Hlavatěnkovití (Pipunculidae, Diptera) CHKO Kokořínsko

Transkript

1 Bohemia centralis, Praha, 27: , 2006 Hlavatěnkovití (Pipunculidae, Diptera) CHKO Kokořínsko Big-headed flies (Pipunculidae, Diptera) of Kokořínsko Protected Landscape Area Pavel Lauterer 1 a Igor Malenovský 2 Entomologické oddělení, Moravské zemské muzeum, Hviezdoslavova 29a, CZ Brno, Česká republika; 1 ento.laut@volny.cz, 2 imalenovsky@mzm.cz Abstract. The list of big-headed flies (Diptera: Pipunculidae) of the Kokořínsko Protected Landscape Area (Central and Northern Bohemia, Czech Republic) is presented, based on material collected by sweep-netting and yellow water traps in at 17 sites. A total of 25 species (45 specimens) were found, representing 22 per cent of the Czech fauna. Eudorylas arcanus Coe, 1966 and Pipunculus omissinervis Becker, 1889 are reported from the Czech Republic for the first time. The occurrence of Eudorylas inferus Collin, 1956 in the country is confirmed and first data from Moravia are supplemented. Eudorylas jenkinsoni Coe, 1966, Eudorylas okalii Kozánek & Kehlmaier, 2004, Tomosvaryella freidbergi De Meyer, 1995, and Tomosvaryella kuthyi Aczél, 1944 are new for Bohemia. The fauna of Kokořínsko remains imperfectly known and records of additional species can be expected. Rare big-headed flies were found in Kokořínsko especially in tall-sedge beds (Dorylomorpha hungarica, Pipunculus omissinervis) and dry grassland (Eudorylas okalii, Tomosvaryella coquilletti, T. freidbergi, T. kuthyi). Currently 110 species of Pipunculidae are known from the Czech Republic. Key words: Insecta, Diptera, Pipunculidae, Czech Republic, Central and Northern Bohemia, the Kokořínsko Protected Landscape Area, faunistics 457

2 BOHEMIA CENTRALIS 27 Úvod a historie výzkumu Čeleď hlavatěnkovití (Pipunculidae) patří do řádu dvoukřídlí (Diptera), podřádu krátkorozí (Brachycera), skupiny kruhošví (Cyclorrhapha). S příbuznou čeledí pestřenkovití (Syrphidae) tvoří nadčeleď Syrphoidea. Hlavatěnky jsou hmyz drobné až střední velikosti (3,5 11,5 mm). Tělo převážné většiny druhů je zbarveno tmavě šedočerně až hnědočerně, obvykle je ojíněně ochmýřené, vzácněji lesklé. Nohy bývají žlutavé, většinou s černými skvrnami, někdy jsou až celé černé. Vzácněji se žlutavá barva objevuje i jinde na těle, obvyklý je tento případ pouze u druhově málo početné podčeledi Nephrocerinae. Pro všechny hlavatěnkovité jsou charakteristické velké složené oči, které zaujímají téměř celý povrch polokulovité až kulovité hlavy, spojené s hrudí velmi úzkou krční částí. Pulvilly na chodidlech mají hlavatěnkovití vesměs nápadně veliké. Křídla jsou dlouhá a úzká, s poměrně jednotnou žilnatinou, která se liší mezi jednotlivými rody či triby. Pro systematiku čeledi je též významné postavení některých skupin set, hlavně na hrudi. Zadeček hlavatěnek je podlouhlý, u samic jsou jeho koncové články přeměněny v bodavé kladélko, přizpůsobené ke kladení vajíček do hostitelů. Koncové články zadečku samců jsou silně morfologicky pozměněny torzí o 180 stupňů. Dospělci hlavatěnek jsou aktivní během světlé části dne. Biologie zástupců podčeledi Nephrocerinae zůstávala dlouho nejasná. Těsně před dokončením tohoto rukopisu byl severoamerický druh Nephrocerus atrapilus Skevington, 2005 vychován jako parazitoid z dospělců tiplic rodu Tipula (Diptera: Tipulidae, Skevington 2005). Všichni ostatní hlavatěnkovití jsou parazitoidi křísů (Hemiptera: Cicadomorpha a Fulgoromorpha). Při kladení vajíček do hostitelů se samičky orientují zrakem. Vajíčko ukládají do tělní dutiny zadečku. Endoparazitický vývoj larev prochází dvěma instary. Larva svými exkrety rozrušuje hormonální systém hostitele, působí mu parazitární kastraci, hypertrofii tukového tělesa a prodlužuje jeho život. Po dokončení vývoje larva proráží intersegmentální membránu zadečku hostitele a kuklí se volně