the study area is in good condition, and the preservation of Taus baccata and of natural communities of rocky slopes in the middle section of the Vltava river valley seems to be possible. Fig. 1. Location of the study area. Fig. 2. Sections of the study area (local names are given). Fig. 3. Vegetation types in the Drbákov-Albertovy skály Nature preserves (after Jiráková 1980a). lime-beech forests acidophilous oak forests and beech-oak forests beech-oak forests thermophilous oak forests relict pine forests forests on scree rock steppes vegetation on scree nature preserve boundary Fig. 4. Variability of the flora of the studied area. Fig. 5. Localities of some rare and from the floristic viewpoint important species (I). Fig. 5. Localities of some rare and from the floristic viewpoint important species (II). Fig. 5. Localities of some rare and from the floristic viewpoint important species (III). Fig. 5. Localities of some rare and from the floristic viewpoint important species (IV). Fig. 6. Distribution of some less frequent protected species (I). Fig. 6. Distribution of some less frequent protected species (II). Fig. 7. Distribution of neophytes, introduced species and those escaped from cultivation (I). Fig. 7. Distribution of neophytes, introduced species and those escaped from cultivation (II). 63

64 64

65 NPR Drbákov - Albertovy skály; lokality některých v rezervaci vzácnějších a floristicky významnějších druhů vyšších rostlin, I. 65

66 66

67 67

68 68

69 69

70 70

71 71

72 72

73 Literatura BARCHÁNEK V., 1940: Lesopěstitelské a botanické snahy hr.k. Sternberga.Lesn. Pr., Písek, 19: 243 BÓSWARTOVÁ J., 1984: Příspěvek ke květeně středního Povltaví.- Bohem. Centr., Praha, 13: ČELAKOVSKÝ L., 1882: Resultate der botanischen Durchforschung Bohmens im Jahre S.- B. bohm. Ges. Wiss., Prag, 1881: DOSTÁL J., 1954: Klíč k úplné květeně ČSR.- Praha DOSTÁL J., 1989: Nová květena CSSR. 2.- Praha ELLENBERG H. et al., 1991: Zeigerwerte von Pflanzen in Mitteleuropa.-Gottingen HEGI G., 1987: Flora von Mitteleuropa. Band VI/4. 2. vydání.- Berlin, Hamburk HEJTMAN B., FEDIUK F., DUDEK A., 1954: Předběžná zpráva o geologickém a petrografickém výzkumu zátopového území Slapské přehrady mezi přehradou a Živhoští.- Zprávy o geol. Výzk., Praha, 1953: HEJTMAN B., FEDIUK F., DUDEK A., 1955: Zpráva o pokračování geologického a petrografického výzkumu mezi Slapskou přehradou a Živhoští.- Zprávy o geol. Výzk., Praha, 1954: HLAVÁČEK R., 1991: Výsledky botanického průzkumu státní přírodní rezervace Vymyšlenská pěšina (okres Příbram), rok ms. (Depon. in Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, Praha) HLAVÁČEK R., 1993a: Příspěvek k poznání flóry a vegetace PR Vymyšlenská pěšina.bohem. Centr., Praha, 22: HLAVÁČEK R., 1993b: Botanický výzkum NPR Drbákov - Albertovy skály (okres Příbram).- ms. (Depon. in Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, Praha) HODÁLOVÁ I., 1994: Poznámky k problematike kompleu Senecio nemorensis v Karpatech.- Zpr. Čes. Bot. Společ., Praha, 28 (1993): 1-14 HOFMAN J., 1948: O tisech ve středních Čechách.- Krása našeho Domova, Praha, 39: 4153 HOLUB J., 1991: K nálezu Care pallens v Československu.- Zpr. Čs. Bot. Společ., Praha, 26: 1-18 HOLUB J. et al., 1967: Übersicht der höheren Vegetationseinheiten der Tschechoslowakei.Rozpravy Českoslov. Akad. Věd, Praha, 77: 1-75 HOUFEK J., 1969: Zpráva o výsledcích floristického výzkumu Drbákova a Albertových skal.- ms. (Depon. in Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, Praha) HROUDA L. et SKALICKÝ V., (reds.), 1988: Floristický materiál ke květeně Příbramska I. - Vlastivěd. Sborn. Podbrdska, Příbram, 1984, 27: CHÁN V. et al., 1977: Floristicko-fytogeografický příspěvek ke květeně okolí Milevska.Přírod. Čas. jihočes., Č. Budějovice, 13 (1973), suppl. 2: CHYTRÝ M. et VICHEREK J., 1995: Lesní vegetace Národního parku Podyjí Thayatal.Praha JENÍK J. et SLAVÍKOVÁ J., 1964: Střední Vltava a její přehrady z hlediska geobotanického.- In: Jeník, J. (red.): Vegetační problémy při budování vodních děl, Praha, p. 73

74 JIRÁKOVÁ J., 1978: Botanické zhodnocení vybrané části středního Povltaví pro účely ochrany přírody.- ms. (Diplom. Pr. depon. in Kat. Bot. PřFUK Praha) 1 JIRÁKOVÁ J., 1980a: Vegetace skalních kompleů středního toku Vltavy.- ms. (Rigor. Pr. depon. in Kat. Bot. PřFUK Praha) JIRÁKOVÁ J., 1980b: Výsledky podrobné botanické inventarizace státní přírodní rezervace Drbákov - Albertovy skály. - Muz. a Součas., Sbor. Středočes. Muz., Roztoky u Prahy, 3: JIŘINOVÁ H., 1925: Neznámé tisy na střední Vltavě.- Krása našeho Domova, Praha, 17: KNÍZETOVÁ L. et al., 1987: Prověrka maloplošných chráněných území a jejich návrhů ve Středočeském kraji v letech Bohem. Centr., Praha, 16: LOŽEK V., 1988: Měkkýši chráněného území Drbákov - Albertovy skály.- Bohem. Centr., Praha, 17: MORAVEC J. et al., 1983: Rostlinná společenstva České socialistické republiky a jejich ohrožení.- Severočes. přír., Příloha 1983/1, Litoměřice, p NEUHÄUSL R. et NEUHÄUSLOVÁ-NOVOTNÁ Z., 1989: Beitrag zur Kennt-nis der Tannen-Eichenwálder in Bohmen.- Folia Mus. Rer. Nátur. Bohem. Occid., Botanica, Plzeň, 30: 3-47 QUITTE., 1971: Klimatické oblasti Československa.- Stud. geogr., Brno, 16: 1-73 ROTHMALER W., 1976: Ekursionsflora fur die Gebiete der DDR und der BRD. Kritischer Band.- Berlin SKALICKÝ V., 1975: Zpráva o výsledcích floristického výzkumu Drbákova a Albertových skal.- ms. (Depon. in Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, Praha) SKALICKÝ V., 1988: Regionálně fytogeografické členění.- In: Hejny S. et Slavík, B. (red.): Květena České socialistické republiky 1, Praha, p SVOBODA P., 1941: O tisech ve středních Čechách I, II.- Krása našeho Domova, Praha, 33: 41-49, , Adresa autora RNDr. Rudolf Hlaváček Okresní muzeum Příbram Příbram VI - Březové Hory

75 Bohemia centralis 24: 75-88, 1995 VLIV KOSENÍ LUK NA LEPIDOPTEROFAUNU Influence of mowing on occurrence of butterflies Petr Záruba Tato práce přináší výsledky regionálního výzkumu lepidopterofauny na loukách a sledování změn druhového spektra v souvislosti s obhospodařováním těchto lokalit. Je třeba mít na zřeteli fakt, že tato práce je výsledkem regionální studie a je možné, že výsledky obdobné studie v jiném regionu by mohly být poněkud odlišné, i když jistě ne zásadně. Pro zvýšení průkaznosti bude nutné obdobně studovat lokality srovnatelných parametrů i v jiných regionech České republiky a zaměřit se i na další skupiny hmyzu; proto je možné považovat tuto práci za první díl studií o loukách a vlivu jejich obhospodařování na entomofaunu. Studium luk a vlivu jejich obhospodařování na entomofaunu probíhalo v letech 1978 až 1992 ve středních Čechách, v jihovýchodní části okresu Praha-východ a v navazujících částech okresů Kolín a Benešov. Jako modelová skupina byli zvoleni zástupci řádu Lepidoptera, skupiny tzv. Rhopalocera, především pro jejich dobré bioindikační vlastnosti je možné konstatovat, že právě zástupci této skupiny jsou nejnápadnějším bioindikátorem ubývání hmyzu. Louky jsou člověkem vytvořené a eistenčně podmíněné ekosystémy. Jsou sukcesním stadiem, vyvolaným a neustále usměrňovaným člověkem. V dávné minulosti pokrýval území dnešní ČR les; nelesní ekosystémy byly zastoupeny jen lokálně a vzácně. S postupujícím osídlováním však plocha lesů důsledkem lidské činnosti ubývala, m.j. ve prospěch pastvin a polí. Tato bezlesá krajina umožnila rozšíření stepních a lesostepních druhů hmyzu. 75

76 Tradičním hospodařením člověka se vytvořila řada různých typů luk. Tyto tradičně obhospodařované louky jsou, pokud se druhové pestrosti hmyzu týče, z člověkem vytvořených ekosystémů jedny z nejzajímavějších. Postupem času, při etenzivním obhospodařování, dosáhly luční ekosystémy značné druhové diverzity a tím i poměrně velké ekologické stability a staly se tak biotopy s výskytem různorodého kompleu světlomilné entomofauny. Bez vlivu lidské činnosti (rozumějme citlivé a uvážlivé činnosti) je však uvolněno uměle blokované sukcesní stadium a dochází k postupnému dokončení sukcesní řady, což má za následek vymizení světlomilných druhů. Při zpracovávání této studie bylo zkoumáno druhové spektrum modelové skupiny (dále též Lepidopter, nebo Rhopalocer) na 32 lokalitách. Celkově bylo zjištěno 45 druhů modelové skupiny, z nichž luční ekosystémy preferuje 21 druhů, na ekosystémy podmáčených až bažinatých luk jsou vázány 4 druhy, ekosystémy stepí preferuje 5 druhů (v tomto případě osidlující suché, sporadicky kosené a zachovalé louky) a na ekosystémy lesostepí je vázáno 15 druhů (v tomto případě osidlující suché a suché zarůstající louky). Zpracování bylo rozděleno do čtyř kapitol. 1. Vliv různých způsobů obhospodařování luk na druhové spektrum Rhopalocer. Při zpracovávání tohoto souboru bylo zkoumáno celkem 20 lokalit srovnatelných parametrů, s různými způsoby obhospodařování. Bylo rozlišeno 10 různých způsobů obhospodařování a byly vždy sledovány dvojice luk s totožným způsobem hospodaření. Jedná se o následující způsoby obhospodařování: louky ručně (= kosou) postupně kosené l a 2 ročně louky ručně jednorázově kosené l a 2 ročně louky kosené lehkou mechanizací l a 2 ročně louky kosené těžkou mechanizací l a 2 ročně louky kosené těžkou mechanizací 2 ročně, přisévané kulturními travinami louky kosené těžkou mechanizací 2 ročně, přisévané kulturními travinami a hnojené umělými hnojivy Louky ručně postupně kosené l a 2 ročně byly koseny drobnými chovateli; louky byly koseny postupně po částech za účelem získávání zeleného krmiva, v průběhu měsíců května až října. Louky ručně kosené byly rovněž koseny drobnými chovateli, především za účelem získání sena. Koseny byly vesměs koncem června (l ročně) a v červnu a koncem srpna (2 ročně). Louky kosené lehkou mechanizací l a 2 ročně byly koseny opět drobnými chovateli; místo tradiční kosy zde byla užívána lehká technika - sekačka s žací lištou (např. Terra). Většina výše uvedených lokalit má určitou návaznost na různé nekosené meze a okraje cest nebo lesíků (a entomofauna využívá tato místa jako určitá refugia). 76

77 V případě následujících lokalit byly většinou meze v minulosti strženy a návaznost na refugia zde většinou není. Jedná se o louky kosené těžkou mechanizací l a 2 ročně (žací závěsná lišta, pojízdná sekačka). Na některé z těchto luk byly průběžně přisévány kulturní druhy trav, které postupně vytlačily (s přispěním dalších faktorů) citlivější druhy trav a bylin. U luk hnojených umělými hnojivy a přisévaných došlo k drastickému snížení počtu rostlinných druhů, což současně vedlo k obdobnému jevu v druhovém spektru modelové skupiny. Při průzkumu na těchto loukách bylo pozorováno i velmi slabé zastoupení dalších skupin charakteristického lučního hmyzu. Louky ručně postupně kosené l ročně byly koseny postupně po malých Částech v průběhu vegetačního období. Tento typ vykazuje nejvyšší počet druhů celkově zjištěných (38) i vyvíjejících se (27); vykazuje tedy i nejvyšší procentuální poměr vyvíjejících se druhů vůči zjištěným (71 %)*. Na druhém místě v kvalitě rhopalocerofauny jsou louky kosené ručně l ročně průměr vyvíjejících se druhů (17,5) k průměru zjištěných druhů (28,5) vykazuje rovněž nadpoloviční procentuální poměr vyvíjejících se druhů vůči zjištěným (61,5 %). Třetí skupinou jsou louky kosené lehkou mechanizací l ročně - procentuální poměr vyvíjejících se druhů vůči zjištěným je 42 %. U luk kosených těžkou mechanizací l ročně činí procentuální poměr 34,5 %. Procentuální poměr u luk ručně postupně kosených 2 ročně a luk ručně kosených 2 ročně je téměř stejný - 14,5 % a 14 %. U luk kosených lehkou mechanizací 2 ročně činí procentuální poměr pouze 5 %. U luk kosených těžkou mechanizací 2 ročně, kosených těžkou mechanizací 2 ročně s přiséváním kulturních druhů trav a kosených těžkou mechanizací 2 ročně s přiséváním a hnojením umělými hnojivy je procentuální poměr shodný - 0 %. Z hlediska četnosti výskytu druhů Rhopalocer (a to ve smyslu bohatosti druhového spektra i abundance populací jednotlivých druhů) jsou nejlépe obsazeny louky ručně postupně kosené l ročně, ručně postupně kosené 2 ročně (nad 30 zjištěných druhů), dále ručně kosené l i 2 ročně, kosené lehkou mechanizací l i 2 ročně a kosené těžkou mechanizací l ročně (20 až 30 druhů). Nejméně obsazené jsou louky kosené těžkou mechanizací 2 ročně, přisévané i hnojené umělými hnojivy (méně jak 10 druhů). Výraznější rozdíly jsou znatelné v počtu vyvíjejících se druhů. Tyto údaje jsou zároveň i důležitější a z hlediska objektivnějšího posuzování významnější. Jednoznačně nejvíce vyvíjejících se druhů bylo zjištěno na loukách ručně postupně kosených l ročně (nad 20 druhů). 10 až 20 vyvíjejících se druhů bylo zjištěno na loukách ručně kosených l ročně a loukách kosených lehkou mechanizací l ročně. * uváděny jsou průměry příslušných dvojic lokalit 77

78 Výskyt a vývoj druhů modelové skupiny je - vzhledem k faktu, že jde o druhy fytofágní - závislý na výskytu pro tyto druhy troficky důležitých rostlin. Na loukách tradičně obhospodařovaných (ruční kosení) nebo kosených lehkou mechanizací, rostou různé druhy trav (např. Arrhenanthemum elatius, Lolium perenne, Alopecurus pratensis, Festuca sp., Poa sp., Agrostis sp., Dactylis glomerata, Phleum sp.), dále pak byliny jako Melilotus officinalis, Lotus corniculatus, Anthyllis vulneraria, Euphorbia cypparissias, Hypericum perforatum, Linaria vulgaris, Taraacum officinale, Saponaria officinalis, Carům carvi, Daucus carota, Chrysanthemum leucanthemum, Achillea millefolium, Lychnis flos cuculi, Coronilla varia, Echium vulgare, Origanum vulgare, Melandrium album, Potentilla sp., Genista sp., Salvia sp., Galeopsis sp., Rhinanthus sp., Silene sp., Plantago sp., Dianthus sp., Fragaria sp., Trifolium sp., Anthriscus sp., Viola sp., Vicia sp., Lathyrus sp., Malva sp., Thymus sp., Mentha sp., Campanula sp., Rtime sp. a další druhy s tím, že některé z nich rostou na nekosených okrajích, mezích a podobných sušších místech. Na loukách těchto typů, kosených však 2 ročně, některé z výše jmenovaných druhů chybí (jedná se o citlivější druhy, které nesnesou časté kosení). Na loukách kosených těžkou mechanizací 2 ročně, přisévaných i hnojených umělými hnojivy, chybí většina výše jmenovaných kvetoucích bylin. Ze zjištěných skutečností vyplývá, že kromě způsobu kosení luk má na výskyt a především na vývoj druhů modelové skupiny vliv i četnost kosení v sezóně. Pokosením lučního porostu dojde k náhlé ztrátě trofické základny jak pro imaga, tak pro vývojová stadia fytofágního hmyzu. Pokud jsou zachovány plochy s nepokosenou vegetací, nebo je-li louka kosena postupně, může část hmyzích populací migrovat na tato nepokosená místa. Dochází však k poměrně rychlému přeplnění nad troficky i prostorově únosnou míru a část populace nepřežije. Pokud takováto možnost migrace eistuje, projeví se ve větší stálosti u imag, neboť ta mají (až na některé "konzervativní" druhy) větší schopnost měnit stanoviště, než stadia juvenilní. Při celoplošném pokosení lokality je zcela zřetelný silný a prudký pokles abundance jedinců. Dochází-li k pravidelnému kosení každoročně a ve shodném časovém období a nejsou-li zachovány nepokosené enklávy, dochází postupně k početnímu i druhovému ochuzení entomofauny. Ze zjištěných výsledků tohoto souboru vyplývá, že nejlépe zachovalé druhové spektrum modelové skupiny s největším podílem vyvíjejících se druhů se nachází na loukách ručně postupně kosených l ročně, ručně kosených l ročně (tedy tradiční obhospodařování) a louky kosené lehkou mechanizací l ročně (tedy tradičnímu obhospodařování blízké) s tím, že jednou z podmínek tohoto stavu je zachování ploch nepokosených. Nejvyšší počet vyvíjejících se stadií bylo nalézáno právě na těchto plochách, odkud pak druhy postupně imigrují na plochy kosené (zejména imaginární stadia tyto plochy obsazují a udržují se na nich až do doby pokosení). 78

79 Porovnáním počtu druhů, které se vyskytují a vyvíjejí na jednotlivých lokalitách zjistíme, že se na loukách kosených těžkou mechanizací 2 ročně, přisévaných kulturními druhy travin i hnojených průmyslovými hnojivy, zdržuje pouze minimum druhů a nebyl zjištěn žádný vyvíjející se druh modelové skupiny. Je tedy možné konstatovat, že na loukách se jmenovanými způsoby obhospodařování je druhové spektrum modelové skupiny silně zdevastované. Z tohoto důvodu nebyly tyto lokality zahrnuty do skupiny lokalit, hodnocených též z hlediska výskytu druhů, vázaných na jednotlivé biotopové formace (hodnoceny jsou tedy všechny lokality s výjimkou výše jmenovaných). Složení druhového spektra hodnocených lokalit je, z hlediska vazby na biotopové formace, u vyskytujících se druhů poměrně vyrovnané, bez výraznějších výkyvů (zde se projevuje vliv větších migračních možností imag). Naopak složení druhového spektra z hlediska vazby na biotopové formace je u vyvíjejících se druhů modelové skupiny nevyrovnané. Pouze u druhů, vázaných na stepní biotopy, nedochází k výraznějším výkyvům (v tomto případě se jedná vesměs o druhy acenní a relativně málo citlivé na antropogenní vlivy). U druhů, vázaných na lesostepní biotopy, dochází k výraznému snížení počtu druhů na loukách, kde probíhá kosení 2 ročně, bez ohledu na způsob, kterým je kosení prováděno. Ještě výraznější rozdíly jsou znatelné u druhů, vázaných na luční biotopy (jedná se vesměs o druhy cenofilní); prudký pokles počtu druhů je zřetelný rovněž na loukách, které jsou koseny 2 ročně a opět bez ohledu na způsob, kterým je kosení prováděno. Lze konstatovat, že zvyšující se četnost kosení a intenzita obhospodařování, stejně jako s výkonnější technikou, má značný vliv na mizení druhů modelové skupiny. Vzhledem k mizení fytofágních druhů hmyzu je, v rámci ekologických vazeb, narušena i možnost bezkonfliktního vývoje predátorů hmyzích i z jiných skupin živočichů, i vývoj parazitických, na fytofágní druhy vázaných druhů. V souvislosti s prudkou změnou mikroklimatických podmínek na pokosené louce jsou pravděpodobně negativně ovlivňovány i populace skiofilních druhů hmyzu. 2. Vliv upuštění od obhospodařování luk na složení druhového spektra Rhopalocer. Při zpracovávání tohoto souboru byly zkoumány tři lokality. Jedná se o louky, na nichž majitel, nebo uživatel upustil od hospodaření. První lokalita byla původně kosena ručně a postupně l ročně; po ukončení kosení poměrně velmi rychle zarostla náletem dřevin, zejména břízou (Betula verrucosa). Došlo zde k téměř úplnému vymizení původně se zde vyskytujících druhů a epanzi několika málo druhů, charakteristických pro biotopovou formaci listnatého lesa a pro ruderální společenstva, vyskytující se zejména na okrajích lokality. K upuštění od kosení zde došlo v letech V roce 1980 bylo na louce znatelné šíření třtiny křovištní (Calamagrostis epigeios), později se začal uplatňovat již zmíněný nálet břízy. V letech 1985 až 1987 již na lokalitě dominoval 79

80 mladý březový porost s druhově chudým bylinným porostem. Při inventarizace druhů modelové skupiny v roce 1986 byl početní stav druhů, vázaných na jednotlivé biotopové formace ve skupině vyskytujících se i vyvíjejících se druhů téměř stejný, jako výchozí stav z první inventarizace v roce Z výsledků inventarizace v roce 1989 je patrný prudký pokles počtu druhů lučních a stepních, přičemž do roku 1992 vykazovaly všechny sledované skupiny další pokles počtu druhů. Druhá lokalita byla původně kosena ručně l ročně, po ukončení kosení došlo k poměrně rychlému šíření trnek (Prunus spinosa), růže šípkové (Rosa canina) a třtiny křovištní (Calamagrostis epigeios). Vymizelo zde více jak 80 % původně se vyskytujících se druhů. Při inventarizaci druhů bylo zjištěno, že výsledky jsou obdobné, jako na lokalitě č. 1 s tím, že došlo k výraznému kolísání počtu vyvíjejících se druhů lesostepní biotopové formace - u druhů této formace, vyskytujících se na lokalitě, byl druhový počet od roku 1980 do roku 1989 vyrovnaný, poté následoval prudký pokles počtu druhů. V případě počtu druhů vyvíjejících se však došlo k téměř pravidelnému kolísání počtu druhů - tento jev není však spolehlivě vysvětlen. Počty druhů, vázaných na stepní a luční biotopy, vykazují klesající trend, zvláště prudký u lučních cenofilních druhů, a to v případě druhů vyskytujících se i vyvíjejících se. Třetí lokalita byla původně kosena ručně l ročně, později pak lehkou mechanizací l ročně; po ukončení kosení se zde začaly agresivně šířit některé rostlinné druhy (např. Urtica dioica, Artemisia vulgaris, Galium mollugo, Rubus sp. a Vicia sp.), přičemž vymizelo více jak 50 % původně zjištěných druhů Rhopalocer. Rovněž na této lokalitě došlo k postupnému klesání počtu druhů jednotlivých biotopových formací, ale ne tak prudkému, jako v předchozích případech. Je nutné podotknout, že na odlišné typy sukcese neměl zásadní vliv původní způsob obhospodařování, ale kontinuita s okolními ekosystémy. Louky jsou ekosystémy, vzniklé činností člověka a jím udržované v blokovaném stupni sukcesní řady. Je-li upuštěno od jejich kosení, vrací se postupnou sukcesí zpět k lesním typům. Lze konstatovat, že v případě upuštění od kosení sledovaných luk v regionu došlo k samovolnému sukcesnímu procesu, s čímž souvisí i změny ve složení druhového spektra modelové skupiny, kdy druhy luk a stepí byly postupně - v souvislosti se střídáním sukcesních stadií na lokalitách -nahrazovány druhy, vesměs charakteristickými pro ten který stupeň sukcesní řady. Došlo ke změnám druhového spektra v neprospěch lučních druhů. Ve všech případech, tedy na všech třech sledovaných loukách, došlo nejen k poklesu počtu druhů vyskytujících se i vyvíjejících se, ale došlo i k znehodnocení kvality druhového spektra - citlivé a bioindikačně cenné druhy vymizely a udržely se pouze druhy s širší ekologickou valencí, s poměrně velkým podílem druhů, preferujících ruderální stanoviště (v budoucnu je možné očekávat ústup těchto "ruderálních" druhů ve prospěch druhů, typických pro vyšší 80

81 stupně sukcesní řady). Nejmarkantněji se tento jev projevil u druhů lučních, tedy přizpůsobených podmínkám, vytvořených dlouhodobým tradičním hospodařením na lučních biotopech. V zájmu ochrany druhů, vázaných na ekosystém mírně antropogenně zatížených luk je nutné provádět přiměřené zásahy, směřující k udržení (zakonzervování) sukcesní řady ve stadiu travino-bylinných společenstev, to znamená tyto lokality kosit a obhospodařovat únosným způsobem. 3. Vliv změny kultury na složení druhového spektra Rhopalocer. Při zpracovávání tohoto souboru byly zkoumány dvě lokality, z nichž u první došlo ke změně kultury ze zanedbaného ovocného sadu na nekosenou louku, v případě lokality druhé šlo o změnu louky l ročně ručně kosené na louku kosenou 2 ročně těžkou mechanizací. První lokalita byla původně starý, neudržovaný a poměrně řídký ovocný sad s volnými ploškami, porostlými travino-bylinným porostem, který byl sporadicky kosen. V roce 1988 byly stromy vykáceny, pařezy vytrhány a lokalita ponechána bez dalších zásahů, takže se zde vyvinulo společenstvo nekosené, postupně zarůstající louky až lesostepi. Došlo k nárůstu počtu vyskytujících se i vyvíjejících se druhů modelové skupiny, zejména druhů lučního společenstva, z nichž některé se zde vyskytovaly na volných plochách, které měly charakter suché louky (výchozí stav z roku zanedbaný sad). Od roku 1989 mírně stoupl počet vyskytujících se druhů stepních a poněkud výrazněji i druhů lesostepních. Velice výrazně však stoupl počet vyskytujících se druhů lučních. Obdobný stav nastal i u druhů na lokalitě se vyvíjejících s tím, že v letech 1990 a 1991 se zde po přechodné absenci opět začaly vyvíjet druhy lesostepní.prudký nárůst počtu "lučních" druhů souvisí s náhlým uvolněním niky po vykácení stromů. V roce, v němž došlo k vykácení stromů, bylo zjištěno o dva vyskytující se druhy méně, než v roce předchozím, což však nemuselo souviset se zásahem na lokalitě (alespoň v případě absence druhu Vanessa atalanta, jehož výskyt ve zmíněném roce byl v dané oblasti velmi slabý a souvisel s fluktuací populace). Rovněž nebyl zjištěn žádný vyvíjející se druh modelové skupiny. Vzhledem k tomu, že byly vykáceny stromy, došlo k prosvětlení a uvolnění celé lokality a již v roce následujícím po zásahu, se na kvetoucích bylinách vyskytovalo na lokalitě více druhů modelové skupiny, než byl výchozí stav. V dalším roce se zde vyskytovalo o 100 % více druhů, než rok předešlý a v následujícím roce byl nárůst již minimální (pouze o jediný druh). Co se týče druhů, vyvíjejících se na lokalitě, byl nárůst počtu druhů opožděn o jeden rok (oproti gradaci druhů vyskytujících se). V roce, následujícím po změně kultury, byl zjištěn pouze jediný vyvíjející se druh. V roce dalším pak druhů pět a teprve v následujícím roce stoupl počet vyvíjejících se druhů na 13, čímž došlo k dosažení příznivého 81

