Působení divadelního lektora v profesionálním divadle

Transkript

1 JANÁČKOVA AKADEMIE MÚZICKÝCH UMĚNÍ V BRNĚ Divadelní fakulta Ateliér Divadlo a výchova Studijní obor Divadlo a výchova Působení divadelního lektora v profesionálním divadle Diplomová práce Autor práce: BcA. Lenka Jirásková Vedoucí práce: MgA. Zuzana Žáková Oponent práce: MgA. Kamila Kostřicová Brno 2012

2 Bibliografický záznam JIRÁSKOVÁ, Lenka. Působení divadelního lektora v profesionálním divadle [Functioning of drama teacher in professional theatre.]. Brno: Janáčkova akademie múzických umění v Brně, Divadelní fakulta, Ateliér Divadlo a výchova, s. Vedoucí diplomové práce MgA. Zuzana Žáková. Anotace Diplomová práce Působení divadelního lektora v profesionálním divadle se zabývá profesí, která zatím není v České republice rozšířena. Práce ukazuje, jak je umění a kultura zakotvena ve státních koncepčních dokumentech. Podává přehled o edukačních aktivitách v základních druzích umění a následně se zaměřuje právě na edukační aktivity v divadlech, jak v České republice, tak v Německu a Velké Británii. Cílem práce je charakterizovat profesi divadelního lektora, její funkci a možnosti uplatnění. To je názorně představeno i na příkladu koncepce této profese v Činoherním studiu v Ústí nad Labem. Annotation Diploma thesis Functioning of drama teacher in professional theatre deals with profession that is not widespread in the Czech Republic yet. The thesis shows establishing of art and culture in government conception documents. It gives an overview of the educational activities in basic kinds of art and then just focus on educational activities in theaters, both in the Czech Republic and Germany and Great Britain. The aim is to characterize profession of drama teacher, its function and application possibilities. It is clearly presented as an example in concept of the profession in theater Činoherní Studio in Ústí nad Labem.

3 Klíčová slova divadelní lektor, edukace, edukační aktivity, profesionální divadlo, umění, kultura, Činoherní studio Ústí nad Labem, Švandovo divadlo Praha Keywords drama teacher, education, educational activities, professional theatre, art, culture, Činoherní studio Ústí nad Labem, Švandovo divadlo Praha

4 Prohlášení Prohlašuji, že jsem předkládanou práci zpracovala samostatně a použila jsem uvedené informační zdroje. Současně dávám svolení k tomu, aby tato diplomová práce byla umístěna v Knihovně JAMU a používána ke studijním účelům. V Brně, dne 20. května 2012 Lenka Jirásková

5 Poděkování Ráda bych na tomto místě poděkovala své vedoucí MgA. Zuzaně Žákové za její pomoc, vstřícnost a podnětné nápady při tvorbě práce. Také děkuji všem těm, kteří se podělili o své znalosti a zkušenosti a přispěli tím k jejímu vzniku. V neposlední řadě děkuji svým blízkým, kteří mě podporovali nejen při tvorbě práce, ale i po celou dobu mého studia.

