GEOGRAFIE 2: MOUNT EVEREST

Transkript

1 České vysoké učení technické Stavební fakulta Obor: Geodézie a kartografie GEOGRAFIE 2: MOUNT EVEREST semestrální práce Autor: Markéta Novotná market.novotna@gmail.com Rok: 2012

2 Abstrakt Tato práce se zabývá Mount Everestem. Popisuje metody zaměření indického subkontinentu na počátku 19. století a zaměřuje se zejména na objevení a způsoby zjišťování výšky nejvyšší hory světa. V seminární práci je dále popsána historie dobývání vrcholu. Jsou popsány dvě nejdůležitější dvojice horolezců, které se pokusily o jeho zdolání. Klíčová slova Mount Everest, geodetické měření, historie dobývání

3 Obsah Úvod Mount Everest historie měření Trigonometrické zaměření Indie Objevení a pojmenování nejvyšší hory světa Moderní měření Spory o výšku nejvyšší hory světa Stručná historie dobývání George Mallory a Andrew Irvine Edmund Hillary a Tenzing Norgay Závěr Přílohy Použitá literatura... 16

4 Úvod Cílem této práce je seznámit čtenáře se stručnou historií objevení a dobývání nejvyšší hory světa - Mount Everestu a s metodami měření jeho výšky. V současnosti je nejvyšší hora světa Mount Everest velmi sledovaná. Ať už jde o každoroční expedice s dobrými či tragickými konci, o překonané rekordy, nebo o organizace, které bojují za její úklid. Na jaře roku 2010 Čína a Nepál uzavřeli dlouhodobý spor o výšku Mount Everestu. Nepálská vláda následně rozhodla, že Mount Everest přeměří. 1. Mount Everest historie měření Mount Everest je nejvyšší hora světa. Nachází se na hranici Nepálu a Tibetu. Vrchol se v současnosti nalézá na tibetské straně. Nepálci ji nazývají Sagarmatha (Tvář nebes), Tibeťané Qomolangma (Chomolungma, Čho-mo-lang-ma, Bohyně Matka světa). Mount Everest nebyl za nejvyšší horu světa považován odjakživa. Do roku 1852 se titulem nejvyšší hora světa pyšnila Kangchenjunga (jméno Pět sněhových pokladů získala díky svým pěti vrcholům, výška nejvyššího vrcholu je 8586 m) Trigonometrické zaměření Indie Britské impérium, které mělo moc i nad indickým subkontinentem mělo v úmyslu zmapovat Indii a rovněž zjistit přesný tvar Země. Cílem měření bylo přesné zaměření polohy důležitých bodů na celé zemi, které měly tvořit základ mapových děl a dalších výzkumů (tohoto cíle však nebylo dosaženo). Dále měl být zaměřen oblouk poledníku, na základě čehož mělo dojít ke zjištění velikosti a tvaru Země. Vyměřování velkého indického poledníkového oblouku se ujal kapitán William Lambton. Jednalo se o trigonometrické měření od jihu Indie až na sever Nepálu podél poledníku (přibližně 2400 km) s centimetrovou přesností, které započalo roku K měření byly použity geodetické přístroje (viz obrázek 1) vážící půl tuny. Pro měření byly po třiceti km stavěny podstavce (vysoké i 30 m), na které bylo zapotřebí teodolity dopravit. K transportu mezi stanovisky sloužilo dvakrát dvanáct nosičů, kteří se po dvou směnách 4

