Clare Boothe Luce ŽENY KOMEDIE O ŽENÁCH, JAKÉ OPRAVDU JSOU. Uvádíme v rámci projektu Dvě pohlaví

Transkript

1 Clare Boothe Luce ŽENY KOMEDIE O ŽENÁCH, JAKÉ OPRAVDU JSOU Uvádíme v rámci projektu Dvě pohlaví Premiéry 7. a

2 Clare Boothe Luce ŽENY KAROLÍNA BARANOVÁ LENKA LANGOVÁ JANA HEJRET VOJTKOVÁ JANA HEJRET VOJTKOVÁ

3 CLARE BOOTHE LUCE Clare Boothe Luce, která napsala komedii The Women (Ženy), byla ženou zcela nevšedního osudu a napínavého a pestrého životního příběhu. U nás neznámá, ale ve Spojených státech velmi známá žena velice dobře věděla, o čem píše komedii, kterou uvidíte. Narodila se 10. dubna Postupně byla módní, posléze politická novinářka, vydavatelka, dále spisovatelka, dramatička, scenáristka a nakonec významná politička, senátorka, diplomatka první žena na místě velvyslance USA. Na sklonku života členka týmu Ronalda Reagana. Narodila se v New York City. Dětství prožila v Chicagu a v Memphisu. Otec byl houslista a obchodník, matka tanečnice. Rodiče nebyli oddáni a po jejich definitivním rozchodu žila s matkou nějaký čas ve Francii. Po absolutoriu různých dívčích škol začala studovat herectví u Mary Pickfordové. Ztratila však o herectví záhy KAROLÍNA BARANOVÁ zájem a odjela se svými odloučenými rodiči na jejich turné po Franci. Seznámila se s Mrs. O. H. P. Belmont, advokátkou bojovnic za volební právo žen a pod jejím vlivem se angažovala v boji za ženská práva. Seznámila se ale také s oděvním magnátem, mnohem starším než ona a ve svých jednadvaceti letech si ho vzala. O rok později se jí narodila dcera Ann. Manželův alkoholismus však vedl postupně k rozpadu manželství v roce Ve třicátých letech začala Clare Boothe psát články do společenské rubriky modního Vogue a stala se zástupkyní vydavatele, pokračovala pak v novinařině ve Vanity Faire magazine satirickými sloupky o společenském životě New Yorku a jeho známých postavičkách. V roce 1935 se provdala za renomovaného novináře a vydavatele Time magazinu (později založil Life a Sport ilustrated). Ten kvůli ní opustil po dvanáctiletém manželství ženu a dva syny. V témže roce napsala svoji první hru Abide With Me. Příběh manželství alkoholika s vyděšenou ženou propadl u kritiky i diváků. O rok později napsala komedii The Women (Ženy). Kritika ji přijala chladně, ale diváci si ji zamilovali. Jen na Broadwayi udělala hra 657 repríz. Hrála se po celých Spojených státech a v osmnácti dalších zemích svět. V roce 1939 byla zfilmována poprvé. Podruhé v roce V letech 1938 a 9 napsala další dvě hry, které se staly velmi populární, obě byly komedie s protinacistickými ostny. Clare Boothe Luce byla v té době vnímána jako přední americká dramatička. Když v Evropě vypukla válka, odjela v roce 1940 do Evropy a psala autentické reportáže z Holandska, Itálie, Belgie pro manželův Life o německé ofenzivě. Souhrnně vyšly pod názvem Evropské jaro. V roce 1941 odjela s manželem do Číny, odkud podobně jako z Evropy posílala reportáže o válce čínsko japonské, ale cestovala také po Indii, Burmě, Africe, zpovídala pro tisk přední americké i anglické generály, ale také třeba vedoucí čínské politiky, např. Čankajška. Clare pochopila tyto cesty jako svou bezprostřední zkušenost z mezinárodních politických záležitostí, byla velká americká patriotka, chovala značnou nedůvěru k Evropě a tak v roce 1942 kandidovala na

