Katolická Charita na Prostějovsku. Zuzana Hennebergová

Transkript

1 Masarykova univerzita Filozofická fakulta Historický ústav Katolická Charita na Prostějovsku (bakalářská diplomová práce) Zuzana Hennebergová Vedoucí práce: Doc. Mgr. Lukáš Fasora, Ph.D. Brno 2013

2 Prohlašuji, ţe jsem bakalářskou diplomovou práci vypracovala samostatně a uvedla všechnu pouţitou literaturu a prameny. Datum:

3 Na tomto místě bych ráda poděkovala doc. Mgr. Lukáši Fasorovi, Ph.D. za cenné rady, připomínky a především za ochotu, vstřícný přístup a čas, který této práci věnoval.

4 Obsah 1 Úvod Organizace Charity v Arcidiecézi olomoucké v průběhu doby Vznik a rozvoj Arcibiskup Antonín Cyril Stojan Těţké časy v době protektorátu a poválečná činnost Charity Nástup komunismu a zánik Charity Obecná charakteristika Prostějova Sociální péče v Prostějově Činnost katolíků před ustavením Svazu Charity Sekulární péče do vzniku Okresní péče o mládeţ Karel Dostál-Lutinov Síť Svazu Charity na Prostějovsku Okresní péče o mládeţ Vznik Okresní péče o mládeţ Okresní péče o mládeţ v Prostějově Vztahy Charity a Okresní péče o mládeţ v Prostějově Ústavy na Prostějovsku Sirotčinec v Prostějově Útulek svatého Josefa v Plumlově Opatrovna v Němčicích na Hané Dětská útulna v Prostějově Sirotčinec v Nezamyslicích Chudobinec v Určicích Ústav pro slabomyslné ve Víceměřicích Útulek pro zestárlé ţeny v Prostějově Útulek pro zestárlé muţe Zemědělský útulek pro děti v Olšanech Ozdravná místa na Prostějovsku Feriální osada na Straţisku Dětská ozdravovna v Plumlově Poradny pro matky s dětmi... 35

5 5 Závěr Soupis pramenů a literatury Literatura Dobový tisk Tištěné prameny Archivní prameny Obrazové přílohy... 42

6 1 Úvod Aţ do devatenáctého století pomáhala chudým a nemocným kromě vrchnosti zejména katolická církev, která má pomoc bliţnímu v nouzi zakotvenou jiţ v samotné podstatě. Při klášterech tak zřizovala sirotčince, hospice a nemocnice, řádové sestry vypomáhaly jako pečovatelky a věřící byli nabádáni, aby poskytovali almuţnu. Jistý zlom v sociální péči na našem území přišel v roce 1863, kdy byl schválen zákon o domovském právu, který přenášel povinnost starat se o chudé a nemohoucí z dobrovolných organizací na obce. V českých zemích bylo dále roku 1868 ustaveno zákonem č. 59 ř. z., ţe na pomoc v nouzi mají právo pouze občané s domovským právem, a to navíc jen na takové, které nemělo obstarat víc neţ základní ţivotní potřeby. 1 Neznamenalo to však, ţe by církev přestala se svojí charitativní činností, tu vyvíjela i nadále. Největším dílem se zaměřovala na pomoc dětem, zejména fyzicky či psychicky postiţeným. O děti se brzy po vzniku samostatné Československé republiky začal zajímat i stát, který chtěl vytvořit systematickou péči o mládeţ, coţ nakonec vyústilo zákonem č. 256/1921 Sb. Ústředím české sociální péče o mládeţ na Moravě se stala Česká zemská péče o mládeţ na Moravě (ČZPM), která si zřizovala pobočky, jeţ nesly název Okresní péče o mládeţ (OPM). Dle zákona ČZPM měla sdruţovat všechny české organizace, které se touto péčí zabývaly. Do této kategorie tedy spadalo i mnoţství sirotčinců a nadací, které měla pod svoji záštitou katolická církev. Ona samotná však do této doby jednotnou organizaci pro svou charitativní činnost neměla. To se změnilo aţ rokem 1922, kdy přičiněním Ludvíka Antonína Bláhy, kaplana na Svatém Kopečku u Olomouce, a olomouckého arcibiskupa Antonína Cyrila Stojana vznikl Svaz Charity, který má své pokračování i v dnešní době. Sloţitá byla otázka vztahu mezi ČZPM a ostatními organizacemi. Zákon z roku 1921 sice v platnosti byl, ale nebylo k němu vydáno ţádné prováděcí nařízení. ČZPM musela tedy všechny instituce o prospěšnosti spolupráce přesvědčit, čehoţ se jí ve většině případů podařilo dosáhnout ještě před vydáním vládního nařízení č. 29/1930 Sb., podle kterého bylo moţné veřejnými prostředky podporovat jen ty organizace, které jsou přičleněné k OPM, navíc bylo omezeno i pořádání veřejných sbírek, které muselo OPM schvalovat. 2 Tímto nařízením jiţ neměly ostatní organizace zabývající se sociální péčí na výběr a k OPM se přidaly. Jednání se Svazem Charity bylo komplikované, protoţe katolíci preferovali, na rozdíl od OPM, ústavní 1 Tröster, Petr a kol.: Právo sociálního zabezpečení. Praha 2008, s Fasora, Lukáš: Systém české zemské péče o mládež na Moravě v letech Brno 2000, s