6 Obsah ÚVOD UMĚNÍ A KULTURA - SOUČÁST VÝCHOVY A VZDĚLÁVÁNÍ VZDĚLÁVACÍ POLITIKA ČESKÉ REPUBLIKY V OBLASTI KULTURY A UMĚNÍ EDUKACE V ZÁKLADNÍCH DRUZÍCH UMĚNÍ EDUKAČNÍ AKTIVITY A VÝTVARNÉ UMĚNÍ EDUKAČNÍ AKTIVITY A HUDBA EDUKAČNÍ AKTIVITY A SLOVESNÉ UMĚNÍ EDUKAČNÍ AKTIVITY A POHYBOVÉ (TANEČNÍ) UMĚNÍ EDUKAČNÍ AKTIVITY A DRAMATICKÉ UMĚNÍ EDUKACE V PROFESIONÁLNÍCH DIVADLECH EDUKAČNÍ AKTIVITY A DIVADELNÍ LEKTOŘI V PROFESIONÁLNÍCH DIVADLECH V NĚMECKU OBOR DIVADELNÍ PEDAGOGIKA A PROFESE DIVADELNÍ LEKTOR LEKTORSKÉ ODDĚLENÍ V MAXIM GORKI THEATER (MGT) EDUKAČNÍ AKTIVITY V PROFESIONÁLNÍCH DIVADLECH VE VELKÉ BRITÁNII EDUKAČNÍ AKTIVITY V PROFESIONÁLNÍCH DIVADLECH V ČESKÉ REPUBLICE TYPY AKTIVIT A PŘÍKLADY KONKRÉTNÍCH REALIZACÍ ATELIÉR ŠVANDOVA DIVADLA Švandovo divadlo Vývoj Ateliéru Švandova divadla Edukační aktivity Ateliéru Švandova divadla Profese divadelního lektora v Ateliéru Švandova divadla SROVNÁNÍ SITUACE V ČESKÉ REPUBLICE SE ZAHRANIČÍM PROFESE DIVADELNÍHO LEKTORA V ČESKÉ REPUBLICE MOŽNOSTI UPLATNĚNÍ DIVADELNÍHO LEKTORA V ČESKÉM PROSTŘEDÍ DOTAZNÍKOVÉ ŠETŘENÍ OMEZENÍ A PŘEKÁŽKY FUNKCE DIVADELNÍHO LEKTORA V ČESKÉM PROSTŘEDÍ KOMPETENCE DIVADELNÍHO LEKTORA ZNALOSTI A DOVEDNOSTI OSOBNOSTNÍ PROFIL UPLATNĚNÍ ABSOLVENTŮ JAMU A DAMU KONCEPCE PROFESE DIVADELNÍHO LEKTORA V ČINOHERNÍM STUDIU V ÚSTÍ NAD LABEM HISTORIE ČINOHERNÍHO DIVADLA CHARAKTERIZACE ČINOHERNÍHO DIVADLA SWOT ANALÝZA S (STRENGHTS) SILNÉ STRÁNKY W (WEAKNESSES) SLABÉ STRÁNKY O (OPPURTUNITIES) PŘÍLEŽITOSTI T (THEATS) HROZBY VYHODNOCENÍ SWOT ANALÝZY NÁVRH EDUKAČNÍCH AKTIVIT PRO ČINOHERNÍ STUDIO NÁPLŇ PRÁCE DIVADELNÍHO LEKTORA V ČINOHERNÍM STUDIU... 81

7 ZÁVĚR POUŽITÉ INFORMAČNÍ ZDROJE SEZNAM GRAFŮ SEZNAM PŘÍLOH... 91

8 Úvod Divadla jako instituce fungují po celém světě stovky let. Jejich hlavní funkcí je samozřejmě produkce divadelních představení. V současné době však divadlo může nabízet mnohem víc. Mimo jiné může seznamovat své diváky s divadelními profesemi, nechat je proniknout do témat jednotlivých inscenací, zasvětit do divadelního prostředí nebo i zjistit, jak na jejich inscenace diváci pohlížejí. Ať už se to děje prostřednictvím interaktivních prohlídek, přednášek, diskuzí, specificky zaměřených dílen a workshopů či dalších aktivit, vede to k výchově, vzdělávání a aktivizaci diváka. Tedy k tomu, že se o divadlo, ať již o konkrétní instituci či umělecký druh obecně, začne zajímat, vytvoří si k němu vztah. Ke zvolenému tématu diplomové práce (Definování funkce a náplně práce divadelního lektora na základně vymezení edukačních aktivit v profesionálních divadlech) mě vedlo mnoho cest. Jednou z nich je zájem o oblast divadla ve výchově, především výchově k diváctví. Silným impulsem bylo rovněž zjištění, že lektorská oddělení v zahraničních divadlech jsou běžnou praxí. Další náhodná setkání a postřehy vedly k tomu, že jsem se o profesi divadelního lektora začala zajímat hlouběji. Chtěla jsem vědět, jaké nároky a úskalí tato profese skýtá a zda vůbec může v České republice najít širší uplatnění. Tato diplomová práce se zabývá působením divadelního lektora v profesionálním divadle. Jde o profesi, která v sobě spojuje uměleckou a pedagogickou činnost a jejím úkolem je vytvářet, organizovat a vést edukační (tedy výchovné a vzdělávací) aktivity v konkrétním divadle. Cílem mé práce je tedy seznámit čtenáře, ať už z řad současných i budoucích pedagogů dramatické výchovy či profesionálních divadelníků, s profesí divadelního lektora její funkcí, pracovní náplní i možnostmi pracovního uplatnění. V první kapitole se práce nejprve zabývá uměním a kulturou jako součástí výchovy a vzdělávání člověka. Zdůvodňuje nezbytnost umělecké edukace 8

