2. TŘÍDA. Vinklerová Vendula, Zemanová Helena 1997/1998 ÚVOD

Transkript

1 2. TŘÍDA Vinklerová Vendula, Zemanová Helena 1997/1998 ÚVOD Ohlédneme-li se do historie, potom první, kdo na praktickou cenu hry upozornil, byl Platón a udělal to ve svých Zákonech, kde píše, že dětem v učení se aritmetice pomáhá, když při tom mezi ně rozdělíme jablka. Také Aristoteles upozorňoval na důležitost hry, která děti povzbuzuje k napodobování dospělých. Další historie už je známá a patří do ní zejména pedagogičtí reformátoři J. A. Komenský, J. J. Rousseau, Pestalozzi a další. Ti prosazovali ve výchově zájmy dítěte a upozorňovali na důležitost hry v procesu učení. Od 19. stol. začaly vznikat různé teorie hry. Od teorií přebytečné energie, přes evoluční teorie, nacvičování dovedností až k postojovým teoriím hry, které hodnotily náladu dítěte. Tyto teorie vedly k pokroku ve formulaci problémů a některé z nich ovlivnily pozdější pojetí hry a jeho výzkum. PASPORTIZACE TŘÍDY Celková informace o škole Tato základní škola je zaměřena na hudební výchovu. I když se nachází v blízkosti rušné pražské ulice, tak děti mají možnost chodit o přestávkách a hlavně v odpoledních hodinách (když jsou v družině) do přilehlého parku, kde se jim nabízí vynikající a velký prostor na hraní. I budova školy je vhodná pro dětské hry, protože má prostorné chodby vyzdobené dětskými výtvory, nádherně a účelně zařízené učebny, tři tělocvičny a obrovské hřiště. Děti se mohou přihlásit také do některého z široké nabídky kroužků. Většinou jsou tyto kroužky zaměřeny na hudební výchovu, zpěv, tanec a divadlo. II. Ročníky V ZŠ jsou tři druhé ročníky. 2. A, 2. B a 2. C, přičemž třída 2. A je brána jako výběrová. Druhé ročníky mezi sebou vzájemně soutěží. Soutěže organizuje nejen škola, ale děti spolu soupeří i z vlastní iniciativy. Toto jsme pozorovaly hlavně v družině, kde jsou jednotlivé třídy namíchány, a přesto drží třídní skupinky pohromadě, žáci z jedné třídy jsou spoluhráči, z vedlejší protihráči. Svoji příslušnost ke skupině doprovází slovními projevy typu: "Céčáci jsou nejlepší, Béčáci jsou pitomci." II. C Pozorování her jsme prováděli ve 2. C. Některé informace jsme získali od třídní učitelky, jiné jsme si utvořily samy na základě pozorování. Učitelka nám vycházela velice vstříc a 1

2 dokonce i kvůli nám přizpůsobila některé vyučovací hodiny. Také nám umožnila provést s dětmi sociometrický průzkum, který jsme uvedly do souvislosti s hrou Kámen mudrců, kterou si děti před námi zahrály. A) Počet žáků a jak se třída jeví zvenku Ve třídě je 23 dětí (13 chlapců a 10 dívek). Podle třídní učitelky se jedná o velice živou třídu. Velké procento dětí pochází ze sociálně slabších rodin a mezi nimi a ostatními žáky je velký rozdíl, který se týká převážně citové sféry. Tyto děti se fixují na třídní učitelku. Celkově se žáci jeví jako hraví a i prostor ve třídě je podle toho upraven. Lavice jsou poskládané dokola podél celé učebny a uprostřed je koberec. Toto místo je nazýváno jako herní prostor. Děti mají ve třídě o přestávkách k dispozici různé hry (Člověče, nezlob se apod.), knihy, papíry a tužky na kreslení a toto vše využívají. Chlapci se spíše zajímají o hry technické (Merkur, Lego, různé stavebnice a skládačky), děvčata provozují tanečky, hrají tleskanou apod. Podle třídní učitelky není mezi žáky žádná velká uzavřená parta, spíše si děti vytvářejí dvojice "klučičí" i "holčičí". Děvčata a chlapci spolu vycházejí dobře, kamarádí spolu a v lavicích sedí prostřídaně - chlapec, dívka. Velkým společným zájmem téměř celé třídy je hraní divadla. V současné době děti nacvičují společně s 8. Ročníkem pohádku o Sněhurce. Této zálibě se věnují 2x týdně. Celkový prospěch třídy je srovnatelný s ostatními druhými ročníky, i když 2. A je výběrová třída. Sociometrie třídy Na myšlenku provést tento druh výzkumu nás přivedla hra Kámen mudrců, kterou paní učitelka kvůli nám s dětmi zahrála. V naší práci bychom ovšem rádi zvolily obrácený postup a nejdříve vyhodnotily naše sociometrické pozorování. Mezi děti jsme rozdaly papíry a požádaly je, aby napsaly jméno člověka (nejlépe spolužáka), kterého si nejvíce váží, na kterého se mohou spolehnout a věří mu. Také jsme děti upozornily na to, že nemusí napsat pouze jedno jméno, ale i více. Každý si svůj list papíru podepsal a výsledek je následující: V době tohoto zadání bylo ve třídě 9 dívek a 9 chlapců: Ilona Š. František Sandra Ž. Martin K. Petra K. Lukáš S. Marcela Š. Josef F. Tereza S. David V. Lucie F. Šimon Č. Nikol Ch. Michal Š. Tamara S. Roman P. Zuzana K. Martin V. Pro autentičnost přikládáme lístky (viz přílohu č. l), na které děti psaly jména svých spolužáků. Některé děti napsaly i jméno své učitelky. Nedokážeme posoudit, zda tomu bylo na základě toho, že lístečky učitelka vybírala, nebo jestli děti skutečně ji považují za svého kamaráda. Nicméně tento faktor jsme vynechaly a do našeho výzkumu nezaznamenaly. Výsledek sociometrického výzkumu: Jednoznačně nejvyšší sociometrický status má z přítomných dětí Zuzana, což koresponduje i s hrou Kámen mudrců, kde byla vybrána paní učitelkou jako první. Volilo ji deset dětí z osmnácti, ona sama volila šest dětí. Na druhém místě je Martin V., kterého volilo devět dětí a 2