7 péči. Nakonec se ale spolu obě organizace zvládly domluvit, a to zejména díky předsedovi ČZPM Jaroslavu Kallabovi a některým představitelům Charity v čele s Rudolfem Nejezchlebem. 3 Zákon z roku 1921 byl však stále v jistých ohledech nedokonalý, a tak převládla potřeba ho změnit, coţ roku 1935 vykrystalizovalo v návrh nového zákona o péči o mládeţ. I ten však trpěl četnými nedostatky, takţe musel být přepracován. Znovu byl předloţen ke schválení aţ roku I tehdy se ale o zákonu dlouho diskutovalo, coţ vyústilo v to, ţe nový zákon o sociální péči o mládeţ nikdy nevešel v platnost, protoţe vlivem vnějších událostí ztratilo toto téma na aktuálnosti. ČZPM fungovala i nadále, avšak jiţ ne s takovým úspěchem jako v meziválečném období. Konečný zánik této organizace nastal v padesátých letech spolu s nástupem komunistické strany k moci. 4 Ta zakázala činnost i katolické Charitě. Cílem této práce je podat obraz fungování katolické charitativní péče, a to zejména o mládeţ, na příkladu města Prostějova a blízkého okolí od roku 1918 do poloviny 20. století. 5 V první části práce sleduje vývoj Charity, jedné z největších organizací zaměřujících se na sociální a zdravotní pomoc lidem v nouzi, a to v kontextu s dobou a jejími problémy, které se pak odráţely i na činnosti místních charitních poboček a přidruţených spolků v jednotlivých obcích. V druhé části se zorné pole práce zuţuje na Prostějovsko a v ní zejména na péči o děti a mládeţ. Toto zaměření nebylo zvoleno náhodně. Děti se totiţ těšily velkému zájmu sociálních organizací jak katolických, tak světských. Důvod je zřejmý. Výchova ovlivňuje člověka na celý ţivot, mimo jiné formuje i jeho názory na otázky víry a náboţenství. Navíc měly sekulární a katolické organizace odlišný názor v otázce ústavní a pěstounské péče, kdy se hlavně zpočátku laikové ostře stavěli za výchovu dětí v pěstounských rodinách a ústavy zavrhovali. Jedním z úkolů práce je tedy popsat vztahy mezi Charitou a Okresní péčí o mládeţ na Prostějovsku a pokusit se z nich vyvodit určité závěry. Dále se práce zaobírá i dalšími charitními spolky Prostějova, jeţ neměly výhradní zaměření na děti. Práce se pokusí určit místo Charity v Prostějově a v jeho systému sociální péče a zkusí se, dle pořádaných akcí, kvality poskytované péče a ohlasů veřejnosti, dobrat k představě, kterou si o Charitě vytvářeli místní obyvatelé, čímţ by zároveň měla nahlédnout do společnosti první poloviny dvacátého století v souvislosti se sociálním smýšlením. 3 Tamtéţ, s Tamtéţ, s Dolní hranice je určena vznikem samostatné Československé republiky, horní hranice je dána nástupem komunistické strany k moci, která činnost katolické Charity postupně ukončila. 7

8 Prostějov byl v daném období průmyslovým městem, navíc s rozvinutým zemědělstvím. Díky velkému počtu dělníků se největší podpoře ve městě těšili socialisté. Nezanedbatelné mnoţství lidí se však ztotoţňovalo i s názory lidovců, kteří se opírali o katolickou inteligenci a náboţensky smýšlející střední vrstvy a dělníky. Ve svém čele měli do roku 1923 známého Karla Dostála-Lutinova. 6 Ten byl nejen aktivním politikem a spisovatelem, ale také spoluzakladatelem Ludmily a Marty, dvou spolků, které se v Prostějově velkou měrou podílely na charitativní činnosti. Je tedy jasné, ţe práce se nevyhne ani kritickému pohledu na osobnost Karla Dostála-Lutinova jako na výraznou postavu charitní činnosti v Prostějově. Toto téma se netěší velkému zájmu badatelů, tudíţ je odborné literatury poskromnu. Jedinou novou prací je broţura Charita v Olomouci , sepsaná M. Kučerou, která vyšla na sklonku roku 2012 k dvacátému výročí obnoveného fungování olomoucké Charity. Práce je však, coţ je přiznáno i v úvodu, spíše informativního rázu a nemá za cíl hlouběji se tématem zabývat. Základní literaturou tedy stále zůstává práce Několik kapitol z dějin naší charity od L. Bláhy a dílo Pamětní spis o katolické charitě (milosrdné lásce) v zemi moravsko-slezské od L. Brejchy. O charitativní péči se také zajímal R. Nejzechleba, ten si však za střed svého zájmu vybral situaci na severní Moravě. Celkovou sociální péčí o mládeţ v republice se zabývali M. Trnková, A. Tůma či J. Kallab. Všichni výše zmínění však preferovali pokrokovou péči OPM a o katolické péči se zmiňovali spíše okrajově. Nejlepší dobový obraz Prostějova vykresluje kniha Prostějov, dějiny města. Jako pramenná základna dobře poslouţil dosud nezpracovaný fond Arcidiecézní charita milosrdné lásky Olomouc, uloţený v pobočce Zemského archivu Opava v Olomouci, kde se nachází materiály ke vzniku a činnosti Charity. Informace o fungování Charity přímo v Prostějově jsou uchovány ve fondech Farních Charit okresu Prostějov, uloţených ve Státním okresním archivu Prostějov. 7 Výborně poslouţily výroční zprávy Katolické charity (milosrdné lásky) na Moravě, jejichţ kompletní vydání je uchováno v arcibiskupské knihovně v Olomouci. 8 Střípky informací se schovávaly i v dobovém tisku, a to zejména v časopisech Ludmila a Charita a v prostějovských periodikách Prostějovský farní věstník a Hlasy z Hané. 6 Trapl, Miloš: Prostějov meziválečný. In: Prostějov dějiny města II. Prostějov, s Farních Charit v okrese Prostějov bylo 24, archivní materiály existují k 17 z nich. Jmenovitě k Farním Charitám v obcích Čehovice, Dubany, Klenovice, Kralice na Hané, Krumsín, Mostkovice, Olšany, Pivín, Prostějov, Rozstání, Smrţice, Stínava, Tišín, Určice, Vranovice, Ţeleč a Ţešov. 8 Výroční zprávy vycházely od roku 1927 do roku

