VYSOKÁ ŠKOLA POLYTECHNICKÁ JIHLAVA. Obézní pacient -pohled sestry na ošetřovatelskou péči

Transkript

1 VYSOKÁ ŠKOLA POLYTECHNICKÁ JIHLAVA Katedra zdravotnických studií Obézní pacient -pohled sestry na ošetřovatelskou péči Bakalářská práce Autor práce: Vedoucí práce: Pavla Jelínková Mgr. Martina Hinková Jihlava 2019

2

3 Abstrakt Bakalářská práce se zabývá problematikou hygienické péče u obézních nesoběstačných pacientů. Současný stav problematiky je věnován obezitě, hodnocení soběstačnosti a hygienické péči. Ve výzkumné části byl k dosažení cíle práce aplikován kvantitativní výzkum ve formě anonymního dotazníku určeného sestrám pracujícím na standardních odděleních lůžkových zdravotnických zařízení. Výsledky dotazníku jsou vyhodnoceny a graficky znázorněny. Klíčová slova Hygienická péče, obézní pacient, nesoběstačný pacient, sestra, zdravotnické pomůcky. Abstract The bachelor thesis deals with the issue of hygienic care in obese non-self-reliant patients. The theoretical part is devoted to obesity, assessment of self-reliance and hygienic care. In the research part, quantitative research was applied to achieve the goal of work in the form of an anonymous questionnaire, intended for nurses working in standard departments of inpatient health care facilities, was applied to achieve the goal of the thesis. The results of the questionnaire are evaluated and shown in graphic form. Keywords Hygiene care, obese patient, non-self-reliant patient, nurse, medical aids.

4 Prohlašuji, že předložená bakalářská práce je původní a zpracovala jsem ji samostatně. Prohlašuji, že citace použitých pramenů je úplná, že jsem v práci neporušila autorská práva (ve smyslu zákona č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů, v platném znění, dále též AZ ). Souhlasím s umístěním bakalářské práce v knihovně VŠPJ a s jejím užitím k výuce nebo k vlastní vnitřní potřebě VŠPJ. Byla jsem seznámena s tím, že na mou bakalářskou práci se plně vztahuje AZ, zejména 60 (školní dílo). Beru na vědomí, že VŠPJ má právo na uzavření licenční smlouvy o užití mé bakalářské práce a prohlašuji, že s o u h l a s í m s případným užitím mé bakalářské práce (prodej, zapůjčení apod.). Jsem si vědoma toho, že užít své bakalářské práce či poskytnout licenci k jejímu využití mohu jen se souhlasem VŠPJ, která má právo ode mne požadovat přiměřený příspěvek na úhradu nákladů, vynaložených vysokou školou na vytvoření díla (až do jejich skutečné výše), z výdělku dosaženého v souvislosti s užitím díla či poskytnutím licence. V Jihlavě dne 10.dubna Podpis

5 Poděkování Mé poděkování patří zejména Mgr. Martině Hinkové za vedení bakalářské práce, připomínky a cenné rady, kterých si velmi vážím. Další poděkování patří všem všeobecným a praktickým sestrám, které se podílely na výzkumném šetření, za jejich ochotu a spolupráci. V neposlední řadě děkuji své rodině za trpělivost.

6 Obsah Úvod Současný stav problematiky Obezita Definice a druhy obezity Klasifikace a metody měření obezity Prevence obezity Komplikace obezity Terapie obezity Hodnocení soběstačnosti Hygienická péče Péče o osobní a ložní prádlo Hygiena dutiny ústní a péče o zuby Celková koupel nemocného Péče o vlasy Hygienické vyprazdňování Hygienická péče o inkontinentního pacienta Prevence proleženin a opruzenin Výzkumná část Cíl a výzkumné otázky Metodika výzkumu Charakteristika vzorku respondentů a výzkumného prostředí Zpracování získaných dat Výsledky dotazníkového šetření Diskuze Návrh řešení a doporučení pro praxi Závěr Seznam použité literatury Seznam použitých zkratek Seznam tabulek a grafů Seznam příloh

7 Úvod Bakalářská práce se zabývá pohledem sester na problematiku hygienické péče u nesoběstačných obézních pacientů během hospitalizace na standardním oddělení ve zdravotnickém zařízení. Uvedené téma jsem si vybrala, protože se s výše zmíněnou problematikou setkávám při práci každý den. Vzhledem k tomu, že populace stárne a celosvětově přibývá obézních, lze předpokládat, že bude narůstat počet nesoběstačných obézních pacientů. Podle šetření Českého statistického úřadu z roku 2018 se obezita v České Republice týká bezmála 20 % mužů a 18 % žen. Nadváhou trpí téměř polovina Čechů. Mezi zdravotníky se často traduje, že pacient není břemeno. Tuto problematiku upravuje Nařízení vlády č. 361/2007 Sb., které říká: Za ruční manipulaci s břemenem se pokládá též zvedání a přenášení živého břemene. Potřeba čistoty těla patří k základním potřebám každého člověka. Správné vedení hygienické péče pomáhá pacientovi udržovat jeho důstojnost a tím zlepšuje jeho psychický stav. Nesoběstačný nemocný je zcela odkázán na naši péči a záleží na nás, jak kvalitní služby mu dokážeme poskytnout a do jaké míry tím bude jeho potřeba naplněna. Není-li hygienická péče dostatečná, hrozí vznik komplikací, mezi které nejčastěji patří podráždění pokožky s následným vznikem opruzenin a dekubitů. Pokud je však pacient obézní a nesoběstačný, je pro ošetřující personál tato péče značně fyzicky a časově náročná. Úroveň kvality hygienické péče do jisté míry závisí na materiálním a personálním vybavení zdravotnického zařízení. V teoretické části bakalářské práce se snažím přehledně a srozumitelně vypracovat jednotlivé kapitoly týkající se obezity a hygienické péče obecně. Je zde také samostatná kapitola zabývající se hodnocením soběstačnosti pacientů. Během výzkumu týkajícího se bakalářské práce chceme dotazníkovou formou zjistit, jaké mají sestry k dispozici pomůcky, pokud provádějí hygienickou péči u nesoběstačného obézního pacienta, jak při této činnosti postupují a zda se setkávají s nějakými komplikacemi po provedení celkové hygienické péče u takovýchto pacientů. 7

8 Motivace Jako zdravotní sestra pracuji téměř dvacet let. Převážnou dobu jsem pracovala v ambulantní sféře, kde se otázka hygienické péče týkala nejčastěji edukace pacientů se sníženou potřebou čistoty. Nyní pracuji krátce v Léčebně dlouhodobě nemocných a poznávám, že hygienická péče zde patří mezi nejdůležitější ošetřovatelské činnosti a u pacientů zaujímá vysoké postavení na žebříčku priorit. Zvláště nesoběstační pacienti jsou zcela odkázáni na naši péči, a pokud jsou navíc obézní, znamená to pro nás komplikaci, s níž jsme nuceni si poradit tak, aby i u takového pacienta byla hygienická péče na nejvyšší úrovni. Cíl práce Hlavním cílem práce je zjistit, jak pacientova obezita komplikuje sestrám hygienickou péči, pokud je pacient nesoběstačný. Zjišťuje, jaké mají sestry k dispozici pomůcky při provádění hygienické péče u takovýchto pacientů, zda dochází ke komplikacím po provedení celkové hygienické péče a jak sestry při hygienické péči postupují. 8