v půdě. Puparia jsou oválná, hnědavá. Na světě je známo přes 1300 druhů hlavatěnkovitých (De Meyer 1996). V Evropě se vyskytuje více než 200 druhů (De Meyer 2004, Kehlmaier 2005). První seznam druhů hlavatěnkovitých dnešní České republiky zpracovali Lauterer et Kozánek (1987), kteří zároveň podali vyčerpávající přehled historie výzkumu čeledi v českých zemích a na Slovensku. Druhý, aktualizovaný soupis publikoval Lauterer (1997a), z České republiky uvádí celkem 87 druhů. Díky intenzivnímu taxonomickému a faunistickému výzkumu v posledních letech stoupl počet druhů publikovaných z České republiky na 108 druhů (von der Dunk et Lauterer 1998, Kehlmaier 2005, Kozánek et Barták 2000, Kozánek et Kehlmaier 2004, Lauterer 1997b, 1998, 2003, Rozkošný et Vaňhara 1997). Údaje o dvou druzích, Dasydorylas holosericeus (Becker, 1897) a Eudorylas inferus Collin, 1956, přitom zatím nebyly ověřeny (Kehlmaier 2005). 458

3 Pavel Lauterer a Igor Malenovský: Hlavatěnkovití (Pipunculidae, Diptera) CHKO Kokořínsko Z Kokořínska pravděpodobně dosud nebyl publikován žádný údaj o výskytu hlavatěnek. Pouze Kozánek (1991) uvedl z Čech druh Eudorylas obliquus Coe, 1966 z lokality "Vlkov" bez bližší specifikace. Osada tohoto jména se v Kokořínsku nachází, v Čechách je však ještě devět dalších stejnojmenných obcí. Z blízkého i poněkud vzdálenějšího okolí dnešní CHKO jsou známy nálezy druhů Cephalops (Cephalops) vittipes (Zetterstedt, 1844) Jabkenice, čtverec 5656 (Kozánek et Lauterer 1987); Dorylomorpha (Dorylomorpha) imparata (Collin, 1937) a Dorylomorpha (Dorylomyza) xanthopus (Thomson, 1870) oba Račice, směrem na Předonín u Roudnice nad Labem, 5552 (Lauterer 1981). Nerevidovatelné staré údaje Vimmera (1912) se týkají druhů Dorylomorpha (Dorylomorpha) rufipes (Meigen, 1824) Kostomlaty nad Labem, 5855 a Tomosvaryella sylvatica (Meigen, 1824) Neratovice, 5753 a Lysá nad Labem, V rámci souborné studie fauny dvoukřídlého hmyzu v člověkem silně pozměněné oblasti bílinské a duchcovské pánve v severozápadních Čechách čeleď hlavatěnkovití zpracovali Kozánek et Barták (2000). V současné době připravuje Lauterer přehled fauny hlavatěnek Jizerských hor. Charakteristiku přírodních poměrů Kokořínska podává v úvodní části tohoto sborníku Beran (2006). Přehled fauny křísů, hostitelů hlavatěnek, v Kokořínsku zpracoval Malenovský (2006). Materiál a metodika Níže vyhodnocený materiál čeledi Pipunculidae zahrnuje celkem 45 dospělých jedinců odchycených na 17 lokalitách v CHKO Kokořínsko v letech Většina jedinců byla nalezena smýkáním bylinné, keřové i stromové vegetace při faunistickém průzkumu křísů (I. Malenovský leg.) a ve smykových vzorcích hmyzu odebraných v maloplošných zvláště chráněných územích Správou CHKO Kokořínsko (L. Beran leg.). Několik údajů pochází též ze žlutých misek (všechny údaje z roku 2003, L. Beran leg.). Žluté misky byly umístěny po celou vegetační sezónu ve vybraných biotopech v přírodních rezervacích a přírodních památkách, obvykle po dvou kusech, z nichž jeden byl instalován na zemi a druhý ve výšce 1,5 2 m. Byly naplněny solným roztokem a vybírány přibližně každých deset dní. Veškerý materiál byl determinován Pavlem Lautererem, pokud není udáno jinak, a je uložen ve sbírkách Entomologického oddělení Moravského zemského muzea v Brně. Za jménem druhu v "Přehledu zjištěných druhů" následují zkratky podávající základní informaci o jeho celkovém rozšíření (Albrecht 1990, De Meyer 2004, Jervis 1992, Kehlmaier 2005). Tučně zvýrazněná čísla odkazují na seznam lokalit. Za nimi následuje datum sběru, počet a pohlaví nalezených jedinců a zkratka sběratele. Seznam lokalit je seřazen abecedně podle názvu katastrálního území obce, za kterým následuje kód pole středoevropské sítě pro 459