9 a představuje, jak je ukotvena v kurikulárních a koncepčních dokumentech České republiky. Druhá kapitola prezentuje uměleckou edukaci v základních druzích umění - výtvarném, hudebním, slovesném, pohybovém (tanečním) a dramatickém umění, a to prostřednictvím edukačních aktivit realizovaných profesionálními uměleckými a kulturními institucemi. Edukaci v profesionálních divadlech se věnuje třetí kapitola. Jsou zde uvedeny příklady fungování lektorských oddělení v Německu a Velké Británii, kterými se můžeme inspirovat. Následně jsou ve třetí kapitole popsány základní typy edukačních aktivit s konkrétními příklady jejich realizace v divadlech v České republice. Detailně je představen Ateliér Švandova divadla, tedy platforma pro edukační aktivity, která funguje již sedmou sezónu. Čtvrtá kapitola shrnuje dosavadní poznatky a zaměřuje se přímo na profesi divadelního lektora, a to nejprve na možnosti jejího uplatnění u nás. Ty byly zjišťovány i prostřednictvím dotazníkového šetření v českých divadlech. Jaké znalosti a dovednosti by měl vlastně divadelní lektor ovládat? I na to se snaží odpovědět čtvrtá kapitola. Představuje také možné cesty uplatnění absolventů Ateliéru Divadlo a výchova na JAMU a Katedry výchovné dramatiky na DAMU. Závěrečná, pátá kapitola vzešla ze spolupráce s Činoherním studiem v Ústí nad Labem. Je věnována koncepci edukačních aktivit a profesi divadelního lektora na základě reálných možností konkrétní divadelní scény. Během psaní diplomové práce jsem se potýkala s nedostatkem odborné literatury vztahující se k tématu práce. Cennou inspirací mi byla bakalářská práce Daniely Ouhrabkové (Ouhrabková, 2007) zabývající se profesí divadelního lektora v německé kulturní oblasti, dále osobní kontakt s lektorkou Ateliéru Švandova divadla, Hanou Vrbovou. Infomace jsem získávala i ze zdrojů přístupných na internetu a mnou provedeného dotazníkového šetření. Věřím, že tato práce může být motivací k tomu, pokusit se prosadit profesi divadelního lektora i u nás. 9

10 1 Umění a kultura - součást výchovy a vzdělávání Tato diplomová práce se zabývá působením divadelního lektora v profesionálních divadlech. Na počátku je důležité uvědomit si postavení umění a kultury v současné společnosti, ve spojitosti s výchovou a vzděláváním. Právě znalost vzdělávací politiky České republiky nám později pomůže nalézt argumenty pro potřebnost edukačních aktivit v profesionálních divadlech a funkci divadelního lektora. Umění je lidská tvůrčí činnost, která se podílí na tvorbě identity, hodnot, přináší nové ideje a impulsy, které mění a utváří myšlení společnosti. Umění vypovídá o okolním světě i o nás samých a je tedy dalším způsobem poznávání světa. Výsledkem umělecké tvorby je umělecké dílo, jehož dominatní funkce je estetická. Část uměleckých děl má povahu artefaktu, tedy hmotnou (notový zápis, obraz, kniha) a vnímatel (posluchač, návštěvník, čtenář) jeho podobu nezmění. Rozdílně je na tom divadlo a tanec, jejich artefakty jsou přímo tvořené za (alespoň potenciálního) bezprostředního kontaktu tvůrců s vnímateli. (Pavlovský, 2004, s. 69) Umělecká díla komunikují pomocí znaků a kódů. Konkrétně divadelní inscenace (jakožto dramatické dílo) není jednoduchou zprávou, ale výrazově složitou a významově hierarchizovanou strukturou informací v různých kódech, působících na různé stránky příjemcovy osobnosti a tedy i různým způsobem dekódovatelných. (Hořínek, 2008, s. 125) Chápání a klasifikace umění se v průběhu historie proměňovala, pro tuto práci je nejpříhodnější rozdělení na pět základních druhů umění, a to výtvarné, hudební, slovesné, pohybové (taneční) a dramatické umění. Kultura je souhrnem uměleckých děl a další lidské činnosti: zvyků, filozofie, vědy, náboženství apod. Přináší trvalé vzory a hodnoty, ale také se v čase vyvíjí navazuje na již vytvořené. Kultura nás obklopuje během celého života a je jeho neoddělitelnou součástí. 10

