SPOLEČNOST PRO ŠÍŘENÍ VLÁMSKÉ A NIZOZEMSKÉ KULTURY VERENIGING VOOR VLAAMSE EN NEDERLANDSE CULTUUR. Ne-Be

Transkript

1 SPOLEČNOST PRO ŠÍŘENÍ VLÁMSKÉ A NIZOZEMSKÉ KULTURY VERENIGING VOOR VLAAMSE EN NEDERLANDSE CULTUUR Ne-Be ročník/jaargang: IX. číslo/nummer: 1 rok/jaar: 2007

2 ZIMA 2007 ZIMA 2007 ZIMA 2007 ZIMA 2007 ZIMA 2007 ZIMA 2007 ZIMA 2007 ZIMA 2007 ZIMA 2007 ZIMA VYDÁVÁ: NE-BE Společnost pro šíření nizozemské a vlámské kultury Radhošťská Praha 3 Česká Republika Bankovní spojení: Komerční banka, Praha 2 Číslo účtu: /0100 IBAN: CZ SWIFT (BIC): KOMBCZPPXXX VÝBOR: Jana Červenková, jana.cervenkova@worldonline.cz Eva Giese, eva.giese@volny.cz Veronika Havlíková, veronika.havlikova@quick.cz Ruben Pellar, rpellar@pha.inecnet.cz Jana Pellarová, pellar@post.cz Lucie Pittnerová, lucbro@volny.cz Ladislav Říha, ri-tours@mbox.vol.cz Petra Schürová, schurova@c-box.cz Lenka Strnadová, lstrnadova@volny.cz Zuzana Vittvarová, zvittvarova@volny.cz PŘEDSEDKYNĚ: Petra Schürová schurova@c-box.cz tel./fax: MÍSTOPŘEDSEDKYNĚ: Veronika Havlíková veronika.havlikova@quick.cz tel.: , mobil: Jana Pellarová pellar@post.cz tel.: , mobil: POKLADNÍK: Eva Giese eva.giese@volny.cz REDAKCE BULLETINU: Lenka Strnadová lstrnadova@volny.cz mobil: Jana Červenková jana.cervenkova@worldonline.cz Jesse Ultzen jesse@iol.cz KNIHOVNA: Každé úterý Nizozemské velvyslanectví, Gotthardská 6, Praha 6 Kontakt: Ruben Pellar rpellar@pha.inecnet.cz, mobil: INTERNETOVÉ STRÁNKY: Uitgever: NE-BE Vereniging voor Nederlandse en Vlaamse cultuur Radhošťská Praha 3 Tsjechie Bank: Komerční banka, Praha 2 Rekeningnummer: /0100 IBAN: CZ SWIFT (BIC): KOMBCZPPXXX BESTUUR: Jana Červenková, jana.cervenkova@worldonline.cz Eva Giese, eva.giese@volny.cz Veronika Havlíková, veronika.havlikova@quick.cz Ruben Pellar, rpellar@pha.inecnet.cz Jana Pellarová, pellar@post.cz Lucie Pittnerová, lucbro@volny.cz Ladislav Říha, ri-tours@mbox.vol.cz Petra Schürová, schurova@c-box.cz Lenka Strnadová, lstrnadova@volny.cz Zuzana Vittvarová, zvittvarova@volny.cz VOORZITTER: Petra Schürová schurova@c-box.cz tel./fax: VICE-VOORZITTERS: Veronika Havlíková eronika.havlikova@quick.cz tel.: , mobiel: Jana Pellarová pellar@post.cz tel.: , mobiel: PENNINGMEESTER: Eva Giese eva.giese@volny.cz REDACTIE VAN HET BULLETIN: Lenka Strnadová lstrnadova@volny.cz mobiel: Jana Červenková jana.cervenkova@worldonline.cz Jesse Ultzen jesse@iol.cz BIBLIOTHEEK: Elke dinsdag Adres: Nederlandse ambassade, Gotthardská 6, Praha 6 Ruben Pellar rpellar@pha.inecnet.cz, mobiel: ONZE WEB-SITE: Obálka: Déšť, foto Jesse Ultzen Titelblad: Regen, foto Jesse Ultzen Společnost pro šíření vlámské a nizozemské kultury strana 2

3 ZIMA 2007 ZIMA 2007 ZIMA 2007 ZIMA 2007 ZIMA 2007 ZIMA 2007 ZIMA 2007 ZIMA 2007 ZIMA 2007 ZIMA SLOVO ÚVODEM Vážení členové NE-BE, milí přátelé, Omlouváme se vám za opožděné vydání tohoto čísla, je to v naší řadě bulletinů NE-BE výjimka. Máte v ruce tlustý svazek, vlastně několik čísel najednou - důvody jsou jak technické, tak personální. Víte, že výbor NE-BE a další lidé dělají pro NE- -BE všechno ve volném čase, a to není snadné. V budoucnosti bychom rádi přešli k elektronické verzi bulletinu (nebo budeme vydávat obě), rozeslali jsme otázku, zda vám změna bude vyhovovat. Děkujeme za odpověď. Rok 2006 byl ve znamení Rembrandtova výročí. Jistě jste navštívili některou z desítek výstav nebo si poslechli přednášku, ale jestli se vám to dosud nepodařilo, máte ještě šanci, protože mnohé letos pokračují. O některých z nich jsme vás už informovali, v tomto čísle se dočtete o Rembrandtových rytinách v Ermitáži. Přinášíme také pokračování reportáže o Novém Holandsku v Petrohradu, informaci o výstavě mladé nizozemské fotografky Rinneke Dijkstra a o haagských galeriích. Vyšly nové překlady z nizozemštiny, například u nakladatelství Paseka Nádherná vada (Een schitterend gebrek) od Arthura Japina, který přijel koncem října do Prahy, Brna a Olomouce. Čtenáři a členové NE-BE si mohli poslechnout ukázky z knihy a pohovořit s ním i o jiných jeho knihách. Před časem také vyšla v českém překladu kniha Pijpelinky. Nenechte si ujít příběh o pomazánce z burských oříšků, nejen proto, že i jídlo patří ke kultuře. V pravidelné rubrice najdete přehled o obsahu časopisů Ons Erfdeel a Ahoj, text o Praze uveřejněný v jihoafrickém časopisu dokončujeme druhou částí. Ještě několik tipů pro rok 2007: na únor tohoto roku připravuje NE-BE přednášku (Symbolika chrámové stavby), na jaro pravidelnou valnou hromadu s programem, výlet do Tróje pro milovníky nejen vlámské a nizozemské kultury; doufáme, že na podzim budeme moci přivítat dalšího nizozemského nebo vlámského spisovatele. Každý týden můžete zavítat do knihovny NE-BE na nizozemské ambasádě a vypůjčit si jednu či více knih v nizozemštině. Rádi uvítáme vaše příspěvky a články na téma vlámská a nizozemská kultura - nebo s jiným, souvisejícím námětem - a uveřejníme je v našem bulletinu. Pište, mailujte. Přeji vám úspěšný rok 2007 ve společnosti krásných věcí z Nizozemí (tedy z Nizozemska a Flander) - ale i odjinud. Srdečně vás zdraví Petra Schürová OZNÁMENÍ Novým velvyslancem Nizozemska v Praze se stal Jan-Lucas van Hoorn. Gratulujeme a těšíme se na spolupráci! INFORMACE PRO ČLENY NEBE KNIHOVNA: Každé úterý hodin O bližší informace volejte: Ruben Pellar - mobil: , tel: , případně pište na adresy: rpellar@pha.inecnet.cz, a.havlickova@post.cz Adresa: Nizozemské velvyslanectví, Gotthardská 6, Praha 6 INTERNETOVÉ STRÁNKY NE-BE: Informace Andrea Havlíčková: a.havlickova@post.cz Společnost pro šíření vlámské a nizozemské kultury strana 3

4 ZIMA 2007 ZIMA 2007 ZIMA 2007 ZIMA 2007 ZIMA 2007 ZIMA 2007 ZIMA 2007 ZIMA 2007 ZIMA 2007 ZIMA Symbolika budovy středověkého kostela Přednáška Pieta Schepense s překladem do češtiny Úterý 27. února hodin Senovážné nám. 23, Praha 1 Vstupné 50,- Kč pro členy Nebe 100,- Kč ostatní NENECHTE SI UJÍT PŘEDNÁŠKA SYMBOLIKA STŘEDOVĚKÉHO KOSTELA V (pozdním) středověku představovala budova kostela nebeský Jeruzalém a současně také cestu do nebe. Od vstupního portálu k oltáři vede věřícího cesta, via sacra. Věž a zvon představují kazatele, kteří vyzývají věřící, aby vstoupili dovnitř a ušli cestu, která začíná u průčelí a portálu. Reliéfy a sochy na průčelí zvěstují křesťanské učení o spasení. Věří-li v ně, vstoupí věřící branou dovnitř. Brána představuje samotného Krista: Já jsem ta cesta, pravda i život. Nikdo nepřichází k Otci než skrze mne (Jan 14, 6). Podlaha kostela se chápe jako základ víry, ale také jako společenství věřících, které církev nese a podpírá. Sloupy a pilíře jsou proroci a apoštolové, zvěstovatelé Boží zvěsti, kteří ukazují cestu k oltáři, symbolu spasení. Levá zeď kostela symbolizuje Starý zákon a pravá zeď Nový zákon. Okna jsou svatá písma a jimi září dovnitř pravda. Oltář nakonec představuje Krista, který přinesl oběť. Má-li budova kostela příčnou loď (transept), má půdorys tvar kříže. Odtud vznikla symbolika orientace budovy kostela. Kůr byl orientován na východ (oriens), směrem k Jeruzalému, k východu slunce, symbolu vzkříšení. Západ (occidens) byla světová strana smrti, konec světa. Na západě panovalo pohanství, modlářství a bezvěrectví. Sever symbolizoval Starý zákon, je to oblast chladu, noci a tedy také měsíce (ženský aspekt). Jih představoval Nový zákon, teplo, světlo a slunce (mužský aspekt). Jih a sever tedy odpovídají pravé a levé straně. Dříve v kostele seděly ženy vlevo a muži vpravo. Při přednášce se budeme tímto tématem zabývat hlouběji. Na pořad přijde také budova kostela a jeho vybavení. A stejně jako vždy promítneme i tentokrát četná ilustrující zobrazení. Na přednášku Vás srdečně zveme. The International Holland Music Sessions careers in the making The International Holland Music Sessions (TIHMS) představuje: New Masters on Tour 2006/2007 Het Concertgebouw, Amsterdam, Diligentia, Den Haag PROGRAM Den Haag neděle 11. února 2007, hodin Amsterdam neděle 18. února 2007, hodin Petr Nouzovský, violoncello (ČR) Jelger Blanken, klavír Zoltán Kodály Sonáta pro pro sólové violoncello, opus 8 Bohuslav Martinů Variace na Rossiniho téma pro violoncello a klavír Přestávka Reinis Zarins, klavír (Litva) Sergej Rachmaninov Variace na Corelliho téma, opus 42 Sergej Prokofjev Tři ukázky z baletu Cinderella, opus 95 Igor Stravinskij Trois mouvements de Petrouchka Svou temperamentní a originální hrou na violoncello je Čech Petr Nouzovský velkým příslibem pro svou zemi. V sólové sonátě Zoltána Kodalyho zkoumá střídáním bujnosti a niternosti interpretace možnosti hranic instrumentálního hudebního vyjádření. Skladba je Nouzovskému napsáno přímo na tělo. Pro svůj koncert si dále vybral hravou skladbu plnou kontrastů od svého krajana Bohuslava Martinů. Doprovází ho v ní nizozemský klavírista Jelger Blanken. Společnost pro šíření vlámské a nizozemské kultury strana 4