3 on volil šest. Dívky obecně byly voleny více, ale spíše dívkami. Dívky ale volily i chlapce, kdežto naopak chlapci volili dívky méně často. Výjimkou je Martin V., který volil pět dívek a pouze jednoho chlapce. Sám byl zvolen od šesti dívek a pouze od šesti chlapců. Františka a Martina K. nevolilo žádné z dětí, což opět souhlasí s naším pozorováním hry Kámen mudrců, kdy nakonec zůstali nevysvobozeni. Souhlasí i to, že Nikol a Michal, které nikdo v Kameni mudrců nevysvobodil, byli málokrát zvoleni (2x a 1 x). Tento výzkum byl možná opět ovlivněn družinou, protože děti, které společně chodí do družiny, spolu tráví více času, a proto se také častěji volí. U Františka a Martina K. nás paní učitelka předem upozorňovala na výchovné problémy a sníženou sociální přizpůsobivost, což se ve hře Kámen mudrců a v sociometrickém výzkumu potvrdilo. S O C I O G R A M ILONA Š. 2. SANDRA Ž. 3. PETRA K. 4. MARCELA Š. 5. TEREZA S. 6. LUCIE F. 7. NIKOL CH. 8. TAMARA S. 9. ZUZANA K. 10. FRANTIŠEK 11. MARTIN K. 12. LUKÁŠ S. 13. JOSEF F. 14. DAVID V. 15. ŠIMON Č. 16. MICHAL Š. 17. ROMAN P. 18. MARTIN V. 3

4 Uvedená čísla jsou z celkového počtu 18-ti přítomných dětí VOLIL(A) ZVOLEN(A) OD OBOUSTRANNÁ VOLBA ILONA Š SANDRA Ž PETRA K MARCELA Š TEREZA S LUCIE F NIKOL CH TAMARA S ZUZANA K FRANTIŠEK MARTIN K LUKÁŠ S JOSEF F DAVID V ŠIMON Č MICHAL Š ROMAN P MARTIN V Kámen mudrců Děti sedí v kruhu čelem k sobě a paní učitelka vypráví příběh o Dobrákově a Černokněžníkovi: "Za devatero horami a devatero řekami byla vesnička Dobrákov. Lidé se měli navzájem velice rádi, pomáhali si a mohli se jeden na druhého spolehnout. Celou vesničku z povzdálí pozoroval z vysoké věže Černokněžník. Díval se, jestli je vše v pořádku, jestli lidem nic nechybí a zda jsou na sebe hodní. Tak si tam spokojeně žili, až jednou Černokněžník kouká skrze svůj kouzelný dalekohled a co nevidí: Dva sedláci se hádají o to, komu patří zaběhnutá kobyla. Hádali se tak hlasitě, že černokněžník ani nepotřeboval svůj kouzelný sluch. Ale to nebylo vše. O kousek dál se hádaly tři pradleny a tak při tom mávaly rukama, že kolem zvířily prach. To už Černokněžníka tak vytočilo, že si řekl, že celý Dobrákov potrestá. Pronesl zaklínací formuli a celá vesnička rázem oslepla a oněměla." Děti v kruhu skloní hlavu a zavřou oči. "Černokněžníkovi ovšem přišlo velice líto, takto tvrdě Dobrákovské potrestat, proto se rozhodl, že dá lidičkám ještě jednu šanci. Vzal kouzelný kámen a dal ho jednomu člověku, o kterém si myslel, že je dobrý, spolehlivý a spravedlivý. Tomuto obyvateli Dobrákova se zase vrátil zrak i řeč a mohl opět zachránit dalšího človíčka z vesnice tím, že mu tento kámen předá." 4