82 procentuálního poměru vyvíjejících se druhů vůči druhům vyskytujícím se (68 %). Složení druhového spektra modelové skupiny na této lokalitě začíná naznačovat sklon k typu, charakteristickému pro zarůstající louky. Druhá lokalita byla původně ručně kosenou luční enklávou, která byla v roce 1988 spojena (stržením nízké dělicí meze) s větším lučním, 2 ročně těžkou mechanizací koseným porostem. S nástupem intenzivního využívání lokality a zánikem suché dělicí meze začal klesat počet druhů modelové skupiny na louce se vyskytujících i vyvíjejících, přičemž počet vyvíjejících se druhů klesl již v prvním roce intenzivního využívání na nulovou hranici a po celou dobu dalšího sledování lokality nebyl žádný vyvíjející se druh zjištěn. U druhů vyskytujících se došlo k prudkému poklesu počtu druhů a od roku 1988 následoval mírný, ale trvalý klesající trend. Dle pozorování však tyto druhy na louku pouze zaletují z okolí a frekvence výskytu měla stále klesající trend. Abundance u jednotlivých druhů byla velmi nízká. S dalšími roky klesl počet těchto zaletujících druhů na pouhých 18 % původního počtu druhů na lokalitě se vyskytujících. Ze zjištěných skutečností vyplývá fakt, že změna louky s tradičním způsobem hospodaření na louku intenzivně využívanou má jednoznačně negativní vliv na výskyt i vývoj druhů modelové skupiny. Dále je možné konstatovat, že v případě změny lokality původně spíše lesostepního charakteru na louku s travino-bylinným porostem jsou, v případě, že jsou vytvořeny vhodné podmínky (kontinuita s vyhovujícím okolím, eistující biokoridory a pod.), mnohé druhy, charakteristické pro luční společenstva, schopny tuto nově vzniklou lokalitu obsadit. Poznámka : Pro zvýšení průkaznosti těchto závěrů je nutné zjištěná fakta ověřit na několika dalších lokalitách srovnatelných parametrů a obdobného způsobu změny kultury. Autor na této ověřovací studii pracuje od roku 1992 a výsledky zveřejní po ukončení ověřování. 4. Sezónní aktivita druhů Rhopalocer a její ovlivnění sečením luk. Při zpracovávání tohoto souboru byly sledovány louky s tradičním a tradičnímu způsobu blízkým obhospodařováním a bylo zkoumáno, v kterém období se vyskytují imaga jednotlivých druhů modelové skupiny na lokalitách - a to od minima přes maimum opět k minimu. Obdobně probíhalo sledování vývoje housenek. Dále bylo sledováno, které kvetoucí rostliny imaga jednotlivých druhů při zajišťování svých trofických potřeb preferovala a kterým věnovala nižší pozornost. Výsledky by měly přispět ke konečnému vyhodnocení nejvhodnějšího způsobu a času kosení luk. V případě výskytu imag i vývoje housenek byly rozlišeny a sledovány (pokud to bylo možné - u některých druhů se výskyt jednotlivých generací překrývá) jednotlivé generace. 82

83 V ideálním případě se na lokalitě vyskytuje nejvíce druhů modelové skupiny v měsících červnu, červenci a srpnu; poté následuje prudký pokles počtu druhů. Za stejné situace se na lokalitě vyvíjí nejvíce druhů v měsících březnu a dubnu (hibernující druhy), následuje mírný pokles počtu druhů a poté počet druhů stoupá od července do září. Pozorováním na sledovaných loukách byla zjištěna následující fakta: Výskyt imag I. generace prudce klesá v období od června do července; maimum výskytu je v období duben až červen, minimum v červenci. Výskyt housenek I. generace prudce stoupá v období červenec až srpen a následně klesá. Maimum výskytu je v srpnu, minimum je v období duben až červenec a poté v říjnu. Výskyt imag II. generace stoupá od června do července a následně klesá; maimum výskytu je v červenci, minimum v červnu a poté v srpnu. Výskyt housenek II. generace stoupá od dubna do června a následně klesá. Maimum výskytu je v červnu, minimum v dubnu a poté v červenci. Výskyt imag III. generace stoupá od srpna do září a následně klesá; maimum výskytu je v září, minimum v srpnu a poté v říjnu. Výskyt housenek III. generace stoupá od června do srpna a následně klesá. Maimum výskytu je v červenci, minimum v červnu a poté v srpnu. Imaga druhů modelové skupiny byla zjištěna na 52 druzích kvetoucích rostlin, rostoucích na sledovaných lokalitách; z tohoto počtu bylo 6 druhů rostlin zcela zřetelně preferováno (Saponaria officinalis, Daucus carota, Lychnis flos-cuculi, Bistorta major***) Ononis spinosa a Carduus sp.). 31 druhů rostlin bylo využíváno středně (Lotus corniculatus, Anthyllis vulneraria, Origanum vulgare, Salvia sp., Siline sp., Thymus sp., Knautia sp., Centaurea sp., Symphytum officinale***), Cichorium intybus, Melandrium album, Rubus sp. *), Rosa canina *), Hypericum perforatum, Linaria vulgaris, Tussilago farfara **), Cirsium oleraceum ***), Achillea millefolium, Echium vulgare, Galeopsis sp., Cardamine sp., Dianthus sp., Fragaria sp., Viola sp., Trifolium sp., Vicia sp., Lathyrus sp., Malva sp., Lythrum sp***) Mentha sp. a Arctium sp. *)) a 15 druhů rostlin bylo využíváno minimálně až náhodně (Agrimonia eupatoria, Melilotus officinalis, Lysimachia vulgaris, Taraacum officinale, Filipendula ulmaria***) Carum carvi, Sanguisorba officinalis***), Lamium album **), Coronilla varia, Caltha palustris***), Sali caprea****), Potentilla sp., Genista sp., a Anthiscus sp.). Poznámky : *) - na zarůstajících, nekosených loukách **) - na zruderalizováných okrajích luk a pod. ***) - na vlhkých a podmáčených loukách ****)- na zarůstajících, nekosených částech podmáčených luk Porovnáním počtu imagy modelové skupiny využívaných druhů rostlin v době květu na několika souborech sledovaných luk (ručně postupně kosené, ručně kosené a kosené 83

84 lehkou mechanizací, zarůstající a vlhké louky) a počtu vyskytujících se druhů modelové skupiny zjišťujeme, že křivky všech grafických záznamů mají téměř shodný průběh (liší se víceméně jen v tom, že každá křivka se nachází v jiné výčetní rovině grafu); v ideálním případě (louky postupně ručně kosené) jsou křivky pravidelné, postupně stoupající k maimu v červnu a červenci, poté následuje pokles - a to u všech sledovaných souborů. Pokud dojde na loukách k jednorázovému pokosení porostu, dochází zcela logicky k drastickému a náhlému poklesu počtu kvetoucích druhů rostlin na nulový stav a prudký pokles je s nepatrným zpožděním zaznamenán i u počtu vyskytujících se imag druhů modelové skupiny. Po určité době dochází k mírnému nárůstu ve všech sledovaných ukazatelích. Dojde-li k pokosení louky 2 za rok, dojde k poklesu počtu druhů kvetoucích rostlin na nulový stav a rovněž počet vyskytujících se imag druhů modelové skupiny prudce klesá a v tom kterém roce již výrazněji nestoupne. Zůstanou-li na lokalitě nepokosené enklávy (okraje louky, meze, okolí solitérních stromů, pokud se na louce vyskytují a pod.), přesouvají se imaga druhů modelové skupiny na tato dočasná refugia, jejichž trofická únosnost je však nedostatečná a proto přežívají jen části populací. Pokosením lučního porostu dochází rovněž k velice závažnému zásahu do vývojového cyklu sledovaných Rhopalocer. Bylo sice zjištěno, že určitý počet housenek některých druhů modelové skupiny na lokalitě přežívá (housenky zůstávají po pokosení živných rostlin na zemi, kam při kosení padají a poté pokračují v žíru na torzech živných rostlin), ale je zřejmé, že takto přežívá jen část populací - velikost této přežívající části je podmíněna různými faktory (mimo jiné i způsobem naložení s pokosenou rostlinnou hmotou). Při pokusu na zkušební ploše o velikosti 6 m2 bylo nalezeno několik housenek druhů Melanargia galathea (9 ks) a Anthocharis cardamines (6 ks); tyto housenky byly označeny nesmývatelnou barvou. Poté byla plocha pokosena a z poloviny její rozlohy byla pokosená rostlinná hmota odstraněna ihned, na druhé polovině bylo usušeno seno a toto poté odstraněno. Po ukončení této fáze pokusu bylo pátráno po označených housenkách. V případě druhu Melanargia galathea byly na pokusné ploše nalezeny dvě housenky (22 %) a v pásmu 0,5 m okolo pokusné plochy (pásmo nepokosené) tři housenky (33 %); celkem tedy pět housenek (55 %). V případě druhu Anthocharis cardamines byla na pokusné ploše nalezena jedna housenka (cca 16 %) a v pásmu 0,5 m okolo pokusné plochy dvě housenky (cca 33 %); celkem tedy tři housenky (50 %). V dalším roce byl pokus díky pochopení majitele louky opakován s obdobnými výsledky (rozdíly byly pouze nepatrné v rámci fluktuace druhů). Co se týče výskytu označených housenek na pokosené ploše, byly všechny nalezené eempláře zjištěny na té části plochy, odkud byla odstraněna rostlinná hmota ihned po pokosení. Výše uvedená fakta je však nutné považovat za orientační, mimo jiné i vzhledem k možnosti přehlédnutí housenek (relativně malé rozměry a mimikry sledovaných objektů), možnosti jejich likvidace predátory a podobně. 84

85 Současně s předešlými pozorováními byl zvlášť sledován i soubor druhů modelové skupiny, které jsou ve vztahu k lučním biotopům cenofilní, tzn. že se jedná o druhy, charakteristické pro dané společenstvo s možností obsazení podobných biotopů, ale luční biotopy preferující. Byla sledována abundance a oscilace populací jednotlivých druhů na lokalitách l a 2 ročně ručně kosených, nekosených a 2 ročně kosených lehkou mechanizací (u prvních dvou lokalit zůstávají větší či menší nepokosené plochy). Byly rozlišeny tři stupně, vyjadřující vhodnost doby kosení ve vztahu k výskytu a vývoji sledovaných druhů Rhopalocer. Bylo zjištěno, že v případě lokality l ročně ručně kosené je čas kosení vyhovující pro 36 % sledovaných druhů a méně vyhovující pro 64 % druhů. U lokality 2 ročně ručně kosené je čas kosení méně vyhovující pro 52 % druhů a nevyhovující pro 48 % druhů. V případě lokality 2 ročně kosené lehkou mechanizací (bez nepokosených ploch a bez kontinuity na jiné luční ekosystémy) je čas kosení méně vyhovující pro 16 % druhů a nevyhovující pro 84 % druhů. Je třeba poznamenat, že z hlediska dlouhodobého vývoje na lokalitě je u stupně č. 1 (čas kosení vyhovující) relativně ideální rovnováha výskytu a vývoje sledovaných druhů. V případě stupně č. 2 (čas kosení méně vyhovující) se populace těchto druhů udržují v latentní rovině. Stupeň č. 3 (čas kosení nevyhovující) naznačuje, že v dohledné době dojde s největší pravděpodobností k vymizení předmětných druhů na lokalitě. Kromě výše uvedených pozorování bylo provedeno i pozorování dominance 11 vybraných druhů modelové skupiny, pro luční ekosystémy ve sledovaném regionu typických a vyhodnocení získaných údajů. Toto pozorování bylo provedeno na loukách s pěti různými způsoby kosení - l ročně postupně kosené (1RPK), l a 2 ročně ručně kosené (1RK a 2RK) a l a 2 ročně kosené lehkou mechanizací (1KLM a 2 KLM). Za účelem odhadu stupně dominance byl na uvedených loukách prováděn sběr imag pochůzkou lokalitou po určitý časový úsek, odpovídající rozloze lokality. Tento odchyt byl prováděn shodným způsobem a za srovnatelných podmínek na všech zmíněných lokalitách. Z výsledků vyplývá, že na louce 1RPK je počet dominujících druhů nejvyšší, u luk 1RK a 1KLM jsou výsledky vzájemně srovnatelné a v porovnání s předchozí sledovanou lokalitou jsou počty jen o málo nižší. V případě luk 2RK a 2KLM jsou opět výsledky vzájemně srovnatelné a v porovnání s předchozími lokalitami jsou počty opět nižší. Dále je z výsledků patrné, že na louce 1RPK dominují druhy bioindikačně cenné, u luk 1RK a 1 KLM dominují druhy bioindikačně průměrné, kdežto u zbývajících dvou typů luk jsou tyto druhy recedentní, nebo dokonce subrecedentní. Z výsledků provedených pozorování lze vyvodit obecný závěr, že se některé druhy modelové skupiny dlouhodobým vývojem přizpůsobily eistenci na tradičně obhospodařovaných loukách. Je možné konstatovat, že při tradičním způsobu obhospodařování (do této kategorie je možné zařadit i kosení lehkou mechanizací, pokud jsou m.j. zachovány nepokosené enklávy na lokalitě) se na loukách udržuje relativně 85

86 vysoký počet druhů bylin i travin, čímž je zajištěna trofická základna pro mnohé druhy modelové skupiny - a to jak pro potřeby housenek, tak i pro výživu imag. Takovýto ekosystém je poměrně stabilní a vykazuje velký počet vyskytujících se i vyvíjejících se druhů modelové skupiny. Čím vyšší je intenzita obhospodařování, tím méně bylin na dané louce přežívá a s tím logicky souvisí následný úbytek druhů modelové skupiny i celkové snížení ekologické stability lokality. Je zřejmé, že jedním z důležitých faktorů zachování druhového bohatství druhů modelové skupiny je zachování nepokosených enkláv na loukách a současně uchovávání pestrého travino-bylinného porostu. Je možné konstatovat, že uvedená fakta platí obdobně i pro další skupiny hmyzu. Kosení luk výrazně ovlivňuje výskyt a vývoj nejen u druhů zkoumané skupiny Lepidopter, ale velké množství dalších zástupců dalších řádů hmyzu. Dle orientačního sledování kosení značně ovlivňuje zejména florikolní druhy Hymenopter, Dipter, Coleopter a pod. Relativně dobře se s kosením luk vyrovnávají zástupci řádu Caelifera, ale i u tohoto řádu je viditelně slabý výskyt jedinců na intenzivně využívaných loukách. CELKOVÉ VYHODNOCENÍ A OCHRANÁŘSKÉ ZÁVĚRY. Na základě výsledků, získaných zpracováním jednotlivých souborů této dílčí studie je možné vyvodit obecné závěry ohledně vlivu obhospodařování luk na složení druhového spektra entomofauny. Jak již bylo v úvodu naznačeno, jsou louky v naší krajině vesměs dílem člověka, který v minulosti odstraňoval lesní porosty a na jejich místě udržoval (kromě agrobiocenóz) v blokovaném sukcesním stadiu travino-bylinné porosty. Změny druhového složení entomofauny ovlivňuje čas a frekvence kosení, intenzita využívání, kontinuita s okolím a další faktory. Tradičně obhospodařované louky se vyznačují vysokou druhovou rozmanitostí flory i fauny a s tím související relativně vysokou ekologickou stabilitou. S přibývající intenzitou hospodaření však ubývají citlivější rostlinné druhy, následně mizí na ně vázané druhy živočišné a dochází k závažnému narušení ekologické stability. Za účelem účinné ochrany charakteristické "luční" entomofauny je nutné respektovat potřeby těchto druhů. Mezi zásadní podmínky, které ovlivňují výskyt a vývoj hmyzu na loukách, patří: zachování citlivého způsobu obhospodařování na loukách tam, kde je dosud udržován tzn. kosení ruční nebo pomocí lehké mechanizace, bez používání pesticidů nebo insekticidů a bez zavádění kulturních druhů travin (přisévání) 86

87 ponechávání dostatečně velké nepokosené plochy - tyto plochy jsou pro zachování bohatého druhového spektra hmyzu (nejen druhů modelové skupiny) bezpodmínečně nutné zachování biokoridorů (pokud eistují) a vhodné kontinuity s okolím - k umožnění migrace a imigrace jednotlivých druhů hmyzu zachování vodního režimu vlhkých luk i jejich okolí. Meliorováním louky nebo jejího okolí dojde k závažným změnám mikroklimatu i ve složení rostlinného i živočišného druhového spektra a k nenávratnému vymizení řady druhů hmyzu zachování režimu kosení. Ukončením kosení dojde k sukcesi a vymizení řady "lučních" druhů hmyzu vyloučení používání chemických hnojiv. Při vyšších dávkách hnojiv převládnou odolné druhy rostlin a citlivější jsou vytlačeny. Používání chemických hnojiv má přímý i nepřímý negativní vliv na výskyt a především vývoj mnohých druhů hmyzu vyloučení používání pesticidů a insekticidů. Tyto látky přímo (insekticidy) nebo nepřímo (pesticidy) eistenčně ohrožují celá hmyzí společenstva pečlivé zvažování následků případných změn ve způsobu hospodaření. Pro vývoj mnohých druhů hmyzu je třeba zachování složitých a citlivých vzájemných vazeb. Například některé druhy modrásků jsou myrmekofilní (převážně se jedná o symfilofilii) housenky se vyvíjejí zprvu na rostlinách, později žijí v mraveništích. V tomto stadiu vývoje se housenky většinou živí larvami a kuklami svých hostitelů. Pro vývoj těchto druhů modrásků je eistenčně důležitá přítomnost drnových mravenců na loukách. Pokud jsou podobné vazby narušeny, dochází k vymizení některých druhů hmyzu a celkovému ochuzování druhové bohatosti ekosystému. Je nutné brát v úvahu též účel louky a její využívání. Z tohoto hlediska můžeme rozlišit dva základní soubory luk : louky hospodářské. Jedná se o valnou většinu lučních porostů. Čas kosení se zde řídí podle potřeby získat zelené krmivo, nebo senosečí. Hospodářský význam je na těchto loukách preferován, ale i zde je nutné chránit zde přežívající entomofaunu. V zájmu její ochrany je nutné zachovávat nepokosené plochy (například při okrajích louky). Jako minimální nepokosená plocha, potřebná k přežití alespoň částí populací hmyzích druhů, se jeví nejméně 5 % z celkové rozlohy lokality. louky chráněné. Jedná se o louky, chráněné z důvodu výskytu významného elementu, nebo o louky, které jsou součástí zvláště chráněného území nebo významného krajinného prvku. Tyto louky je vesměs nutné v rámci managementu kosit - čas kosení by se zde však měl mimo jiné řídit i podle potřeb entomofauny. Obecně relativně nejideálnější stav by nastal při postupném kosení luk v průběhu měsíce července. To je 87

88 však z různých důvodů vesměs nereálné. Samozřejmě je nutné preferovat takové zásahy, při kterých by byla prioritně zajištěna eistence vůdčího motivu ochrany; v rámci ekologických vazeb je však třeba zdůraznit, že hmyz je v ekologických i trofických řetězcích zcela nenahraditelný a jeho přiměřená ochrana je důležitou podmínkou ochrany a prosperity celého ekosystému. Jako reálnější se jeví jednorázové pokosení louky v období od začátku července do poloviny srpna s podmínkou zachování nepokosených enkláv na ploše louky. Jako minimální nepokosená plocha se v tomto případě jeví alespoň 15 % z celkové rozlohy lokality. Vzhledem k tomu, že není možné zvolit takové období kosení, aby bylo vyhovující pro celé druhové spektrum entomofauny, bylo by vhodné na loukách tohoto typu provést entomologický průzkum, vytypovat významné druhy a dobu kosení volit tak, aby byly sladěny potřeby především těchto vytypovaných druhů a rovněž zájmy objektu, který je v tom kterém případě vůdčím motivem ochrany toho kterého území. Kosení luk (odstraňování travino-bylinného porostu) má, pokud nejsou zachovány nepokosené plochy, největší negativní vliv na graminivorní, herbivorní a florikolní druhy hmyzu. V souvislosti s tím dochází k redukci trofické základny pro entomofágní predátory, parazity i parazitoidy. Nepokosené plochy jsou velice důležité pro zpětnou migraci hmyzu na kosené plochy. The author compares different kinds of cultivation of meadows. The kind of mowing (by hand or by machine) as well as the time and frequency of harvest have a great influence on abundance and amout of butterflies, the hand mowing being the most friendly to the nature and number of species of butterflies. 88

89 Bohemia centralis 24: , 1995 DRUHY ČELEDI Scathophagidae (Dípiera) PRAŽSKÝCH CHRÁNĚNYCH ÚZEMÍ ČESKÉ REPUBLIKY A DRUHY RODU Norellisoma Wahlgren PALEARKTICKÉ OBLASTI Species ofthefamily Scathophagidae (Diptera) of the Prague protected localities, of the Czech republic, and species of the genus Norellisoma Wahlgren of the palaearctic region. František Šifner Nejnovější souhrn druhů čeledi Scathophagidae byl autorem zpracován přibližně před 15 lety a byl publikován v rámci práce Check list of Czechoslovak Insects (1987). V seznamu je uvedeno celkem 28 rodů a 57 druhů zjištěných na území bývalého Československa. V tomto zpracování byly zahrnuty dokladové materiály ze sbírek na tomto území (sbírky Národního musea v Praze, Moravského musea v Brně, Slovenského Národného múzea v Bratislavě) i mimo toto území (sbírka Naturhistorisches Musem ve Vídni, sbírka Museum Allántara v Budapešti a jiné) a soukromé sbírky autorovy. V současné době kdy došlo k rozdělení Československa na dva samostatné státy, Českou republiku a Slovenskou republiku, je nutno pro území České republiky druhové složení blíže specifikovat a doplnit o další aktuální údaje. Pro toto doplnění byl zpracován materiál ze sbírky Slezského musea v Opavě, Národního musea a v Praze, soukromé sbírky Dr. Bartáka a soukromé sbírky autorovy. Chráněná území v areálu hlavního města Prahy byla dosud zkoumána pouze příležitostně, nálezy jednotlivých druhů byly uváděny pouze jako lokalita Praha nebo Praha s bližším označením její části. Pouze zcela výjimečně je uvedeno ve sbírkových fondech příslušné chráněné území. Areál Prahy a jejího širšího okolí vzhledem k charakteru a diversitě chráněných území, jejich klimatické a geomorfologické charakteristice i přítomnosti řady přirozených rostlinných společenstev druhů rostlin umožňujících vývoj larev řady druhů čeledi Scathophagidae (s výjimkou druhů vysloveně submontánních a montánních) 89

90 představuje vhodné území nejen ke studiu druhového složení. Představuje možnost studia biologie především některých druhů minujících v řadě rostlin a tím přispět k objasnění a řešení problémů jejich geografického rozšíření. Nálezy druhů Cordilura atrata (Zett.) a Cordilura umbrosa (Loew) na porostech rostlinného společenstva asociace Caricetum gracilis v oblasti Milíčovského lesa jsou velmi cenné a zatím ojedinělé. Na tomto chráněném území a na řadě dalších lze očekávat nálezy dalších zajímavých druhů: v rostlinách čeledi Poaceae (Agrotis sp., Festuca sp., Poa sp., Dactylis sp., Phleum sp.) minují druhy rodu Nanna Becker, čeledi Polygonaceae (Rume sp.) druhy rodu Norellisoma Wahlgren, čeledi Orchidaceae (Paris quadrifolia, Maianthemum bifolium, Polygonatum sp., Cephalathera sp., Epipactis sp., Listera sp.) druhy rodu Americina Malloch, čeledi Amaryllidaceae (Narcissus sp.) druhy rodu Norellia Rob.-Desv. atd. Předkládaná práce je členěna na tři základní části. V první části (I.) jsou shrnuty nálezy jednotlivých druhů na území Prahy se zvláštním zřetelem na chráněná území; nálezy mimo toto území jsou odlišeny označením "jiné lokality". Ve druhé části (II.) je zpracován nový materiál z území České republiky a částečně i Slovenské republiky (v rámci sbírky Slezského musea v Opavě) s označením prvního nálezu na území jednotlivých republik. Ve třetí části (III.), v anglické části tetu, jsou zpracovány druhy rodu Norellisoma Wahlgren z celé palearktické oblasti. Pro toto zpracování bylo využito dostupných materiálů sbírek některých evropských museí i sběrů jednotlivých sběratelů, které jsou jednoznačně identifikovatelné. Pouze výjimečně s ohledem na historickou cenu i ojedinělost nálezů druhů a eemplářů (sbírka Naturhistorisches Museum ve Vídni, materiál označený "Alte Sammlung") byly do výčtu faunistických údajů zařazeny i eempláře nepřesně lokalizované. Tato část práce je doplněna původním klíčem dosud popsaných a platných druhů palearktické oblasti s využitím znaků na genitáliích samců a samic, stanovení některých nových synonym a uvedením literárních pramenů, které jednotlivé druhy uvádějí ve faunitistických pracích nebo i v pracích obecnějšího charakteru (určovací klíče, seznamy druhů atd.). V rámci práce jsou uvedeny pouze materiály a lokality, u kterých v současné době eistuje dokladový materiál v příslušných sbírkových fondech. Typový materiál jednotlivých druhů s výjimkou druhu Norellisoma spinimanum (Fallén, 1819) a některých zničených nebo dosud nenalezených typů jsem měl k disposici. V práci jsou uvedeny následující zkratky, které označují uložení příslušného dokladového materiálu: SMO - Slezské museum v Opavě; NMP - Národní museum, ent. odd. Praha-Kunratice; coll. Barták - soukromá sbírka Dr. Bartáka, Praha; coll. Šifner soukromá sbírka autorova. U druhů zjištěných pouze v omezeném počtu lokalit jsou uvedeny podrobnější údaje: počet eemplářů (samci a samice) včetně data sběru a jména sběratele. U materiálů Slezského musea v Opavě jsou tato data u všech zjištěných druhů; pokud není uvedeno jméno sběratele u těchto materiálů, je jím Dr. Jindřich Roháček,CSc. ze 90

91 Slezského musea v Opavě. Jeho zásluhou je tento soubor materiálů třetí větší sbírkou této čeledi v museích v České republice. V práci jsou uvedeny pouze takové lokality, které nebyly u jednotlivých druhů z našeho území dosud publikovány s výjimkou lokalit pražských chráněných území a lokalit v materiálech SMO. I. Druhy zjištěné na chráněných územích a jiných lokalitách na území Prahy. (The species of the Prague protected localities). Norellia spinipes (Meigen, 1826) Chráněná území: Prokopské údolí; Tiché údolí; Milíčovský les a rybníky. Jiné lokality: Praha - Troja Norellisoma spinimanum (Fallén, 1819) Chráněná území: Radotínské údolí; Milíčovský les a rybníky; Bohnické údolí; údolí Kunratického potoka; Hrnčířské louky. Jiné lokality: Praha-Střešovice, Praha-Písnice, Praha-Holešovice Cordilura atrata (Zetterstedt, 1846) Chráněná území: Milíčovský les a rybníky Cordilura ciliata (Meigen, 11826) Chráněná území: Milíčovský les a rybníky; údolí Kunratického potoka Cordilura picipes (Meigen, 1826) Chráněná území: Milíčovský les a rybníky; údolí Kunratického potoka Cordilura pubera (Linnaeus, 1758) Chráněná území: Divoká Šárka; údolí Džbánu; Jenerálka; Milíčovský les a rybníky; údolí Kunratického potoka; Hrnčířské louky Jiné lokality: Praha - Ruzyně; Praha - Řepy; Praha - Vokovice; Praha - Holešovice, Praha Podbaba; Praha - Uhříněves Cordilura pudica (Meigen, 1826) Chráněná území: Milíčovský les a rybníky Cordilura umbrosa (Loew, 1873) Chráněná území: Milíčovský les a rybníky; údolí Kunratického potoka Phrosia albilabris (Fabricius, 1794) Jiné lokality: Praha-Císařská louka Parallelomma albipes (Fallén, 1819) Chráněná území: Milíčovský les a rybníky; Trojská; Bohnické údolí; údolí Kunratického potoka Leptopa filiformis (Zetterstedt, 1838) Chráněná území: Milíčovský les a rybníky Megaphthalma pallida (Fallén, 1819) Chráněná území: Milíčovský les a rybníky; Tiché údolí; Bohnické údolí 91

92 Nanna armillata (Zetterstedt, 1838) Jiné lokality: Praha-Císařská louka, Praha-Písnice Nanna articulata (Becker, 1894) Chráněná území: Bohnické údolí Nanna brevifrons (Zettrestedt, 1846) Chráněná území: Milíčovský les a rybníky Nanna flavipes (Fallén, 1819) Chráněná území: Tiché údolí; Trojské údolí; Milíčovský les a rybníky; Břežanská rokle Jiné lokality: Praha-Písnice, Praha-Holešovice, Praha-Dubeč Nanna inermis (Becker, 1894) Chráněná území: Bohnické údolí Nanna tibiella (Zetterstedt, 1838) Chráněná území: Milíčovský les a rybníky; Tiché údolí Cleigastra apicalis (Meigen, 1826) Chráněná území: Milíčovský les a rybníky; Hrnčířské louky Chaetosa punctipes (Meigen, 1826) Chráněná území: Trojská; Modřanská rokle; údolí Kunratického potoka Jiné lokality: Praha-Holešovice, Praha-Podbaba Scathophaga furcata (Say, 1823) Chráněná území: Milíčovský les a rybníky; údolí Kunratického potoka; Divoká Šárka Scathophaga lutaria (Fabricius, 1794) Jiné lokality: Praha-Ruzyně Scathophaga suilla (Fabricius, 1794) Chráněná území: Divoká Šárka; údolí Kunratického potoka Jiné lokality: Praha-Suchdol, Praha-Holešovice Scathophaga stercoraria (Linnaeus, 1758) Chráněná území: Zadní Kopanina; Divoká Šárka; Milíčovský les a rybníky; údolí Kunratického potoka; Trojská; Modřanská rokle; Prokopské údolí Jiné lokality: PrahaHostivař, Praha-Ruzyně, Praha-Suchdol II. Druhy na území České republiky (The species of the Czech Republik). Norellia Robineati-Desvoidy, 1830 Norellia spinipes (Meigen, 1826) SMO - Moravia:Rešov, , l, leg. Starý; Šilhéřovice-Černý les (o. Opava), ,l 2; K. Pláň - Volárenský potok (o. Bruntál), , 1. Slovakia: Višňová u N. Města n. Váhom, , l, leg. Martinovský coll. Šifner - Bohemia: Lysá nad Labem, , 1 ; Popovice, , l ; Jince, , l, l 92