5 ZIMA 2007 ZIMA 2007 ZIMA 2007 ZIMA 2007 ZIMA 2007 ZIMA 2007 ZIMA 2007 ZIMA 2007 ZIMA 2007 ZIMA Klavírista Reinis Zarins z Rigy představí trojici známých ruských mistrovských děl, která jsou svým charakterem velmi rozdílná a představují mistrovskou školu hry na klavír. Vedle temných tónů a melancholické Rachmaninovy melodiky můžeme obdivovat instrumentální barevnost Prokofjevovy Popelky nebo ostré rytmické profilování ve Stravinského Petrušce. VSTUPNÉ 23,50 Běžné vstupné 19,00 Vstupné pro přátele TIHMS 19,00 Nabídka pro čtenáře HDC Media 12,00 CJP Řada Noví mistři na turné - New Masters on Tour je aktivitou organizace The International Holland Music Sessions v Bergenu (N.H.). Tato organizace si klade za cíl pomáhat mladým hudebním talentům při cestě na koncertní pódia. Činí tak víceméně organizováním Letní akademie - Summer Academy, kdy sólisty mladé nastupující generace doprovázejí zasloužilí hudebníci a hudební pedagogové, kteří se sdružují ve vrcholných institucích po celém světě. Nejlepší z těchto mladých hudebníků získají možnost zúčastnit se turné New Masters on Tour - řady vystoupení v koncertních síních Concertgebouw, Diligentia a na mnoha dalších zahraničních pódiích, mimo jiné v Bruselu, Moskvě, Paříži a Varšavě. Tak se přirozeným způsobem propojí studium a praxe. Pro další informace nebo fotomateriál kontaktujte The International Holland Music Sessions. info@hollandmusicsessions.com nebo telefonicky na čísle kontaktní osobu Hans van Reeuwijk. Petr Nouzovský NÁRODNÍ GALERIE V PRAZE LEKTORSKÉ ODDĚLENÍ připravilo pro veřejnost: MISTŘI EVROPSKÉ MALBY (pokračování III. části cyklu přednášek s diapozitivy) 6 bpřednášky se konají vždy v sobotu v ve 2. patře Šternberského paláce Jacopo Robusti zv. Tintoretto Willem Drost - mistr ve stínu mistra - Rembrandtův žák P. Brueghel ml Kristus a P. Marie v umění křesťanského Východu (několik příkladů z expozice NG) Jednotlivé vstupné na přednášku 120 Kč (studenti, senioři a členové SPNG 60 Kč), Místo setkání: vestibul paláce Informace na tel nebo sp.educ@ngprague.cz KULTURA Z FLANDER V ČESKÉ REPUBLICE 1/07 : Daan Vandewalle, koncert Pondělí 12.3., 19:30 Hudební klub Fléda, Štefánkova 24, Brno Maria De Alvear Urbaum (sólo) a improvizované duo s Chrisem Cutlerem (GB) Daan Vandewalle (*1968) je klasicky školený pianista velkého formátu. Zaměřuje se rád na extrémně náročné skladby - mnohokrát provedl například šestihodinové dílo Alvina Currana Inner Cities a řadu dalších, nehratelných skladeb jako Cogluotobusisletmesi Klarenze Barlowa nebo Opus Clavicembalisticum Kaikoshru Sorabjiho, ale třeba i kompletní Chopinovy Etudy. Spolupracoval mimo jiné s Fredem Frithem a věnuje se také improvizaci. Španělsko-německá skladatelka María de Alvear (*1960) prošla šamanským výcvikem u severoamerických indiánů. Její skladby jsou neobvyklé, jsou vlastně spirituálními ceremoniemi. Chris Cutler (*1947) je u nás dobře znám už od 80. let, kdy patřil k hlavním osobnostem hnutí Rock in Opposition. Jeho společná improvizace s pianistou Daanem Vandewallem slibuje jedinečný zážitek! Organizátor: Mezinarodní hudební festival Brno, Společnost pro šíření vlámské a nizozemské kultury strana 5

6 ZIMA 2007 ZIMA 2007 ZIMA 2007 ZIMA 2007 ZIMA 2007 ZIMA 2007 ZIMA 2007 ZIMA 2007 ZIMA 2007 ZIMA BALADA O VELKÉM KOSTLIVCI Středa 21.2 Úterý 27.2 Středa 28.2, v 19:30 Divadlo DISK, Karlova 26, Praha 1 Katedra alternativního a loutkového divadla Režie: Petr Hašek Hrají: Petr Vančura, Václav Jelínek, Jiří Chvalovský, Veronika Khomová, Kristýna Nováková, Jiří Hajdyla, Jaroslava Kopecká Michel de Ghelderode se narodil 3. dubna 1898 v Bruselu jako Adhémar Martens. Přes vlámský původ byl vychováván ve francouzštině. Ve světě je jedním z nejznámějších a nejvíce hraných belgických dramatiků. Je autorem více než osmdesáti divadelních her, stovek příběhů a básní a dvou tisíců dopisů. V roce 1926 získal zakázku od Vlaamsch Volkstoneel (Vlámské lidové divadlo, lidový a zároveň avantgardní spolek) na řadu her. Vlaamsch Volkstoneel De Ghelderodeho nejenom povzbuzoval ke kreativitě, ale zajistil mu i publikum. Šest her bylo bezprostředně po jejich vzniku provedeno v nizozemštině, a to i v Paříži. I po zrušení Vlaamsch Volkstoneel nepřestal s psaním her. Vlámské publikum pro něj bylo velmi důležité, zpočátku se totiž od toho francouzsky mluvícího téměř nedočkal uznání. Většina z jeho her se tedy nehrála. Až po druhé světové válce vystoupil Michel de Ghelderode ze stínu a vydobyl si mezinárodní uznání. Jeho mimořádné souborné dílo je inspirováno především vlámským folklorem. Baladu o velkém kostlivci napsal v roce BLUDNÍ HOLANĎANIA výstava 14/12/ /3/2007, Esterházyho palác, Námestie L. Štúra 4, Bratislava Sbírky obrazů nizozemských a vlámských mistrů 17. a 18. století. Kultura z Flander v České republice Belgické velvyslanectví - Vlámské zastoupení, flanders.gov.vienna@flanders.at, Website: TISKOVINY A ČASOPISY PERS EN TIJDSCHRIFTEN ONS ERFDEEL - september/září Hugo Brems geschiedenis van de naoorlogse Nederlandse literatuur (het laatste - maar het eerst verschenen - deel van de nieuwe officiële Geschiedenis van de Nederlandse literatuur), door Arnold Heumakers: De Nederlandse of liever Nederlandstalige literatuur (want Vlaanderen hoort er natuurlijk bij, evenals de literatuur uit de - voormalige - koloniën) vormt in zijn ogen een geheel, wat niet wil zeggen dat zij ook homogeen zou zijn.... De laatste paragraaf van zijn boek is gewijd aan de allochtone schrijvers en dichters als de meest recente verandering, gekenmerkt door een grote mate van lichtheid, speelsheid en vrijheid die de Nederlandse literatuur in beweging houdt. - Steeds minder België, over de dynamiek van de staatshervorming, door Theo Jans en Patrick Stouthuysen: Vlamingen en Walen lezen elkaars kranten niet, kijken niet naar elkaars tv-zenders. Zelfs politiek geïnteresseerde Vlamingen weten nauwelijks nog wat de grote kwesties zijn in de Franstalige politiek, terwijl Franstalige steeds minder begrijpen wat Vlaanderen bezighoudt. - Deining om een gedicht, de geest van Dobru en de agenda van Nederland in Suriname, door Peter Meel: Het zou ongepast zijn geweest om zijn woorden tot uithangbord te maken van de diplomatieke vertegenwoordiging van de voormalige kolonisator. Zou de stichting daarmee instemmen, dan zou zij de naam en reputatie van de dichter te grabbel gooien. Společnost pro šíření vlámské a nizozemské kultury strana 6

7 ZIMA 2007 ZIMA 2007 ZIMA 2007 ZIMA 2007 ZIMA 2007 ZIMA 2007 ZIMA 2007 ZIMA 2007 ZIMA 2007 ZIMA - Toch vrij verschillend, Rome en de katholieken in België en Nederland, door Ton H.M. van Schaik: Allerlei verschillen in de beleving van godsdienst en kerk laten zich verklaren uit de uiteenlopende geschiedkundige achtergrond. - De eeuw van de knoppen, de post-postmoderne poëzie in Vlaanderen, door Bart van der Straeten: De jongste generatie Vlaamse prozaschrijvers wordt in Nederland op handen gedragen.... Over de Vlaamse poëzie is men in Nederland niet altijd zo vrolijk....vlaamse dichters durven geen lol te trappen.... De mens wordt geportretteerd als een thuisloos en richtingloos wezen, dat fysiek lijdt aan de wereld waarin hij leeft. - Het verticale leven, steensculpturen van Jan Timmer, door José Boyens. AHOJ (Vereniging Vrienden Nederland - Tsjechië en Slowakije) - oktober/říjen VAN DE REDACTIE: Voorjaarsreis naar Oost Slowakije. Een gelegenheid om een aantal bijzonderheden van cultuur en natuur in een heel mooi maar onbekend gebied te ontdekken. - Nieuwe directeur van het Tsjechisch Centrum: Petra Prinsová. - VAN EN OVER TSJECHIË EN SLOWAKIJE - DIVERSEN: De brug van vallen en opstaan in Štúrovo kon in 2001 haar functie weer hernemen. - Magdalena Kožená had in november een concert in De Doelen/Rotterdam en in Utrecht Adolf Born - etsen en lithografieën, Galerie Groll, Naarden-Vesting, november ONZE BOEKENPLANK: Jáchym Topol: Spoelen met teerzeep (Kloktat dehet), vertaald door Edgar de Bruin, Ambo, Amsterdam - op vindt u alles over Tsjechië en andere landen in Midden- en Oost-Europa. Bijgewerkt door Jana Červenková/Zpracovala Jana Červenková KULTURNÍ A SPOLEČENSKÉ UDÁLOSTI VŠECH STO DVACET MILOVAL A KE KAŽDÉ Z NICH BYL UPŘÍMNÝ... Zmíněná slova nejspíše v každém z nás vyvolají otázky a nutkavou potřebu znát osobu, jíž se týkají. Ti, kteří měli to štěstí a dne navštívili bar Krásný ztráty, odpověď již znají. Konalo se zde totiž autorské čtení Artura Japina z jeho historického románu Nádherná vada. Hlavní postavou románu je proslulý Giacomo Casanova, milovník žen, života a buřič společnosti. Artur Japin se kontroverzní postavu Casanovy snaží představit z jiného úhlu pohledu. Vidí ho především jako muže, který miluje, chce být milován, ale je zhrzen. Je raněn svou největší životní láskou Lucií a jejím nečekaným odjezdem z Itálie bez jakéhokoli zjevného důvodu. Casanova se poté ze zoufalství propadá do nekonečného kolotoče milostných vztahů, afér, spřádání podvodů a lstí vůči lidem ve svém okolí. Je totiž přesvědčen, že si lidé takové chování zaslouží, protože jsou hloupí a zkušenost s ním je naučí. Autor, jak sám říká, se ztotožňuje s Luciou. Snad proto, že i ona to v životě neměla jednoduché. Jejím osudovým momentem byla nemoc (neštovice), která jí zohavila tvář. Pod tíhou představy, že by ji Casanova viděl znetvořenou, odjíždí Lucia do Amsterdamu, kde se živí jako prostitutka a snaží se zapomenout na svou životní lásku. Jejich životní cesty se opět zkříží po 16 letech, kdy Casanova přijíždí do Amsterdamu. Setkání to není nijak romantické, spíše plné rozpaků a...nehodí se více prozrazovat. Kdo chce vědět více, určitě neprohloupí, když si román přečte sám. Snad jen tolik, že Lucia nakonec odplouvá do Nového světa. Světa svobody a volnosti... Román Nádherná vada zanechá v čtenáři kromě hřejivého pocitu z hlubokého lidského a milostného příběhu, potřebu zamyslet se nad tím, jak to v životě vlastně všechno chodí. Podle Artura Japina lidé často zaměňují lásku za touhu. Za něco, co člověk musí mít co nejrychleji jako náhradu za skutečnou lásku. Také vyvstává otázka, zda se ve vztahu řídit citem nebo rozumem. Artur Japin má opět zajímavé stanovisko: dokud se řídíme city, je vše v pořádku. Problémy nastávají, až když začneme přemýšlet, jestli opravdu je vše v pořádku a tak, jak má být. Nebo otázka, zda je dobývání sladší než dobytí samé? Pro Casanovu v jeho době určitě, ale dnes? Pro nás? Román popisuje dobu a vztahy minulé, ale jeho obsah, nálada a Společnost pro šíření vlámské a nizozemské kultury strana 7