9 1 Současný stav problematiky 1.1 Obezita Obezita je společensky a medicínsky velmi závažné onemocnění, které ve 21. století dosahuje pandemických rozměrů. Obezita samotná zkracuje očekávanou délku života a výrazně snižuje jeho kvalitu (Owen, 2012c) Definice a druhy obezity Dnes se obezita definuje jako nadměrné ukládání tuku v organismu, a to pokud u žen tvoří tuk 28 % a více, u mužů pak je-li jeho množství větší než 20% (Svačina, 2013). Obezita je nejrozšířenější metabolické onemocnění a je jednou z hlavních příčin rozvoje civilizačních chorob. Nevyskytuje se pouze v rozvinutých zemích, ale její počet stoupá i v zemích rozvojových. Zároveň se dramaticky navyšuje počet obézních dětí a mladistvých (Owen, 2012c). Výskyt obezity ovlivňují faktory demografické (věk, pohlaví, etnikum, vzdělání, aj.), biologické (genetika) a behaviorální (dietní zvyklosti, kouření, fyzická aktivita, aj.) (Svačina, 2013). Obezita může být i sekundárním důsledkem nějakého onemocnění, je to však velmi vzácné. Všeobecně je tato příčina často přeceňována a pro obézní pacienty představuje pohodlnou výmluvu (Owen, 2012c). Podle rozložení tuku v těle rozdělujeme obezitu na typ androidní a gynoidní. Androidní, neboli mužský typ, se vyznačuje ukládáním tuku v oblasti břicha a hrudníku. Gynoidní, neboli ženský typ, je charakteristický ukládáním tuku v oblasti hýždí a stehen (Fořt, 2017) Klasifikace a metody měření obezity Klasifikace obezity vyplývá z mezinárodních doporučení WHO, která jsou založena na hmotnostním indexu BMI (podíl tělesné hmotnosti v kilogramech a druhé mocniny tělesné výšky v metrech), který je nejčastěji používaným jednoduchým ukazatelem obezity. Jednotlivé kategorie a s nimi spojená rizika jsou uvedeny v tabulce vydané WHO (Kunešová et al., 2016). 9

10 Tabulka 1: Klasifikace BMI Klasifikace BMI-kg/m 2 zdravotní riziko Podvýživa <18,5 Zvýšené normální hodnoty 18,6 24,9 Minimální Nadváha 25,0 29,9 Nízké obezita 1. stupně 30,0 34,9 Zvýšené obezita 2. stupně 35,0 39,9 Vysoké obezita 3. stupně >40,0 velmi vysoké Zdroj: (Kunešová, 2016) Aby nedošlo ke zkreslení výsledků, vážíme pacienta vždy ráno nalačno, ve spodním prádle, bez obuvi, po vymočení a pokud možno také po defekaci. Pacient stojí v klidu na středu osobní váhy. Pokud není nemocný schopný vážení vestoje, je třeba použít vážící křeslo nebo mobilní postelovou váhu. Nejlevnější metodou měření obezity je měření obvodu pasu. Obvod pasu měříme v poloviční vzdálenosti mezi žeberním obloukem a hřebenem kosti kyčelní. U mužů představuje zvýšené zdravotní riziko obvod pasu nad 94 cm, u žen nad 80 cm. Ke stanovení složení těla je v současnosti nejjednodušší metodou bioelektrická impedance. Tato metoda stanoví obsah tuku v těle po změření odporu těla, který se mění podle obsahu tuku a vody. Svalová tkáň je mnohem více hydratována než tuk (Kunešová et al., 2016). Pro zjištění množství podkožního tuku je používána metoda měření kožních řas měřidlem zvaným kaliper. Tloušťku měříme na přesně určených místech pravé poloviny těla. Pro odhad tělesného tuku se kožní řasy zpravidla měří na třech až deseti místech těla. Mezi tato místa patří paže, hrudník, břicho, záda, stehno nebo lýtko. Po změření dosadíme jednotlivé naměřené hodnoty do predilekční rovnice Prevence obezity Je velmi důležité se obezitou zabývat komplexně a při volbě léčebné strategie brát v úvahu estetické hledisko, rodinné hledisko a nebezpečí komplikací. Ve většině případů je obezita problémem rodiny nemocného a úspěšná léčba je založena na pochopení rodinné dynamiky (Owen, 2012c). 10

11 Prevence obezity zahrnuje tři základní oblasti. První je celopopulační prevence rozvoje obezity, druhá oblast je zaměřena na osoby se zvýšeným rizikem vzniku obezity a cílovou skupinou třetí oblasti jsou jedinci, kteří již problémy s nadváhou mají. Chování a způsob života v dospělosti jsou výsledkem vývoje v dětství a dospívání. Dítě si z rodiny odnáší svůj první a nejsilnější vzor týkající se životního stylu a stravování. V případě, že je tento vzor v něčem nesprávný, je velice těžké dítě naučit vzoru novému. Také škola hraje velice důležitou roli v prevenci obezity. V současné době je do českého základního vzdělávacího programu na školách zahrnuta oblast Člověk a zdraví, která obsahuje vzdělávací obory Výchova ke zdraví a Tělesná výchova (Hladná, 2011). Podstatou prevence vzniku obezity je zvýšení informovanosti populace o komplikacích obezity a následcích, které jsou s ní spojeny. Je důležité potlačovat vliv počítačových her a rychlého občerstvení, šířit zásady zdravého životního stylu, zajistit snadnou dostupnost vhodných potravin a využívat každou příležitost k fyzické aktivitě (Pařízková a Lisá et al., 2007) Komplikace obezity Obezita vede jednak ke zvýšené mortalitě a morbiditě, jednak snižuje kvalitu života obézních. Komplikace můžeme rozdělit na mechanické a metabolické. Mezi mechanické komplikace patří nejčastěji bolesti v zádech, artrózy, bolesti kloubů a svalů, otoky, dušnost, špatné hojení ran, stresová inkontinence, intertrigo, zvýšené pocení. Metabolickými komplikacemi jsou dyslipidémie, hypertenze, diabetes 2. typu a celá řada složek patřících k metabolickému syndromu jako jsou nádory vázané na metabolický syndrom, syndrom polycystických ovárií, deprese, psoriáza a chronická obstruktivní plicní nemoc (Svačina, 2013) Terapie obezity Pokud chceme našim pacientům opravdu pomoci, nejdůležitější je umožnit jim oprostit se od stíhání svatého grálu v podobě dosažení jakési ideální tabulkové hmotnosti (Owen, 2012c, s. 22). 11