5 při přenášení teodolitu střídali. Ocelové řetězy (viz obrázek 2) (s délkou 100 stop = 40 článků po 2,5 stopách = 30,48 m) určené pro triangulaci musely být velmi pečlivě kalibrované na změny teplot. I velmi malé zkrácení by při měření vzdáleností mohlo ve výsledku znamenat odchylku i několik km. Měřiči s měřícími řetězci prováděli experimenty. Výsledkem jednoho experimentu bylo zjištění, že při změně teploty o 1 C se délka měřícího řetězce změní o 7/1000 palce na 100 stop. Tato hodnota činí rozdíl 0,18 mm na 30,48 m. Měření oblasti spočívalo na principu triangulace (viz obrázek 3). Jedná se o měření úhlů a délek v trojúhelníku. Je-li známá délka mezi dvěma stanovisky, na kterých se určí úhel mezi druhým stanoviskem a třetím bodem, na který se cílí z obou stanovisek, dají se ostatní prvky v trojúhelníku dopočítat. Jelikož jedna dopočtená strana trojúhelníku je použita jako základní strana pro další trojúhelník, je velmi důležité změřit první stranu v prvním trojúhelníku velmi přesně. Měřená základní strana měla délku 8 km. V důsledku zakřivení Země úhly ve sférických trojúhelnících nabývají hodnot větších než 180, musí být úhly o tento vliv opraveny. Výsledkem měření je triangulační síť. Základní trojúhelníky měly délky stran přibližně km. Roku 1818 se stal Lambotovým asistentem George Everest (4. července prosince 1866), britský zeměměřič, geograf a průzkumník Indie (viz obrázek 4). Tohoto roku (16 let od začátku průzkumu) bylo měření označeno jako Velká triangulace (GTS Great Trigonometrical Survey). Po smrti Williama Lambtona v roce 1823 se stal George Everest správcem GTS a pokračoval v měření poledníkového oblouku, který rozšířil až k Himalájím. Prodloužil tak měření o 1600 km a 50 let a pokryl tak indický subkontinent roštem trojúhelníků (viz obrázek 5). Roku 1825 odjel George Everest zpět do Anglie na zdravotní dovolenou, která se protáhla na pět let. Za dobu své dovolené však George Everest nezahálel. Prostudoval práce Zeměměřické služky Irska (Survey of Ireland), zajímal se o geodetické přístroje, které by mohly být vhodné pro měření v Indii. V Londýně se spojil s firmou Troughton a Simms, která navrhla nový, menší, lehčí a levnější teodolit (viz obrázek 6). Dále George Everest navrhl oproti Lambtonovu měření systematičtější síť trojúhelníků. V roce 1830 se George Everest vrátil z Anglie a byl jmenován hlavním zeměměřičem Indie a konečně dokončil měření velkého poledníkového oblouku. Z Anglie přivezl lepší měřické vybavení a personál. Největší z přivezených teodolitů vážil také téměř půl tuny. Ocelové měřické řetězce nahradil bimetalickými kompenzačními tyčemi, které byly vyrobeny ze dvou kovů pro vyloučení roztažnosti při změně teplot. Měření pokračovalo na severu Indie. V ploché krajině, kde nebyla viditelnost mezi stanovisky, bylo nutné postavit věže, na které se 5

6 musely teodolity umístit. Věže vysoké m byly stavěné z bambusových stožárů, které byly přenositelné a věže tak byly postupně stavěny a bourány dle potřeby měření. Měření z těchto věží umožňovalo hlavní trojúhelníkové strany dlouhé mil (32 km téměř 100 km). Přes den byly teploty velmi vysoké a znemožňovaly tak přesné měření a způsobovaly tak zvýšenou refrakci. George Everest přinesl myšlenku, že při použití silných svítilen, které by byly vidět na vzdálenost 30 km, je možné měřit i v noci. Ve dne byly použity heliotropy, v noci modrá světla nebo odrazové lampy. Používala se Drummondova světla. Tento přístroj vhodný k trigonometrickému měření směroval paprsky světla v daném směru. Světla byla rozsvícena vždy jen na několik minut po určitých předem domluvených intervalech. Měření byla rušena nejen kouřem z odrazových lamp, který tak znemožňoval noční čtení, ale i kouřem z cihelen a vápenek z okolí, prachem, který zvedal vítr, dobytek nebo lidé. Dokonce byli zeměměřiči napadáni vesničany a bandity, kteří ničili i signalizované body na mohylách. Pro ochranu zeměměřičů byla zavedena ozbrojená stáž. Další obtíže způsobovaly všudypřítomné nemoci. George Everest byl však neústupný. A kdykoli zjistil, že změřená délka (například 640 km) nesedí o jeden metr, rozhodl o novém přeměření. Roku 1843, kdy George Everest odešel z průzkumu, byla většina zeměměřických prací dokončena (1,3 milionu km 2 země). Velmi pozoruhodná je dosažená přesnost měření. Např. při kontrolním měření délky 7,19 mil (11,571 km) se nová délka od původní změřené délky lišila pouze o 3,7 cm. Roku 1861 byl George Everest za své zásluhy pasován na rytíře Objevení a pojmenování nejvyšší hory světa Nástupcem George Everesta se stal geograf Andrew Scott Waugh (3. února února 1878), který se na mapování indického subkontinentu podílel již od roku Roku 1847 Waugh spatřil 224 km za Kangchenjungou vrchol, který byl označen jako Peak XV (viz obrázek 7). Roku 1852 Radhanath Sikdar, indický matematik a zeměměřič a hlavní počtář Zeměměřické služby Indie (Geographical Survey of India) spočítal na základě trigonometrického měření ze vzdálenosti 240 km, že nejvyšší horou světa je Peak XV. Vběhl tehdy do Waughovy kanceláře a zvolal: Sire, objevil jsem nejvyšší horu světa! Několik let probíhalo ověřování a až trigonometrické výpočty z roku 1854 potvrdily, že Peak XV je skutečně nejvyšší horou světa. Indičtí experti stanovili výšku Peak XV na 8848 m (8847,73 m) a to včetně sněhové čepice. Roku 1856 Andrew Waugh vypočetl výšku Peak XV a 6