9 2 Organizace Charity v Arcidiecézi olomoucké v průběhu doby 2.1 Vznik a rozvoj Prvním, kdo se systematicky začal zajímat o charitativní péči poskytovanou katolíky, byl Ludvík Antonín Bláha, který od roku 1919 působil jako kaplan na Svatém Kopečku u Olomouce. Svůj výzkum započal rozesláním dvou stovek dotazníků katolickým řádům, jeţ obsahovaly otázky týkající se jejich činnosti v sociální a zdravotní oblasti. Získané informace Bláha poté zpracoval do spisu Několik kapitol z dějin naší charity 9, který se stal výchozím materiálem pro zaloţení organizované charitní činnosti. 10 Své poznatky prezentoval poslancům a církevním představitelům, pro veřejnost uspořádal roku 1920 výstavu v praţském klášteře voršilek a mezitím studoval charitní organizace v zahraničí, které si bral za vzor. 11 Jeho snaha nestála bez povšimnutí. Bláhu kontaktoval olomoucký arcibiskup Antonín Cyril Stojan, který se myšlenkou vzniku Charity nadchnul a plně Bláhu podpořil. První ustavující schůze Charity byla zahájena 2. února 1922 a byly na ní zvoleny osoby do vrchních funkcí a výkonného výboru. M. Meyer-Ahrdolf a J. Koláček byli ustaveni protektory, L. Bláha se stal ředitelem, pokladníkem byl zvolen A. Pavelka a členy výboru se stali A. Vlček, R. Mels-Colloredo, J. Stavěl, K. Dostál-Lutinov a paní Rédlichová, choť továrníka v Hodoníně. 12 Ten den byly podepsány i stanovy, jeţ vešly úředně v platnost 7. února V nich bylo uvedeno, ţe Charita šíří ducha křesťanské lásky a oběti, organizuje lidumilnou činnost, soustřeďuje, doplňuje a podle jednotného, duchu a potřebám doby odpovídajícího plánu vede celou charitativní práci Arcidiecése olomoucké, ponechává však jednotlivým ústavům, spolkům a jiným charitativním institucím v rámci jejich stanov a jednacích řádů samostatnost a vlastní správu. 13 Organizovaná Charita vznikla jako první v Olomouci, avšak ještě téhoţ roku přibyly Charity v Brně a Praze. Původní a úplný název Charity zněl Svaz československé Charity v Olomouci a byl společný pro Čechy i Němce. Německá část se ale jiţ na třetí schůzi osamostatnila. Oficiálně 9 Kniha Několik kapitol z dějin naší charity pojednává o péči o hluchoněmé, slepce, mrzáčky, slabomyslné, mládeţ mravně ohroţenou, chudé a opuštěné, kterou vykonávala římsko-katolická církev skrz řeholní řády do počátku 20. století. 10 Brejcha, Leander: Pamětní spis o katolické charitě (milosrdné lásce) v zemi moravsko-slezské. Brno 1930, s Charitní organizace fungovaly od 19. století např. v USA, Německu, Rakousku a Švýcarsku. 12 ZAO Olomouc, fond Arcidiecésní charita milosrdné lásky Olomouc, karton ZAO Olomouc, fond Arcidiecésní charita milosrdné lásky Olomouc, karton 3. 9

10 však došlo k odtrţení aţ roku Zároveň s tím byl změněn i oficiální název na Svaz Charity milosrdné lásky v Olomouci. Nebyla to však poslední organizační změna. Roku 1928 vzniklo Říšské ústředí Svazů Charity, jeţ mělo pod sebou Zemské ústředí Svazu Charity (milosrdné lásky) v zemi moravsko-slezské, Svaz Charit v zemi české a Ústrednou katolickou Karitu na Slovensku. Nejniţšími jednotkami byly farní odbory Ludmily, které sdruţovaly charitativní katolické spolky i jednotlivé dobrodince. Reorganizací struktury se dosáhlo kvalitnějšího a rychlejšího poskytování péče. Svazy Charity vydrţovaly ústavy pro děti, staré i fyzicky či psychicky narušené jedince a pořádaly dobročinné sbírky. Pro děti byla také roku 1930 zřízena přímořská ozdravovna v Itálii ve městě Lussingrande. Mezi důleţitou činnost Svazu Charity patřila i vlastní propagace. Ihned po zaloţení začaly být tisknuty letáčky, informační spisky, kalendáře a došlo i k zaloţení vlastních časopisů, na Moravě nesly název Ludmila 14 a Za láskou. 15 Dále byly pořádány výstavy a populární přednášky se světelnými obrázky. Od roku 1927 přibylo pravidelné vydávání výročních zpráv. Jistým zlomem byl rok 1930, kdy Svaz Charity začal spolupracovat s Českou Zemskou péčí o mládeţ, a to z důvodu zákonné vyhlášky, která tuto organizaci pověřovala kontrolou nad všemi dětmi v cizí péči. Charita se tím dostala do kontaktu nejen s ní, ale i s Masarykovou ligou proti tuberkulóze a Československým červeným kříţem. Pro lepší komunikaci si utvořili společnou radu, takzvanou Radu čtyř, která měla za úkol projednávat společné záleţitosti. 16 Činnost Charity do začátku okupace byla nejrozsáhlejšího rázu v celé době její existence, a to i přesto, ţe procházela organizačními změnami a musela se přizpůsobit vládnímu nařízení, které její samostatnou činnost na poli péče o mládeţ zkomplikovalo. V době první republiky byla zároveň i jednou z nejmohutnějších organizací na poli sociální a zdravotní péče vůbec. 14 Časopis Ludmila začal vycházet jiţ v roce 1912 v Moravské Ostravě. Jeho původní název zněl Ludmila, časopis věnovaný ochraně opuštěných dětí a sirotků vůbec a zvláště na Ostravsku. Roku 1932 se z něj stal list určený pro celou Arcidiecézi olomouckou a v roce 1940 bylo jeho sídlo přeneseno do Olomouce. Od ledna 1942 však bylo jeho vydávání zastaveno. 15 Časopis Za láskou byl určen pro Diecézi brněnskou a byl vydáván od roku 1925 do roku Výroční zpráva katolické (milosrdné lásky) v zemi moravsko-slezské za rok Brno 1931, s