12 Správná a dostatečná motivace pacienta je klíčová pro dosažení příznivých výsledků v terapii obezity. U obézního pacienta je velmi nutné uspořádat stravovací návyky. Terapeut zjišťuje pacientův jídelníček a vyhledává rizikové potraviny (Hladná, 2011). Nefarmakologická léčba obezity Do nefarmakologické terapie patří zejména dietní režimy, fyzická aktivita a psychologická podpora. Příjem kalorií by měl být snížen o % se současným dohledem na dostatečný příjem bílkovin a vlákniny, která navozuje pocit sytosti (Owen, 2012c). Nejideálnější pohybovou aktivitou pro obézní je chůze, jízda na kole či rotopedu a plavání. Mezi přednosti fyzické aktivity patří zejména snížení množství tuku v těle a zároveň zvýšení množství svalové hmoty, zlepšení krevního tlaku a snížení hladiny krevního cukru (Hladná, 2011). Stav psychiky hraje velmi důležitou roli při vzniku a udržení obezity. Je důležité aktivně pátrat po známkách depresivity, například pomocí dotazníku BDI (Beckova stupnice pro posuzování závažnosti deprese), a pacientovi doporučit profesionální psychologickou podporu, antidepresiva či kombinaci obojího (Owen, 2012c). Farmakologická léčba obezity Do farmakoterapie obezity jsou dlouhodobě vkládány velké naděje, které zatím nebyly vyslyšeny. Neexistují léky, které léčí přímo obezitu, jsou pouze léky, které pomáhají zvýšit výdej nebo snížit příjem energie. Léky účinkují pouze po dobu, kdy jsou užívány. Pokud je užívání přerušeno, v naprosté většině případů dojde k opětovnému nárůstu hmotnosti. Váhový pokles při užívání antiobezitik je vesměs malý, cca 10 % z celkové hmotnosti. Při užívání placeba je úbytek 5 % (Owen, 2012c). Léky, které se používají pro léčbu obezity, můžeme rozdělit do tří skupin podle jejich působení. Jsou to anorektika, která tlumí chuť k jídlu, blokátory vstřebávání tuku ze zažívacího traktu a inkretiny, které ovlivňují hormony trávicího traktu (Svačina, 2013). Chirurgická léčba obezity-bariatrie Bariatrické operace jsou prokazatelně nejefektivnějším léčebným způsobem pro léčbu obezity. Léčí nejen samotnou obezitu, ale i další složky metabolického syndromu. 12

13 Bariatrické operace dělíme na výkony restriktivní (bandáž žaludku, tubulizace žaludku a plikace žaludku), výkony malabsorpční (biliopankreatická diverze) a výkony kombinované (Svačina, 2012). Doporučení pacienta k bariatrické operaci vyžaduje multidisciplinární přístup. Tým se skládá z internisty, psychologa, nutričního terapeuta, bariatrického chirurga, anesteziologa a dalších specialistů v případě přidružených chorob pacienta. Kandidátem k operaci může být nemocný s obezitou 3. stupně (BMI 40 a více) nebo obezitou 2. stupně (BMI 34-40) s přidruženými chorobami, u kterých lze předpokládat zlepšení při úbytku hmotnosti (Kolářová, 2015). Bariatrická chirurgie si získává své místo nejen v léčbě obezity, ale především v léčbě diabetu 2. typu. Zároveň je potřeba si uvědomit, že žádná operace nebude mít očekávaný úspěch bez spolupráce pacienta a bez dostatečné erudice ošetřujícího lékaře (Owen, 2012c). 1.2 Hodnocení soběstačnosti Slovo soběstačnost znamená samostatnost při vykonávání běžných denních aktivit. Hodnotíme-li pacientovu soběstačnost, hodnotíme tím míru jeho závislosti na pomoci jiné osoby. Toto hodnocení se provádí vždy při příjmu klienta do zdravotnického nebo sociálního zařízení a dále pak dle zvyklostí jednotlivých zařízení jedenkrát týdně, jedenkrát měsíčně a v některých sociálních zařízeních jednou za tři měsíce. Míra soběstačnosti se často během hospitalizace mění v závislosti na pacientově zdravotním stavu. Při hodnocení pacientovy soběstačnosti čerpáme z dostupné dokumentace, z rozhovoru s pacientem nebo jeho blízkými a velmi důležité je také samotné pozorování. V každém zdravotnickém i sociálním zařízení se používá některý z funkčních hodnotících testů. Mezi tyto testy patří např. ADL (Activities of Daily Living= Barthel scale) (Příloha A1), IADL (Instrumental Activities of Daily Living) (Příloha A2) nebo Test ošetřovatelské zátěže podle Svanborga (Příloha A3). V testech hodnotíme, jak je pacient soběstačný zejména při vykonávání osobní hygieny, při stravování, při vyprazdňování a jak je mobilní. Podle míry soběstačnosti je pacient zařazen do určité kategorie, kterou zaznamenává lékař do dokumentace a která je denně revidována. V některých zařízeních jsou kategorie značeny písmeny A-D, v některých číslicemi 1-4. Dobrým pomocníkem pro personál je také označení pacientovy kategorie 13

14 barevnou tabulkou, jež je upevněna k lůžku. Žlutě jsou označeni pacienti, kteří jsou soběstační a mohou se pohybovat po celém zdravotnickém zařízení, zeleně se značí chodící pacienti, kteří se mohou pohybovat po oddělení, modrá tabulka označuje pacienta, který je soběstačný v rámci lůžka a červeně označujeme pacienta nesoběstačného pacienta, jenž je upoután na lůžko (Beharková a Soldánová, 2016). 1.3 Hygienická péče O svou čistotu pečovali lidé již odpradávna. Zjistili, že dodržováním jistých hygienických pravidel mohou zabránit vzniku mnohých infekcí. Péče o čistotu těla patří mezi základní lidské potřeby. Její způsoby uspokojování a její míra jsou velmi individuální, ale z estetického, hygienického i zdravotního hlediska existují určitá obecná pravidla (Mikšová a kol., 2006). Potřeba čistoty se vytváří postupně od nejútlejšího dětského věku v podobě hygienických návyků a u jednotlivých osob může být potřeba hygieny vyjádřena různě. Pro většinu lidí je čistota důležitým předpokladem pro pocit osobní pohody a tím zasahuje i do oblasti duševních potřeb (Vytejčková, 2011). Co se týče nemocniční hygieny, je důležitým základem osobní hygiena veškerého personálu, který přichází s pacienty do kontaktu. Kromě samozřejmé čistoty těla a vlasů sem patří používání ochranného pracovního oděvu a důkladná hygiena rukou (Lauster, 2019). U hospitalizovaného pacienta vychází hygienická péče z pravidel, která člověk dodržuje denně v domácím prostředí. Ošetřovatelské postupy při hygienické péči se během hospitalizace mění podle zdravotního stavu a míry soběstačnosti pacienta. Za obecné znaky kvalitní hygieny je pokládána nepřítomnost špíny a zápachu, ale patří sem také postupy, které minimalizují škodlivé působení mikroorganismů v těle člověka (Vytejčková, 2011). Nedílnou součástí uspokojování a naplňování všech potřeb nemocných je správná informovanost a komunikace s nimi. Je-li pacient včas a správně informován o průběhu péče, snáší svoji nemoc klidněji. Je nezbytné vždy respektovat autonomii nemocného, uznávat jeho přání a názory a dát mu možnost přijmout nebo odmítnout ošetřovatelský úkon (Šamánková, 2011). Hygienická péče ve zdravotnickém zařízení zahrnuje nejen mytí pacienta jako takové, ale patří sem také péče o osobní a ložní prádlo, péče o dutinu ústní a chrup, mytí a česání 14