4 členství ve Sněmovně reprezentantů Spojených států na republikánské kandidátce. Jako účastnice kampaně proti prezidentu F. D. Rooseveltovi, který podle ní zavlekl Spojené státy do druhé světové války nepřipravené, vyhrála volby snadno. Clare si v kongresu získala vážnost ultrakonzervativních izolacionistů a byla jmenována do Výboru pro vojenské záležitosti. Důsledně ve svých projevech vystupovala v zájmu amerických vojáků bojujících ve válce a otevírala otázku týkající se jejich konečného návratu do civilního života. V roce 1944 byla znovu zvolena do Sněmovny reprezentantů. Již počátkem roku 1945 varovala Clare před rostoucí hrozbou k moci se deroucího komunismu. Navíc byla Clare během svého druhého volebního období nápomocna při tvorbě Komise pro atomovou energii, která otevřela cestu k občanské kontrole atomové energie. Její život změnila tragédie. V roce 1944 se při autonehodě zabilo její jediné dítě dcera Ann. Clare se zhroutila. Následkem této události konvertovala ke katolicismu a postupně se vrátila ke psaní. Politickou kariéru přerušila. Psala o své konverzi, o duchovních věcech články do novin a dokonce napsala román a také v roce 1949 scénář k filmu Come to the Stable, který byl nominován na Cenu Akademie. V roce 1952 se vrátila k dramatu. Napsala hru Child of the Morning. V témže roce se vrátila rovněž k politice a dala se do služeb týmu pro zvolení generála D. Eisenhowera prezidentem. Když se tak stalo, jmenoval ji nový prezident velvyslankyní v Itálii. Byla na tomto místě v diplomacii první ženou v historii USA. Podílela se významně na narovnání vztahů mezi Itálií a Jugoslávií ve sporech o poválečné uspořádání hranic v Terstu. V Itálii měla rovněž velmi úzký kontakt s Papežem Piem XII. Během svého diplomatického působení se málem otrávila arzenikem. Jak se ukázalo, nešlo o atentát, ale přítomnost jedu ve starých štukách pokoje, v němž v Itálii bydlela. Musela se pak ze zdravotních důvodů vrátit do USA. Ještě jednou ji prezident jmenoval velvyslankyní. V Brazílii. Její nominaci ostře napadli demokraté v senátu. Clare přesto, že byla potvrzena, se místa vzdala znechucena debatou v senátu a podporována v tomto kroku manželem Harry Lucem. V následujících letech podporovala prezidentskou kampaň ultrakonzervativního senátora Barryho Goldwatera a sama se ucházela o zvolení do senátu za New York. Nicméně jí vedení Republikánské strany na kandidátku nedalo. Spolu s manželem se pak stáhli z veřejného života. Když v roce 1967 Harry Luce zemřel, Clare po dvaatřicetiletém manželství odjela na Hawai, kde žila v ústraní a angažovala se v místní politice. V roce 1970 napsala poslední hru Slam the Door Softly, která však nevzbudila pozornost. V roce 1981 ji prezident Reagan povolal do týmu zahraničně politických poradců. Vrátila se tedy do Washingtonu a do roku 1983 tam pracovala. V témže roce ji vyznamenal Reagan Prezidentskou Medailí svobody (Medal of Freedom). Clare Booth Luce zemřela 9. října 1987 ve Washingtonu. Uzavřel se tak mimořádně naplněný život ženy, která se prosadila v mnoha profesích. Její dílo je u nás prakticky neznámé a komedie Ženy má v Divadle F. X. Šaldy českou premiéru. MARKÉTA COUFALOVÁ

5 LENKA LANGOVÁ ŠTĚPÁNKA PRÝMKOVÁ MARKÉTA TALLEROVÁ LENKA LANGOVÁ MARKÉTA COUFALOVÁ EVA LECCHIOVÁ

6 CLARE BOOTHE LUCE ŽENY Překlad... Helena Fahrnerová Režie... Vojtěch Štěpánek Scéna... Milan David Kostýmy... Tomáš Kypta Dramaturgie... Martin Urban Osoby a obsazení MARKÉTA TALLEROVÁ JANA STRÁNSKÁ Mary Hainesová... Markéta Tallerová Sylvia Meyerová... Jana Hejret Vojtková Edith Potterová... Lenka Langová Peggy... Karolína Baranová Nancy... Štěpánka Prýmková Crystal Allenová... Barbora Mottlová Jane... Jana Stránská Miriam Aaronsová... Markéta Coufalová Hraběnka de Lage... Eva Lecchiová Paní Moreheadová, matka Mary... Michaela Lohniská Malá Mary, dcera Mary... Anna Losová Modelky, prodavačky, kadeřnice... Kateřina Vydrová Eliška Hamplová Kateřina Císařová Bára Purmová Lucia Schubertová Inspice a nápověda... Kateřina Vydrová Premiéry 7. a v Malém divadle

