Sebepoškozování u dětí a dospívajících

Transkript

1 Sebepoškozování u dětí a dospívajících A LENA ČERNÁ

2 Struktura webináře Co je sebepoškozování? Sebepoškozování u dětí a dospívajících Možné příčiny a motivy Sociální pozadí, osobnostní aspekty Sebepoškozování jako strategie zvládání nejen stresu, návykovost Sebepoškozování, média a internet Co můžeme dělat? Praktické rady (nejen) pro rodiče Prostor pro dotazy

3 Co je to sebepoškozování? To, co bychom mohli nazvat určitými formami sebepoškozování, provází člověka od nepaměti (tetování, řezné a jiné rány a obecně úprava fyziognomie do nebiologických forem) Sebepoškozování má sociální kontext a sociokulturní pozadí, podle nějž se odlišuje, co pokládáme za konvenční normu a co už je poškozování v patologickém slova smyslu Konvenční norma - například tetování, piercing a podobně V klinické praxi se často setkáváme s tím, že se nesnadno odlišuje sebepoškozující a suicidální chování ačkoli v posledních letech je již na rozlišení kladen větší důraz

4 Co je to sebepoškozování? Akt cíleného poranění vlastního těla, kdy však není přítomen záměr na následky tohoto poranění zemřít (White Kress, Gibson a Reynolds, 2004). Sebepoškozování je vědomé, záměrné a často opakované Nejčastěji jde o řezná poranění kůže, ale setkáme se také s pálením různých částí těla, bitím sebe sama, úmyslným narážením do věcí, předávkováním léky, vytrháváním vlasů a řas, škrábáním, způsobováním modřin, inhalací škodlivých látek Nejčastější je pořezávání zápěstí ( wrist cutting syndrome )

5 Co je to sebepoškozování? Velmi časté u psychiatrických poruch (spojované s poruchami vývoje osobnosti, poruchami příjmu potravy, autismem a dalšími) V ústavních zařízeních skupinová identifikace, epidemické vzorce, status ve skupině U neklinické populace strategie vyrovnávání se se situacemi, které jsou zatěžující nebo jedinec vnímá, že je nad jeho možnosti je zvládnout (copingová strategie) Zvládání stresu, napětí, agrese a dalších nepříjemných pocitů (podrobněji v příčinách a motivech) Často probíhá skrytě

6 Sebepoškozování u dětí a dospívajících Nejohroženější věkovou skupinou jsou dospívající, přičemž pokud se sebepoškozování vyskytuje v dospělosti, nejčastěji u daného člověka začalo právě v období adolescence Vůbec nejčastěji se objevuje mezi 13 (12.). a 15. rokem věku, u mladších dětí (pod 11 let) se vyskytuje jen zřídka Častost (prevalence) se velmi liší napříč studiemi, ale nejčastěji uváděná bývá okolo % neklinické populace dospívajích (u dospělých jen okolo 4 %) Častější u dívek (2-3:1)

7 Možné příčiny a motivy Biologické teorie endogenní opiáty (endorfiny; pocity zklidnění, úlevy, uvolnění, uspokojení) V daný moment pocity smutku, deprese, depersonalizace (nebo také otupělost, neschopnost pociťovat emoce), napětí, vina, hněv (na sebe i druhé), odmítnutí, osamělost, odpor vůči sobě samému, frustrace, úzkost, odcizení Sebepoškozování pak funguje jako prostředek k přehlušení těchto pocitů, jejich regulace nebo naopak umožňuje něco cítit (v případě depersonalizace a otupělosti) cítit, že žiju. Také může fungovat jako prostředek k sebepotrestání Možnost postarat se o sebe (ošetřit si rány), komunikace se světem (zdaleka ne vždy!) Funkce obecně relaxace, získání pozornosti, stimulace, trestání, sebedestrukce

8 Sociální kontext Problémy v rodině rozvod rodičů, nemoc v rodině, finanční problémy, konflikty, týrání, zneužívání a zanedbávání Problémy s vrstevníky pocity odmítnutí, nezapadnutí do kolektivu, konflikty, šikana Sebepoškozování někoho z blízkých (o němž daný člověk ví)

9 Osobnostní aspekty Lidé trpící chronickou úzkostí Sklon k iritabilitě Sami sebe vnímají jako neschopné zvládat zátěž, chybí dovednosti k zvládání zátěže Znehodnocující postoj k sobě, malá sebeúcta, sebeláska Citliví k odmítnutí Depresivita, sebevražedné sklony Impulzivita, potlačovaná zlost

10 Sebepoškozování jako strategie zvládání a návykovost Pokud je sebepoškozování používáno jako (často dominantní) strategie zvládání, je pro většinu trpících obtížné nalézt jiné, vhodnější/zdravější strategie Často sami hovoří o závislosti, podobné té na alkoholu nebo drogách Sebepoškozování má blízko k návykovým poruchám a často s nimi i souvisí Endogenní opiáty vs. psychosociální faktory

11 Média a internet Vliv médií často kritizovaný pro zvyšování četnosti sebepoškozování, stejně jako u sebevražd ( Wertherův fenomén ), nicméně těžko se tomu lze vyhnout (zpravodajství apod., pozor u zpráv působících propagačně) Internet blogy, diskusní fóra; sebepoškozující hledají podporu, pochopení a pomoc; často jediné místo, kde se jim toho dostává Je však potřeba brát v úvahu právě propagačně působící obsah (sebepoškozování jako legitimní a dobrá strategie), což může u některých citlivých lidí vyvolat chuť v sebepoškozování pokračovat či ho zkusit Subkultury Sociálně nakažlivé vzorce podobné jako v ústavech, ale i ve školních třídách apod. brát s rezervou, řešením není zákaz internetu! (vede k sociálnímu vyloučení)

