ŽIVOT V AZYLOVÉM DOMĚ S NEVEŘEJNOU ADRESOU NA VYSOČINĚ

Transkript

1 UNIVERZITA KARLOVA V PRAZE FILOZOFICKÁ FAKULTA KATEDRA SOCIÁLNÍ PRÁCE LUCIE CULKOVÁ ŽIVOT V AZYLOVÉM DOMĚ S NEVEŘEJNOU ADRESOU NA VYSOČINĚ B A K A L Á Ř S K Á P R Á C E Praha

2 UNIVERZITA KARLOVA V PRAZE FILOZOFICKÁ FAKULTA KATEDRA SOCIÁLNÍ PRÁCE LUCIE CULKOVÁ ŢIVOT V AZYLOVÉM DOMĚ S NEVEŘEJNOU ADRESOU NA VYSOČINĚ BAKALÁŘSKÁ PRÁCE Obor: Sociální práce Forma studia: bakalářské, prezenční Akademický rok: 2009/2010 Vedoucí diplomové práce: PhDr. Olga Havránková Oponent diplomové práce: PhDr. Daniela Vodáčková Datum obhájení: Výsledek obhajoby: 2

3 P R O H L A Š U J I, ţe tuto předloţenou bakalářskou jsem vypracoval/a zcela samostatně a cituji v ní veškeré prameny, které jsem pouţil/a. V Novém Studenci dne Podpis: 3

4 Poděkování Poděkování patří PhDr. Olze Havránkové, vedoucí mé bakalářské práce, za veškeré připomínky a dohled nad celou prací. Dále mé poděkování patří Doc. Holdovi, který mi prostřednictvím konzultací pomohl s praktickou částí bakalářské práce. A ještě bych chtěla poděkovat ženám žijících v azylovém domě s neveřejnou adresou na Vysočině, které mi i jejich nelehkou životní situaci pomohly v uskutečnění výzkumné sondy do jejich života. 4

5 ANOTACE CULKOVÁ, L. Ţivot v azylovém domě s neveřejnou adresou na Vysočině. Praha: Univerzita Karlova, Filozofická fakulta, Katedra sociální práce, Vedoucí bakalářské práce: PhDr.Olga Havránková. Bakalářská práce popisuje domácí mezi partnery. Zaměřuje se na popis jednotlivých aktérů, systém pomoci obětem domácího násilí. Součástí práce je i vymezení interdisciplinárního a multidisciplinárního přístupu při práci s oběťmi domácího násilí. Praktická část je sondou do ţivota obětí domácího násilí, které ţijí v azylovém domě s neveřejnou adresou na Vysočině. Klíčová slova: domácí násilí, oběť domácího násilí, sociální sluţby, institut vykázání, azylový dům, SYNOPSIS CULKOVÁ LUCIE. The Living in a shelter with private addresses in the Highlands. Praha: Univerzita Karlova, Filozofická fakulta, Katedra sociální práce, Vedoucí bakalářské práce: PhDr.Olga Havránková. The bachelor thesis describe to home violence between partners. The thesis address description of individual participants framework to help victims of home violence. The component of the thesis is definition of integrated and multidisciplinary access during work with victims. The practical part explores lives of victims, which live in the sanctuary home under nonpublic address in the Hightlands. KEYWORDS: home violence, victim of home violence, social services, institute of deportation, sanctuary home 5

6 Obsah OBSAH...1 ÚVOD OBECNĚ O POJMU DOMÁCÍ NÁSILÍ DEFINICE DOMÁCÍHO NÁSILÍ DRUHY A FORMY DOMÁCÍHO NÁSILÍ SPECIFIKA DOMÁCÍHO NÁSILÍ Kruh domácího násilí PROFILY ÚČASTNÍKŦ DOMÁCÍHO NÁSILÍ Profil pachatele domácího násilí Oběť domácího násilí Děti jako svědci domácího násilí DŦSLEDKY DOMÁCÍHO NÁSILÍ Posttraumatická stresová porucha Stockholmský syndrom POMOC OBĚTEM DOMÁCÍHO NÁSILÍ PSYCHOLOGICKÁ POMOC PRÁVNÍ POMOC Institut vykázání násilné osoby ze společného obydlí SOCIÁLNÍ POMOC Intervenční centra Azylové domy Specializované poradny pro oběti domácího násilí Telefonická krizová linka Orgán sociálně právní ochrany dětí SÍŤ SLUŢEB SOCIÁLNÍ PREVENCE PRO OBĚTI DOMÁCÍHO NÁSILÍ V ČR SYTÉM POMOCI PRO OBĚTI DOMÁCÍHO NÁSILÍ NA VYSOČINĚ AZYLOVÉ DOMY S NEVEŘEJNOU ADRESOU VZNIK AZYLOVÝCH DOMŦ S NEVEŘEJNOU ADRESOU SPECIFIKA AZYLOVÝCH DOMŦ S NEVEŘEJNOU ADRESOU Práce s obětí domácího násilí v azylovém domě s neveřejnou adresou OBČANSKÉ SDRUŢENÍ SPEKTRUM VYSOČINA Popis realizace poskytování služby azylový dům s neveřejnou adresou MOŽNOSTI MULTIDISCIPLINÁRNÍHO A INTERDISCIPLINÁRNÍHO PŘÍSTUPU V OBLASTI DOMÁCÍHO NÁSILÍ MULTIDISCIPLINÁRNÍ PŘÍSTUP V ŘEŠENÍ PROBLEMATIKY DOMÁCÍHO NÁSILÍ INTERDISCIPLINÁRNÍ PŘÍSTUP K ŘEŠENÍ PROBLEMATIKY DOMÁCÍHO NÁSILÍ PŘÍSTUP K DOMÁCÍMU NÁSILÍ V RAKOUSKU A NĚMECKU INTERDISCIPLINÁRNÍ PŘÍSTUP Z POHLEDU SOCIÁLNÍHO PRACOVNÍKA V AZYLOVÉM DOMĚ S NEVEŘEJNOU ADRESOU NA VYSOČINĚ PRAKTICKÁ ČÁST CÍL VÝZKUMU METODOLOGIE VÝZKUMNÉ ČÁSTI KVALITATIVNÍ VÝZKUM ROZHOVOR ŢIVOT OBĚTÍ DOMÁCÍHO NÁSILÍ V NÁSILNÉM VZTAHU SYSTÉM POMOCI OBĚTEM DOMÁCÍHO NÁSILÍ Z POHLEDU DOTAZOVANÝCH ŢEN ŢIVOT V AZYLOVÉM DOMĚ S NEVEŘEJNOU ADRESOU NA VYSOČINĚ ZHODNOCENÍ VÝSLEDKŦ DOSAŢENÝCH NA ZÁKLADĚ ROZHOVORŦ ZÁVĚR

7 RESUMÉ POZNÁMKY A ODKAZY LITERATURA 55 PŘÍLOHY PŘÍLOHA Č. 1 Přehled počtu vykázání dle krajů v roce 2009 PŘÍLOHA Č. 2 Adresář Intervenčních center v ČR, zastoupených v APIC ČR k PŘÍLOHA Č. 3 Provozní řád azylového domu o.s. Spektrum Vysočina 7