11 Abychom se naučili porozumět uměleckým dílům, tvorbě i kultuře, je nezbytné, aby součástí našeho života byla umělecká výchova a vzdělávání. Umělecká výchova širší význam synonyma estetická výchova, je rozvíjení uměleckého pohledu na svět a rozvíjení umělecké tvořivosti výrazovými činnostmi, v užším významu označuje výtvarnou výchovu. (Průcha, Walterová, Mareš, 2003, s. 59) O cílech umělecké výchovy pojednává výklad pojmu Výchova estetická a umělecká Estetický slovník (Henckmann, Lotter, 1995, s ): Cílem výchovy umělecké je vypěstování technických, řemeslných schopností (např. při učení se na hudební nástroj), za druhé poskytnutí znalostí o druzích, žánrech, tradicích atd. uměleckých děl, za třetí kultivování vkusu a schopnosti soudit a za čtvrté podporování tvůrčích potencí. S tímto tvrzením se můžeme pro potřeby práce ztotožnit. Pojem výchova můžeme ale nahradit obecnějším pojmem edukace, který je známý hlavně v anglosaských zemích. Jan Průcha (2005, s. 66) uvádí, že se tento pojem začíná používat i u nás jednodušeji se s ním operuje a zahrnuje v sobě pojmy výchova i vzdělávání, které v praxi stejně nelze oddělovat. Edukační procesy probíhají celoživotně, ve formálním i neformálním prostředí. S největší mírou intencionality (záměrnosti) edukačních procesů se setkáváme ve školských zařízeních. Dále je u nás široká síť mimoškolních zařízení, ať už zřízená státem a jeho regionálními orgány (Střediska volného času), spolky s celorepublikovou působností (Sokol, Skaut) či nejrůznějšími sdruženími (rodinná centra) a soukromými subjekty (jazykové školy). Velmi podstatným a nezastupitelným prostředím, kde také dochází k edukačním procesům, a to zejména incidentálním (neuvědomovaným), je samozřejmě rodina. Vraťme se k pojmu umělecká výchova a nahraďme ho ještě příhodnějším pojmem umělecká edukace 1, který bude nadále používán v této práci v souvislosti s uměleckými a kulturními institucemi, jako jsou galerie, muzea, hudební uskupení, 1 V souvislosti s uměleckou edukací bych ráda upozornila na rozvíjející se obor Artefiletiku, tedy reflektivní, tvořivé a zážitkové pojetí vzdělávání a výchovy, které pracuje s různými uměleckými druhy. Cílem artefiletiky je obohacování kulturního kapitálu žáků, rozvíjení jejich sociálních kompetencí a prevence psycho-sociálních selhávání prostřednictvím uměleckých aktivit reflektovaných v žákovské skupině. (viz Doporučuji: SLAVÍK, J. Od výrazu k dialogu ve výchově. Artefiletika. Praha: Karolinum nakladatelství Univerzity Karlovy, s. ISBN

12 knihovny a především divadla. Tato umělecká edukace je pak realizována edukačními aktivitami. Jejich záběr je co do obsahu či forem a míry edukace široký, mají však jedno společné: jejich hlavní cíl je vždy výchova a vzdělání účastníka aktivit (rozvoj znalostí a dovedností, předávání hodnot, rozvoj tvořivosti apod.) a další cíle (např. marketingové) jsou až druhotné. Umění a kultura jsou neoddělitelné součásti našeho života. Proto by umělecká edukace (ve všech druzích umění) měla být samozřejmostí nejen během povinné školní docházky. Jak je tomu ve skutečnosti? 1.1 Vzdělávací politika České republiky v oblasti kultury a umění Víme, že umělecká edukace je pro rozvoj člověka nezbytná. Může se uskutečňovat v rámci povinného či zájmového vzdělávání dětí, ale i po celý život. Právě uměleckou edukací se neustále obohacuje a rozvíjí naše kultura. Podívejme se, jak je oblast kultury a umění uchopena v koncepčních dokumentech vzdělávací politiky České republiky. Právě znalost vzdělávací politiky České republiky nám později pomůže nalézt argumenty pro potřebnost a realizovatelnost edukačních aktivit v profesionálních divadlech a funkci divadelního lektora. Nahlédněme nejprve do národních kurikulárních dokumentů. Ty jsou spíše skrytou součástí edukace, ale velkou měrou ovlivňují její směřování, např. ve formě financování konkrétních zařízení či aktivit. Pokud se zaměříme především na oblast zájmového a uměleckého vzdělávání, nalezneme zde podklad i odůvodnění edukačních aktivit v uměleckých druzích. Základním heslem dlouhodobého záměru vzdělávání totiž je: Celoživotní učení stěžejní koncept ke zvýšení vzdělanosti národa. ( ) Všechny možnosti učení jsou v tomto kontextu chápány jako stejně významné pro zvýšení úrovně vzdělanosti občanů a tím také k dosažení lepší úrovně života lidí a zlepšení ekonomiky země. ( ) Další vzdělávání probíhá po absolvování počátečního 12