8 ZIMA 2007 ZIMA 2007 ZIMA 2007 ZIMA 2007 ZIMA 2007 ZIMA 2007 ZIMA 2007 ZIMA 2007 ZIMA 2007 ZIMA naléhavost nás provádějí i současností. Nalézáme v něm témata, která nás na jedné straně nikdy nepřestanou zajímat, tížit a na straně druhé vzrušovat a těšit. Přispívá k tomu i několik kratších povídek bez jasné souvislosti s hlavním příběhem. Ovšem jedno by mohly mít povídky i román společné - hledání sebe sama. Ať již ve smyslu postavení jedince ve společnosti ve vztahu k druhým lidem nebo ve vztahu člověka a vyšší bytosti - Boha... Čtení románu Nádherná vada je samo o sobě zážitek a teď si představte, že román předčítá sám autor! Artur Japin nezapřel své herecké kořeny a naplno prožíval dialogy a děj příběhu. Až někdy naskakovala husí kůže! Intimní atmosféru autorského čtení bravurně dokreslila hudební kulisa, o kterou se postaral pianista Tomáš Páva s improvizacemi ze své ranější tvorby. O celkově příjemný, místy melancholický a přesto svižný průběh večera se postaral rovněž literární kritik Petr Matoušek, který zahrnoval Artura Japina všetečnými otázkami, které nejednou uvedly autora do mírných rozpaků. Na tomto místě by bylo vhodné zmínit Veroniku Havlíkovou, která tlumočila a zprostředkovala nizozemsky nemluvící části publika neopakovatelný zážitek ze setkání se šarmantním autorem. V neposlední řadě je nezbytné zmínit Olgu Krijtovou, která, jak již tušíte, připsala na svoji překladatelskou pažbu další zářez za další skvělý překlad. Co dodat? Krásný večer, Krásný ztráty, Nádherná vada... Slovo autora na konec:...myslel jsem, že to nepřekonám, ale když člověk pozná lásku, pozná, že vada nám dává něco více... Artur Japin, Miroslav Pavel Anne Teresa De Keersmaeker - Once (Kdysi) Je neděle, 26. listopadu, osm hodin. Sedím v pražském divadle Archa a čekám na taneční vystoupení jedné z nejinspirativnějších tanečnic a choreografek současnosti, jak se píše v programu. České publikum ji má rádo, ostatně jak jinak si vysvětlit, že je v Praze už potřetí. V roce 1995 tu vystoupila se svým souborem Rosas, v roce 2000 tančila v rámci oficiální návštěvy belgického krále v Praze na hudbu Steva Reicha. S představením Once vystupuje tentokrát celý víkend, a i dnes, v neděli, je plno. Konečně se objevuje na podiu. Jenže se nic neděje. Dívá se na nás, my na ni, je ticho. Trvá to několik minut. Najednou se začne pohybovat, stále ještě bez hudby. Paní vedle mě poznamená, že s hudbou by to bylo lepší. Jo jo, to si myslím taky. Ale pak to přijde. Krásný, jasný hlas Joan Baez, doprovázený kytarou. Joan Baez je hudbou Anne Teresina mládí. Její album, Joan Baez in Concert, Part 2, slyšela poprvé v roce Joan Baez zpívá na živo, bez pauz. Přesně tak i Anne Teresa, tančí také nepřetržitě. Once I Had a Sweatheart, Jackeroe, Portland Town, atd. Na začátku každé písně říká Anne Teresa její název, někdy i sama zpívá. Hraje si se starým gramofonem, vypadá to, jako by hudba vycházela právě z něj a ne z reproduktorů. Vypíná gramofon, nastává ticho. Anne Teresa zpívá: We shall overcome, we shall overcome... Je plná emocí. Způsob, jakým kombinuje tanec, zpěv, mluvené slovo a i film, jak s tímto experimentuje, je unikátní. Má velký úspěch. Po osmdesátí minutách ji publikum nechce pustit... Andrea Havlíčková ZA UMĚNÍM DO DEN HAAGU Při mojí poslední návštěvě v Haagu jsem si jako obvykle nenechala ujít návštěvu několika muzeí a galerií. Nizozemí je považováno za zemi velkých mistrů a kolébku evropské malby. To platí i pro Haag, který je plný galerií, muzeí a konají se zde mnohé kulturní akce a festivaly. Ze všech nizozemských měst má podle mne nejlepší kulturní atmosféru a galeriemi se to tu jen hemží. Z hlavních výstavních akcí jsem tady navštívila Gemeentemuseum a GEM (Museum voor actuele kunst). Při své minulé návštěvě Haagu jsem také zavítala do muzea Mauritshuis, kde jsou vystavena slavná díla např. od Rembrandta van Rijna nebo Johannese Vermeera van Delft. Táhlo mě to také do malých soukromých galerií, ale při mém časovém omezení mi na to již nezbýval čas. Kromě toho jsem se také vypravila i o kousek dál, do velkého přístavního města Rotterdamu za tvorbou Reného Magritte. V Gemeentemuseu mě lákala hlavně stálá sbírka, která zahrnuje díla světově proslulých umělců a to nejen nizozemského původu. Sbírka nás provede od impresionistů, počátků moderny až ke vzniku geometrické abstrakce. Jména jako je Claude Monet, Gustav Klimt, Charley Toorop, Wilem de Kooning, Karel Appel není třeba představovat. Středem hlavního zájmu zde však jsou díla slavného nizozemského představitele geometrické abstrakce Pieta Mondriana. Je zde vystaven také jeho poslední obraz, který namaloval těsně před smrtí Victory Boogie Woogie. Tento neuvěřitelný obraz stejně tak jako jeho název nebyl nikdy dokončen. I když geometrické tvary nejsou namalovány pečlivě a na okrajích jsou přetahy, působí obraz precizně a přesně. Obraz tvoří barevné pruhy složené ze žlutých, červených a modrých čtverců, které jsou propojené bílou. Pruhy jsou vodorovné, ačkoliv je čtvercový formát obrazu zavěšený jako kosočtverec. Ačkoliv jej Mondrian namaloval údajně těsně před svou smrtí, hýří obraz optimismem a veselými barvami.. V muzeu byla kromě stálých sbírek také výstava tvorby nizozemského malíře Co Westerika. Výstava představila jeho tvorbu za posledních 15 let, zejména obrazy, kresby a grafiky. Jeho obrazy jsou svou snovou atmosférou mísící se s momenty každodenního života typicky haagské. Naivní figury a portréty se ocitají v různých absurdních situacích fantaskního světa. Přes typickou naivnost jeho malířského přednesu se někdy stáváme svědky například jakéhosi morbidního skutku viz. obraz Říznutí do prstu stéblem trávy. Jeho styl je velice specifický až zvláštní. GEM (Museum voor actuele kunst) se nachází hned vedle Gemeentemuseum. Je to galerie spojená s Fotografickým muzeem a orientuje se více na současné umění než Gemeentemuseum. Pořádá také výstavy mladých začínajících umělců. Momentálně se tam konala výstava Dutch masters Street Art & Urban painting a Vittorio Roerade. Fotografické museum nabízelo tématickou Společnost pro šíření vlámské a nizozemské kultury strana 8

9 ZIMA 2007 ZIMA 2007 ZIMA 2007 ZIMA 2007 ZIMA 2007 ZIMA 2007 ZIMA 2007 ZIMA 2007 ZIMA 2007 ZIMA výstavu Days at the parade a rozsáhlou retrospektivu fotografa Erwina Blumenfelda. Z těchto výstav mě nejvíce zajímali zástupci nizozemského Street Artu, protože jsem v létě vystavovala na tématicky podobné výstavě. Zajímá mě jak Street Art obecně, tak pohled na něj očima veřejnosti. Instalace výstavy byla pojata dost netradičně. Obsahovala jak dokumentární materiál o tvorbě konkrétních streetartistů v terénu (videa, digitální fotografie), tak specielní instalace v interiéru, které realizovali autoři přímo v galerii formou workshopu (nástěnné malby, objekty). Avšak streetové malby na stěnách galerie vyzněly podle mého názoru v galerijním prostoru nepřesvědčivě. Jiní představili svou tvorbu vtipněji instalací města jako architektonického modelu, kde zakreslili nebo umístili svoje objekty a malby ve zmenšeném měřítku.. Toto umění ulice se tak dostává do galerie, kde si už vydobylo svoje místo. Zároveň tím ale popírá svůj původní smysl umění ulice. Jak jsem již zmínila, konala se v Rotterdamu velká výstava Reného Magritte. Za tímto umělcem mi stálo za to vypravit se vlakem na celodenní výlet a uvidět jeho dílo v museu Boijmans Van Beuningen na vlastní oči. Z doslechu a ze školy samozřejmě vím, o koho se jedná, ale s jeho dílem jsem se osobně dosud neseznámila. Tento Belgičan se pohyboval ve skupině surrealistů kolem A.Bretona a působil také v Paříži. Magrittova první díla byla kubistická a futuristická, až později po přesídlení do Paříže vznikají první surrealistické koláže kombinované s kvašem. Jeho tvorba je založena na objektivním reálném světě. Reálné věci se ale v jeho absurdních představách objevují v banálních situacích, hádankách nebo vtipných parafrázích. Typickým obrazem pro jeho surrealistický humor je obraz Edwarda Jamese Not to be reproduced. Tento sběratel, který podporoval i Salvatora Dalího je zde vyobrazen zezadu hledíc do zrcadla, zrcadlo však odráží jeho portrét také zezadu stejně tak, jak jej vidíme na obraze. Tím vzniká neskutečný absurdní žert. V Magrittově díle má každá věc svoje místo a určitý smysl. Je to hra s významem a časem, absurdnem a realitou. Mimo tuto výstavu zde byla také retrospektiva Base Jana Adera, nizozemského konceptualisty a akčního umělce. Ve svých performance používal své tělo jako hlavní výrazový prostředek. Pro jeho tvorbu jsou charakteristické riskantní akce jako padání, skoky ze stromu nebo melancholické romantické autoportréty. Video I am too sad to tell you je strhující svou expresívní a emocionální sílou. Umělec v celém záznamu pláče nad neznámou věcí, kterou nám přes svoje slzy není schopen říci. Jeho umění mu bylo nejen celým životem, ale bohužel se mu zároveň stalo i osudem. V rámci své performance plavby kolem světa na plachetnici se totiž definitivně ztratil. Jeho loď našli prázdnou někde u pobřeží Irska. Těžko říct, zda to patřilo ke konceptu performance, nebo zda je umělec opravdu mrtev. Od té doby se však skutečně pohřešuje. Museum nabízí mimo krátkodobé výstavy také stálou sbírku, která obsahuje staré umění (od gotiky, vlámskou krajinomalbu až k impresi) a také modernu a postmodernu 19. a 20. století. Tato sbírka zahrnuje samozřejmě největší perly holandského i světového umění. Pro milovníky užitého umění jsou tu i sbírky designu, keramiky a porcelánu. Zkrátka pokud jste náruživý návštěvník muzeí, tak zde můžete strávit celý den. Viděla jsem mnoho a mohu říct, že mi návštěvy zmiňovaných muzeí přinesly spoustu nových zážitků a poznání.v Gemeentemuseu mě nejvíce zaujala tvorba Mondriana v kontextu jeho současníků a vzniku abstrakce. Pro svět dnešní postmoderní doby je také nutné znát počátky moderny a sbírka v tomto muzeu pro to dávala dobré srovnání. Co se týče GEM, tak mě nejvíce pobavili Streetartisté a celková instalace výstavy. Výstava Reného Magritte byla klasikou sama pro sebe, kterou je třeba znát. Jeho obrazy jsou zajímavé a mají v sobě jakousi humornou grotesknost. Hledíte na ně s obdivem, který je v tomto případě nepopiratelný. Avšak výstava Base Jana Adera pro mi byla bližší a aktuálnější inspirací, jelikož se také zabývám performance a konceptuálním uměním. Až zavítáte někdy do Haagu nebo Rotterdamu, běžte se do těchto galerií podívat. Vřele vám je doporučuji. Michaela Petrů studentka posledního ročníku AVU v Praze Společnost pro šíření vlámské a nizozemské kultury strana 9