8 Úvod Násilí na ţenách je vnímáno jako celosvětový problém. Řada kultur ještě dnes v jedenadvacátém století prosazuje patriarchální uspořádání, mocenskou nadvládu muţe. Násilí na ţenách je společností daných kultur veřejně tolerováno a často klasifikováno jako norma dané kultury. Domácí násilí je specifickým druhem násilí, které probíhá za zavřenými dveřmi. V České republice byl tento problém dlouho tabuizován. Domácí násilí bylo povaţováno za problém, který se týkal výhradně partnerů, nikoli celé společnosti. Teprve po roce 1990 se fenomén domácího násilí začal dostávat do popředí zájmu společnosti a postupně začaly vznikat organizace pomáhající obětem domácího násilí. V teoretické části bakalářské práce se zabývám domácím násilím obecně. Rozebírám jeho projevy, formy, příčiny, aktéry - oběť a agresora. Věnuji se moţnostem pomoci obětem násilí a zevrubněji charakterizuji azylový dům občanského sdruţení Spektrum Vysočina se statutem utajené adresy, který funguje v kraji Vysočina. Součástí teoretické části je i popis spolupráce jednotlivých organizací a institucí, které vstupují do řešení problematiky domácího násilí. S postupným rozvojem spolupráce zainteresovaných organizací zabývajících se problematikou domácího násilí poukazuji v této části bakalářské práce na funkčnost sociální sítě pro oběti domácího násilí v Německu a Rakousku. V praktické části jsem provedla kvalitativní výzkum prostřednictvím rozhovorů s oběťmi domácího násilí, které jsou ubytovány v azylovém domě s neveřejnou adresou na Vysočině. Cílem této části bylo zachytit, jak se ţilo ţenám v násilném vztahu a jak se jim ţije dnes na základě vyuţívání azylového ubytování. Mým záměrem bylo i zmapování systému pomoci obětem domácího násilí, jak je dostupný ţenám v době, kdy se rozhodly násilný vztah opustit. Hlavní motivací pro napsání této bakalářské práce mi byly především mé vlastní profesní zkušenosti s danou problematikou. Jako sociální pracovnice 8

9 v azylovém domě s neveřejnou adresou se tváří v tvář setkávám s oběťmi domácího násilí. Poznávám jejich příběhy, jejich minulost, která je spojená s velkým utrpením. 9

10 1 Obecně o pojmu domácí násilí Domácí násilí představuje významný fenomén násilí rozšířený po celém světě. Často je tento jev společností povaţován za zanedbatelný a převáţně soukromý problém partnerů. Pro pochopení problematiky domácího násilí je nutné definovat pojem násilí a z něho následně vyčlenit znaky typické pro domácí násilí. Světová zdravotnická organizace vymezuje násilí jako záměrné pouţití nebo hrozba pouţití fyzické síly proti sobě samému, jiné osobě nebo skupině či společnosti osob, které působí nebo má vysokou pravděpodobnost způsobit zranění, smrt, psychické poškození, strádání nebo újmu. 1 Násilí uvnitř rodin se můţe týkat všech rodinných vztahů násilí mezi dospělými a jejich dětmi, mezi dětmi, mezi dospělými navzájem nebo dospělými a prarodiči, přičemţ nejčastěji ho páchají rodiče na dětech a muţi na ţenách. Násilí páchané na ţenách je jedním z významných společenských problémů, které má dalekosáhlé důsledky jak pro ţivot a zdraví ţen a jejich dětí, tak i pro fungování společnosti celkově. Označení násilí v rodině a domácnosti má širokou terminologii, přičemţ nejčastěji se objevují pojmy jako násilí v rodině a domácnosti, násilí vůči ţenám, rodově podmíněné násilí, intimní násilí, zneuţívání ţen či zneuţívání v párovém vztahu. V literatuře se objevuje termín Domestic Violence pro domácí násilí v širším rodinném okruhu a Domestic Abuse pro domácí násilí mezi partnery. 2 Následující text bude zaměřen na Domestic Abuse, tedy na domácí násilí a zneuţívání mezi partnery. 1.1 Definice domácího násilí Existuje řada definic domácího násilí, které se odráţí od potřeby moci a kontroly násilníka. Obecně se za domácí násilí povaţuje jakékoliv fyzické, psychické, sexuální a ekonomické násilí, k němuţ dochází mezi osobami blízkými. V širším slova smyslu formuluje definici domácího násilí Rada Evropy z roku 1985: Násilné chování v rodině zahrnuje jakýkoliv čin nebo opomenutí 10

11 spáchané v rámci rodiny některým z jejich členů, které podkopávají ţivot, tělesnou nebo duševní integritu, nebo svobodu jiného člena stejné rodiny, nebo váţně poškozují rozvoj jeho osobnosti. 3 V uţším slova smyslu lze domácí násilí definovat jako jakýkoliv výskyt ohroţujícího chování, násilí nebo zneuţití psychického, fyzického, sexuálního, ekonomického nebo emocionálního mezi dospělými osobami, které jsou, nebo někdy v minulosti byly intimními partnery nebo členy rodiny, a to bez ohledu na pohlaví. 4 Pod pojmem domácí násilí rozumíme útoky, napadání, výhruţky od blízké osoby s cílem ublíţit či získat nad obětí převahu a moc. Je útokem na lidskou důstojnost, ohroţuje zdraví a ve vyhrocených případech i ţivot oběti. 5 Domácí násilí nebývá jednorázové a náhodné. Jeho typickým znakem je cyklické opakování a vzrůstající tendence. Téměř 95% obětí tvoří ţeny, které jsou vystaveny násilí ze strany jejich současných nebo bývalých partnerů. Na základě světových studií je obětí domácího násilí kaţdá čtvrtá aţ kaţdá třetí ţena. 6 Domácí násilí lze rozdělit na mezigenerační a partnerské. Mezigenerační domácí násilí probíhá mezi jednotlivými členy rodiny např. děti a rodiče. Oproti tomu partnerské domácí násilí probíhá výhradně mezi současnými či bývalými partnery. Následující text se týká partnerského domácího násilí, jehoţ hlavními aktéry jsou muţ a ţena, kteří jsou spojeni určitou citovou vazbou. 1.2 Druhy a formy domácího násilí Je nutné rozlišovat okolnosti, za kterých je domácí násilí pácháno, kým je pácháno, kde je pácháno a z jakých pohnutek. K domácímu násilí dochází mezi osobami, které jsou spojeny citovým poutem, společnými dětmi, bydlištěm, majetkem či ekonomickou provázaností. Domácí násilí popírá základní lidské hodnoty a znevaţuje základní lidská práva. Druhy domácího násilí podle J. Voňkové (2008): 11