12 Co můžeme dělat? (Rady nejen pro rodiče) V první řadě pokud toto u svého dítěte zjistíme, nereagovat výčitkami, obviňováním, kritikou, hodnocením, trestáním, křikem a podobně (to je často hodně těžké jde o velmi znejisťující a náročnou situaci situaci). Pokud se dítě samo svěří, ocenit odvahu a otevřenost a projevit podporu, zájem a pochopení. Pokud ne navodit sdílnou atmosféru, sdělit, čeho jste si všimli a opět projevit zájem o svět dítěte, jeho problémy, pocity. Zhodnotit závažnost za základě informací, které máme Zkusit zjistit, proč to dítě dělá, jak dlouho, jak často, jak se u toho cítí ale v případě nechuti o tom mluvit nevyslýchat

13 Co můžeme dělat? Neshazovat jako pouhou snahu o přivolání pozornosti i kdyby se jednalo o prostředek komunikace, o něčem svědčí, pokud si člověk zvolí právě takový (v pozadí bývá velké trápení, i když to tak nemusí vypadat). Vzájemné otevření, podpora. Je na místě vyjádřit starost o dítě a že má rodič strach, ale bez ultimát a požadavku okamžité změny. Podpora a vedení v oblastech života, které dítě vnímá jako zátěžové nebo problematické (i kdyby je neuvádělo jako přímý spouštěč).

14 Co můžeme dělat Pokud jde o problémy ve škole, se spolužáky možná a vhodná spolupráce se školním psychologem (nejdříve zjistit, zda má k němu dítě důvěru). Týká se i případů, kdy sebepoškozování je symptomem hlubších problémů, které mají vliv na školní výkon. Obecně je vhodné zvolit spoluvytvářející přístup (žádné o tobě bez tebe ) a pokud se rodič rozhodne spolupracovat s odborníkem vně rodiny, své kroky dítěti přiblížit a mluvit s ním o nich. V případě volby odborné pomoci říci, že v první řadě stojíte za dítětem a v případě, že by mu daný odborník neseděl či se vyskytl nějaký problém, je možná domluva či změna.

15 Co můžeme dělat Odborná pomoc krizová centra, linky důvěry, pedagogicko-psychologické poradny, psychoterapeuti Pokud je to možné, je vhodné dát dítěti v místě bydliště na výběr, podívat se na to spolu, nepodávat odbornou pomoc jako nápravné zařízení k odstranění nežádoucího, ale jako bezpečné prostředí, kde se dá třeba mluvit i o věcech, o kterých to doma jít nemusí

16 Co můžeme dělat Pokud je tomu Vaše dítě přístupné, zkusit předat i obecné informace stává se to, ale dá se s tím něco dělat; není dobré být na to sám; je fajn vyzkoušet i jiné způsoby, jak zvládnout nepříjemné pocity zjistit, co dítě baví, co by rádo dělalo koníčky, sport, společné aktivity (s vědomím toho, že toto jsou spíše povrchní pomocné aktivity, a že řešení trápení a hlubších příčin neleží v odvedení pozornosti jinam ).

17 Literatura Hawton, K., Rodham, K., Evans, E. & Weatherall, R. (2002). Deliberate self harm in adolescents: Self report survey in schools in England. BMJ. [online] 325 Dostupný z WWW:< Laye-Gindhu, A. & Schonert-Reichl, K.(2005). Nonsuicidal Self-Harm Among Community Adolescents: Understanding the Whats and Whys of Self-Harm. Journal of Youth and Adolescence, 5, [Dostupné též z databáze PsycArticles, cit ]. Kocourková, J. (2003). Sebepoškozování v dětství a adolescenci. In Koutek, J. & Kocourková, J. Sebevražedné chování. s Praha: Portál McLaughlin Jo-Ann, Miller P. and Warwick, H. (1996). Deliberate self-harm in adolescents: hopelessness, depression, problems and problem-solving. Journal of Adolescence, 19, Muehlenkamp, J. & Gutierrez, P. (2004). An Investigation of Differences Between Self-Injurious Behavior and Suicide Attempts in a Sample of Adolescents. Suicide & Life - Threatening Behavior, 1, Dostupný též z WWW: Nixon, M.K., Cloutier, P., & Jansson, S.M. (2008). Non-suicidal self-harm in youth: A population-based survey. Canadian Medical Association Journal, 173(3), Dostupný též z WWW: Whitlock, J. L., Lader, W., & Conterio, K. (2007). The Internet and self-injury: What psychotherapists should know. Journal of Clinical Psychology: In Session, 63, Dostupný též z WWW: Whitlock, J., Powers, J. & Eckenrode, J. (2006). The Virtual Cutting Edge: The Internet and Adolescent Self- Injury. Developmental Psychology, 42(3), Dostupný též z WWW: White Kress, V., Gibson, D. & Reynolds, C. (2004). Adolescents WhoSelf-Injure: Implications and Strategies for School Counselors. Professional School Counseling, 3,

18 Díky za pozornost! K O N T A K T Y NA C E N T R A P O M O C I L Z E N A L É Z T NA H T T P : / / W W W. S A N C E D E T E M. C Z / C S / H L E D A M - P O M O C / R O D I N A - V - P R O B L E M O V E - S I T U A C I / P S Y C H I C K E - P R O B L E M Y - D I T E T E / P R O B L E M Y - SE- S E B E P O S K O Z O V A N I M # D O P O R U C E N I - R O D I C U M M Á T E - LI D A L Š Í D O T A Z Y, P I Š T E P R O S Í M N A E - M A I L N A Z O R S A N C E D E T E M. C Z N E B O V O L E J T E N A Č Í S L O