10 ZIMA 2007 ZIMA 2007 ZIMA 2007 ZIMA 2007 ZIMA 2007 ZIMA 2007 ZIMA 2007 ZIMA 2007 ZIMA 2007 ZIMA 7. října ledna 2007 Gemeentemuseum, Haag VÝSTAVA TOOROP VE VÍDNI: INSPIRACE PRO KLIMTA Kolem roku 1900 inspirovalo Gustava Klimta výrazně dílo nizozemského výtvarníka Jana Tooropa. Gemeentemuseum v Haagu uspořádalo - díky unikátní a těsné spolupráci s galerií Albertina ve Vídni - poprvé výstavu, kde jsou díla Jana Tooropa konfrontována s Klimtovými obrazy, na nichž je Tooropův vliv zřetelný. Součástí této analýzy je také vliv, jaký měla na Klimta díla belgického malíře období symbolismu Georga Minneho a belgického sochaře Fernanda Khnopffa. Gustav Klimt, Zlaté rybky, 1901/1902, olej na plátně, Kunstmuseum Solothurn Umění linie Vliv Jana Tooropa na jeho slavného vídeňského současníka, Gustava Klimta, je už dlouho znám. Dlouholetý výzkum konzervátorky z Albertiny a odbornice na dílo Gustava Klimta Marian Bisanz- -Prakkenové ukazuje, že Toorop patří dokonce k nejdůležitějším faktorům ve vývoji moderního Klimta. Jan Toorop vystavoval ve vídeňské Secesi na přelomu století dvakrát - jako jeden z mála Nizozemců. Tam se s jeho dílem seznámil Gustav Klimt; zaujala ho zejména Tooropova linie. Klimt se v té době spolu s dalšími mladými umělci své generace snažil vídeňské umění otevřít a navázat kontakty s představiteli mezinárodních směrů. V jeho kresbách a obrazech je možné krok za krokem vysledovat, jak Klimt používá nosnou linii. Vrcholem je v roce 1902 Beethovenfries a další díla slavného Zlatého období. Sfinx Zásadní a trvalý význam má pro Klimta Tooropova velká kresba De Sphinx, dnes jedno z nejvýznamějších děl v Gemeentemuseum v Haagu a zároveň přímý podnět k této výstavě, a jeho lineárně symbolistní dílo Tři nevěsty, De drie Bruiden. Jan Toorop, Aurora, 1892, černá křída, tužka a pastel, Museum Boijmans Vrcholem Tooropova kultu ve Vídni byla prezentace skupiny děl v prostoru věnovaném speciálně Tooropovi na 12. výstavě ve vídeňské Secesi ( ). Fatalismus, Zahrada bolestí a Les Rodeurs, lineárně symbolistní Tooropova díla z 90. let 19. století, která se málokdy vystavovala společně, Klimta zasáhla nejsilněji. Právě tato Tooropova výstava ve Vídni byla pro Klimtův vývoj rozhodující. Fernand Khnopff a George Minne Výstava také osvětluje obrovský dojem, jakým - ještě před Tooropovým vlivem - na Klimta zapůsobilo dílo belgického symbolisty Fernanda Khnopffa. Kromě toho Klimta velice ovlivnily také asketicky hubené, goticky stylizované figury sochaře Georga Minneho. Zdroj: Tisková zpráva muzea v Haagu Zpracovala: Petra Schürová ZAPOMENUTÝ SVĚT KOLEM NÁS Milovníci umění a všeho nizozemského měli jedinečnou možnost navštívit retrospektivní výstavu světoznámé nizozemské fotografky Rineke Dijkstra, která se pod názvem Portréty (Portretten van Rineke Dijkstra) konala v galerii Rudolfinum. Praha byla po Paříži, Winterthuru, Barceloně a samozřejmě i Amsterodamu pátým evropským městem, kde byly fotografie a videa v této ucelené formě představeny. AUTORKA Rineke Dijkstra se narodila v nizozemském Sittardu roku Úspěšně završila studia na amsterodamské Rietveldově akademii roku Získala řadu ocenění a stipendií. Umění v podobě fotografie se Rineke Dijkstra věnuje od 90.let 20. století. A právě výstava Portetten van Rineke Dijkstra si dala za cíl i nezasvěcenému návštěvníkovi přiblížit dosavadní tvorbu této umělkyně. KONCEPCE Expozice obsahuje 75 vybraných fotoportrétů z již prezentovaných cyklů. Jsou to cykly Plážové portréty (Strandportretten a Hilton Head Island 1992); Matky (Moeders 1994); Almerisa (Almerisa ); Liverpoolsky Buzzklub (Liverpool Buzz-club 1995); berlínská ZOO (1999) a Olivier Silva (Olivier Silva ). PRVNÍ DOJEM Z průvodních materiálů k této výstavě můžeme nabít dojmu, že se bude jednat o výjimečný intelektuální zážitek, který v nás zanechaná hluboké dojmy na celý život. Bohužel realita je poněkud střízlivější. Při prvním pohledu neshledáváme nic zvláštního. Fotografie působí velice stroze, až surově. Jakoby byly vyjmuty z rodinného alba, které máme všichni doma a prohlížíme si ho jedenkrát za rok, tedy více méně, nic neříkající nudné vzpomínky... Společnost pro šíření vlámské a nizozemské kultury strana 10

11 ZIMA 2007 ZIMA 2007 ZIMA 2007 ZIMA 2007 ZIMA 2007 ZIMA 2007 ZIMA 2007 ZIMA 2007 ZIMA 2007 ZIMA DŮKLADNĚJŠÍ POHLED Avšak pokud se opravdu zamyslíme nad tím, jak, kde a za jakých okolností byly portréty pořízeny, dostávají fotografie další nečekaný rozměr. Rozměr vnitřního náboje a napětí. Jakoby bylo vidět do duše každého fotografovaného a my mu mohli číst jeho myšlenky. Z postoje, pohledu, gest, celkového vzestření zachycené osoby nám před očima vzniká ucelený obraz o někom, koho vidíme poprvé v životě, a přesto chápeme jeho momentální duševní rozpoložení a emoce. Zůstáváme stát v němém úžasu před každým zachyceným modelem a přemýšlíme, čím tato souhra či vnitřní souznění mohou být způsobeny? Hra světel? Práce stínů? Magické pozadí? Pronikavé pohledy? Výraz obličeje evokující tajemnou Monu Lisu? Člověk tápe, a přitom vysvětlení se nabízí přímo samo... MAGICKÝ REALISMUS Je to pravě způsob, jakým Rineke Dijkstra pracuje a navazuje kontakt s fotografovanými. Každého člověka chápe jako osobnost. Bytost s jedinečnou minulostí a nejasnou budoucností. V dítěti vidí odvahu a suverenitu dospělého a v dospělém jiskru dětské hravosti a ustrašenosti. Nevytváří ze svých představ vlastní svět, který bychom se složitě museli učit chápat. Vnímá ho totiž takový jaký je a navíc v něm nachází jisté tajemno, dalo by se říci až magii. STYL PRÁCE To je onen důvod našeho okouzlení jejími pracemi. Obyčejný svět zachycený ve své největší jednoduchosti, prostotě a hřejivé kráse. Tuto krásu již nevnímáme, bereme ji jako samozřejmost. Potkáme-li někoho na ulici zběžně si ho prohlédneme, nevěnujeme mu žádnou pozornost a pokračujeme dál ve svém sprintu životem. Rineke Dijskstra se povedlo tuto chvilkovou záležitost zachytit a uchovat pro každého, kdo touží znovu objevit kouzlo lidského bytí. Se svými modely pracuje nenuceně: stůj jak chceš, směj se jak chceš, dělej co chceš ale hlavně buď přirozený... Někdy to samozřejmě nejde tak snadno. V tu chvíli zavede dialog a dotyčnou osobu naladí na přátelskou vlnu. V ten okamžik, kdy fotografovaný zapomene na objektiv, zmáčkne spoušť a uloví vytouženou bezprostřednost, přirozenost, podstatu osoby a dost možná i kousek duše. CYKLY Přestože Rineke Dijskstra tyto pracovní metody používala a používá na všechny své práce, můžeme mezi jednotlivými cykly pozorovat drobné nuance. Nejranější z cyklů Strandportretten a Hilton Head Island zachycují mladé lidi v plavkách nebo koupacích úborech v jejich zemi. Pobřeží a pláže Nizozemska, Polska, Velké británie, Ukrajiny a v případě Hilton Head Island Spojených států amerických tvořily pozadí. Nervozita a dávka exhibicionismu zase jakousi náplň. Na některých je viditelná určitá nesounáležitost jejich mysli a nových těl tvořících se v průběhu puberty, což vyústí v nemotorné postoje a stud ze sebe sama. Moeders je celek věnující se matkám těsně po porodu. Zaujme svou naturálností. Ukazuje ženy tak jak je viděl málokdo. Polonahé, nenalíčené, neučesané - svým způsobem špinavé. Ovšem v náručí drží své poklady, svá druhá já a vyzařují neuvěřitelnou sílu, sebejistotu, klid, nadšení a sdělení: Teď jsme dva! S velkou pravděpodobností každá žena, která zažila porod, ví, o jaké nádherné těžko vyjádřitelné pocity se jedná. A přesto se je Rineke Dijsktre podařilo zachytit, v celé jejich šíři obsáhlosti s takovou grácií a jednoduchostí, že i muž pochopí, jak se ženy po nejtěžší zkoušce života cítí. Další dvě práce můžeme popsat společně. Jsou to cykly Almerisa a Olivier Silva. Svá jména dostaly podle osob, jejichž život dokumentovaly po 11 let (Almerisa) a 3 roky (Olivier). Je zajímavé sledovat jejich vývoj. Zvláště u Almerisy. Z první fotografie nejvíce vyzařuje dětská nevinnost. Postupně se dostavuje ostych s nervozitou (viz. Strandporetten) až dojdeme k poslednímu snímku, který nám představuje sebevědomou mladou ženu. Liverpool Buzz-club je nejzábavnějším ze všech kolekcí. Kromě fotografií vytvořila autorka i dvě videa: mladí Angličané jsou postaveni před zeď, pouští se jim taneční hudba a oni se mají přirozeně vlnit do jejího rytmu. Málokdy se tak upřímně a škodolibě zasmějete cizí neohrabanosti a fóbie z objektivu, zachycujícího nemilosrdně veškeré rozpaky. Toto byl stručný přehled a charakteristika hlavních kolekcí, které tvoří jádro celé výstavy. Pokud byste na Portréty Rineke Dijkstra zavítali osobně, najdete zde ještě několik prací, které jsou sice přiřazeny k jednotlivým cyklům, avšak pouze časově. Popsat proto všechny fotografie Rineke Dijkstra je téměř nadlidský úkol. Ale můžeme se zmínit alespoň o toreadorech a jejich zápasech v aréně na život a na smrt nebo o izraelských vojácích a jejich transformace z civilního života do života spojeného s válkou. FAVORITKA V neposlední řadě bych rád ještě zmínil o videu, které na mě nejvíce zapůsobilo. Je vytvořeno v podobném duchu jako video z Liverpool Buzz-club, ale s tím rozdílem, že celé pojednává pouze o jedné, asi třináctileté, dívce. Ta nemá za úkol předvádět své taneční umění, nýbrž má imitovat zpěv známé americké chlapecké skupiny. Je vidět, že to nedělá poprvé. Jako každý z nás určitě někdy propadnul touze stát se slavným a v úkrytu svého domova zkoušel své pěvecké nadání před zrcadlem i ona měla již trénink za sebou. Ale pod přísným pohledem objektivu kamery, ztrácí většinu své sebejistoty. A i přes to, že chvílemi polyká slova, pošilhává očima okolo sebe a nejspíše si říká: tak to by snad už stačilo..., pokračuje dál ve svém výstupu až do konce. A právě její odhodlanost věc dokončit a překonat sama sebe mě nejvíce okouzlila. Kéž bych i já měl v některých chvílích její odvahu. Portretten van Rineke Dijkstra je výjimečná výstava výjimečné fotografky. Nic podobného nebo spíše nic v tak čistě ucelené formě, která je zbavena veškerých zatěžujících prvků či rušivých komponentů jsem doposud v současné evropské fotografii neviděl. Kdo výstavu navštívil, jistě tuto vlastnost ocenil. A kdo ji neviděl, ať netruchlí - stačí otevřít oči a vnímat svět okolo sebe... Miroslav Pavel Společnost pro šíření vlámské a nizozemské kultury strana 11