15 vlasů, stříhání nehtů, hygienické vyprazdňování a prevence a ošetření proleženin a opruzenin (Kelnarová, 2009). Osobní hygienu provádíme vždy ráno a večer. Do ranní hygienické péče zpravidla patří celková hygiena těla, česání vlasů, péče o dutinu ústní, výměna osobního prádla, výměna plen u inkontinentních pacientů a péče o pokožku. Večerní hygienická péče zahrnuje péči o dutinu ústní, hygienu genitálu, výměnu plen u inkontinentních a péči o pokožku. Všechny tyto činnosti samozřejmě provádíme i několikrát denně, pokud je to potřeba (Vytejčková, 2011) Péče o osobní a ložní prádlo Osobním prádlem nemocného bývá nejčastěji pyžamo nebo noční košile. U pacientů upoutaných na lůžko se používá košile, která se obléká zepředu a na zádech se zavazuje, tzv. anděl. Jelikož prádlo může být zdrojem nozokomiálních nákaz, musí být pravidelně vyměňováno. Soběstační pacienti se převlékají sami, pacientům se sníženou soběstačností pomáháme. U nepohyblivých nemocných zajišťuje převlékání plně zdravotnický personál. Ložní prádlo tvoří prostěradlo, plátěná podložka a povlaky na polštář a přikrývku. Prádlo musí být vždy čisté a celistvé. U ležících a inkontinentních pacientů je nutné ložní prádlo měnit i několikrát denně (Kelnarová, 2009) Hygiena dutiny ústní a péče o zuby Čištění zubů a hygiena dutiny ústní je důležitou součástí ranní i večerní hygieny. Soběstačný pacient provádí čištění zubů sám, personál pouze dohlíží na pravidelné provádění. Pokud pacient není schopen opustit lůžko, připravíme mu potřebné pomůcky na dosah a taktně se zapojíme, vidíme-li, že potřebuje naši pomoc. Méně soběstačným nemocným vyčistí zuby ošetřovatelka nebo sestra. Krouživými pohyby čistíme vnější i vnitřní plochy zubů kartáčkem a pastou. Poté si pacient vypláchne ústa čistou vodou. Pokud mají pacienti umělý chrup, opatrně jej po každém jídle vyjmeme z úst čtvercem mulu a očistíme kartáčkem. Na noc se umělý chrup vloží do misky s čistou vodou a práškem na protézy. 15

16 V některých případech je nutná zvláštní péče o dutinu ústní. K takovým stavům patří bezvědomí, stavy po mozkové příhodě, úrazy a operace v obličeji a další stavy, kdy nelze o dutinu ústní pečovat běžným způsobem. Ústa vytíráme sterilními tampóny namočenými v naordinovaném roztoku. Čistíme jazyk od kořene ke špičce, patro odzadu k přední části, dásně a všechny zubní plochy. Na závěr rty ošetříme pomádou či borglycerinem (Kelnarová, 2009) Celková koupel nemocného Celkovou koupel provádíme dle zvyklostí a možností jednotlivých oddělení. Na některých stanicích probíhá každý den, na jiných jednou za týden. Způsob provedení celkové hygienické péče je závislý na míře soběstačnosti pacienta a na jeho celkovém zdravotním stavu. Pro sestry je velice důležité důkladné předávání informací při hlášení. Je nutné hlásit všechny změny ve zdravotním stavu a podle nich pak sestra zvolí způsob, kterým bude celková hygienická péče prováděna. Na základě soběstačnosti pacienta lze celkovou hygienickou péči vykonávat ve sprše vestoje či vsedě, nejlépa na pojízdném hygienickém křesle, na pojízdném sprchovacím lehátku, na koupacím zvedáku nebo přímo na lůžku pacienta s pomocí nafukovací vany i bez ní (Vytejčková, 2011). Příprava prostředí Než přistoupíme k mytí nemocného, je nutná příprava prostředí. Podle toho, kde bude hygiena probíhat, musíme tuto místnost vyvětrat a zároveň zajistit její přiměřené vyhřátí. Teplota místnosti nesmí být nižší než 20 o C. Je důležité také dostatečné osvětlení místnosti. Dbáme na zajištění intimity, proto při hygieně na pokojích používáme zástěnu. Pokud je pacient schopen hygienu provádět sám, zkontrolujeme, zda je funkční signalizační zařízení, aby si pacient mohl v případě potřeby přivolat pomoc. V koupelně a ve sprše musí být na podlaze protiskluzový povrch a na stěnách připevněna madla. (Vytejčková, 2011). Příprava pacienta a pomůcek Je vhodné, aby se pacient před hygienickou péčí vyprázdnil. Nemocného vyzveme na toaletu, méně pohyblivým pacientům pomůžeme, popř. poskytneme do lůžka podložní mísu a močovou láhev. 16

17 V případě, že má pacient obvazem krytou ránu, je třeba toto krytí sejmout. Sádrovou fixaci, kanyly a rány, které se nesmí dostat do kontaktu s vodou, zabezpečíme před namočením. Preferujeme pacientovy vlastní pomůcky a oblečení, pokud jsou vhodné. Tyto pomůcky má nemocný uloženy ve svém nočním stolku. Nemá-li pacient své vlastní pomůcky nebo jeví-li se nám jako nevhodné, používáme takové pomůcky, které jsou k dispozici na oddělení. Většina ošetřovacích jednotek má k dispozici kompletně vybavené hygienické košíky či vozíky (Vytejčková, 2011). Celková koupel soběstačných pacientů Soběstačný nemocný si zajišťuje tuto činnost sám podle svých potřeb. Zpravidla se řídí zvyklostmi oddělení, se nimiž ho seznámíme, a též jeho zdravotním stavem. Tito pacienti nejčastěji volí celkovou koupel pod sprchou. Pokud je na oddělení koupelna s vanou, je nutné, aby byla vana přístupná nejlépe ze tří stran. Pro lepší pohodlí pacientovi doporučíme použití sklopného sedátka ve sprše či sedačky ve vaně. Zvláště pro starší klienty je to přínosné (Kelnarová, 2009). Celková koupel u částečně soběstačného pacienta U nemocných, kteří jsou částečně soběstační, zvolíme celkovou koupel podle jejich stavu a možností oddělení. Může to být koupel na lůžku, kdy pacientovi připravíme umyvadlo a všechny potřebné pomůcky a pomáháme mu s prováděním jednotlivých činností podle potřeby. Vhodnější je však doprovodit nebo dovést nemocného na sedačce do koupelny, kde má možnost se umýt pod tekoucí vodou. Podáváme mu pomůcky a pomáháme s mytím částí těla, které si nemocný nezvládne umýt sám. Po koupeli pacientovi pomůžeme s osušením, oblékáním a uložíme ho zpět do lůžka (Kelnarová, 2009). Celková koupel u nesoběstačných pacientů na lůžku Ve své knize z roku 1938 určené sestrám píše Prof. Dr. Arnold Jirásek, významný chirurg: Ti, kteří se nemohou koupati (ve vaně), musí býti přeci očistěni. Za tímto účelem jsou zhotovovány nyní stoly z latěk, kde je postaráno o pohodlný odtok vody. Nemocný se na tento stůl položí a podle možností celý umyje. Nad každým způsobem mytí musí sestra dohlédnouti, provádí-li je pak sama, udělati je soustavně a důkladně. 17