4 BOHEMIA CENTRALIS 27 floristické a faunistické mapování (Ehrendorfer et Hamann 1965): základní čtyřmístný kód (Pruner et Míka 1996) a za pomlčkou trojmístný kód (odpovídající trojnásobnému rozčtvrcení základního pole), kategorie a název případného maloplošného zvláště chráněného území, přesnější lokalizace a charakter stanoviště. Ke všem nalezeným druhům také připojujeme stručné informace o jejich hojnosti a rozšíření v České republice, biotopových nárocích, počtu generací a hostitelích, pokud jsou známy. Seznam použitých zkratek Rozšíření: HOL holarktické, PAL palearktické, ORI orientální, WPA západopalearktické, EUR evropské, CEU středoevropské. Počet nalezených jedinců: m samec, f samice. Sběratelé: IM Igor Malenovský, LB Luboš Beran, PK Petr Kment. Přehled lokalit 1 Blatce, , PR Mokřady horní Liběchovky, ostřicový mokřad v Beškovském dole u silnice asi 1 km J od okraje PR; 2 Blíževedly, , PP Ronov, suťový les na svazích, xerothermní světliny a nitrofilní vegetace okolo hradní zříceniny; 3 Blíževedly, , podél cesty ze Stranného na Ronov, zeleň okolo polní cesty a les J pod Ronovem mimo vlastní PP; 4 Deštná, , PP Deštenské pastviny, xerothermní stráně a křoviny; 5 Dubá, , PR Mokřady horní Liběchovky, kosený ostřicový mokřad u rekreačního střediska Vrabcov; 6 Chodeč, a 314, PP Na oboře, xerothermní travnaté stráně, úhory a křoviny; 7 Janova Ves, , PR Kokořínský důl, kosený ostřicový mokřad s prstnatci u Ladčina pramene (za mlýnem Mlčeň); 8 Kokořín, , PR Kokořínský důl, tůň Kačírek a její blízké okolí, ostřicový mokřad, olšiny, rákosiny, dřeviny kolem silnice; 9 Litice, , PR Vlhošť, Malý Vlhošť, reliktní bory na pískovcových skalách; 10 Litice, , PP Pod Hvězdou, vlhká louka a mokřad; 11 Nedamov, , PR Mokřady horní Liběchovky, ostřicový mokřad nad soutokem Liběchovky a Nedamovského potoka 500 m SZ od Panské Vsi; 12 Tuhanec, , PP Martinské stěny, pískovcové skály, bor; 13 Tuhanec, , PR Kostelecké bory, reliktní bory na pískovci; 14 Vojtěchov, , 233, PR Kokořínský důl, okolí Pivovarského rybníka, mokřadní olšina, rákosiny a nekosené porosty vysokých ostřic; 15 Vysoká u Mělníka, , PR Kokořínský důl, Komorsko východní cíp nad vodárnou, teplomilná doubrava a bezlesí na hraně pískovcových skal a ostrůvku vápenatých spraší; 16 Vysoká u Mělníka, , PR Kokořínský důl, Komorsko Ostroh, teplomilná doubrava v J cípu PR nad silncí a cestou k vodárně; 17 Vysoká u Mělníka, , PP Mrzínov, xerothermní stráně a křoviny. Seznam zjištěných druhů Cephalops (Semicephalops) semifumosus (Kowarz, 1887) EUR , 1m, LB; , 1m, IM; , 1m, LB. Hojný druh, známý z více lokalit po celé republice (Kozánek et Lauterer 1987), zejména ze středně vlhkých a vlhkých biotopů. Bivoltinní (Kozánek et Belcari 1995). Hostitelé larev: Conomelus anceps, Delphacodes venosus, Dicranotropis hamata, Ditropis pteridis, Javesella pellucida (Sander 1985); Criomorphus williamsi, Javesella discolor (Waloff et Jervis 1987) vše Fulgoromorpha: Delphacidae. 460

5 Pavel Lauterer a Igor Malenovský: Hlavatěnkovití (Pipunculidae, Diptera) CHKO Kokořínsko Cephalops (Semicephalops) subultimus Collin, 1956 EUR , 1f, IM; , 1m, IM. Dosud nalezen na několika málo lokalitách v Čechách i na Moravě (Kozánek et Lauterer 1987, Kozánek et Barták 2000). Bivoltinní (Kozánek et Belcari 1995). Hostitelé larev: Ditropis pteridis (Sander, 1985); Dicranotropis hamata (Waloff et Jervis 1987) oba Fulgoromorpha: Delphacidae. Chalarus fimbriatus Coe, 1966 PAL , 1m, PK. V ČR zatím známý z několika středně vlhkých a vlhkých lučních lokalit Čech i Moravy (Jervis 1992, Lauterer 1981, 1998). Hostitelé larev: Alnetoidia alneti, Edwardsiana sp., Eupteryx urticae (Jervis 1992), pravděpodobně i Notus flavipennis (Lauterer 1981) vše Cicadomorpha: Cicadellidae: Typhlocybinae. Clistoabdominalis ruralis (Meigen, 1824) PAL , 1f, IM. V ČR dosti hojný xerothermofilní luční druh (Lauterer 1983). Bivoltinní. Hostitelé larev: Deltocephalus pulicaris, Euscelis incisus, Psammotettix