20. kartografická konference Západočeská univerzita v Plzni, 5. až 6. září 2013

Transkript

1 PŘÍLOHA GEOGRAFICKÉ ROZHLEDY, 23, č kartografická konference Západočeská univerzita v Plzni, 5. až 6. září kartografická konference navazuje na společná setkání českých a slovenských kartografů, která se datují od roku 1967, kdy se první konference konala na zámku v Liblicích u Mělníka pod hlavičkou odborných skupin 1702 kartografie při České a Slovenské vědeckotechnické společnosti Společnosti geodézie a kartografie a Geografického ústavu Československé akademie věd. Po roce 1990 konference pořádala Kartografická společnost ČSFR, po rozpadu Československa pak Kartografická společnost ČR a Kartografická společnost SR. Konference se v současné době konají pravidelně každé dva roky, střídavě na Slovensku a v Česku. (Informace byly převzaty z webové stránky Kartografické společnosti České republiky). Letošní kartografická konference se po dvanácti letech vrací na půdu Západočeské univerzity v Plzni. Ačkoli mottem předchozí plzeňské 14. kartografické konference byla úloha kartografie v geoinformační společnosti, nešťastnou shodou okolností se hlavním tématem stal teroristický útok na Spojené státy americké, který se odehrál v úvodní jednací den 11. září Přes tento stín vržený na celé konferenční jednání zazněla celá řada zajímavých příspěvků. Například už v r se mluvilo o 3D katastru nemovitostí (Huml), silně zastoupena byla matematická kartografie (např. Čapek, Veverka), tradiční byla sekce odborného hodnocení kvality kartografických děl (např. Vyčichlová & Čada nebo Červený). V neposlední řadě vzpomeňme na v té době se nově rodící vektorové geografické databáze Česka i Slovenska (Bořkovcová & Křížek, Nikčová) a využívání GIS v kartografii (např. Čižmár, Voženílek nebo Cebecauer) a kartografickou generalizaci (Staněk). Organizační výbor 20. Kartografické konference věří, že navážeme na odbornou část 14. konference, a že v časovém řezu uvidíme, jak se jednotlivá témata za 12 let posunula. 20. kartografická konference v roce 2013 také volně navazuje na velmi významnou kartografickou událost konanou ve střední Evropě 26. mezinárodní kartografickou konferenci, která proběhla srpna v Drážďanech. Zhruba čtrnáct dní před zahájením 20. kartografické konference se v Plzni pod patronátem Západočeské univerzity konal i veřejný mítink Komise pro mapy a internet Mezinárodní kartografické asociace ( kartografie/ica_commission_meeting/), který by měl do České republiky přilákat špičky oboru webové a internetové kartografie z celého světa. Programový výbor pod vedením Doc. Ing. Václava Čady, CSc. navrhl čtyři základní témata konference současná kartografická tvorba, kartografické aspekty vizualizace geodat, moderní kartografické metody a aplikace kartografie ve vědeckovýzkumných aktivitách. Veškeré informace jsou k dispozici na webových stránkách 20. kartografické konference ( gis.zcu.cz/kartografie/konference2013/index.html). Účelem kartografických konferencí je nejen setkávání kartografů a odborníků z příbuzných vědních oborů, ale také představení novinek jak v oblasti produkční, tak v oblasti vědecké kartografie. Součástí kartografických konferencí proto bývají kromě odborných přednášek i výstavy map a jiných kartografických produktů a v poslední době také výstava dětské kresby v rámci soutěže dětské mapy Barbary Petchenik, jejíž národní kolo pořádá Kartografická společnost České republiky a Univerzita Palackého v Olomouci. Kromě obou národních kartografických společností je pořadatelem konference také Oddělení geomatiky Katedry matematiky Fakulty aplikovaných věd Západočeské univerzity v Plzni. Geomatika představuje vědecký a technický interdisciplinární obor zabývající se sběrem, distribucí, ukládáním, analýzou, zpracováním a prezentací geografických dat nebo geografických informací. Oddělení geomatiky ZČU vzniklo v roce 1995 převedením oboru matematická kartografie z Pedagogické fakulty na Fakultu aplikovaných věd. Oddělení geomatiky se kromě geografických informačních systémů, katastru nemovitostí nebo geodézie věnuje také kartografii, především historii map a mapování, matematické kartografii, velkoměřítkovým mapám, tematické kartografii nebo tvorbě map v prostředí internetu. Jiří Pánek, A. C. Vlok: Participativní mapování jako nástroj komunitního rozvoje případová studie Koffiekraal Jihoafrická republika Pavel Hájek, Karel Jedlička: Geomatika pro střední školy Danuše Svobodová: Přehled kartografické tvorby Zeměměřického úřadu Otakar Čerba: Prezentace výsledků prezidentských voleb z pohledu kartografie Slavnostní zahájení 14. kartografické konference konané v Plzni v roce Rostislav Nétek: OpenWebGlobe virtuální glóbus v prostředí internetu

2 2 20. kartografická konference Západočeská univerzita v Plzni, 2013 Participativní mapování jako nástroj komunitního rozvoje případová studie Koffiekraal, Jihoafrická republika Cílem článku je přiblížit metodologii a praxi participativního mapování jako nástroje pro komunitní rozvoj. Na příkladu vesnice Koffiekraal, která leží v Jihoafrické republice, autoři poukazují na možnosti, které participativní mapování přináší, ale také reflektují nad případnými překážkami v samotném výzkumu. Úvod Vzdělávací systém byl v Jihoafrické republice po ukončení apartheidu velmi elitářský a bylo potřeba jej transformovat do takové podoby, aby mohl sloužit celému národu. Dokumenty The White Paper on Higher Education (Department of Education, 1994) a National Plan for Higher Education (Department of Education, 2001) položily základní kameny přechodu od segregovaného, nerovného a neefektivního vzdělávání k tvorbě vzdělávacích institucí, které budou sloužit jak jednotlivcům, tak i kolektivní potřebě celého, nově sjednoceného národa. Komunitní rozvoj se tak stal jedním ze základních pilířů jihoafrického vysokého školství. Univerzita Jižní Afriky (UNISA) se ve svém strategickém plánu (UNISA, 2005) zavázala k využívání znalostí nejen pedagogů, ale i studentů ke komunitnímu rozvoji a k budování vzájemně výhodných vztahů mezi vesnickými komunitami a akademickým sektorem (UNISA, 2008). Na základě tohoto rozhodnutí vzniká projekt Roots Driven Rural Development, který Katedra geografie UNISA realizuje společně s místní nevládní neziskovou organizací Greater Rustenburg Community Foundation (GRCF). V rámci projektu jsou realizované rozvojové projekty v jednotlivých vesnických komunitách za použití metodologie CAMP (Community Asset Mapping Programme), která využívá participativní mapování jako nástroje sběru dat v komunitě, ale také jako nástroje aktivního komunitního rozvoje. Cílem tohoto přístupu je vytvořit uvnitř komunit podmínky stimulující udržitelný rozvoj skrze tvorbu podnikatelských aktivit. Mapování je v rámci metodologie CAMP nejen nástrojem zaznamenávání jednotlivých prvků na mapu, ale také procesem vytváření důvěry uvnitř komunity a budování povědomí o místních zdrojích. Informace zobrazené na mapě pomáhají místním lidem se informovaně rozhodnout, a tak efektivně rozvíjet svoji komunitu. Historický pohled na mapování v Africe Mapování na africkém kontinentu je historicky úzce spjato s rolí koloniálních mocností. Již v počátcích evropského mapování afrického kontinentu bylo jasné, že koloniální mocnosti nemají jednotnou myšlenku a metodologické postupy, jak v této oblasti mapovat. Bartholomew (1890) uváděl, že z celkových 29,8 mil. km 2 území v Africe jich 9,8 mil. km 2 Evropané neprozkoumali a nezmapovali. Bylo zřejmé, že pokud chtějí koloniální mocnosti svá území řídit a ekonomicky rozvíjet, budou muset přistoupit k intenzivním mapovacím projektům. Koloniální mapování v Africe začalo dříve, než proběhla Berlínská konference (r. 1884), na které si evropské mocnosti rozdělily sféry vlivu. Francie velice intenzivně mapovala severní Afriku již od 40. let 19. století a Velká Británie vedla limitované pokusy v jižní Africe. Na druhou stranu Portugalsko, jež bylo na některých místech přítomné již po staletí, neprovádělo ve svých koloniích prakticky žádná významná mapování (Collier, 2005). Mapování v koloniální Africe probíhalo na základě tří hlavních potřeb obchodu, správy a armády. Komerční mapování probíhalo například v Německé jihozápadní Africe, a to pod vedením organizací jako Deutsche Kolonialgesellschaft für Südwestafrika či Deutsche Diamanten Gesellschaft. Velká Británie mapovala své kolonie především s ohledem na následnou jednodušší správu a jejím hlavním cílem bylo skrze podrobné katastrální mapování zvednout objem vybraných daní v jednotlivých koloniích za pomoci hlavního mapovacího orgánu, kterým byl Ordnance Survey. Ve francouzských koloniích měl mapování na starosti Le Service Géographique de l Armée (SGA) a, jak již název napovídá, jednalo se především o vojenské mapování jednotlivých oblastí (Collier, 2005; Moser, 2005, 2006). Již z prvních evropských mapovacích projektů