18 U nemocných ležících, ochrnutých nebo u nemocných v bezvědomí je celková koupel na lůžku značně náročný ošetřovatelský výkon. Jedná-li se navíc o pacienta obézního, je to ještě obtížnější. Proto tento výkon provádí alespoň dvoučlenný tým zdravotnického personálu (Kelnarová, 2009). Před začátkem hygienické péče zajistíme intimitu pacienta a nachystáme si potřebné pomůcky. Patří mezi ně vaky na špinavé prádlo a na pleny, které jsou barevně odlišeny, rukavice, jednorázová zástěra, čisté ložní prádlo, dva ručníky a dvě přenosná umyvadla (používáme vždy jedno na horní polovinu těla a druhé na dolní polovinu a genitál). Pokud používáme jednorázovou žínku, stačí nám jedna. Má-li pacient vlastní pratelné žínky, musí být rovněž dvě. Jako další si připravíme šampon, tekuté mýdlo, čistící pěnu a ochranné masti či oleje na ošetření pokožky. Preferujeme pacientovy osobní pomůcky. Hygienickou péči zahajujeme odstraněním všech lůžkovin a uvolněním základu lůžka. Dbáme přitom na bariérový způsob péče, prádlo se nesmí dostat do kontaktu s osobními věcmi jiného pacienta. Sundáme postranice a začneme omytím obličeje čistou vodou. Poté pokračujeme mytím horní části těla, končetiny myjeme vždy od akrálních částí směrem k trupu, poté následuje omytí hrudníku, břicha a po otočení pacienta na bok pak mytí zad. Dolní polovinu těla začneme omývat po výměně umyvadla a vody. Opět začínáme mytím od akrálních částí dolních končetin směrem ke kyčlím. Jako poslední umýváme genitál a hýždě s použitím čistící pěny. Během hygienické péče pacienta otáčíme na boky, přičemž vyměníme prostěradlo, podložku a použijeme jednorázové absorpční pomůcky dle potřeb pacienta. Dbáme na to, aby byly lůžkoviny řádně vypnuty a netvořily nikde sklady. Na závěr provedeme péči o pokožku aplikací krému, oleje či vazelíny na promaštění kůže. Během provádění hygienické péče na lůžku se vždy domlouváme s pacientem samotným, pokud není v bezvědomí, zajímáme se o to, co mu vyhovuje a snažíme se ho vhodně do péče zapojit. Motivujeme ho, aby sám prováděl činnosti, které zvládá, eventuálně mu pomůžeme takovým způsobem, abychom neprohlubovali pocit závislosti. Rovněž pacienta s poruchu vědomí informujeme během hygienické péče o tom, co bude následovat (Pokorná, 2014). 18

19 Koupel pacienta v nafukovací vaně Některá zdravotnická a sociální zařízení mají k dispozici nafukovací vanu, která se používá k celkové hygienické péči na lůžku. Postupujeme tak, že odstraníme všechny lůžkoviny a pod pacienta podsuneme nafukovací vanu. Okraje vany nafoukneme hustilkou. Pacienta zbavíme oděvu a provedeme celkovou koupel na lůžku předepsaným způsobem. Vodu na mytí můžeme mít v přenosném vaku, lze použít i sprchovou hadici s redukcí na vodovodní kohoutek. Po skončení koupele vodu vypustíme odvodnou hadicí do kbelíku. Koupel zakončíme běžným způsobem (Kelnarová, 2009). Mytí nemocného na koupacím zvedáku a na sprchovacím lehátku Speciální zvedáky jsou pomůckami, které nám umožní provádět hygienickou péči ve sprše nebo nad vanou. Zdravotníkům velice zjednoduší manipulaci s nemocným a při správném používání jsou pro pacienty bezpečné. Jsou často využívány při hygienické péči u paraplegiků či obézních méně soběstačných pacientů. Sprchovací lehátko se rovněž používá k provádění celkové hygieny v koupelně. Jedná se o omyvatelnou mělkou vanu, která je umístěna na centrálním podvozku. Vana je polohovatelná a je vybavena postranicemi, jež brání pádu z lehátka. Pro používání tohoto lehátka je zapotřebí mít v koupelně dostatečný prostor a zabudovanou odtokovou mřížku (Vytejčková, 2011) Péče o vlasy Péče o vlasy je součástí péče o hygienu nemocných. Soběstační nemocní pečují o své vlasy denně sami, u nemocných s deficitem sebepéče pomáhá o vlasy pečovat ošetřující personál. O čistotu vlasů se staráme minimálně jednou za týden až deset dní. Pokud jsou pacienti upoutáni na lůžko a není možné provést mytí vlasů ve sprše či koupelně, musíme nemocnému umýt vlasy přímo na lůžku. V dnešní době již máme k dispozici pomůcky, které nám péči usnadní. Patří k nim nafukovací umyvadlo, které je pro pacienta mnohem pohodlnější než běžné plastové umyvadlo. Postupujeme tak, že z pacientova lůžka odstraníme polštář a pod hlavu umístíme nafukovací umyvadlo. Nafoukneme kraje umyvadla hustilkou. Po umytí smyjeme veškerý šampon 19

20 čistou vodou, vlasy osušíme ručníkem a přikryjeme nebo vysušíme fénem (Kelnarová, 2009) Hygienické vyprazdňování Vyprazdňování močového měchýře a střeva patří k základním lidským potřebám. Vlivem nemoci a hospitalizace může být tato potřeba narušena. Největší komplikace při vyprazdňování mívají pacienti upoutaní na lůžko. Soběstační, chodící nemocní se vyprazdňují na klozetu. Pro některé je třeba zajistit nástavec na WC a samozřejmostí jsou i madla připevněná na zeď pro snadnější vstávání a sedání. Vždy je nutné, aby na klozetu bylo funkční signalizační zařízení. Pacienti nechodící, kteří mohou opustit lůžko, mají možnost s pomocí personálu používat pokojové toaletní křeslo. Pokud je toto křeslo vybaveno kolečky, vždy kontrolujeme, zda jsou zabrzděna, abychom předešli pádu pacienta. Pokusíme se zajistit soukromí při vykonávání potřeby. Po vyprázdnění pomůžeme pacientovi s očistou genitálu a okolí rekta. Po každém použití toaletního křesla vyprázdníme kbelík, který je umístěn pod sedadlem a do něhož je potřeba vykonávána. Kbelík, sedadlo i madla vydezinfikujeme a pacientovi podáme umyvadlo s vodou na umytí rukou. Velkým pomocníkem pro dezinfekci kbelíků jsou dezinfekční myčky, které však často ve zdravotnických zařízeních chybí (Vytejčková, 2011). U ležících nemocných, kteří jsou upoutáni na lůžko, používáme pro vyprazdňování podložní mísu. U žen ji používáme pro vyprazdňování moči i stolice, muži používají k močení močovou láhev. Je-li pacient schopen spolupráce, vyzveme ho, aby pokrčil dolní končetiny v kolenou a kyčlích, uchopil hrazdu, nadzvedl pánev a mísu pod něj zasuneme. Pokud pacient nespolupracuje, položíme ho na bok, mísu mu přiložíme pod hýždě a přetočíme ho zpět na záda. Po vyprázdnění provedeme očistu genitálu a okolí rekta, podložní mísu vyprázdníme do klozetu a vydezinfikujeme U všech pacientů, ať chodících či imobilních, vždy pečlivě zaznamenáme do dokumentace, že se pacient vyprázdnil. Pro vyprázdnění moči u mužů, kteří neopouštějí lůžko, jsou používány močové láhve. Bývají zavěšeny v košíku na lůžku a pacient je může kdykoli použít. Tuto pomůcku několikrát denně vyléváme a dezinfikujeme. 20