helvolus, Turrutus socialis (Sander 1985) vše Cicadomorpha: Cicadellidae: Deltocephalinae. Dorylomorpha (Dorylomorpha) confusa (Verrall, 1901) PAL , 1m, IM; , 1m, IM. Euryekní, v ČR známý z řady lokalit, ale nikde ve velkém množství (Lauterer 1981). Bionomie neznáma, larvy pravděpodobně v zástupcích čeledi Cicadellidae. Dorylomorpha (Dorylomyza) hungarica (Aczél, 1939) EUR , 1m, IM. Nepříliš hojný, ustupující, silně hygrofilní druh, typický pro stanoviště s Carex riparia a C. acutiformis (Lauterer 1981). Bivoltinní. Hostitelé larev: Cicadula albingensis, C. frontalis, C. quadrinotata a C. saturata (Albrecht, 1990) vše Cicadomorpha: Cicadellidae: Deltocephalinae. Eudorylas arcanus Coe, 1966 EUR , 1m, LB, det. C. Kehlmaier & P. Lauterer. Nový druh pro Českou republiku. Dosud byl hlášen z Itálie, Německa, Nizozemí, Španělska, Švédska, Švýcarska a Velké Británie (Kehlmaier 2005). Bionomie není známa. Eudorylas coloratus (Becker, 1897) PAL , 1f, IM. V minulosti z ČR většinou zřejmě uváděn pod jménem E. fascipes auct. nec Zetterstedt, 1844, než Kehlmaier (2005) revizí typového materiálu prokázal odlišnost obou druhů. E. fascipes (Zetterstedt 1844) se však v Čechách vyskytuje také (Kehlmaier 2005), a tak starší nálezy vyžadují ověření. Hostitelské údaje publikované pro E. fascipes, které se pravděpodobně přinejmenším částečně týkají E. coloratus, zahrnují Elymana sulphurella, Euscelis incisus, Mocydia crocea, Psammotettix confinis a Turrutus socialis (Sander 1985) vše Cicadomorpha: Cicadellidae: Deltocephalinae. Pravděpodobně bivoltinní. Eudorylas fuscipes (Zetterstedt, 1844) PAL , 1m, LB. V českých zemích hojný, obecně rozšířený druh, zejména v agrocenózách. Kozánek et Belcari (1995) se domnívají, že jeho generační cyklus je monovoltinní, údaje v práci Kehlmaier (2005) však naznačují dvě generace do roka. Hostitelé larev: Arocephalus punctum, Elymana sulphurella, Macrosteles variatus, nejčastěji však zřejmě graminisugní zástupci rodu Macrosteles: M. laevis a M. sexnotatus (Lauterer 1983, Sander 1985) vše Cicadomorpha: Cicadellidae: Deltocephalinae. Eudorylas inferus Collin, 1956 EUR ,?1f, IM; až , 1m, LB. Dříve publikované údaje o morfologicky blízkých druzích skupiny E. fuscipes, kam náleží i E. inferus, musí být po zcela nedávné taxonomické revizi ověřeny (Kehlmaier 2005). Tentýž autor proto v uvedené práci nejmenoval Českou republiku mezi zeměmi s potvrzeným výskytem E. inferus. Naše nálezy z Kokořínska odpovídají Kehlmaierově interpretaci druhu. Z Moravy Kehlmaier sám dodatečně determinoval dva exempláře ze sbírek Moravského zemského muzea: Moravia mer, Pavlovské vrchy Soutěska (hranice katastru obcí Klentnice a Pavlov), čtverec 7165, , 1f, P. Lauterer leg.; Moravia mer occ.: Dyje, směrem na Dobšice (okr. Znojmo), čtverec 7162, m n.m., , 1f, P. Lauterer leg. Tyto dva 461

6 BOHEMIA CENTRALIS 27 údaje zároveň představují první známé nálezy E. inferus na Moravě. Bionomie dosud nevyjasněna. Eudorylas jenkinsoni Coe, 1966 PAL , 1m, LB. Pravděpodobně vzácný, ale v palearktické oblasti široce rozšířený druh, nový pro území Čech. Z Moravy je dosud znám ze tří nálezů v Hrubém Jeseníku a okolí Olomouce (Lauterer 1997b). Bionomie dosud nejasná. Eudorylas okalii Kozánek & Kehlmaier, 2004 CEU , 1m, IM, det. C. Kehlmaier & P. Lauterer. Pravděpodobně velmi vzácný, zcela nedávno popsaný druh s nezaměnitelnou morfologií. Zatím je znám pouze z typové série 18 jedinců ze dvou lokalit na Slovensku (Devínska Kobyla, Jurský Šúr), jedné na Moravě (Pálava: Klentnice) a jedné v Maďarsku (Bükki) (Kozánek et Kehlmaier 2004). První nález pro území Čech. Dosud byl sbírán pouze na vyloženě xerothermních lokalitách v měsících květnu a červnu. Eudorylas subterminalis Collin, 1956 PAL , 1m, IM; , 1m, LB. Nejhojnější druh rodu, vyskytuje se na biotopech různého typu po celé ČR, především však na travnatých