93 Norellisoma Wahlgren, 1917 Norellisoma alpestre (Schiner, 1864) SMO - Slovakia: Muráň env. Hrdzavá dolina, , l coll. Šifner - Bohemia: Krkonoše Mts.-Sokolka, , l, leg. Vaněk; - Švédský kříž, , 1, leg. Vaněk Nový druh pro území České republiky. Norellisoma lituratum (Wiedemann in Meigen, 1826) SMO - Moravia: H. Jeseník Mts. - Vysoké Hole Mt. (1450 m), , 1 ; -Rejvíz, , 2, 2 ; Bělá pod Pradědem, , l. Beskydy Mts. - Horní Bečva, , l ; res. Mionší, , l ; - Tanečnice Mt., , l, K. Pláň Volárenský potok (o. Bruntál), , 1 ; , l ; K. Pláň - Karlovec, ,lo. Slovakia: Muráň env. Hrdzavá dolina, ,l ; Belánské Tatry Mts.-Tatranská dolina, , 1 coll. Barták - Bohemia: Šumava Mts.-Horská Kvilda, Spálenec; Vráž u Písku, Dobříš, Kunice-Hůra. Moravia: Beskydy Mts.-Muřinkový Mt, Košariska; H. Jeseník Mts.-Velká Kotlina coll. Šifner - Bohemia: Krkonoše Mts.-Velká kotelna jáma, Modrý důl; Nové Město v Krušných horách u Teplic Norellisoma mirusae Šifner, 1974 SMO - Moravia: H. Jeseník Mts.-Rejvíz, , 5, 2 Norellisoma nervosum (Meigen, 1826) SMO - Šumava Mts. - Dolní Antigl, Vydra river, , 4, 1 ; - Hamerský potok, , 2, 3 ; Pěkná, údolí Vltavy, , 3 ; ibid., , 1. Moravia: Klokočov (o.opava), , 1 ; Děhylov-Poštovní rybník (o. Opava), , l ; Úvalenské louky (o. Opava), , 4, 5 ; ibid., , l K. Pláň - Volárenský potok, , 1 ; H. Jeseník Mts. - Rejvíz, , l, 3 - Skřítek, , 3, 4 ; - Velká Kotlina, 1200 m, , 2, 2 ; ibid., , 8,2 ; - Zámčisko, , 2, 2 ; Keprník Mt , 1 ; - Bělá pod Pradědem, , 1 ; Ondřejovice (o.bruntál), , l ; Beskydy Mts. - Tanečnice Mt., , 1 ; ibid., , 3 ; - Malinová, , 1 ; Bílé Karpaty Mts. - Javorník Mt., Macková res., , l, 2 ; Strání, Javořina Mt., 750 m, , 1 ; Moravičany u Mohelnice, , l. Slovakia: Belánské Tatry Mts. - Tatranská dolina, , l ; Vysoké Tatry Mts. Mengušovská dolina, , 1 ; Kremnické pohorie Mts. - Turček, 850 m, , l ; ibid., , 2, 2 ; Príslop (o. Humenné), ,19 ; Muráň env. Hrdzavá dolina, , 1. NMP - Bohemia: Úhošť, Fláje, Chomutov - Bezručovo, Hora Sv. Šebestiána, Jiřího návrší, Horní Albeřice. Moravia: Horní Lipka, Ramzová - Šerák coll. Barták - Bohemia: Šumava Mts. - Malá Niva, Horská Kvilda, Spálenec, 93

94 Chalupská slať, Čenkova Pila; Hrabětice coll. Šifner - Bohemia: Krkonoše Mts. - Velká kotelná jáma; Moravia: Luhačovice Norellisoma spinimanum (Fallén, 1819) SMO - Bohemia: Svatý Jan pod Skalou (o. Beroun), , 1 ; Loděnice (o. Beroun), , l, leg. Macek; Praha-Krč, , l leg. Macek; Šumava Mts. - Pěkná, údolí Vltavy, , 1 ; Moravia: K. Pláň - Karlo-vec (o. Bruntál), , l ; ibid., , 2 ; - Klárenský potok, , 2 ; ibid., , 1 ; Opava Slavkov, , l ; ibid., , 1 ; Děhylov - Štěpán, (o. Opava), , 1 ; Hradec u Opavy, , l ; Roudno env. Bruntál, , l ; Grygov env. Olomouc, , l, leg. Starý. Slovakia: Snina, , l ; ibid., , l ; Slanec u Plešivce, , l ; Búč (o. Komárno), , l ; Nová Vieska u Komárna, , l. NMP - Moravia: Olomouc, Kožušany, Opava, Příbor coll. Barták - Bohemia: Šumava Mts. - Popolná; Duchcov, Vráž u Písku, Sázava, Uhlířské Janovice, Čelákovice, Pečky, Kunice-Vrchy, Cerhenice, Milčice, Davle, Chroustovice, Kunice, Veltrusy, Kostomlaty. Moravia: Třinec - Jahod-ná, Dolní Lomná, Lipnice nad Bečvou, coll. Šifner - Moravia: Lednice Norellisoma striolatum (Meigen, 1826) SMO - Moravia: K. Pláň - Karlovec, , 3, 2 ; ibid., , 3, 1 ; ibid., , 3, 1 ; ibid., , l ; ibid., , l, 1 ; ibid., , 4 ; ibid., , 1 ; ibid., , l, 1 ; Slezská Harta (o. Bruntál), , 6, 1 ; Beskydy Mts. - Tanečnice Mt., , l ; Bílé Karpaty Mts. - Strání, Javořina Mt., , l ; Slovakia: Malá Fatra Mts., Vrátná dolina, , l ; Kremnické pohorie Mts., Turček, 850 m, , 1. coll. Barták - Bohemia: Šumava Mts. - Popelná; Moravia: Třinec - Jahodná; H. Jeseník Mt. - Velká Kotlina coll. Šifner - Moravia: Grygov u Olomouce Cordilura Fallén, 1810 Cordilura atrata (Zetterstedt, 1846) SMO - Bohemia: Šumava Mts. - Horská Kvilda, Zhůřské slatě, , l ; ibid., , l ; - Borová Lada, Chalupská slať, ,1 ; Moravia: H. Jeseník Mts. - Skřítek, , 2, 1 ; ibid., , 5, 6 ; ibid., , 6, 8,; , 2 ; ibid., , 3, 1 ; ibid., , 1 ; ibid., , 1 ; Beskydy Mts. - Kudlačera, , 1 ; Slovakia: Vihorlát Mts., 850 m, Hypkania nr. Motrogon, , 1. coll. Barták - Bohemia: Šumava Mts. - Popelná, - Jezerní slať, - Červený Kříž, - Spálenec, - Tetřeví slať, - Horská Kvilda; Moravia: Kojetín. Cordilura ciliata (Meigen, 1826) 94

95 SMO - Bohemia: Šumava Mts. - Horská Kvilda, , 1 ibid., , l ; ibid., , 2 ; ibid., , 1 ; - údolí řeky Vltavy, , 1. Moravia: H. Jeseník Mts. - Rejvíz, , 3, 2 ; ibid., , 4, 1 ; ibid., , 2 ; - Velká Kotlina, , 1 ; - Skřítek, , 1 ; ibid , 1 ; ibid., ,1 ; ibid., , 1. Slovakia: Malá Fatra Mts. - Turany, , 1. NMP - Moravia: Grygov u Olomouce, Lednice - Prostřední rybník coll. Barták - Bohemia: Šumava Mts. - Plechý Mt., - Popelná, - Spálenec, - Horská Kvilda, - Mrtvý luh u Volar, - Jezerní slať, - Červený Kříž; Sázava; Žehuň Žehuňský rybník (o. Nymburk) coll. Šifner - Bohemia: Šumava Mts. - Borová Lada; Stráž nad Nežárkou, Čelákovice, Chyňava (o. Beroun) Cordilura picipes (Meigen, 1826) SMO - Moravia: Děhylov-Poštovní rybník (o. Opava), , 1 ; Dlouhá Stráň (o. Opava), , 1. coll. Barták - Bohemia: Čelákovice, Sázava, Kunice - Hůra Cordilura pubera (Linnaeus, 1758) SMO - Bohemia: Šumava Mts. - Modrava, Mlynářská slať, , 1 ; Moravia: Zábřeh u Hlučína (o. Opava), , 2, 2 ; ibid., , 1 ; Roudno (o. Bruntál), , l ; Jistebník (o. Nový Jičín), , l ; ibid., , l ; Háj ve Slezsku (o. Opava), , 2 ; ibid., , 1 ; Děhylov - Štěpán (o. Opava), , l ; Moravičany u Mohelnice, , 2 ; ibid., , l ; H. Jeseník Mts. - Rejvíz, , 1, 3 ; ibid., , 1, 1 ; - Skřítek, , 2,2 ; ibid., , 2 ; ibid., , 4, 1 ; ibid., , 1. Slovakia: Kláštorské lúky, res. (o. Martin), , 4, 1 ; Nová Vieska (o. Štúrovo), , 1 ; Jelšavská Teplica nr. Muráň river, , 2. NMP - Dívčice (o. České Budějovice), Lenora (o. Prachatice), Temelín, Chomutov Bezručovo, Fláje, Skalka u Aše, Kundratice, Jirny, Čelákovice, Dobříš. Moravia: Uhlířov ve Slezsku coll. Barták - Bohemia: Vráž u Písku, Sázava, Mnichovice, Žehuň, Davle, Veltrusy, Šumava Mts. - Horská Kvilda, - Spálenec, Popelná, - Chalupská slať. Moravia: Beskydy Mts. - Muřinkový Mt. coll. Šifner - Bohemia: Bohdaneč - Bohdanečský rybník, Chyňava (o. Beroun), Stráž nad Nežárkou, Pec pod Sněžkou Cordilura pudica (Meigen, 1826) SMO - Moravia: H. Jeseník Mts. - Skřítek, , 1 ; - Rejvíz, , 3 ; ibid., , l, 6 ; ibid., , 1 ; ibid., , 2 ; ibid., , l ; Králický Sněžník Mt., , l. coll. Barták - Bohemia: Prachatice, 800 m; Šumava Mts. - Chalupská slať, -Spálenec, - Smauzy, - Jezerní slať 95

96 Cordilura rufimana (Meigen, 1826) SMO - Bohemia: Šumava Mts. - Horská Kvilda, - Jezerní slať, , 2, 1 ; Borová Lada, Chalupská slať, , l ; Moravia: H. Jeseník Mts. - Rejvíz, , 2, 1 ; ibid., , 3, 2 ; ibid., , 4, 1 ; ibid., , 2 ; ibid., , 4, 1 ; ibid., , 2 ; ibid., , 2 ; ibid., , 2, 2 ; - Skřítek, ,l ; ibid., , 2. coll. Barták Bohemia: Šumava Mts. - Horská Kvilda, - Jezerní slať, - Malá Niva, - Chalupská slať, Tetřeví slať, - Popelná, - Mrtvý luh u Volar Cordilura umbrosa (Loew, 1873) SMO - Slovakia: Kamenný Most nr. Štúrovo, , 1. coll. Barták - Bohemia: Čelákovice, Čelákovice - Mrázkova tůň. Moravia: Lednice Scoliaphleps Becker, 1894 Scoliaphleps ustulata (Zetterstedt, 1838) SMO - Moravia: K. Pláň - Karlovec (o. Bruntál), , l. coll. Barták - Bohemia: Sázava, , 2 ; Šumava Mts. Horská Kvilda, , 2, l. coll. Šifner - Chyňava (o. Beroun), , 1 ; Bohdaneč - Bohdanečský rybník, , 1. Phrosia Robineau - Desvoidy, 1830 Phrosia albilabris (Fabricius, 1805) SMO - Moravia: Vidnava (o. Šumperk), , l ; ibid., , 2 ; ibid., , 1 ; ibid., , l ; ibid., , 1 ; ibid., , l ; Úvalenské louky (o. Opava), , 1. Slovakia: Brzotín nr. Rožňava, , 1 ; Hungaria: Kiskonsági N.P., Kunfehérto (lake), , l. NMP - Bohemia: Zichovec u Slaného coll. Barták - Bohemia: Poděbrady, Kunice, Vráž u Písku, Pečky, Sázava Parallelomma Becker, 1894 Paralleloma albipes (Fallén, 1819) SMO - Bohemia: Černošice u Prahy, , leg. Macek; Jizerské hory Mts. -Bedřichov, , 1 ; Šumava Mts. - Dolní Antigl, Hamerský potok, , 1 ; ibid., , 1 ; - Dolní Antigl, řeka Vydra, , 2. Moravia: Vřesina (o. Opava), , l, 1 ; Albertovec (o. Opava), , 4 ; ibid., , 1 ; ibid., , l ; Děhylov - Štěpán (o. Opava), , 1, l ; Šilhéřovice - Černý les (o. Opava), , 2 ; ibid., , 2 ; ibid., , 1 ; ibid., , 4 ; Úvalenské louky (o. Opava), , 1 ; ibid., , l ; ibid., , l ; Zábřeh nr. Hlučín (o. Opava), , l ; ibid., , l ; Hradec u 96

97 Opavy, , 1 ; ibid., , l, 5 ; K. Pláň - Volárenský potok (o. Bruntál), , l ; ibid., , l ; K. Pláň - Karlovec (o. Bruntál), , 1 ; ibid., , l ; ibid., , l ; ibid., , 2 ; Roudno (o. Bruntál), , l,1 ; Ostrava - Hermanický rybník, , 2, 1 ; ibid., , 1 ; Moravičany nr. Mohelnice, 18,5.1982, l ; ibid., , 1 ; Beskydy Mts. - V. Kobylík Mt., res. Mionší, , 1 ; - Tanečnice Mt., , 1 ; ibid., , l ; Trojanovice - Na Bystrém, , 1 ; H. Jeseník Mts. - Bělá pod Pradědem, , 2. Slovakia: Vi-horlát Mts., 850 m, Hypkanina nr. Motrogon, , 1 ; - env. Vinné, , 1 ; Kamenin nr. Štúrovo, , 1 ; Nová Vieska nr. Šturovo, , l ; Závod - Abrod res. (o. Senica), , l,1 ; Boťany nr. Latorica river, , 2 ; Malá Fatra Mts. - Turany, , 1 ; Muráň env. Hrdzavá dolina, , 2. NMP - Bohemia: Nová Ves u Dříteně, Úhošť, Poměšice, Hluboká nad Vltavou, Račice Předonín. Moravia: Lednice coll. Barták - Bohemia: Vráž u Písku, Štiřín, Duchcov, Sázava, Davle u Prahy, Nová Rabyně, Velké Popovice, Struhařov, Kostomlaty, Popovice (o. Beroun); Šumava Mts. Pancíř Mt., - Spálenec, - Popelná, - Malá Niva; Orlické hory Mts. - Deštné. Moravia: Lednice - rybník Apollo, Buchlov, Horní Lomná, Nýdek, Bílovice nad Svitavou coll. Šifner - Bohemia: Dvorce u Lysé nad Labem, Pleš u Křivoklátu, Studnice, Kladská u Mar. Lázní, res. Tajga; Krkonoše Mts. - Modrý důl. Americina Malloch, 1923 Americina (Chylizosoma) media (Becker, 1894) SMO-Slovakia: Muráň env. Hrdzavá dolina, , 1 ; ibid., , l. Americina (Chylizosoma) vittata (Meigen, 1826) SMO - Bohemia: Šumava Mts. - Dolní Antigl, řeka Vydra, , 1 ; Moravia: Třešť - Březíčko, , 2 ; H. Jeseník Mts. - Velká Kotlina, 1200m, , l, leg Starý; - Rejvíz, , l ; - Zámčisko, , 1. Slovakia: Muráň env. Hrdzavá dolina, , 2 ; ibid., , 2 ; ibid., , l ; ibid., , 1 ; Malá Fatra Mts. -Turany, , l. Leptopa Zetterstedt, 1838 Leptora filiformis Zetterstedt, 1838 SMO - Moravia: Úvalenské louky (o. Opava), , 1 ; ibid., , l ; Zábřeh env. Hlučín (o. Opava), , l ; K. Pláň - Karlovec, , l ; ibid., , l ; K. Pláň - Volárenský potok, , I, 1 ; ibid., , 1 ; ibid., , 1. Slovakia: Muráň env. Hrdzavá dolina, 8.6.,1984, 1. coll. Barták - Bohemia: Bílina - Štěpánov, , 1 ; Bílina - Chlounek, , 1 ; Mnichovice - Božkov, l , 3 ; Sázava, , 6 ; ibid., , 1 ; Kunice, , 1 ; Kunice, , 1, 1 ; Vráž u Písku, , l ; Šumava Mts. - Popelná, , 2, 1. 97

98 Micropselapha Becker, 1894 Micropselapha filiformis (Zetterstedt, 1846) SMO - Slovakia: Muráň env. Hrdzavá dolina, , 1. coll. Šifner - Bohemia: Bušehrad env. Broumy, , 1, leg. Martinek Megaphthalma Beckerker, 1894 Megaphthalma pallida (Fallén, 1819) SMO - Bohemia: okolí Prahy, 1, leg. Macek; Moravia: Ostrava - Heřmanický rybník, , 1 ; H. Jeseník Mts. - env. Karlov, , 1 ; Slovakia: Muráň - Hrdzavá dolina, , 1 ; ibid., , 1, 1 ; , 1 ; ibid., , 1 ; ibid., , 1 ; Malá Fatra Mts. -Vrátná dolina, , 1. coll. Barták - Bohemia: Chropyně, Vracov, Mnichovice, Žermanice, Chrousto-vice, Kunice, Veltrusy, Kašperské Hory nr. Losenice; Moravia: Bílovice nad Svitavou Nanna Becker, 1894 Nanna armillata (Zetterstedt, 1846) SMO - Moravia: Albertovec (o. Opava), , 1 ; Háj ve Slezsku (o. Opava), , 1 ; Spain: Guajar Sierra nr. Granada, , 1. NMP - Bohemia: Úhošť u Kadaně, , 1, leg. Mašinová. coll. Šifner - Bohemia: Šumava Mts. - Spálenec, , 1 ; Kunice Vrchy, , 1, leg. Barták; Moravia: Stránečka Zhoř u Vel. Meziříčí, , 1, leg. Šifner Nanna brevifrons (Zetterstedt, 1838) SMO - Slovakia: Muráň env. Hrdzavá dolina, , 2 coll. Barták - Bohemia: Čelákovice, , 2, 1 ; Moravia: Dolní Lomná, , l. coll. Šifner - Bohemia: Petrovice u Týniště nad Orlicí, , l, leg. Martinek. Nový druh pro území Slovenské republiky. Nanna fasciata (Meigen, 1826) SMO - Moravia: Beskydy Mts. - res. Mionší, , l ; H. Jeseník Mts. -Skřítek, , 1. coll. Barták - Bohemia: Kunice, ,l ; Moravia: Dolní Lomná, , l ; Beskydy Mts. - Ostrý, , l ; - Muřinkový Mt., , 1. Nanna flavipes (Fallén, 1819) SMO - Moravia: Hradec n.m. - Půllesy (o. Opava), , 1 ; Děhylov -Poštovní rybník (o. Opava), , 2, 4 ; Děhylov - Štěpán, , l, 1 ; Opava, , l ; Úvalenské louky (o. Opava), , 2 ; ibid., , 2 ; K. Pláň - Karlovec (o. Bruntál), 98

99 , 1 ; Vidnava (o. Šumperk), , 1 ; Bílé Karpaty Mts. - Javorník, Machová res., , 1. Slovakia: Somotor env. (o. Král. Chlumec); , 1. NMP - Bohemia: Purkarec, Kadaň, Chomutov - Bezručovo, Bílina u Kadaně coll. Barták Bohemia: Uhlířské Janovice, Štiřín, Čelákovice, Vracov, Kunice, Kárané, Pečky, Dřevíč env. Nižbor (o. Beroun), Chroustovice, Kostelní Lhota, Davle, Nová Rabyně, Karlštejn res. Koda; Moravia: Lednice - rybník Apollo, Adamov coll. Šifner - Bohemia: Hostomice pod Brdy, Hluboká nad Vltavou, Petrovice, Vlkov reservace u Veselí n. Lužnicí, Mladotice - břeh řeky Střely. Nanna inermis (Becker, 1894) SMO - Moravia: K. Pláň - Volárenský potok (o. Bruntál), , l. NMP- Bohemia: Franzbad (Františkovy Lázně), 9., I, 1, C. Kowarz; Asch (Aš), , 1, C. Kowarz; na všech eemplářích etikety s označením Amaurosoma obscurella. coll. Barták - Bohemia: Kunice, Kárané, Kunice-Vrchy, Třebotov, Dřevíč env. Nižbor (o. Beroun), Mirošov, Slapy, Štiřín, Prachatice; Moravia: Beskydy Mts. - Muřinkový Mt., Dolní Lomná, Nýdek Nanna leucostoma (Zetterstedt, 1846) coll. Šifner - Bohemia: Uhlířské Janovice, , l, leg. Barták. Nový druh pro území České republiky. Nanna minuta (Becker, 1894) coll. Šifner - Bohemia: Kunice - Hůra, , l, l ; ibid., , 4, 2 ; Mirošovice, , l ; Čelákovice, , l ; Karlštejn res. Koda, , 1 ; Moravia: Adamov, , 2, leg. Barták. Nový druh pro území České republiky. Nanna puberulla (Becker, 1894) coll. Šifner - Bohemia: Benešov, , 2 ; Moravia: Dolní Lomná, , l ; Adamov, 13,5.1982, 2, 1 ; H. Jeseník Mts. - Velká kotlina, , 1, leg. Barták. Nový druh pro území České republiky. Nanna tibiella (Zetterstedt, 1838) syn.: Nanna nigripes (Zetterstedt, 1846) SMO - Moravia: Úvalenské louky (o. Opava), , 1600, 9 ; Vidnava (o. Šumperk), , I, 1 ; Moravičany env. Mohelnice, , 2 ; H. Jeseník Mts. - Skřítek, , 2 ; ibid., , 2, 1 ; -Rejvíz, , 1 ; ibid., , 1 ; - M. Jezerná Mt, , 3, 5 ; Slovakia: Vihorlát Mts., 850 m, Hypkania nr. Motrogon, , l. NMP - Bohemia: Klíny coll. Barták-Bohemia: Hrabětice, Lubenec, Čelákovice, Milčice, Nová Rabyně, Velké Popovice, Sadská, Šumava Mts. - Chalupská slať, Moravia: Beskydy Mts. - Muřinkový Mt; H. Jeseník Mts. - Velká kotlina, coll. Šifner - Bohemia: Krkonoše Mts. - Modrý důl, 99

100 Úpské rašeliniště. Orthacheta Becker, 1894 Orthachaeta pilosa (Zetterstedt, 1838) SMO - Slovakia: Klášterské lúky, reserv, (o. Martin), ,1. coll. Šifner - Bohemia: bez označení lokality, l, Binder leg.; Stráž nad Nežárkou, , 1, leg. Šifner; Vráž u Písku, , 1, ibid., , 1, leg. Barták. Nový rod a druh pro území České republiky, nový rod a druh pro území Slovenské republiky. Cleigastra Macquart, 1835 syn.: Cnenopogon Rondani, 1856 Cleigastra apicalis (Meigen, 1826) SMO - Moravia: Děhylov - Štěpán (o. Opava), , 2, 2 ; ibid., , 1 ; Opava - Paltarec, , 1 ; Úvalenské louky (o. Opava), , 1 ; Háj ve Slezsku, , 1 ; Ostrava - Heřmanický rybník, , Iď, I9; Ibid., , I9; ibid , Iď ; K. Pláň -Karlovec (o. Bruntál), , l ; Moravlčany env. Mohelnice, , 1 ; Dobré Pole (o. Břeclav), , 1 ; Slovakia: Kamenice nad Hronom nr. Štúrovo, , l ; Nová Vieska nr. Štúrovo, , 1. NMP - Bohemia: Račice - Předonín coll. Barták - Bohemia: Duchcov, Vráž u Písku, Mnichovice, Pečky, Milčice, Čelákovice coll. Šifner - Bohemia: Hluboká nad Vltavou Megaphthalmoides Ringdahl, 1936 Megaphthalmoides unilineata (Zetterstedt, 1838) SMO - Moravia: Vidly, , 1 ; Králický Sněžník Mt., , l, 1 ; H. Jeseník Mts. - Rejvíz, , 2, 2 ; - Skřítek, , 2 ;-Karlov, , l ; Beskydy Mts.-Trojanovice, Na Bystrém, , 1 ; ibid., , l ; ibid., , l, 1 ; - Malinová, , l ; - Tanečnice Mt., , lď, 3 ; ibid., , 1 ; obid., , 2. Slovakia: Muráň env. Hrdzavá dolina, , 2 ; , 2 ; Kremnické pohorie Mts.-Turček, 850 m, , l. coll. Barták-Bohemia:Šumava Mts.-Popelná,- Jezerní slať, - Smauzy, - Špičácké sedlo, - Hraniční slať, - Nová Hůrka. Moravia: Beskydy Mts. - Muřinko-vý Mt. coll. Šifner - Brandov env. Hora Svaté Kateřiny; Krkonoše Mts. - Rýchorská bouda, slatinná louka; - Javor Mt.; Šumava Mts. - Churáňov, Mezilesní slať; Moravia: Beskydy Mts. - Lysá hora Mt. Scathophaga Meigen, 1803 Scathophaga cineraria (Meigen, 1826) SMO - Bohemia: Orlické hory Mts. - Homole Mt, 960 m, , 2, 1 ; Jizerské hory Mts. - Bedřichov, , 1 ; Moravia: Dlouhá Stráň (o. Bruntál), , l ; Králický Sněžník Mt., , 5ď ď 2 ; ibid., , 2 ; H. Jeseník Mts. 100

101 Velká kotlina, , 6, 1 ; -Keprník Mt., , 2, 1 ; ibid., , 1 ; - Rejvíz, , l ; -Karlov, Jelení žleb, , 1 ; -Bílá Opava, 1100 m, 1 ; - Bělá pod Pradědem, , 1. Slovakia: Malá Fatra Mts. - Vrátná dolina, , l. coll. Barták - Bohemia: Šumava Mts. - Mrtvý luh u Volar; Orlické hory Mts. -Jelenka. Moravia: Nýdek, 550 m (o. Nový Jičín), Hrádek ve Slezsku coll. Šifner - Bohemia: Krkonoše Mts. - Špindlerův Mlýn, - Obří důl, louka, -Černohorské rašeliniště, - Rýchory, slatinná louka. Scathophaga furcata (Say, 1823) SMO - Moravia: H. Jeseník Mts. - Bílá Opava, - Rejvíz, - Karlov, - Skřítek, -Zámčisko, Jelení žleb, - Keprník Mt.; Úvalenské louky, Hradec u Opavy, K. Pláň - Karlovec, Zábřeh nr. Hlučín, Šilhéřovice - Černý les; Beskydy Mts. -Tanečnice Mt., - Malinová; Králický Sněžník Mt., Třešť - Březíčko, Vidnava, Hradec n.m. - Žimrovice. Slovakia: Vysoké Tatry Mts. - Mengušovská dolina; Vihorlát Mt. - Hypkanina nr. Motrogon; Malá Fatra Mts. Vrátná dolina. NMP - Bohemia: Zichovec u Slaného, Šimanov u Větrného Jeníkova, Hluboká nad Vlt., Libochovec, Kešany u Benešova, Kyšperk n.o., Račice - Předonín, Tuchoměřice, Třeboň. Moravia: Jedlová. coll. Barták - Bohemia: Vráž u Písku, Pečky, Bezděkov (o. Kladno), Kostelní Lhota, Žermanice, Veltrusy, Karlštejn, Kunice, Šumava Mts. - Plechý Mt., -Trojmezná Mt., Spálenec, - Popelná, - Šmauzy, - Špičácké sedlo, - Malá Niva, Černý Kříž, - Třístoličník Mt., 1100 m; Horská Kvilda, Horní Vltavice. Moravia:Horní Lomná,Dolní Lomná, Beskydy Mts.-Muřinkový Mt.,-Ostrý Mt. coll. Šifner - Bohemia: Pec pod Sněžkou, Krkonoše Mts. - Modrý důl, - Úpské rašeliniště; Kladská u Mar. Lázní, res. Tajga. Scathophaga inquinata (Meigen, 1826) NMP - Bohemia: Litohlavy, , l, leg. Sochorová. coll. Barták - Bohemia: Uhlířské Janovice, , 1 ; Šumava Mts. Tetřeví slať, , 1 ; - Jezerní slať, 7,7.1988, l, 1 ; Beskydy Mts. Muřinkový Mt., , 1 ; H. Jeseník Mts., , l ; Třinec, , l. Scathophaga lutaria (Fabricius, 1794) SMO - Bohemia: Rokytná, , 1, leg. Macek; Moravia: Roudno (o. Bruntál), , l ; Vidnava (o. Šumperk), , l ; Slovakia: Závod, Abrod res. (o. Senica), , 1. NMP - Bohemia: Kynšperk n.o., , 1 ; Horní Albeřice, , l. coll. Barták - Bohemia: Kunice, , l ; Moravia: Třinec, , l ; Beskydy Mts. Muřinkový Mt., , l. Scathophaga pictipennis (Oldenberg, 1923) SMO - Slovakia: Vysoké Tatry Mts. - Batizovská dolina, , l. coll. Šifner - Bohemia: Krkonoše Mts. - Úpské rašeliniště, res., , 101