21 V některých zařízeních se můžeme setkat s individualizací pomůcek. Znamená to, že pomůcka je označena pacientovým jménem a je určena pouze jemu (Kelnarová, 2009) Hygienická péče o inkontinentního pacienta Termín inkontinence označuje samovolný únik moči a stolice. S přibývajícím věkem počet inkontinentních pacientů stoupá. Takovýmto nemocným je třeba věnovat zvýšenou pozornost při hygienické péči. V současné době máme k dispozici spoustu kvalitních pomůcek, které pomáhají udržovat pokožku v suchu a zvyšují tím kvalitu života inkontinentních klientů. Mezi tyto pomůcky patří zejména inkontinenční vložky, natahovací plenkové kalhotky a lepicí plenkové kalhotky. Tyto pomůcky u pacienta vyměňujeme několikrát denně podle potřeby a postupujeme při tom dle pokynů výrobce (Vytejčková, 2011) Prevence proleženin a opruzenin Lidská kůže má mnoho důležitých funkcí. Patří mezi ně ochranná funkce těla, zbavování odpadních látek pocením, termoregulace, ochrana před infekcí a je také zásobárnou energie. Aby mohla kůže tyto své funkce plnit, potřebuje naši péči. Měla by být čistá, suchá a bez defektů. U imobilních a inkontinentních pacientů je často těžké tento stav kůže udržet (Workman a Bennett, 2006). Dekubity Dekubitus je lokalizované poškození kůže a/nebo podkožní tkáně, které vzniká v důsledku působení tlaku nebo tlaku v kombinaci se střižným efektem. Může vzniknout na jakémkoli místě, nejčastěji však vzniká v místě, kde je malá vrstva podkožního tuku a svalstva a kost je blízko kožnímu povrchu. Taková místa nazýváme predilekční. Podle mezinárodní klasifikace NPUAP/EPUAP rozlišujeme čtyři stupně dekubitů. U prvního stupně je kůže zarudlá, může být zatvrdlá a bolestivá, není ještě porušen kožní kryt. Dekubitus druhého stupně se projevuje jako mělký vřed nebo jako puchýř naplněný serózní tekutinou. U třetího stupně dochází k úplné místní ztrátě kožního krytu, můžeme vidět podkožní tuk. Pokud dojde k úplné ztrátě kožního krytu i podkoží, jedná se o čtvrtý stupeň (NPUAP, EPUAP, PPPIA, 2014). 21

22 U každého hospitalizovaného pacienta hodnotíme při příjmu i v průběhu hospitalizace stav kůže a míru rizika vzniku dekubitů. Nejčastěji používaným hodnotícím systémem je stupnice dle Nortonové (Příloha A4). Abychom předešli vzniku dekubitů, je třeba pacienta pravidelně polohovat, udržovat kůži suchou a čistou, u inkontinentních pacientů zajistit okamžité očištění a ošetření znečištěné pokožky. Další samozřejmostí je používání antidekubitních matrací, podložek a jiných pomůcek. V dnešní době jsou k dispozici také profylaktická krytí z polyuretanové pěny, která však nenahrazují ostatní pravidelnou péči. Je rovněž důležité posoudit pacientův nutriční stav a zajistit stravu bohatou na bílkoviny a dbát též na dostatečný příjem tekutin (NPUAP, EPUAP, PPPIA, 2014). Opruzeniny Opruzenina neboli intertrigo je poškození vrchní vrstvy kůže vyvolané třením dvou vlhkých ploch kůže o sebe. Nejčastěji vzniká v podpaží, v tříslech, na vnitřní straně stehen, v gluteální rýze a v okolí konečníku. U žen se také často objevuje pod prsy a u obézních na břiše mezi tukovými záhyby. Projevuje se zarudnutím pokožky, otokem a pocitem pálení až bolestivosti. Někdy se mohou objevit i drobné puchýřky. Komplikací opruzenin může být následné zanesení infekce. V rámci prevence vzniku opruzenin se snažíme dosáhnout toho, aby kůže byla suchá a čistá. Používáme k tomu různé ochranné pasty či pudry a osvědčilo se také vkládání záložek z mulu do záhybů kůže. Záložky můžeme pro zklidnění namočit v odvaru z heřmánku, řepíku či šalvěje (Vytejčková, 2011). 22

23 2 Výzkumná část 2.1 Cíl a výzkumné otázky Cíl práce Zjistit, jak obezita pacienta komplikuje provádění hygienické péče u nesoběstačného pacienta. Výzkumné otázky 1) Jaké pomůcky mají sestry k dispozici při hygienické péči u obézních nesoběstačných pacientů? 2) Jak sestry postupují při provádění hygienické péče u nesoběstačného obézního pacienta? 3) Dochází při provádění hygienické péče u obézních nesoběstačných pacientů k některým komplikacím? 2.2 Metodika výzkumu Bakalářská práce má teoreticko-výzkumný charakter. Ke sběru dat byla použita metoda kvantitativního výzkumu využívající dotazníkového šetření. Dotazník (Příloha B1) byl anonymní a skládal se celkem z šestnácti otázek. Jednalo se o otázky uzavřené. Prvních pět otázek bylo zaměřeno na bližší specifikaci respondentů. Otázky 6, 7 a 8 se týkaly počtu ošetřujícího personálu a počtu obézních pacientů. V otázkách 9, 10, 11 a 12 bylo zjišťováno, kdo hygienickou péči provádí a jak často. Otázka 13 byla zaměřena na postup při provádění hygienické péče. Otázky 14 a 15 se ptaly na vybavenost oddělení pomůckami, které usnadňují hygienickou péči u nesoběstačných obézních pacientů, a zda dochází při hygienické péči k nějakým komplikacím. Poslední otázka se týkala dostatečnosti hygienické péče. 2.3 Charakteristika vzorku respondentů a výzkumného prostředí Dotazníkový průzkum byl realizován v období od ledna do března Oslovena byla celkem tři zdravotnická zařízení a všechna s výzkumem souhlasila. Se dvěma zařízeními 23

24 bylo jednáno osobně, se třetím probíhala elektronická konverzace. Souhlasy s provedením dotazníkového šetření jsou součástí příloh (Příloha B2, B3, B4). Dotazníky byly rozdány mezi sestry pracující na standardních odděleních Nemocnice Počátky s.r.o., Nemocnice Dačice a.s. a Nemocnice Pelhřimov P.O. V prvním zařízení byly dotazníky rozdány osobně autorkou této kvalifikační práce, v Nemocnici Dačice prostřednictvím kolegyně a v Nemocnici Pelhřimov prostřednictvím hlavní sestry. V Nemocnici Počátky se výzkumu zúčastnily sestry ze čtyř oddělení následné péče, v Nemocnici Dačice sestry z oddělení následné ošetřovatelské a rehabilitační péče. V Nemocnici Pelhřimov bylo pro výzkum zvoleno interní, ortopedické a neurologické oddělení. Kritériem výběru jednotlivých pracovišť bylo složení pacientů hospitalizovaných nejčastěji na výše zmíněných odděleních. Byly vybrány stanice, na nichž bývá hospitalizováno větší množství méně soběstačných a nesoběstačných obézních pacientů. Celkem jsme rozdali 120 dotazníků, vyplněných se vrátilo 110, ale 8 jich muselo být vyřazeno pro neúplnost vyplněných údajů. Při zpracovávání údajů bylo tedy pracováno se 102 dotazníky. 2.4 Zpracování získaných dat Text bakalářské práce byl zpracován pomocí programu Microsoft Office Word 365. Výsledky dotazníkového šetření byly zpracovány v programu Microsoft Office Excel 365. Data získaná ze všech otázek jsou znázorněna prostřednictvím grafů s popisky. 24