místech xerothermního charakteru. Je bivoltinní, fakultativně trivoltinní (Kozánek et Belcari 1995). Hostitelé larev: Errastunus ocellaris, Euscelis incisus, Jassargus distinguendus, Mocydia crocea, Psammotettix confinis, P. helvolus, Verdanus abdominalis (Sander 1985); Arthaldeus pascuellus, Mocuellus collinus, Psammotettix kolosvarensis, P. nodosus a Turrutus socialis (Waloff et Jervis 1987) vše Cicadomorpha: Cicadellidae: Deltocephalinae. Eudorylas zermattensis (Becker, 1898) WPA , 1m, IM; , 2m, IM. Nepřílíš hojný, v ČR nalezený na vícero lokalitách, především na xerothermních biotopech. Podle dat výskytu dospělců zřejmě bivoltinní, hostitelé larev neznámí. Microcephalops opacus (Fallén, 1816) EUR , 1f, IM. Z ČR dosud publikován z ojedinělých lokalit (Bílinsko, Brdy, širší okolí Brna: von der Dunk et Lauterer 1998, Kozánek et Barták 2000). Ve většině předchozí literatury včetně obou seznamů fauny dvoukřídlého hmyzu (Lauterer et Kozánek 1987, Lauterer 1997a) byl uváděn pod mladším synonymem M. vestitus (Becker, 1900). Vyskytuje se zřejmě jak v lesích, tak na travnatých xerothermních biotopech. Kozánek et Belcari (1995) udávají jedinou generaci do roka. Pipunculus calceatus von Roser, 1840 EUR , 1f, IM. V českých zemích dosud málo sbíraný (Kozánek 1981a, Kozánek et Barták 2000). Preferuje otevřené xerothermní biotopy (von der Dunk 1997). Dospělci se vyskytují od května do konce srpna, počet generací ani hostitelé larev nejsou známi. Pipunculus campestris (Latreille, 1804) HOL+ORI až ,?1m, LB; , 1f, LB; , 1f, LB. Eurytopní, v ČR všeobecně rozšířený, jak na lesních okrajích a pasekách (Kozánek 1981a), tak na loukách, v agrocenózách, podmáčených i xerothermních biotopech. Kozánek et Belcari (1995) udávají podle podmínek prostředí jednu až tři generace do roka. Hostitelé larev: Arthaldeus pascuellus, Cicadula flori, C. frontalis, C. quadrinotata, Elymana kozhevnikovi, E. sulphurella, Euscelis incisus, Macrosteles laevis, Mocydia crocea, Psammotettix confinis, P. helvolus (Sander 1985) vše Cicadomorpha: Cicadellidae: Deltocephalinae. Pipunculus omissinervis Becker, 1889 PAL , 1m, IM. Nový druh pro faunu České republiky. Široce rozšířený v palearktické oblasti, v Evropě známý z temperátní a mediteránní části (De Meyer 2004). Zatím dochován jen z kříska Elymana kozhevnikovi (Kozánek 1981b, Sander 1985) Cicadomorpha: Cicadellidae: Deltocephalinae. Pipunculus tenuirostris Kozánek, 1981 EUR , 1m, LB. Poměrně hojný, v ČR nalezený na řadě lokalit. Upřednostňuje podhorské polohy a většinou se vyskytuje v červenci a srpnu (Kozánek 1981a). Hostitelé larev neznámí. Pipunculus thomsoni Becker, 1898 PAL , 1m, LB; , 1m, LB; , 1f, IM. Široce rozšířený a hojný druh, jeho dospělci létají za horkých 462

7 Pavel Lauterer a Igor Malenovský: Hlavatěnkovití (Pipunculidae, Diptera) CHKO Kokořínsko letních dnů na lesních okrajích a pasekách (Kozánek 1981a). V Belgii monovoltinní, vyskytuje se od června do srpna (De Meyer et De Bruyn 1989). Hostitel larev: Elymana sulphurella (Waloff et Jervis 1987) Cicadomorpha: Cicadellidae: Deltocephalinae. Tomosvaryella coquilletti (Kertész, 1907) HOL+ORI , 1m, IM. Na Moravě poměrně hojný, téměř výlučně se vyskytuje na xerothermních biotopech. Z Čech byl však dosud znám jen jediný nález z Českomoravského mezihoří (Lauterer 1981). Samičky jsou nerozeznatelné od mnohem hojnějšího druhu T. sylvatica. Hlavně z tohoto důvodu není bionomie dosud blíže známa. Tomosvaryella freidbergi DeMeyer, 1995 PAL , 1m, LB. Nový druh pro faunu Čech, dosud publikovaný pouze z Izraele, Španělska, Maďarska (Földvári et De Meyer 1999) a České republiky, kde byl nalezen na sedmi xerothermních lokalitách jižní Moravy na suchých trávnících (Lauterer 2003). Je morfologicky velmi podobný druhu T. kuthyi a pravděpodobně bude mít i podobnou bionomii. Tomosvaryella geniculata (Meigen, 