12 Fyzické násilí strkání, fackování, bití pěstmi, tahání za vlasy, kopání, pálení, smýkání, ohroţování zbraní nebo noţem, házení předmětů, znehybňování oběti Psychické násilí nadávky, obviňování, poniţování, zesměšňování na veřejnosti i v soukromí, permanentní kontrola chodu dne, výslechy, vyhroţování fyzickým násilím, odepírání spánku či potravy, vydírání např. sebevraţdou Sexuální násilí znásilnění, vynucování si sexuálních činů, které oběť podstupuje nedobrovolně či s nechutí Ekonomické násilí omezování přístupu k penězům, neposkytování peněz na provoz domácnosti, zákaz chodit do zaměstnání Formy domácího násilí Za rizikové faktory lze stěţí určit např. nerovnost pohlaví, vzdělání, mladší věk, chudobu, drogy, alkohol, neboť domácí násilí se vyskytuje i mezi partnery vysokoškolského vzdělání, vysokého postavení apod. Sociální izolace zákaz styku s příbuznými či kamarády, zákaz telefonování, vycházení, nečekané kontrolní návštěvy či telefonáty, omezování či zákaz jakýchkoliv zájmů. Zastrašování pouţití křiku, demonstrace síly, vyvolávání strachu, gesta, ničení majetku, vyhroţování, týrání zvířat. Pouţívání výhruţek typu opuštění rodiny, spáchání vraţdy dětí nebo partnerky, odnětí dětí. Vyčerpávání odepírání spánku, potravy, tekutin či přikazování nesmyslné práce. Citové týrání nadávky, kritizování, vyvolávání pocitu viny, popírání faktu násilí s tím, ţe oběti se něco zdá, občasné poskytování laskavosti, demonstrace milostného poměru s jinou osobou. Ekonomické týrání zákaz získání nebo udrţení zaměstnání, přidělování peněz, znemoţnění přístupu k rodinným příjmům, dennodenní kontrola nákupů. Vydírání nástrojem jsou především děti, označování oběti za špatnou matku, navádění dětí proti oběti. 12

13 Zneuţívání práv muţe zacházení s obětí jako se sluţkou, nadřazené a povýšené chování, právo o všem rozhodovat. 7 V praxi častěji dochází ke kombinaci jednotlivých druhů násilného chování, výskyt čistých forem takového chování bývá ojedinělý. 1.3 Specifika domácího násilí V případech domácího násilí proti sobě stojí bezmocná a vystrašená oběť, která se obává trestu či napadení, a pachatel, který se skrze pouţití moci snaţí oběť ovládat a donutit k tomu, co on chce. Domácí násilí je naučené chování působené násilníkem, který má potřebu získat nad obětí moc a kontrolu. Naopak chování oběti je zaměřeno na zajištění přeţití. U domácího násilí má podstatnou roli citová blízkost pachatele a oběti, neboť se ve většině případů jedná o osoby blízké. Násilí se odehrává v soukromí, za zavřenými dveřmi, kde jedinými tichými svědky bývají děti. Přítomnost dětí jako tichých svědků je u více neţ 90% případů domácího násilí. Pachatel násilí má dvojí tvář. Navenek působí mile a pozorně, coţ je v rozporu s jeho násilnickým chováním ke své oběti. U násilníka se nejedná o nezvládnutí agrese, ale o pocit, ţe na takové chování má nárok. Domácí násilí má svoji historii. Začíná velmi nenápadně, takţe prvních příznaků si často oběť ani nevšimne. Pokud znaky domácího násilí nejsou odhaleny a zastaveny na počátku, začne se opakovat a nabývat na intenzitě Kruh domácího násilí K domácímu násilí dochází v pravidelných cyklech, kdy se střídá období vzrůstání napětí a násilí, období omluv a usmiřování, období relativního klidu a opětovného narůstání tenze a násilí. 1. fáze vytváření napětí Násilník je rozčílený, ţárlivý, podráţděný a výbušný. Oběť je v této fázi úsluţná, pečlivá, obviňuje sebe sama, má strach a je ochotná udělat cokoliv, aby se vyhnula aktu násilí. 13

14 2. fáze týrání Násilník ztrácí kontrolu a přistupuje k fyzickému a psychickému násilí. Oběť má strach, cítí bolest a bezmoc z toho, ţe ať udělá cokoliv, násilník ji stejně napadne. 3. fáze líbánky Násilník se v této fázi omlouvá, slibuje, nosí dárky a projevuje lítost nad svým chováním. V tu chvíli oběť zapomíná na veškeré utrpení a věří ve změnu chování násilníka, odpouští mu. Zároveň oběť pociťuje naději a lásku. 8 Tyto fáze se neustále opakují, přičemţ mezi nimi jsou různě dlouhé odstupy. Postupně dochází ke zkracování intervalů mezi fázemi a samotné násilí nabývá na intenzitě. Kritickým obdobím pro eskalaci násilí je období těhotenství, mateřské dovolené a období snahy ukončit partnerský vztah. 1.4 Profily účastníků domácího násilí Mezi účastníky domácího násilí je nutné zahrnout jak pachatele a oběť, tak i děti, kteří jsou velmi často svědky domácího násilí. U pachatele převaţuje potřeba moci a kontroly nad obětí, zatímco oběť svým chováním usiluje o přeţití Profil pachatele domácího násilí V 95% případů domácího násilí je pachatelem osoba muţského pohlaví. Přestoţe navenek pachatel často působí sympaticky, za zavřenými dveřmi se z něho stává despota. Důvodem násilného jednání můţe mít samotný původ pachatele. Pachatelé často pochází z problémových rodin, kde mohli figurovat jako oběti nebo svědci domácího násilí. Domácí násilí je naučené chování, coţ dokazuje to, ţe pachatelé opakují zaţitý model chování, který přebrali jako vzor chování v dětství od svých rodičů. 14

15 Potřeba mít nad obětí moc a kontrolu vede pachatele k uţívání manipulativních technik. Domácího násilí se dopouštějí muţi ze všech socioekonomických skupin a všech věkových kategorií. Také vzdělání pachatele není v páchání násilí rozhodující. Násilí se dopouští jak osoby se základním či středním vzděláním, tak i osoby vysokoškolsky vzdělané. V současné době neexistuje ţádná výzkumně a empiricky zajištěná typologie pachatelů domácího násilí. Řada informací o pachatelích pochází od obětí domácího násilí. Typologie sestavená ze zkušeností obětí vychází z toho, jaké vzorce týrání pachatel pouţívá. Na základě toho angličanka Pat Cravenová navrhla následujících osm základních typů násilníků: surovec, ţárlivec, špatný otec, lhář, vyděrač, sexuální násilník, pán domu a psychický utlačovatel. 9 I zde u jednoho pachatele můţe docházet ke kombinaci jednotlivých typů. Podle údajů obětí domácího násilí v České republice se zdá, ţe u nás převládá vyděračský surovec, který praktikuje fyzické a psychické násilí. J. Voňková (2008) uvádí několik společných charakteristik pachatelů domácího násilí: - nízká sebeúcta a slabá funkce ega, - nedostatečná kontrola impulsů, - extrémní ţárlivost, - reakce na stres, kterou se pachatel snaţí ovládnout pomocí alkoholu a fyzicky napadá ţenu, - uţívání sexu jako agresivního činu slouţícímu ke zvýšení sebeúcty, - víra v tradiční a patriarchální rodinu, - lpění na muţské nadřazenosti. 10 O násilí, ke kterému došlo, pachatelé hovoří jako o hádce, celou situaci zlehčují a odpovědnost za samotný čin nepřijímají. Navíc za násilný čin obviňují oběť, protoţe kdyby měla např. uklizeno, neodmlouvala mu,.., tak by se to nestalo. Pachatelé za svůj čin málokdy cítí lítost. Věří tomu, ţe na uţití násilí měli právo. 15