25 počet respondentů 2.5 Výsledky dotazníkového šetření Pohlaví respondentů žena muž Graf 1: Pohlaví respondentů Zdroj: vlastní zpracování Z grafu číslo 1 vyplývá, že skupina žen je absolutně početnější než skupina mužů. Celkový počet respondentů byl 102. Skupinu žen představuje 96 osob, zatímco skupinu mužů 6 osob. Ženy tedy představují 94 % všech respondentů, muži pouze 6 %. 25

26 Počet respondentů méně než 20 let let let let let více než 60 let Graf 2: Věk respondentů Zdroj: vlastní zpracování Graf číslo 2 ukazuje věk oslovených respondentů. Z celkového počtu 102 nebylo nikomu méně než 20 let. Osob ve věkovém rozmezí let bylo 22, což představuje 22 %. Ve věku let spolupracovalo 28 osob (27 %), ve věku let 20 osob (20 %), ve věku let 27 osob (26 %) a nejstarší skupinu oslovených starších 60 let tvořilo 5 osob (5 %). Z grafu vyplývá, že nejpočetnější byla skupina ve věku let a dále pak skupina let. Dotázaných ve věkovém rozmezí let a let bylo z celkového pohledu pouze nepatrně méně. 26

27 Počet respondentů Střední škola Vyšší odborná škola Vysoká škola Graf 3: Nejvyšší dosažené vzdělání respondentů Zdroj: vlastní zpracování Třetí dotazníková otázka, jejíž odpovědi jsou znázorněny grafem 3, byla zaměřena na nejvyšší dosažené vzdělání dotazovaných. Z celkového počtu 102 odpovědělo 83, že má středoškolské vzdělání (což je 81 %), Vyšší odbornou školu absolvovalo 11 respondentů (11 %) a vysokoškolské vzdělání mělo 8 osob (8 %). Z výsledků vyplývá, že nejpočetnější skupinou je skupina středoškolsky vzdělaných sester. 27

28 Počet respondentů méně než 5 let 5-10 let více než 10 let Graf 4: Délka praxe respondentů v oboru Zdroj: vlastní zpracování Z celkového počtu 102 dotazovaných mělo praxi v oboru méně než 5 let 16 osob (16 %), 22 respondentů pracovalo v oboru 5-10 let (22 %) a nejpočetnější skupinou byly sestry, které pracují v oboru více než 10 let. Tuto skupinu tvořilo 64 osob, což představuje 62 % ze všech respondentů. 28

29 Počet respondentů chirurgický interní jiný Graf 5: Obor, ve kterém respondent pracoval v průběhu výzkumu Zdroj: vlastní zpracování Dalším údajem výzkumu byl obor, v němž jednotliví respondenti pracovali v průběhu provádění výzkumu. Z odpovědí vyplývá, že nejpočetnější skupinu tvořili dotazovaní pracující v některém z interních oborů. Jejich počet byl 69 osob, což tvoří 69 % z celkového počtu. Druhá skupina respondentů uvedla, že pracovala v oboru chirurgickém. Tuto skupinu reprezentovalo 29 dotazovaných (29 %). Nejméně početnou skupinu tvořily sestry pracující v jiném oboru, které byly pouze 4 (4 %). 29

30 Počet respondentů méně než 5 5 až 10 více než 10 Graf 6: Počet nesoběstačných obézních pacientů ošetřovaných průměrně na každém oddělení Zdroj: vlastní zpracování Z šestého grafu vyplývá, že sestry nejčastěji pečují na svých pracovištích průměrně o 5-10 obézních nesoběstačných pacientů, jednalo se o 60 dotázaných, což odpovídá 59 %. O méně než 5 nesoběstačných obézních pacientů na svém oddělení průměrně pečuje 24 odpovídajících (23 %) a o více než 10 takových pacientů se denně průměrně stará 18 respondentů (18 %). 30

31 Počet respondentů sestra 2sestry 3 sestry 4 sestry a více Graf 7: Počet sester přítomných na pracovišti v jedné denní směně Zdroj: vlastní zpracování Sedmý graf znázorňuje průměrný počet sester přítomných na pracovišti v jedné denní směně. Pět dotazovaných odpovědělo, že byla přítomna pouze jedna sestra, a rovněž pět respondentů odpovědělo, že byly přítomny naopak čtyři sestry a více. Obě skupiny představují shodně 5 %. Nejpočetnější odpovědí bylo, že denně byly přítomny dvě sestry (56 %). Druhá nejpočetnější skupina odpověděla, že o pacienty na jejich oddělení denně pečovaly průměrně 3 sestry (34 %). 31

32 Počet respondentů osoba 2 osoby 3 osoby 4 osoby a více 3 Graf 8: Počet osob pomocného personálu přítomného v jedné denní směně Zdroj: vlastní zpracování Z grafu 8 vyplývá, že nejčastěji o pacienty pečovaly společně se sestrami na jedné stanici v denní směně průměrně dvě osoby z pomocného personálu (sanitáři, ošetřovatelky), což představuje 73 % z celkového počtu. Tři osoby z pomocného personálu byly přítomny ve 24 případech (23 %). Čtyři osoby a více ošetřovaly pacienty ve třech případech (3 %) a pouze jedna dotazovaná odpověděla, že na jejich stanici byla denně přítomna jedna osoba z pomocného zdravotnického personálu (1 %). 32

33 Počet respondentů pouze sestry pomocný personál pod dohledem sestry sestry a pomocný personál společně pouze pomocný personál Graf 9: Osoby provádějící hygienickou péči u pacientů Zdroj: vlastní zpracování Na dotazníkovou otázku číslo devět: Kdo převážně provádí hygienickou péči na vašem oddělení? odpověděla nejpočetnější skupina dotazovaných, že hygienickou péči na jejich stanici provádí sestry s pomocným personálem společně. Jednalo se o 88 osob, což odpovídá 86 %. Pomocný personál pod dohledem sestry pracoval v devíti případech (9 %), pomocný personál samostatně bez dohledu sestry pak v pěti případech (5 %). Hygienickou péči u pacientů neprováděly sestry samostatně ani v jednom případě. 33

34 Počet respondentů ano spíše ano spíše ne nikdy Graf 10: Zapojení pacienta do hygienické péče Zdroj: vlastní zpracování Dalším údajem výzkumu bylo zjistit, zda sestry do hygienické péče zapojují samotného pacienta, pokud to jeho stav dovoluje. Ze zjištěných údajů vyplývá, že se sestry snaží zapojit pacienta vždy ve 32 případech (31 %). Spíše ano odpovědělo nejvíce dotazovaných, tuto skupinu tvořilo 65 osob (64 %). Pět respondentů odpovědělo, že se pacienta spíše nesnaží zapojit (5 %). V poslední skupině, která do hygienické péče nezapojuje pacienta nikdy, nebyla žádná osoba. 34