12 ZIMA 2007 ZIMA 2007 ZIMA 2007 ZIMA 2007 ZIMA 2007 ZIMA 2007 ZIMA 2007 ZIMA 2007 ZIMA 2007 ZIMA ROZLOUČENÍ S ROKEM ERMITÁŽ A REMBRANDT RYTEC Dopis Janě Pellarové Tři stromy, suchá jehla 1643, Otisk 1650 Milé děvče, setkání po nizozemsku v Petrohradě se nezdají zatím finišovat. Pořád se mi vybavují nová a nová. Snažím se je hodit pro Tebe na papír. Nebude to sice takové, jako kdybys tam byla se mnou, ale popíšu to dnešní setkání s Rembrandtem v Ermitáži, jak budu nejlépe umět. Všichni víme, že letošní rok snad každá své cti dbalá galerie nemůže neoslavit čtyři stovky let od narození boháče i chuďase, obdivovaného i zatracovaného obyvatele Amsterdamu, sběratele na jedné straně a rozhazovačného blázna na straně druhé, v každém případě však geniálního malíře a kreslíře jménem Rembrandt Harmenszoon van Rijn. Ani Ermitáž nezůstala pozadu. Nejen, že zapůjčila svou Floru, do Amsterdamu, ale vystavila doma 340 leptů ze sbírky D. A. Rovinského. Tahle sbírka, která byla jím Ermitáži v roce 1897 odkázána, patří mezi největší kolekci Rembrandtových grafik na světě. Mezi exponáty, které jsme si s Evou prohlížely, patřily ty nejranější z Leidenu, tak i ten poslední, zhotovený v roce 1665, portrét Jana van der Linden. Jistě si vzpomeneš, když jsme byli společně v Rembrandtově domě v Amsterdamu, viděli jsme jeho rytecké náčiní i dílnu. A tady na téhle výstavě jsem si uvědomovala znovu a znovu, jak úžasnou technikou autor vládnul. Jak uměl zachytit světlo, jak byl každý vryp promyšlen. Tisky z desek do dvanácti kusů z jedné, jsou-li vystavovány vedle sebe, nemusí být identické. Rembrandt je zdokonaloval. Vidět je vedle sebe, druh vedle druha, to není jen možnost nahlédnout do umělcovy kuchyně, ale i způsob stát se pozorovatelem geniální hry. Dvěma základními tematy leidenských grafik byly autoportréty a žebráci. Autorovi sloužily k nalezení způsobu, jak ovládnout lidské emoce, ale také k selfpromotion, aby se prosadil na uměleckém trhu Holandska 17. století. Po roce 1633 je už Rembrandt samostatným umělcem. Mistrem. V roce 1632 se přestěhoval z Leidenu do Amsterdamu a pracoval mj. na zakázkách pro haagský dvůr. V této době se mění i jeho autoportréty, lze vysledovat snahu o co nejlepší prodejnost, nejlepší marketing. Tady je jasně vidět i velikánská změna v sociálním statusu člověka umělce Rembrandta, přeměna v profesionála znajícího Snímání z kříže, 1654 svou cenu, oblečeného do módního šatu, směle se řadící mezi dobře placené umělce. Roku 1632 změnil podpis, z RHL - Rembrandt syn Harmense z Leidenu na Rembrandt. Tak jako Leonardo, Raffael, Tizian, které nebylo třeba označovat celým jménem. Všichni o nich věděli. A o Rembrandtovi pochopitelně také. Roky je možno nazvat lety úžasného rozvoje Rembrandta jako rytce. Jeho hlavním zaměřením byl život Ježíšův. Za tři roky své rytecké kariéry vytvořil vlastní versi Bible.. Kulminačním bodem se pro něj stala technika suché jehly. Ejhle člověk. Kolekce rytin se sbírky Rovinského nám umožnila shlédnout Rembrandtův rytecký koncert v plném rozsahu. Neměla bych také zapomenout na kratičkou zmínku o sběrateli. Dmitrij Aleksandrovič Rovinskij ( ) byl právník, jeden z hlavních tvůrců soudní reformy. Jeho sbírka čítá kolem sta tisíc ruských a západoevropských rytin. Napsal práci o historii rytectví, kterou mimo jiné zakončil katalogem Rembrandtových leptů. V rámci programu Ermitáž - UNESCO poskytla vláda Nizozemska v roce 1977 finanční grant na komplexní projekt studia Rovinského sbírky. Holandská strana poskytla nejmodernější techniku a technologii. Specialisté z Rijksmusea ve spolupráci s Ermitáží provedli konservaci rytin, jejich rengenování a ofocení. Věř, Jani, že jsme se posunovaly od jednoho obrázku ke druhému a byly jsme očeň udivleny nad tou hloubkou výrazu, nad technikou, ale především nad vypovídací schopností těch vystavených děl. Nemohla jsem se zúčastnit Rembrandtomanie v jeho rodné zemi jako Ty v květnu, tak jsem si užila v Rusku. Zuzana Společnost pro šíření vlámské a nizozemské kultury strana 12

13 ZIMA 2007 ZIMA 2007 ZIMA 2007 ZIMA 2007 ZIMA 2007 ZIMA 2007 ZIMA 2007 ZIMA 2007 ZIMA 2007 ZIMA NÁVRAT ZTRACENÉHO SYNA Dopis Janě Pellarové Milá Janičko, nediv se, že bude zase řeč o Rembrandtovi. Do Ruska jsem se těšila především na něho, ale zajisté nejenom na něho. Přečetla jsem si literaturu k jeho dílům tam vystaveným a byla jsem zvědavá, jak mě setkání s jeho obrazy poznamená. Ty víš, že občas propadám takměř dadaistickému plácání, ale chiaroscuro zní magičtěji než šerosvit. Kdysi dávno jsem se ho učila na Noční hlídce, ale tentokrát mi přišlo, že v Návratu ztraceného syna má tahle technika další dimenzi, dimenzi duchovní. Když jsme s Evou, mojí souputnicí procházely výstavními prostorami s Rembrandtovými obrazy, měly jsme štěstí, lavička právě před obrazem Návratu byla volná. Posadily jsme se a vstřebávaly jsme kouzlo atmosféry. Bohužel, meditovat se nedalo. Před obrazem se střídala jedna exkurse za druhou. Slyšely jsme výklad v italštině, němčině, ruštině, nás zaujali především francouzští turisté, mezi nimiž se obrazem těšila starší dáma. Naše oči spočinuly na ní s úžasem. Je možné se dožít věku seniorského s úhledností a noblesou nezanedbatelnou, dokonce záviděníhodnou? Pro takové dámy a s nemalou chutí i pro příjemné pány bych někdy v budoucnu chtěla připravovat cesty za uměním. V očích takových lidí se totiž zračí zájem. Tolik motivující zájem! Konečně jsme samy, sic jen na chvíli, a mohly jsme si užívat obraz s plným nasazením. Biblický výjev zpracovaný s mistrovstvím vycizelovaným mnoha předchozími díly. Vždyť je tento obraz jedním z posledních v umělcově kariéře. Jsme doslova a do písmene u vytržení, věř. Výjev je naplněn pocitem tichého očekávání, nehybností, která v sobě soustřeďuje veškeré emotivní napětí. V beztvaré místnosti, kde téměř nenacházíme prostorové určení, vyvolávájí prostor a pocit hloubky osvělené záblesky postupně slábnoucího světla vynořující se ze tmy. Prostor je zjednodušený pár architektonických prvků a jeho hloubku určují světelné vztahy.úplně vlevo nahoře se objevuje sotva rozeznatelná postava ženy. Světlo soustředěné do této části obrazu odhaluje víc než výmluvný detail - opotřebované boty a odřené nohy vyprávějí společně s potrhanými šaty příběh mladíka a vypovídají o dlouhém a obtížném návratu. Tváře jsou klíčem k pochopení obrazu - tvář starého, slepého otce vyzařující vnitřní světlo a ve stínu tvář mladíka, skrytá v rodičovské náruči, kde konečně nachází klid, ale i tváře postav, které přihlížejí výjevu a ptají se po vhodnosti tohoto odpuštění a které se postupně noří do tmy. Tento obraz patří mezi nejznámější z děl vystavených v Ermitáži. Je završením umělcova výjimečného tvůrčího vývoje. R. považoval Bibli a evangelium za privilegované zdroje inspirace a vždy v těchto textech nacházel náměty vhodné k reflexi, nad lidmi a světem. Už ve zmínce o Rembrandtovi rytci je poznámka o zpracování biblických příběhů. V parabole ztraceného syna, kterou vytvořil v závěrečné fázi své tvůrčí dráhy, viděl příklad obecně platné a typické lidské zkušenosti. Oprostil se zde od všech dekorativních prvků a soustředil se na vyprávění, založené na čistě malířských prostředcích: světlo a barvy odhalují příběh prostopášného mladíka, který se vrátil k otci, aby ho žádal o odpuštění. V této symfonii světlých a tmavých tónů, zářivého jasu a tajemně utlumených stínů se projevuje neslábnoucí energie zestárlého umělce. Prostřednictvím příběhu syna, který promrhal své dědictví a navrací se pokorně k otci, se R. zřejmě vrací do své vlastní minulosti. Vždyť i on sám získal značné bohatství, ale nedokázal si je udržet vinou své nezřízené sběratelské vášně a ve stáří se ocitl osamělý a pronásledovaný bolestnými výčitkami. Prostřednictvím tohoto podobenství tak, jak se zdá, chtěl vyjádřit hodnotu pokání a odpuštění. A tak mi, Jani, nezbývá nic jiného, než se omluvit, že jsem se nevěnovala obrazům dalším. Ale největší sílu jsem cítila z tohoto, a proto jsem o něm chtěla napsat právě Tobě. Nějak se dotýkal nás obou, Tebe i mě osobně. Někdy člověk promrhá jen čas, který by chtěl někomu věnovat, a najednou je už pozdě. Zuzana Společnost pro šíření vlámské a nizozemské kultury strana 13