7 stanovil ji na 8839 m, ale výška byla zaokrouhlena na 8840 m. Výpočtům předcházelo přesnější měření s šesti měřícími stanicemi vzdálenými od vrcholu 160 km. Roku 1865 pojmenoval Andrew Waugh na počest sira George Everesta, hlavního zeměměřiče a svého předchůdce v Survey of India, nejvyšší horu jako Mount Everest. I přes protesty samotného George Everesta, který tvrdil, že by se horám měla ponechávat jejich původní domorodá jména a samotní domorodci nejsou schopni vyslovit či napsat jeho jméno, se hora jmenuje po něm Moderní měření Výška nejvyšší hory světa zjištěná roku 1856 Andrewem Waughem platila až do padesátých let 20. st. Poté, co roku 1953 sir Edmund Hillary a Tenzing Norkay zdolali Mount Everest, následovalo další měření výšky hory. Ze vzdálenosti 80 km od vrcholu bylo z dvanácti stanovisek provedeno nové měření, jehož výsledkem bylo stanovení výšky na 8848 m. 29. září 1992 došlo k náročnému měření Mount Everestu pomocí GPS. V údolích Tibetu a Nepálu byly rozestaveny stanice WILD System 200 a jedna stanice byla vynesena až na vrchol hory, kde zůstala přes noc při teplotě -30 C. Další den byl přijímač dvěma horolezci aktivován a připraven k měření. Měření na vrcholu trvalo dvě hodiny. A výška sněhové pokrývky byla změřena horolezci. Dále byly rozmístěny měřické cíle pro přesné délkové a úhlové měření a byly postaveny teodolity a dálkoměry ve výšce kolem 5300 m. Byly použity velmi přesné teodolity WILD T3000, WILD DI3000, Mekometr ME5000 a WILD T3. Stanoviska byla připojena na nepálsko-indickou nivelační síť (hladina moře v Kalkatě v Bengálské zátoce). Výpočty byly provedeny nezávisle dvěma metodami. Výsledná výška Mount Everestu byla spočtena na 8846 m (8846,10 m). V roce 1999 byla výška změřena pomocí satelitního systému GPS, přičemž přijímač byl umístěn přímo na vrcholku Mount Everestu. Dále byly umístěny na Mount Everest ještě dva další přijímače (jeden v základním táboře, další v sedle South Col). Měření bylo prováděno Američany z bostonské Národní zeměpisné společnosti. Výsledná výška byla 8850 m (8849,87 m). Pozadu v měření výšky Mount Everestu nezůstává ani Čína. První čínské měření bylo provedeno roku Byla naměřena výška 8848 m (8848,13 m). Druhé čínské měření z roku 2005 určilo výšku Mount Everestu na 8844 m (8844,43 m). 7