16 1.4.2 Oběť domácího násilí 95% obětí představují ţeny. Oběti nejsou pasivním prvkem v průběhu domácího násilí, neboť právě ony vytvářejí strategie k vyhnutí se opakování násilí a jeho eskalaci. 11 Ze strany společnosti dochází k nálepkování obětí, přičemţ k obdobnému nálepkování dochází i ze strany samotných obětí. Nálepky typu závislost, neschopnost, paranoia, duševní vyčerpanost jistým způsobem ospravedlňují pachatelovo týrání a podporují jeho pocit nadřazenosti. 12 Oběť je často společností odsuzována za to, ţe si za vše můţe sama, protoţe u partnera zůstává a jeho násilí akceptuje. Důvod setrvávání v násilném vztahu je jednoduchý oběť má strach odejít, je na partnerovi závislá a stále věří tomu, ţe by se mohl změnit. Akceptace týrání je ve většině případů dlouhodobého charakteru. Průměrně oběť od násilníka odchází aţ po sedmi letech. Na tom, ţe i přes veškeré utrpení ţena ve vztahu s pachatelem zůstává, se podílí několik faktorů (M. Hronová, 2008): - strach z výhruţek, samoty či ztráty dětí, - nedostatek moţností k odchodu (od izolace přes citovou a ekonomickou závislost na partnerovi), - lhostejnost společnosti, - láska (citová vazba k partnerovi a víra, ţe se změní), - náboţenské přesvědčení, - zaţitý vzor chování z dětství (na základě zkušeností z dětství se přítomnost násilí vnímá jako normální součást vztahu). Oběť si v průběhu domácího násilí prochází následujícími obdobími: 1. odmítání dochází k podceňování násilí, neschopnosti na násilí reagovat, pociťování studu za to, co se jí děje, 2. sebeobviňování na základě vnucování viny pachatelem obviňuje oběť sama sebe, 3. hledání pomoci hledání pomoci v okolí, často jiţ jde ţeně o ţivot nebo byly napadeny i děti, 16

17 4. nerozhodnost ţena stále cítí lásku a věří, ţe se partner změní (snaha o zachování rodiny), 5. odchod od pachatele Děti jako svědci domácího násilí Děti, ţijící v rodinách, kde dochází k domácímu násilí, jsou velmi často nejen svědky, ale i oběťmi domácího násilí. Mohou se taktéţ stát prostředkem k manipulaci nebo získání opětovné kontroly nad obětí. Malé děti jsou si, ačkoliv se to nemusí zdát, vědomy násilí a čím blíţe jim se odehrává, tím více je nepříjemný záţitek poznamenává. Děti, jako svědci domácího násilí mohou být vlivem zaţitého vzorce chování více agresivní a nebo naopak nadmíru bázlivé. Často trpí depresemi, psychosomatickými obtíţemi a posttraumatickými stresovými poruchami. Viní se za to, ţe je někdo týrá a jsou přesvědčeny, ţe si týrání zaslouţí. Zároveň se cítí vinny i za to, ţe je týrána jejich matka a ţe mají svého trýznitele rády. Neustále je provází nejistota a strach z dalšího násilí a z toho, ţe budou opuštěni. Důsledky násilí v primární rodině přetrvávají i do budoucnosti a mohou se projevit aţ při volbě partnera, ve vlastní rodině, partnerských vztazích a výchově vlastních dětí. Děti mají tendenci opakovat chování svých rodičů, neboť jde o naučené chování. Jestliţe byl v rodině model tolerance násilí, je velká pravděpodobnost, ţe se v další generaci opět projeví. Děti, které samy zaţily násilí, ať uţ jako svědci nebo oběti, se mohou později chovat násilně, mohou převzít toto chování za normální a přirozené. Výjimkou v důsledku proţitého násilí také není naopak převzetí role oběti. 1.5 Důsledky domácího násilí Důsledky domácího násilí mohou pro oběť být psychického nebo fyzického rázu, přičemţ psychické následky si odnáší kaţdá ţena zasaţená domácím násilím. Stopy po proţitém domácím násilím si nese oběť po celý ţivot. 17

18 Mezi psychické následky domácího lze uvést: - nízké sebevědomí a sebeúcta, - nesoustředěnost, bezmocnost, zastrašenost, deprese, - pocit odpovědnosti za násilí, pocit viny, - víra ve své selhání. 14 Posttraumatická stresová porucha a stockholmský syndrom jsou další závaţné důsledky domácího násilí Posttraumatická stresová porucha Tato porucha se vyskytuje u obětí dlouhodobého domácího násilí a je vedena jako nemoc v Mezinárodní klasifikaci nemocí. Posttraumatická stresová porucha má následující znaky: - Vtíravé a neodbytné pocity opakovaného proţívání traumatické události ve dne, v noci pak proţívání nočních můr. Oběti mohou vyhledávat podobné situace, kterými byly traumatizovány (např. ţeny týrané v dětství vyhledávají vztah s agresivními muţi). - Snaha vyhýbat se všemu, co by u oběti mohlo vyvolat vzpomínky na trauma. - Nadměrné vzrušení oběti, při které je oběť stále připravena na další traumatizující situaci. Neschopnost se uvolnit a odpočinout si. Oběť se snadno poleká, je podráţděná a trpí poruchami spánku. 15 Neléčená posttraumatická stresová porucha často vede ke změně osobnosti Stockholmský syndrom U stockholmského syndromu se jedná o vytvoření emocionálního vztahu mezi obětí a násilníkem. Oběť se identifikuje s jednáním násilníka, přičemţ se 18

19 mu snaţí zavděčit a podvědomě si vykupuje jeho shovívavost, čímţ se podvědomě snaţí chránit svůj ţivot. Mezi znaky podporující vznik stockholmského syndromu patří: a) zastrašování ţena je přesvědčena, ţe její ţivot je v ohroţení, b) izolace od lidí, c) přesvědčení oběti, ţe ze situace není úniku, d) nepředvídatelné odměny. 16 Rozvojem stockholmského syndromu dochází k absolutní pasivitě oběti. I tento syndrom můţe mít za následky hluboké změny v identitě oběti. 19

20 2 Pomoc obětem domácího násilí Oběti domácího násilí zpravidla potřebují pomoc druhé osoby při řešení své tíţivé situace. Případy, kdy oběť řeší svou situaci sama, jsou ojedinělé. Základní podmínkou pro poskytnutí pomoci je uvědomění si svých potíţí a dobrovolné rozhodnutí situaci řešit. K tomu, aby oběť přijmula pomoc okolí, je potřebná motivace oběti něco dělat. Pokud oběť výše uvedené podmínky splní, dostane se do kontaktu s pracovníky, kteří se problematice domácího násilí věnují. Pracovníci s obětí vyhodnotí rizikové faktory, na jejichţ základě je vypracován individuální bezpečnostní plán. Ten by měl vycházet z aktuální situace oběti, a zároveň by měl být pravidelně aktualizován podle toho, k jakým změnám v násilném vztahu dochází. Bezpečnostní plán se můţe vztahovat na zajištění bezpečí doma, při odchodu a po odchodu od partnera, zajištění bezpečí pro děti. Součástí krizového plánu můţe být například: vytvoření seznamu telefonních čísel přátel, příbuzných, policie, lékařů, advokátky, organizací poskytujících pomoc obětem násilí, orgánu sociálně právní ochrany dětí atd. Nutné je mít tento seznam vţdy při sobě. zabezpečení přístupu k telefonnímu přístroji, případně uloţit číslo na organizaci pod cizím jménem, mít domluvený signál se sousedy (např. svítí-li venkovní světlo volejte policii) atd. zabezpečení důleţitých dokladů (OP, pas, rodné listy, průkaz pojišťovny, vkladní kníţka, kreditní karta, rozhodnutí o svěření dětí do péče, policejní záznamy o dřívějších oznámeních atd.) zabezpečení finanční rezervy pro případ nouze či na delší časový úsek zabalení pohotovostní tašky obsahující osobní dokumenty své i dětí, léky, věci denní potřeby, hygienické potřeby, hračky atd. naplánování moţnosti nouzového ubytování (azylový dům, přátelé) 20