v Africe je zřejmé, že výsledné mapy byly nástrojem moci a technologické nadvlády. Toto vnímání se později přeneslo i do vnímání geografických informačních systémů (GIS) a byl to právě strach z technického neokolonialismu a nadvlády, který vedl první akademiky ke kritické diskuzi nad konceptuálními a etickými aspekty GIS. Kritici GIS se obávali, že tato technologie bude použita k rozšiřování politické a ekonomické kontroly nad těmi, kteří již teď jsou znevýhodněni místním rozdělením moci (Pánek, 2012; Pickles, 1995). Z historické diskuze mezi zastánci a oponenty GIS v rámci geografie o dopadu používání GIS v jednotlivých situacích se postupně vyčleňují zastánci participativních přístupů nejen v GIS, ale i v mapování obecně. Kritika se snášela prakticky na všechny aspekty GIS a map jako GIS výstupů ve vztahu ke společnosti. GIS byl kritizován za nedostatečnou reprezentaci osob vyloučených na okraj společnosti (Harris & Weiner, 1996; Sheppard, 1995) za sociální dopady účelově orientované technologie (Pickles, 1995; Smith, 1992), za zvyšování dohledu nad občanskou společností (Curry, 1995; Goss, 1995), za přílišný black-boxing (Curry, 1995; Goss, 1995) a za to, že celý GIS je motivován pouze ziskem (Veregin, 1995). Všechny tyto kritické názory pojilo jedno společné téma, kterým byl strach z prohlubování současného asymetrického rozdělení sil ve společnosti. Jedním z únikových témat bylo větší začlenění komunit do procesu sběru informací a tvorby výsledných kartoproduktů. Participativní mapování je jedním z komunitně orientovaných přístupů, které se v této době objevují jako reakce na obavy z technického neokolonializmu reprezentovaného kritikou GIS. Participativní mapování V dokumentu Local Agenda 21 Planning Guide, vytvořeném během konference OSN Summit Země v Riu de Janeiro v roce 1992, je participativní mapování zmíněno jako nejlepší nástroj pro komunitní a trvale udržitelný rozvoj (IDRC, 1996). Participativní mapování vychází z přístupu participativního hodnocení venkova (Participatory Rural Appraisal PRA), a to především pro jeho všestrannost, jednoduché využití, pocit hrdosti a zábavy, který tento proces lidem přináší, a schopnost empowermentu účastníků (Chambers, 2006). Participativní

3 PŘÍLOHA 3 mapování se v různých literaturách objevuje také pod pojmy Komunitní mapování, etnokartografie, participativní vymezování půdy, aj (Chapin, Lamb, & Threlkeld, 2005). Autor v článku používá pojmy participativní mapování a komunitní mapování jako synonyma. Metodologie CAMP je svoji podstatou podobná metodologii ABCD (Asset Based Community Development), kterou počátkem 90. let 20. století vyvinuli Kretzmann a McKnight (1993) (Vlok & Pánek, 2012). Mapování v tomto smyslu se však nevztahuje na pouhý proces kartografického záznamu geografických prvků, ale obsahuje i mnohé části, které s kartografií nemají příliš společného. Mezi tyto části patří především procesy, které reprezentují sdílené mentální mapování vztahů a finančních toků. Celý tento postup cílí na komunity, aby byly schopny popsat a vizualizovat vztahy, majetek a tím aktivně pracovat na svém rozvoji. Mapování v Koffiekraal Hlavním cílem projektu Roots Driven Rural Development v Koffiekraal, vesnici ležící v Severozápadní provincii Jihoafrické republiky s odhadovanou populací cca obyvatel, bylo identifikovat a prezentovat možnosti, které povedou k udržitelnému rozvoji této vesnice. K dosažení cíle byla zvolena metodologie CAMP. Tento proces realizovala Katedra geografie UNISA společně s pracovníky GRCF. Proces komunitního mapování se skládal s následujících kroků: tvorba mentální mapy vesnice Koffiekraal, metoda Transect walk, interpretace leteckých snímků oblasti, tvorba komunitní mapy. Výsledky z této části mapování byly následně importovány do OpenStreetMap, která bude sloužit v budoucnu jako nástroj vizualizace místních prostorových znalostí v online prostředí. Metodologie Samotný proces mapování byl zahájen jednoduchými instrukcemi pro účastníky. Instrukce byly velice obecné, aby nedocházelo ke zkreslení vyjadřovacích schopností směrem k určitému výstupu. Účastníci byli rozděleni do čtyř skupin po 12 až 15 členech. Každá skupina obdržela papíry velikosti A2 a A4, tužky, pastelky, pera, nůžky, lepidla atd. V první fázi bylo úkolem jednotlivých skupin vytvořit mentální mapu vesnice. Poté byly skupiny rozděleny vždy na dvě poloviny, čímž vzniklo celkem osm skupin. Čtyři skupiny se vydaly na cestu po Koffiekraal, kde pomocí metody Transect walk zaznamenávaly prvky, které opomenuly během procesu mentálního mapování vesnice. Zbylé čtyři skupiny zůstaly na místě a pokračovaly s interpretací leteckých snímků. Jejich úkolem bylo také zaznamenávat prvky, které byly opomenuty během mentálního mapování. Platforma OpenStreetMap byla vybrána, přestože Haklay (2010) tvrdí, že existují místa, která prostě nikdo mapovat nechce. Na druhou stranu Pánek (2012) vidí silné stránky ve využívání OpenStreetMap pro projekty komunitního mapování. Mezi silné stránky řadí především podmínky tvorby, používání a reprodukci dat, která jsou publikována pod licencí Open Database License (ODbL), výkonné nástroje editace a práce s Open- StreetMap daty a také celosvětovou komunitu uživatelů. Mentální mapování Během 60. let 20. století upoutal Lynch (1960) pozornost odborné veřejnosti k procesu mentálního mapování. V té době byly hlavními pomůckami pro tvorbu mentálních map papír a pastelky. S ohledem na vesnický charakter Koffiekraal bylo mapování v této lokalitě provedeno konvenčním přístupem, tedy za použití papíru a pastelek, aby byla umožněna účast co nejširšího spektra občanů. Mentální mapy jsou prakticky pouze náčrty vesnice z hlavy, aniž by se účastníci vydali mimo místnost. Cílem není přesný popis dané oblasti, ale jedná se o volnou kresbu podle paměti. Výsledná mapa obsahuje hlavní prvky, které si komunita identifikuje a ve výsledku nezáleží na exaktních měřeních (Corbett, White, & Rambaldi, 2010). Transect walk Transect walk je metoda používaná pro popis oblasti, rozdělení přírodních zdrojů v oblasti, popis charakteru krajiny či využití půdy. Účastníci se procházejí po náhodných či předem daných trasách nebo oblastech v komunitě, diskutují a zapisují, co vidí kolem sebe. Mimo popisnou část umožňuje účastníkům identifikovat nedostatky a příležitosti v jednotlivých oblastech. Výstupem může být mapa anebo zápis jednotlivých prvků identifikovaných během terénního průzkumu (De Zeeuw & Wilbers, 2004; Intercooperation, 2005). Účastníci procesu CAMP v Koffiekraal měli za úkol sledovat příležitosti sociálního, ekonomického a environmentálního typu (např. sociální příležitosti: sirotčinec a knihovna; ekonomické příležitosti: farma a čerpací stanice; environmentální příležitosti: les, řeka, přírodní rezervace). Výstupem z této fáze mapování byly zápisové archy a GPS souřadnice jednotlivých tras, jež byly použity pro analýzu pokrytí vesnice. Interpretace leteckých snímků Zbývající skupiny měly za úkol interpretovat objekty v Koffiekraal na základě topografické mapy v měřítku 1 : a letec- Obr: 1: Ukázka komunitní mapy z vesnice Koffiekraal

4 4 20. kartografická konference Západočeská univerzita v Plzni, 2013 Identifikace informací z leteckých snímků je vhodná jak pro žáky, tak i pro dospělé účastníky mapování. kého snímku oblasti v měřítku 1 : Využití leteckého snímku bylo zařazeno poprvé v historii CAMP a jednalo se o inovaci této metodologie umožňující zisk hodnotných informací, které by za využití pouze transect walk nebylo možno získat. Finalizace komunitní mapy Po splnění úkolu se účastníci spojili do počátečních čtyřech skupin a zapracovali poznatky z transect walk a z leteckých snímků. Výsledkem jejich práce byly čtyři komunitní mapy (ukázka jedné z nich je na obrázku č. 1), které ve většině případů zobrazovaly převážně širší centrum Koffiekraal. Z analýzy map vyplývá, že všechny mapy obsahovaly kliniku, všechny hřbitovy, všechny školy a největší kostel. Na druhou stranu pošta, hřiště, obchody apod. byly obsaženy jen na některých mapách. Z toho lze vyvodit, které budovy jsou pro komunitu důležitější a také kterým by měla být dána přednost v budoucích plánech komunitního rozvoje. Závěrem procesu byla prezentace jednotlivých map ostatním členům komunity, v tomto konkrétním případě se jednalo o obyvatele Koffiekraal. Předání vzniklých produktů či získaných nových informací a znalostí je klíčovým prvkem participativních metod, protože pouze takto může docházet k udržitelnému zapojení celé komunity do procesu empowermentu (Chambers, 2008). Od komunitní mapy k participaci a rozvoji Komunita v Koffiekraal se rozhodla pro pokračování v mapování, které probíhalo mezi dvěma cílovými skupinami, jednalo se o studenty z místní střední školy a o členy kanceláře místního kmene. Obě skupiny získaly jednu kopii leteckého snímku a průhlednou folii, opatřenou referenčními