14 ZIMA 2007 ZIMA 2007 ZIMA 2007 ZIMA 2007 ZIMA 2007 ZIMA 2007 ZIMA 2007 ZIMA 2007 ZIMA 2007 ZIMA NA CESTÁCH Když myslím na Prahu, pokaždé se mi vybaví barvy s nádechem zlaté: zlatavě modrá, žlutá a červená. Dokončení z minulého čísla Přejdu Vltavu na druhý břeh, do Starého Města. Stojí tu Rudolfinum, koncertní budova, které nese jméno krále Rudolfa Habsburského. Dnes večer se tu bude konat koncert Deváté Symfonie Antonína Dvořáka. Jeden zaměstnanec mladý Čech oblečený do černé košile a tmavých kalhot právě pracuje na výzdobě hudebního sálu. Uprostřed vstupního schodiště rozvinul dlouhý koberec a mezi neo-renesanční pilíře pověsil mušelínový závěs. Červenozlatý koberec a zlatobílý závěs. Když mi zrak sklouzne z pozlaceného sousoší, které se tyčí vysoko na budově Rudolfina, na zaneprázdněné zaměstnance v jejich poněkud formálních tmavých oblecích a bílých košilích, spočinu nakonec očima na jejich nohou obutých do sandálů a ponožek. Terje Englund zařadil do svého zábavného průvodce po České republice následující vtip: Víte, jak se pozná český delegát na konferenci EU? Je to ten v obleku, sandálech a bílých ponožkách. Když se na trávníku před Rudolfínem otočím, stojím tváří v tvář pražskému hafanovi. Psisko se na mě šklebí od ucha k uchu, jako by si doma zapomnělo náhubek. Náhubky pro městské psy jsou v České republice předepsány zákonem. Ale Češi a jejich láska k psům...to by vydalo na další dlouhý příběh. Jdu dál s tím zvláštním pocitem. Vejdu do Vrtbovské zahrady, procházím mezi upravenými terasami a obdivuji se barokní symetrii zahrady, ale když se opět otočím, v mém směru sedí stříbrná kočka a směje se. Jako bych slyšel, jak šeptá: Vidíš ty tam, takhle vypadá naše zahrada už od 18. století, no a co má být? PRAG & PRAHA Velká města jako Paříž, Londýn a New York usilovala o velikost svými elegantními třídami, triumfálními oblouky a obelisky, mrakodrapy a podobnými ohromujícími stavbami, které ční do výšky, zatímco Praha netoužila ohromovat. A přesto je stověžatá a její historie sahá až do 10. století. Karlův most je vyzdoben třiceti sochami světců, Uměleckoprůmyslové muzeum má ve svých depozitářích největší sbírku českého skla a Pražské Jezulátko je proslulé spíše jako Il Bambino di Praga. Všechny tyhle úžasné věci jsou vlastně ohromující. Ale vypadá to, jako by se obyvatelé Prahy o úspěchy svého města ani moc nestarali. Spíš je potkáte někde v hospodě nebo v pivnici, jak si připíjejí už několikátým pivem a fandí svému hokejovému mužstvu. Pomalu se šeří, ale světlo je ještě dost jasné a atmosféra průzračná a plná všelijakých výjevů. Metro mě rychle dopraví na Můstek, vystupuji na Václavském náměstí. Hned na rohu stojí Palác Koruna, typický příklad modernistické architektury. Abych si mohl lépe prohlédnout rohovou věž, vyjedu po třech eskalátorech do obchodu naproti a mezi ramínky ověšenými prádlem se dívám přímo na trojité sousoší Koruny. Když sejdu dolů na náměstí, narazím na hlouček dívek. Jedna po druhé se navzájem fotografují. Kulisu v pozadí tvoří Národní muzeum. Zeptám se, zdali bych si jednu z nich nemohl také vyfotografovat. Dívka v červené bundě s plastovou kabelkou mezinárodní značky Kenvelo souhlasí. A tak mi pózuje - atraktivní, moderní, bezstarostná a především svobodná. Během dnů strávených v Praze se mým oblíbeným současným spisovatelem stal Bohumil Hrabal. Jako vyjádření úcty natěšeně vstupuji do hotelu Paříž, kam vede moje poslední cesta dnešního dne. Kéž bych si tu mohl zamluvit jedinou noc, říkám si nahlas, aby si nikdo nemyslel, že se chovám divně. Ale začnu se hned cítit lépe, když zjistím, že spisovatel nikdy nebyl hotelovým hostem, jen číšníkem. Když tam tak úplně sám postávám u dveří, usmívám se pod vousy. Že by Hrabal popisoval tutéž atmosféru? Ještě tedy kousek z jeho knihy Obsluhoval jsem anglického krále: Tolik zrcadel a tolik mosazných zábradlí a tolik mosazných klik a tolik mosazných svícnů a tak vyleštěných, že se to podobalo zlatému paláci. A všude červené tepichy a skleněné dveře, že to bylo jako v zámku...a když bylo po polednách, tak tady se svítilo a svítilny ve tvaru svící, pod každou žárovka, všude byly cingrlátka z broušených skel, takže jsem se viděl v zrcadle, jak nesu světlá plzeňská piva, viděl jsem, že taky jsem tak nějak jinačí, že si musím v těchto zrcadlech o sobě opravit mínění, že jsem ošklivý a malinký. Napsal Eben Venter. Převzato z jihoafrického časopisu Insig (prosinec 2005). Za zprostředkování děkujeme Gertu Andewegovi. Překlad: Lenka Strnadová PETROHRAD - NOVÉ HOLANDSKO Dopis Janě Pellarové Milá Janičko, ve svém prvním dopise o Petrohradu jsem Ti slíbila pokračovat ve vzpomínkách, dokonce jsem uvedla i témata. Jedním z nich je, už pro naše společné libování si v nebáckých reáliích, Novaja Gollandija - Nové Holandsko. Petr Veliký před více jak třemi sty lety cestoval Evropou a učil se. Stážoval i v Holandsku. Protože byl velmi chytrý vládce, věděl, že taková velká země, jako je Rusko, potřebuje přístavy jakožto klíče k hospodářskému rozmachu. Izolace je špatná věc. Divné, že si tohle neuvědomovali komunističtí vládci? Vždycky si v takovém momentě říkám, kam jste se poděly kořeny, geny a zaběhnuté algoritmy? A to nemyslím jen na Rusko, divné to bývá i jinde, kde dávné civilizace předčily ty současné. Ale zpět k Petrovi a jeho politice. Chytrý vládce se Společnost pro šíření vlámské a nizozemské kultury strana 14