11 2.2 Arcibiskup Antonín Cyril Stojan Arcibiskup Stojan je povaţován za osobnost, která velmi výrazně napomohla vzniku Charity. Uvádí se, ţe Stojan byl člověk lidumilný, obětavý a pro pomoc bliţním by se doslova rozdal. Charitativní činnost bral jako své ţivotní poslání, a to jak v osobním ţivotě, tak i v roli představitele katolické církve. Antonín Stojan se narodil v roce 1851 v Beňově u Přerova. Po maturitě na gymnáziu v Kroměříţi se dal na studium bohosloví v Olomouci, kde byl také roku 1876 vysvěcen na kněze. Svou kariérní dráhu započal jako kaplan v Šilperku. Roku 1887 se stal zástupcem faráře v Příboře a Veřovicích a v letech působil jako farář v Draţovicích. Mezitím nezapomínal ani na sebevzdělání, titul doktora teologie získal roku O rok později byl zvolen poslancem Katolické strany národní a současně vykonával práci probošta v Kroměříţi. Od roku 1917 se jeho práce přesunula do Olomouce. Tam se stal sídelním kanovníkem a o tři roky později kapitulním vikářem. Nakonec byl vybrán za olomouckého arcibiskupa. Do tohoto úřadu nastoupil a vykonával jej aţ do své smrti v roce Stojanova pověstná charitativní činnost je známá aţ do dnešní doby, a proto se také usiluje o jeho blahořečení. Byl to prý člověk skromný a dobrosrdečný, který nerad viděl lidi kolem sebe trpět. Nebývalo výjimkou, ţe se domů vracíval s prázdnou kapsou. Prosebníci se k němu dokonce sjíţděli z celého širého okolí. Je ale pravda, ţe někteří toho i zneuţívali, Stojana to však v poskytování almuţen neodradilo. Není tak divu, ţe je často nazýván tatíčkem Stojanem či miláčkem moravského lidu. Jeho dobročinné skutky byly citovány v mnohých novinách a časopisech, a to nejen katolických. Pro představu jsou níţe uvedeny tři příhody, které o Stojanově povaze mnohé vypovídají: P. Stojan přišel kdysi k večeři a jeho neteř, hospodyně, ho smutně vítá: Dnes nemáme k večeři kromě chleba nic. I to stačí, Stojan na to a modlí se. Klepe ţebrák, prosí o kousek chleba. Hospodyně ho odbývá: Odpusťte, človíčku, dnes vám nemám co dát. Ale dostala: Jdi, jdi, proč lţeš? Coţ nemáš chleba? vzal a podal ţebrákovi a ten s díky odcházel; odnášel z fary poslední kousek A co budeme jíst k večeři my? My se pomodlíme a půjdeme spat, na to Stojan. 18 Jindy jel Stojan na Velehrad, kde odslouţil poboţnost, ale i po skončení celého obřadu stále pobíhal v klerice. Jezuité prý na něj naléhali, ať si jiţ odloţí, avšak Stojan jakoby je 17 Němec, Jaroslav: A. C. Stojan a jeho dílo. Olomouc 2007, s Vyvlečka, Josef: Antonín Cyril Stojan. Hlučín 1927, s

12 neslyšel. Nakonec se přiznal, ţe své svrchní kalhoty daroval ţebrákovi, který, chudák, neměl v čem jít. 19 Poslední pověst je ukázkou toho, jak málo mu záleţelo na svém vlastním hmotném majetku. Jednoho dne prý přicházel Stojan na faru ve stejnou chvíli, kdy obecní pastýř hnal domů krávy. Jedna kráva zamířila na faru a stejně jako Stojan zůstala stát u zamčených dveří. Stojan se krávu snaţil odehnat, ale ta se ani nehnula. Nakonec mu hospodyně otevřela vrata a Stojan praví: Prosím tě, ţenská, zaţeň tu krávu! Pořád se cpe za mnou na faru! Hospodyně však na to, ţe je to jejich kráva. Překvapný Stojan jen opáčí, ţe mu to měla říct hned, kdo prý má vědět, ţe mají na faře krávu. 20 Jeho snaha pomoci lidem v nouzi vyústila ke konci jeho ţivota, v době, kdy uţ v Olomouci působil jako arcibiskup. Tehdy se totiţ zapojil do organizování Charity. Celou věc si vzal pod svou záštitu a přispíval do této dobročinné organizace nejen penězi, ale i svou morálkou. Mimo dobročinnost se Stojan zaměřoval na povznesení národního a náboţenského ţivota. Mezi významné počiny v tomto ohledu patřilo uspořádání prvního unionistického sjezdu na Velehradě v roce Skrz něj chtěl oţivit cyrilometodějskou ideu o sjednocení slovanského náboţenství. 21 Zasadil se také o obnovení poutních míst na Hostýně a Velehradě, do čehoţ vloţil velké mnoţství úsilí i financí. Na Velehradě byl také jeho přičiněním zřízen existenční dům, jehoţ dostavby se Stojan sice nedoţil, ale na jeho počest byl pojmenován Stojanov. Kromě duchovní a charitativní činnosti se věnoval i politice. Roku 1897 byl zvolen za Katolickou stranu národní do Říšské rady, kde prosadil zákon o zvýšení kněţských platů. 22 Po vzniku samostatné Československé republiky byl zvolen do Národního shromáţdění, kde působil ve školském výboru a vypomáhal zřídit novou moravskou vysokou školu a bohosloveckou fakultu v Bratislavě. Dále roku 1920 prosadil zvýšení penzí duchovním. Od dubna téhoţ roku začal působit jako senátor. V této funkci se zapříčinil o úpravu vojenské sluţby kněţí, jejíţ podstatou bylo, ţe duchovní neměli slouţit u zbraní, ale u zdravotníků. 23 I kdyţ je Stojanova činnost po stránce charitativní a náboţenské zásluţná, jako správce arcidiecéze jiţ tak úspěšný nebyl. Jeho snahy o zpopularizování poutních míst, vydrţování a 19 Libosvár, Zdeněk: Arcibiskup Stojan: život a dílo. Brno 1995, s Arcibiskup Stojan apoštol pokroku. Charita. Časopis pro sociální a zdravotní péči, 6, 1951, č. 5, s Libosvár, Zdeněk: Arcibiskup Stojan: život a dílo. Brno 1995, s Tamtéţ, s Tamtéţ, s