21 Pro úspěšné řešení problému domácího násilí je velmi důleţitá včasná intervence a spolupráce různých institucí a organizací, které jsou specializované v dané problematice. Tyto organizace poskytují pomoc tak, aby v první řade zajistily obětem bezpečnost a na základě další spolupráce jim pomohly řešit problémy v oblasti právní, psychologické či sociální. 2.1 Psychologická pomoc První psychologická pomoc probíhá přímo na místě trestného činu a je poskytována psychology, policisty, lékaři či dalšími příslušníky záchranného týmu, kteří jsou na místě činu přítomni. Psychoterapeutické sluţby mohou oběti vyuţívat v rámci azylového ubytování, v poradnách pro oběti domácího násilí apod. Psychoterapeutická pomoc je důleţitým článkem v rozhodovacím procesu o vhodném řešení situace oběti. Psychoterapie můţe být individuální nebo skupinová, vţdy záleţí na aktuální situaci oběti. Psychoterapie přináší obětem určitý náhled na jejich situaci a zároveň umoţňuje sdílení jejich zkušeností s ţenami, které mají obdobné záţitky. 2.2 Právní pomoc Existence domácího násilí byla v České republice dlouho vnímána jako soukromá záleţitost partnerů. Postupně společnost začala docházet k tomu, ţe domácí násilí je jev, který má celospolečenský dopad a vyţaduje spolupráci všech zainteresovaných institucí. Do roku 2007 nebyl v českém právu pojem domácího násilí řádně definován. Postupným přijetím zákonů vztahujících se k domácímu násilí se Česká republika přihlásila k řešení dané problematiky. Proces ochrany před domácím násilím lze popsat jako policejní intervenci, sociální pomoc a soudní ochranu. Právní rámec problematiky domácího násilí je tvořen následujícími zákony: 21

22 Zákon č. 135/2006 Sb., kterým se mění některé zákony v oblasti ochrany před domácím násilím Tento zákon nabyl účinnosti , čímţ se Česká republika připojila k těm zemím EU, které vytváří ucelený právní rámec pro prevenci domácího násilí a kvalifikovanou pomoc jeho obětem. Jeho podstatou je moţnost státu zasáhnout do vztahu dvou osob, a to v jejich společném obydlí, pokud je jedna osoba ohroţena druhou. Zásah státu je umoţněn na základě institutu vykázání násilné osoby. V citované normě byly novelizovány následující zákony: a) Zákon č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů Zákon upravuje oprávnění policistů rozhodnout o vykázání ze společného obydlí, zákazu vstupu do společného obydlí a zákazu navazování kontaktu s osobou ohroţenou. b) Zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních sluţbách, ve znění pozdějších předpisů Zákon upravuje zřizování a pomoc intervenčních center, přičemţ intervenční centra jsou poradenská zařízení pro osoby ohroţené domácím násilím. c) Zákon č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů Zákon upravuje trestní postih projevů domácího násilí. Zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád Zákon č. 359/1999 Sb., o sociálně právní ochraně dětí, ve znění pozdějších předpisů Zákon upravuje postavení dětí, které jsou ohroţovány násilím mezi rodiči nebo jinými osobami odpovědnými za jejich výchovu, popřípadě násilím mezi dalšími fyzickými osobami. Současný právní rámec vytváří dostatečné moţnosti jak pro ochranu osob ohroţených domácím násilím, tak pro právní postih osob násilných a ukončení 22

23 jejich násilného jednání. Jestliţe je domácí násilí dlouhodobé a prokazatelné, můţe se oběť obrátit přímo na soud a poţádat o vydání předběţného opatření podle 76b občanského soudního řádu a poţádat o to, aby soud pachateli přikázal dočasně opustit byt, případně nařídil zákaz oběť kontaktovat. Dále je moţné kromě u Policie ČR také podat trestní oznámení přímo na státním zastupitelství Institut vykázání násilné osoby ze společného obydlí Právní institut vykázání je upraven v zákoně č. 273/2008 Sb.,o Policii ČR. Tento institut opravňuje příslušníky policie k vykázání násilné osoby ze společného obydlí (je-li na místě přítomna) nebo zákazem vstupu do společného obydlí (pokud není přítomna) a jeho bezprostředního okolí na dobu 10 dní. 17 Podmínkou pro uloţení tohoto institutu je to, ţe lze důvodně předpokládat, ţe s ohledem na předchozí útoky můţe opakovaně dojít k nebezpečnému útoku ze strany násilné osoby. Násilná osoba musí odevzdat všechny klíče od společného obydlí, můţe si však vzít nezbytné věci pro svou osobní potřebu. Povinností Policie ČR je ověřování, zda nedošlo k porušení rozhodnutí (i následný souhlas ohroţené osoby neruší toto rozhodnutí). Pokud násilná osoba poruší toto rozhodnutí a bude se zdrţovat v místě společného obydlí či se pokusí o předčasný návrat, můţe to být důvod k zahájení trestního stíhání pro podezření z trestného činu maření výkonu úředního rozhodnutí. O všech provedených úkonech a šetřeních (např. zjištění, ţe hádkám a napadení jsou pravidelně přítomny děti) policisté sepisují hlášení, část z nich odesílají na intervenční centra, která jsou policisty informována o kaţdém případu vykázání. Ze statistik vyplývá, ţe od 1. ledna 2007 do 31. ledna 2010 policisté v Praze vyuţili oprávnění vykázat násilnou osobu ze společného obydlí ve 148 případech. V průměru dochází v Praze k vykázání zhruba ve 4 aţ 6 případech měsíčně, v některých měsících však toto číslo překročilo i 10 vykázání