13 vzdělávání ve školách a zahrnuje všechno vzdělávání bez ohledu na to, kdo toto vzdělání poskytuje; nejde jen o vzdělávání v kursech, ale i o vzdělávání prostřednictvím vlastní činnosti a praxe, prostřednictvím zkušeností získaných nejrozmanitějšími způsoby nebo samostudiem. Význam dalšího vzdělávání neustále vzrůstá a pomáhá jedinci zdokonalovat se v odborné, občanské i zájmové oblasti. (DZVR VSČR, 2007, s. 13) Tento výňatek dokládá snahu státu deklarovat potřebnost a důležitost vzdělávání všech věkových skupin obyvatel, a to i prostřednictvím dalších institucí, nejenom státních. Dočíst se o tom můžeme i v tzv. Bílé knize, kde je jedním z opatření také: Zvýšit úlohu kulturně-výchovných institucí a občanských sdružení ve vzdělávání a výchově. Vedle škol a dalších vzdělávacích institucí se na kultivaci osobnosti dětí, mládeže a dospělých a rozvoji jejich zájmů mohou podílet též divadla, muzea, galerie, knihovny, hvězdárny, botanické a zoologické zahrady, kulturní centra a další mimoškolní výchovně vzdělávací instituce a občanská sdružení, věnující se výchovné práci. I pro ně budou určeny rozvojové programy MŠMT a Ministerstva kultury se zvláštním důrazem na estetickou výchovu a tvořivé aktivity. Zároveň bude prosazována snaha, aby větší úlohu ve vzdělávání sehrál veřejnoprávní rozhlas a televize. (NPRVČR- Bílá kniha, 2001, s. 94) Ještě blížeji je to formulováno v dokumentu Koncepce státní politiky pro oblast dětí a mládeže na období Cílem pro oblast Mládež a kultura je podporovat veškeré obecně uznávané kulturní aktivity vedoucí k výchově a vzdělávání mladé generace. Vytvářet podmínky nejen k seznámení s kulturou a kulturními tradicemi, ale především podporovat aktivity vedoucí k aktivnímu rozvoji kulturních a kulturně-výchovných činností vedoucích k rozvoji osobnosti mladého člověka. (KPSDM, 2007, s. 22) Co tím má MŠMT konkrétně na mysli? To se dočteme dále (týž, s. 22): Vytvořit koncepci umění a vzdělávání, která bude zaměřena na podporu projektů užití současného umění v rámci vzdělávacího systému, zejména v rámci divadel, galerií, knihoven, uměleckých center apod.; podporu kulturních dovedností jak praktických (např. výtvarných, hudebních, dramatických), tak teoretických 13

14 (orientace v možnostech uměleckého vyjadřování, kultivace vnímání uměleckých děl, znalost uměleckých jazyků ). Každoročně podporovat pořadatele celostátních uměleckých soutěží, tvůrčích dílen, přehlídek a festivalů v různých oborech umění; podporovat rozvoj čtenářství dětí a mládeže; podporovat organizování kulturních akcí pro děti a mládež v rámci grantových řízení Ministerstva kultury; podporovat vznik a prezentaci uměleckých děl, jejichž adresátem jsou děti a mládež; podporovat a rozvíjet celoživotní vzdělávání a možnosti vzdělávat se v jakémkoliv kontextu s důrazem na vzdělávání v neformálním prostředí; podporovat inovační procesy ve vzdělávání a učení se za účasti paměťových institucí ve vzdělávacím procesu. Ve shodě se schválenými i připravovanými rámcovými vzdělávacími programy podporovat projekty, které vedou ke spolupráci škol a školských zařízení s knihovnami, galeriemi, divadly, muzei atp. (zvýraznila autorka práce) Právě poslední bod je pro nás nejdůležitější. Je v něm naznačena cesta spolupráce státu, školských zařízení a dalších organizací, která v jiných státech již funguje výrazně lépe 2. Oblast umění a kultury není státu lhostejná, výše uvedené dokumenty jsou závaznými doporučeními, ale pouze v obecné rovině. Naplnit jejich cíle je běh na dlouhou trať vyžadující chuť, nápady, spolupráci, vytrvalost a hlavně podporu všech zúčastněných stran. 2 Konkrétní příklady uvádím v kapitolách 3.1 a