1824) PAL , 1m, LB; , 1m, LB. V ČR poměrně hojný. Nejčastěji bývá nalézán na otevřených xerothermních plochách, vyskytuje se však i na jiných biotopech. Dospělci bývají k zastižení od poloviny května do začátku října (Lauterer 1981), druh je bivoltinní (Kozánek et Belcari 1995). Hostiteli larev jsou zřejmě Cicadomorpha: Cicadellidae: Deltocephalinae. Tomosvaryella kuthyi Aczél, 1944 WPA , 1m, 1f, LB. Nový druh pro Čechy. Na jižní Moravě je dosti hojný především na xerothermních trávnících, na vlhkých a chladných biotopech bývá zřejmě výjimečně zalétlý. Na horských loukách vápencových skal na Slovensku byl zjištěn až do nadmořské výšky 1500 m (Lauterer 1981). Hostitelé larev: Errastunus ocellaris, Psammotettix confinis, P. helvolus (Sander 1985) Cicadomorpha: Cicadellidae: Deltocephalinae. Tomosvaryella sylvatica (Meigen, 1824) HOL+ORI , 1m, IM; ,?1f, IM; , 1m, 3f, IM. Jeden z nejhojnější druhů čeledi v ČR, zřejmě se širokou ekologickou tolerancí. Vyskytuje se od xerothermních po hygropsychrické biotopy, od lesů a lesních okrajů po louky a agrocenózy. Kozánek et Belcari (1995) uvádějí dvě až tři generace do roka. Hostitelé larev: Adarrus multinotatus, Arthaldeus pascuellus, Errastunus ocellaris, Jassargus distinguendus, Opsius stactogalus, Psammotettix helvolus, Turrutus socialis (Sander 1985) a Verdanus abdominalis (Waloff et Jervis 1987) vše Cicadomorpha: Cicadellidae: Deltocephalinae. Diskuse Celkem jsme v CHKO Kokořínsko zjistili 25 druhů hlavatěnkovitých, tj. 22 % fauny této čeledi v České republice. Ze srovnání s poměrně dobře prozkoumanou CHKO Pálava, kde bylo nalezeno 55 druhů (50 % fauny ČR: Lauterer 1998, Kozánek et Kehlmaier 2004), a industriálně silně pozměněným Bílinskem a Duchcovskem se 45 druhy Pipunculidae (41 % fauny ČR: Kozánek et Barták 2000) vyplývá, že výskyt čeledi v Kokořínsku je zatím prozkoumán nedostatečně. Dalším výzkumem by zde pravděpodobně mohlo být prokázáno nejméně dvacet dalších druhů. Počet druhů hlavatěnek v jednotlivých, rozlohou menších a biotopově homogenních, maloplošných zvláště chráněných územích bude pravděpodobně mnohem nižší: např. pro xerothermní komplex vrchu Hády u Brna Rozkošný et Vaňhara (1993) uvádí 9 druhů a v NPR Mohelnská hadcová 463

8 BOHEMIA CENTRALIS 27 step a jejím blízkém okolí na jihozápadní Moravě Rozkošný et Vaňhara (1997) zaznamenali 8 druhů Pipunculidae. Diverzita námi vyhodnoceného materiálu z Kokořínska byla značná, na jeden druh připadali průměrně méně než dva jedinci. Denzita hlavatěnek ve vzorcích ze smýkacích sítí je obvykle nízká, což nemusí vždy znamenat vzácnost druhu na lokalitě. Početnější materiál Pipunculidae lze shromáždit sběrem do žlutých misek, Malaiseho pastí a nárazových pastí (vlastní pozorování). Tyto metody lze doporučit i při dalším výzkumu v CHKO Kokořínsko. Dva druhy v našem materiálu, Eudorylas arcanus a Pipunculus omissinervis, jsou z České republiky hlášeny poprvé. Výskyt druhu Eudorylas inferus v České republice, zpochybněný zcela nedávnou taxonomickou revizí (Kehlmaier 2005), je nálezem v Kokořínsku potvrzen, výše zároveň uvádíme i první údaje z Moravy. Druhy Eudorylas jenkinsoni, Eudorylas okalii, Tomosvaryella freidbergi a Tomosvaryella kuthyi, v dřívější době již doložené z Moravy, jsou nové pro faunu Čech. Aktuálně je tedy z České republiky známo 110 druhů Pipunculidae, z nichž výskyt jednoho (Dasydorylas holosericeus (Becker, 1897)) ještě žádá ověření. Žádný z druhů hlavatěnek nalezených v CHKO Kokořínsko není uveden v Červeném seznamu ohrožených bezobratlých živočichů České republiky (Kozánek et Barták 2005). Přesto jsou některé z nich zřejmě specificky vázány na ostřicové mokřady (Dorylomorpha hungarica) či suché trávníky a jiné ohrožené xerothermní biotopy (Eudorylas okalii, Tomosvaryella coquilletti, T. freidbergi, T. kuthyi) a z pohledu ochrany přírody si jistě spolu se