5 Paní učitelka dala jednomu žákovi kamínek a ten vstal a obcházel celý kruh, až si vybral jednoho svého spolužáka, předal mu Kámen mudrců a schoval se. Obdarovaný musel počkat, až se dotyčný ukryje, aby nevěděl od koho kámen dostal. V tomto okamžiku nastal důležitý moment pro naše pozorování. Zajímalo nás, kdo komu kámen předá a kdo nakonec zůstane nevysvobozen. Pravidla hry totiž dovolují variantu, kdy žák, který už je vysvobozen a obchází kolem svých spolužáků, si už nikoho ze zbylých zakletých dětí nevybere a posadí se s kamenem zpět do kruhu. Vzhledem k tomu, že už známe jména dětí a máme jistý přehled o vzájemných vztazích mezi nimi, popíšeme zde průběh hry Kámen mudrců. 1. kámen dostala od paní učitelky Zuzana, která dlouho váhala, obešla kruh 7x a nakonec kámen předala Sandře. Ta obcházela pouze 3x a obdarovala Lucku. Lucka také nebyla hned rozhodnutá, 5x obešla spolužáky, a poté dala kámen Tereze. Ta bez většího váhání předala Martinovi V., a ten obešel kruh pouze 1,5x a dal kamínek Petře. Po dvojím okruhu předala dále Lukášovi. Chlapci neváhali tolik jako dívky a po třetím okruhu Lukáš dal kámen Romanovi. Ten zakroužil stejně jako Lukáš a dal dále Davidovi. David vůbec nezamířil k holkám, víceméně stojí na místě, dlouho přemýšlí a nakonec předá Josefovi. Ten je okamžitě rozhodnutý a předává Šimonovi, ten celkem bez rozmýšlení Iloně, ta Marcele, která záměrně vynechává chlapce a předá Tamaře. Tamara už si nikoho nevybrala a posadila se zpět do kruhu. V bývalém kroužku zůstali sedět Nikol, Michal, František a Martin K. Po skončení celé hry se ještě paní učitelka ptala dětí, jaké měly při hře pocity. Děti většinou odpovídaly, že se bály, že kámen nedostanou, že zůstanou sedět. Martin V. věděl, že ho dostane. Michal ho prý nechtěl, nikdo s ním nekamarádí. Tamara si myslela, že ho nedostane, protože dostala trojku z ČJ. Lucka tušila, že jí kámen dají v momentě, kdy cítila, že za ní někdo stojí. Ilona měla strach, ale když kámen dostala, měla pocit, že ji někdo má rád. Totéž řekl Šimon, který věděl, že kámen dostal od Josefa, protože spolu kamarádí. David si myslel, že kámen nedostane, že na něj není spolehnutí. Pak ho to mile překvapilo. Tamara prý kámen vrátila i v minulé hře. Ostatní děti hledaly důvody, proč zrovna tato čtveřice zůstala zakletá a jiní byli vysvobozeni. O Michalovi řekly, že ostatním ubližuje, provokuje a žaluje a že zlobí při hodině. Sám se brání, že to není pravda. Martin K. se prý bezdůvodně pere. Zuzka údajně kámen dostala proto, že se dobře učí, nevykřikuje, je hodná, vzorná, netluče děti a nikomu neubližuje. Rozdíl družina x třída Hry, které jsme u dětí pozorovaly, hrály ve třídě nebo v družině. Některé z časových důvodů bylo možno odehrát pouze v družině, jiné se hrály pouze ve třídě. V následujícím seznamu je vždy připsáno prostředí, které děti pro hru využívají. Prostor a čas pro hru potřebný je tedy moment, který je dán. S tím jsme ve svém výzkumu počítaly. Zajímal nás ovšem ještě jeden moment, a sice to, zda se nějak projeví, že v družině jde o částečně jinou skupinu dětí. Není absolutně totožná s třídní skupinou, a to ze dvou důvodů: 1) Ne všechny děti navštěvovaly družinu; 2) do družiny byly přiřazeny děti z první třídy. Zejména druhý důvod byl pro nás směrodatný a významný. Dostaneme se k němu i v analýze námi vybrané hry. Obecně jsme předpokládaly, že si děti budou zachovávat svou třídní skupinu a s jinou třídou společně hry hrát nebudou, nebo pouze minimálně. Tato hypotéza se potvrdila pouze částečně, a to tak, že pokud děti hrály hry soutěživé typu skupina proti skupině, utvářela se družstva přirozeně podle třídy, do které patřily. Pokud šlo o hry ostatní, hrály společně, bez velkých patrných soudržností se svou skupinou. 5

6 SEZNAM HER Krvavý koleno Lítací záchod Slepá bába Poplašné zařízení Podstolová Schovávaná Domečky u stromů Slepý ucho Železo a zem Panák a papírové koule Máma a zlobivé děti Cukr, káva, limonáda Pešek Honzo vstávej Na jelena Tamagoči Hloupá kuchařka Houby Dřevěná bába Psí honička Sochy Na Mrazíka Převlékaná Rybičky, rybičky, rybáři jedou Na žížaly Na koně POPIS HER Krvavý koleno Viz níže. Lítací záchod Hru mohou hrát dva a více hráčů. Děti hrají tuto hru většinou o přestávce. Jde vlastně o klasickou hru na honěnou, kdy toaleta funguje jako "domeček", tzn. místo, kam ten, kdo má babu, nemůže a honěný je v bezpečí. Tuto hru hrají dívky i chlapci společně, jenom každý z obou skupin má svůj domeček, což je dáno už tím, že WC je oddělené. 6