kříži, na kterou mapují dodatečné prvky infrastruktury, zemědělství, služby aj. Pro účely tohoto mapování byla vytvořená jednotná metodologie a symbologie, která byla předána oběma skupinám. Jakmile byly jednotlivé vrstvy zmapovány na folie, zástupce z obce je odeslal na Katedru geografie UNISA, kde došlo k jejich digitalizaci a importu do prostředí OpenStreetMap (Vlok & Pánek, 2012). Výstupem z tohoto procesu byla mapa Koffiekraal na OpenStreetMap přesahující svoji přesností i informační hodnotou jakoukoli jinou mapu oblasti, která byla v danou chvíli pro Koffiekraal dostupná. Na obrázcích 2 a 3 jsou ukázky srovnání pokrytí Koffiekraal před a po mapování v porovnání s kvalitou pokrytí vesnice na mapovém serveru Google Maps, který měl do té doby nejlepší pokrytí v Koffiekraal. Závěr Na základě zkušeností s případovou studií v Koffiekraal jsou navrženy následující úpravy metodologie CAMP, které nejen zjednoduší proces komunitního mapování, ale také zaručí kvalitnější výstupy z tohoto procesu. V případě, že je cílem mapovat jednotlivá obydlí, je potřeba pracovat s leteckými snímky, které budou mít dostatečné rozlišení a velikost, aby zobrazovaly celou oblast a zároveň byly tak podrobné, ale bylo možné identifikovat jednotlivé doby a prvky v krajině. Použití pauzovacího papíru při zanášení bodů na vznikající mapu není ideální, protože při neustálém zvedání dochází k posunům a zakreslené body poté nelze přesně identifikovat na leteckém snímku a digitalizovat je. Místo pauzovacího papíru se doporučuje použití průhledné fólie přilepené k leteckému snímku se zakreslením referenčních křížů jak na folii, tak na letecký snímek. Pro facilitátory i účastníky workshopu by měl být dostupný jednoduchý slovník základních geografických a kartografických pojmů. Proces mapování a účel mapy by měly být představeny Obr. 2: Porovnání Koffiekraal na OpenStreetMap a Google Maps před začátkem participativního mapování v rámci CAMP procesu ze dne (Geofabrik Tools, 2012) Obr: 3: Porovnání Koffiekraal na OpenStreetMap a Google Maps po konci participativního mapování v rámci CAMP procesu ze dne (Geofabrik Tools, 2012)

5 PŘÍLOHA 5 tak, aby se co nejvíce odstranilo ovlivňování výsledné mapy vytvořené jednotlivými skupinami. Z výsledků bylo zjištěno, že místní mají velice dobré znalosti o prostoru kolem nich, že bez větších problémů zvládnou interpretaci leteckých snímků a že umí vytvořit mapu své vlastní komunity, která při lepší specifikaci požadavků může sloužit jako kartografický podklad pro další rozvojové aktivity v oblasti. Vytváření vlastní mapy má silný efekt empowermentu. Členové komunity mají možnost nejen myslet v prostorových souvislostech, ale také nově vnímat jejich komunitu v jiném světle a doslova ji umístit na mapu. Proces tvorby dat a umísťování těchto dat na mapu zintenzivňují pocity příslušnosti ke komunitě a k vesnici, zvyšují pocit sounáležitosti a zapojení do celého procesu rozvoje vesnice. Tímto způsobem lze docílit udržitelného rozvoje komunity, který bude řízen a iniciován zespodu (Vlok & Pánek, 2012). Případová studie v Koffiekraal slouží jako ukázka toho, jakým směrem by se mohlo vyvíjet participativní mapování v oblasti komunitního rozvoje. Lepší konceptualizace a digitalizace výstupů a jejich převod do online prostředí povede k rychlejšímu a jednoduššímu využívání těchto výsledků v procesu udržitelného rozvoje venkova. Jiří Pánek, Přírodovědecká fakulta UP v Olomouci jirkapanek@gmail.com A. C. Vlok, Department of Geography, University of South Africa vlokac@unisa.ac.za Participatory Mapping as a Tool for Community Empowerment a Case Study of Koffiekraal, South Africa. Community engagement has become a core responsibility of higher education in South Africa, alongside teaching and research. The project Roots Driven Rural Development aims to further develop and fine-tune a methodology of Community Asset Mapping Program (CAMP) developed by the GRCF to conduct and steer roots driven change for the global south. The paper will outline the methodologies of participatory mapping used in Koffiekraal, South Africa as a tool for community engagement and share best practices of physical mapping. It will also demonstrate how mapping can be used in the process of community building and its bottom-up development. Aplikace do výuky: Metody participativního mapování je možné začlenit do výuky geografie či základů společenských věd. V každém předmětu lze klást důraz na aspekty, které jsou adekvátní pro tento předmět. V geografii je možnost soustředit se více na proces mapování, například mapování okolí školy či pomocí dotazníkového šetření zjistit oblíbená dětská hřiště pro matky s dětmi. V základech společenských věd je možné soustředit se více na proces participace a možnosti podílet se na rozhodovacím procesu, například rozebráním různých forem participace. Literatura a zdroje dat: BARTHOLOMEW, J. G. (1890): The mapping of the world. Scottish Geographical Magazine, 6(11), doi: / COLLIER, P. (2005): How shall africa be mapped? French and british responses to the needs of colonial mapping. International Cartographic Conference, A Corun a CORBETT, J., WHITE, K., RAMBALDI, G. (2010): Unit M06U02 Selecting a Mapping Tool to Suit a Given Purpose. Selecting a Mapping Method to Suit a Given Purpose. Retrieved March 21, 2013, from CURRY, M. (1995): GIS and the inevitability of ethical inconsistency. In John Pickles (Ed.), Ground Truth: The Social Implications of Geographic Information Systems (1st ed.). The Guilford Press. DE ZEEUW, H., WILBERS, J. (2004): PRA tools for studying urban agriculture and gender. Department of Education. (1994). Education white paper 3: a programme for the transformation of higher education. Pretoria. Department of Education (2001). National Plan for Higher Education. Pretoria. Geofabrik Tools (2012). Map Compare. Retrieved from geofabrik.de/mc/ GOSS, J. (1995): Marketing the marketing: the strategic discourse of geodemographic information systems. In John Pickles (Ed.), Ground Truth: The Social Implications of Geographic Information Systems (1st ed., pp ). The Guilford Press. HAKLAY, M. (2010): How good is volunteered geographical information? A comparative study of OpenStreetMap and Ordnance Survey datasets. Environment and planning. B, Planning & design, 37(4), 682. HARRIS, T. M., WEINER, D. (1996): Scientific Report for the Initiative 19 Specialist Meeting, Report GIS and Society:The Social Implications of How People, Space, and Environment Are Represented in GIS. CHAMBERS, R. (2006): Participatory mapping and geographic information systems: whose map? Who is empowered and who disempowered? Who gains and who loses? The Electronic Journal of Information Systems in, 25. CHAMBERS, R. (2008): Revolutions in Development Inquiry (p. 232). CHAPIN, M., LAMB, Z., THRELKELD, B. (2005): Mapping indigenous lands. Annual Review of Anthropology, 34(1), doi: /annurev.anthro IDRC (1996). The Local Agenda 21 Planning Guide. The International Council for Local Environmental Initiatives (ICLEI), The International Development Research Centre (IDRC), The United Nations Environment Programme (UNEP). Intercooperation (2005). Participatory monitoring and evaluation Field Experiences. Hyderabad: Intercooperation; Delegation India. KRETZMANN, J. P., McKNIGHT, J. L. (1993): Building Communities from the Inside Out: A Path Toward Finding and Mobilizing a Community s Assets (1st ed.). {ACTA} Publications. LYNCH, K. (1960): The image of the city (Vol. 1, p. 194). MIT press. MOSER, J. (2005): Mapping the namib desert: the example of the bergrechtskarte of International Cartographic Conference, A Corun a MOSER, J. (2006): Mapping the Namib Desert II: Sperrgebietskarte International Symposium on Old Worlds-New Worlds : The History of Colonial Cartography PÁNEK, J. (2012): The commercialisation of public data how does participatory data-mining look on a global scale? GISSA Ukubuzana 2012 Conference Proceedings. Johannesburg. PICKLES, J. (1995): Ground Truth: The Social Implications of Geographic Information Systems. (J. Pickles, Ed.) (1st ed.). The Guilford Press. SHEPPARD, E. (1995): GIS and Society: Towards a Research Agenda. Cartography and Geographic Information Science, 22(1), 12. SMITH, N. (1992). History and philosophy of geography: real wars, theory wars. Progress in Human Geography, 16(2), doi: / UNISA (2005) Strategic Plan. An Agenda for Transformation. UNISA (2008). Community engagement and outreach policy. VEREGIN, H. (1995): Computer innovation and adoption in geography: a critique of conventional technological models. In J. Pickles (Ed.), Ground Truth: The Social Implications of Geographic Information Systems (1st ed., pp ). The Guilford Press. VLOK, C., PÁNEK, J. (2012): CAMP for change in the Bojanala Region of North West Province. GISSA Ukubuzana 2012 Conference Proceedings. Johannesburg.