24 Ze statistik Bílého kruhu bezpečí vyplývá, ţe v roce 2007 prostřednictvím sítě intervenčních center v ČR evidovali celkem 862 případů policejních vykázání a civilní soudy ve stejném roce přijaly 500 ţádostí o vydání předběţného opatření se ţádostí o vykázání nebo jeho prodlouţení. V roce 2008 Bílý kruh bezpečí zaevidoval 679 policejních vykázání a na soudy bylo doručeno 400 ţádostí se ţádostí o vydání předběţného opatření. Počet poklesl o více neţ 20 %. V roce 2009 eviduje 15 intervenčních center sdruţených v Asociaci intervenčních center v ČR celkem 778 policejních vykázání, tedy mírný nárůst, ale stále pokles oproti prvnímu roku vykazování o 10 %. Čísla z resortu justice nejsou zatím k dispozici. Ze společného obydlí bylo v roce 2009 policií vykázáno celkem 780 násilných osob, z toho 16 ţen. Nejčastěji byly vykázáním přerušeny násilné incidenty v rámci věkové kategorie let. V roce 2009 bylo prostřednictvím policejního vykázání zajištěno bezpečí pro 762 bezprostředně ohroţených ţen, 39 muţů a 911 dětí, celkem tedy bylo před dalšími moţnými útoky blízké násilné osoby v minulém roce ochráněno 1712 osob. 19 Bílý kruh bezpečí společně s Asociací pracovníků intervenčních center vytvořil přehled počtu vykázání v jednotlivých krajích, coţ dokládá tabulka v příloze č Sociální pomoc Právní rámec sociální pomoci upravuje zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních sluţbách, ve znění pozdějších předpisů, ve kterém jsou vymezeny sluţby sociální prevence, které poskytují pomoc v problematice domácího násilí. Sluţby sociální prevence napomáhají zabránit sociálnímu vyloučení osob, které jsou jím ohroţeny pro krizovou sociální situaci, ţivotní návyky a způsob ţivota vedoucí ke konfliktu se společností, sociálně znevýhodňující prostředí a ohroţení práv a oprávněných zájmů trestnou činností jiné fyzické osoby. Cílem sluţeb sociální prevence je napomáhat osobám k překonání jejich nepříznivé sociální situace a chránit společnost před vznikem a šířením neţádoucích společenských jevů

25 2.3.1 Intervenční centra Společně se vznikem institutu vykázání násilné osoby ze společného obydlí bylo nutné zřídit specializovaná pracoviště, která by poskytovala komplexní pomoc osobám ohroţeným domácím násilím, a zároveň úzce spolupracovala s Policií ČR, která má právo násilnou osobu z bytu vykázat. Proto od 1. ledna 2007 působí ve všech krajích České republiky intervenční centra poskytující krizovou pomoc osobám ohroţeným domácím násilím. Intervenční centra poskytují přechodnou odbornou pomoc a nehmotnou podporu v případech domácího násilí. Vymezení působnosti je upraveno v 60a zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních sluţbách, ve znění pozdějších předpisů. V případě rozhodnutí Policie ČR o vykázání násilné osoby ze společného obydlí je nejpozději do 24 hodin doručen úřední záznam o vykázání místně příslušnému intervenčnímu centru. Na základě tohoto rozhodnutí pracovníci intervenčního centra nejpozději do 48 hodin kontaktují ohroţenou osobu a nabídnou jí své sluţby. Záleţí však na osobě ohroţené, zda nabídku pomoci ze strany intervenčního centra přijme. O pomoc můţe poţádat i osoba, která se na základě vlastní potřeby rozhodne řešit svůj problém s domácím násilím. Intervenční centra poskytují sociální sluţby jako sluţby ambulantní, pobytové a terénní. Dle zákona o sociálních sluţbách poskytují intervenční centra následující základní činnosti: - sociálně terapeutické činnosti, - pomoc při uplatňování práv, ochráněných zájmů a při obstarávání osobních záleţitostí. Pokud intervenční centra poskytují pomoc prostřednictvím pobytových sluţeb, nabízí vedle výše uvedených činností činnosti následující: - poskytnutí ubytování, - poskytnutí stravy nebo pomoc při zajištění stravy

26 Intervenční centra nabízí obětem domácího násilí zprostředkování následné pomoci pomoc sociální, psychologické, právní povahy, a případně i zprostředkování ubytování v azylových domech. Sluţby intervenčních center jsou bezplatné a oběť domácího násilí zde můţe vystupovat anonymně Azylové domy Azylové domy nabízejí obětem domácího násilí ubytování, zázemí, bezpečí a prostor pro řešení jejich tíţivé ţivotní situace. Sociální sluţba azylové domy se řadí mezi sluţby sociální prevence a je registrována na základě zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních sluţbách, ve znění pozdějších předpisů. Dle 57 odst. 2 zákona o sociálních sluţbách poskytují azylové domy obětem domácího násilí následující činnosti: a) poskytnutí stravy nebo pomoc při zajištění stravy, b) poskytnutí ubytování, c) pomoc při uplatňování práv, oprávněných zájmů a při obstarávání osobních záleţitostí. 22 Přestoţe existuje institut vykázání násilné osoby ze společného obydlí, někdy se vyskytnou případy, ţe oběť po odchodu od partnera potřebuje azylové ubytování. Důvodem ubytování v azylovém domě můţe být nemoţnost jiného bydlení po odchodu od partnera spojena se špatnou finanční situací oběti, přetrvávající strach z agresora, potřeba psychologické či právní pomoci. V České republice se oběť můţe setkat se dvěma typy azylového ubytování: - azylové domy s veřejnou adresou, - azylové domy s neveřejnou adresou. Azylové domy s veřejnou adresou nabízejí ubytování a pomoc obětem domácího násilí, které jiţ nejsou v přímém ohroţení ţivota, ale stále potřebují pomoc. Také se jedná o ţeny, které azylový dům vyuţívají jako moţnost návazného bydlení. V mnoha případech velmi často dochází k tomu, ţe finanční 26

27 situace ţenám nedovolí najít si vlastní bydlení, díky čemuţ oběť putuje z azylového domu do azylového domu. Azylové domy s neveřejnou adresou jsou nejvhodnějším řešením pro oběti domácího násilí. Tato forma ubytování nabízí oběti maximální bezpečnost. Hlavním úkolem azylového ubytování s neveřejnou adresou je především chránit oběť, dát jí prostor a bezpečí pro zotavení z proţitého traumatu, napomoci stabilizovat její psychický a zdravotní stav, vyznat se v jejím vlastním problému, pochopit ho a oprostit se od sebeobviňování a pocitu selhání Specializované poradny pro oběti domácího násilí Specializované poradny pro oběti domácího násilí nabízejí sociální, psychologickou a právní pomoc. Součástí některých poraden je i azylové ubytování. Specializované poradny mohou oběti pomoct např. v sestavení bezpečnostního plánu, pochopení vlastní situace, získání náhledu, pomoc při odchodu od násilného partnera atd. Poradenství můţe mít různé formy pomoci. Jedná se o telefonické poradenství, internetové poradenství a osobní konzultace formou osobního setkání v poradně či mimo ni Telefonická krizová linka Telefonické krizové linky představují pro mnohé oběti úplně první formu pomoci při řešení domácího násilí, kam se mohou obrátit. Takové linky pomoci mají nepřetrţitý provoz a poskytují psychologickou, právní, organizační a morální pomoc. Občanské sdruţení Bílý kruh bezpečí provozuje nejznámější linku pomoci osobám ohroţeným domácím násilím Linku DONA. Tato linka je první sluţbou tohoto druhu fungující celostátně na území České republiky. Zahájení jejího nepřetrţitého provozu je povaţováno za první krok při vytváření systému adekvátní reakce na tak závaţný jev, jakým domácí násilí bezesporu je. 27