15 I když se tato práce zabývá uměleckou edukací v uměleckých a kulturních institucích profesionálních divadlech, ráda bych ještě na tomto místě zmínila zastoupení uměleckých druhů v Rámcově vzdělávacích programech - tedy dokumentech, které jsou závazné a jednoznačně určují podobu základního a středního školství. V Rámcově vzdělávacím programu pro základní vzdělávání, platné verzi z r. 2010, je vyčleněno devět vzdělávacích oblastí 3. Mezi ně patří Umění a kultura, obsahující však pouze dva obory Hudební a Výtvarnou výchovu. V základním vzdělávání je dramatické a pohybové umění (potažmo Dramatická výchova a Taneční a pohybová výchova) vyčleněno do doplňujících vzdělávacích oborů 4, v gymnaziálním chybí zcela. Slovesné umění je zařazeno do oblasti Jazyk a jazyková kultura, potažmo obor Český jazyk a literatura. Jak ale může být v kurikulárním dokumentu řečeno, že oblast Umění a kultura umožňuje žákovi pochopit základní principy umělecké tvorby a procesu komunikace v umění a prohlubuje jeho schopnost reflexe umění a kultury jako celku (RVPG, 2007, s. 51), když její náplní je pouze výtvarná a hudební složka? Nemohl by být právě tento nedostatek motivem k vlastním iniciativám divadel? V českém prostředí je třeba zmínit i unikátní Základní umělecké školství, jehož kurikulum právě prochází proměnou 5. Nabízí komplexní a dlouhodobé studium v hudebním, výtvarném, tanečním a literárně-dramatickém oboru. Rozvíjí a kultivuje umělecké nadání širokého okruhu zájemců, ( ) a současně je rozsáhlou platformou pro vyhledávání umělecky mimořádně nadaných jedinců. (RVP ZUV, 2010, s. 11) 3 Jsou to: Jazyk a jazyková komunikace; Matematika a její aplikace; Informační a komunikační technologie; Člověk a jeho svět; Člověk a společnost; Člověk a příroda; Umění a kultura; Člověk a zdraví; Člověk a svět práce. 4 Doplňující obory jsou (podle aktualizace v r. 2010): Další cizí jazyk, Dramatická výchova, Etická výchova, Filmová/ audiovizuální výchova, Taneční a pohybová výchova. 5 Podle Rámcově vzdělávacího programu pro základní umělecké vzdělávání každá škola zpracovává vlastní Školní vzdělávací program. Podle něj se začne vyučovat ve šk. roce 2012/

16 Se slovesným, výtvarným, hudebním, pohybovým nebo dramatickým uměním se setkávají ale všichni jedinci ve společnosti. Edukace v uměleckých druzích by tedy neměla být okrajovou záležitostí a právem jí náleží místo v celoživotním procesu edukace člověka. Pokud však není a ani nemůže být dostatečně zajištěna školskými institucemi či rodinou, je na místě, aby se umělecké instituce zhostily jejího rozvoje. 16

17 2 Edukace v základních druzích umění Na základě rešerše kurikulárních a koncepčních dokumentů v oblasti umění a kultury v České republice víme, že je cílem podporovat uměleckou edukaci, zvláště pak formu spolupráce školských zařízení a uměleckých institucí. Jak bylo řečeno v první kapitole, budeme v práci operovat s pojmy umělecká edukace, edukační proces, edukační aktivita. A právě edukačními aktivitami (činnostmi, jejichž hlavním cílem je účastníka vychovávat a vzdělávat) v různých druzích umění se zabývá tato část práce. I když to s profesí divadelního lektora přímo nesouvisí, domnívám se, že tento přehled nabídne zajímavou inspiraci a je potřebný, abychom si uvědomili úroveň edukačních aktivit v profesionálních divadlech vůči ostatním uměleckým institucím. Podívejme se tedy, jak probíhají edukační aktivity v pěti základních druzích umění výtvarném, hudebním, slovesném, pohybovém (tanečním) a dramatickém umění a to v profesionálních institucích, které jednotlivé umělecké druhy reprezentují. Nejvíce prostoru je zde věnováno edukaci ve výtvarném umění, a to proto, že je u nás zatím nejpropracovanější. 17