15 ZIMA 2007 ZIMA 2007 ZIMA 2007 ZIMA 2007 ZIMA 2007 ZIMA 2007 ZIMA 2007 ZIMA 2007 ZIMA 2007 ZIMA Petr I. Veliký rozhodl přesunout všechno důležité z Moskvy do nově vznikajícího hlavního města. A dobře udělal. Evropský Západ měl vliv na atmosféru města. Po vítězství nad Švédy založil roku 1703 Saint Peterburg na ukořistěném území Livonska. Car využil všech naučených znalostí z dostupného světa. Když v Amsterdamu pracoval v docích jako obyčejný tesař, poznal tam, že nizozemští stavitelé lodí jsou jedni z nejlepších. Najal je tedy, aby mu postavili jeho první vojenskou flotilu. Jiné zase proto, aby pomohli při výstavbě města. Vždyť i nizozemští stavebníci se doma potýkali s vodou a bažinami. Vznik Nového Holandska je tedy spojen s rozvojem Petrohradu jako centra loďařství v Baltickém moři. Malý ostrov, se jménem Nové Holandsko, vznikl po prokopání základů Admirality a Kriukova a Krustejnova kanálu a byl domovem a pracovištěm najatým fachmanům. V roce 1765 Savva Ivanovič Čevakinskij zbudoval několik cihelných skladišt pro klády, které se sušily nastojato a pak se používaly ke stavbě lodí. Tohle malé územíčko bylo spojeno s řekou Moikou. Barokní stavby využívající místo omítek licových cihel jsou v současné době ve velmi ubohém stavu. Člověku je trochu úzko nad tou neúctou k dědictví. Largo desolato. Sedíme ve výletní lodičce, projíždíme petrohradské kanály a když nám přijde k sluchu informace, že architekt Foster a jeho studio vyhrálo soutěž o renovaci Nového Holandska, těšíme se z ní. Vždyť ostrov bude spojen dvěma mosty s centrem města. Projekt kalkuluje s tím, že původní účelové stavby se přemění na kulturní a společenské centrum. Rozmístění budov reflektuje trojúhelníkovitý tvar ostrova, počítá se s divadly, operou, rotundou se čtyřmi sty sedadly pro tradiční ruská představení, ale také s obchody a restauracemi. Všechno by mělo být hotovo v roce Náklady jsou astronomické. Ale uvedu je miliónů dolarů. Chvála Bohu, nedávno slavené třísté výročí pomohlo k tomu, aby se začaly na ostrově dít věci. A tak, Jani, tenhle malý kousíček země vstane z popela jak bájný pták Fénix, bude dokladem toho, že lidem záleží na minulosti a že paměť národů není, totiž nesmí být krátká! Zuzana Vittvarová NOVÉ PŘEKLADY A KNIHY OPOVRHOVANÝ, OPUŠTĚNÝ, ZAVRAŽDĚNÝ A ZAPOMENUTÝ JACOB ISRAËL DE HAAN - PIJPELINKY V tomto roce vyšla v českém překladu nemravná kniha Jacoba Israëla de Haana Pijpelinky. Protože jsou ve všech směrech pozoruhodné (Pijpelinky byly vydané roku 1904 a proslavily se jako první román v nizozemské literatuře, ve kterém se hovoří o homosexualitě), rozhodlo se vydavatelství Tichá Byzanc a překladatelka Veronika Havlíková uspořádat veřejné čtení a diskusi. To se uskutečnilo ve čtvrtek 9. listopadu 2006 v Malém sále kina Světozor v Praze. Nejdříve nás Veronika Havlíková seznámila se životem Jacoba Israëla de Haana ( ), který byl vskutku pozoruhodný. De Haan není příliš známý, v čítankách se často zmiňuje jen to, že byl bratrem známé spisovatelky Carry van Bruggen. De Haan studoval práva, byl socialistou, poté sionistou, později byl ovšem aktivní v židovském protisionistitckém hnutí. V roce 1919 proto emigroval do Palestiny a stal je jedním z politických lídrů tohoto hnutí. Vyjednával s Araby, protože byl zastáncem státu, ve kterém by Arabové a židé mohli žít jako sobě rovní. Publikoval své názory, dokonce posílal memoranda britské vládě a Společnosti národů. V roce 1924 byl na ulici v Jeruzalémě zavražděn. Zprvu se předpokládalo, že vraždili Arabové, skutečným viníkem však byla sionistická organizace Hagana. Jednalo se o první politickou vraždu v židovské Palestině. Následně překladatelka objasnila název knihy - ten je odvozen od amsterdamské čtvrti Pijp, ve které se příběh odehrává. A o čem kniha vlastně je? Tento ich-román není souvislým vyprávěním, ale souborem různých událostí, črtů, jak ostatně napovídá název. Dvě hlavní postavy, Joop (Jacob) a jeho přítel Sam, společně žijí v domě slečny Meksové. Sam je dominantní a bezcitný, často Joopa bije. Když se tak stane, odejde Sam vždy na nějakou dobu pryč, aby se uklidnil. Jednou, když Sam opět odejde, vrátí se zpět s přítelkyní, která u nich nakonec zůstane. Tento náhlý obrat má za následek Samovu smrt na konci knihy. Sam si totiž na rozdíl od Joopa není schopen svoji odlišnou orientaci přiznat. Nutí se do vztahu s dívkou a tím trpí nejen psychicky, ale i fyzicky. Nakonec je to tedy právě Joop, kdo vyhrává. Formálně jsou Pijpelinky podle Veroniky Havlíkové dozvukem nizozemského naturalismu, s impresionistickými stylistickými prvky. V knize se projevuje i nenávist k maloměšťáctví. Jazyk je na jedné straně poetický, na druhé pak maximálně přirozený - rozhovory probíhají v nespisovné, drsné a jadrné amsterdamštině. Společnost pro šíření vlámské a nizozemské kultury strana 15

16 ZIMA 2007 ZIMA 2007 ZIMA 2007 ZIMA 2007 ZIMA 2007 ZIMA 2007 ZIMA 2007 ZIMA 2007 ZIMA 2007 ZIMA Homo-erotický obsah knihy hned po jejím vydání vyvolal samozřejmě skandál. De Haan sám byl homosexuál, v knize vystupuje jako Joop. Postava Sama je založena na De Haanově příteli, lékaři Arnoldu Aletrinovi, který nebyl přirozeně vůbec nadšený, když se román objevil a když vyšlo najevo, že má homosexuální tématiku. Ještě ke všemu mu byly Pijpelinky věnovány. Byl šokovaný a rozzlobený, za pomoci De Haanovi snoubenky skoupil a zničil celý náklad. Ještě ten samý rok vyšlo druhé vydání, s podtitulem Život Cora Koninga a Felixe Deelmana, které však bylo kompletně přepracované, zmizelo věnování i provokující jména hlavních postav. Zajímavý je závěr knihy zatímco v prvním vydání čteme o vztahu mezi Joopem a čtrnáctiletým mladíkem, je tento mladík v druhém vydání skoro dospělý. Nikoho nepřekvapí, že vydání knihy způsobilo De Haanovi mnoho problémů. Přišel o zaměstnání (byl učitelem a pracoval také v redakci dětské rubriky listu Het Volk) a samozřejmě i o přátelství s Aletrinem. Kniha vyšla znova až v roce Na konci dvacátého století byla nejenom přehodnocena, ale stala se i předmětem vědeckého výzkumu. Čeština je vůbec prvním jazykem, do kterého byly Pijpelinky přeloženy. Vyprávění Veroniky Havlíkové bylo zpestřeno poutavým předčítáním z knihy. Velmi zajímavé byly i otázky z publika, diskuze. Například, jak je to s autorskými právy, pokud je spisovatel již dlouhou dobu po smrti? Autorské právo trvá jen 70 let po úmrtí tvůrce, proto nemusel vydavatel nikoho žádat o svolení k vydání. A jak vůbec vydavatel přišel na tuho knihu? Slyšel od jednoho přítele, že stojí za to, proto požádal Veroniku Havlíkovou o její názor. Ta byla nejdříve trochu překvapena, vždyť kniha byla napsána před sto lety, ale pak se v tramvaji pustila do čtení a musela dát vydavateli za pravdu. S tímto souvisela i další otázka: byl překlad těžký? Kniha je plná na jedné straně zastaralých slov, na straně druhé neologismů, jazyk je velmi nespisovný. Podle překladatelky to opravdu nebylo jednoduché. Plánuje vydavatel vydat i jiné nizozemské autory? Odpověděl, že za velmi zajímavé pokládá například knihy Reveho nebo Hermanse. Ostatně, De Haan je autorem i dopisů z cest, reportáží a fejetonů z Palestiny, které vydavatele i Veroniku Havlíkovou také velmi upoutaly. Máme se opravdu na co těšit! Andrea Havlíčková ZAJÍMAVOSTI HOLANĎANÉ A PINDAKAAS Holanďané jedí rádi boterham s burskou pomazánkou tzv. pindakaas. Setkáváme se zde hned se dvěma typicky holandskými výrazy: pindakaas a boterham. Holandský chléb musí být čerstvý, uvnitř měkký a na povrchu křupavý. Pokud tomu tak není, tak jíme starý chléb, a to je známkou chudoby. Německý chléb není chutný, neboť má nakyskou chuť a je příliš kompaktní. Francouzský (bílý chléb) je výborný, ale ten se jí ve Francii. Když spadne ze stolu holandský krajíc chleba s burskou pomazánkou, tak spadne vždycky namazanou stranou dolů, to je přírodní úkaz a je to dokázáno. Burská pomazánka pindakaas musí být snadno roztíratelná. Někteří Holanďané si berou s sebou do zahraničí velkou zásobu burské pomazánky, a mimo to také stroopwafels, sýr, drops a další potraviny. Holanďané, kteří jedou do zahraničí karavanem (kterému se taky říká sleurhut ) si s sebou berou tak jako tak velké zásoby jídla, protože pravý Holanďan cizímu jídlu nedůvěřuje. A navíc je to levnější, a co je doma, to se počítá. Rodiče tudíž jedou většinou s dětmi na výlet s hrncem plným masových kroket ve vlastní šťávě. Že ty krokety jedí na španělském pobřeží, kde se teplota v karavanu blíží třiceti stupňům, a všechno se rychle kazí, to je smůla. Masové krokety se tak stávají v zahraničí dumpingovým zbožím. Je to určitá forma exportu odpadu, proti kterému se holandská politika tak ostře staví. Znám příběh holandského manželského páru, který si uprostřed Dordogne otevřel holandskou restauraci, kde jste si mohli (v zimě i v létě) dát hrachovou polévku. Místní Francouzi tam nechodili, protože francouzské víno a hrachová polévka vůbec nejdou dohromady. Ale chodili tam Holanďané a několik Vlámů, kteří neměli k francouzským jídlům důvěru. Holandská jídelna jim uprostřed té divné francouzské kultury připadala jako důvěrné útočiště. Naplnili si hrachovou polévku nebo stamppot s kysaným zelím do přinesených nádob a v kempu to v klidu spořádali. A víte, co udělá Holanďan, který přijede do Čech? Je naprosto zmatený, protože v Čechách se masové knedlíčky jí také, ale možná je v nich moc cibule nebo česneku. Co si určitě musíte z Holandska dovézt, je pořádný balík frikandel. Co to je, bude se ptát nic netušící Čech, a těžko se to vysvětluje. V Holandsku se frikandely jí hodně, s bližším určením jako Frikandely speciaal nebo Frikandely oorlog. Říká se, že se do nich dává všechen možný podezřelý zvířecí odpad, jako například vnitřnosti z oslů nebo klokanů apod. Frikandely se taky hodně jí s omáčkou saté. A to jsme už zase u burské pomazánky. Pravou pikantní indonéskou omáčku satéh-saus Holanďané přetvořili na ohřátou kaši, ve které hlavní součást tvoří burská pomazánka. Až uvidíte Holanďana, jak bloudí bezradně s vytřeštěnýma očima pražskými ulicemi, pak mu došly zásoby. Vezměte ho domů, nabídněte mu bramboráčky nebo kuře na paprice a možná se zase uklidní. A v každém případě se zbaví své závislosti na burské pomazánce pindakaas. Gerben Ferwerda Překlad: Jana Červenková Společnost pro šíření vlámské a nizozemské kultury strana 16

17 ZIMA 2007 ZIMA 2007 ZIMA 2007 ZIMA 2007 ZIMA 2007 ZIMA 2007 ZIMA 2007 ZIMA 2007 ZIMA 2007 ZIMA INZERCE Zájemcům o zdokonalení v nizozemštině nabízím konverzaci s rodilým mluvčím - na témata, která si příp. sám určí. Cílem mých lekcí je probírat daná témata ze všech úhlů a tím zdokonalovat nizozemštinu, až bude skutečně nizozemská. Probírají se více či méně aktuální témata, oblasti a obory - politická kultura, historie, umění, literatura nebo nejnovější události. Jazykem kurzů je v zásadě nizozemština, pokud bude třeba podat vysvětlení, pak je možné anglicky, francouzsky nebo německy. Svým konverzačním partnerům dodám před hodinami nebo po nich poznámky a podklady k nejdůležitějším bodům, aby podle nich mohli sami procvičovat. Většinou jde o konverzaci individuální, možné jsou ale i skupinky nejvýše čtyř až pěti účastníků na stejné jazykové úrovni. Frank Zwaan zwaan@photohelp.cz Společnost pro šíření vlámské a nizozemské kultury strana 17