13 podpora spolků, organizací (zejména Charity), stavby a přestavby kostelů atd. byly velmi finančně náročné. V hojné míře byly sice pořádány sbírky a na sociální střediska často přispíval stát, ale i přesto velkou část hradila samotná Arcidiecéze olomoucká ze své vlastní pokladny, coţ její rozpočet znatelně, moţná aţ přespříliš, zatíţilo. 2.3 Těžké časy v době protektorátu a poválečná činnost Charity Rok 1939 byl ve znamení četných změn v celé společnosti, tedy i v činnosti Charity. Ta ještě před vyhlášením protektorátu stihla přistoupit ke změnám, které usnadnily její působení v časech druhé světové války. Na podzim roku 1939 vešly v ţivot nové strukturální články, takzvané Okresní Charity. Ty však byly zřízeny jen v Arcidiecézi olomoucké, ostatní diecéze k tomuto kroku nepřistoupily. Tímto vzniklo 20 Okresních Charit 24, které měly 14 sekcí pro soudní okresy. Do Okresních Charit mělo být začleněno asi 377 Farních Charit. 25 Na valném shromáţdění 14. června 1939, kde byl tento návrh odhlasován, došlo navíc ještě ke změně oficiálního názvu na Arcidiecésní charitu v Olomouci a farní odbory Ludmily byly přejmenovány na Farní Charity. Sociální situace za druhé světové války byla zlá. Na pomoc lidem vznikla tzv. Národní pomoc, ke které se Charita připojila v roce Národní pomoc sdruţovala všechny organizace v oblasti sociální a zdravotní pomoci. Mezi největší v té době patřila Okresní péče o mládeţ, Společnost pro zdraví národa, České srdce a Charita. Národní pomoc se starala o finanční potřeby a snaţila se peníze účelně rozdělit mezi jednotlivé organizace v ní působící. Jen minimum činností vykonávala Národní pomoc spolu s Národním ústředím samostatně (např. ošacování). Většinu ponechávala jednotlivým organizacím, které byly v sociální a zdravotní sluţbě zběhlé. 26 Pravidelné zprávy o Charitě v době protektorátu podával časopis Ludmila, který se k její činnosti v Národní pomoci vyjádřil následovně: Hlavním úkolem Charity v této spolupráci je péče o přestárlé, o jejich výţivu, ošacení a případně i léčení, umístění potřebných do ústavů, kde by našli zaopatření a potřebnou péči. 24 Okresní Charity byly zřízeny ve městech Holešov, Hranice, Jevíčko, Kroměříţ, Kyjov, Litovel, Místek, Moravská Ostrava, Olomouc-město, Olomouc-venkov, Prostějov, Přerov, Slezská Ostrava, Stráţnice, Uherský Brod, Uherské Hradiště, Valašské Meziříčí, Vyškov, Vsetín a Zlín. 25 Organisace Charity v arcidiecési olomoucké. Ludmila. Časopis Charity v zemi moravsko-slezské. Olomouc, 25, 1940, č. 1, s Prošek, V.: Národní ústředí sociální a zdravotní péče, Národní pomoc, Okresní pomocné výbory jejich funkce a vzájemný vztah. In: Naše dobrovolná sociální a zdravotní péče. Praha 1941, s

14 Kromě toho však je ponechána Charitě moţnost pečovati dále také o mládeţ, a to o děti od nejmenších aţ po dospívající. Má tedy Charita velké pole činnosti v kaţdé farnosti a v kaţdém okrese, kdyţ se má starati o to, aby se dětem dostalo potřebné péče v rodinách, dětských domovech i sirotčincích, dětem nemocným pak v ústavech po děti tělesně nebo duševně či mravně vadné. Stejně muţe Charita spolupracovati v péči o studentstvo a učně. 27 Okupací Arcidiecésní charita v Olomouci ztratila 19 ústavů a pozemky v hodnotě 21,5 milionů korun. Dále bylo zabaveno 109 českých a smíšených farností a 67 farních odborů Charity. 28 To však nebyly jediné ztráty, došlo i na oběti lidské. Gestapem byl zatčen předseda olomouckého ústředí a zároveň papeţský prelát O. Stanovský a mnoho dalších lidí bylo mučeno, vězněno nebo dokonce popraveno. Pozitivem však bylo, ţe se Charitě za celé období protektorátu Čechy a Morava podařilo udrţet samostatnost, a to přesto, ţe se Němci výrazně snaţili její činnost omezit. Zvlášť těţké boje sváděla Charita s Kuratoriem pro výchovu mládeţe a s ministerstvem lidové osvěty, které si pod sebe vzalo sociální péči. 29 To ohroţovalo děti v charitních ústavech. Jak jiţ ale bylo řečeno výše, Charita do své organizace cizí vliv nikdy nepustila. Nejlepší situace byla v Arcidiecézi olomoucké, a to kvůli nově vzniklým Okresním Charitám, ty se staly základním kamenem působení Charity ve válečné době. V Praze a Brně bylo spoléháno zejména na oddanou činnost vedoucích osob, které svízelná situace neodradila. Navenek fungovaly jen diecézní centrály, které pod sebou měly charitní ústavy s velkým počtem chovanců, ty si Němci netroufali zrušit. Dekret o zrušení se sice připravoval, nakonec v platnost ale nevstoupil. 30 Charita mnohokrát poskytla pomoc lidem z koncentračních táborů, popřípadě jejich dětem, které si brala do ústavů a pod cizími jmény je ukrývala. V poválečném období, od května 1945, Charita pomáhala s rozdělováním oděvů od americké pomoci UNRRA a dále poskytla milionu lidem stravu, půl milionu ubytování, padesáti tisícům repatriantů poskytla zdravotní péči. Na to vše vydala bezmála dvacet milionů korun. Spolu s naturáliemi a dalšími potřebami, se částka vyšplhala na šedesát milionů korun. 31 Kromě akutní pomoci Charita nepřestávala s předválečnou činností, tedy vydrţováním ústavů a poskytováním ošetřovatelských a podpůrných sluţeb. 27 Vnitřní a vnější organisace Charity. Ludmila. Časopis Charity v zemi moravsko-slezské. Olomouc, 25, 1940, č. 2, s ZAO Olomouc, fond Arcidiecésní charita milosrdné lásky Olomouc, karton Dílo katolické Charity. Charita. Časopis pro sociální a zdravotní péči. Praha, 1, 1946, č. 1, s Tamtéţ, s Tamtéţ, č. 3, s