6 6 20. kartografická konference Západočeská univerzita v Plzni, 2013 Geomatika pro střední školy Článek je věnován různým aspektům vědního oboru geomatika obecně i z perspektivy zkušeností Oddělení geomatiky Západočeské univerzity v Plzni (ZČU). Popisuje aktivity zaměřené na studenty středních škol, které mohou posloužit jako inspirace pro pedagogy k oživení výukových hodin zeměpisu, informatiky a dalších předmětů. V textu jsou také uvedeny informace o studiu oboru geomatika a o dalších vzdělávacích projektech Oddělení geomatiky na ZČU. Obor geomatika je Mezinárodní organizací pro normalizaci (ISO) definován jako vědecký a technický interdisciplinární obor zabývající se sběrem, distribucí, ukládáním, analýzou, zpracováním a prezentací geografických dat nebo geografických informací (Šíma 2006, str. 1). Jednoduše řečeno, geomatika je vědecká disciplína, která umožňuje rozumět geografickým datům a prezentovat je. Ačkoli se bezesporu jedná o poměrně složitou problematiku, má geomatika své místo nejen ve vysokoškolské výuce, ale i na středních školách či případně na druhém stupni základních škol. Základy geomatiky je možné aplikovat v řadě předmětů, především přírodovědného nebo technického charakteru (zeměpis, informatika apod.). Geomatiku, resp. práci s geografickou informací je možné zařadit i do oborů, které jsou svým zaměřením spíše humanitního charakteru. Příkladem mohou být postupy zpracování geografické informace použité při tvorbě evropského literárního atlasu (Piatti a Hurni 2007), historického atlasu města Plzně (Anderle a kol. 2009), nebo nejrůznější výzkumy z oblasti historie, archeologie apod. (upraveno dle Čerba a Jedlička 2007). Podněty pro inovaci výuky na středních školách Oddělení geomatiky nabízí všeobecnou podporu při činnostech spojených s oborem geomatika. Jedná se např. o podporu akcí a činností zabývajících se geografií, kartografií, geografickými informačními systémy, ale i akcí se zaměřením na vzdělávání. Mezi pravidelné vzdělávací a popularizačně naučné akce patří například: GIS DAY (Den GIS) slouží k představení a propagaci v současnosti jedné z nejperspektivnějších geografických a technologických disciplín geografických informačních systémů (GIS), které jsou součástí oboru geomatika. Tato akce probíhá vždy třetí listopadovou středu na několika místech po celém světě. Součástí této akce v režii Oddělení geomatiky jsou přednášky pro návštěvníky z řad laické veřejnosti, exkurze do laboratoří nebo možnost aktivně vyzkoušet vybavení ve správě Oddělení geomatiky na ZČU. Obdobnou akci lze po domluvě uspořádat rovněž v jiném termínu, a to jak v prostorách zájemců (např. střední školy), tak i v prostředí ZČU (viz obrázek 1). Podpora středoškolské odborné činnosti (SOČ) formou přípravy projektů zaměřených na geografii, GIS či geomatiku obecně. Obr. 1: GIS DAY 2012 na Západočeské univerzitě v Plzni Dny vědy a techniky v Plzni každoroční zářijová akce pořádaná ZČU, kde členové oddělení seznamují studenty, pedagogy i veřejnost s různými aplikacemi geomatiky. Na této akci jsou k vidění i další expozice z různých fakult Západočeské univerzity v Plzni. Členové oddělení mají dlouhodobé zkušenosti získané během pořádání popularizačně naučných akcí, vzdělávacích činností a konzultací. Jsou to zkušenosti jak teoretické, tak praktické, ze kterých lze čerpat i při výuce různých nejen geografických předmětů na středních školách. Pro potřeby výuky a osvětové činnosti byly vytvořeny modelové úlohy, které mohou být zařazeny jako podpůrný výukový materiál. Níže uvedené modelové úlohy včetně odkazů na návody a zdrojová data lze nalézt na URL < verejnost/>. Tato stránka je zaměřená na poskytování informací pro veřejnost a ukazuje mimo jiné i projekty a aktivity se zaměřením na střední školy, které Oddělení geomatiky vyvíjí. Zde jsou uvedeny anotace některých modelových příkladů: Úloha Zahoďte papírové mapy ukazuje základní možnosti práce s geografickým informačním systémem (GIS) na příkladu plánování trasy z Klatov do Srní. K aktivitám akce GIS DAY patří cvičná úloha Havárie, která ukazuje modelovou krizovou situaci (šíření chemikálií) úkolem řešitele úlohy je předávat klíčové informace pro rozhodování krizového štábu. Obdobnou úlohou, ale již časově náročnější, je úloha Šemík pádí k Neumětelům. V úloze se řešitel seznámí s historickou bájí o Šemíkovi a Horymírovi a pokusí se odhalit tajemství, zda mohl Šemík skok z Vyšehradské skály přežít. Geomatika jako moderní interdisciplinární obor Studium oboru geomatiky na ZČU probíhá ve všech stupních vysokoškolského studia v prezenční i kombinované formě. Pro podrobné informace o studiu lze navštívit stránky oddělení ( kde lze najít podrobnější informace o studiu tohoto oboru na ZČU v Plzni a také samozřejmě kontakty na členy oddělení, na které se lze obrátit ohledně jakýchkoli témat zmíněných v tomto článku. Dalším zdrojem informací o oboru geomatiky jsou výstupy z projektů řešených na Oddělení geomatiky, k nimž patří např.: Projekt Visual Health je zaměřen na různé typy vizualizací zdravotnických dat s využitím volně dostupných technologií. V rámci projektu Geomatika multimediálně byly vytvořeny studijní materiály pro studenty odborných předmětů oboru geomatika na ZČU. Pro získání informací pro inovaci výuky lze využít i volně dostupný archiv obhájených bakalářských prací (viz zcu.cz/studium/zaverecneprace). Zde je uvedeno několik příkladů, které přibližují geografická témata a zároveň ukazují přesah geomatiky do dalších vědních oborů: Historický vývoj vodní sítě v Plzni (David Havel) Zpracování historických změn vodních toků v Plzni pomocí GIS technologií, s využitím dostupných textových i obrazových zdrojů (mapy a plány, fotografie, pohledy, veduty, vodohospodářská dokumentace apod.). Využití moderních metod pro tvorbu map pro orientační běh (Jakub Šilhavý) metodický postup digitální tvorby

7 PŘÍLOHA 7 Obr. 2: Ukázka z Šilhavý (2007) Měření směru na magnetický sever mapy pro orientační běh (výběr, zhotovení a použití mapových podkladů, způsob digitálního sběru dat a jejich konverze do výsledného formátu), viz obrázek 2. Zhodnocení čitelnosti turistických map pro osoby s poruchou barvocitu (Klára Špicelová) poruchy barvocitu v souvislosti s čitelností map (rozdělení poruch vnímání barev, základní informace o stavbě oka a barevném vnímání). Hodnotí čitelnost českých turistických map v meřítku 1: pro osoby s tzv. deuteranopickou poruchou, viz obrázek 3. Vývoj značených turistických cest na podkladě starých map (Martina Šmejkalová) zpracování vývoje turistických cest na Železnorudsku (zpracování vývoje pomocí dostupných turistických map, převod na současnou mapu DMÚ 25, vzájemné srovnání). Na základě srovnání kartografickým způsobem vyjádřen vývoj. Analýza rozdělení senátních volebních obvodů v České republice (Jana Bittnerová) aplikace gerrymanderingu (jedna z metod pro manipulaci s výsledky voleb pomocí přerozdělení volebních obvodů pro zvýhodnění politické strany) na senátní volební obvody v České republice. Jako další možnost pro zvýšení povědomí o geomatických tématech, a to jak pro studenty, tak i pedagogy, je možnost účasti na geoseminářích, které Oddělení geomatiky pořádá. Rozpis seminářů je k nalezení na Probíranými tématy jsou např. zprávy ze stáží v zahraničí, konference Geo- Obr. 3: Ukázka čitelnosti mapového podkladu s deuteranopickou poruchou (vlevo) a bez této poruchy (vpravo). Zdroj: Špicelová (2006) matika v projektech ( nebo prezentace zvaných řečníků z praxe. Další možností je i kooperace s členy oddělení, se kterými je možné po domluvě zahájit spolupráci na