18 WINTER 2007 WINTER 2007 WINTER 2007 WINTER 2007 WINTER 2007 WINTER 2007 WINTER 2007 WINTER EEN WOORD VOORAF Geachte leden van NE-BE, beste vrienden, Onze excuses voor het latere verschijnen van dit nummer, dat een uitzondering in onze reeks van bulletins van NE-BE is. U ontvangt een wat dikkere bundel, eigenlijk meerdere nummers in een - om zowel technische als personele redenen. U weet, dat het bestuur van NE-BE en nog andere mensen alles voor NE- -BE in hun vrije tijd doen, en dat is niet altijd gemakkelijk. In de toekomst willen wij graag overstappen op een elektronische versie van ons bulletin (of zouden wij beide versies moeten uitgeven?), en daarom wij hebben u de vraag toegestuurd waar u de voorkeur aan geeft. Bedankt voor uw antwoord was het Rembrandtjaar. U hebt zeker enige van de tientallen tentoonstellingen gezien of lezingen bijgewoond, als als dat niet het geval is, dan hebt u nog een kans, want vele ervan gaan ook volgend jaar door. Over enkele hebben wij u al geïnformeerd en in dit nummer kunt u over de Rembrandtschetsen in de Hermitage lezen. Wij brengen ook het vervolg van de reportage over Nieuw Holland in Sint Petersburg, verder informatie over de tentoonstelling van de jonge Nederlandse fotografe Rineke Dijkstra en over Haagse musea. Er zijn ook nieuwe vertalingen uit het Nederlands verschenen, zoals bij uitgeverij Paseka Een schitterend gebrek (Nádherná vada) van Arthur Japin, die eind oktober naar Praag, Brno en Olomouc kwam om voor zijn lezers en leden van NE- -BE fragmenten uit zijn boek voor te lezen en ook over andere van zijn boeken te spreken. Kort geleden verscheen ook een schitterend boekje, Pijpelijntjes, waarover u kunt lezen. U mag een verhaal over pindakaas niet missen, want eten hoort ook bij de cultuur. In onze column kunt u een overzicht van de tijdschiften Ons Erfdeel en Ahoj vinden en bovendien het laatste gedeelte van de tekst over Praag door een Zuid-Afrikaans tijdschrift. Nog enkele tips voor 2007: bijv. voor februari staat er op de agenda van NE-BE een lezing (De symboliek van het kerkgebouw), in het voorjaar zal onze regelmatige ledenvergadering - zoals altijd met een programma - plaatsvinden, evenals een uitstapje voor de liefhebbers van niet alleen Nederlandse en Vlaamse kunst, deze keer naar Troja. In het najaar hopen wij weer een Nederlandse of Vlaamse schrijver(ster) welkom te kunnen heten. Elke week kunt u de bibliotheek van NE-BE aan de Nederlandse ambassade bezoeken om er boeken in het Nederlands te lenen. Wij staan open voor uw bijdragen met als thema de Vlaamse en Nederlandse cultuur - of met wat er ook maar iets mee te maken heeft - om dat in ons bulletin te plaatsen. Schrijft u, mailt u ons. Ik wens u een voorspoedig 2007 in het gezelschap van mooie dingen uit de Lage Landen - maar ook van elders. Met vriendelijke groeten, Petra Schürová AANMELDING De nieuwe Nederlandse ambassador is Jan-Lucas van Hoorn. Wij feliciteren en verheugen ons op de samenwerking! INFORMATIE AAN DE LEDEN BIBLIOTHEEK: Elke dinsdag: Bel voor meer informatie: Ruben Pellar - mobiel: , tel: , of schriftelijk naar het adres: rpellar@pha.inecnet.cz, a.havlickova@post.cz Adres: Nederlandse ambassade, Gotthardská 6, Praha 6 DE WEBSITE VAN NE-BE: Meer informatie verschaft Andrea Havlíčková: a.havlickova@post.cz Vereniging voor Vlaamse en Nederlandse cultuur strana 18

19 WINTER 2007 WINTER 2007 WINTER 2007 WINTER 2007 WINTER 2007 WINTER 2007 WINTER 2007 WINTER WAT MAG U NIET MISSEN LEZING DE SYMBOLIEK VAN HET MIDDELEEUWSE KERKGEBOUW In de (late) middeleeuwen stelde het kerkgebouw het hemelse Jeruzalem voor en tegelijkertijd ook de toegangsweg tot de hemel. Van toegangsportaal tot altaar legt de gelovige een weg af, de via sacra. Toren en klok stellen de predikers voor, die oproepen om naar binnen te gaan en deze weg af te leggen, die begint aan de gevel en het portaal. De reliëfs en De symboliek van het middeleeuwse kerkgebouw Lezing in het Nederlands door Piet Schepens met vertaling in het Tsjechisch Dinsdag 27 februari u Senovážné nám. 23, Praha 1 Toegang 50,- Kč leden van Nebe 100,- Kč ostatní beelden op de gevel onderwijzen de kristelijke heilsleer. Gelooft men hierin dan treedt de gelovige door de poort naar binnen. Die poort stelt Kristus zelf voor: Ik ben de weg, de waarheid en het leven; niemand komt tot de Vader, dan door Mij (Joh. 14, 6). De kerkvloer wordt opgevat als de basis van het geloof, maar ook als de gelovige mensengemeenschap door wie de kerk wordt gedragen en gesteund. Zuilen en pijlers zijn de profeten en apostelen, de verkondigers van de leer van God, die de weg wijzen naar het altaar, symbool van de verlossing. De twee kerkmuren symboliseren links het Oude Testament en rechts het Nieuwe Testament. De vensters zijn de heilige schriften en door hen straalt de waarheid naar binnen. Het altaar tenslotte stelt Kristus voor die het offer heeft volbracht. Bezit het kerkgebouw een dwarsbeuk (transept), dan heeft het grondplan de vorm van een kruis. Hieruit ontstond de symboliek van de oriëntering van het kerkgebouw. Het koor werd naar het oosten (oriens) gericht, naar Jeruzalem, naar de zonsopgang, symbool van de wederopstanding. Het westen (occidens) was de windstreek van de dood, het einde van de wereld. In het westen heersen heidendom, afgoderij en ongeloof. Het noorden symboliseerde het Oude Testament, het is de streek van koude, nacht en dus ook van de maan (vrouwelijk). Het zuiden vertegenwoordigde het Nieuwe Testament, de warmte, het licht en de zon (mannelijk). Zuiden en noorden komen overeen met rechts en links. Vroeger zaten de vrouwen links in de kerk, de mannen rechts. Tijdens de lezing gaan we dieper op dit onderwerp in. Ook de inrichting van het kerkgebouw en het kerkmeubilair komen aan bod. En zoals steeds zullen ook nu weer talrijke verduidelijkende afbeeldingen worden geprojekteerd. Hartelijk welkom. The International Holland Music Sessions careers in the making The International Holland Music Sessions (TIHMS) představuje: New Masters on Tour 2006/2007 Het Concertgebouw, Amsterdam, Diligentia, Den Haag PROGRAMMA Den Haag zondag 11 februari 2007, uur Amsterdam zondag 18 februari 2007, uur Petr Nouzovský, cello (Tsjechië) Jelger Blanken, piano Zoltán Kodály Sonate voor cello solo, opus 8 Bohuslav Martinů Variaties op een thema van Rossini voor cello en piano pauze Reinis Zarins, piano (Letland) Sergej Rachmaninov Variaties op een thema van Corelli, opus 42 Sergej Prokofjev 3 stukken uit het ballet Cinderella, opus 95 Igor Stravinskij Trois mouvements de Petrouchka Met zijn temperamentvolle en individuele cellospel is de Tsjech Petr Nouzovsky een grote muzikale belofte van zijn land. In de solosonate van Kodaly worden de grenzen van wat er aan muzikale uitdrukking mogelijk is op het instrument volledig afgetast in een voortdurende mengeling van dansante uitbundigheid en ingekeerde intensiteit waarmee het een stuk is dat Nouzovsky op het lijf geschreven is. Bijgestaan door de Nederlandse pianist Jelger Blanken besluit hij met een speels en contrastrijk werk van zijn landgenoot Bohuslav Martinu. Vereniging voor Vlaamse en Nederlandse cultuur strana 19

20 WINTER 2007 WINTER 2007 WINTER 2007 WINTER 2007 WINTER 2007 WINTER 2007 WINTER 2007 WINTER De uit Riga afkomstige pianist Reinis Zarins kiest voor de hogeschool van de pianistiek in een drietal bekende Russische meesterwerken die echter evenzeer verschillen in karakter. De donkere klanken en melancholische thematiek van Rachmaninov zijn te bewonderen naast de instrumentale kleuren van Prokofjev s Assepoester of de scherpe, ritmische profilering in Petrouchka van Stravinsky TOEGANGSPRIJZEN 23,50 Normaal 19,00 Vriend TIHMS 19,00 Lezersaanbiedingen HDC Media 12,00 CJP De serie New Masters on Tour is een activiteit van The International Holland Music Sessions te Bergen ( N.H.). Deze organisatie stelt zich ten doel om jong muzikaal talent op weg te helpen naar het internationale concertpodium. Zij doet dit ondermeer door het organiseren van een Summer Academy waarin de nieuwe generatie solisten intensief begeleid wordt door internationaal vermaarde musici en muziekpedagogen, verbonden aan topinstituten van over de gehele wereld. De beste van deze jonge musici krijgen toegang tot de New Masters on Tour - series met optreden in het Concertgebouw, Diligentia en een groot aantal buitenlandse podia, onder meer in Brussel, Moskou, Parijs en Warschau. Zo wordt op natuurlijke wijze een schakel gelegd tussen opleiding en beroepspraktijk. Voor nadere informatie en evt. fotomateriaal kunt u contact opnemen met The International Holland Music Sessions. info@hollandmusicsessions.com of telefonisch via bij Hans van Reeuwijk Petr Nouzovský NATIONALE GALERIE TE PRAAG AFDELING LEZINGEN organiseert voor het publiek: MEESTERS VAN DE EUROPESE SCHILDERKUNST (vervolg van deel III van de serie lezingen met dia s) De lezingen vinden op de 2de etage van het Šternberský-paleis plaats, elke zaterdag om 11 uur Jacopo Robusti, genaamd Tintoretto Willem Drost een meester in de schaduw van een meester - de leerling van Rembrandt P. Brueghel de Jongere Jezus Christus en de Madonna in de kunst van het Christelijke Oosten (enkele voorbeelden van een expositie, georganiseerd door de NG) Prijs: kaart voor één lezing: 120 Kč (studenten, senioren en leden van SPNG 60 Kč). Ontmoetingsplaats: foyer van het paleis Informatie tel of sp.educ@ngprague.cz CULTUUR UIT VLAANDEREN IN DE TSJECHISCHE REPUBLIEK Daan Vandewalle, koncert Maandag, 12/3, 19:30 Hudební klub Fléda, Štefánkova 24, Brno Maria De Alvear Urbaum (solo) en geïmproviseerd duo met Chris Cutler (GB) De Vlaamse pianist Daan Vandewalle (*1968) geniet internationale faam. Hij interesseert zich onder andere voor extreem moeilijke composities - vele malen heeft hij bijvoorbeeld het zes-urige Inner Cities van Alvin Curran uitgevoerd en veel andere onspeelbare muziekstukken zoals Cogluotobusisletmesi van Klarenz Barlow of Clavicembalisticum van Kaikhosru Sorabji, maar ook de complete Etudes van Chopin. Hij werkte onder andere met Fred Frith samen en is ook als improvisator wereldwijd bekend. De Spaans-Duitse componiste Maria de Alvear (*1960) nam lessen bij de Noord- Amerikaanse Indianen. Haar composities zijn ongewoon, het gaat eigenlijk om spirituele ceremonies. Chris Cutler (*1947) is bij ons goed bekend vanaf de jaren 80, toen hij tot de belangrijkste figuren van de beweging Rock in Opposition behoorde. Zijn gemeenschappelijke improvisatie met de pianist Daan Vandewalle garandeert een unieke ervaring! Organisator: Internationaal muziekfestival in Brno, Vereniging voor Vlaamse en Nederlandse cultuur strana 20