15 2.4 Nástup komunismu a zánik Charity Sotva se Charita vzpamatovala z válečných útrap, jiţ na ni čekal další problém, a to takový, který její činnost na několik desetiletí úplně zastavil. V únoru 1948 se k moci dostala komunistická strana, která začala v Československu pod hesly proletariátu provádět dalekosáhlé změny. Všechny soukromé organizace měly omezenou působnost a časem úplně zanikly. Totéţ potkalo i Charitu. Nejprve však na řadu přišli církevní představitelé, řády a spolky. Arcidiecésní charitě v Olomouci byla umoţněna předválečná činnost i po zrušení národní správy, ale výběr členů do výborů zcela podléhal kádrovým prověrkám a schválení církevním tajemníkem. 32 Tak bylo zajištěno, ţe pro reţim nepohodlné osoby nebudou mít ţádný vliv. Roku 1951 bylo zrušeno dosavadní spolčovací právo, a to novým zákonem č. 69/1951Sb. o dobrovolných organizacích a shromáţděních. Spolky se měly přeměnit v organizace nebo se do nich včlenit. 33 Jedinou dobrovolnou charitní organizací byla uznána Česká katolická charita, která však byla zcela pod dohledem reţimu. Zdravotní a ošetřovací sluţba byla postupně dána pod správu Československého červeného kříţe, poté následovalo zrušení Okresních i Farních Charit. Roku 1952 bylo zrušeno vydávání časopisu Charita. 34 Konečná likvidace přišla spolu s usnesením vlády z 9. prosince 1959, ve kterém bylo řečeno, ţe národní výbory přeberou od 1. ledna 1960 sociální ústavy, které do té doby spravovala Česká katolická charita, ta tak přišla o 105 ústavů a ponecháno ji bylo jen 6, které měly slouţit pouze pro katolické církevní hodnostáře Obecná charakteristika Prostějova Prostějov byl jedním z nejvýznamnějších průmyslových měst na Moravě uţ za Rakouska-Uherska a tento status si udrţel i po vzniku Československé republiky. Se vznikem samostatnosti však přišly i určité změny. Prostějov byl stále sídlem správního okresu, ale název okresního hejtmanství byl změněn na okresní správu politickou v čele s přednostou a roku 1928 došlo ke vzniku země Moravskoslezské, do které Prostějov spadal. Spolu s tím 32 Kučera, Martin: Charita v Olomouci Dějiny, osobnosti, současnost. Olomouc 2012, s Arcidiecézní Charita Olomouc. Ročenka Olomouc 1995, s Časopis Charita byl vydáván od roku 1946 jako jediný a centrální časopis pro celou charitní organizaci. 35 Arcidiecézní Charita Olomouc. Ročenka Olomouc 1995, s

16 došlo ještě ke změně názvu okresní správy politické na okresní úřad. Zachovány však zůstaly oba soudní okresy (prostějovský a plumlovský). 36 Změnou prošlo národnostní sloţení Prostějova, při sčítání lidu se totiţ začala uvádět národnost a ne obcovací řeč, coţ vedlo k nárůstu občanů hlásící se k ţidovské národnosti a naopak poklesl počet lidí hlásící se k národnosti německé. 37 Z pohledu náboţenství bylo v Prostějově dle sčítání lidu z roku 1930 naprosto nejvíce lidí s římskokatolickým vyznáním (23 736), na druhém místě byli občané hlásící se k Československé církvi (3 021), na třetím vyznavači ţidovského náboţenství (1 442). V Prostějově však byl i velký počet lidí, kteří byli bez vyznání (2 683). 38 Co se týče politického ţivota, tak se, vzhledem k tomu, ţe v Prostějově ţilo velké mnoţství dělníků, největší popularitě v meziválečném období těšila Československá sociální demokracie, druhá nejoblíbenější strana byla Československá národní strana demokratická, následovaná Československými národními socialisty. Jako čtvrtá nejsilnější strana zde působila Československá strana lidová, kde byl do roku 1923 ve vedení Karel Dostál-Lutinov. Sociální demokracie vítězila ve volbách na plné čáře zejména hned po ustanovení Československa, kdy na všechny dolehla krize způsobena první světovou válkou a rozpadem Rakouska-Uherska. Tehdy si totiţ firmy musely začít hledat nová odbytiště pro své výrobky, coţ nějaký čas trvalo. Krize největší měrou doléhala na dělníky, kteří se snaţili bránit propouštění a nízkým mzdám demonstracemi a stávkami. Pozice sociální demokracie se ale oslabila uţ v roce 1920, kdy se část jejich voličů přiklonila k nově vzniklé komunistické straně. Firmou s největšími obraty v meziválečném období byl Wikov, který vznikl v roce 1918 spojením podniku Františka a Josefa Kovaříkových s podnikem Františka Wichterleho. Wikov se i přes problémy ve třicátých letech (celosvětová hospodářská krize) stal největším podnikem na výrobu hospodářských strojů v celém Československu. Co se však do počtu týče, největší zastoupení měl v Prostějově oděvní průmysl. Ve městě bylo na devadesát podniků zabývající se konfekcí, z nich největší byl, roku 1918 vzniklý, Prvoděv. U oděvního průmyslu bylo zajímavé, ţe byl velkou měrou závislý na krejčích a švadlenách, kteří pracovali z domu. 39 Významným odvětvím bylo i potravinářství, a to zejména kvůli příznivé zeměpisné poloze Prostějova. Z dalších velkých firem působících v Prostějově stojí za zmínku Konečný 36 Trapl, Miloš: Prostějov meziválečný. In: Prostějov dějiny města II. Prostějov 1999, s Tamtéţ, s Tamtéţ, s Tamtéţ, s