8 1.4. Spory o výšku nejvyšší hory světa Nepál dodnes uznává výšku Mount Everestu 8848 m zjištěnou v roce Tato výška je včetně sněhové čepice. Čína naopak uznává výšku hory nižší o čtyři metry. Tyto čtyři metry představuje sněhová pokrývka. Na jaře 2010 se však obě strany dohodly na oficiální výšce 8848 m, přičemž výška sněhové pokrývky jsou čtyři metry. Nepálská vláda následně rozhodla, že bude Mount Everest znovu přeměřen. Poprvé tedy bude hora měřena Nepálci. Měření bude provedeno pomocí speciálního přístroje, který bude umístěn na třech různých místech. Výška bude zjišťována pomocí satelitů. Měření by mělo trvat dva roky. Výsledky měření může zkreslovat skutečnost, že výška hor Himalájí se každým rokem mění. Změny jsou způsobeny zasouváním indického subkontinentu pod euroasijskou tektonickou desku. Za rok se výška Mount Everestu zvýší o přibližně 3-5 mm. Dále se Himaláje posunují o přibližně 3 cm severovýchodně. Stejně tak nestálá je výška sněhové pokrývky, která se mění dle meteorologických podmínek a ročního období. 2. Stručná historie dobývání Severní pól byl dobyt, i když se o prvenství dodnes vedou spory. Jižní pól dobyl 14. prosince 1911 Roald Amundsen. A pozornost Britů se tedy obrátila ke třetímu pólu Mount Everestu George Mallory a Andrew Irvine Velmi významnou postavou zdolávání nejvyšší hory světa se stal George Mallory (18. června června 1924), britský horolezec, muž, který založil systém dobytí Mount Everestu na základě několika táborů a postupné aklimatizaci. Horolezci vždy vylezli do výše položeného tábora a poté slezli do tábora níže. Roku 1920 získala britská Královská geografická společnost povolení k průzkumu pro následující rok od tibetské a indické vlády. Královská geografická společnost a Klub Alpinistů vyslali průzkumnou expedici na Mount Everest, která měla přinést informace o možnostech zdolání hory. Bylo prozkoumáno východní, západní a severní údolí, přičemž byla objevena výstupová trasa přes Severní sedlo, kde průzkumníci dosáhli výšky 7010 m. Cestu přes západní kotlinu Mallory zavrhl. O rok 8

9 později se Mallory účastní expedice vedené generálem Ch. G. Brucem. Mallory se tehdy bez použití kyslíku dostal až do výšky 8200 m. Další skupina horolezců s kyslíkovými bombami zdolala výšku 8350 m. Při druhém Malloryho pokusu o zdolání hory zahynulo v lavině sedm Šerpů, kteří asistovali horolezcům při výstupech na vrchol. Tuto tragédii dával Mallory za vinu sobě a vrátil se do Evropy s myšlenou, že se na Mount Everest již nikdy nevydá. Navíc chtěl více času trávit se svou rodinou (měl tři děti). Avšak na rok 1924 se začala plánovat další expedice a Mallory se jí opět chtěl zúčastnit. Nemohl snést pomyšlení, že bude hora dobyta bez něj. Roku 1923 odjel Mallory do Ameriky, kde přednášel o Mount Everestu. Jeden novinář z New York Times mu položil otázku, proč chce vylézt na Mount Everest. A Mallory odpověděl legendární replikou: Protože tam je. Roku 1924 se naposledy pokusil Mallory o zdolání nejvyšší hory světa. Jako svého společníka si vybral Andrewa Irvina, jednadvacetiletého studenta chemie, který byl ze všech zúčastněných nejmladší a s nejméně zkušenostmi. Avšak rychle dokázal opravit jakýkoli přístroj, což bylo při používání kyslíkových přístrojů výhoda. Brzy ráno vyšli Mallory s Irvinem z VI. tábora ve výšce 8170 m. Kolem jedné hodiny odpoledne je z VI. tábora na padesát minut spatřil Noel Odell v průrvě mezi mraky. Jejich polohu odhadoval na 8600 m, tedy těsně pod Druhým výšvihem. Poté mu výhled zakryly mraky. Malloryho a Irvina poté už nikdo neviděl. V roce 1975 Šerpa Wang Hong-bao tvrdil, že ve výšce kolem 8100 m objevil mrtvého muže ve starém oděvu ležícího na zádech. Naneštěstí druhý den Šerpa zahynul v lavině. Popis muže odpovídal pouze na Irvina a Malloryho. Ale Malloryho tělo bylo v roce 1999 nalezeno ležící na břiše a trochu zasypané sutí. Je tedy možné, že Šerpa nalezl tělo Irvina (pokud s tělem Šerpa nehýbal a nepokoušel se tělo například symbolicky pohřbít). Roku 1933 byl ve výšce 8410 m nalezen Irvinův cepín (přibližně 90 m pod Prvním výšvihem). Je tedy možné, že Mallory a Irvin byli spatřeni pod Prvním výšvihem. V roce 1999 byla vedena expedice za účelem najít Malloryho tělo. Tělo nalezl Conrad Anker ve výšce 8155 m. Ležící muž měl otevřenou zlomeninu pravé nohy, zlomená žebra a ránu na hlavě. Přepokládá se, že při sestupu horolezců muselo dojít k neštěstí. Avšak není známo, jestli Irvin a Mallory sestupovali zpět po vítězném dobytí vrcholu nebo poté, co usoudili, že Mount Everest nezdolají. Každopádně se muselo stmívat, jelikož brýle proti odleskům sněhu byly nalezeny v kapse Malloryho oděvu. Rovněž u něj nebyla nalezena fotografie jeho ženy Ruth, kterou slíbil zanechat na vrcholu. Conrad Anker spolu s Leoem Houldingem se pokusil zdolat Druhý výšvih bez pomocí žebříku, který do těch míst později umístili Číňané. Chtěli tak dokázat, že Mallory s Irvingem mohli Druhý výšvih také překonat 9