společenstvy svých hostitelů zasluhují pozornost. V řadě případů je však nutné ekologii jednotlivých druhů hlavatěnek ještě objasnit. Poděkování Děkujeme Luboši Beranovi (Správa CHKO Kokořínsko, Mělník) za dar jím nasbíraného materiálu. Igor Malenovský je mu dále vděčný za ubytování v terénní stanici CHKO a doprovod na některé lokality, kde při sběru hlavatěnek pomohli také Rudolf Rozkošný, Jana Nerudová (oba Přírodovědecká fakulta, Masarykova univerzita, Brno) a Petr Kment (Národní muzeum, Praha). Janě Nerudové a Kateřině Marsové (Přírodovědecká fakulta, Masarykova univerzita, Brno) jsme zavázáni za vytřídění materiálu Pipunculidae z hromadných sběrů dvoukřídlých odebraných v Kokořínsku Správou CHKO. Christian Kehlmaier (Staatliche Naturhistorische Sammlungen, Museum für Tierkunde, Dresden, SRN) laskavě ověřil determinaci Eudorylas arcanus a pomohl nám při determinaci E. okalii ještě před uveřejněním jeho popisu. Práce je součástí výzkumného záměru Moravského zemského muzea MK (Ministerstvo kultury ČR). 464

9 Pavel Lauterer a Igor Malenovský: Hlavatěnkovití (Pipunculidae, Diptera) CHKO Kokořínsko Literatura Albrecht A. (1990): Revision, phylogeny and classification of the genus Dorylomorpha (Diptera, Pipunculidae). Acta Zoologica Fennica, Helsinki, 188: Beran L. (2006): Přírodní podmínky CHKO Kokořínsko. Natural conditions of Kokořínsko PLA. Bohemia centralis, Praha, 27: De Meyer M. (1996): World catalogue of Pipunculidae (Diptera). Studie documenten van het Koninklijk Belgisch Instituut voor Natuurwetenschappen, Brussel, 86: De Meyer M (2004): Fauna Europaea: Pipunculidae. In Pape T. [red.]: Fauna Europaea: Diptera, Brachycera. Fauna Europaea version 1.1, De Meyer M. et De Bruyn L. (1989): Seasonal occurrence and voltinism of Pipunculidae (Diptera) in Belgium. Bulletin de l'institut royal des Sciences naturelles de Belgique, Entomologie, Bruxelles, 58: Duda O. (1940): Neue und ungenügend bekannte Zweiflügler der paläarktischen Region aus meiner Sammlung. Folia Zoologica et Hydrobiologica, Riga, 10(l): Ehrendorfer F. et Hamann U. (1965): Vorschläge zu einer floristischen Kartierung von Mitteleuropa. Berichte der Deutschen Botanischen Gesellschaft, 78: Földvári M. et De Meyer M. (1999): Revision of central and west European Tomosvaryella Aczél species (Diptera, Pipunculidae). Acta Zoologica Academiae Scientiarum Hungaricae, Budapest, 45: Jervis M. A. (1992): A taxonomic revision of the pipunculid fly genus Chalarus Walker, with particular reference on the European fauna. Zoological Journal of the Linnean Society, London, 105: Kehlmaier C. (2005): Taxonomic revision of European Eudorylini (Insecta, Diptera, Pipunculidae). Verhandlungen des Naturwissenschaftlichen Vereins in Hamburg (N.F.), 41: Kozánek M. (1981a): Genus Pipunculus Latreille (Diptera, Pipunculidae) in Czechoslovakia. Annotationes zoologicae et botanicae, Bratislava, 142: Kozánek M. (1981b): Description of a new species of Pipunculus Latr. (Diptera, Pipunculidae) and a redescription of P. omissinervis Beck. Biológia, Bratislava, 36: Kozánek M. (1991): Contribution to the knowledge of the pipunculid fauna of Czechoslovakia (Diptera: Pipunculidae). Proceedings of the 4th ECE/XIII. SIEEC, Gödölló, Kozánek M. et Barták M. (2000): Pipunculidae. In: Barták M. et Vaňhara J. [red.]: Diptera in an industrially affected region (north-western Bohemia, Bílina and Duchcov environs), I. Folia Facultatis Scientiarium Naturalium Universitatis Masarykianae Brunensis, Biologia, Brno, 104: Kozánek M. et Barták M. (2005): Pipunculidae (hlavatěnkovití). In: Farkač J., Král D. et Škorpík M. [red.]: Červený seznam ohrožených druhů České republiky. Bezobratlí. Red list of threatened species in the Czech Republic. Invertebrates. Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, Praha, s Kozánek M. et Belcari A. (1995): Contribution to the knowledge of the pipunculid fauna of Italy (Diptera, Pipunculidae). Bolletino della Societa Entomologica Italiana, Genova, 127: Kozánek M. et Kehlmaier C. (2004): Pipunculidae of Slovakia: additions and corrections to faunal list, with a description of a new Eudorylas (Diptera). Entomological Problems, Bratislava, 34 (1 2): Kozánek M. et Lauterer P. (1987): The pipunculid genus Cephalops Fallén (Diptera) in Czechoslovakia. Annotationes zoologicae et botanicae, Bratislava, 180: Lauterer P. (1981): Contribution to the knowledge of the family Pipunculidae of Czechoslovakia (Diptera). Acta Musei Moraviae (Scientiae naturales), Brno, 66: Lauterer P. (1983): Contribution to the knowledge of distribution and bionomics of some representatives of the family Pipunculidae in central and southern Europe (Diptera). Acta Musei Moraviae, Scientiae naturales, Brno, 68: Lauterer P. (1997a): Pipunculidae. In: Chvála M. [red.]: Check List of Diptera (Insecta) of the Czech and Slovak Republics. Karolinum-Charles University Press, Praha, s

10 BOHEMIA CENTRALIS 27 Lauterer P. (1997b): Faunistic records from the Czech and Slovak Republics: Diptera. Pipunculidae. In: Vaňhara J. et Rozkošný R. [red.]: Dipterologica bohemoslovaca. Vol. 8. Folia Facultatis Scientiarium Naturalium Universitatis Masarykianae Brunensis, Biologia, Brno, 95: Lauterer P. (1998): Pipunculidae. In: Rozkošný R. et Vaňhara J. [red.]: Diptera of the Pálava Biosphere Reserve of UNESCO, I. Folia Facultatis Scientiarium Naturalium Universitatis Masarykianae Brunensis, Biologia, Brno, 99: Lauterer P. (2003): First reports of some Pipunculidae (Diptera) from the Czech Republic and Slovakia with a note from Germany. Acta Musei Moraviae, Scientiae biologicae, Brno, 88: Lauterer P. et Kozánek M. (1987): Pipunculidae. In: Ježek J. [red.]: Enumeratio insectorum Bohemoslovakiae. Check list of Czechoslovak insects II (Diptera). Acta faunistica entomologica Musei nationalis Pragae, Praha, 18: Malenovský I. (2006): Křísi (Auchenorrhyncha, Hemiptera) CHKO Kokořínsko. Leafhoppers and planthoppers (Auchenorrhyncha, Hemiptera) of the Kokořínsko Protected Landscape Area. Bohemia centralis, Praha, 27: Pruner L. et Míka P. (1996): Seznam obcí a jejich částí v České republice s čísly mapových polí pro síťové mapování fauny. List of settlements in the Czech Republic with associated map field codes for faunistic grid mapping system. Klapalekiana, Praha, 32 (Suppl.): Rozkošný R. et Vaňhara J. (1993): Diptera Brachycera of a forest steppe near Brno (Hády Hill). Acta scientiarum naturalium Academiae scientiarum bohemicae (N.S.), Brno, 27 (2 3): 1 72, 4 pl. Rozkošný R. et Vaňhara J. (1997): Dvoukřídlí (Diptera Brachycera) Mohelenské hadcové stepi a přilehlého údolí řeky Jihlavy. Acta scientiarum naturalium Musei Moraviae occidentalis, Třebíč, 28: Sander F.W. (1985): Zikadenfeinde in Rasengesellschaften der DDR: Augenfliegen (Diptera, Pipunculidae). Bemerkungen zu Entwicklung, Verhalten und Wirtsbeziehungen. Wissenschaftliches Zeitschrift der Friedrich-Schiller Universität, Jena, Naturwissenschaftliche Reihe, 34: Skevington J. H. (2005): Revision of Nearctic Nephrocerus Zetterstedt (Diptera: Pipunculidae). Zootaxa, Magnolia Press, 977: Vimmer A. (1912): Seznam českých dipter. Časopis České společnosti entomologické, Praha, 9: von der Dunk K. (1997): Key to central European species of Pipunculidae. Studia dipterologica 4 (2): von der Dunk K. et Lauterer P. (1998): More details on the rare Eudorylas furvulus Collin and Microcephalops opacus (Fallén) comb. n. (Diptera, Pipunculidae). Acta Musei Moraviae, Scientiae biologicae, Brno, 82(1997): Waloff N. et Jervis M. (1987): Communities of parasitoids associated with leafhoppers and planthoppers in Europe. Advances in Ecological Research, London, 17: Recenzoval RNDr. Milan Kozánek, CSc. 466