102 1, leg. Šifner. Nový druh pro území České republiky. Nový druh pro území Slovenské republiky. Scathophaga suilla (Fabricius, 1794) SMO - Bohemia: Lipno nad Vlt., Šumava Mts. - Jezerní slať, - Mrtvý luh u Volar, Horská Kvilda - Hamerský potok, Pěkná - řeka Vltava. Moravia: Úva-lenské louky (o. Opava), Klokočov (o. Opava), Hradec u Opavy, Opava env. Slavkov, Vindava (o. Šumperk), K. Pláň - Karlovec (o. Bruntál), Roudno (o. Bruntál), Moravičany nr. Mohelnice, Jeseníky Mts. - Rejvíz, - Skřítek, -Keprník Mt., - Zámčisko; Dlouhá Stráň (o. Bruntál), Šilhéřovice (o. Opava), Polánecký les (o. Opava), Zábřeh env. Hlučín, Králický Sněžník Mt., Děhylov - Štěpán, Beskydy Mts. - Kudlačera, - Kladnatá Mt., Hradec n.m. (o. Opava). Slovakia: Muráň env. Hrdzavá dolina; Vihorlát Mt., Kláštorské lúky (o. Martin). NMP - Bohemia: Horní Lazy u Mar. Lázní, Úhošť, Purkarec, Velký Osek, Uně-tice, Litvínov, Kyšperk, Litohlavy coll. Barták - Vráž u Písku, Milčice, Velké Popovice, Pečky, Nová Rabyně, Dobříš, Kostelní Lhota, Uhlířské Janovice, Sázava, Šumava Mts. - Chalupská slať, - Jelení slať, Tetřeví slať, - Špičácké sedlo ; Kunice, Prachatice. Moravia: Horní Lomná, Třinec - Tyra, H. Jeseník Mts. - Velká kotlina; Beskydy Mts. - Muřinkový Mt., Velký Polom. coll. Šifner - Bohemia: Pleš u Křivoklátu, Šerlišský mlýn u Deštné v Orlických horách Scathophaga stercoraria (Linnaeus, 1758) SMO - Bohemia: Hostivice, Rokytno, Jilemnice, Praha: Jinonice, Modřany, Hostivař, Praha-Troja, (leg. Wimmer), Horoměřice, Šumava Mts. -Pěkná, údolí Vltavy; Modrava: Hradec u Opavy, Moravičany env. Mohelnice, Albertovec, Úvalenské louky (o. Opava); H. Jeseník Mts. - Rejvíz, - Skřítek; Beskydy Mts. - Trojanovice. Slovakia: Kláštorské lúky (o. Martin), Kremnické pohorie Mts. - Turček; Vysoké Tatry Mts. Mengušovská dolina; Malá Fatra Mts. - Vrátná dolina; Vihorlát Mt. Coniosternum Becker, 1894 Coniosternum tinctinervis Becker, 1894 coll. Šifner - Bohemia: Hluboká n. Vlt., , 2, leg. Ježek; Stráž nad Nežárkou rybník Závistivý, , 1, leg. Šifner. Spaziphora Rondani, 1856 Spaziphora hydromyzina (Fallén, 1819) SMO - Moravia: Palkovice env. Olešná, , 2, 5. NMP - Bohemia: Dívčice, , 1 coll. Barták - Bohemia: Uhlířské Janovice, , 2 coll. Šifner - Bohemia: Žehuň - Žehuňský rybník (o. Nymburk), ,

103 Cosmetopus Becker, 1894 Cosmetopus dentimanus (Zetterstedt, 1838) coll. Šifner - Bohemia: Šumava Mts. - Spálenec, , l, leg. Barták Nový rod a druh pro území České republiky. 103

104 Hydromyza Fallén, 1819 Hydromyza livenns (Fabricius, 1794) coll. Šifner - Bohemia: Stráž n. Nežárkou, břeh řeky Nežárky, , 2, 2 ; ibid., břeh rybníka, , 1 ; Chyňava, břeh vodní nádrže, , l. Acerocnema Becker, 1894 Acerocnema macrocera (Meigen, 1826) SMO - Moravia: Pálava, , 1 coll. Barták - Bohemia: Dřevíc env. Nižbor (o. Beroun), , 2, 3 ; Karlštejn, res. Koda, , l. Nový rod a druh pro území České republiky. Microprosopa Becker, 1894 Microprosopa pallidicauda (Zetterstedt, 1838) SMO - Moravia: H. Jeseník Mts. - Velká kotlina, , l ; K. Pláň -Karlovec (o. Bruntál), , l. Slovakia: Vysoké Tatry Mts. - Mengušovská dolina, , l. coll. Barták - Bohemia: Šumava Mts. - Horská Kvilda, , 1. coll. Šifner Moravia: Beskydy Mts. - Muřinkový Mt., , l. Microprosopa haemorrhoidalis (Meigen, 1826) SMO - Moravia: H. Jeseník Mts. - Bílá Opava, 1100 m, , l. Nový druh pro území České republiky. Chaetosa Coquillet, 1898 Chaetosa punctipes (Meigen, 1826) SMO - Moravia: Alberovec (o. Opava), , l, 1 ; Háj ve Slezsku, 2 ; Zábřeh nr. Hlučín, 1 ; Opava - Slavkov res., , 1 ; Ostrava Heřmanický rybník, , l ; Vidnava (o. Šumperk), , 1 ; K. Pláň Karlovec (o. Bruntál), , 2 ; H. Jeseník Mts. - Rejvíz, , 2 ; - Malá kotlina, , 1 ; Slovakia: Jelšavská Teplica, , 5, 1 ; Somotor (o. Král. Chlmec), 1 ; Malé Trhovany, řeka Tisa, , 1 ; Bol nr. Král. Chlmec, , 2, 3 ; Slanec nr. Plešivec, , l ; Levočské pohorie Mts., , l ; Turňa nad Bodvou, , l ; Kláštorské lúky (o. Martin), , 2, 2 ; Stankovany nr. Kralovany, , 1 coll. Barták-Bohemia: Uhlířské Janovice, Budyně nad Ohří, Pečky, Koko-řínské údolí, Orlické hory Mts. - Jelenka; Šumava Mts. Horská Kvilda; Milči-ce. Moravia: Třinec Jahodná, Nýdek, Hustopeče coll. Šifner - Bohemia: Stráž nad Nežárkou, Žloukovice u Nižbora, Hluboká nad Vlt., 104

105 Krkonoše Mts. - Černohorské rašeliniště. Delina Robineau - Desvoidy, 1830 Delina anthra (Schiner, 1864) coll. Šifner - Moravia: H. Jeseník Mts. - Skřítek, , l, l, leg. Šifner. Bohemia: Krkonoše Mts. - Obří důl, 13oo m, , 2, 1, leg. Šifner. Delina nigrita (Fallén, 1819) SMO - Moravia: H. Jeseník Mts. - Bělá pod Pradědem, , 1 Delina nigriceps (Becker, 1894) coll. Šifner - Bohemia: Krkonoše Mts. - Obří důl, , 3, 1. III. Species of the genus Norellisoma Wahlgren of the Palaearctic region The genus Norellisoma was separated from the genus Norellia Robineau-Desvoidy and established by Hendel (1910); however, without differential diagnosis and type-species. Wahlgren (1917) afterwards specified the Hendel s concept by the fiation of the typespecies, Cordylura spinimana Fallén, Vockeroth (1965) and Gorodkůov (1986) interpreted the genus Norellisoma only as a subgenus of the genus Norellia Robineau-Desvoidy, The following species described in the previous century are presently included in the genus Norellisoma: Cordylura spinimana Fallén, C. armipes Meigen, C. liturata Meigen, C. nervosa Meigen, C. striolata Meigen, C. femoralis Loew, Norellia alpestris Becker and N. lesgiae Becker. Some other species were gradually put under synonymy by various authors (Becker, 1894; Šifner, 1964b and Vockeroth, 1965). In the eighties of this century ther three species, Norellisoma seguyi Šifner, N. mirusae Šifner and N. mireki Šifner were described from Europe (Šifner, 1973; 1974; 1977). Species identification is very difficult in this genus; diagnostic characters based on the colour of the different parts of the body or the thoracic chaetotay (for eample the number of dorsocentral bristles) vary to some etent, and should be used only carefully. The comple of significant morphological diagnostic characters in males comprises the form of the 5th abdominal sternit, the form of parameres and number of bristles of the anterior parameres etc; in the case of females the number of thorns on the cerci is significant. The preimaginal stages, with the eeption of larva and puparium (Gercke, 1982) of N. spinimanum have not been described; the larvae probably develop in leaves and stems of different species of the genus Rume; N. lesgiae probably de-velops in leaves of Rume alpina, N. spinimanum in leaves of Rume aquatica. All described species are Palaearctic, with eeption 105

106 N. spinimanum which also occurs in the Nearctic region. Differential diagnostis of Norellisoma. Head: 1-pair of postvertical bristles, 1 pair of intravertical bristles, 1 pair of etravertical bristles eceeding half of length of the intravertical bristles, 1 row of postocellar bristles, 2 large ocellar bristles, 2 pairs of scutellar bristles. Tho-ra: at least presutural acrostichal bristles developed, 4-5 pairs of dorsocentral bristles, fore femora and tibiae with double rows of long and strong bristles in both sees, middle and hind femora without anterovantral spines. Abdomen: cerci evenly curved. Differential diagnosis of Norellia. Head: postvertical bristles lacking, 1 pair of intravertical bristles, 1 pair of etravertical bristles reaching only a quarter as long as intravertical bristles, postocellar bristles lacking, 2 very short ocellar bristles, 1 pair of scutellar bristles. Thora: acrostichal bristles lacking, 1 pair of dorsocentral bristles, fore femora with double row, fore tibiae only with one row of long and strong bristles in both sees, middle and hind femora with several anterovantral spines in distal half, arranged in two rows. Abdomen: cerci straight and only slinghtly curved in lateral view. Remarks on intraspecific variability. The colour of some parts of the body is unusually variable in the males and females of N. spinimanum; the pigmentation of the thora (dark stripes alon dorsocentral bristles) and dark pigmentation of the dorsal side of the dorsal side of the middle and hind femora varies from uniformly yellow to dark. The pigmentation of the abdomen and of the third antennal joint varies form uniformly yellow through different colour combinations to black-brown. The ape of wings is sometime also tinted dark. The characters of the terminalia are relatively constant in all species eamined with eeption of N. spimanum: the males vary in the size of the additional lobes on the internal side of the lobes of the 5th abdominal sternit; the females vary in the position, size and number of the thorns on the cerci. The following abbreviations are used to indicate the collections when the material eamined is kept: serial numbres of specimens from the collection Strobl (Admont) are identical with the numbers used by Morge (1967,1976), who re-arranged this collection. MMB - Moravian Museum, Ent. Dpt., Brno; NMP - National Museum, Ent. Dpt., Praha; SMO - Silesian Museum Opava; SMB - Slovakian National Museum, Bratislava; MNB - Museum of Natural History, Budapest; NMA -Naturhistorisches Museum (coll. Strobl), Admont; NMW - Naturhistorisches Museum, Wien; ML - Museum Lausanne; ZIW Zoological Institute of the Polish Academy of Sciences, Warszawa; ZMB - Zoological Museum, Berlin and priváte collection (coll. Šifner). Norellisoma Wahlgren, 1917 Norellisoma Wahlgren, 1917:148 (as genus Norellisoma Hendel, 1910) Type species: 106

107 Cordylura spinimana Fallén, 1819:7 Norellisoma Hendel, 1910:308 (Nomen nudum, without type-species designation; Vockeroth, 1965:827); Stackelberg, 1933:492; Séguy, 1932:652; id., 1952:165; Hackman, 1956:56; Gorodkov, 1970:454; Delyné-Draskovits, 1981:42 Norellisoma Wahlgren: Vockeroth, 1965:827; Hackman, 1980:130; Gorodkov, 1986:12; Šifner, 1987:267 Norelliosoma Hendel, 1930:2, error Key to species. 1. All body, legs included, yellow to brown... All body ecept for legs dark tinted 2 3 2(1) Thora with well-defined dark strip on pleurae (less clear in females) and dark stripes along dorsocentral bristles; lobes of the 5th male sternite narrow and curved slightly outwards (fig. 1), anterior parameres with three apical bristles (fig. 13), female cerci with five thors (fig.26) alpestre (Schiner, 1864) Thora without significant dark strip on pleurae, dark stripes along dorsocentral bristles sometimes less epressed, lobes of the 5th male abdominal sternite curved slightly medially and with short thorn-like bristles on its inner side (figs. 2-4), anterior parameres with tree apical bristles (fig. 14), female cerci with seven to nine thorns varying position (figs. 27,23-25).spinimanum (Fallén, 1819) 3(1) All femora and coae dark tinted, tibiae yellowish-brown to brown, lobes of 5th male abdominal sternite narrow and long (fig. 5), anterior parameres with two apical bristles (fig. 15), female cerci with seven thorns.femorale (Loew, 1864) All femora yellowish-brown with dark longitudinal stripes of various etent, coae dark or yellow.. 4 4(3) Middle and hind femora always dark, fore femora yellow or yellowish-brown 6 All femora always yellow (4) Lobes of the 5th male abdominal sternite always large 107

108 - 6(4) 7(6) - 8(6) - 9(8) - and covered with long hair-bristles (fig.ll), anterior parameres with small notch with three apical bristles (fig. 21), female cerci with two large conspicious apical thorn (fig. 29)..nerrvosum (Meigen, 1826) Lobes of the 5th male abdominal sternite short and narrow (fig. 6), anterior parameres in their apical part broadened and with tree apical bristles (fig. 16), female cerci with five thorns placed on the apical half of the cercus (fig. 30).lituratum (Wiedemann in Meigen, 1826) Fore coae yellow 7 All coae dark.. 8 Femora distinctly dark on dorsal distal side, lobes of the 5th male abdominal sternite large,with ob lique hind inargin (fig.7), anterior parameres with three apical bristles (fig.20), female cerci with seven thorns (fig.31) striolatum (Meigen, 1826) Midlle and hind femora dark tinted, lobes of the 5th male abdominal sternite broadened, in middle apical parts curved lateraly (fig. 12), anterior parameres very large with three apical bristles (fig. 19), female cerci with nine thorns (fig.33) lesgiae (Becker, 1894) All femora with dark stripes dorsally, tibiae yellovishbrown, thord antennal joint dark, lobes 5th male abdominal sternite short and slightly curved laterally, on inner side with short hook-straped spines (fig. 8), anterior parameres with three apical bristles (fig. 18), female cerci with nine thorns (fig. 32). mireki Šifner, 1977 All femora without dark stripes dorsally 9 Third antennal joint yellow, lobes of the 5th male abdominal sternite dilated apically and with distinct posterolateral protrusion (fig. 9), anterior parameres with two apical bristles and one subapical bristle insered on outer side (fig. 17), female cerci with seven thorns (fig. 29) mirusae Šifner, 1974 Third antenal joint dark, lobes of the 5th male 108

109 abdominal stemite curved slightly laterally (fig. 10), anterior parameres very large with four apical bristles (fig. 22), female cerci with ten thorns (fig.35).seguyi Šifner, 1973 Norellisoma alpestre (Schiner, 1864) Norellia alpestris Schiner,1864:6;Pokorny,1887:412;Becker,1894: 127; id., 1905:13; Wingate, 1906:302; Bezzi:1918:56 Norellisoma alpestre: Séguy, 1934:653; id., 1952:16; Sack, 1937:66; Gorodkov, 1970:452; Šifner, 1972:110; id., 1979:264; Delyné-Draskovits, 1981:45; Gorodkov, 1986:12; Gorodkov et al., 1995:4. Synonyms. Norellia bertei Rondani, 1866:101 (syn. by Becker, 1905) Diagnosis. Head: antennae yellow, arista with only short hairs, palpus yellow, 32 orbital bristles. Thora: yellow with dark longitudinal strip alog dorsocentral bristles, on both side of thora with dark strips, veins of the wing dark conspicious and wing ape dark, all legs yellow. Abdomen: yellowish-brown, lighter apically, lobes of the 5th male sternite very narrow apically, slightly curved outwards and covered by short bristles, cerci fused only in distal part and with small notches, anterior parameres straight and with three apically, posterior parameres narrow and only slightly curved, paraphalus long, narrow and almost as long as anterior parameres (figs. 1,13), female cerci with five thorns, four marginal and one submarginal (fig. 26). Material eamined. Czech rep.: Krkonoše Mts. Sokolka, l, , Vaněk leg. (coll. Š.); Slovakia: Belanské Tatry Mts. Bujačí vrch, l, , m, Lauterer leg. (MMB), Stakčín, distr. Humenné, , 2 ; Snina, bank of river Cirocha, , l, 1 ; Ruský potok, , l ; ibid., , 1, all Roháček leg. (SMO); Austria: Stilser Joch, Tirolia, l, , leg. Hendel; Schneeberg, 1, 1883, leg. Mik, "Alte Sammlung"; without date and locality, "Alte Sammlung", l, Schiner det. (NMW); Switzerland: Engelberg, Alpes, without date, 1, coll. Frey (ML); Vaud-Solale, 2, 1, ; Vaud-L'Alliaz, 1, ; Valais-Mayens de Sion, 1, ; FriborgVeveyse, l, 1, (ML); St. Moritz, l, (NMW); Valais-Grimetr, 1, ; Valais-Campagnoule, l, , coll. Cerutti (ML); Italy: S. Martino, l, 1500 m, , leg. Barták (coll. Š.); Trafoi, 1, VII. 96, No. 136 (NMA); ibid., l, , Rie-del leg. (ZIW); Romania: Mehadia, l, 1859, Man "Alte Sammlung" (ZIW); Poland: Schreibenhau (=Szklarszka Poreba), 1, , Schroeder leg; Góry Izerskie Mts., Hola Podmokiej, l, , Koziot leg; ibid., Stog Izerski, 1076 m, 2, , Trojan leg; Góry Stolowe Mts, Maly Szczeleniec, 1, , Liana leg (ZIW). 109

110 Norellisoma femorale (Loew, 1864) Cordylura femoralis Loew, 1864:18 Norellia femoralis: Becker, 1894; id., 1905:13; Wingate,1906:301 Norellisoma femorale: Séguy, 1934:653; id., 1952:17; Sack, 1937:68; Gorodkov, 1986:12; Draber-Monko, 1991:231 Diagnosis. Head: first and second antennal joint yellow, third antennal joint dark to light brown on inner side, arista with only short hairs, palpi yellow, 22 or 3 orbital bristles. Thora: all femora black. all tibiae brown, wings apically darkened, veins brown. Abdomen: lobes of the 5th male sternit short and narrow, apically curved outwards (fig. 5), cerci with deep notch proimally, forceps short and straight, anterior parameres wide and with two apical bristles, posterior parameres only slightly curved, paraphalus wide and straight (fig. 15), female cerci with seven thorns, four marginal and three submarginal placed on area of the cercus (fig. 28). Material eamined. Austria: Schnee. (=Scheeberg), 1, No (NWM); Switzerland: Vaud Alliaz, l, 1, , Aubert leg. (ML); Slovakia: Nová Sedlica env. Stužica preserv., l, ; ibid., , 1, 2, all Roháček leg. (SMO). Norellisoma lesgiae (Becker, 1894) Norellia lesgiae Becker, 1894:129 Norellisoma lesgiae: Gorodkov, 1970:454; id., 1986:12; Draber-Monko, 1991:231 Diagnosis. Head: antenae yellow, arista with only short hairs, palpi yellow, 3 or 22 orbital bristles. Thora: dark, legs yellow, middle and hind coae dark. Abdomen: dark, lobes of the 5th male sternite sharply bent outwards in the middle of their lenght (fig. 12), with long hairs laterally and with small bristles medially, cerci fused and in distal part widened, forceps slightly curved, anterior parameres wide and with three apical bristles, posterior parameres long ang slightly curved in distal half, paraphalus wide basally, narrow and slightly curved apically (fig. 19), female cerci with nine thorns, si marginal and three submarginal (fig. 33). Material eamined: Rossia: Nord Caucasus, Teberdinskij zapovednik, 2000 m, 2, 2, , Gorodkov leg. 110

111 Norellisoma lituratum (Wiedemann in Meigen, 1826) Cordylura liturata Wiedemann in Meigen, 1826:238 Cordylura liturata: Macquart, 1835:387; Zetterstedt, 1846:2056 Norellia liturata: Schiner, 1864:7; Pokorný, 1877:412; Becker, 1894:128; id., 1900:53; id., 1905:13; Dalla-Torre, 1898:524; Meade, 1899:173; Pandellé, 1901:303 Norellisoma lituratum: Stackelberg, 1933:493; Séguy, 1934:654; id., 1952:17; Ringdahl, 1936:165; Sack, 1937:69; Hackman, 1956:56; id. 1980:130; Collin, 1958:47; Šifner, 1964a:209; id., 1964b: 141; id., 1965a:202; id., 1965b: 19; id. 1967:96; id., 1969:44; id., 1972:110; id., 1978:10; id., 1979:264; id., 1987:268; Gorodkov, 1970:452; id., 1974:384; Delyné-Draskovits, 1981:44; Gorodkov, 1986:12; Draber-Monko, 1991:231 Synonyms. Cordylura flavicornis Meigen, 1826:238; Macquart, 1835:387 (Cleigastra); Becker, 1905:13 (Norellia); Stackelberg, 1933:493 (Norellisoma); Gorodkov, 1986:12; Draber-Monko, 1991:231 (syn. by Séguy, 1952) Cordylura opaca Loew, 1864:19 (syn. by Becker, 1905) Cordylura spinigera Zetterstedt, 1838:733; id., 1846:20054; Becker, 1894 :128; id., 1902:214 (Norellia), (syn. by Becker, 1905) Diagnosis. Head: antennae yellow, arista with only short hairs, palpi yellow, 22 orbital bristles. Thora: dark, all legs (including coae) yellow, wing ape slightly darkened. Abdomen: dark, lobes of the 5th male sternite short and narrow with short bristles medially on the lobes (fig. 6), cerci fused and in distal part with deep notch, anterior parameres widened and bearing three bristles apically, poste -rior parameres evenly curved, paraphalus mild curved (fig. 16), female cerci with five thorns, four marginal and one submarginal (fig. 30). Material eamined: 57, 61 - Czech rep. (eamples of localities) - Bohemia: Čelákovice, Volary, Nové Město v Krušných horách, Kunice - Hůra, Vítkovice v Krkonoších, Jelení env. Karlovy Vary, Dlouhá louka env. Fláje; Krkonoše Mts. - Bílá louka u Luční boudy, Obří důl, Modrý důl, Velká kotelná jáma; Šumava Mts. - Spálenec env. Volary, Kvilda; Praha- Ďáblice; Moravia: Brno - Černovice, Kouty nad Desnou, Vrbno, Jeseník, Pavlovské kopce Mts. -Turold; Ondřejník; Beskydy Mts. - Muřinkový vrch, Košarisko; Jeseníky Mts. -Velká kotlina. Slovakia: Vysoké Tatry Mts. - Račkova dolina, Jamnická dolina, Roháč, pleso; Belánské Tatry Mts. - Dolina sedmi pramenů, Bujačí vrch, Červená Hlína; Oravská priehrada; Chočské pohorie (Mts.) - Stankovany (NMP, MMB, SMB, coll. Š.);Malá Fatra Mts. - Stoh Mt., Štefanová - polany (coll. Š.); Nízké Tatry Mts. - Malá Vápenica, Dobšiná (MNB); Zvala, Nová Sedlica, Snina, Ruský potok (SMO). Austria: without locality, 111

112 l, det. Schiner, coll. Egger; without locality, 1, det. Schiner, "Alte Sammlung"; Graffe, Hochschwabgebiet, 1 (NMW); Scheibelstein, Hochalpe, 2, No. 146; Sirbitzkogel, 2, No. 148; Styriae Alp, l, 1, No. 142 (NMA). Germany: Kiel, lď, coll. Wiedeman (NMW). Poland: Babia Góra, , 1, Trojan leg (ZIW); Krkonoše Mts. -Strzecha, , 1, Zuska leg (NMP). Switzerland: Vaud-Solale, , 1 ; Vaud-Bretolet, 1, , all Aubert leg (ML). Romania: Pojorita nr. Cimpulung-M., irf, , Putnei leg (coll. Ceianu). Italy: Passo Role, 1700 m, 1, , Barták leg (coll. Š.). Slovenia: Gorz (=Gorica), Illyria, 1, , Mik leg. (NMW). Norellisoma mireki Šifner, 1977 Norellisoma mireki Šifner, 1977b:398 Diagnosis. Head: first and second antenal joint yellow, third antennal joint dark-brown, arista only with short hairs, yellow palpi with some black bristles, 3 or 55 or 6 orbital bristles. Thora: dark, two to three intraalar bristles, all femora dorsally with dark stripes, wings yellow, with dark veins. Abdomen: lobes of the 5th male sternite short and slinghtly curved outwards (fig. 6), cerci only slightly fused medially, forceps strongly curved in lateral view, widened apically, anterior parameres with three apical bristles, posterior parameres narrow, paraphalus short and wide (fig. 18), female cerci with nine thorns, five marginal and four submarginal, both rows covergent (fig. 32). Material eamined. Romania: Monts Calimani, moutain meadow, 1, Dr. Ceianu leg. (holotype); ibid., 1, , Dr. Ceianu leg. (allo-type); identical data, 2, 1 (paratypes); Groapa Barsa, , 1, leg. Máca (coll. Šifner). Norellisoma mirusae Šifner, 1974 Norellisoma mirusae Šífner,1974:101; id. 1978:10; id., 1979:264; id., 1987:268 Diagnosis. Head: antennae yellow, arista only with short hairs, palpi yellow, 23 orbital bristles. Thora: dark to black, legs light brown. Abdomen: lobes of the 5th male sternite widened apically with striing lateral projection apically (fig. 9), without bristles, only with short and sparre bristles medially, cerci fused medially with a dorsal and a lateral protuberance, forceps direct but curved backwards apically, anterior parameres wide with three bristles (two apical, one subapical) posterior parameres only slightly curved, paraphalus short (fit. 17), female cerci with seven thorns, four marginal and three submarginal (fig. 34). Material eamined. Czech Rep.: Krkonoše Mts. l, , 1400 m, Šifner leg. (holotype) (coll. Šifner); H. Jeseník Mts. - Rejvíz, 5 2, , Roháček leg. (SMO); Switzerland: Friborg, Veveyse, 1, , Aubert leg (allotype)(ml); Auvergne112