28 2.3.5 Orgán sociálně právní ochrany dětí Jestliţe má domácí násilí dopad na děti ţijící v domácnosti, kde k násilí dochází, je nutné o tom informovat příslušný orgán sociálně právní ochrany dětí. Dětem, které jsou svědky domácího násilí, poskytuje orgán sociálně právní ochrany dětí speciální péči. Oběť se na orgán sociálně právní ochrany můţe obrátit se ţádostí o pomoc ve věci: - sepsání ţádosti o svěření nezletilých dětí do péče, - hledání azylového ubytování, - zprostředkování kontaktů na specializovaná centra pro oběti domácího násilí atd. 2.4 Síť služeb sociální prevence pro oběti domácího násilí v ČR Ministerstvo práce a sociálních věcí zveřejnilo vybrané statistické údaje o financování sociálních sluţeb a příspěvku na péči, kde je podrobně uveden počet všech sociálních sluţeb, které jsou vedené v registru poskytovatelů sociálních sluţeb. V boji s domácím násilím vystupují ze sluţeb sociální prevence do popředí azylové domy, intervenční centra, krizová pomoc a telefonická krizová pomoc, coţ dle jejich počtu dokládá i graf č.1. Graf č. 1 Počet sociálních služeb pro oběti domácího násilí vedených v registru poskytovatelů sociálních služeb Azylové domy Intervenční centra Krizová pomoc Telefonická krizová pomoc 28

29 Z grafu č. 1 vyplývá, ţe největší zastoupení v boji s domácím násilím mají azylové domy, které představují 65% sluţeb ze všech sluţeb poskytujících pomoc obětem domácího násilí. 15-ti% je zastoupena krizová pomoc, 14% připadá na telefonickou krizovou pomoc a intervenční centra představují 6% sluţeb sociální prevence pro pomoc obětem domácího násilí. Počet sociálních sluţeb určených obětem domácího násilí lze rozdělit i dle právní formy poskytovatelů sociálních sluţeb, kteří jsou vedeni v registru poskytovatelů sociálních sluţeb. Tabulka č.1 Počet služeb sociální prevence pro oběti domácího násilí dle právní formy poskytovatelů sociální služby vedených v registru poskytovatelů sociálních služeb Druh služby NNO Obchodní společnosti Fyzické osoby města/ obce Příspěvkové organizace ostatní celkem Azylové domy Intervenční centra Krizová pomoc Telefonická krizová pomoc Z tabulky č.1 je patrné, ţe největší zastoupení v poskytování sociálních sluţeb pro oběti domácího násilí mají nestátní neziskové organizace, které v rozlišení dle právní formy poskytovatelů dosahují 77%. 15% sluţeb poskytují příspěvkové organizace, 6% připadá na případy, kdy sluţby poskytuje přímo obec či město vlastní organizační sloţkou bez právní subjektivity. Ostatní poskytovatelé s jinou právní formou se v boji s domácím násilím podílejí nepatrným počtem. U pobytových forem sluţeb sociální prevence zaměřených na domácí násilí (azylové domy a krizová pomoc) lze uvést počet lůţek a jejich vyuţití. 29

30 Ministerstvo práce a sociálních věcí uvádí vyuţití lůţek v roce 2008 v porovnání s plánem vyuţití v roce 2010, coţ číselně dokládá tabulka č. 2. Tabulka č.2 Využití lůžek v roce 2008 a 2010 (plán) Druh služby Počet lůžek Počet uživatelů 2008 Obložnost lůžek 2008 Počet uživatelů 2010 (plán) Obložnost lůžek 2010 (plán) Azylové domy % % Krizová pomoc % % Na jeden azylový dům průměrně připadá 11 lůţek. Skutečnost je ovšem jiná, neboť některé azylové domy nabízí větší kapacitu lůţek, zatímco některé azylové domy jsou spíše domy rodinného charakteru. Zařízení krizové pomoci průměrně nabízí 2 lůţka, ale i zde je počet lůţek v jednotlivých zařízeních individuální. Také je patrné, ţe na jedno lůţko připadá hned několik uţivatelů, kteří se v rámci jednoho roku v zařízení vystřídají. Zároveň i předpoklady nárůstu počtu uţivatelů dokazují o tom, ţe lidí potřebujících pomoc druhých lidí neustále přibývá. V rámci ambulantních sluţeb (intervenční centra a krizová pomoc) provedlo Ministerstvo práce a sociálních věcí obdobné srovnání jako u pobytové formy sluţeb, coţ dokládá tabulka č. 3. Tabulka č. 3 Využití ambulantních služeb v rámci Druh služby Počet uživatelů 2008 Počet uživatelů 2010 (plán) Počet intervencí 2008 Počet intervencí 2010 (plán) Intervenční centra Krizová pomoc Dle čísel uvedených v tabulce č.3 je patrné, ţe i v rámci ambulantních sluţeb je nárůst jak v počtu uţivatelů, tak i v počtu jednotlivých intervencí rapidní. 30

31 O vyuţití terénních forem sluţeb krizové pomoci a intervenčních center vypovídá tabulka č.4, kde nárůst uţivatelů a intervencí není tak rychlý jako u ambulantních sluţeb. Tabulka č.4 Využití terénních forem služeb Druh služby Počet uživatelů 2008 Počet uživatelů 2010 (plán) Počet intervencí 2008 Počet intervencí 2010 (plán) Intervenční centra Krizová pomoc Telefonická krizová pomoc v roce 2008 zaznamenala celkem hovorů. Nárůst hovorů v roce 2010 se odhaduje na Sytém pomoci pro oběti domácího násilí na Vysočině Systém pomoci pro oběti domácího násilí na Vysočině je vcelku rozšířený. Kraj Vysočina se rozkládá na 6795,75 km² a k čítal obyvatel. V tomto kraji je provozována jedna telefonická krizová linka STŘED v Třebíči, která má charekter linky důvěry a poskytuje pomoc lidem v obtíţných ţivotních situacích. Další moţností pomoci jsou občanské poradny, kterých je v kraji Vysočina celkem devět. Specifickou pomoc obětem domácího násilí poskytuje příspěvková organizace Psychocentrum manţelská a rodinná poradna kraje Vysočina v Jihlavě, jejíţ součástí je intervenční centrum. Dokladem o výskytu domácího násilí je tabulka č. 5, která dokládá čísla o počtech uţivatelů, kontaktů a institutu vykázání v jednotlivých letech

32 Tabulka č. 5 Činnost Psychocentra (intervenčního centra) v letech Rok Počet uživatelů Počet kontaktů Počet vykázání (k 31.5.) Z čísel uvedených v tabulce č. 5 je patrné, ţe kaţdým rokem dochází k mírnému nárůstu činnosti intervenčního centra v rámci Psychocentra v Jihlavě. Pomoc pobytovou formou poskytují azylové domy, kterých je na Vysočině celkem osm. Z toho dva azylové domy jsou určeny pro muţe, dalších šest poskytuje ubytování ţenám a matkám s dětmi. Podle Ministerstva práce a sociálních věcí azylové domy na Vysočině nabízejí uţivatelům 194 lůţek, zatímco krizová pomoc zde není zastoupena vůbec. Dále se oběť můţe obrátit na místní orgány sociálně právní ochrany dětí, Policii ČR a soudy. 32