17 a Nedělník, zabývající se stavebními pracemi, továrna Doleţal a Těhník, která působila v oblasti kovodělnictví či firma Vulkania, jeţ byla zaměřena na umělecké zpracování kovu. Rozvoji se těšilo i školství a kultura. Znatelné byly snahy rozšířit české a naopak potlačit německé školství. Od roku 1924 v Prostějově dokonce nebyla ţádná obecná německá škola a mateřská zanikla v roce České školství naopak vzkvétalo, bylo zde několik obecných škol, chlapecká a dívčí reálka i odborné školy. Kulturní ţivot byl čilý, a to zejména díky iniciativě mnoţství spolků, mezi nejprestiţnější patřily pěvecké spolky Orlice a Vlastimila a sportovní spolek Sokol. Národní divadlo sice nemělo stálý soubor, ale střídala se zde ochotnická a zájezdová představení. Populární byly návštěvy kin, kterých bylo v Prostějově hned několik. Vše se změnilo nástupem okupace a vznikem protektorátu. Pro Němce byl Prostějov lákavý, jelikoţ měl mnoţství podniků, které mohli vyuţít k rozšíření svého vojenského průmyslu. Wikov se tak proměnil na továrnu se zbrojní výrobou a mnoţství konfesních firem bylo zaneprázdněno šitím uniforem. 41 Kromě toho v Prostějově sídlil oberlandrát a do roku 1941 i gestapo. Němci se také snaţili potlačit jakékoli snahy o samosprávu a umrtven byl i náboţenský a společenský ţivot. Velkým tématem v této temné době byli ţidé. V hanáckém Jeruzalémě, jak se Prostějovu mnohdy přezdívalo, protiţidovské akce vyvrcholily roku 1942, kdy byli prostějovští ţidé naloţeni spolu s ostatními ţidy ze střední Moravy do čtyř transportů do Terezína. Počet obětí holocaustu na Prostějovsku se odhaduje na Přímo z Prostějova je známo jmen. 42 Prostějov byl sice centrem oberlandrátu, zároveň však byl i centrem odbojového hnutí, do kterého se velkou měrou zapojili i členové Sokola a partyzánské skupiny. Po osvobození, dne 26. května, převzal správu města národní výbor, který se snaţil udělat co nejvíce pro obnovu zdevastovaného Prostějova. V první řadě bylo potřeba vyřešit problémy se zásobováním a s nedostatkem topiva v zimním období, zároveň byla i velká snaha o co nejrychlejší obnovu společenského a kulturního ţivota, coţ by obyvatelům pomohlo rychleji zapomenout na proţitou hrůzu války. Sotva se však město vzpamatovalo, zasáhla do jeho ţivota další dlouhá etapa českých dějin, která výrazně ovlivnila politický, hospodářský, náboţenský i společenský ţivot. Přišel únor 1948 a s ním nástup totality. 40 Tamtéţ, s Bartoš, Josef: Léta nacistické okupace a války. In: Prostějov dějiny města II. s Tamtéţ, s

18 4 Sociální péče v Prostějově 4.1 Činnost katolíků před ustavením Svazu Charity Svaz Charity vlastnil rozsáhlou síť poboček, které zasahovaly do kaţdé farnosti. Skrz ně Charita dokázala mít přehled o situaci i v té nejzapadlejší vesnici a díky tomu mohla účelně poskytnout pomoc tam, kde bylo třeba. Sociální pomoc však existovala i před vznikem Charity. Konkrétně na Prostějovsku byla činnost katolických spolků, řádů a farností před rokem 1922 výrazná. Prvním katolickým ústavem v Prostějově, zaloţeným jiţ roku 1731 na podnět Marie Anny Lichtenštejnské, byla nemocnice Milosrdných bratří, která si svou činnost udrţela aţ do dvacátého století. Milosrdní bratři prováděli léčení všech potřebných bez rozdílu vyznání a majetku. Dalším dobročinným ústavem byl špitál pro almuţníky v Kralicích na Hané, jehoţ vznik se počítá do roku Ten byl zaloţen a z nadace udrţován farářem Antonínem Josefem Dresserem. V Určicích se od roku 1834 pokoušel místí farář Florián Novák zaloţit chudobinec. V těchto snahách pokračoval i jeho nástupce Petr Obdrţálek. Správy chudobince se nakonec od roku 1891 ujaly sestry svatého Karla Boromejského. K nejstarším ústavům v Prostějově se ještě řadil chudobinec ve Vrahovicích, který vznikl v roce Zakládání ústavů však nebylo jedinou činností charitních pracovníků. Ti se roku 1882 podíleli na zaloţení spolku První nemocenské pokladny a pohřebního bratrstva svatého Lazara v Prostějově, jenţ později splynul s Okresní nemocenskou pojišťovnou. K podobným účelům dále vznikl Spolek svatého Jana z Boha (1887) a invalidní fond (1880). Ten nemocným poskytoval léky a zdravotní sluţbu. Vznikem nemocenských pojišťoven ztrácel význam, avšak zanikl aţ v roce Mimo to existoval v Prostějově, jako v mnohých jiných městech, Spolek katolických tovaryšů, který podporoval vzdělání. 44 Vůbec k nejvýznamnějším katolickým charitativním spolkům patřily dva, na jejichţ zaloţení se v obou případech velkou měrou podílel Karel Dostál-Lutinov. Byly to spolky katolických paní a dívek Ludmila a Marta. Ludmila byla zaloţena v roce 1911 a jiţ v tomto roce si dala za cíl zřídit útulnu pro děti chudých a pracujících matek. To se jí podařilo a v roce 1912, kdy útulna započala svůj provoz, se v ní v průměru vyskytovalo 39 dětí denně. 45 První předsedkyní byla zvolena Františka Rolná. Cílem spolku bylo vzdělávání členek, podpora katolických a vlasteneckých aktivit, pomoc členkám v nemoci či v nouzi, podpora 43 Výroční zpráva katolické (milosrdné lásky) v zemi moravsko-slezské za rok 1941, Brno 1942, s Výroční zpráva katolické (milosrdné lásky) v zemi moravsko-slezské za rok 1941, Brno 1942, s Z Ludmily. Hlasy z Hané, 50, 1932, č. 25, s