7 ŽENA Žena je dospělý člověk samičího pohlaví. Slovo žena se používá pro označení pohlaví člověka nebo role ve společnosti. Člověk opačného, tzn. samčího pohlaví je muž. Žena, která porodila dítě, je matka. Dítě samičího pohlaví je dívka, i když tento termín se dnes užívá i pro mladé ženy. Symbol pro planetu Venuše se zároveň také používá v biologii pro označení samičího a tedy i ženského pohlaví. Je to stylizované znázornění zrcátka bohyně Venuše kolečko s malým křížem (Unicode: ). Symbol reprezentuje také ženskost a ve středověké alchymii označoval také měď. Alchymisté vytvořili tento symbol z kolečka představujícího duši nad křížem znázorňujícím hmotu. obou pohlaví a srovnání získaných výsledků s hodnotami estrogenu podařilo potvrdit dosud přetrvávající domněnku, že vzájemné sepětí skutečně existuje. Za nejatraktivnější, nejsvůdnější a nejženštější považovali hodnotitelé právě příslušnice něžnějšího pohlaví s nejvyšším množství estrogenu v krvi. Aby nedošlo ke zkreslení údajů, podobenky zachycovaly výhradně nenalíčené tváře. Jakýkoli make-up totiž mohl vést ke zkreslení výchozích údajů i k jejich falešné interpretaci. Proč Bůh stvořil muže? Vibrátor vám trávu nepokosí! Madonna ESTROGENY Estrogeny jsou skupina steroidů. Jejich název je odvozen z estrálního cyklu, v němž hrají důležitou roli. Primárně představují ženské pohlavní hormony, ale v malé míře se vyskytují i v těle mužů stejně tak, jako se v těle žen objevuje v malé míře testosteron. Estrogeny se také podávají transsexuálům, kteří se chtějí stát ženou. Jako všechny steroidy, i estrogeny bez problémů pronikají buněčnou membránou a vážou se na estrogenové receptory uvnitř buněk. Ve výzkumu, jenž se uskutečnil na univerzitách v Newcastle a Praze, vědci prokázali, že jsou ženy atraktivnější a přitažlivější během svých plodných dnů. Závěry, jež byly otištěny v časopise Proceeding Britské Královské společnosti, přesvědčivě dokumentují, že v tomto ohledu existuje přímá souvislost s výší hladiny ženského hormonu estrogenu v krvi. Vědcům se při hodnocení portrétů 56 mladých žen nezávislými a nezaujatými pozorovateli MICHAELA LOHNISKÁ

8 Technická spolupráce Light designer... Pavel Hejret Svítí... Zdeněk Úlehla Vedoucí zvukař... Miloš Vondráček Zvukař... Petr Čermák Jevištní mistr... Sergyi Martinenko Rekvizity... Ladislav Říha Vlásenky... Iva Šebelíková Vedoucí výroby scénických kostýmů... Taťána Hrustinczová Scénu vyrobily dílny DFXŠ pod vedením Vojtěcha Michla 2012 MARKÉTA TALLEROVÁ Autorská práva v České republice k dílům Ženy a Testosteron zastupuje Aura-Pont s.r.o., Veslařský ostrov 62, , Praha 4. náklad: ks / cena 23 Kč Ředitel: MgA. Martin Otava Šéf činohry: Michal Lang Redakce: Tomáš Syrovátka, Martin Urban Grafický design: Ondřej Brom Dtp: Pavel Dušek Fotografie: Leoš Skokan Zřizovatelem Divadla F. X. Šaldy je statutární město Liberec. Umělecká činnost divadla se uskutečňuje za finanční podpory Libereckého kraje a Ministerstva kultury ČR.

9 BARBORA MOTTLOVÁ divadlo.cz