113 Le Lioran, l, , Aubert leg. (ML); Slovakia: Malá Fatra Mts., Stoh Mt., 1200 m, l, , Šifner leg. (coll. Šifner). Norellisoma nervosum (Meigen, 1826) Cordylura nervosa Meigen, 1826:234; Macquart, 1835:383; Morge, 1976b:441 Norellia nervosa: Schiner, 1864:5; Meade, 1899:173; Yerboury, 1900:201; Pandellé, 1901:324; Becker, 1905:14; Wingate, 1906:301; Czižek, 1907:170 Norellisoma nervosum: Stackelberg, 1933:412; Séguy, 1934:654; id., 1952:17; Sack, 1937:69; Šifner, 1964a:210; id., 1964b: 142; id., 1965a:202; id., 1965b: 19; id., 1967:96; id., 1969:44; id. 1972:110; id., 1978:10; id., 1979:264; id., 1987:268; Delyné-Draskovits, 1981:45; Gorodkov, 1986:13; Draber-Monko, 1991:231 Synonyms. Clidogastra flaviceps Vimmer, 1937:29 (syn.by Šifner, 1964b) Clidogastra flaviceps Vimmer, 1947:249 - syn.n. The originál description of the species was publicated again in the year 1947 after the authoťs death. Diagnosis. Head: antennae yellow, arista plumose, palpi yellow, 2 or 32 orbital bristles. Thora: dark, all legs yellow, wings with dark veins and darkened membrane along them. Abdomen: dark, apically often yellow-brown, lobes of the 5th male sternite very wide and covered with long hair-bristles (fig. 11), cerci fused and proimally with deep notch, forceps evenly curved, slightly dilated proimally, anterior parameres narrow with three apical bristles, posterior parameres wide and curved, paraphalus long and narrow (fig. 21), female cerci with two large apical thorns (fig. 29). Material eamined: 153, 152. Czech Rep. (eemples of localities), Bohemia: Teplice nad Metují, Navarov, Svádov, Boleboř u Jirkova, Obora u Dlouhé Vsi, Vrchmezí, Brandov u Nové Vsi v Horách, Nová Paka, Harrachov, Deštné v Orlických horách, Úhošť, Fláje, Horní Lipka, Chomutov - Bezručovo, Val, Horní Albeřice, Tisá, Jiřího návrší, Hora Sv. Šebastiána; Krkonoše Mts.- Pec pod Sněžkou, Pomezní boudy, Černá hora, Labská bouda, Růžová hora, Pančická louka, Čertův důl; Jizerské hory Mts.- Olivetská Mt., Bedřichov, Kristiánov; Šumava Mts. - Malá niva, Spálenec env. Volary, Chalupská slať, Popolná Kvilda, Plechý; Čeňkova Pila (NMP, coll. Š.); Brdy Mts. - Rožmitál pod Třemšínem (coll. Š.), Dreisesselberg (= Třístoličník), 2, , Zerny leg. (NMW). Moravia: Kouty nad Desnou, Bystřička u Vsetína, Rejvíz - preserv., Hrabětice, Horní Lipka, Ramzová - Šerák; Beskydy Mts. - Muřinkový vrch; valley of river Řečice, Luhačovice. Slovakia (eemples of 113

114 localities): Vysoké Tatry Mts. -Štrbské pleso, Roháč, pleso, Javorová dolina, Starý Smokovec, Červená Hlína; Belanské Tatry Mts. - Dolina sedmi pramenů; Malá Fatra Mts. - Štefanová, Stoh Mt., Vrátna dolina, Krížna, Suchá hora Mt; Oravská priehrada; Vihorlát Mts. (NMP, MMB, coll. Š.); Muráň - Muráňský les (SMB); Vysoké Tatry Mts. -Popradské pleso, Poprad (NMB) Nová Sedlica, Ruské, Zvala (SMO); Vysoké Tatry Mts., 8., 1, Clidogastra flaviceps Vimmer, det. Vimmer (holotype) (NMP); Austria: Gmunden, l, "Alte Sammlung"; Achenthal Tirolia, 1, , Mik leg.; Pisching, 1, , Zerny; Karstift, 1, , Zerny; Hammern, 1, (NMW); Natterriegel, l, 23.6., No. 128; Hohentauren, l, No. 129 (NMA). Roumania: Mehadia, l, 1859, Man leg. (NMW); Pojorita nr. Cimpulung-M., l, , Putnei leg (coll. Ceianu). Germany: Aachen, 1, No. 2640, labeled "Scatophaga palinata Meig. i. litt." (ZMB). Poland: Reinerz (=Duszniki), lď, I9, , Riedel leg.; Schreibenhau (= Szklarska Poremba), l, ; ibid., 2, 2, ; Góra Sniežnik distr. Bystrca, l, , Riedel leg. (ZIW). Italy: Sicilien, "Alte Sammlung", l, without data (NMW). Norellisoma seguyi Šifner, 1973 Norelisoma seguyi Šifner, 1973:214; id., 1979:264; Gorodkov, 1986:13 Diagnosis. Head: antennae yellow, third antenal joint on medial side dark-brown, arista plumose, palpi yellow with small black bristles. 23 orbital bristles. Thora: dark, legs light yellow. Abdomen: dark, lobes of the 5th male sterite long and straight with one long apical bristle, on internal side with small sharp hook-stra-ped spines (fig.10), cerci fused medially, forceps curved upwards apically, anterior parameres wide and apically narrow with four short bristles, posterior parameres narrow, evenly curved, paraphalus short and narrow (fig. 22), female cerci with ten thorns, si marginal and four submarginal, both rows convergent (fig. 35). Material eamined. Yugoslavia, Czerna Gora: Montenegro Mts., pass Čakor, l, , Lauterer leg. (holotype); l, same data (allotype); l, 5, same data (paratypes) (MMB); Montenegro, Zljeb, Penth., 2ď ď, , "Alte Sammlung"; Bosnien, Sturany, Kojnke pole, 1, without data (NMW); Austria: "Bischof.", l, 1, without data (NMW); "Tresk, pl.", l, No. 132 (NMA). Bulgaria: Rila, Rilsky monastir, Part. poljana, mied forest, 1, , Merta leg. (SMB); Rila planina, SE basin, Kovač Mt., m, l, , Lauterer leg. (coll. Šifner). Norellisoma spinimanum (Fallén, 1819) Cordilura spinimana Fallén, 1819:7 Cordylura spinimana: Meigen, 1826:235; Macquart, 1835:383; Zetterstedt, 1846:2007; Morge, 1976b:

115 Norellia spinimana: Schiner, 1864:7; Rondani, 1866:101; Dalla-Torre, 1878:171; Gercke, 1882:69; Brauer, 1883:93; Pokorny, 1887:412; Becker, 1894:127; id., 1905:14; Meade, 1899:173; Kowarz, 1894:55; Yerboury, 1900:200; Pandellé, 1901:324; Wingate, 1906:302; Czižek, 1907:170; Landrock, 1907:50 Norellisoma spinimanum: Stackelberg, 1933:493; Séguy, 1934:654; id., 1952:17; Ringdahl, 1936:165; Sack, 1937:70; Colyer et Hammond, 1951:255; Hackman, 1956:56; id., 1980:130; Collin, 1958:47; Elberg, 1965:353; Vockeroth, 1965:827; Šifner, 1965b: 142; id., 1965a:203; id., 1969:46; id., 1974:11; id., 1972:110; id., 1979:264; Gorodkov, 1970:454; id., 1986:13; Delyné-Draskovits, 1981:45; Draber-Monko, 1991:231 Synonyms. Cordylura armipes Meigen, syn.n. Type material: without loc, l, No.2142, in Mus. Hist. Nat. Paris (France) Norellia armipes: Schiner, 1864:6; Becker, 1894:127; id., 1905:13; Meade, 1899:173; Yerboury, 1900:200; Wingate, 1906:302; Bezzi, 1908:121 Norellisoma armipes: Stackelberg, 1933:493; Séguy, 1934:653; id., 1952:16; Sack, 1937:67; Gorodkov, 1986:12; Draber-Monko, 1991:231 Cordylura flava Roser, 1840:59 (syn. by Becker, 1905 with Norellia armipes) Cordylura flavicauda Meigen, 1826:235 (syn. by Becker, 1905 with Norellia armipes); Macquart, 1835:384; Becker, 1894:127; id., 1900:100; id., 1902:213; Yerboury, 1900:199; Wingate, 1906:302; Bezzi, 1918:121 Norellia occidentalis Malloch, 1919:311 (syn. by Vockeroth, 1965) Norellia roserii Rondani, 1866:101 (syn. by Becker, 1905 with Norellia armipes) Norellia septentrionalis Hendel, 1930:2 (syn.by Vockeroth, 1965) Cordylura ruficauda Zetterstedt, 1838:733 - syn.n. Type material: Dowre (Lapponia) = Dovre, Norway, l, No. 175, lectotypus (des. by Vockeroth), in Lunds Universitets Zool. Inst. (Sweden) Cordylura zetterstedti Gimmerthal, 1846:104 - syn.n. Type material: Kurland (Latvia), 1 ; destructed during the World War II.in Petersburg (Rossia) - personal communication from A.A. Stackelberg. Original description in Latin and German. Becker, 1905:14 (Norellia); Séguy, 1952:18 (Norellisoma); Gorodkov, 1986:41 (Norellisoma-doubtful genera and species) Cordylura zetterstedti Gimmerthal, 1847:190 - syn.n. Type species: Kurland (Latvia), 1 ; original description only in Latin is identical with 115

116 original description of the species Cordylura zetterstedti Gimmerthal, Becker, 1905:3 (Cordylura); Séguy, 1952:38 (Cordylura) Diagnosis. Head: antennae yellow, brown to dark brown, arista covered with short to very short hairs, palpi yellow, 2 or 32 or 3 orbital bristles. Thora: brown-yellow, all legs yellow to dark, dark stripes along dorsocentral bristles. Abdomen: from brown to dark brown, lobes of 5th male sternite curved slightly inwards, fre-quently with small additional lobes with black spines mediobasally (figs.2-4); medial margin side of lobes with small and sparre bristles (size of additional lobes and number of spines very variable). Cerci fused medailly with deep notch, forceps strongly curved, narrowed apically, ape of anterior parameres narrow and curved, paraphalus straight and narrow (fig. 14), female cerci with seven to nine thorns (figs , 27), position and size of thorns very variable. Material eamined: 136, 93. Czech Rep. (eemples of localities): Bohemia: Praha - Háje, Praha - Bohnice, Chyňava, Unhošť, Karlštejn, Roztoky u Prahy, Čelákovice, Pečky, Kunice, Cerhenice, Měchenice - Bojovské valley, Vráž env. Písek, Sázava, Uhlířské Janovice, Milčice, Chroustovice, Třeboň, Radotín, Veltrusy, Duchcov, Samopše, Stará Boleslav, Hlavenec, Chábory env. Dobruška, Slaka env. Dobruška, Dobruška, Sněžné, Nové Město v Krušných horách, Jindřichův Hradec, Svádov, Cerhov - Loučka u Kunštátu, Mníšek v Krušných horách, Most, Zichovec env. Slaný, Běstiny env. Chábory; Moravia: Olomouc, Opava, Příbor, Lednice, Dolní Lomná, Třinec, Lipník nad Bečvou, Vyškov, Sedlec u Mikulova, Mušov, Věstonice, Strachotín, Podivín, Kouty nad Desnou, Popůvky u Brna, Brno- Černovice, Bílovice, Hlubočany, Střelice, Otice ve Slezsku, Břeclav, Pálava - Perná, Dvorec distr. Bruntál, Tratěnice env. Znojmo, Chomoutov env. Olomouc, Komorní Lhotka, Godula Mt. (near Komorní Lhotka in the Beskydy Mts.) (MMB, NMP, coll. Š.). Slovakia (eamples of localities): Pezinok, Nové Mesto nad Váhom, Kolárovo, Martovce, Sokolče, Medvedovo, Partizánské, Samorín, Štúrovo, Pstruše, Kožušany, Turecký vrch env. Pezinok, Bratislava - Lamač, Vihorlát Mt. (NMP, SMB, coll. Š.), Stakčín, Ruské, Ruský potok, Nová Sedlica, Zvala (SMO), St. Georgen (= Jur pri Bratislavě), , l, Zerny leg. (NMW). Austria: Klosternenburg, l, 1, "Alte Sammlung"; Hainberg, l, coll. Egger; Hainfeld, l, , Mik leg.; Donauen, l, ; Marchegg, 1, Mik leg.; Gastein, 1, , Mik leg.; Lassee, 1, , Zerny; Rabl., l, 1869, Man, "Alte Sammlung", Handlirsch det; Funfkirchen, l, coll. Egger; without data, l,paraeusta det. Frauenf., Cordylura spinimana (homotype, des. by Vockeroth) (NMW); Seitenstetten, l, without data, coll. Strobl; without data, 1, No. 112, Oldenberg; Melk, 13.5., l, No.113; Admont, VI., l, No.116; Seitenstetten, 4.6., l, No. 118; Go. (= Gotzenberg), 29.7., 1, No. 131 (NMA). Switzerland: Lavey-Les Bain, , I9, A. Naville leg; Belmont, , lď, Aubert leg (ML). Hungary: (Eemples of localities): Héviz, Tiszapalkonya, Tata, Oszlár, Hejóbaba, Tard, Czentek, Nagyvolgy, Nieregyháza, Ocsény, Tihány, Újszentmargite, 116

117 Bátorliget, Sármalék, Arányosgadány, Szeged, Bakony-hg., Cuha-v. (MNB). Germany: Munchen, , l, Bergenstein leg; Kiel, without data, l, coll. Wiedeman (NMW). Berlin, without data, lď, No. 123 (NMA); Frankfurth a. O., 6. 56, 1, No.11377, coll. H. Loew (ZMB). Rossia: Moskva - Orechovo, , l,1 ; Serpuchov, , 1 ; Abramcevo, , l (all Barták leg.), Leningrad, Jukki, ,, Stackelberg leg (coll. Š.). Croa-tien: Spalato (= Split), 1862, l, "Alte Sammlung", Man; Cucuste, Dalmatia, , l, Mik leg (NMW). Spain: Bellver, , l, Barták leg (coll. Š.). Norway: DovRe, 1, coll. Winthem (NMW). Norellisoma striolatum (Meigen, 1826) Cordylura striolata Meigen, 1826:235; 1976:441 Cordylura striata: Macquart, 1835:383, error Norellia striolata: Schiner, 1864:6; Rondani, 1866:100; Pokorny, 1887:412; Dalla-Torre, 1892:524; Meade, 1899:174; Yerboury, 1900:201; Pandellé, 1901:324; Becker, 1905:14; Wingate, 1906:302; Bezzi, 1918:56 Norellisoma striolatum: Stackelberg, 1933:493; Séguy, 1934:655; id., 1952:18; Sack, 1937:70; Šifner, 1965b:203; id., 1969:46; id., 1972:110; id., 1974:11; id., 1979:265; DelynéDraskovits, 1981:45; Gorodkov, 1986:13; Draber-Monko, 1991:231; Gorodkov et al., 1995:4. Diagnosis. Head: antennae yellow, arista with only short hairs, third antennal joint at base of arista darkened, palpi yellow, 23 or 4 orbital bristles. Thora: dark, all coae yellow, middle and hind legs and sometimes forem femora with dark longitudinal strips, otherwise all legs yellow. Abdomen: dark, lobes of the 5th male sternite short, obliquely truncate, medial margin with short spines, lateral margin with long bristles (fig. 7), cerci fused and with deep notch proimally, forceps apically slightly curved upwards, anterior parameres enlarged in apical half, apically with three bristles, posterior parameres apically very narrow (fig. 20), female cerci with seven thorns, four marginal (in apical half of the cercus) and three submarginal (fig. 31). Material eamined: 76, 32 :Czech Rep. (eamples of localities):grygovenv. Olomouc, Třinec - Jahodná, K. Pláň - Karlovec, Slezská Harta, Jeseníky Mts. - Velká kotlina, Šumava Mts. - Popelná, Beskydy Mts. - Tanečnice Mt., Bílé Karpaty Mts. - Javořina Mt.; Slovakia: Pezinok, Sulava, Ružbachy, Velká Javori-na, Ruský potok, Ruské, Stakčín, Nová Sedlice, Malá Fatra Mts. - Vrátná dolina, Kremnické pohorie Mts. - Turček (SMO, SMB, coll. Šifner). Austria: Grossglokner, 2000 m, , l, Barták leg (coll. Š.); Gastein, , l ; ibid., , 1, Mik leg; Frauenmauer, , l, Zerny leg; only "Austria", "Alte Sammlung", , l, Schiner det (NMW); Sanalp., 8.55, l, No , coll. H. Loew (ZMB); Admont, l, No. 127 (NMA); Italy: Trafoi, , 1, Mik leg (NMW); 117

118 Passo Role, , 1, alpine meadow, Barták leg (coll. Š.); Trafoi, VII. 96, 1, No. 137; ibid., VII. 96, l, No. 140; without data and locality, l, No. 141 (NMA). Switzerland: Vaud-Le Lioson, , 3, 4 ; Vaud-L'Allianz, , ; Valais-Bretolet, , lo (all Aubert leg) (ML). Roumania: Mehadia, 1859, 1, "Alte Sammlung", Man (NMW); Grumalau, , l, Ceianu leg (coll. Ceianu) Poland: Schreibenhau (= Szklarszka Poreba, , l, Schroeder leg (ZIW). 118

119 Figs th abdominal sternite of male. 1 - Norellisoma alpestre, 2-4 N. spinimanum, 5 - N. femorale, 6 - N. lituratum, 7 - N. striolatum, 8 N. mireki, 9 - N. mirusae, 10 - N. segui. Scale 0,5 mm. 119

120 Figs th abdominal sternite of male Norellisoma nervosum, 12 - N. lesgiae. Figs Hypopygium N. alpestre, 14 - N. spinimanum, 15 - N. femorale, 16 - N. lituratum. Scale 0,5 mm. 120

121 Figs Hypopygium Norellisoma mirusae, 18 - N. mireki, 19 - N. lesgiae, 20 - N. striolatum, 21 - N. nervosum, 22 N. segui. Scale 0,5 mm. 121

122 Figs Female terminalia : Norellisoma spinimanum - variability in position, the size and the number of thorns (details), 26 N. alpestre, 27 - N. spinimanum, 28 - N. femorale (holotype), 29 - N. nervosum, 30 - N. lituratum, 31 N. striolatum, 32 - N. mireki. Scale 0,5 mm. 122

123 Figs Female terminalia Norellisoma lesgiae, 34 - N. mirusae, 35 - N. seguyi. Scale 0,5 mm. 123

124 Summary 1. In this paper the author summerizes new knowledge concerning the distribution of species in the region of capital Prague. He specifies 24 species in total represented in 12 genera. They are the following: Norellia spinipes (Meigen), Norellisoma spinimanum (Fallén), Cordilura atrata (Zetterstedt), C. ciliata (Meigen), C. picipes (Meigen), C. pubera (Linnaeus), C. pudica (Meigen), C. urnbrosa (Loew), Phrosia albilabris (Fabricius), Parallelomma albipes (Fallén), Leptopa filiformis (Zetterstedt), Megaphthalma pallida (Fallén), Nanna armillata (Zetterstedt), N. articulata (Becker), N. brevifrons (Zetterstedt), N. flavipes (Fallén). N. inermis (Becker), N. tibiella (Zetterstedt), Cleigastra apicalis (Meigen), Chaetosa punctipes (Meigen), Scathophaga furcata (Say), S. lutaria (Fabricius), S. suilla (Fabricius), S. stercoraria (Linneaus). 2. The author presents new knowledge concerning the distribution of species and completes the list of the species of the family Scathophagidae in area of the Czech Republik in 1987 (Check List of Czechoslovak Insects). He presents 9 species in total represented in 7 species including 3 new genera, quite so far unrecognized in the area of the Czech Republik. These are the following: Orthacheta pilosa (Zetterstedt, 1838), Acerocnema macrocera (Meigen, 1826), Cosmetopus dentimanus (Zetterstedt, 1838), Norellisoma alpestre (Schiner, 1864), Nanna leucostoma (Zetterstedt, 1846), Nanna minuta (Becker, 1894), Nanna puberulla (Becker, 1894), Microprosopa haemorrhoidalis (Meigen, 1826), Scathophaga pictipennis (Oldenberg, 1923). He given 3 new species for the area of the Slovak Republik: Nanna brevifrons (Zetterstedt, 1838), Orthacheta pilosa (Zetterstedt, 1838), Scathophaga pictipennis (Oldenberg, 1923). New data have been gathered in studying the materials originaíing from the collections of the Silesian Museum in Opava, the collection of National Museum in Prague, private collections of Dr. Barták, as well as private collections of the author. 3. In the English section of the tet the author presents palaearctic species of the genus Norellisoma Wahlgren, 1917 and new synonyms. Clidogastra flaviceps Vimmer, 1947: a junior subjective synonym of Norellisoma nervosum (Meigen, 1826) Cordylura armipes Meigen, 1826: a junior subjective synonym of Norellisoma spinimanum (Fallén, 1819) Cordylura ruficauda Zetterstedt, 1838: a junior subjective synonym of Norellisoma spinimanum (Fallén, 1819) Cordylura zetterstedti Gimmerthal, 1846: a junior subjective synonym of Norellisoma spinimanum (Fallén, 1819) Cordylura zetterstedti Gimmerthal, 1847: a junior subjective synonyms of Norellisoma spinimanum (Fallén, 1819) Author introduces the key of palaearctic species of the genus Norellisoma and new diagnostic characters, mainly in terminalia of males and females. 124

125 References BECKER TH., 1894: Dipterologische Studien. I. Scatomyzidae. Berl. Ent. Zeitschr., 39 (1) : Id., 1900: Beitrage zur Dipteren-Fauna Sibiriens. Nordwest-Sibirische Dipteren. Acta Soc. Scient. Fennicae, 26 (9) :l-66. Id., 1902: Die Meigen'schen Typen der sogen Muscidae acalypterae (Muscaria holometopa) in Paris und Wien. Zeitschr. fur Hymenopterologie und Dipterologie, 2: , , BEZZI M., 1918: Studi sulla ditterofauna nivale delle Alpi italiane. Mem. Soc. Ital. Sc. Nat., 9: BRAUER F., 1883: Die Zweiflügler der Kaiserlichen Museums zu Wien. Systematische Studien auf Grundlage der Dipteren-Larven nebst einer Zusammenstellung von Beispielen aus der Literatur über dieselben und Beschreibungen neuer Formen. Denschr. d. k. Akad. der Wiss. Wien, 47: COLLIN J.E., 1958: A short synopsis of the British Scotophagidae. Trans. Soc. Brit. Ent, 13(3): COLYER C.N., HAMMOND C.O., 1951: Section V. Cyclorrhapha Schizophora. The Calyptrates, Cordiluridae. In: Flies of the British Isles, pp Frederick Warn, London et New York. CZIŽEK K., 1907: Neue Beitráge zur Dipterenfauna Mahrens. Z. mahr. Landesm., 7(2): DALLA-TORRE K.E., 1878: Entomologische Notizen aus dem Egerlande. Lotos, (Praha) 27: Id., 1892: Beitrag zur Dipteren-Fauna Tirols. Zeitschr. d. Ferdinandeum fiir Tirol und Voralberg, Innsbruck, 36: DELYNÉ-DRASKOVITS Á., 1981: Toviseslegyk-Scatophagidae. Fauna Hungariae, 145:152. ELBERG K., 1965: Nekotoryje itogy izučenija much semejstva Scatophagidae (Diptera Calyptrata) v Estonii. Esti NSU Teadste Akademia Toimetised., 14 (biol. seria, 3): FALLÉN C.F., 1819: Scatomyzidae Sveciae. 10 pp., Lundae. GERCKE G., 1882: Uber die metamorphose einiger Dipteren (Lycoriidae, Tipulidae, Liminiidae, Agromyzidae, Ephydridae, Cordyluridae, Muscidae). Verh. Ver. naturwiss. Unterh. Hamburg, 5: GIMMERTHAL B.A., 1846: Acht neue, von Herrn Pastor Kawall in Kurland aufgefundene Dipteren - Arten. Korrespondenzblatt der Naturforscher Vereins zu Riga, 1: Id., 1847: Vierter Beitrag zur Dipterologie Ruslands. Bull. Soc. impér. Nat. Moscou, 22 (2 eme partie): GORODKOV K.B., 1970: 100.sem. Scatophagidae (Cordyluridae, Scatomyzidae, Scopeumatidae), pp In" Opredelitel nasekomych evropskoj časti SSSR, Tomus V., vtoraja čast (ed. Bej-Bienko), Izdav. "Nauka", Leningrad. 125

126 Id., 1974" Materialy po faune Scatophagidae (Diptera) Mongolskoj narodnoj respubliky (Scatophagidae - Diptera - of Mongolian Poeple's Republik). In: Nasekomye Mongolii, 2: Izd. "Nauka", Leningrad. Id., 1986: Family Scathophagidae. In Soós Á. et Papp L. (eds.): Cataloque of palaearctic Diptera, 11: Akadémiai Kiadó, Budapest. GORODKOV K., Pomt A.C. et ROZKOŠNÝ R., 1995: Diptera Muscoidea. In: Minelli A. Ruffo S. et La Posta S. (eds.), Checklist delle specie della faun Italiana, 77, pp. 1-18, Calderini, Bologna. HACKMAN W., 1956: The Scatophagidae (Dipt.) of Eastern Fennoscandia. Soc. pro Fauna et Flora Fennica, Fauna Fennica II., 67 pp., Helsingf. Id., 1980: A check list of the Finnish Diptera II. Cyclorrhapha. Notulae Entomologicae 60: HENDEL F., 1910: Ueber die Nomenklatur der Acalyptratengattungen nach Th. Beckers Katalog der palaarktischen Dipteren, Bd. 4. Wiener Ent. Ztg., 29: Id., 1930: Entomologische Ergebnisse der schwedischen Kamtschatka - Epedition Diptera Brachycera. 2. Fam. Cordyluridae und Dryomyzidae. Arkiv för Zool, 21 A(18):l-12. KOWARZ F., 1894: Catalogus insectorum faunae bohemicae. II. Hmyz dvoukřídlý (Mouchy - Diptera). Spol. pro fysiokracii v Čechách, 76 pp., Praha. LANDROCK K., 1907: Mährische Zweiflügler. Achter Bericht d. Lehrersklub für das Jahr 1906, Brünn, pp LOEW H., 1864: Acht neue Cordylura - Arten. Wiener Ent. Monatschr., 8: MACQUART J., 1835: Histoire naturelle des Insectes. Dipteres. Tomus deuieme. 703 pp, Suite a Buffon, Paris. MEADE R.H., 1899: A decriptive List of the British Cordyluridae. Ent. Monthly Mag., 10: MEIGEN J.W., 1826: Systematische Beschreibung der Bekannten zweiflugeligen Insekten. Vol. 5, 412 pp, Hamm. MORGE G., 1967: Diptera Collectionis P. Gabriel Strobl -1. Beitr. Ent., 17(1/2): Id., 1976a: Diptera Collectiois P. Gabriel Strobl-VII. (Supplementa ad Partes I V-VI). Beitr. Ent., Berlin, 26(l): Id., 1976b: Dipteren-Farbtafeln nach den bisher nicht veröffentlichen OriginalHandzeichungen Meigens: "Johan Wilhelm Meigen: Abbildung der europaeischen zweiflügeligen Insecten, nach der Natur". Beitr. Ent., Berlin, 26(1): 441 LXXXI-CLX. PANDELLÉ L., 1901: Études sur les Muscides de France. Revue ďentom., 20: POKORNY E., 1887: III. Beitrag zur Dipterenfauna Tirols. Verh. zool.-bot. Ges. Wien, 37: RINGDAHL O., 1936: Anteckningar till svenska arter av familjen Scopeumatidae (Diptera). Ent. Tidskr., 57: RONDANI C, 1866 : Scatophaginae italicae collectae distinctae et in ordinem dispositae. Dipter. ital. prodromi. Pars VIL, Fasc. l,dipterorum Strips XVIII. Scatophagidae Rndn., 51 pp. SACK P., 1937:62a. Cordyluridae. In E. Lindner (ed.): Die Fliegen der Palaarktischen Region. 103 pp, 6 Taf., Stuttgart. 126

127 SCHINER J.R., 1964a: XXI. Fam. Muscidae. B. Muscidae acalypterae: I. Abtheilung. Cordyluridae. II. Abtheilung. Scatophagidae. In: Fauna Austriaca. Die Fliegen (Diptera). II. Theil, pp. 1-19, Druck und Verlag von Carl Gerolďs Sohn. Wien. Id., 1964b: Catalogus systematicus dipterorum Europae. 115 pp, Vindobonae. SÉGUY E., 1934: Dipteres (Brachyceres). Muscidae acalypterae et Scatophagidae. In: Faune de France, Vol. 28., 832 pp, Paris. Id., 1952: Diptera fam. Scatophagidae. In P. Wytsman (ed.): Genera Insectorum, 107 pp., Bruelles. ŠIFNER,F., 1964a: Příspěvek k poznání čeledi Scatophagidae severovýchodních. Čech (Diptera). (Contribution a la connaissance de la famille Scatophagidae en Boheme NordEst). Sbor. biol. a geol. věd PF, 1: , České Budějovice, (in. Czech, French and Russian abstr.). Id., 1964b: Revise druhů čeledi Scatophagidae (Diptera) ze sbírek Národního musea v Praze. Čas. Nár. Musea, přír. vědy, 133(3): (in Czech, French abstr.). Id., 1965a: Revise druhů čeledi Scatophagidae (Diptera) sbírek Moravského musea v Brně. Acta Mus. Moraviae, Sci. nat., 50: (in Czech, French abstr.). Id., 1965b: Poznámky k rozšíření druhů čeledi Scatophagidae (Diptera) na Šumavě. Zprávy čsl. spol. ent., 2:19-20 (in Czech, French abstr.) Id., 1967: Contribution a la connaissance de la faune des dipteres des montagnes de Jizera et Krkonoše en Boheme Nord (Diptera, fam. Scatophagidae). Opera concortica, 4: Id., 1969: Poznámky k rozšíření čeledi Scatophagidae (Diptera) v Československu (Les notes chez 1'élargissement des especes de la famille Scatophagidae en Tchécoslovaque). Sbor. Ped. F. UK, Bi 11: (in Czech, French abstr.). Id., 1972: La problématique de 1'élargissement de la famille Scatophagidae dans 1'Europe centrale. Sbor. Jihoč. musea, přír. vědy, 12 (Supl. 2): , České Budějovice. Id., 1974 : A quelques problemes taonomiques de la famille Scatophagidae (Diptera). Folia Fac. Scient. Nat. Univ. Purk. Brunensis, 40 (Biologia 43, Opusl): Id., 1977a: Fam. Scatophagidae. In: Klíč zvířeny ČSSR V. (ed. J. Doskočil), 373 -pp, ČSAV Praha (in Czech) Id., 1977b: Les nouvelles indications taonomiques de la famille Scatophagidae (Diptera). Acta Univ. Carolinae - Biologia, 12: Id., 1978: Nálezy zajímavějších druhů čeledi Scatophagidae na území Československa (Les découvertes des especes des plus intéressantes de la famille Scatophagidae sur le territoire tchécoslovaque (Diptera). Zprávy čsl. spol. ent., 14:9-19 (in Czech, French abstr.) Id., 1979 : Les especes de la famille Scatophagidae (Diptera) dans le systéme AlpeCarpathien. Práce Slov. ent. spol., 1: , Bratislava. Id., 1987: Scatophagidae. In: Enumeratio Insectorum Bohemoslovacae. Acta Faun. Ent. Mus. Nat. Pragae, 18: STACKELBERG A.A., 1933:58. sem. Cordyluridae. In Lingolm (ed.): Opredelitel much evropejskoj časti SSSR (Les mouches de la partie européenne del' URSS), 7: Izdav. Akad. nauk SSR, Leningrad. VIMMER A., 1937: Nový druh rodu Clidogastra (Scopeum.-Dipt.). Eine neue Art der Clidogastra-Gattung (Scopeum.-Dipt.). Entomologické listy (Folia entomologica), 1:

128 VIMMER A., 1947: Zaujímavá Clidogastra z Vysokých Tatier (Une intéressante Clidogastra des Hautes Tatras). Prírodovedný zborník, 2: , Bratislava. VOCKEROTH J.R., 1965: Scatophagidae. In Stone et al. (ed.): A Catalog of the Diptera of America North of Meico. U.S. Dep. Agric, Agric. Handbook 276, 1696 pp, Washington D.C. WAHLGREN E., 1917: 6.Fam. Kolflugor. Cordyluridae. In: Entomogiska Foreiningen, Svensk Insektfauna (ed.), 2: , Stockholm. WINGATE W.J., 1906: A Preliminary List of Durham Diptera, with analytical tables. Trans. Natur. Hist. Soc. Nordhumberland, Durham and Newcastle upon- Tyne, 2: YERBOURY J.W., 1900: Some notes on the British species in the Genus Norellia. Ent. Monthly Mag., 36: ZETTERSTEDT J.W., 1838: Dipterologis Scandinaviae. Sect. 3: Diptera, pp , Lipsiae. Id., 1846: Diptera Scandinaviae. Disposita et descripta. Vol. 5, pp Věnování Tuto práci věnuji památce tragicky zemřelého syna Milana Adresa autora Doc. Dr. František Šifner, CSc. Department of Biology and Environmental Education, Faculty of Pedagogy, Charles University, Rettigové 4, Praha 1 128

129 Bohemia centralis 24: , 1995 PŘÍSPĚVEK K POZNÁNÍ FAUNY VÁŽEK (ODONATA) PODBLANICKA The contribution to the knowledge of dragonflies (Odonata) in Podblanicko region (Central Bohemia) Lubomír Hanel Faunistice vážek (Odonata) se na Podblanicku (tím je autorem v tomto příspěvku míněno území o ploše cca 1500 km2 zahrnující především okres Benešov a přilehlé oblasti okresů Tábor, Kutná Hora a Příbram) se dosud nikdo systematicky nevěnoval, viz shrnutí literárních pramenů např. Zeleného (1960), Flíčka (1971) a Hanela (1995). Hanel (1996) ověřoval metodicky způsob sledování společenstev vážek na vybraném rybníku u Kladrub u Vlašimi (okres Benešov). Nejblíže Podblanicku sledoval některé lokality na Českomoravské vrchovině Brejcha (1990), v rámci středních Čech shrnul údaje o Polabí (oblast kolem Čelákovic) Zelený (1960). Zelený (1980) uvádí, že na tak nápadnou skupinu hmyzu jsou znalosti o výskytu jednotlivých (i běžnějších) druhů na území naší republiky malé. Přitom se jedná o velmi zajímavou skupinu hmyzu, kde přítomnost určitých druhů nebo i druhová skladba jejich společenstev na určitých lokalitách může být dobrým ukazatelem zachovalosti těchto biotopů (Hanel 1994). Díky ochranářskému projektu "Vážky", jehož řešitelem je ZO ČSOP Vlašim, lze předpokládat, že v brzké době se údaje o výskytu jednotlivých druhů tohoto zajímavého hmyzu stanou početnější a bude možné postupně připravit Červený seznam i mapy rozšíření jednotlivých ohrožených druhů (viz Hanel 1995). Území Podblanicka bylo vzhledem k zachovalosti zdejšího přírodního prostředí v rámci středočeského regionu (kol.autorů, 1995) vybráno k detailnějšímu studiu tohoto hmyzího řádu. 129

130 Materiál a metodika Průzkumy byly prováděny v letech (duben až říjen) na 59 lokalitách Podblanicka (okres Benešov, část okresů Tábor, Kutná Hora a Příbram), na kterých bylo uskutečněno celkem 423 návštěv a to převážně za teplého, slunečného počasí. Některé lokality byly sledovány systematicky (např. přírodní rezervace Podlesí v území CHKO Blaník), jiné byly navštěvovány jen příležitostně. Počet návštěv a registrovaných jedinců je u každé sledované lokality uveden, v určitých případech je počet samců a samic zmiňován odděleně. U některých lokalit, kde bylo provedeno více návštěv v daném časovém období jsou vybrána data jen první a poslední návštěvy, kdy byl konkrétní druh pozorován ( toto rozpětí však nelze považovat za dobu letu určitého druhu dané sezóny). Uvedené počty zjištěných kusů pro jednotlivé lokality vyjadřují jednorázový součet evidovaných jedinců v určitý den (u celkového souhrnu pozorovaných jedinců na lokalitě samozřejmě není vyloučeno, že v případě v krátké době za sebou provedených kontrolách mohly být případně někdy sčítáni titíž jedinci). Při faunistických průzkumech byla pozornost zaměřena především na sledování imág, která byla lovena do entomologické síťky o průměru 40 cm. Celkem bylo evidováno 3487 jedinců vážek. Zatím pouze okrajově byl sledován výskyt larev. Ty byly určovány podle klíče Zeleného (1980), imága podle Teyrovského (1959), Stobbeho (1979), ďaguilara et al. (1986), Bellmana (1993), Wendlera, Nusse (1994) a Hanela (1995). Latinské názvosloví bylo převzato z publikace Wendlera a Nusse (1994), české dle Hanela (1995). Použité zkratky : F - samice, M - samci, S - severní, J - jižní, V - východní, Z západní. Za pomoc při determinaci některých eemplářů a připomínky k tetu patří můj dík RNDr. Jiřímu Zelenému,CSc z Entomologického ústavu Akademie věd České republiky v Českých Budějovicích. Zvláštní pozornost byla věnována stávajícím a navrhovaným chráněným územím především okresu Benešov, jejichž výčet je následující: a) CHKO Blaník - nachází se zde přírodní rezervace Podlesí (lokalita 2), přírodní rezervace Malý Blaník (lok.23) a lokalita 18 (úsek řeky Blanice). V území navrhovaném pro rozšíření CHKO se nacházejí lokality 12 (Kamberk, navrhovaná přírodní rezervace), č.47 (Štamberk, navrhovaná přechodně chráněná plocha), č.15 (Koušovice, navrhovaná přechodně chráněná plocha) a č. 18 (Roudný, přírodní památka) b) Přírodní rezervace Podhrázský rybník (lokalita 34) c) Navrhovaná přírodní rezervace Jinošovské údolí (lokalita 7) d) Přírodní rezervace Štěpánovský potok (lokalita 48) e) Navrhovaná přírodní památka Rybníček u Javorníka (lokalita 10) f) Navrhovaná přírodní památka Vlašimský park (lokalita 54) 130

131 g) h) i) j) k) Přírodní památka Na Ostrově (lokalita 38) Navrhovaná přírodní památka Smrčiny u Pálčic (lokalita 44) Navrhovaná přírodní památka Mezihoří u Čerčan (lokalita 24 ) Navrhovaná národní přírodní rezervace Dolnokralovické hadce (lokalita 4) Navrhovaná přírodní památka Hodkovský potok (okres Kutná Hora,lokalita 8) Soupis a charakteristika sledovaných lokalit 1) rybník Adamák - okres Benešov, rybník na S okraji obce Načeradec, J od Vlašimi, 450 m n.m., 8 návštěv, 7 zjištěných druhů, číslo mapovacího kvadrátu síťové mapy ČR (dále jen č.m.k.) ) Býkovice - okres Benešov, Malý a Velký Býkovický rybník, vyhlášená přírodní rezervace Podlesí, JV od Louňovic, 480 m n.m., 50 návštěv, 23 zjištěných druhů, č.m.k ) dva rybníčky mezi obcemi Ctiboři a Hrádkem - okres Benešov, S od Vlašimi, 380 n.m., 5 návštěv, 6 zjištěných druhů, č.m.k ) Dolnokralovické hadce - okres Benešov, les u Sedlice (L okraj nádrže Švihov), SV od Keblova, 390 m n.m., 1 návštěva, 1 drah, č.m.k ) rybník SV od Drachkova - okres Benešov, JZ od Benešova, 380 m n.m., 1 návštěva, 2 druhy, č.m.k ) Dunávický rybník - okres Benešov, JZ od Týnce nad Sázavou, 320 m n.m., 2 návštěvy, 4 druhy, č.m.k ) Galilejský rybník - okres Benešov, tento a sousední rybníky v Jinošovském údolí na potoce Orlina a v povodí, J od Vlašimi, 410 m.n.m., 16 návštěv, 12 zjištěných druhů, č.m.k ) Hodkovský potok - okres Kutná Hora, J od Zbraslavic, 410 m n.m. (hájovna Pančava), 1 návštěva, 2 zjištěné druhy, č.m.k ) Janovický potok - okres Benešov, J od Týnce nad Sázavou, úsek pod rybářskými sádkami, 260 m n.m., 12 návštěv, 3 zjištěné druhy, č.m.k ) Javorník - okres Benešov, tři rybníky nad obcí Javorník, úpatí Horky, V od Vlašimi, cca 470 m n.m., 8 návštěv, 10 zjištěných druhů, č.m.k ) rybník Kačiny "U hráze" - okres Benešov, klidová oblast Kaliště - Džbány, východně od Olbramovic, 500 m n.m., 1 návštěva, 3 druhy, č.m.k ) Kamberk - okres Benešov, dříve Zlaté Hory J od Louňovic, rybník Kamberk a dva nové rybníky západně od něj, 400 m n.m., 3 návštěvy, 12 zjištěných druhů, č.m.k ) Kladrubské rybníky - okres Benešov, rybníky Brodský, Záhorský a Mojžíšský, v areálu RÚ Kladruby u Vlašimi, m n.m., 150 návštěv, 19 zjištěných druhů, č.m.k ) Konopiště - okres Benešov, zámecký rybník v parku, Z okraj Benešova, 340 m n.m., 2 návštěvy, 2 zjištěné druhy, č.m.k

132 15) Koušovice - okres Benešov, pramenná oblast s rybníčky na okraji lesa S od Pravonína, V od Louňovic pod Blaníkem, 540 m n.m., 2 návštěvy, 9 zjištěných druhů, č.m.k ) rybník Kumšík u Dublovic - okres Příbram, SZ od Sedlčan, 360 m.n.m., 1 návštěva, 2 zjištěné druhy, č.m.k ) Losinský potok - okres Kutná Hora, S od Kácova, 340 m n.m., 1 návštěva, 1 zjištěný druh, č.m.k ) Louňovice pod Blaníkem - okres Benešov, úsek řeky Blanice v J části obce, 390 m n.m., 49 návštěv, 17 zjištěných druhů, č.m.k ) rybníček u Louňovic - okres Benešov, V od obce Louňovice, pod úpatím Malého Blaníku, 420 m n.m., 2 návštěvy, 8 zjištěných druhů, č.m.k ) požární nádrž v Louňovicích - okres Benešov, J okraj obce, v těsné blízkosti řeky Blanice, 370 m n.m., 1 návštěva, 3 druhy, č.m.k ) betonová nádrž v Louňovicích - okres Benešov, v obci pod zámkem, 390 m n.m., 1 návštěva, 2 zjištěné druhy, č.m.k ) rybník u zemědělského areálu v Louňovicích - okres Benešov, rybník nad skládkou na J okraji obce, 390 m n.m., 1 návštěva, 3 zjištěné druhy, č.m.k ) Malý Blaník - okres Benešov, les na úpatí hory (V od Louňovic pod Blaníkem) bez potoka či rybníku, 540 m n.m., 1 návštěva, 1 zjištěný druh, č.m.k ) Mezihoří u Čerčan - okres Benešov, vápencový lom 3 km východně od Cerčan, 500 m n.m., viz Záruba (v tisku), zjištěno 5 druhů, č.m.k ) Mnichovice - okres Benešov, S od Čechtic, rybník v obci, 400 m n.m., 1 návštěva, 1 zjištěný druh, č.m.k ) nově vybudovaná nádrž "Nad Žlaby" - okres Benešov, S od Krhanic, 300 m n.m., 1 návštěva, 3 zjištěné druhy, č.m.k ) rybník V od Nemíže - okres Benešov, SV od Vlašimi, mezi lesem a polem u dřevěné myslivecké chaty, 400 m n.m., 1 návštěva, 4 zjištěné druhy, č.m.k ) pila Opalí - okres Benešov, J od Votic, V okraj vrchu Větrov, 560 m n.m., 1 návštěva, 1 zjištěný druh, č.m.k ) Otradovice, rybníky v obci - okres Benešov, V od Votic, 540 m n.m., 1 návštěva, 1 zjištěný druh, č.m.k ) Pavlovice u Vlašimi - okres Benešov, 3 rybníky na potoce protékajícím obcí Pavlovice, SV od Vlašimi, 60 m n.m., 1 návštěva, 3 zjištěné druhy, č.m.k ) rybník Pilař - okres Benešov, Z od Votic, 360 m n.m., 1 návštěva, 1 zjištěný druh, č.m.k ) rybník Pilský - okres Benešov, J od Sedlce-Prčice u Jetřichovic, 490 m n.m., 1 návštěva, 1 zjištěný druh, č.m.k ) Podhajský rybník - okres Benešov, V okraj Týnce nad Sázavou, 270 m n.m., 1 návštěva, 132

133 5 zjištěných druhů, č.m.k ) Podhrázský rybník u Bystřice u Benešova - okres Benešov, J od Benešova, 400 m n.m., 2 návštěvy, 7 zjištěných druhů, č.m.k ) Rybník Podskála - okres Benešov, u Arnoštovic, V od Heřmaniček, 470 m n.m., 2 návštěvy, 5 zjištěných druhů, č.m.k ) rybníček u Prosečnice - okres Benešov, JV od Jílového, 480 m n.m. (Zemědělské závody sanatoria Prosečnice), 2 návštěvy, 4 zjištěné druhy, č.m.k ) Psáře u Vlašimi - okres Benešov, rybník SV od obce Psáře, 430 m n.m., 1 návštěva, 6 zjištěných druhů, č.m.k ) Psářský potok - okres Benešov, lesní úsek v CHÚ Na Ostrově u Nemíže, SV od Vlašimi, 330 m n.m., 1 návštěva, 1 zjištěný druh, č.m.k ) rybník Rákosník - okres Benešov, V od Votic, 570 m n.m., 1 návštěva, 2 zjištěné druhy, č.m.k ) Rataje u Vlašimi - okres Benešov, návesní rybník v obci, 440 m n.m., 30 návštěv, 12 zjištěných druhů, č.m.k ) Rataje u Vlašimi - okres Benešov, lesní rybníček S od obce Rataje, V od Vlašimi, 430 m n.m., 4 návštěvy, 4 zjištěné druhy, č.m.k ) Roudný - okres Benešov, rybníček v lese u hájovny, JZ od Louňovic pod Blaníkem, 416 m n.m., 16 návštěv, 15 zjištěných druhů, č.m.k ) řeka Sázava - okres Benešov (hranice s okresem Kutná Hora), u Střechova (J od Kácova) se zarostlou částí koryta, 330 m n.m., 1 návštěva, 5 zjištěných druhů, č.m.k ) Smrčiny - okres Benešov, zrašelinělá louka chráněného území u Pálčic, V od Načeradec, 590 m n.m., 1 návštěva, 1 zjištěný druh, č.m.k ) rybník Strašík - okres Benešov, obec Libouň, Z od Louňovic, 390 m n.m., 2 návštěvy, 3 zjištěné druhy, č.m.k ) rybník u Studeného - okr.benešov (na hranici okresu), JV od Křivsoudova u Dolních Kralovic, 1 návštěva, 3 zjištěné druhy, č.m.k ) Štamberk - okres Benešov, rybník severně od stejnojmenného statku, JV od Louňovic, 450 m n.m., 2 návštěvy, 4 zjištěné druhy, č.m.k ) Štěpánovský potok - okres Benešov, přírodní rezervace u ústí toku, Mařa-nův mlýn, J od Kácova, 300 m n.m., 2 návštěvy, 1 zjištěný druh, č.m.k ) Trhový Štěpánov - okres Benešov, nový rybník těsně u silnice v zatáčce (silnice RÚ Kladruby - Trhový Štěpánov), V od Vlašimi, 430 m n.m., 10 návštěv, 16 zjištěných druhů, č.m.k ) Trhový Štěpánov - okres Benešov, nově odbahněný malý rybníček po levé straně silnice RÚ Kladruby - T.Štěpánov, vedle skládky silničního posypu, 430 m n.m.,1 návštěva, 5 zjištěných druhů, č.m.k

134 51) sádky u Týnce n.sázavou - okres Benešov, J od Týnce n.sázavou, 270 m n.m., 1 návštěva, 4 zjištěné druhy, č.m.k ) Vilické rybníky - okres Tábor, SV od Mladé Vožice, Biřička, Vilický rybník, Velký Vilický rybník, 2 návštěvy, 7 zjištěných druhů, č.m.k ) rybník Vinduška - okres Benešov, rybník Z od Votic, 520 m n.m., 1 návštěva, 3 zjištěné druhy, č.m.k ) Vlašimský park - okres Benešov, okolí řeky Blanice ve Vlašimi, 340 m n.m., 8 návštěv, 14 zjištěných druhů, č.m.k ) bezejmenný rybníček u Votic - okres Benešov, po pravé straně silnice Votice Otradovice 380 m n.m., 1 návštěva, 1 zjištěný druh, č.m.k ) rybníčky "Za Oulinkem" - okres Benešov, Z od Českého Šternberka, 370 m n.m., 1 návštěva, 2 zjištěné druhy, č.m.k ) rybník pod Zádušním vrchem - okres Benešov, V od Chleb, JZ od Týnce nad Sázavou, 290 m.n.m., 1 návštěva, 13 zjištěných druhů, č.m.k ) Zátiší - okres Tábor, 2 rybníky na potoce SV od obce Zátiší, SV od Mladé Vožice, 440 m n.m., 1 návštěva, 3 zjištěné druhy, č.m.k ) umělá nádrž v obci Zdislavice - okres Benešov, V od Vlašimi, 440 m n.m., 1 návštěva, 2 zjištěné druhy, č.m.k VLASTNÍ VÝSLEDKY (SOUPIS REGISTROVANÝCH DRUHŮ) Řád : Vážky (Odonata) PODŘÁD : MOTÝLICE (Zygoptera) Čeleď : Motýlicovití (Calopterygidae) 1. Motýlice lesklá Caloptery splendens (Harris,1782) Eurosibiřský druh, reofi1, termoen. Motýlice lesklá je uváděna v Červené knize jako druh ohrožený (Škapec a kol.1992). Ve srovnáním s následujícím druhem na Podblanicku méně běžný. Tato motýlice indikuje oligo-betamezosaprobní vody (Sládeček 1976). Lokalita č (18.6./1 e./, 20.6./1M/, 4.7./1M/, 5.7./2M/, 12.8./1M,1F/), další podrobnosti viz Hanel (1996), č (31.7./3M/), 1993 (25.5. /7M/., 31.5./20M,6F/, 2.6. /27M, 11F/, 19.7./1 M,4F/, 30.7./4M,2F/, 7.8./3M/), 1994 (22.4./1M/), č /1m/, č (1M), č /1 e./. Celkem na 5 lokalitách v období evidováno 99 jedinců. 2. Motýlice obecná Caloptery virgo (Linnaeus,1758) Eurosibiřský druh, reofil. Na sledovaném území nacházen především u tekoucích vod, sporadicky i u stojatých (lokality 2, 12, 13, 19, 23, 27, 36, 39, 41), zde však vždy jen v 134

135 množství několika eemplářů. U tekoucích vod místy v hojném počtu (např.lokalita 18). Na úseku Blanice (J okraj Louňovic pod Blaníkem) o délce 100 m byla nalézána (v období květen-červen 1993, slunečné počasí, denní doba hod) převaha samců motýlice obecné nad motýlicí pestrou, a to v poměru 1,2-14:1. Největší počet jedinců byl v tomto úseku nalezen , kdy bylo pozorováno v korytě řeky a břehových porostech celkem 62 samců motýlice obecné a 51 samců motýlice pestré. Gunther (1993) nalezl v potocích okresu Chemnitz obdobnou situaci (převahu motýlice obecné), ale celkově s podstatně nižší početností obou druhů. Oba zmíněné druhy motýlic patří mezi důležité bioindikátory zachovalosti vodních toků (Hanel, 1994). Tato motýlice indikuje oligosaprobní vody (Sládeček 1976). Lokalita č (31.5./1M/, 26.7./1M/), 1995 (29.6./1F/), Č (2F,5M/), č /4 e./, č (15.7./1 e./), 1993 (30.5./4 e./, e./, 4.7./1 e./, 5.7/2 e./, 9.8/2 e./, 13.8/3 e./, 18.8/1 e./, e./). Další údaje viz Hanel (1996), č /1M/, č (31.7./6M, 2F/), 1993 (18.5./1F/, M,13F/, 31.5./25 e./, 2.6./79M/, 16.7./5M,1F/, 30.7./21 e./, 5.8./12 e./, 7.8./10 e./, 7.9./4 e./), /le./, č /1 e./, č (26.5./3F/), č /1M/, č /le./, č /1M/, č /1M/, /1M/, č /12M/, č /1M/, /1F/, č /2 e./, /1M/. Celkem na 15 lokalitách v období evidováno 305 jedinců. Čeleď : Šidlatkovití (Lestidae) 3. Šidlatka hnědá Sympecma fusca (V.d.Linden,1820) Eurosibiřský druh, stagnikol. Zajímavý tím, že imágo přezimuje. Podle Hudce a kol. (1993) celoevropsky ohrožený druh. Lokalita č.2 (Malý Býkovický rybník, "Jordánek") (1M), č.2 (Velký Býkovický rybník, "Jodán") (1M), č (4.571M,1F/), 10.5./1M/), 1994 (24.4./1M,1F/ v kopulačním řetězci). Celkem na 2 lokalitách v období evidováno 7 jedinců. 4. Šidlatka velká Lestes viridis (V.d.Linden,1825) Mediteránní faunistický prvek. Ve sledovaném území nehojný druh (početnější populace nalezena jen na lokalitě č.2) Lokalita č (20.8./12 e./), 1993 (27.5./1 e./, 31.5./1 e./, 28.6./3 e,/, 2.7./4 e./, 19.7./4 e./, 26.7./10 e./, 31.7./3 e./, 23.9./6 e./), č (leg.pešout), 1F, č.13 rybník "Mojžíšák" (1F), 1992 (28.8. /1M/), č (2 e.), 135

136 č /1 e./, č (1 e.), č (1 e.), č /1M,1F/, č e./, č /1 e./. Celkem na 9 lokalitách v období evidováno 56 jedinců. 5. Šidlatka brvnatá Lestes barbarus (Fabricius, 1789) Mediteránní faunistický prvek. V okolí Mladé Vožice zaznamenána Krejčím (1890). Nověji na Podblanicku nezjištěna. Brejcha (1990) ji nalezl na rybníku Dlouhý na Českomoravské vrchovině, na polabských tůních u Čelákovic známa z minulosti (Zelený 1960) i současnosti (vlastní pozorování autora z let ). V evropských státech ve velkém nebezpečí, ohrožený, výjimečně i vymizelý druh (Tol, Verdonk 1988). 6. Šidlatka zelená Lestes virens (Charpentier, 1825) Mediteránní faunistický prvek. V okolí Mladé Vožice ji nalezl Krejčí (1890), později na Podblanicku nenalezena. O výskytu na polabských tůních u Čelákovic se zmiňuje Zelený (1960). V různých evropských státech s odlišným stupněm ohrožení (od blízkého vyhubení až po potenciální ohrožení), Tol, Verdonk (1988). 7. Šidlatka páskovaná Lestes sponsa (Hansemann, 1823) Eurosibiřský druh, stagnikol. Z nalezených zástupců rodu Lestes nejhojnější druh. Typický pro stojaté eutrofní vody s bohatou pobřežní vegetací. Lokalita č.l e./, č (16.7./18 e/., 20.8./28 e./), 1993 ( e./, 30.6./6 e./, e./, e./, e./, e./, e./), 1995 ( e., líhnutí), č (4M,4F), č /4 e./, Č (20.771M,1F/, e./), 1993 (9.772 e./, e./), č /6M/, č /2 e./, č ( e./, e./), 1993 (9.772 e./, e./), další údaje viz Haněl (1996), č /8 e./, č ( e./, e./), 1993 (7.971 e./), č /2 e./, č /3 e./, č /1 e./, č /6M/, č /1M/, č /2 e./, č ( e./, e./), č /l e./, č /2 e./, č (2 e.), /2 e./, č /1 e./. Celkem na 20 lokalitách v období evidováno 199 jedinců. 8. Šidlatka tmavá Lestes dryas Kirby, 1890 Eurosibiřský druh, stagnikol. Z registrovaných šidlatek rodu Lestes druh nejvzácnější, typický pro stojaté eutrofní vody s bohatou vegetací. Podle Hudce a kol. (1993) celoevropsky ohrožený druh (klasifikován v různých zemích obvykle jako druh ve velkém 136

137 nebezpečí, jako ohrožený či s lokálním výskytem, viz Tol, Verdonk, 1988). Lokalito č.2 (M.Býkovický rybník) ( e./), 1993 ( e./, e./, e./, e/., e./, e./), č.6 ( rybník Dolní Čtvrtník) (leg.pešout/,lm, č /2m7, č /1m/, č /1m/. Celkem na 5 lokalitách v období evidováno 32 jedinců. Čeleď : Šidélkovití (Platycnemidae) 9. Šidélko brvonohé Platycnemis pennipes (Pallas, 1771) Eurosibiřský druh. Larvy jsou vzhledem k ekologickým nárokům euryvalentní, stagnikolní až reofilní. Druh na první pohled nápadný zploštělými holeněmi 2. a 3. páru noh s dlouhými trny na okrajích. Na Podblanicku běžný druh. Lokalita č /2M,1F7, č /12 e./, e./, č /4 e./, e./, č.12 (rybník Kamberk) /10M,6F/, /10 e./, č (16.7/1 e./, e./, e./, e./), 1993 (21.5./1M/, 30.5./1F/, e./), další údaje viz Haněl (1996), č.13 (rybník Záhorský) (28.571F/, čerstvě vylíhlá, e./, e7, Č e./, č (1.671 e./, e./, e./, e./, e./, e./, e./), č ( e./, e./), č /3 e./, č /2 e./, č /2 e./, č /3 e./, č /2 e./, č /5 e./, č /8 e./, č ( e./, e./), č /4 e./, č /3 e./. Celkem na 18 lokalitách v období evidováno 243 jedinců. Čeleď : Šidélkovití (Coenagrionidae) 10. Šidélko větší Ischnura elegans (V.d.Linden, 1820) Eurosibiřský faunistický prvek. Na Podblanicku patří ke značně rozšířeným druhům, i když početnost na jednotlivých lokalitách je poměrně nízká. Lokalita č (19.5./2M/, e./), 1995 (29.671M.1F, páření), č.2 ( Malý Býkovkký rybník) /12 e./, č /4 e./, /6M,2F/, č ( e./), 1993 (9.772 e./, e./), č.13 (Rybník Brodský) /2 e./, č ( e./), 1993 (2.672M/, /40 e./), další údaje viz Haněl (1996), č ( e./), 1993 (7.874 e./), č /2 e./, č e./, č /3M/, č /3 M/, č ( e./, e./), 1993 ( e./, e./, e./), č /4 e./, č /2 e./, č /3M/, /2 e./, 1995 (24.6./2M/),