19 dobročinných ústavů a vůbec zasazení se o mravní povznesení lidu. Největším dílem Ludmiliny aktivity se stalo vydrţování dětské útulny. Ta byla zřízena v tehdejší ulici Legionářů, v domě rodiny Wichterlů, která svůj dům k této potřebě spolku zdarma zapůjčila a v průběhu let se starala i o jeho údrţbu. Sama Ludmila platila třetinu výdajů, město poskytovalo zdarma světlo, vodu a částečně i otop. Na chod přispívali také jednotlivci a později jistý finanční obnos poskytovala i Arcidiecézní olomoucká Charita. O výchovu dětí se staraly sestry z řádu svatého Karla Boromejského, jeţ za tímto účelem přišly z Přerova. Pracující matky, které své děti do tohoto ústavu vodily, platily podle svých moţností buď symbolickou částku, nebo jim zaopatřování dětí v době jejich pracovní směny bylo poskytováno zdarma. 46 Druhý významný spolek katolických ţen a dívek nesl název Marta. Ten vznikl v roce 1921 a jeho ředitelem byl aţ do své smrti Karel Dostál-Lutinov. Patrony spolku se stali sv. Marta, sv. Alţběta, sv. Vincenc z Pauly a sv. Karel Boromejský. 47 Cílem Marty bylo starat se o chudé a mládeţ, zajistit sebevzdělání pro členky spolku a pečovat o nemocné po domech. První předsedkyní spolku se stala Emilie Sedláčková, rozená Wichterlová, která později, roku 1934, pomohla vybudovat útulek pro zestárlé a opuštěné ţeny. 2. února 1922 byl při Martě zaloţen pohřební podpůrný fond, k němuţ později přibyl i podpůrný fond svatební Sekulární péče do vzniku Okresní péče o mládež Nebyli to však jen katolíci, kteří se snaţili řešit neutěšenou sociální situaci. Velkou měrou se na budování sociální péče podílelo i samotné město a nekatolické dobročinné spolky. Zlom přišel v tomto ohledu ve druhé polovině devatenáctého století, kdy bylo domovským zákonem z 3. prosince 1863 ř. z. č. 105 nařízeno obcím postarat se o své chudé. Ovšem to mohlo být finančně náročné, pokud se tedy obec o všechny potřebné nedokázala postarat, tak část závazku měl přebrat okres, popřípadě země. 49 Do roku 1892 existoval pod správou Prostějova jen chudobinec, jehoţ se město dle dostupných financí snaţilo neustále modernizovat. Této snaze pomohl zejména fond zřízený z odkazů manţelů Vojáčkových, Singerových a Haasových. Na přelomu století začala být komise města v otázkách péče o sociálně slabé občany velmi aktivní. Propojila prostředky obce s příspěvky od země a 46 Spolek katolických paní a dívek Ludmila v Prostějově. Prostějovský farní věstník, 3, 1934, č. 5, s Sdruţení katol. paní a dívek Marta. Prostějovský farní věstník, 3, 1934, č. 2, s Výroční zpráva katolické (milosrdné lásky) v zemi moravsko-slezské za rok 1941, Brno 1942, s Kallab, Jaroslav: Sociální péče v obcích. Brno 1927, s

20 od místní honorace a začala takto sesbírané peníze účelně rozdělovat. Velkou roli hrály také podpůrné a nemocenské spolky. 50 Od roku 1902 fungovala ve městě Lidová kuchyně, která vyvařovala pro chudé místní obyvatelstvo. Její činnost však byla ukončena v roce Město totiţ zjistilo, ţe jen příspěvky a dary sociální problémy občanů z dlouhodobého hlediska neřeší. Proto začalo apelovat zejména na zakládání chudinských fondů. 51 Kromě výše zmíněného se Prostějov začal od počátku 80. let 19. století zabývat i péčí o děti. Ve městě vznikla pro předškolní děti německá dětská zahrádka, která byla jiţ roku 1881 doplněna českou mateřskou školou. Školky začaly být velmi oblíbené a po roce 1887 u nich došlo k velkému kvantitativnímu nárůstu. 52 Pro nejmenší děti byly později, roku 1920, zřízeny jesle, které vydrţovalo Sdruţení hospodyň v Prostějově. Dne 20. prosince 1903 byl slavnostně uveden do provozu městský sirotčinec, zřízený v prostorách bývalého kapucínského kláštera na Tetíně, určený aţ pro osmdesát opuštěných dětí. Deset dětí v něm bylo zabydleno jiţ od srpna. Zemští poslanci navíc dokázali pro tento ústav získat stipendia nejen pro sirotky městské, ale i pro opuštěné děti z venkovských obcí okresu a také zařídili, ţe se sirotčinec mohl rozšířit ještě o jednu budovu, v níţ byla následně zbudována mateřská školka a tělocvična. 53 V roce 1905 zemřela významná mecenáška a současně manţelka bývalého starosty Prostějova, Karla Vojáčková, která prostějovskému městskému sirotčinci odkázala svou vilu a pozemek na Straţisku s přáním, aby zde vznikla feriální osada. Tak se stalo roku Od té doby do ní několik následujících desetiletí jezdili chudé děti a sirotci na letní rekreaci. Všechno, co v oblasti dobročinnosti město realizovalo, neplatilo jen ze svého rozpočtu. Takovou částku by jen stěţí dalo samotné dohromady. Na realizaci městských plánů se velkou měrou podílely různé fondy a odkazy dobrodinců. 4.3 Karel Dostál-Lutinov Karel Dostál se narodil roku 1871 v Prostějově. Za svého ţivota působil jako kněz, básník, dramatik, politik a publicista. Kromě toho byl jedním z hlavních představitelů české katolické moderny, která ovlivňovala kulturní, politický i sociální ţivot. Dostál po ukončení 50 V roce 1907 existovalo takovýchto spolků v Prostějově uţ čtrnáct. 51 Marek, Pavel: Prostějov v letech In: Prostějov dějiny města II. Prostějov 1999, s Tamtéţ, s Sirotčinec města Prostějova. Hlasy z Hané, 50, 1932, č. 25, s Polák, Leopold: Historie a současnost obce Stražisko. Straţisko 2003, s