7 Slepá bába Klasická hra, kdy jedno z dětí má zavázané oči a honí ostatní. Koho chytí, ten ho střídá a stává se slepou bábou. Hra se dokola opakuje. Poplašné zařízení Tuto hru jsme do této práce původně zařadit nechtěly, protože podle nás o hru nejde. Ale děti ji jako hru berou, proto jsme ji do našeho seznamu zařadily, aby byl úplný. Hra se hraje těsně po zvonění a účastní se jí celá třída. Jde o to, že jeden z žáků vyhlíží třídní učitelku a v okamžiku, kdy ji zahlídne na chodbě, jak přichází, dá ostatním znamení a všichni začnou ječet a pištět. Podstolová Podstolová je podobná hře Poplašné zařízení, účastní se jí také celá třída a hraje se ve stejnou dobu. Jeden žák opět vyhlíží příchod učitelky, když ji zahlédne, dá ostatním znamení a rozdíl je pouze v tom, že se všichni schovají pod lavice. Schovávaná Jde o klasickou hru, kdy jedno z dětí "piká" a ostatní se schovávají. Po určitém časovém limitu a výzvě "Už jdu!" pikající jde ostatní hledat. Koho najde, zapiká ho v místě, odkud vyšlo, pokud ho schované dítě nepředběhne. Zapikání určuje, kdo bude v dalším kole ostatní hledat. Domečky u stromů Jde o klasickou hru na honěnou, jenom jako domeček funguje strom. Je tedy jasné, že děti tuto hru hrají buď před školou, když čekají na začátek vyučování nebo v družině na vycházce nebo když jdou ze školy. Slepý ucho Hru hrají děti venku, většinou v družině nebo o velké přestávce na hřišti, kde je "prolejzka". Hru hrají minimálně tři hráči. Jeden má zavázané oči a je "slepý ucho". Ostatní se rozmístí po prolézačce a "slepý ucho" má za úkol je podle sluchu a hmatu najít. Koho se dotkne a pozná ho, je pro další kolo hry "slepý ucho". Železo a zem Jde o rozšíření hry "Slepý ucho", kdy opět jeden z hráčů má zavázané oči a svými povely určuje, kde se hra bude hrát. Když zavelí "ZEM", ostatní děti musejí vylézt na jakoukoli prolézačku nebo jiné "železo" (kolotoč, klouzačka) v prostoru hřiště. Když řekne "ŽELEZO", děti musejí slézt ze železa a dotýkat se pouze země. "Slepý" potom děti honí a koho chytí, s tím si vymění roli. V této hře je důležitý mimo jiné postřeh a rychlé uvědomění si významu povelu, který vždy musí splnit v opačném významu. Panák a papírové koule 7

8 Tuto hru hrají děti v družině, kde mají na zdi namalovaného panáka, do kterého se trefují papírovými koulemi. Hry se účastní převážně chlapci, kteří soutěží o to, kdo se trefí vícekrát nebo jako první zasáhne panáka. Máma a zlobivé děti Toto je hra jenom dívčí, nemá přesná pravidla. Vždy je pouze zachováno, že jedna z dívek hraje maminku a ostatní jsou její děti, které se snaží co nejvíce zlobit. Maminka je vychovává a kopíruje běžný denní režim, který zná ze svého domova. Tzn. vypravuje je do školy, připravuje snídani, nutí je k hygieně apod. Hra je jednou velkou improvizací, vždy záleží na tom, která z dívek hraje maminku a kdo hraje děti. Tuto hru děti hrají hlavně v družině nebo o velké přestávce, kdy mají dostatek času na to, aby se hra co nejvíce rozehrála. Cukr, káva, limonáda... Hru hraje celá třída, nebo její většina, venku před školou, nebo v družině. Jeden "říká", ostatní jsou proti němu ve vzdálenosti cca 20 metrů. Je ideální tuto hru hrát u nějaké zdi, která je cílem a u které stojí ten kdo "říká". Kdo "říká" se otočí čelem ke zdi, aby na ostatní neviděl, a říká co nejrychleji: "Cukr, káva, limonáda, čaj rum, bum!" Během této doby děti utíkají směrem k němu. V okamžik, kdy ten, kdo "říká", řekne "BUM" a otočí se, musí už ostatní děti nehnutě stát. Kdo se ještě pohne a koho ten, kdo "říká", uvidí, musí se vrátit zpět na start. Vyhrává ten, kdo se první dotkne zdi, u které stojí ten, kdo "říká". Pešek "Peška" děti hrají ve třídě v prostoru mezi lavicemi, na koberci na zemi. Hraje většinou skoro celá třída. Děti se posadí v tureckém sedu do kroužku, čelem dovnitř a sklopí hlavu, aby nic neviděly. Jedno dítě obchází s jakýmsi obuškem dokola. Děti v kroužku říkají: "Chodí Pešek okolo, nedívej se na něho, kdo se na něj koukne, toho Pešek bouchne!" V ten moment Pešek někoho mírně praští přes záda, ten vstane a začne Peška kolem dokola sedících dětí honit. Když ho chytne, stává se Peškem a hra se opakuje. Honzo vstávej Děti si rozdělí role: jeden "říká", ostatní jsou "Honza". Postaví se proti sobě na jednu stranu "kdo říká", na druhou všichni ostatní, ve vzdálenosti cca 20 m. "Kdo říká" povídá "Honzo, vstávej!" a obrátí se na jedno z dětí. To se zeptá: "Kolik je hodin?" "Kdo říká" odpoví jednu z variant kroků: slepičí, sloní, jelení... a přidá počet. Děti tyto varianty znají a vědí, jak který krok vypadá. Tímto krokem postupují směrem dopředu k metě, která je považována za cíl. Dozadu postupují pouze v případě, že mají nařízen krok "račí". "Kdo říká" střídá všechny děti, všem ukládá vykonat příslušející kroky a vítězí ten "Honza", který nejdříve překročí metu. Jde o hru, kde ani tak nezáleží na schopnostech, ale spíše na vzájemných vztazích mezi dětmi. Je jasné, že vítěze určuje "Kdo říká" už proto, že kroky, které má udělat, nařizuje on. Hra se hraje pouze venku, v družině. 8