projektech mezi ZČU a SŠ (tato spolupráce byla již započata v rámci SOČ), provádět konzultace, případně se domluvit na zapůjčení vybavení, či poskytnutí dat (např. korekce měřených prostorových dat GNSS ze stanice PLZE) a v neposlední řadě poskytnout i odbornou pomoc s tvorbou Rámcového vzdělávacího programu v oblasti geověd. Shrnutí V tomto článku jsou uvedeny základní informace o geomatice, o akcích, které mají popularizačně naučný charakter a také je zde uvedeno několik modelových úloh pro zařazení do výuky geograficky zaměřených předmětů na středních školách i mimo ně. Postupem času se disciplíny z oboru geomatika (jako např. geografické informační systémy) objevují ve výuce středních škol ve stále větší míře a tím se přibližuje tento obor mladším generacím. S tím také souvisí i rostoucí spolupráce mezi středními školami a Oddělením geomatiky. Navíc také dochází ke zvyšování povědomí o oboru geomatika mezi širokou veřejností, což vede k větší popularitě tohoto oboru. Pavel Hájek, Karel Jedlička Oddělení geomatiky, Katedra matematiky, Fakulta aplikovaných věd, Západočeská univerzita v Plzni gorin@kma.zcu.cz, smrcek@kma.zcu.cz Tento článek byl podpořen Evropským fondem pro regionální rozvoj (ERDF), project NTIS Nové technologie pro informační společnost, Evropské centrum excelence, CZ.1.05/1.1.00/ Geomatics for secondary schools.this contribution acquaints with a field of Geomatics. The article describes actions and events, which are popular events for public and intend to show the applications of Geomatics in the everyday life. There are also educational events that enhance and extend the knowledge about this field. All these events are also used within a teaching of geographically oriented subjects in secondary schools. During these events are also used model examples, which are listed in here. Literatura a zdroje dat: ANDERLE, J., BERNHARDT, T., ČADA, V., DOMANICKÝ, P., PO- STRÁNECKÁ, K., SEMOTANOVÁ, E., SKÁLA, A., STREJC, M., ŠIMŮNEK, R., ŠIROKÝ, R., ŠTANGL, S., VICHROVÁ, M., VY- BÍRAL, T., WASKOVÁ, M. (2009): Historický atlas města Plzně. 1. vyd. Plzeň; Praha: Statutární město Plzeň; Historický ústav AV ČR, 2009, 121 s. ČERBA, O., JEDLIČKA, K. (2007): Zahoďte papírové mapy. In: Sborník z konference Pracovní seminář k problematice zvyšování zájmu žáků a studentů o přírodovědné obory, Srní. Dostupné z URL < VE_MAPY> PIATTI, B., HURNI, L. (2007): Towards a European Atlas of Li- terature: Developing Theories, Methods, and Tools in the Field of Literacy Geography. In: XXIII International Cartographic Conference. Moscow: International Cartographic Association, ŠILHAVÝ, J. (2007): Využití moderních metod pro tvorbu map pro orientační běh, bakalářská práce na Západočeské univerzitě v Plzni, vedoucí práce Ing. Karel Jedlička, Ph.D. ŠÍMA, J. (2006): Geomatika a geoinformatika v moderní informační společnosti. In: Sborník referátů ze 42. Geodetických informačních dnů. Brno, ŠPICELOVÁ, K. (2006) Zhodnocení čitelnosti turistických map pro osoby s poruchou barvocitu, bakalářská práce na Západočeské univerzitě v Plzni, vedoucí práce Ing. Otakar Čerba, Ph.D.

8 8 20. kartografická konference Západočeská univerzita v Plzni, 2013 Přehled kartografické tvorby Zeměměřického úřadu Mapy není možné vytvářet až tehdy, když je potřeba je použít a proto jsou dlouhodobě spravována státní mapová díla různé podrobnosti. Velkou část státních mapových děl vytváří a aktualizuje Zeměměřický úřad (ZÚ). Prostřednictvím volně dostupných prohlížecích služeb Geoportálu Českého úřadu zeměměřického a katastrálního si můžete většinu map prohlédnout a sdílet je i ve svých aplikacích. Kompletní nabídku map naleznete v internetovém obchodu nebo v některé z pěti prodejen map ZÚ. O státním mapovém díle úvodem Tvorba, obnova a vydávání základních a tematických státních mapových děl je ve smyslu zeměměřického zákona jednou ze zeměměřických činností vykonávaných ve veřejném zájmu. Státní mapová díla tvoří mapové listy souvisle zobrazující území České republiky (ČR), zpracované podle jednotných zásad a vydávané orgánem státní správy. Státní mapová díla závazná na území ČR jsou stanovena nařízením vlády. Závazná základní státní mapová díla, tj. státní mapová díla se základním všeobecně využitelným obsahem, jsou v nařízení vlády uvedena výčtem. Do vydavatelské působnosti Českého úřadu zeměměřického a katastrálního (ČÚZK) patří katastrální mapa, Státní mapa v měřítku 1 : 5 000, Základní mapa České republiky v měřítkách 1 : , 1 : , 1 : , 1 : , 1 : a Mapa České republiky v měřítku 1 : S výjimkou map katastrálních je všechny zpracovává ZÚ. V působnosti Ministerstva obrany (MO) jsou Topografická mapa v měřítkách 1 : , 1 : a 1 : a Vojenská mapa České republiky v měřítkách 1 : , 1 : a 1 : Zpracování těchto map je zabezpečováno Vojenským geografickým a hydrometeorologickým ústavem v Dobrušce. Tematická státní mapová díla závazná na území státu jsou vytvořena pro celé území státu na podkladě výše uvedených základních státních mapových děl. ČÚZK je vydavatelem např. Silniční mapy České republiky 1 : (ve spolupráci s Ředitelstvím silnic a dálnic ČR), Přehledu trigonometrických a zhušťovacích bodů 1 : a Přehledu výškové (nivelační) sítě 1 : Zeměměřický úřad aktualizuje tisíce mapových listů Přehled mapových děl s uvedením počtu nomenklatur, cyklu aktualizace a dalších užitečných informací podává tabulka č. 1. Tvorbu a pravidelnou aktualizaci tohoto rozsáhlého souboru map zajišťuje cca 80 zaměstnanců pracoviště ZÚ v Sedlčanech. Roční úkol s výčtem konkrétních titulů, které budou vydány, je stanoven edičním plánem ČÚZK a v posledních letech se pohybuje na hranici mapových listů. Do edičního plánu ČÚZK není zahrnuta SM 5, pro jejíž zpracování jsou používány maximálně automatizované procesy. Od roku 2000 zpracovává ZÚ veškerou svoji mapovou produkci výhradně digitální technologií. Odborníci ZÚ ve spolupráci s několika dodavateli realizovali postupně již dvě technologické linky pro digitální zpracování a aktualizaci mapové produkce ZÚ. Významnou změnou oproti epoše analogové tvorby map je, že tvorba a aktualizace map vychází z aktuálního stavu Základní báze geografických dat České republiky (ZABAGED ), databáze geografických jmen (Geonames) a geografické databáze v měřítku 1 : (Data200). Současná technologická linka pro tvorbu a aktualizaci základních map v měřítkách 1 : až 1 : byla uvedena do provozu v roce Data jsou uložena pouze ve dvou kartografických databázích vždy pro celý rozsah území ČR (Data10 a Data50). Jednotlivé základní mapy i jejich případné tematické nadstavby jsou vedeny jako vícenásobné reprezentace vektorových prvků Data10 či Data50. V případě Data10 jsou zachovány vazby na ZABAGED a Geonames. Aktualizace Data10 tak představuje zčásti automatizované procesy přípravy a promítnutí změnových dat zdrojových databází a zčásti úpravy kartografických reprezentací ZM 10 a ZM 25 u nových či změnou dotčených prvků operátorem-kartografem. V Data50 probíhá aktualizace některých vrstev rovněž automaticky na podkladě změnových dat zdrojových databází. Jedná se především o názvosloví a prvky tematických map. Ostatní vrstvy jsou aktualizovány s podložením prvků zdrojových databází s možností ručního promítnutí objektu. Z tabulky č. 2 je zřejmé, ve které kartografické databázi jsou mapy jednotlivých měřítek spravovány a také, jaké zdroje geografických a topografických dat jsou pro jejich tvorbu a aktualizaci využívány. Klady mapových listů Jak již bylo uvedeno, významnou vlastností státního mapového díla je, že pokrývá území státu v souvislém kladu mapových listů. SM 5 je