138 /l e./, č /2 e./, č /2m/. Celkem na 15 lokalitách v období evidováno 178 jedinců. 11. Šidélko malé Ischnura pumilio (Charpentier,1825) Eurosibiřský faunistický prvek. Druh nalezen v rámci Podblanicka zatím jen na jediné lokalitě. Brejcha (1990) tento druh zaznamenal na Českomoravské vrchovině. Z evropského pohledu klasifikován v různých státech jako druh ve velkém nebezpečí, ohrožený či potenciálně ohrožený (Tol, Verdonk 1988). Lokalita č.2 (Malý Býkovický rybník) /2 M/ 12. Šidélko kroužkované Enallagma cyathigerum Charpentier,1840 Cirkumboreální druh zasahující až do Afriky. Ve sledovaném regionu jeden z nejhojnějších druhů (potvrzen téměř na všech sledovaných lokalitách, jednorázově zjišťovaná početnost dosahovala běžně několika desítek kusů). Lokalita č.l /11 e./, č ( e./), 1993 ( e V), 1995 (29.6./6M/), č.2 ( Malý Býkovický rybník) /120 e., líhnutí/, č /17 e./, č ( /60 e./), č ( e./), 1993 (9.779 e./), č /6 e./, (12M,6F), č ( e./), 1993 (19.5./14M/, 21.5./18M, 3F/, e./), č /5 e./, č /12M, 7F/, č ( e./), 1993 (5.879 e./, e./), 3.6./12 e./, e./, e./ e./, e./), č ( e./, e./), č /4 e./, č /2M/, č /4 e./, č /2 e./, č /4M,1F/, č /1M/, č (3M), č /3m/, č (6M), č /17M.12F/, č /1M,1F/, ě ( e./), 1993 ( e./), č ( e./, 30.7./2M,2F/, 5.874M,1F/), č /8 M/, Č e./, č ( e./), 1993 ( e./), 1995 (24.6./1M/), č /5M/), č /10M,8F/, č e./, č /5 e./, č /2 e./, č /6 e./, č /16m/ Celkem na 33 lokalitách v období evidováno 931 jedinců. 13. Šidélko ruměnné Pyrrhosoma nymphula (Sulzer,1776) Eurosibiřský druh, ve sledovaném regionu nacházeno pouze sporadicky, a to jen na některých lokalitách a vždy v menším počtu jedinců. Druh s nápadným červenočerným zbarvením těla. Lokalita č.2 (M.Býkovický rybník) /1 e./, č.7 ( Rybník Kačák) /3 e./, č /3 e./, č ( e./), 1993 (19.5./2M/, 138

139 21.5./8M,3F/, 24.5./1M/, e./, e./), č /2 e./, č /1M/, 1995 (24.671M/), č /2 e./. Celkem na 7 lokalitách v období evidováno 42 jedinců. 14. Šidélko rudoočko Erythromma najas (Hansemann, 1823) Eurosibiřský druh. V nárocích na biotop euryvalentní druh, upřednostňující stojaté vody. Výskyt na Podblanicku řídký, pomístní. Lokalita č /2 e./, 1995 ( e./), č.2 (Velký Býkovkký rybník) /10 e., páření/, č ( e./, e./), č.7 (rybník Kačák) /4 e./, č (21.5./3M,3F/, 24.5./3M,3F/, M,1F/, e./), č (1 e.), č /4 e./, č /4 e./, /1 e./, č (24.6./2M/) Celkem na 7 lokalitách v období evidováno 69 jedinců. 15. Šidélko znamenané Erythromma viridulum (Charpentier,1840) Východomediteránní faunistický prvek. Na Podblanicku vzácný druh. O výskytu na polabských tůních u Čelákovic referuje Zelený (1960). V evropských státech klasifikován jako druh blízko vyhubení, ve velkém nebezpečí, ohrožený či potenciálně ohrožený (Tol, Verdonk 1988). Lokalita č /4 e./, č /1 e./. Celkem na 2 lokalitách dne evidováno 5 jedinců. 16. Šidélko kopovité Coenagrion hastulatum (Charpentier,1825) Uvádí se, že jde o boreoalpinní, cirkumboreální druh (Trpíš, 1957). Larvy a imága žijí převážně na rašeliništích. Belyšev (1973) zmiňuje, že jde o evropský druh, pronikající na východ až k jezeru Bajkal. Na Podblanicku vzácně, dosud nalezen pouze na 4 lokalitách. Podle Hudce a kol. (1995) druh ohrožený z celoevropského hlediska, patřící mezi indikátory mezinárodního významu mokřadů. V různých evropských státech klasifikován obvykle jako druh ohrožený či ve velkém nebezpečí (Tol, Verdonk 1988). Lokalita č (19.5./3M/, M/, 31.5./1M/), 1994 ( e./), 1995 (30.5./2M/), č /20 e./, č /1M/, č (24.672M/). Celkem na 4 lokalitách v období evidováno 31 jedinců. 17. Šidélko páskované Coenagrion puella (Linnaeus,1758) Eurosibiřský druh, pronikající na východ až do Altaje, na sever skoro k polárnímu kruhu, na jih s objevuje až v Africe. Na Podblanicku jeden z nejhojnějších druhů. Lokalita č ( e./), 1995 (29.6. /15M/), č /4 e./, 139

140 /5 e./, č /4M/, č /2 e./, č.7 (rybník Dolní Čtvrtník) /1M/, č /9 e./, č /4m,2f/, č ( e./), 1993 (21.5./7M/, 29.5./1M/, 30.5./1M/, 18.6./9M/, /24M.13F/), č.13 - (rybník "Mojžíšák") (4M,1F), č /5M/, č e./, č (30.6./5 e./, 19.7./6M.2F/), č /4 e./, č /2 e./, č /12M, 4F/, č /5M/, č /6 e./, č /8m,2f/, č /1m/, č ( /11 e./, č /1m/, 1994 (2.672 e./), 1995 (19.6./3M,3F/), č e./, č /12M/, 1995 (24.6./23M, 5F/), č (24.6./5M/), č (10.5./10M/, 25.6./21M,10F/), č /1F/, č /12m,3f/. Celkem na 25 lokalitách v období evidováno 349 jedinců. 18. Šidélko širokoskvrnné Coenagrion pulchellum (V.d.Linden,1823) Eurosibiřský druh, který byl zatím na Podblanicku nalezen na jediné lokalitě. V Polabí potvrzen Zeleným (1960). Lokalita č.24 - Záruba (v tisku) 19. Šidélko ozdobné Coenagrion ornátům (Selys,1850) Druh s eurosibiřským rozšířením. V okolí Mladé Vožice uváděno Krejčím (1890), později na Podblanicku již nezjištěno. Podle Hudce a kol. (1995) druh ohrožený z celoevropského hlediska. V řadě evropských států klasifikován jako vymizelý druh či blízko vyhubení (Tol, Verdonk (1988). PODŘÁD : VÁŽKY (Anisoptera) Čeleď : Sídlovití (Aeshnidae) 20. Sídlo modré Aeshna cyanea (Muller, 1764) Eurosibiřský druh. Na Podblanicku velmi hojný, létající v pozdním létě. Lokalita č.l /3M/, č ( /5 e./), č (18.7./2M/, 6.10./1M/), č.7 - (rybník Dolní Čtvrtník) (1M), leg.pešout, č /1M/, č (17.8./2M,1F/), 1993 (9.7./1M/, 9.9./2M,lF/), č ( /10 e./, 1993 ( e./), č.13 -(rybník Brodský) /2M,1F/, č /1m/, č /2M /, č /1m/, č.24 - Záruba (v tisku), č /2m/, č /1M/, č /1F/, č (9.9./1M/, 15.9./1M/, 22.9./2M/), 1993 (30.771M,1F/), /1M/, č /2M/, č /2M/, č (28.8./1M/), 1993 (9.9./1M/), č /2M/. 140

141 Celkem na 18 lokalitách v období evidováno 64 jedinců. 21. Sídlo velké Aeshna grandis (Linnaeus,1758) Eurosibiřský druh, nápadný svými nahnědlými křídly. Na Podblanicku nacházen jen na některých lokalitách vždy pouze v jednom až několika málo jedincích. Lokalita č (16.7./1 e./, 20.8./2 e./), 1993 ( /6 e./), č.2 (Velký Býkovkký rybník) /l e/, č.7 (rybník Dolní Čvrtník) (1 e.), leg.pešout, č /1m/, č /1 e./, č (1 e.), /1 e./, č ( / 8 e./), 1993 (19.8./1M/), další údaje viz Haněl (1996), č /l e./, č.24 - Záruba (v tisku), č II e./, č (9.9./1 e./, 30.7./1 e./,), 1993 (5.8./1 e./), č /1M/, /lF,kladení vajíček/, č e./. Celkem na 12 lokalitách v období evidováno 33 jedinců. 22. Sídlo rákosní Aeshna affinis Van der Linden, 1820 Mediteránní druh. Od Mladé Vožice zaznamenáno Krejčím (1890), později na Podblanicku již nenalezeno. V některých evropských státech hodnocen jako nepravidelný host, či (potenciálně) ohrožený druh (Tol, Verdonk 1988). 23. Sídlo pestré Aeshna mita Latreille,1805 Mediteránní druh. Na Podblanicku se vyskytuje nehojně v pozdním létě. Lokalita č /4 e./, č II e./, č /1M/, č /1 e./, č /1M/, č /1 e./. Celkem na 6 lokalitách v období evidováno 9 jedinců. 24. Sídlo královské Ana imperator Leach,1815 Etiopskomediteránní faunistický prvek. Uvádí se, že jde o největší evropský druh vážky. Na Podblanicku nacházeno jen na některých větších stojatých vodách, vždy v počtu do tří dospělých jedinců. Lokalita č ( /5 e./), 1995 (29.6./2M/), č /2M/, č /1M/, č /2m/, č ( /2 e./), 1993 (30.5./1M/, 2.7./3M,lF/, 9.7./1M/, /6M/, 13.8./1M/, 15.8,/1M,1F/). Další údaje viz Haněl (1996), č /1m/, č /1m,1f/, č /3M/, č /1M/, č /1M/, č /1M/, 1994 (24.6./1M/), /1M/, č /3m/, č /1M, 1F/, č /1m/. Celkem na 14 lokalitách v období evidováno 46 jedinců. 141

142 25. Sídlo tmavé Ana parthenope (Selys, 1839) Mediteránní faunistický prvek. U Mladé Vožice potvrzeno Krejčím (1890), později na Podblanicku již nezjištěno. V evropských státech hodnocen jako druh vymizelý, blízko vyhubení či ve velkém nebezpečí (Tol, Verdonk 1988). Čeleď : Klínatkovití (Gomphidae) 26. Klínatka obecná Gomphus vulgatissimus (Linnaeus, 1758) Eurosibiřský druh. Na Podblanicku nalezena tato klínatka jen na dvou sledovaných lokalitách řeky Blanice. V Polabí potvrzena Zeleným (1960). Podle Hudce a kol. (1995) druh celoevropsky ohrožený (v některých státech klasifikován jako blízko vyhubení či ve velkém nebezpečí). Lokalita č (10.5./1F, čerstvě vylíhlá, 18.5./3 e./, e./, 2.6./15 e./), č /1 e./. Celkem na 2 lokalitách v období evidováno 23 jedinců. 27. Klínatka vidlitá Onychogomphus forcipatus (Linnaeus, 1758) Na Podblanicku byla tato klínatka zjištěna pouze na řece Blanici. Podle Hudce a kol. (1995) druh celoevropsky ohrožený. V některých evropských státech druh vyhynulý, blízko vyhynutí či ve velkém nebezpečí (Tol, Verdonk 1988). Lokalita č /2M/ Čeleď : Lesklicovití (Corduludae) 28. Lesklice měděná Cordulia aenea (Linnaeus, 1758) Eurosibiřský druh s eury to pní mi larvami. Na Podblanicku místní výskyt. Lokalita č.l ( e./, /3 e./), č /4 e./, č (20.7./2 e./, 28.S./4 e./), 1993 (9.772 e./), č /2 e./, č II e./, č ( e./, e./). Celkem bylo na 6 lokalitách v období evidováno 23 jedinců. 29. Lesklice zelenavá Somatochlora metallica (V.d.Linden, 1825) Palearktický druh s eurytopními larvami. Na Podblanicku s pomístním výskytem. U Mladé Vožice ji potvrdil již Krejčí (1890). Lokalita č.l /1 e./, 1995 (29.671e7), Č /1 e./, č /2 e./, č li e./, II e./, č ( e./, 1993 ( e7), /1M/, č ( e./), č

143 /1 e./, č II e./, č (24.6./1M/), č ( e./). Celkem bylo na 10 lokalitách v období evidováno 51 jedinců. 30. Lesklice skvrnitá Somatochlora flavomaculata (Van der Linden, 1825) Od Mladé Vožice uváděna Krejčím (1890), později na Podblanicku již nezjištěna. Podle Hudce a kol. (1995) druh celoevropsky ohrožený. V řadě evropských států klasifikován jako druh ve velkém nebezpečí, ohrožený či nepravidelný host (Tol, Verdonk 1988) Čeleď : Vážkovití (Libellulidae) 31. Vážka čtyřskvrnná Libellula quadrimaculata Linnaeus,1758 Cirkumboreální druh, na Podblanicku nehojný, zřejmě se vyskytující jen na určitých lokalitách. Lokalita č ( /15 e./), 1995 ( e./), č.2 (M.Býkovický rybník) /10 e./, č /le./, č (24.6./1M/), /2M/, č ( e./), č /l e 7. Celkem bylo na 5 lokalitách v období evidováno 40 jedinců. 32. Vážka ploská Libellula depressa Linnaeus,1758 Eurosibiřský druh, stagnikol. Běžný druh především stojatých vod, nápadný velkými tmavými skvrnami na bazích všech křídel. Samci mají široký modře ojíněný zadeček. Lokalita č (10.5./2M/, 19.5./6M.3F/, 27.5./6M.2F/, 31.5./2M/), č.2 (M.Býkovický rybník) /2M/, č /2m/, č.7 (rybník Kačák) /2M/, č /4m.1f/, /1F/, č (2m), č /8M/, č (21.5./6M,1F/, 29.5./2M/, 30.5./1M, 1F/, 4.7./1M/, 5.7./3M/), č ( M), č /2m/, č /1m,1f/, č.24 - Záruba (v tisku), č /2m/, č /lf,čerstvě vylíhlá/, č /2M/, č /1m/, č /2m/, 1993 (3.7./.1M/, 5.7./2M/), č /8M, 2F/, 1994 (26.4./1M, čerstvě vylíhlá/, 2.6./1M/) /1M, 1F/, Č /1M/, č /1m/, č /2M/, č M/. Celkem bylo na 19 lokalitách v období evidováno 105 jedinců. 33. Vážka černořitná Orthetrum cancellatum (Linnaeus,1758) Eurosibiřský druh, na Podblanicku velmi běžný. Samci mají štíhlý modře ojíněný zadeček. Tmavé skvrny na bazích křídel (na rozdíl od vážky ploské) chybějí. Lokalita č.l /5M,1F/, č (20.7./4M/), 1993 ( /18M,6F/, 143

144 1994 ( e./), 1995(29.6./14M,4F/), č.2 (M.Býkovický rybník) /10 e., líhnutí/, č (4.772 e./, e./), č II e./, č /7 e./, č.7 (rybník Dolní Čtvrtník) /1M/, leg.pešout, č (20.7./2 e./), 1993 (9.7./5 e./), č (14M,2F), č (9.875 e./), 1993 ( /12M,5F/), č /3 e./, č /3 e./, č /l M/, č /3 e./, č /1m/, č /2 e./, Č (16.7./2M/), 1993 ( /10M,2F/), č /4 e./, č /1 e./, č /8M/, č (24.6./3M/), č /4 e./, č /2M/. Celkem bylo na 20 lokalitách v období evidováno 187 jedinců. 34. Vážka jarní Sympetrum fonscolombii (Selys,1840) Mediteránní faunistický prvek. Na Podblanicku velmi vzácný, pravděpodobně sem jen zaletující druh. V některých evropských státech klasifikován jako nepravidelný host, případně druh ve velkém nebezpečí. (Tol, Verdonk 1988). Lokalita č.2 - (Velký Býkovický rybník) l\mi 35.Vážka podhorní Sympetrum pedemontanum (Allioni,1766) Na Podblanicku velmi vzácný druh (zřejmě sem jen občas zaletuje). Rozšíření tohoto druhu v Československu shrnul Ašmera (1982). V různých evropských státech obvykle klasifikován jako druh ve velkém nebezpečí či ohrožený (Tol, Verdonk 1988) Lokalita č.47 - léto 1993, 1 letící jedinec (pouze pozorován) 36.Vážka rumělková Sympetrum depressiusculum (Selys, 1841) Eurosibiřský faunistický prvek. Od Mladé Vožice je uváděna Krejčím (1890), později na Podblanicku již nezjištěna. Zeleným (1960) je z dřívější doby uváděna z Polabí od Čelákovic. Podle Hudce a kol. (1995) druh celoevropsky ohrožený. V evropských státech obvykle klasifikován jako nepravidelný host či druh ve velkém nebezpečí (Tol, Verdonk 1988) 37. Vážka tmavá Sympetrum danae (Sulzer,1776) Cirkumboreální druh zasahující severní hranicí výskytu až k polárnímu kruhu. Létá v pozdním létě především na rašeliništích a slatinách. Na Podblanicku nalezen jen na několika vhodných lokalitách. Od Mladé Vožice uváděn Krejčím (1890). Lokalita č /2m/, č ( M,2F), č (28 e., masové líhnutí), č /2F, 1M/, č /1 e./, č /1 M/, Č /1 M/, č /1 M/. 144

145 Celkem na 8 lokalitách v období evidováno 40 jedinců. 38. Vážka žlutavá Sympetrum flaveolum (Linnaeus,1758) Eurosibiřský druh, stagnikol. Na Podblanicku vzácnější. V některých evropských státech klasifikován jako druh blízko vyhubení či ohrožený (Tol, Verdonk 1988). Lokalita č /1 M/, 1995 ( e.čerstvě vylíhlé/), č /1m/, č /4 e./. Celkem na 3 lokalitách v období evidováno 8 jedinců. 39. Vážka jižní Sympetrum meridionale (Selys,1841) Mediteránní faunistický prvek. Krejčí (1890) ji uvádí od Mladé Vožice, později na Podblanicku již nezjištěna. V některých evropských státech klasifikován jako druh vymizelý, blízko vyhubení či nepravidelný host (Tol, Verdonk 1988). 40. Vážka rudá Sympetrum sanguineum (Můller,1764) Eurosibiřský druh, stagnikol. Na Podblanicku hojný druh. Od Mladé Vožice uváděna již Krejčím (1890). Lokalita č.l /2 e./, č ( e./), 1993 ( e./), č.7 (Galilejský rybník) (15.7./2M/), 1993 (18.6./3M/), č (17.8./2M/), 1993 (9.773 e./), č (18 e.,líhnutí), č e./, č /4M/, č /4 e./, č ( e./), 1993 ( e./), č ( e./), č /1M/, č.24 - Záruba (v tisku), č II e./, č (4M,2F), č ( e./), č /1M/, č II e./, č e./, č /5 e./, /6M,4F/, č /3 e./. Celkem bylo na 17 lokalitách v období evidováno 111 jedinců. 41. Vážka obecná Sympetrum vulgatum (Linnaeus,1758) Eurosibiřský druh, stagnikol. Na Podblanicku zcela běžný, často zaletující i daleko od vody, kde sedá na osluněné polní a lesní cesty. Lokalita č.l /3 e./, č.l ( e./), 1993 ( e./), č e./, č ( e./), 1993 (9.974 e./), č /6 e./, č ( e./), 1993 (9.874 e./, e./), č /9 e./, č ( e./), 1993 ( e./), č /2 e./, č /3 e./, č /4 e./, č /7 e./, /35 e./, č ( e./), č /2 e./, č ( e./, e./), 1993 ( e./, č /4 e./, č /14 e., líhnutí/, č

146 /4 e./, e./, e./), č ( e./), 1993 ( e./), č /3 e./, č (13.8./6 e./, 28.8./5 e./), č e./, č /4 e./. Celkem bylo na 23 lokalitách v období evidováno 194 jedinců. 42. Vážka jasnoskvrnná Leucorrhinia pectoralis (Charpentier, 1825) Eurosibiřský druh, na Podblanicku velmi vzácný, zřejmě sem jen občas zaletující. Dříve se vyskytovala i v Polabí (Zelený, 1960). Ašmera a Dolný (1990) shrnuli údaje o výskytu tohoto rodu v rámci Československa. Podle Hudce a kol. (1995) druh celoevropsky ohrožený, v některých regionech vymizelý či klasifikován jako blízko vyhubení, ve velkém nebezpečí, ohrožený (potenciálně ohrožený), Tol, Verdonk (1988). Lokalita č.2 (Malý Býkovický rybník) /1M/. Pouze příležitostně byly registrovány larvy, např. v řece Blanici (lokalita 18) byly nalezeny larvy druhů Gomphus vulgatissimus a Caloptery splendens, na soustavě rybníků v Kladrubech (lokalita 13) byly identifikovány larvy druhů Sympetrum vulgatum, Sympetrum sanguineum, Ana imperator, v přírodní rezervaci Podlesí (lok. 2) pak larvy druhů Lestes dryas, Lestes sponsa, Sympetrum vulgaíum, Sympetrum sanguineum. Souhrn Celkem bylo dosud (od konce minulého století do současnosti) na území Podblanicka nalezeno 42 druhů vážek, což je 65 % všech druhů uváděných pro Čechy Teyrovským (1977). Na základě faunistických průzkumů v letech , kdy bylo na 59 lokalitách determinováno 3487 jedinců, bylo zjištěno 34 druhů vážek, což je 52% druhů známých z Čech. To nasvědčuje tomu, že některé citlivější druhy z tohoto regionu vymizely. Největší počet druhů (23) byl nalezen v přírodní rezervaci Podlesí (lokalita č.2, leží v CHKO Blaník), což potvrzuje zoologický význam tohoto chráněného území. Podle klasifikace Dolného a Ašmery (1989) se v této přírodní rezervaci nachází z hlediska společenstva vážek LestesSympetrum-Aeshna mita cenóza. Pouze na této studované lokalitě byly nalezeny v rámci celého Podblanicka druhy Ischnura pumilio, Sympetrum fonscolombii, Leucorrhinia pectoralis. Tyto druhy patří společně s druhy Coenagrion pulchellum, Gomphus vulgatissimus a Onychogomphus forcipatus k nejvzácnějším vážkám sledovaného regionu. Lze předpokládat, že uvedený soupis není zcela vyčerpávající a že při dalších průzkumech mohou být zastiženy i některé další vzácné druhy. Pro podrobné poznání společenstva určité lokality je třeba provádět průběžný průzkum během celé vegetační sezóny, v optimálním případě několik let (možnost evidence ojedinělých záletů vzácných druhů). 146

147 Summary Basing on four years ( ) lasting systematic research in the region of Podblanicko (southern part of Central Bohemia) 34 species of dragonflies in 8 families are known to eist. In total 59 localities (running waters, stagnant waters, damp meadows and forests) were studied. There is found smaller total number of species in comparison with older literary sources, where the list of dragonfly species within Podblanicko includes on the whole 42 items. The most frequent species were as follows : Enallagma cyathigerum, Sympetrum vulgatum, Lestes sponsa, Coenagrion puella, Orthetrum cancellatum and Sympetrum sanguineum. On the other hand Coenagrion hastulatum, Coenagrion pulchellum, Ischnura pumilio, Gomphus vulgatissimus, Onychogomphus forcipatus, Sympetrum fonscolombii and Leucorrhinia pectoralis were the rarest species here. The nature preserve Podlesí (Protected Landscape Area Blaník, the district Benešov near Prague) is the most important locality within the Podblanicko region with respect to the occurence of dragonflies (23 species were found here). 147

148 Literatura ďaguilar, J., DOMMANGET, J.-L., PRÉCHAC, R., (1986): A Field Guide to the Dragonflies of Britain, Europe and North Africa. Collins, London, 336 pp. AŠMERA, J., (1982) : Příspěvek k výskytu vážky podhorní-sympetrum pedmontanum (Allioni 1766) v CSR. Přír. sbor. Ostravské museum, XXVI AŠMERA, L, DOLNÝ, A. (1990) : K výskytu vážek rodu Leucorrhinia Brittinger,1850 v ČSFR. Acta Fac. Paed. Ostraviensis, E-20, 122: BELLMANN, H. (1993) : Libellen : beobachten- bestimmen. Naturbuch Verlag, Augsburg, 274 pp. BELYŠEV, B.F. (1973) : Strekozy Sibiři (Odonata). Izd.Nauka, Sibirskoje otdělenije Novosibirsk. BREJCHA, L. (1990) : Příspěvek k faunistice vážek (Odonata) Českomoravské vrchoviny. Zprávy Čs.spol.entomol.při ČSAV, 26: DOLNÝ, A., AŠMERA, J. (1989) : Příspěvek k ekologickému hodnocení vážek. Studia oecologica,2:9-15. FLÍČEK, J. (1971): K poznání vážek (Odonata) Novohradských hor. Sbor. Jihočes. muzea v Českých Budějovicích, XI: GUNTHER, A. (1993) : Ökofaunistische Analyse eines Bachsystems im Erzgebirgsvorland unter besonderer Berücksichtigung der fliesswassergebundenen Libellenarten. In : Ökologische Beurteilung von Fliessgewassern im Regierungsbezirk Chemnitz, Staatlicher Umweltfachamt Chemnitz, HANEL, L. (1994) : Vážky (Odonata) jako bioindikátory tekoucích vod. Sborník ze semináře "Ochrana biodiverzity malých vodních toků" ZO ČSOP Vlašim, HANEL, L. (1995) : Metodika sledování výskytu vážek (Odonata). AOPK ČR Praha, 78 pp. HANEL, L. (1996) (v tisku): Společenstvo vážek na rybníku Záhorský u Vlašimi, Sborník vlastivědných prací z Podblanicka. HUDEC, K., HUSÁK, Š., JANDA, J., PELLANTOVÁ, J. (Ed.) (1995): Mokřady České republiky (2.verze). Český ramsarský výbor, Třeboň, 191 pp. KOLEKTIV AUTORŮ (1995): Životní prostředí České republiky. Ročenka l995. ČEÚ Praha, 304 pp. KREJČÍ, A. (1890): Šídla a vážky (Odonata) země České. Vesmír, 19:31-33, 54-56, 78, , , , , , SLÁDEČEK, V. (1976): Stanovení saprobního indeu. VÚV Praha, 5.11, 181 pp. STOBBE, H., (1976) : Bestimmungschlussel für die Libellen der Bundesrepublik Deutschland. Deutscher Jugenbund für Naturbeobachtung, Hamburg, 29 pp. ŠKAPEC, L. et al. (1992) : Červená kniha ohrožených a vzácných druhů rostlin a živočichů ČSFR, 3, Bezobratlí, Príroda Bratislava, 160 pp. 148

149 TEYROVSKÝ, V. (1959): Řád Vážky-Odonata. In Kratochvíl et.al.: Klíč zvířeny ČSR, III, NČSAV, Praha, TEYROVSKÝ, V. (1977): Odonata in Check list-enumeratio Insectorum BohemoslovakiaeActa faunistica, entomologica Mus.Nationalis Pragae 15 suppl., 4: TOL, van J., VERDONK, MJ. (1988) : The protection of dragonflies (Odonata) and their biotopes. European Committee for the Conservation of Nature and Natural Resources. Strasbourg, 182 pp. TRPIS, M. (1957) : Predbežný prehľad vážok (Odonata) Žitného ostrova. Biológia 12, 6: WENDLER, A., NÜSS, J.-H. (1994) : Libellen. 3. Aufl., Deutscher Jugendbund für Naturbeobachtung, Hamburg, 130 pp. ZÁRUBA, P. (v tisku) : Entomologický průzkum vápencového metamorfovaného ostrova v Mezihoří u Čerčan. Sborník vlastivěd.prací z Podblanicka. ZELENÝ, J. (1960) : Příspěvek k poznání vážek (Odonata) v ČSR. Čas. čsl. spol. entomol., 57, 2: ZELENÝ, J. (1980) : Řád Vážky-Odonata. In: Rozkošný R.: Klíč vodních larev hmyzu. Academia, Praha,