9 Na jelena Jde o míčovou hru, kterou děti hrají pouze venku. Utvoří kruh a zvolí jednoho, který bude "jelen". Ten se postaví doprostřed kruhu a uhýbá před míčem, kterým se ho ostatní děti snaží vybít. Kdo má míč v ruce, může rovnou "bít", nemusí mít od nikoho "nabito". Tamagoči Jde o dnes již známé digitální zvířátko, o které se dítě stará. Hra je individuální, každý se stará o své Tamagoči. Děti mezi sebou pouze soutěží, zvláště chlapci, komu zvířátko dříve umře. Hloupá kuchařka Hru hrají chlapci i dívky dohromady, ale musí být minimálně tři. Jeden z nich říká: "Hloupá kuchařka dala do polívky místo koření... (např.) boty!" Na to ostatní zakřičí: "Jaké boty?" Poté někdo z hráčů musí boty blíže specifikovat a zakřičet např.: "Tenisky!" Kdo je nejrychlejší a správně takto zareaguje, má "babu" a ostatní začne honit. Koho chytne, říká původní legendu Hloupá kuchařka dala do polívky... Houby Opět hrají chlapci i dívky. Počet hráčů je minimálně 4, ale lépe se hraje ve větším počtu. Bába pošle dědka na houby. Ten jde do lesa a cestou si zpívá písničku: "Já jdu na houby, já jdu na houby". Ostatní děti sedí rozmístěné v lese na bobku. Jak slyší dědka, schovají se. Dědek se vrátí domů, protože nic nenašel a bába mu vynadá. Vypraví se do lesa sama a zpívá si: "Já jdu na maliny, já jdu na maliny". Houby zůstanou na svých místech a bába je obchází. Každé houby se zeptá, co je zač. Houby odpovídají např.: hříbek, muchomůrka, liška, kozák... Babka si sama nějaké vybere (alespoň jedna musí být jedovatá) a ty, co si nevybere, povalí. Ostatní jdou s ní domů. Doma bába uvaří houbovou polévku a spolu s dědkem ji jí. Dědek po chvíli říká: "Bábo, mně je nějak špatně, cós do tý polívky dala?" Bába říká "Jenom houby, dědku." Dědek nato: "A jaký houby, bábo?" "Jenom hříbky, lišky..." Postupně vyjmenovává všechny houby, které našla v lese a když řekne nějakou jedovatou, svalí se oba s dědkem na zem a hra končí. Dřevěná bába Opět klasická "Baba", domeček je cokoli ze dřeva. Psí honička Hru hraje sedm a více hráčů, opět dívky a chlapci dohromady, o přestávce nebo na hřišti. Tři děti hrají psi, ostatní štvanou zvěř. Psi mají za úkol zvěř chytit a kousnout. Kdo je chycen, stává se také psem a honí spolu s nimi. Poslední štvané zvíře je vítěz. Sochy Pro "sochy" je zapotřebí alespoň čtyř hráčů. Na začátku si rozdělí role: 1 prodávající, 1 kupující a ostatní jsou sochy. Prodávající přijde postupně ke všem dětem, které hrají sochy a roztočí je za ruce a pustí. V poloze, ve které skončí po roztočení musí nehnutě zůstat. Až všechny sochy získají svou "podobu", vstupuje do hry "kupující". Chodí od jedné sochy k 9