vydávána v kladu listů SMO 5. Mapové listy jsou obdélníky 2 x 2,5 km vzniklé rozdělením mapových listů Státní mapy 1 : na 100 dílů. Sekční čáry (Pozn.: Sekční čáry rozdělují mapové dílo na jednotlivé mapové listy) jsou rovnoběžné s osami souřadnicového systému S-JTSK. (Státní mapa 1 : však na rozdíl od ZM 50 již není vydávána.) Klad základních map středních měřítek byl navržen speciálně pro účel jejich tvorby s ohledem na optimální pokrytí území tehdejší Československé republiky mapovými listy. Mapové listy tvoří lichoběžníky přibližně orientované k severu. Jelikož vznikají postupným dělením lichoběžníkových mapových listů ZM 200, nemají mapové listy základních map ani v rámci jednoho měřítka jednotný rozměr. V důsledku pootočení kladu základních map středních měřítek oproti souřadnicovým osám S-JTSK je i popis základních map v prohlížecích službách Geoportálu ČÚZK pootočen o 3,5 až 8. Pro výdej souborových rastrových dat základních map je používán klad čtverců se stranami rovnoběžnými s osami S-JTSK, různé velikosti podle měřítka mapy. Všechny klady výdejních jednotek v podobě mapových listů nebo čtverců jsou dostupné ke stažení na Geoportálu ČÚZK. Mapy obcí s rozšířenou působností 1 : (MORP 50) a Mapy krajů České republiky 1 : (MK 200) jsou vydávány ve vlastním kladu mapových listů a pro každou jednotlivou mapu je navržen formát a zrcadlo mapy tak, aby se celé zobrazované území správního obvodu příslušné obce s rozšířenou působností nebo kraje vešlo na jeden samostatný mapový list. Obsah státních mapových děl se občas upravuje SM 5 je jedinou mapou velkého měřítka, kterou ZÚ zpracovává. Má charakter technické mapy, její polohopis je odvozen z katastrální mapy. SM 5 nahradila původní analogovou SMO 5, je dostupná z celého území ČR, ale v různé podobě zpracování a aktuálnosti. Současná přepracovaná podoba SM 5 obsahuje polohopis, jehož podkladem je katastrální mapa, výškopis převzatý ze ZABAGED a popis, jehož zdrojem jsou geografická jména Geonames a zkratky druhového označení vybraných typů objektů ZABAGED. Přepracování SM 5 je zajištěno s maximálně roč-

9 PŘÍLOHA 9 Tabulka č. 1 Mapové dílo (zavedená zkratka) Počet nomenklatur Počet dvojlistů Klad mapových listů Plocha zobrazeného území Rok dokončení digitální tvorby Aktualizace mapového díla Státní mapa 1:5 000 odvozená (SMO 5) Státní mapa 1:5 000 (SM 5) Základní mapa ČR 1: (ZM 10) Základní mapa ČR 1: (ZM 25) Základní mapa ČR 1: (ZM 50) Mapa obcí s rozšířenou působností 1: (MORP 50) Silniční mapa ČR 1: (SM 50) Přehled trigonometrických a zhušťovacích bodů 1: (PTZB 50) Přehled výškové (nivelační) sítě 1: (PVNS 50) Základní mapa ČR 1: (ZM 100) Základní mapa ČR 1: (ZM 200) Mapa krajů ČR 1: (MK 200) Mapa správního rozdělení ČR 1: (MSR 200) Mapa České republiky 1: (MČR 500) SMO 5 5 km 2 neprobíhá SMO 5 5 km jednorázově v půlročním cyklu ZM 18 km průběžně ve čtyřletém cyklu ZM 113 km průběžně ve čtyřletém cyklu ZM 450 km průběžně v tříletém cyklu vlastní různá 2013 průběžně v tříletém cyklu ZM 450 km 2 nestanoven průběžně podle objednávky Ředitelství silnic a dálnic ČR ZM 450 km průběžně v tříletém cyklu ZM 450 km průběžně v tříletém cyklu 64 5 ZM km průběžně v tříletém cyklu 19 1 ZM km jednorázově v tříletém cyklu 13 0 vlastní různá 2012 jednorázově v tříletém cyklu 13 0 vlastní různá 2006 jednorázově podle potřeby 1 0 ČR 2007 jednorázově ve čtyřletém cyklu ČR fyzickogeografická mapa 1: (FGM 500) ČR Mapa správního rozdělení 1: (MSR 500) ČR Klad listů Státní mapy 1:5000 odvozené, v měřítku 1: (KSMO 5) 1 0 ČR neprobíhá 1 0 ČR 2003 jednorázově podle potřeby 1 0 ČR 2008 jednorázově podle potřeby ČR Klad listů základních map středních měřítek, v měřítku 1 0 ČR 2008 jednorázově podle potřeby 1: (KZM 500) Poznámka: Nomenklaturou se rozumí označení mapového listu v rámci kladu mapových listů. V některých případech kolem státních hranic jsou tištěny dvě nomenklatury společně na tzv. dvojlistu. Počty nomenklatur i dvojlistů se již mění zcela výjimečně. ním odstupem po dokončení vektorizace katastrální mapy, nová podoba SM 5 byla v březnu 2013 dostupná z 53 % území ČR. Základní mapy středních měřítek patří svým obsahem a rozsahem měřítek 1 : až 1 : mezi topografické mapy. Obsah základních map tvoří prvky polohopisu (sídla, komunikace, vodstvo, hranice, porost a povrch půdy), výškopisu (vrstevnice, terénní stupně a skály) a popisu. Obsahem mapových listů je i rovinná pravoúhlá souřadnicová síť a zeměpisná síť. Předměty obsahu mapy jsou znázorněny na území ČR, pouze ZM 50 zobrazuje příhraniční území okolních států. Představu o zjednodušení obsahu v závislosti na měřítku základní mapy poskytují ukázky na obr. č. 1 až 6. Je třeba zdůraznit, že cíleně je míra zjednodušení obsahu mezi ZM 10 a ZM 25 a obdobně mezi ZM 50 a ZM 100 malá a snižuje tak pracnost správy základních map v měřítkách 1 : a 1 : V rámci přepracování základních map v měřítkách 1 : až 1 : digitální technologií (v letech 2000 až 2009) došlo k částečné redukci obsahu ZM 10 ve srovnání s analogovou

10 kartografická konference Západočeská univerzita v Plzni, 2013 Tabulka č. 2 Měřítko mapového díla Kartografická databáze Využití geografické a topografické databáze Katastrální mapa ZM 10 (např. sloučením či vypuštěním některých prvků terénního reliéfu, druhů porostu, povrchu) a současně i k obohacení obsahu (např. o podrobnější rozlišení využití půdy a rozšíření počtu barevných výplní ploch). Změny obsahu základních map těchto měřítek souvisely s přechodem na jejich generování na podkladě ZABAGED. Některé mapové značky musely být upraveny i s ohledem na možnosti použitých technologií a nutného kompromisu kvality kartografického zpracování a časové náročnosti. K dílčím úpravám obsahu základních map v měřítkách 1 : až 1 : došlo i před spuštěním druhé technologické linky v roce Největší změnou bylo zahájení tvorby popisu a umístění vybraných mapových značek pro tzv. bezešvou verzi mapy, která se uplatňuje v prohlížecích službách. Do ZM 10 jsou postupně doplňovány názvy ulic, které na analogové ZM 10 obsahovaly pouze mapové listy Prahy a Brna a během let 2000 až 2011 nebyly obsahem ZM 10 vůbec. ZM 200 byla digitálně zpracována teprve v roce 2011 na podkladě Data200 v rozsahu všech 19 mapových listů. Při této příležitosti byla upravena její barevnost. Mapa České republiky v měřítku 1 : je přehledná obecně zeměpisná mapa. Zobrazuje území ČR a příhraniční území sousedních států na jednom mapovém listu. Úroveň současného kartografického zpracování základních map ČR je na vysoké úrovni i v mezinárodním srovnání. Výborná je zejména čitelnost map jako výsledek precizního řešení priorit prvků a selektivního maskování. Srovnávací seznam mapových značek Základních map ČR 1 : , 1 : , 1 : , 1 : a 1 : a seznamy mapových značek pro mapy jednotlivých měřítek jsou dostupné ke stažení na Geoportálu ČÚZK. Pro všechny mapy jsou dostupná také jednotně zpracovaná metadata. Pro digitální formu map je to vlastně alternativa tiráže tištěné mapy. Významným úspěchem základních map středních měřítek je řada národních a mezinárodních ocenění. ZM 10 a ZM 200 získaly titul Mapa roku udělovaný Kartografickou společností ČR, SM 50 získala zvláštní ocenění téže společnosti. ZM 25 se zase pyšní bronzovou plaketou Mezinárodní kartografické asociace, která byla udělena při příležitosti mezinárodní konference této asociace v Moskvě roku Státní mapová díla na internetu Digitální technologie umožnily rozšíření forem poskytování map a usnadňují i transformace do jiných souřadnicových systémů. Kromě tradičních tištěných map (neskládaných a skládaných) jsou SM 5 a dále ZM 