18 2.1 Edukační aktivity a výtvarné umění Ve školském systému má výtvarná edukace své místo na všech stupních. Nachází své místo ale také v galeriích a muzeích. Průlomová publikace u nás, Brána muzea otevřená, pojmenovaná po stejnojmenném projektu, nás utvrzuje v tom, že edukační aktivity pro školy i pro veřejnost jsou dnes samozřejmostí. Galerie a muzea dávno nejsou jen skladem relikvií, ale ožívají jako místa setkávání. Edukační programy, komentované a hrané prohlídky či hudební koncerty se označují jako galerijní (muzejní) animace a obor, který se postupně u nás etabluje, galerijní (muzejní) pedagogika. Zatímco muzejní pedagogika je obecná disciplína, která zahrnuje teoretické a metodologické otázky práce pro veřejnost v muzeu, tedy v instituci, která se může věnovat stejně dobře obecné historii jako regionálním dějinám či mineralogii nebo fauně a flóře, galerijní pedagogika má svůj předmět zájmu podstatně soudržnější, neboť se zabývá výhradně výtvarným uměním. (Horáček, 1998, s. 56) Zakladatelka tohoto oboru u nás, Alexandra Brabcová (2003, s ) upozorňuje, že je teď podstatné začlenit muzea do vzdělávací soustavy, která má nyní koncepci celoživotního vzdělávání. Muzea tak mohou reagovat na nové potřeby společnosti, kde se vzdělávání a informace stávají klíčovým kapitálem. Důležitým aspektem je také propojení muzeí a galerií s místní komunitou, rozvoj vzájemné spolupráce. Málokterá disciplína umožňuje takový rozvoj kreativity jako výchova uměním (art education), která si může dovolit zohlednit ve vzájemné interakci individualitu dítěte, učitele i umělce. (týž, s. 147) Brabcová taktéž uvádí, že tyto aktivity jsou v dnešní době takřka povinností muzejních a galerijních institucí. Muzea umění mají stále větší společenskou odpovědnost, zejména proto, že většina současných dětí a mladých lidí je od velmi raného věku vystavena nesmírnému vizuálnímu tlaku. (týž, s. 155) Jakou podobu má mít edukace v galeriích a muzeích? Návštěva muzea nemá být chápána jen jako poněkud zábavnější vyučovací hodina ve škole. Výchova uměním jako disciplína muzejního vzdělávání by měla především vycházet z rovnováhy mezi stimulováním fantazie a zvědavosti na jedné straně a poznáváním na straně druhé. (týž, s. 149) 18

19 Forem edukace v oblasti výtvarného umění je široká škála, s různým stupněm aktivizace a edukace návštěvníka. Vycházejí ze specifičnosti dané instituce, zaměření expozice či konkrétní výstavy. Mezi nejrozšířenější patří například: pracovní/didaktické listy pro návštěvníky (různých věkových kategorií) metodické materiály pro učitele odborné publikace (katalogy k výstavám) tištěný či zvukový průvodce výstavou kurfříky s uměním (sbírkové předměty připravené k využití ve školách i v jiných institucích) dotykové výstavy výtvarné dílny muzejní divadlo (využití metod dramatické výchovy) slavnosti, kulturní akce Tyto formy edukace nám mohou být inspirací k edukačním aktivitám na poli divadelním. Avšak oproti divadlu, které je uměním časově proměnlivým, má výtvarné umění výhodu. Je hmotné, materiální, tedy jeho výsledkem jsou artefakty. Ty umožňují prvek zastavení se či návrat k objektu. To v produktu divadla tedy inscenaci nikdy není možné zcela. I když má každá inscenace jisté parametry opakovatelnosti, nikdy nebou dvě představení stejná. Člověk, který v galeriích či muzeích provádí edukační aktivity, nemá zcela jednotné pojmenování. Nejčastěji je označován jako galerijní (muzejní) pedagog, dále poté jako lektor, animátor, galerijní edukátor nebo kurátor pro edukační činnost. Náplň práce se samozřejmě liší podle podobných kritérií jako u forem edukace. Může se podílet na procesu vzniku konkrétní expozice; vytvářet, organizovat a provádět edukační programy; navrhovat tištěné materiály. Jeho stěžejním úkolem je ale přímý konktakt s návštěvníky v doprovodných programech. V současné době lze na Masarykově univerzitě studovat specializovaný obor Galerijní pedagogika a zprostředkování umění. Na profesi galerijního (muzejního) pedagoga připravují i další obory na několika univerzitách, například Muzeologie, Estetika, Učitelství výtvarné výchovy či Pedagogika volného času. 19