10 druhé a nechává si je od prodávajícího předvést. Prodávající zmáčkne fiktivní tlačítko a socha musí předvést nějaký pohyb (př. tanec, poskoky apod.). Když už se kupující pro nějakou sochu rozhodne, zaplatí ji a odvede si ji domů. Před cestou domů ji prodávající opět "zapne" a socha začíná svého majitele honit. Rozpoutá se klasická honička, při které je prakticky jasné, že socha kupujícího chytí. Když se tak stane, hra končí. Zde jde hlavně o to, co která socha předvede. Je to hlavní moment, kvůli kterému hru děti hrají. Hru hrají o přestávkách mezi vyučovacími hodinami, v družině i venku. Na Mrazíka Pro hru je nutný větší počet hráčů. Jeden je Mrazík a jeden Sluníčko. Mrazík honí ostatní, kromě Sluníčka. Koho chytne, toho zmrazí a dotyčný musí zůstat nehybně na místě s rozkročenýma nohama. Sluníčko má schopnost vysvobozovat tím, že pod "zmraženým" hráčem podleze a ten se opět zapojuje do hry a utíká před Mrazíkem. Hra se hraje až do zblbnutí nebo do konce přestávky. Převlékaná Hru hrají děti v družině. Jeden jde za dveře, ostatní se domluví a dvě z dětí si vymění nějaký kus oblečení (př. svetr). Ten za dveřmi se vrátí a jeho úkolem je poznat, kdo si co s kým vyměnil. Když uhodne, jde za dveře někdo jiný, když ne, jde on sám ještě jednou. Rybičky, rybičky, rybáři jedou Hru může hrát libovolný počet hráčů, ale minimálně tři. Většinou se účastní celá třída, nebo její většina. Jedno dítě je "rybář" ostatní jsou "rybičky". Rybář se postaví k jedné stěně čelem do třídy, ostatní děti k protější stěně. Rybář odříkává: "Rybičky, rybičky, rybáři jedou!" a rozeběhne se proti nim a snaží se některou polapit. Rybičky se musí dostat na protější stranu, aniž by se jich rybář dotkl. Koho se rybář dotkne, stává se také rybářem a spolu s původním udělají "síť" tím, že se chytí a celá hra se opakuje. Rybáři se nesmějí pustit, jinak polapené rybičky jsou opět volné. Hra končí v momentě, kdy už zbývá poslední volná rybička, která je vítězem celé hry. Pokud je dostatek času, hrají děti dále s tím, že vítěz se stává rybářem. "Rybičky, rybičky..." děti hrají pouze v družině nebo venku, kde mají dostatečný prostor a čas. Na žížaly Hru hrají děti ve třídě o přestávce. Hrají minimálně dva. Jeden je kos, ostatní žížaly. Žížaly se plazí pod lavicemi a nesmí přečuhovat. Kos číhá a kdo se ocitne částí svého těla mimo lavici, kos ho klovne a tato žížala vypadá ze hry. Vyhrává poslední neklovnutá žížala. Na koně Tuto hru hrají minimálně 4 děti. Udělají dvojice, kdy jeden dělá koně a druhý jezdce. Jedna dvojice se určí za tu, která má "babu" a honí ostatní. Nestačí jen druhou dvojici dohonit, ale musí se jezdci - "babě" podařit druhého jezdce z koně shodit. Pokud se to podaří, vymění si role a z "padlého jezdce" a jeho koně je "baba". Pro hraní hry mají děti ve třídě ideální podmínky, protože uprostřed mezi lavicemi je na zemi rozložen koberec. 10

11 ANALÝZA HRY KRVAVÉ KOLENO Popis, počet hráčů, prostředí, pravidla Počet hráčů: Hru hrají chlapci i dívky a musejí být alespoň čtyři. Nejlepší je, když je počet dětí větší. Místo kde se hra hraje: Hra se dá hrát kdekoli, nejlépe v družině nebo na hřišti o velké přestávce. Pravidla: Děti si rozdělí role: Jeden je Krvavý koleno, jeden Maminka, ostatní Děti. Krvavý koleno si vleze do kouta a Děti přiběhnou za Maminkou a hromadně křičí: Mami, my máme hlad!!! Maminka říká: Jděte do komory a tam se najezte. Děti jdou do komory, tedy do kouta, kde je schované koleno. Koleno na ně vybafne. Děti se jako leknou a běží za Maminkou. Říkají: Mami, v komoře straší!!! Maminka odpoví: To nic není, to je jenom babiččina podprsenka. Děti jdou zpátky do komory. Koleno na ně zase vybafne. Děti opět jdou za Maminkou a znovu křičí: Mami, v komoře opravdu straší! Maminka odpoví: To nic není, to jsou jenom dědečkovy spodky. Děti se vracejí do komory. Koleno zase vybafne. Děti se zase leknou a běží za Maminkou s křikem: Mami, v komoře fakt straší!!! Děti se vracejí do komory několikrát, záleží na Mamince, kdy řekne: Tak já se tam jdu podívat sama. Jde ke Kolenu, to na ni bafne. Maminka se nelekne a zeptá se: Maminka: Kdo jsi? Koleno: Krvavý koleno. Maminka: Co tu děláš? Koleno: Bydlím. Maminka: Co jíš? Koleno: Lidský maso. Maminka: Co piješ? Koleno: Lidskou krev. Maminka: Kde spíš? Koleno: Na lidských kostech. Maminka: Čím se přikrejváš? Koleno: Lidskou kůží. Maminka: Co máš pod hlavou? Koleno: Lidskej mozek. Maminka: A v kolik přijdeš? Koleno: pošeptá Mamince, aby to Děti neslyšely, v kolik hodin přijde (např. "V deset" ) Poté udělají Děti s Maminkou kruh, chodí dokola a odříkávají: "První hodina odbila, lampa ještě svítila, druhá hodina odbila, lampa ještě svítila, třetí hodina odbila, lampa ještě svítila... desátá hodina odbila, lampa..." Maminka do toho vykřikne: ZHASLA! Děti se musejí rozprchnout a Krvavé koleno je honí. Koho jako prvního chytne, ten je pro další hru Krvavé koleno. Etymologický výklad Václav Machek: Etymologický slovník jazyka českého (nakladatelství LN, 1997) krev: odvozeniny: krevní, krevný, krevnost příbuzenstvo po - krevenství, po - krevný, příbuzný koleno: kolenatý, kromě ohbí nohy apod. znamená (jako u jiných Slovanů) i generaci, rod, odtud pokolení = co je po koleně sounáležité. 11