10, ZM 25, ZM 50, ZM 200 a MČR 500 dostupné v digitální formě v podobě souborů rastrových dat nebo prostřednictvím prohlížecích služeb. ZABAGED Geonames Databáze bodových polí Nový výškopis 1 : 5000 _ ano ano ano ano ano 1 : : Data10 ano ano ano ano 1 : : Data50 ano ano ano ano 1 : Data200 ano ano ano 1 : Data500 ano ano Jiné Geoportál ČÚZK poskytuje on-line prohlížecí služby ve formě WMS (Web Map Services) a WMTS (Web Map Tile Services) podle standardu Open Geospatial Consortium, Inc. (OGC). Pro základní mapy ČR je poskytována i prohlížecí služba publikovaná podle standardu společnosti ESRI. Prohlížecí služby jsou od roku 2011 poskytovány zdarma a bez registrace pro všechny typy uživatelských aplikací. Pokud to účel užití dovolí, jsou prohlížecí služby z mnoha pohledů nejvýhodnější formou užití map. Významnou vlastností takto poskytovaných map je možnost on-line transformace do velkého množství jiných souřadnicových systémů. Prostřednictvím prohlížecích služeb je pak možné vytvořit mapové kompozice bez ohledu na zdrojový souřadnicový systém jednotlivých digitálních map. To má svůj význam při vytváření celoevropských či celosvětových projektů on-line mapových děl. Standardem pro prohlížecí služby pro mobilní aplikace je transformace do systému, který používají Google maps. SM 5 je publikována prostřednictvím prohlížecí služby WMS, základní mapy ČR pak jednotlivě prostřednictvím prohlížecích služeb WMS a také ve společné kompozici ZM 10, ZM 25, ZM 50, ZM 200 a MČR 500 prostřednictvím prohlížecí služby WMTS. Za zamyšlení stojí, nakolik jsou pro ZM 10 a ZM 200 konkurencí on-line kartografické vizualizace zdrojových databází ZABAGED (spolu s Geonames) a Data200 poskytované prostřednictvím prohlížecích služeb WMS. Výhodou užití zjednodušené kartografické vizualizace ZABAGED i Data200 je aktuálnost, neboť všechny významné prvky jsou v nich aktualizovány minimálně jednou ročně. Přínosem pro orientaci je použití dynamického popisu liniových prvků, zejména ulic a vodních toků. Dalšími výhodami jsou možnost práce s vrstvami, zobrazení výběru prvků, použití funkce GetFeatureInfo k získání podrobnější informace o jednotlivých prvcích, atd. Kvalita automatizované kartografické vizualizace ZABAGED i Data200 však zatím kvality plnohodnotného kartografického zpracování základních map nedosahuje a těžko kdy dosáhne. A jaké jsou výhody prohlížecích služeb, které publikují rastrové základní mapy? V první řadě obraz přehledné, dobře čitelné mapy, jejíž obsah je úplný a mapové značky při opakovaném použití známé. WMS a zejména WMTS prohlížecí služby základních map mají významně rychlejší odezvy při posunu mapového obrazu než prohlížecí služby WMS publikované z vektorových dat. Pro využití v mapových aplikacích pro mobilní zařízení je toto stále klíčová vlastnost. Pokud jde o volbu topografického podkladu tematické vrstvy publikované mapovým portálem, doporučila bych použití některé základní mapy vždy, pokud je to možné. Příkladem takového přístupu je mapový portál Agentury ochrany přírody a krajiny České republiky, kde je tematický obsah zobrazován nad topografickým podkladem v podobě základních map či ortofota, alternativně nad katastrální mapou a všechny 3 možnosti jsou technicky řešeny sdílením prohlížecích služeb publikovaných ČÚZK. Na mapových portálech veřejné správy ČR je však často topografický podklad tematických vrstev přepracován z vektorových dat (často i ZABAGED ) a vzniká rozmanitost, která možná přináší větší radost autorům než uživatelům. Nové zpracování výškopisu ČÚZK ve spolupráci s MO a Ministerstvem zemědělství od roku 2010 mapuje výškopis ČR metodou laserového skenování. Postupně dokončovaný digitální model reliéfu 5. generace bude využit pro nové kartografické zpracování vrstevnic v měřítku 1 : 5000 až 1 : Na začátku příštího roku se první mapové listy ZM 10 s přesnějšími vrstevnicemi v jednotném intervalu 2 m objeví v prodejnách i na Geoportálu ČÚZK. Součástí přepracování výškopisu bude i zpřesnění polohového určení vodstva, komunikací, terénních stupňů, skalních útvarů a dalších prvků.

11 PŘÍLOHA 11 Obr. č. 1: ZM 10 Obr. č. 3: ZM 50 Obr. č. 5: ZM 200 Obr. č. 2: ZM 25 Obr. č. 4: ZM 100 Obr. č. 6: ZM 500 Jaké jsou další cíle kartografů Zeměměřického úřadu? V roce 2013 bude v rozsahu celého území ČR dokončena MORP 50, která je po změně správního členění ČR náhradou za dříve vydávanou Mapu okresů České republiky 1 : Přepracování výškopisu ZM 10 a ZM 25 v rozsahu celého území ČR je hlavním cílem pro příštích 6 7 let. Plastický vjem mapového obrazu podpoří stínovaný model reliéfu, který je již ze 2/3 území ČR dostupný prostřednictvím prohlížecí služby a v letošním roce bude zpracován i pro zbývající 1/3 území ČR. Jeho využití do tištěné formy map je ve stadiu příprav. V příštích letech bychom chtěli dořešit nabídku exportů z kartografických databází pro tvorbu topografického podkladu tematických map (nebo publikaci tematických vrstev prohlížecí službou) podle zadání uživatele. Přejdeme na aktualizaci souvislejších oblastí a zkrátíme cyklus aktualizace. Pro přípravu dalších inovací je mezníkem dokončení přepracování základních map v novém systému plánované na rok 2014 pro ZM 50, na rok 2015 pro ZM 10, ZM 25 a ZM 100. Danuše Svobodová, Zeměměřický úřad Praha danuse.svobodova@cuzk.cz Cartographic Production of the Land Survey Office represents generation and update of about 30 mapping series that are published by the Czech Office for Surveying, Mapping and Cadastre. The production comprises State Map Series from the scale 1 : 5000 to 1 : , Maps of Landscape Units, Maps of Administrative Division and the Sheet Lines. A paper provides an overview of the mapping series in term of their content, data sources, update, production technology etc. Literatura a zdroje dat: BOŘKOVCOVÁ, J., KŘÍŽEK, M. (2001): Vektorová Základní mapa ČR 1: odvozená ze ZABAGED. Geodetický a kartografický obzor, 47/89, č. 8 9, s BOŘKOVCOVÁ, J., SVOBODOVÁ, D. (2005): Generating of the medium-scale state map series derived from GIS in the Czech Republic. Sborník International Cartographic Conference, La Corun a. ČAPEK, R., MIKŠOVSKÝ, M., MUCHA, L. (1992): Geografická kartografie. 1. vyd. Státní pedagogické nakladatelství, Praha, 373 s. Implementační projekt Informačního systému kartografie Zeměměřického úřadu (interní dokument), Zeměměřický úřad, s. SVOBODOVÁ, D. (2010): Jak technologie GIS změnily kartografickou tvorbu Zeměměřického úřadu. Sborník příspěvků 19. konference GIS Esri, Praha, s ŠÍDLO, B., KUCHAŘ, S. (1998): Vývoj a stav současných státních mapových děl (interní dokument), Zeměměřický úřad, 53 s. TRAURIG, M. (2011): State map sof the Czech Republic are created in Esri environment. Arc User, č. 3, s VOLKMEROVÁ, O., KŘÍŽEK, M. (1999): Digitální zpracování tiskových podkladů Základní mapy ČR 1: na základě ZABAGED. Geodetický a kartografický obzor, 45/87, č. 8 9, s VOŽENÍLEK, V., KAŇOK, J. (2011): Metody tematické kartografie. 1. vyd. Univerzita Palackého, Olomouc, 216 s. Výroční zpráva Zeměměřického úřadu (online), 2013, 47 s. (cit. březen 2013). Aplikace do výuky: 1. Seznamte se s možnostmi vyhledávání (geografických jmen, adres nebo ulic) v aplikaci Mapové okno nebo Geoprohlížeč na Geoportálu ČÚZK a nalezněte v publikovaných základních mapách ČR místa, která vás zajímají. 2. Zkuste se orientovat podle ZM 10 mimo trasy turistického značení s využitím aplikace pro mobilní zařízení Mapy ČÚZK nebo její tradiční tištěné formy. 3. Zkuste použít prohlížecí služby nebo souborová data základních map ČR jako topografický podklad při tvorbě tematické mapy.