10 a dostat se tak na vrchol. Anker a Houlding zdolali Mount Everest téměř ve stejných podmínkách, jako tehdy Mallory a Irving Edmund Hillary a Tenzing Norgay Po neúspěchu Malloryho a Irvinga následovalo několik dalších neúspěšných britských expedic z Tibetu. Po druhé světové válce Nepál otevřel cizincům hranice a byly tak umožněny nové přístupové cesty k Mount Everestu. Naopak Tibet se až do roku 1980 uzavřel. Rovněž mohl o povolení o výstup na Mount Everest žádat kdokoli a nejen Britové. Roku 1950 byl prozkoumán terén pod ledopádem Khumbu. O rok později expedice, které se účastnil i Edmund Hillary (20. července ledna 2008), zdolala ledopád Khumbu a dostala se tak až do Západní kotliny. Roku 1952 následovaly dvě švýcarské expedice, ke kterým se připojil i Tenzing Norgay ( května 1986), který se expedic v Himalájích účastnil již od roku Pro Tenzinga šlo již o pátou a šestou expedici na Mount Everest. Po této expedici se dostal Tenzing do nemocnice s horečnou, je pravděpodobné, že kvůli vysílení (absolvoval dvě těžké expedice za jeden rok). Mount Everest opět nebyl dobyt. Roku 1953 plukovník John Hunt vyzval Tenzinga Norgaye, aby se připojil k další britské expedici. Hunt jako první dvojici, která se pokusí o zdolání Mount Everestu, zvolil Brity Charlese Evanse a Toma Bourdillona. Avšak kvůli poruše Evansova kyslíkového přístroje se dostali pouze do výšky m. Přišla tedy řada na Novozélanďana Hillaryho a Šerpu Tenzinga. V 11 hodin 29. května 1953 zdolal Edmund Hillary a Šerpa Tenzing Norgay nejvyšší horu světa. Poté, co Hillary pořídil slavný snímek Tenziga na vrcholu (viz obrázek 8), vydali se zpět. Nejvyšší hora světa, Mount Everest, byla konečně zdolána. Závěr Mount Everest je hora s vrcholem v nejvyšší nadmořské výšce na světě. Od doby svého objevení byla její výška několikrát měřena a vždy s různým výsledkem. Další měření plánuje v blízké době Nepál. A další budou nepochybně následovat. Ať bude její výška stanovena na jakoukoli hodnotu, stále bude Mount Everest nejvyšší horou světa a bude 10

11 představovat atraktivní cíl pro dobrodruhy a horolezce a v současné době i pro lidi, kteří nemají s horolezectvím téměř nic společného. 11

12 Přílohy Obrázek 1 - Geodetický přístroj pro trigonometrické měření Indie Zdroj: Obrázek 2 - Ocelový řetěz pro měření délky Zdroj: 12

13 Obrázek 3 - Princip triangulace Zdroj: Obrázek 4 - George Everest Zdroj: 13

14 Obrázek 5 - Trojúhelníková síť zaměření Indie Zdroj: Obrázek 6 - Geodetický přístroj vyrobený firmou Troughton a Simms Zdroj: 14

15 Obrázek 7 - Mount Everest Zdroj: Obrázek 8 - Tenzing Norgay na vrcholu 15

16 Použitá literatura Knižní zdroje: CRAIG, George. Everest: padesát let historie zápasů o zdolání vrcholu světa. Praha: CESTY, ISBN MESSNER, Reinhold. Mount Everest: výpravy na hranice možností. Praha: Mladá fronta, ISBN RAKONCAJ, Josef a Miloň JASANSKÝ. České himálajské dobrodružství: v aréně 14 nejvyšších hor světa. Praha: EUROMEDIA GROUP, k.s., ISBN ELLIS, Wasson. Dějiny moderní Británie. Praha: Grada, ISBN Internetové zdroje: Dokumentární filmy: Everest [film]. Režie Greg MacGillivray, David Breashears, Stephen Judson. USA, Surviving Everest: 50 years on the mauntain [film]. Režie Liesl Clark. USA, The wildest dream [film]. Režie Anthony Geffen. USA,