35 Název osy ano vždy spíše ano spíše ne nikdy Graf 11: Zapojení pacientovy rodiny do hygienické péče Zdroj: vlastní zpracování V otázce číslo 11 sestry odpovídaly na otázku, zda se snaží do hygienické péče zapojit pacientovu rodinu. Největší vzorek dotazovaných odpověděl, že spíše ne. Jednalo se o 60 sester (59 %). Druhá nejpočetnější skupina odpověděla, že do hygienické péče rodinu pacienta nezapojuje nikdy, tu tvořilo 33 odpovídajících (32 %). Třetí skupina odpověděla, že se o zapojení rodiny spíše pokouší (9 osob, 9 %) a poslední odpověď-ano, vždy-neuvedl žádný z dotazovaných. 35

36 Počet respondentů denně 2 až 4 x týdně 1 x týdně Graf 12: Četnost provádění celkové hygienické péče Zdroj: vlastní zpracování Dvanáctý graf znázorňuje, jak často je na jednotlivých stanicích prováděna celková hygienická péče. Z celkového počtu dotazovaných odpovědělo 38 osob, že na jejich pracovišti je celková hygienická péče prováděna denně (37 %). Nejpočetnější skupina odpověděla, že provádí celkovou hygienu u pacientů 2 4 x týdně (45 osob, 44 %), a naopak nejméně početnou skupinu tvořily sestry, které odpověděly, že na jejich oddělení je celková hygienická péče prováděna jednou týdně (19 osob, 19 %). Dotazníková otázka číslo 13 byla zaměřena na postup sester při provádění celkové hygienické péče (viz. Příloha B1). Jednotlivé kroky sestry očíslovaly od 1 do 15 podle toho, jak při práci postupují. Úkony, které sestry neprováděly, nečíslovaly. Z celkového počtu 102 respondentů uvedlo 5, že hygienickou péči neprovádí z toho důvodu, že tato péče je na jejich pracovišti v kompetenci pomocného zdravotnického personálu. Pro vyhodnocování postupu bylo tedy pracováno s odpověďmi 97 dotazovaných. 36

37 Počet respondentů zajistím pacientovu intimitu zajistím teplo v pokoji ostřihám nehty, oholím namasíruji záda Graf 13: Úkony, které některé sestry neprovádějí při celkové hygienické péči u pacienta Zdroj: vlastní zpracování Z celkového počtu 97 respondentů, kteří provádějí na svém pracovišti celkovou hygienickou péči, uvedlo 76 (78 %), že některé z úkonů, které patří do celkové hygienické péče o nesoběstačného pacienta, neprovádí. 16 osob uvedlo, že nezajišťuje pacientovu intimitu použitím zástěny, 9 dotázaných odpovědělo, že nezajišťuje dostatečnou teplotu v pokoji,12 uvedlo, že neprovádí masáž zad a největší skupinu tvořily sestry, které odpověděly, že pacientům nestřihají nehty a neholí je (39 osob). 37

38 Počet respondentů Graf 14: Úkon, kterým sestry zahajují celkovou hygienickou péči u pacienta Zdroj: vlastní zpracování Při vyhodnocování dotazníku bylo jednotlivými sestrami označeno šest úkonů jako krok číslo 1. Znamená to, že sestry zahajují hygienickou péči různě. Nejpočetnější skupinu tvořili respondenti, kteří uvedli, že začínají zajištěním dostatečné teploty v pokoji pacienta (29 osob). 26 dotazovaných uvedlo, že péči zahajují podáním informací pacientovi o tom, co bude následovat. Přípravou pomůcek začíná hygienickou péči 20 sester, zajištěním intimity 12 sester, oblečením ochranných pomůcek 9 sester a jeden respondent uvedl, že celkovou hygienickou péči zahajuje střiháním nehtů a holením. 38

39 Počet respondentů Graf 15: Úkon, kterým jednotlivé sestry zakončují celkovou hygienickou péči u pacienta Zdroj: vlastní zpracování Z výsledků dotazníku vyplývá, že sestry označily jako poslední krok při vykonávání celkové hygienické péče celkem pět úkonů. Nejvíce dotazovaných (39 osob) hygienickou péči u pacientů zakončuje stříháním nehtů a holením. Druhá nejpočetnější skupina (28 osob) odpověděla, že jako poslední provádí česání vlasů pacienta. Čištěním dutiny ústní a zubů zakončuje hygienickou péči 15 sester, zajištěním dostatečné teploty v pokoji 12 sester a 3 respondenti uvedli, že v posledním kroku celkové hygienické péče obléknou pacientovi čisté prádlo. 39

40 Počet respondentů ano ne Graf 16: Vybavenost pracovišť Zdroj: vlastní zpracování Graf 16 znázorňuje, které pomůcky usnadňující péči o nesoběstačné obézní pacienty měly sestry k dispozici na jednotlivých pracovištích. Z celkového počtu 102 dotazovaných uvedlo 39 osob, že mělo k dispozici zvedák s dostatečnou nosností (38 %) a 63 osob zvedák k použití na svém oddělení nemělo (62 %). Mobilní koupací vanu mohlo využít 29 sester (28 %) a 73 jich tuto pomůcku použít nemohlo (72 %). Sprchovací lehátko mohlo využít 59 dotazovaných (58 %) a nebylo k dispozici 43 osobám (42 %). Vaničkou na mytí hlavy bylo vybaveno pracoviště 12 respondentů (12 %) a 90 dotazovaných ji k dispozici nemělo (88 %). Podložky pro přesun z lůžka na své stanici používalo 87 osob (85 %) a 15 osob je k dispozici nemělo (15 %). Pásy pro přesun z lůžka neměl na svém pracovišti k dispozici nikdo z dotazovaných, naopak polohovací pomůcky mohli použít všichni respondenti. Antidekubitními matracemi bylo vybaveno oddělení 97 sester (95 %) a nebylo k dispozici na pracovišti 5 sester (5 %). Automatickou myčku na podložní mísy mohlo používat 74 dotazovaných (73 %) a 28 sester (27 %) ji k dispozici na svém pracovišti nemělo. 40

41 Počet respondentů prochladnutí 13 zavlečení infekce do močových cest 2 1 poranění kůže poranění dutiny ústní pád z lůžka 15 celkové zhoršení stavu ano ne Graf 17: Komplikace vzniklé po hygienické péči u obézního nesoběstačného pacienta Zdroj: vlastní zpracování Další dotazníková otázka se týkala komplikací, které se na jednotlivých pracovištích objevují po provedení hygienické péče u nesoběstačných obézních pacientů. Nejčastější komplikací bylo poranění kůže. Ze všech dotazovaných sester uvedlo 43 (42 %), že se na jejich pracovišti tato komplikace vyskytuje, 59 sester (58 %) odpovědělo, že se na jejich pracovištích neobjevuje. Prochladnutí pacienta uvedli jako komplikaci 3 dotazovaní (3 %), zavlečení infekce do močových cest 13 respondentů (13 %), poranění dutiny ústní 2 sestry (2 %), pád z lůžka pouze 1 respondent (1 %) a celkové zhoršení stavu uvedlo jako komplikaci vzniklou po provedení hygienické péče 15 sester (15 %). 41