12 Z etymologického výkladu těchto slov můžeme usuzovat výběr názvu hry "krvavé koleno". Obě slova v této hře mohou symbolizovat mrtvého příbuzného, zemřelého člena rodiny, popř. ducha nebo strašidlo. Historie - Karel Jaromír Erben Myšlenka hledat v tvorbě K. J. Erbena nás napadla v souvislosti s podobou odbíjení hodin, při hře Krvavé koleno a Erbenovou baladou Svatební košile. Vlastně všechny Erbenovy básně ve sbírce Kytice jsou laděny v ponuré atmosféře, která s naší hrou souvisí. Erben je znám jako sběratel lidové slovesnosti, a tím pádem - převedeno pro naši potřebu - i her. Proto by bylo asi na místě, zmínit se alespoň částečně o tom, jakým způsobem sbíral tato data a k čemu vlastně dospěl. K. J. Erben žil v prostředí lpícím na zvycích, pověrách a mravních zásadách. To ovlivnilo jeho budoucí tvorbu. Zpočátku spolupracoval s Palackým, hlavně v přepisování historických pramenů a čtení rukopisů. Erben si všímal změn v tradicích a začal tento vývoj zaznamenávat. Začal sbírat lidové písně, pohádky, zvyklosti a hry. Dalším z pramenů, z kterého jsme čerpaly, byla kniha K. J. Erbena Lidová říkadla, písně a hry pro mládež (Státní nakladatelství v Praze 1938). Tato sbírka obsahuje mnoho lidových a výročních říkadel, pranostiky, hry, písně, tance, svatební a pohřební zvyky, vyjadřuje vztah člověka k přírodě, v níž žije, zvyky a pověry. Knížka je psána jako kalendář od ledna do prosince a k jednotlivým dnům jsou přiřazeny hry vhodné pro to které období. Další výhodou knihy je to, že v obsahu jsou hry rozděleny na chlapecké, dívčí a společné. Mezi hrami jsme objevily některé, které připomínají hru Na krvavé koleno. Ve stručnosti je popíšeme a pro zachování autentičnosti uvádíme celé jejich znění v příloze. (Příloha č. 3) Na umrlého žida Jedno z dětí je žid a leží uprostřed kroužku dětí. Ty chodí okolo a zpívají písničku, kterou se snaží žida oživit. S posledním veršem písničky žid rychle vstane, ostatní děti se rozutečou a žid je honí. Koho chytne stává se v další hře židem. Podobnost s hrou Krvavé koleno je v tom, že v obou případech se děti drží za ruce, chodí kolem dokola a odříkávají pravidly danou říkanku (písničku). Podobná je také morbidnost označení hlavního aktéra hry (krvavé koleno x umrlý žid). V obou případech tato postava v určený okamžik (poslední verš říkanky) začne honit ostatní a tím určí svého nástupce. Je zajímavé, že tato hra je zařazena mezi chlapecké, protože v současné době ve hře Krvavé koleno účinkují i dívky. Důvodem je pravděpodobně to, že "umrlý" vyvolává strašidelné představy a chlapci si tak dokazovali svoji odvahu a nebojácnost. Na paní tetu Ve hře vystupuje babička a vnučky. Vnučky přijdou za babičkou a chtějí, aby je pustila tancovat. Rozvine se přesně daný dialog mezi babičkou a vnučkami, který je ve všech hrách zachován stejně. Babička nejdřív děvčata nechce pustit, nakonec jim to dovolí pod podmínkou, že se v určitou dobu vrátí. Potom děvčata začnou tancovat a babička odbíjí hodiny až do domluveného času návratu. Vnučky přijdou ale později a následuje další pravidly daný dialog, ve kterém se babička ptá, co dělaly a proč přišly pozdě. Když zazní poslední odpověď, vnučky se rozutečou a babička je honí. Koho chytí je v další hře babičkou. 12