33 3 Azylové domy s neveřejnou adresou Azylové ubytování je jednou z účinných forem pomoci obětem domácího násilí. Často ţena odchází z násilného vztahu aţ tehdy, je-li její ţivot či ţivot jejích dětí ohroţen. Klasické azylové domy s veřejnou adresou jsou určeny především pro osoby v krizi (finanční krize, nemoţnost vlastního bydlení,..). Pro oběti domácího násilí ve větší míře zajišťují bezpečí azylové domy s neveřejnou adresou. Ohroţené ţeně mohou poskytnout na určitý čas bezpečí, klid, pomoc ze strany pracovníků a také potřebný čas k porozumění její tíţivé situace a zotavení se z proţitého traumatu. 3.1 Vznik azylových domů s neveřejnou adresou Azylové domy s neveřejnou adresou mají více neţ stoletou historii. Zaloţení prvního azylového domu pro oběti domácího násilí se datuje do roku 1875 v Texasu. V sedmdesátých letech dvacátého století se takové domy začaly budovat i v USA. První pokusy se zakládáním azylových domů měly podobu ubytování ve vlastních domech ţen, které s oběťmi domácího násilí pracovaly. Podoba ubytování ve vlastních domech existuje v zahraničí dodnes, a je to chápáno jako alternativa dočasného bydlení zejména v místech, kde není moţné pro oběti domácího násilí zřídit azylové domy. V České republice se otázka pomoci obětem domácího násilí dostává do popředí aţ po roce 1989, kdy si společnost začíná uvědomovat nutnost zásahu a pomoci v některých lidských osudech. Na základě toho začaly vznikat nevládní organizace, které se zaměřily na sociální a zdravotní problémy a vytvářejí alternativy k tradičním formám sociální práce. 24 Výsledkem činností nevládních organizací jsou i azylové domy s moţností ubytování pro osoby v krizi a oběti domácího násilí. 33

34 3.2 Specifika azylových domů s neveřejnou adresou Pro oběti domácího násilí je vhodnější umístění v azylových domech, které jsou přímo zaměřené na pomoc obětem domácího násilí. Obětem je zde poskytnuto bezpečné ubytování, pomoc z řad proškolených pracovníků, přátelská atmosféra a intenzivní podpora potřebná pro překlenutí kritického období. Velmi pozitivně na oběť působí i fakt, ţe v azylovém domě jsou ubytovány další ţeny s podobnými osudy. Navzájem je spojuje podobná zkušenost, vzájemné sdílení příběhů, coţ oběti umoţňuje získat náhled na svou situaci. Mezi základní specifika azylového domu s neveřejnou adresou patří: umístění azylového domu v bezpečné lokalitě, nainstalovaný bezpečnostní elektronický systém (kamery, poplašné zařízení), speciálně vyškolený personál, vedení záznamů o uţivatelích sluţby, délka pobytu se pohybuje od 3 měsíců do jednoho roku. Azylové domy poskytují oběti právní, psychoterapeutické a sociální sluţby, doprovod a podporu při jednání na úřadech a pomoc s dětmi. Pobyt v azylovém domě je moţný na základě podepsání smlouvy. Z toho pro oběť vyplývá dodrţování pravidel, které má kaţdý azylový dům stanoveny v domovním a provozním řádu. Mezi základní pravidla lze zařadit zákaz vyzrazení adresy azylového domu s neveřejnou adresou, zákaz návštěv v zařízení, Práce s obětí domácího násilí v azylovém domě s neveřejnou adresou Základem práce s obětí domácího násilí je neustálá podpora. Azylový dům by měl být místem, kde ţena nepociťuje neustálou kontrolu nad svým ţivotem. 34

35 Smyslem práce s obětí domácího je pomoc při naplňování potřeb uţivatelky a pomoc při utváření jejího vlastního ţivota bez závislosti na násilném partnerovi. Mezi základní předpoklady a dovednosti pracovníka ve vztahu k oběti domácího násilí patří: empatie aktivní naslouchání upřímnost porozumění postup přeorientovávání oběti z minulosti na budoucnost zpracování individuálního plánu podpora při utváření nového ţivota Uţivatelku je nutné neustále utvrzovat v tom, ţe to, co se stalo, není její vina. Zároveň je potřeba ji ubezpečovat, ţe na to není sama a nikdo nemá právo jí ubliţovat. 3.3 Občanské sdružení SPEKTRUM VYSOČINA Azylových domů s neveřejnou adresou není v České republice mnoho. Většina takových zařízeních je provozována neziskovými organizacemi. Mezi nejznámější poskytovatele azylových domů s neveřejnou adresou určitě patří občanské sdruţení ROSA či ACORUS. V následujícím textu se budu věnovat azylovému domu s neveřejnou adresou, jehoţ provozovatelem je občanské sdruţení Spektrum Vysočina. Občanské sdruţení Spektrum Vysočina je nevládní neziskovou organizací, která byla zaloţena v roce V tomto roce sdruţení zahájilo realizaci preventivních programů v problematice HIV/AIDS a přednáškovou činnost. Byla také započata realizace projektu azylového domu s neveřejnou adresou. V říjnu roku 2004 byly otevřeny první dva byty azylového domu. Dále byl zahájen provoz nonstop mobilní telefonní informační linky HIV/AIDS pomoci. 35

36 3.3.1 Popis realizace poskytování sluţby azylový dům s neveřejnou adresou Posláním organizace je poskytování efektivní a rychlé pomoci ţenám - obětem domácího násilí a matkám s dětmi bez sociálního zázemí, která vede ke stabilizaci sociální situace, a postupnému návratu do běţného ţivota, optimálně do přirozeného prostředí. Sekundárně je pak nutné zajistit pro děti uţivatelek příznivé prostředí pro jejich optimální psychosociální vývoj. Pomoc a podpora je směřována do oblastí, kde pomoc státních orgánů je nedostatečná. Cílem sluţeb azylového domu je pomoci přečkat uţivatelkám nejtěţší chvíle ţivota, kdy se ocitly v krizi. Kapacita azylového domu s neveřejnou adresou je v současné době 14 lůţek. Maximální vyuţití lůţek je pro čtyři dospělé osoby a 10 dětí. V současné době jsou v azylovém domě ubytovány 3 matky se čtyřmi dětmi a jeden otec se dvěmi dětmi. Uţivatelé mají k dispozici vlastní bytovou jednotku s kuchyní a sociálním zařízením. Jeden byt je uzpůsoben tak, ţe dvě matky mají společnou kuchyň a sociální zařízení, ale kaţdá má vlastní uzamykatelný pokoj. Uţivatelům je zařízení nabídnuto spolupracujícími organizacemi na základě posouzení toho, zda je zařízení a sluţby pro klientku vhodné. O.s. Spektrum Vysočina má dobrou spolupráci s Psychosociálním centrem Acorus a Fondem ohroţených dětí. Důleţitá je i spolupráce s úřady, z jejichţ obvodu uţivatelé pocházejí. Zařízení je situováno v malé obci na Chotěbořsku. Přestoţe azylové domy s utajenou adresou často bývají zřizovány v rušných místech, tento azylový dům funguje ve vesnickém prostředí. Toto umístění je ze strany pracovníků a zakladatelů azylového domu povaţováno za optimální prostředí vhodné pro rozvoj dětí i zklidnění psychicky traumatizovaných uţivatelů. Komunitní způsob ţivota na vesnici můţe být i zárukou bezpečnějšího prostředí pro uţivatele oběti domácího násilí - před agresory, kteří jsou v městské aglomeraci méně nápadní neţ v malé obci. V případě vypátrání pobytu oběti agresorem je téměř nemoţné, aby tento pachatel unikl pozornosti občanů obce. 36