20 2.2 Edukační aktivity a hudba Stejně jako výtvarné umění je i hudba jedním z pilířů umělecké edukace na všech stupních škol. Doplňkem ke školní edukaci bývají nejčastěji známé tzv. výchovné koncerty, které ovšem nevzbuzují velkou popularitu. Jsou nejčastěji prováděny jednotlivými profesionálními hudebníky či menšími hudebními uskupeními. Průkopníkem novodobé edukace v hudbě byl americký skladatel, dirigent a pedagog Leonard Berstein se svými televizními pořady, které popularizovaly vážnou hudbu. 6 Dnes je již běžnou praxí (vlastně i povinností) větších orchestrálních uskupení doplňovat svou koncertní činnost i edukačními aktivitami určenými především dětem, případně celé rodině. Jsou to především koncerty, které jsou obsahem a délkou uzpůsobené divákům a kde moderátoři (často v rolích) vybízejí publikum k interakci (společný zpěv, rymická hra na tělo, dirigování, hádanky apod). Kromě toho při hudebních tělesech, jako je třeba Pražská komorní filharmonii či Filharmonickém orchestru hl. města Prahy FOK, fungují dětské hudební kluby. Jejich náplní jsou pravidelná setkání formou dílny pro užší skupinu dětí. Cílem je pak seznámit děti přirozenou formou se složkami estetického cítění (hudební, dramatická, výtvarná a pracovní složka) a postupně je v nich rozvíjet různými způsoby. (PKF Dětem) Součástí činnosti České filharmonie jsou vzdělávací programy pro žáky základních škol (Hudba jako řeč srdce, Dopoledne s filharmoniky, Dopoledne se skladateli) a speciální koncerty pro budoucí maminky. Nutno podotknout, že edukace vedená profesionálními hudebními tělesy je u nás stále na počátku a zaměřuje se výhradně na dětského posluchače. Lektoři a moderátoři se kvalifikují z řad aktivních hudebníků či pedagogů hudební výchovy. Institucí na pomezí je České muzeum hudby, které nabízí dlouhodobě pestrou nabídku edukačních aktivit pro školní skupiny, ale i doprovodné akce k jednotlivým výstavám. Ty už jsou určeny i širší cílové skupině. 6 V letech uskutečnil Leonard Bernstain 15 pořadů pro dospělé a 53 pro mladé. Tyto televizní pořady získaly mnoho ocenění. Mimo to byl L. Bernstain významným skladatelem orchestrální i vokální hudby a např. i autorem hudby slavného muzikálu West Side Story. 20

21 2.3 Edukační aktivity a slovesné umění Edukace v oblasti slovesného umění je součástí v systému vzdělávání. Mluvnice, literatura, sloh jsou všem známé předměty. Takzvanými svatostánky literatury jsou knihovny. Jsou neutrálním, příjemným a vstřícným prostorem k přirozenému setkávání. V souvislosti s aktivitami knihoven se hovoří doslova o pojmu komunitní knihovna. Jejím cílem je (při zachování kvalitních knihovnických a informačních služeb) vybudovat fungující komunitní centrum, které aktivizuje obyvatele, pomáhá řešit problémy místní komunity a rozvíjí kulturní, vzdělávací a volnočasové aktivity. Výpůjční služba tedy není jedinou aktivitou knihoven, v současné době se stávají komunitními a kulturními centry daného regionu a lze tvrdit, že čím menší obec, tím je význam knihovny větší. Nám jde ale hlavně o to, zmínit ty aktivity, které určitým způsobem podporují edukaci v oblasti slovesného umění. Existuje Svaz knihovníků a informačních pracovníků České republiky (SKIP), který je organizací sdružující výše jmenované a jeho cílem je zlepšovat odbornost pracovníků, podmínky pro jejich rozvoj a činnost. Funguje však na dobrovolné bázi, je tedy věcí každé knihovny míra jejího zapojení. Zaštiťuje mnoho akcí celonárodního měřítka, např.: Noc s Andersenem (celonoční program v knihovně určený dětem vycházející z určitého tématu) Týden knihoven (vybraný říjnový měsíc plný akcí, prezentace knihovny a knihovnických služeb) Březen měsíc čtenářů (propagace čtenářství, oceňování čtenářů roku) Už jsem čtenář Knižka pro prvňáčka (podpora čtenářské gramotnosti ve spolupráci se školami) Dominantním cílem většiny aktivit je přilákat ke čtenářství a knize, která je v dnešní době ohrožena mnoha jinými médii, ale také zvyšovat čtenářskou gramotnost, tedy schopnost porozumět textu. Nejvíce organizované jsou v tomto směru dětské knihovny (či dětská oddělení), a to v Klubu dětských knihoven (KDK). 21