13 Hra je opět podobná Krvavému koleni v dialogu mezi jedním hlavním aktérem a ostatními dětmi, který musí být přesně zachován. Dále se zde objevuje stejný moment odbíjení hodin a konečná honička, při které se vymění role. Tato hra je v knize zařazena mezi dívčí a i když dnešní Krvavé koleno velmi připomíná, neobjevuje se zde žádná strašidelná postava. Pojetí strachu ve hře Volba hlavního aktéra hry je, stejně jako dialog mezi hráči, strašidelná. Jakou roli hraje ve hře strach? Strach je emocionální stav, který je vyvolán vědomím bezbrannosti či bezmocnosti. Pro život je důležitý, protože v případě hrozícího nebezpečí je motivující. Mobilizuje k útěku nebo k jiné činnosti, která má za úkol hrozbu odvrátit. Biologický význam strachu vyplývá také z jeho spojení s aktivací organismu a mobilizací energie. Takto zmobilizovaný organismus začne nějak jednat, tím se hrozby i strachu zbaví, a to způsobuje úlevu a uklidnění. Strach je emoce velmi nepříjemná, a proto se ho toužíme co nejrychleji zbavit. Existuje však i příjemný strach, nebo-li dobrovolné "bání se", např. obliba ve sledování hororu. Takovýmto případem jsou i strašidelné hry, kdy se člověk vystavuje strachu dobrovolně. Rozdíl je v tom, že strašidelná hra či film je pod naší kontrolou, vstupujeme do ní dobrovolně s tím, že vlastně žádné nebezpečí nehrozí a máme jisté vědomí distance. Motivací do tohoto dobrovolného navozování strachu bude zřejmě úleva, která po zbavení se strachu následuje. Ve hře Krvavé koleno je zajímavým momentem stupňující se napětí, když se děti drží za ruce (žádné nemůže utéct dřív, právě proto, že se vzájemně drží), chodí dokola, odbíjí hodiny a čekají na rozhodující okamžik. Organismus je tedy v očekávání "nebezpečí", tudíž mobilizuje svou energii a připravuje se na útěk. Někdo je chycen, "nebezpečí" už nehrozí a přichází úleva. Domníváme se, že proto děti strašidelné hry hrají, a proto také je Krvavé koleno v námi vybrané třídě hrou nejoblíbenější. Závěr a nedostatky při pozorování Poté, co jsme si k analýze vybraly hru Krvavé koleno, jsme se začaly zajímat o její možnou historii, která nás zaujala. Našly jsme etymologický výklad názvu hry a hlavně jsme objevily obdobu Krvavého kolena ve hrách našich předků. Svou analýzu jsme také zaměřily na výklad významu strachu ve hře. Strach ve hře, stejně jako ve skutečnosti, mobilizuje organismus a aktivuje jeho zdroje energie a dítě je schopno podat i vyšší výkon. Hlavně však odstranění strachu způsobuje úlevu a s ní přichází i uspokojení, což je to, o co ve hře jde. Výsledky naší práce nemohou být úplně objektivní, protože skupina, kterou jsme pozorovaly při hře ve školní družině, byla smíšená s žáky první třídy. I když mladších dětí byla menšina, uvědomujeme si, že to mohlo ovlivnit průběh hry i její vyvrcholení. Bohužel tuto hru děti o přestávkách ve třídě nehrály (z důvodů časových), proto nemůžeme objektivně posoudit, zda by byl průběh hry stejný, ale předpokládáme, že ano. Už při pozorování jsme s tímto momentem počítaly, proto jsme se mimo jiné zaměřily na to, zda se děti ve hře diferencují podle přináležitosti ke své třídě. (Např. zda Krvavé koleno - druhák si vybírá v honičce pouze své spolužáky, nebo zda honí a chytá i děti z první třídy). Odpozorovaly jsme, že k žádné diferenciaci nedocházelo, a proto to snad náš výzkum neohrozilo. 13

14 ZÁVĚR Školu jsme navštívily osmkrát, pozorovaly jsme děti ve třídě o hodinách, o přestávkách i v družině. Informace jsme, kromě vlastního pozorování, získaly i z rozhovorů s třídní učitelkou a s vychovatelkou v družině. Nejvýznamnější bylo ale naše pozorování o přestávkách a v družině, popř. ještě o volnějších hodinách jako je výtvarná výchova nebo tělesná výchova. V této době měly děti nejvíce příležitostí si hrát a využívat tak svůj volný čas, který není striktně řízen učitelkou. Nedostatkem v tomto našem výzkumu bylo v první řadě to, že během našich několika návštěv některé děti onemocněly, jiné naopak přišly po nemoci do školy, a tím se naše pozorovaná skupina částečně měnila. Pozorovaly jsme to konkrétně v případě, kdy přítomnost jednoho určitého dítěte je důležitá pro konání té které hry. Např. Lucie je nepostradatelná ve hře "Na sochy", protože má obrovský talent předvést zábavnou sochu, a to je klíčovým momentem celé hry. Proto děti říkají, že v případě, kdy je Lucie nemocná, hru nehrají, protože není tak zábavná. Dalším nedostatkem je také to, že osm návštěv je poměrně málo. Nejlepší by bylo, trávit ve třídě každý den, nebo alespoň každý druhý, aby byl náš výzkum co nejvíce objektivní a abychom získaly co nejvíce dat. To ovšem z časových důvodů nebylo možné, proto jsme se musely spokojit s materiálem, který jsme nasbíraly. Pomohly jsme si i s literaturou a doufáme, že alespoň částečně se nám podařilo zadaný úkol splnit a postihnout atmosféru naší druhé třídy. Seznam použité literatury: K. J. Erben: "Lidová řikadla, písně a hry pro mládež", Státní nakladatelství v Praze, K. J. Erben: "Kytice z pověstí národních", Státní nakladatelství dětské knihy v Praze, K. J. Erben: "Kytice - Pověsti národní", Československý spisovatel, Praha K. J. Erben: "Znění zlatého zvonu", Československý spisovatel, Praha1986. S. Millarová: "Psychologie hry", Panorama, Praha

15 Příloha č. 1 Sociometrický výzkum 15

16 16

17 17

18 18

19 19

20 20