150 Bohemia centralis 24: , 1995 NÁLEZ DRVODĚLKY XYLOCOPA VALGA V CHKO BLANÍK Finding of Xylocopa valga in LPA Blaník Lubomír Hanel K největším druhům středoevropských včel lze řadit drvodělky. Patří bezesporu k eotickým zjevům naší fauny. Setkáváme se s nimi hlavně na vyprahlých stepních a lesostepních stanovištích. Ve střední Evropě leží severní hranice jejích rozšíření. Podle Nováka a Spitzera (1982), Zahradníka (1987) a Šedivého (1989) se na území České republiky vyskytují v současné době zřejmě tři druhy : drvodělka fialová (Xylocopa violacea /L./), drvodělka potulná (Xylocopa valga Gerst.) a drvodělka (Xylocopa iris Christ). Drvodělky jsou svým zjevem velice nápadné. Zavalitým tělem trochu připomínají čmeláka. Jejich tělo je tmavě černé, lesklé, bohatě ochlupené. Křídla jsou hnědavá s modrofialovým leskem. Nemají sběrné košíčky a pyl shromažďují ve volátku. Obě pohlaví přezimují v dutých stromech, štěrbinách zdí apod. Samice je oplozena až na jaře. Drvodělky se zdržují často např. na rozkvetlých vrbách, šeříku, čičorce, hadinci, hluchavkách, bodlácích, čistci, vojtěšce či v zahradách na vistarii. Hnízdo buduje samice ve dřevě, které může být tvrdé, ale i částečně trouchnivějící. Zde vytváří cm dlouhou chodbu, v které jsou vytvořeny jednotlivé komůrky pro vývoj vajíček. Do každé komůrky nashromáždí samička zásobu pylu jako potravního zdroje pro larvičky. Je známo, že mladé samičky zakládají v příštím roce hnízda zpravidla v místech, kde se zrodily. Proto se drvodělky udržely na lokalitách příliš nezasažených člověkem. Jsou ohroženy především tím, že nemají dostatek vhodného hnízdního materiálu a řada faktorů souvisejících s civilizací jim nesvědčí. Na potřebu jejich ochrany upozorňuje Novák, Spitzer (1982) a kol.autorů (1992). Drvodělka 150

151 fialová je klasifikována mezi ohrožené až vzácné druhy (Novák, Spitzer 1982). Baťa (1933) píše, že drvodělka Xylocopa valga sporadicky zasahuje do střední Evropy. Podle tohoto autora byla chycena v rámci jižních Čech v Nových Hradech (VI, 1931, leg.hnilička) a v Korosekách ( , leg. Baťa). O výskytu tohoto druhu ve Slezsku (bez bližších podrobností) se zmiňuje také Janda ve svém Velkém ilustrovaném přírodopisu. O nálezu velmi podobného, vzácnějšího druhu X.violacea v jižních Čechách referoval Anonymus (Kl.=Klapálek/ 1902). Na Tabulové hoře na Pálavě byla drvodělka (Xylocopa sp.) vzácně pozorována v letech (P.Záruba, in verb.). Drvodělka Xylocopa valga byla nalezena v jednom eempláři 5.května 1995 u kravína v Louňovicích pod Blaníkem (okres Benešov, číslo mapovacího čtverce 6355, 390 m n.m.), jak poletuje svým charakteristickým pomalým houpavým letem nad rozkvetlými hluchavkami nachovými (leg.hanel, det.z.karas, dokladový jedinec je uložen na SCHKO Blaník). V červnu (21.6.) téhož roku nalezl Z.Karas další eemplář X.valga při průzkumu přírodní památky Roudný (okres Benešov, JZ od Louňovic pod Blaníkem, mapovací čtverec 6354, 480 m n.m.) byla drvodělka (bez druhového určení) pozorována v přírodní rezervaci Velký Blaník (mapovací čtverec 6355). V následujících letech budou prováděny v tomto regionu intenzivní průzkumy, s cílem zjistit, zda se zde nevyskytuje trvalá populace této nápadné včely. Summary The occurence of the bee Xylocopa valga in the Protected Landscape Area Blaník (Central Bohemia) In this paper the occurence of the bee (Xylocopa valga Gerst., Apidae, Hymenoptera) in the Protected Landscape area Blaník (southern part of Central Bohemia) is described. There were found two specimens in the year 1995 in the vicinity of villages Louňovice (390 m above sea level) and Roudný (480 m above sea level). 151

152 Literatura ANONYMUS, (1902) : Drvodělka (Xylocopa violacea) v jižních Čechách. Vesmír 21, p.94. BAŤA, L. (1933) : Dosavadní výsledky zoologického výzkumu jižních Čech. České Budějovice, 67 pp. KOL.AUTORŮ (1992) : Ochrana živočichů v ČR.Příručka pro ochránce přírody. ÚVR ČSOP, ČÚOP Praha, NOVÁK, L, SPITZER, K.(1982) : Ohrožený svět hmyzu. Academia, Praha, 140 pp. ŠEDIVÝ, J. (1989) : Enumeratio Insectorum Bohemoslovakiae. Check List of Czechoslovak Insects III (Hymenoptera). Acta Faunistica Entomologica Musei Nationalis Pragae, 19, 196 pp. ZAHRADNÍK, J. (1987) : Blanokřídlí. Artia Praha, 194 pp. 152

153 Bohemia centralis 24: , 1995 VODNÍ MĚKKÝŠI KLÍČAVY Freshwater molluscs of Klíčava brook Luboš Beran Key words: Mollusca, freshwater molluscs, Unio crassus, Pisidium amnicum, Charakteristika území Klíčava pramení 3 km od Řevničova ve výšce 450 m n. m., ústí zleva do Berounky ve Zbečně v 226 m n. m.. Plocha povodí je 87,1 km2, délka toku 22,4 km a průměrný průtok u ústí je 0,14 m3/s. Čistota vody je hodnocena I. až II. stupněm čistoty vody. V roce 1955 byla dokončena stavba nádrže Klíčava na dolní Klíčavě (plocha 72,5 ha, ma. hloubka 37,7 m), která je využívána především pro zásobování pitnou vodou. Vzhledem k značným odběrům pitné vody je průtok vody pod nádrží mnohem menší (průměrný roční průtok na místě nádrže je 0,27 m3/s) (Vlček 1984). Klíčava na většině toku protéká údolím se zarůstajícími nivními loukami, mokřadními olšinami a několika menšími vodními nádržemi (rybníky Horní a Dolní Kracle, sedimentační nádrž nad nádrží Klíčava). 153

154 Metodika Sběr byl proveden na 6 lokalitách v údolí Klíčavy. Každou lokalitu tvořil nejméně 50 m dlouhý úsek vodního toku, kde byl proveden ruční sběr a odběr vzorků sedimentu kovovým sítkem. Vzhledem k možnému výskytu mlžů čel. Unionidae byl celý úsek Klíčavy nad přehradou Klíčava vizuálně prozkoumán. Systém a nomenklatura užívaná v této práci je podle Gloer P. et Meier-Brook C.(1994) s výjimkou nomenklatury a systému čel. Lymnaeidae, které jsou podle Jackiewicz M. (1993). Dosavadní malakologické výzkumy V minulosti se průzkumu malakofauny Klíčavy (resp. celé oblasti Křivoklátska) věnoval Ložek (1975, 1983; a nepublikovaný sběr ). Přehled druhů vodních měkkýšů zjištěných dosavadními výzkumy Aplea hypnorum (L.) - zarostlá stará ramena na horní Klíčavě (údolí Klíčavy mezi Pilským rybníkem a Myšinkou). Acrolous lacustris (L.) - rybníky na Emilově luhu. Anisus leucostomus (Millet) - periodické močály a polozazemněná ramena. Nalezen na lokalitách Horní Kracle, Emilův luh (pod rybníkem Dolní Kracle), Maův luh (luh na levostranném přítoku Klíčavy pod ryb. Dolní Kracle), údolí Klíčavy mezi Pilským rybníkem a Myšinkou, údolí Klíčavy mezi Markétou a Zbečnem. Gyraulus albus (Müll.) - rybník Dolní Kracle. Gyraulus crista (L.) - rybník Horní Kracle. Hippeutis complanatus (L.) - rybník Dolní Kracle. Ancylus fluviatilis Müll. - údolí Klíčavy mezi Klíčavou a Markétou. Lymnaea peregra (Müll.) - Rybníky Horní a Dolní Kracle. Lymnaea palustris (Müll.) - sensu lato - ve větších starých ramenech na Klíčavě (údolí Klíčavy mezi Myšinkou a Klíčavou). Unio crassus Phil. - Klíčava (údolí Klíčavy mezi Pilským rybníkem a Myšinkou, údolí Klíčavy mezi Klíčavou a Markétou). Sphaerium corneum (L.) - rybník Horní Kracle. Pisidium casertanum (Poli) - Klíčava (Emilův luh, údolí Klíčavy mezi Pilským rybníkem a Myšinkou, údolí Klíčavy mezi Markétou a Zbečnem). Přehled lokalit V této kapitole jsou uvedeny popisy jednotlivých lokalit včetně kódů čtverců pro faunistické mapování (Buchar 1982). Vzhledem k tomu, že potok pod nádrží Klíčava má 154

155 vlivem odběrů pitné vody značně kolísající průtok (což především mlžům nevyhovuje), nebyla malakofauna pod nádrží zkoumána. Lok. č.l: Klíčava - nad přehradou (5949) Asi m dlouhý úsek mezi přehradou Klíčava a sedimentační nádrží. Dno v horní části spíše štěrkovité a v dolní štěrkopísčité (několikrát v r. 1993, a ). Lok. č.2: Klíčava - pod Pilským rybníkem (5849) Asi 500 m dlouhý úsek pod soutokem s přítokem vytékajícím z Pilského rybníka (viditelně znečištěná voda tohoto přítoku /organické znečištění/) ( ). Lok. č.3: Klíčava - pod rybníkem Dolní Kracle (5849) Asi 300 m dlouhý úsek pod rybníkem Dolní Kracle. Dno především štěrkopísčité, koryto upraveno stavbou mnoha dřevěných a kamenných prahů ( ). Lok. č.4: Klíčava - rybník Dolní Kracle (5849) Menší lesní rybník ( ). Lok. č.5: Klíčava - mezi rybníkem Horní a Dolní Kracle (5849) Úsek (cca 100 m) pod rybníkem Horní Kracle. Rychle tekoucí malý tok s Převážně štěrkopísčitým dnem ( ). Lok. č.6: Klíčava - rybník Horní Kracle (5849) Menší a vegetací poměrně hustě zarostlý lesní rybník ( ). Přehled zjištěných druhů U každého zjištěného druhu je uvedeno zoogeografické rozšíření podle Jaeckela (1978) a dále údaje týkající se hojnosti na uvedených lokalitách, eventuelně poznámky k rozšíření druhu v ČR. Classis: Gastropoda Ordo: Basommatophora Familia: Physidae Physella acuta (Drapamaud, 1805) - typ rozšíření mediteránní, zavlečena do Čech. Ojedinělý výskyt na lok. č.2 (pod Pilským rybníkem). Běžný druh v některých rybnících a vodních nádržích. 155

156 Familia: Lymnaeidae Lymnaea truncatula (O. F. Miiller, 1774) - typ rozšíření holarktický. Nalezena na lokalitě č.2. Její výskyt na dalších lokalitách je velice pravděpodobný a zřejmě unikla pozornosti. Běžný druh. Lymnaea auricularia (Linnaeus 1758) - typ rozšíření palearktický. Roztroušený výskyt na lok. č.l a č.4. Běžný druh. Lymnaea peregra (O. F. Miiller, 1774) - typ rozšíření palearktický. Roztroušený výskyt na lok. č.l a č.3. Výskyt možný i jinde. Běžný druh především tekoucích vod. Familia: Planorbidae Anisus leucostomus (Millet 1813) - typ rozšíření palearktický. Spíše ojedinělý výskyt na lok. č.l a č.2. Běžný druh údolních niv (především periodické tůně a mokřady) vodních toků. Gyraulus albus (O. F. Miiller 1774) - typ rozšíření holarktický. Spíše ojedinělý výskyt na lok. č.l a č.4. Výskyt možný i na dalších lokalitách. Běžný druh. Ancylus fluviatilis O. F. Muller typ rozšíření palearktický. Roztroušený výskyt na lok. č.l. Běžný druh tekoucích vod, který byl dříve považován za citlivý vůči znečištění. Familia: Acroloidae Acrolous lacustris (Linnaeus, 1758) - typ rozšíření eurosibiřský. Hojný výskyt na lok. č.6. Běžný druh stojatých a pomalu tekoucích zarostlých vod. Classis: Bivalvia Ordo: Eulamellibranchiata Familia: Unionidae Anodonta cygnea (Linnaeus, 1758) - typ rozšíření eurosibiřský. Několik jedinců nalezeno na lok. č.l pod sedimentační nádrží (pravděpodobně se tento druh vyskytuje v sedimentační nádrži). V současné době již vzácnější mlž zařazený do návrhu Červeného seznamu měkkýšů ČR (Beran 1995). Anodonta anatina (Linnaeus 1758) - typ rozšíření eurosibiřský. Nalezeny 3 prázdné lastury na lok. č.2. Silná populace byla zjištěna na lok. č.l. Nejběžnější mlž z čel. Unionidae v ČR. Unio crassus Philipsson, typ rozšíření evropský. Nalezena silná populace na lok. č.l. Hrubý odhad velikosti populace na m dlouhém úseku mezi přehradou a sedimentační nádrží je jedinců. Maimální hustota výskytu byla zjištěna cca 40 m pod sedimentační nádrží a to 50 jedinců (izolované místo na mělčině, kde hrozilo při nižším vodním stavu vyschnutí) na 0,5 m2 (na jiném místě 48 jedinců na 1 m2; na většině toku se 156

157 však pohybovala okolo 1 jedince na 1 m vodního toku = cca 2 m2 ). Slabá a silně rozptýlená populace byla nalezena také nad sedimentační nádrží (možný i výskyt na lok. č. 2, kde se tento druh v minulosti vyskytoval). Jeden z nejohroženějších mlžů Evropy, který je zařazen v Červeném seznamu IUCN (Groombridge 1993) a také v Návrhu Červeného seznamu měkkýšů České republiky (Beran 1995). Nalezená populace je jednou z posledních populací v Čechách a také populací s největší známou hustotou v Čechách. Familia: Sphaeriidae Musculium lacustre (O. F. Muller 1774) - typ rozšíření palearktický. Ojedinělý výskyt na lok. č.l. Běžný druh především zarostlých stojatých vod. Pisidium amnicum (O. F. Muller, 1774) - typ rozšíření palearktický. Hojný výskyt na lok. č.l a lok. č.2 (druh však nebyl nalezen v úseku mezi oběma těmito lokalitami, především v úseku mezi sedimentační nádrží a silnicí). V současné době vzácný mlž vázaný svým výskytem na tekoucí vody v nižších polohách, který je zařazen v Návrhu Červeného seznamu měkkýšů ČR (Beran 1995). Pisidium henslowanum (Sheppard, 1823) - typ rozšíření palearktický. Hojný výskyt na lok. č.2, č.3 a č.5. Zatím ještě běžnější druh tekoucích vod. Pisidium nitidum Jenyns typ rozšíření holarktický. Hojný výskyt na lok. č.2, č.3 a č.5. Běžný druh. Pisidium casertanum (Poli 1791) - typ rozšíření kosmopolitní (?). Hojný výskyt na lok. č. 1 a č.3. Zřejmě naše nejběžnější hrachovka. Diskuse Zajímavým a hodnotným nálezem je kromě silné populace hrachovky říční (Pisidium amnicum) především nález silné populace celoevropsky ohroženého velevruba tupého (Unio crassus), který se zde však vyskytuje v úseku izolovaném přehradou a sedimentační nádrží (neplatí pro slabou populaci nad sedimentační nádrží). Značná hustota výskytu je dána kromě dostatku živin (především úsek těsně pod sedimentační nádrží) především silnou populací hostitele glochidií tohoto druhu jelce tlouště (Leuciscus cephalus). Bohužel díky izolaci je tato populace využitelná snad pouze jako rezerva pro nejhorší případ, eventuelně by část populace mohla být použita při posílení jiných blízkých populací (pokud budou nalezeny a nebudou ohroženy znečištěním či jinými antropogenními vlivy). Pro uchování uvedené silné populace je nutné zejména udržení silné populace jelce tlouště a vyvarování se většího kolísání vodních stavů v toku. Pro vývoj mladých stadií by mohla být problémem postupná změna charakteru sedimentů v horní části úseku pod sedimentační nádrží (odplavení jemnějšího štěrkopísku - zatím nebyl tento vliv prokázán). Situace slabé populace 157

158 nad sedimentační nádrží by snad mohla být vylepšena vysazením většího množství jelce tlouště (Leuciscus cephalus) a posílením populace jedinci z úseku pod sedimentační nádrží. Vzhledem k nižší úživnosti úseku nad sedimentační nádrží by mohla být situace zlepšena vybudováním malé, mělké a nezastíněné nádrže či soustavy nádrží (mimo vlastní tok, aby nebyla vytvořena bariéra přirozené migraci ryb; ale s vyústěním do toku) nad populací velevruba tupého (těsně pod či nad silnicí směrem na Lány), která by zvýšila úživnost toku, respektive přísun potravy pro populaci velevruba tupého. Souhrn výsledků V r byl proveden průzkum vodní malakofauny potoka Klíčava v CHKO a BR Křivoklátsko. Celkem bylo nalezeno 16 druhů vodních měkkýšů (8 druhů plžů a 8 druhů mlžů) na 6 lokalitách (4 lokality vlastní vodní tok, 2 lokality rybníky). Většina druhů patří k stále ještě běžným měkkýšům. Výjimkou je dnes již vzácná hrachovka říční (Pisidium amnicum) a především velevrub tupý (Unio crassus). Populace těchto dvou druhů na Klíčavě patří k nemnoha v Čechách. Summary Aquatic malacofauna of the Klíčava Brook (Central Bohemia, Křivoklátsko PLA and BR) was studied in Altogether 16 species were found in 4 localities. The most of the molluscs be-long to common species ecept Pisidium amnicum and especially Unio crassus. Big populations of these species were found above the Klíčava dam. Literatura BERAN L. 1995: Návrh Červeného seznamu měkkýšů České republiky, část 1. - vodní měkkýši. Ochrana přírody, 1: BUCHAR J. 1982: Způsob publikace lokalit živočichů z území Československa. Věst. Čs. Společ. Zool., Praha, 46: GLÓER P. ET MEINER-BROOK C. 1994: Süsswassermollusken (ein Bestimmungsschlüssel für die Bundesrepublik Deutschland). 11. Auflage, Deutscher Jugendbund fůr Naturbeobachtung, Hamburg 136 pp. GROOMBRIDGE B. (ED.) 1993: 1994 IUCN Red List of Threatened Animals, IUCN Gland, Switzerland and Cambridge, UK. lvi 286 pp. 158

159 JACKUEWICZ M. 1993: Phylogeny and Relationships within the European Species of the Family Lymnaeidae. Folia Malacologica, 5: JAECKEL S. G. A. 1978: Gastropoda, Lamellibranchia (in Illies J. - Limnofauna Europaea, Stuttgart), str LOŽEK V. 1975: Přehled měkkýšů Křivoklátska. Bohemia centralis, Praha, 4: VLČEK V. (ed.) 1984: Vodní toky a nádrže. Academia Praha, 315 str. Recenzent: RNDr. Vojen Ložek, DrSc. Adresa autora Mgr. Luboš Beran Hrnčířova Nymburk 159

160 Bohemia centralis 24: , 1995 VODNÍ MĚKKÝŠI VŮZNICE Freshwater molluscs of Vůznice brook Luboš Beran Key words: Mollusca, freshwater molluscs, Vuznice Brook, Central Bohemia Předmluva Tato krátká studie by měla být první v sérii studií věnovaných vodní malakofauně vodních toků v CHKO a BR Křivoklátsko. Hlavním cílem těchto průzkumů bylo ověřit či nalézt nové lokality vodních měkkýšů uvedených v Návrhu Červeného seznamu měkkýšů ČR (Beran 1995) či dokonce v Červeném seznamu IUCN (Croombridge 1993), a to především mlžů. Charakteristika území Hlavní zdrojnice Vůznice - Pohodnice, pramení v obci Běleč ve výšce 415 m n. m.. Vlastní Vůznice vzniká ve spojení údolí Pohodnice a Benešova luhu, jehož celá sběrná oblast leží v lesích, daleko od ploch dotčených zemědělstvím. Po zhruba 8 km od pramene ústí zleva do Berounky nad Nižborem v 221 m n. m.. Plochou povodí (28,2 km2), délkou toku (8 km) a průtokem u ústí (0,05 m3/s) se řadí k menším vodním tokům na Křivoklátsku (Vlček 1984). Čistota vody je hodnocena I. až II. stupněm čistoty vody (Vlček 1984). 160

161 Vůznice na většině toku protéká poměrně úzkým údolím (většinou v NPR Vůznice) se zarůstajícími nivními loukami, mokřadními olšinami a několika malými obvykle obtočnými nádržkami. Na horním toku byla vybudována větší vodní nádrž. Menší vodní nádrž na vlastním toku je také na dolním toku pod silničním mostem. Metodika Sběr byl proveden na 4 lokalitách v údolí Vůznice (3 lokality v NPR Vůznice). Každou lokalitu tvořil nejméně 50 m dlouhý úsek vodního toku, kde byl proveden ruční sběr a odběr vzorků sedimentu kovovým sítkem. Vzhledem k možnému výskytu mlžů čel. Unionidae byl celý úsek Vůznice od ústí do Berounky až po vodní nádrž na horním toku vizuálně prozkoumán. Systém a nomenklatura užívaná v této práci je podle Gloer P. et Meier-Brook C. (1994) s výjimkou nomenklatury a systému čel. Lymnaeidae, které jsou upraveny podle Jackiewicz M. (1993). Dosavadní malakologické výzkumy První nálezy měkkýšů z údolí Vůznice uveřejnil Šedý E. (1894), který z vodních měkkýšů uvádí druh Ancylus fluviatilis. V minulosti se průzkumu malakofauny Vůznice (resp. celé oblasti Křivoklátska) věnoval Ložek (1975). Přehled druhů vodních měkkýšů zjištěných dosavadními výzkumy: Anisus leucostomus (Millet) - uváděn z lokality ležící mezi lok. č.2 a 3 (viz Přehled lokalit). Ancylus fluviatilis Müll. - uváděn z lokality ležící mezi lok. č.2 a 3. Lymnaea truncatula (Müll.) uváděna z lokality ležící mezi lok. č.2 a 3. Lymnaea peregra (Müll) - uváděna z lokality ležící mezi lok. č.2 a 3. Přehled lokalit V této kapitole jsou uvedeny popisy jednotlivých lokalit včetně kódů čtverců pro faunistické mapování (Buchar 1982). Lok. č.l: Vůznice - pod silničním mostem (5950) 161

162 Asi 300 m dlouhý úsek pod menší vodní nádrží jižně od hranice NPR Vůznice ( ). Lok. č.2: Vůznice - silniční most (5950) Asi 100 m dlouhý úsek nad silničním mostem (na jižní hranici NPR Vůznice) ( ). Lok. č.3: Vůznice - pod nádrží (5950) Úsek (cca 600 m) mezi ústím levostranného přítoku a větší vodní nádrží na vlastním toku. V okolí toku se nacházelo několik malých obtočných nádržek ( ). Lok. č.4: Vůznice nad nádrží (5950) Asi 50 m dlouhý úsek nad vodní nádrží včetně rozlitin na horním okraji nádrže ( ). Přehled zjištěných druhů U každého zjištěného druhu je uvedeno zoogeografické rozšíření podle Jaeckela (1978) a dále údaje týkající se hojnosti na uvedených lokalitách, eventuelně poznámky k rozšíření druhu v ČR. Classis: Gastropoda Ordo: Basommatophora Familia: Planorbidae Anisus leucostomus (Millet, 1813) - typ rozšíření palearktický. Vzácný výskyt (pravděpodobně splavené ulity na lok. č.l a č.2 a poněkud hojnější výskyt na lok. č.3. Běžný druh údolních niv (především periodické tůně a mokřady) vodních toků. Gyraulus albus (O. F. Müller, 1774) - typ rozšíření holarktický. Vzácně nalezeny splavené ulity na lok. č.l č.3 a hojný výskyt v některých obtočných nádržkách. Běžný druh. Ancylus fluviatilis O. F. Müller, typ rozšíření palearktický. Hojný výskyt na všech 4 lokalitách. Běžný druh tekoucích vod, který byl dříve považován za citlivý vůči znečištění. Familia: Lymnaeidae Lymnaea peregra (O. F. Müller, 1774) f. peregra (O. F. Müller, 1774) - typ rozšíření palearktický. Vzácný výskyt na lok. č.2 a hojný na lok. č.3 (opět především v malých obtočných nádržích). Běžný druh menších tekoucích vod. Lymnaea auricularia (Linnaeus, 1758) - typ rozšíření palearktický. Nalezena splavená ulita na lok. č.l pod vodní nádrží (pravděpodobně splavená z vodní nádrže). 162

163 Classis: Bivalvia Ordo: Eulamellibranchiata Familia: Unionidae Anodonta anatina (Linnaeus, 1758) - typ rozšíření eurosibiřský. Nalezeny pouze 2 prázdné lastury (1 poměrně čerstvá) na lok. č.3. Současný výskyt není vyloučen (především ve velké nádrži na horním toku). Nejběžnější mlž z čel. Unionidae v ČR. Familia: Sphaeriidae Musculium lacustre (O. F. Müller, 1774) - typ rozšíření palearktický. Hojný výskyt v obtočných rybníčcích v okolí lok. č.3. Ve vlastním toku na lok. č.3 pouze splavené lastury. Běžný druh především zarostlých stojatých vod. Pisidium nitidum Jenyns, typ rozšíření holarktický. Hojný výskyt na lok. č.l, č.2 a č.3. Běžný druh. Pisidium casertanum (Poli, 1791) - typ rozšíření kosmopolitní (?). Hojný výskyt na všech zkoumaných lokalitách. Zřejmě naše nejběžnější hrachovka. Souhrn výsledků V r byl proveden podrobnější průzkum vodní malakofauny potoka Vůznice v NPR Vůznice v CHKO a BR Křivoklátsko. Celkem bylo nalezeno 9 druhů vodních měkkýšů. Ve srovnání s minulostí nebyl nalezen pouze běžný druh Lymnaea truncatula, který mohl být přehlédnut. Některé z těchto druhů (Lymnaea auricularia, Anisus leucostomus, Gyraulus albus, Musculium lacustre) jsou svým výskytem více či méně vázány na vodní nádrže či periodicky zaplavované deprese v mokřadních olšinách v nivě Vůznice a jejich výskyt ve vlastním toku je spíše náhodný (snad s výjimkou některých pomalu tekoucích úseků). Ostatní druhy patří k typickým a běžným obyvatelům menších tekoucích vod nižších a středních poloh. Při průzkumu nebyly nalezeny žádné vzácnější druhy, přestože např. eventuálnímu výskytu druhu Unio crassus byla věnována velká pozornost. 163

164 Summary Aquatic malacofauna of the Vuznice Brook (Central Bohemia, Křivoklátsko PLA and BR) was studied in Altogether 9 common species (Anisus leucostomus, Gyraulus albus, Ancylus fluviatilis, Lymnaea peregra, Lymnaea auricularia, Anodonta anatina, Musculium lacustre, Pisidium nitidum, Pisidium casertanum) were found in 4 localities. Literatura BERAN L. 1995: Návrh Červeného seznamu měkkýšů České republiky, část 1. - vodní měkkýši. Ochrana přírody, 1: BUCHAR J. 1982: Způsob publikace lokalit živočichů z území Československa. Věst. Čs. Společ. Zool., Praha, 46: GLOER P. ET MEIER-BROOK C. 1994: Süsswassermollusken (ein Bestimmungsschlüssel für die Bundesrepublik Deutschland) 11. Auflage, Deutscher Jugendbund für Naturbeobachtung, Hamburg, 136 pp. GROOMBRIDGE B. (ed.) 1993: 1994 IUCN Red List of Threatened Animals, IUCN Gland, Switzerland and Cambridge, UK. lvi 286 pp. JACKIEWICZ M. 1993: Phylogeny and Relationships within the European Species of the Family Lymnaeidae. Folia Malacologica, 5: JAECKEL S. G. A. 1978: Gastropoda, Lamellibranchia (in lllies J. Limnofauna Europaea, Stuttgart), str LOŽEK V. 1975: Přehled měkkýšů Křivoklátská. Bohemia centralis, Praha, 4: ŠEDÝ E. 1894: Údolí Vůznice. Vesmír, Praha. XXIII, 16: VLČEK V. (ed.) 1984: Vodní toky a nádrže. Academia Praha. 315 str. Recenzent: RNDr. Vojen Ložek, DrSc. Adresa autora Mgr. Luboš Beran Hrnčířova Nymburk 164

165 165

166 Účelová neperiodická publikace Není určena k prodeji obyvatelstvu BOHEMIA CENTRALIS 24 Vydala Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, středisko Praha v Praze 1996 Vydání první - počet stran Výkonný redaktor RNDr. Jan Němec Sazba Lyn Soft Příbram Vytiskla tiskárna ARS Print TEL: , TEL/FAX:

167 167

168 168

169 169

170 170

171 171

172 172

173 173

174 174