12 kartografická konference Západočeská univerzita v Plzni, 2013 Prezentace výsledků prezidentských voleb z pohledu kartografie Cílem příspěvku je ukázka zpracování, interpretace a prezentace geografických informací v dnes tolik populární datové žurnalistice a jejich hodnocení z pohledu kartografa. Tento článek se pokouší přiblížit vztah kartografie a datové žurnalistiky na příkladech prezentace výsledků prvních přímých voleb prezidenta České republiky, které proběhly v lednu 2013 a byly hojně vizualizovány v médiích pomocí principů datové žurnalistiky. Dalším cílem tohoto příspěvku je ukázat rizika, která mohou vyplývat interpretace z nesprávně zpracovaných dat publikovaných v médiích. Zvláště v případě map a prostorových dat je zapotřebí si uvědomit, že ke kvalitnímu zprostředkování informace pro diváka je nutný nejen příběh a design, ale i geografické a kartografické znalosti. V posledních létech se v řadě médií objevuje velké množství atraktivních grafických prvků (grafy, schémata, tzv. infografiky), včetně map a jiných kartografických produktů. Tento trend souvisí s nástupem digitálních technologií obecně (digitální barevný tisk, elektronická média), ale i s širokou dostupností geoinformačních technologií pro získání a zpracování dat s prostorovou složkou. Obecně se hovoří o takzvané datové nebo digitální žurnalistice (data journalism, digital journalism), která představuje alternativu ke klasickým mediálním sdělením v podobě textu (tištěného i reprodukovaného). V čem podle elektronické knihy Data Journalism Handbook (Gray, Chambers and Bounegru, 2012) spočívají specifika datové žurnalistiky? Měla by to být kombinace citu pro vyhledávání novinek, schopnosti vyprávět příběh a podpořit ho řadou doplňujících informací. Přínosem je také používání software pro automatické zpracování informací z mnoha zdrojů nebo technologická podpora vyhledávání spojitostí mezi různorodými informačními zdroji. Publikace uvádí jako další specifické vlastnosti využívání infografik a nástrojů pro jejich tvorbu. Datová žurnalistika spočívá v prezentaci dat přehledným a srozumitelným způsobem, který bývá často založený na grafických prvcích, jako jsou například mapy. Další důležitou částí produktů datové žurnalistiky bývá příběh, který čtenáře vtáhne do děje, umožní mu pochopit souvislosti a samozřejmě také přiblíží, zpřehlednění a zatraktivní navenek suchopárná čísla. Příběh však může vnášet do výsledných produktů subjektivitu, která často může vést ke zkreslování prezentovaných informací. Dalším rizikovým faktorem je potřeba zaujmout čtenáře, kdy hledání zajímavostí převažuje nad potřebou informovat v souvislostech a komplexně. Často bývají produkty datové žurnalistiky postiženy tzv. mediální zkratkovitostí vyplývající ze snahy atraktivně prezentovat složitý a komplexní jev na malém (a izolovaném) prostoru. Prezentace volebních výsledků Jako ukázková studie byla vybrána prezentace výsledků prezidentských voleb v České televizi (k dispozici na webu v rámci ivysílání), resp. její část využívající mapové výstupy. Hlavní metodou prezentace výsledků byla metoda kvalitativních plošných znaků v areálech reprezentujících kraje České republiky. Mapa znázorňovala vítěze voleb v jednotlivých krajích. Takový způsob prezentace by byl zcela jistě funkční, kdyby se prezident volil na základě vítězství v krajích, přičemž váha každého kraje by nebyla stejná, ale závisela by na jeho rozloze. Tento volební systém je však zcela nereálný. Jisté opodstatnění by využití této formy prezentace mělo v případě, pokud by se prezident vybíral podobně jako v USA pomocí volitelů, kteří by volili na základě vítězství v jednotlivých krajích, přičemž váha jednotlivých krajů by byla přímo úměrná počtu obyvatel krajů. Ale ani v tomto případě by výše uvedená vizualizace nebyla ideální, což ukazují studie porovnávající kartografické zpracování výsledků prezidentských voleb v USA porovnávající kvalitativní areály a anamorfované mapy (viz Lesthaeghe a Neidert, 2009). Stávající způsob voleb v České republice vychází ze součtu hlasů všech voličů, přičemž celý stát tvoří jeden volební obvod, včetně voličů v zahraničí. Podrobnosti viz příslušné zákony, 71/2012 Sb. a 275/2012 Sb.. V případě voleb v zahraničí byla vizualizace výsledků ještě mnohem více zkreslující. Jedna z map ukazovala území Austrálie zcela pokryté barvou vítězného kandidáta, což v nezaujatém divákovi mohlo vzbudit představu, že tak obrovská země plošně volí českého prezidenta a výrazně inklinuje k jednomu z kandidátů. V rámci prezentace této mapy však moderátorka na závěr správně (z hlediska interpretace obsahu) upozornila, že zatím je sečteno 5 hlasů. Ale vraťme se k mapě krajů České republiky. Taková mapa ze zcela pochopitelných důvodů silně zkresluje, protože může dojít k situaci, kdy většinu slabě osídlených krajů (nebo krajů s nízkou volební účastí) ovládne jeden kandidát, zatímco druhý zvítězí ve zbývajících krajích, ale zato velkým rozdílem, který mu zajistí vítězství v celých volbách. Mapa však bude ukazovat zcela jiné informace. Jinými slovy fakt, že kraj má velkou rozlohu, sám o sobě neznamená, že kandidát v něm získal velký počet hlasů v porovnání s konkurenty a ani to, že vítěz v tomto kraji má větší sílu než v kraji plošně méně rozlehlém. Navíc je potřeba si uvědomit, že vítězství v krajích nemá z hlediska systému voleb žádný smysl (zvláště v případě, kdy jednotlivé kraje nemají stejný počet obyvatel, potažmo voličů rozdíl mezi krajem s největším a nejmenším počtem obyvatel je téměř ). Podobné mapy mohou vést ke zcela nepravdivým tvrzením typu celý národ volil kandidáta XY, která zvláště po druhém kole voleb zaplavili internetové diskuze a fóra. Zkreslení údajů bylo vidět při prezentaci podobné mapy rozčleněné na okresy. Například Plzeňský kraj (na mapě krajů) byl celý zobrazen fialovou barvou, zatímco po rozdělení na okresy byl téměř celý červený, kromě dvou okresů. Jinými slovy, pokud nejsou vidět počty voličů (a ještě lépe jejich lokalizace), mají podobně prezentované informace velice nízkou informační hodnotu. Modelový příklad na obrázku (zdroj prostorových dat Arc- ČR 500) ukazuje riziko dezinterpretace při dvojím zpracování stejných dat. Jedná se o stejný volební systém jako v případě přímé volby prezidenta České republiky, kdy se sčítají veškeré hlasy v jednom volebním obvodu. Část A představuje grafický výstup, který byl často prezentován v médiích. Jde o mapu vytvořenou metodou kvalitativních areálů, která ukazuje vítězné kandidáty v jednotlivých krajích. Neinformovaný čtenář z této mapy jasně vyvodí celkové vítězství kandidáta A. To však zcela popírá šedý rámeček oddělující obě mapy, v němž jsou prezentovány součty hlasů pro oba kandidáty. Mapa B rozděluje hlasy voličů také podle krajů, ale pro jejich vizualizaci používá součtový kartodiagram (sloupcové grafy, jejichž výška je přímo úměrná celkovému počtu hlasů v regionu). Tato mapa představuje ko-

13 PŘÍLOHA 13 rektní prezentaci modelových dat (z hlediska kartografické správnosti by bylo nutné doplnit legendu, měřítko a další základní kompoziční prvky). Zajímavou prezentaci výsledků prvního kola prezidentských voleb nabídl článek Víme, kdo bude prezident od Petra Sokola (Sokol, 2013; kartografické podklady vytvářel René Matouš). Článek nabídl celkem osm tematických map (vizualizace vítězů voleb v jednotlivých okresech pomocí kvalitativních areálových znaků). Důležité jsou zejména doprovodné texty, které s vizualizovanými daty tvoří jeden srozumitelný celek. Závěr Ukazuje se, že datová žurnalistika a tematická kartografie spolu velmi úzce souvisí. Propojení obou disciplín lze spatřovat ve stejném typu zpracovávaných dat, v podobných metodách zpracování a prezentace dat. Datová žurnalistika nenabízí sice z pohledu kartografa ideální způsob prezentace prostorových dat, přesto by však kartografové neměli podléhat pokušení pouze kritizovat produkty datové žurnalistiky, ačkoli kritika je v řadě případů zcela oprávněná. Datová žurnalistika představuje velkou šanci pro kartografii. Může kartografy naučit prezentovat data atraktivním a srozumitelným způsobem. Důležité je i používání znalostí z oblasti grafiky a designu, protože výtvarná, potažmo estetická stránka mapy je v současnosti často podceňována, zvláště v oblasti digitální kartografie. Na druhou stranu je potřeba zdůraznit, že kartografie představuje velkou šanci pro datovou žurnalistiku. Implementace kartografických zásad a pravidel dokáže napomoci plnému a efektivnímu využívání potenciálu tematických map (jako jednoho z hlavních komunikačních nástrojů datové žurnalistiky). Spolupráce kartografů a novinářů dokáže eliminovat (často neúmyslné) chyby a zkreslování informací v důsledku používání nevhodných interpretačních metod, volby chybných stupnic, znaků nebo barevných schémat. U obou disciplín je třeba zdůraznit korektnost prezentovaných informací, která musí být na prvním místě. Tvorba korektních map, včetně jejich interpretace, představuje významnou šanci pro téměř všechny vědecké obory (počínaje geografií) jak srozumitelně a atraktivně prezentovat získané informace a poznatky pro širokou veřejnost. Z hlediska vzdělávání a výuky Modelový příklad výsledků prezidentských voleb pomocí dvou různých kartografických technik. souvisí kartografické produkty jako součást datové žurnalistiky nejen se zeměpisem, ale i v informační a mediální gramotností. Navíc představují pro žáky a studenty velice atraktivní způsob jak, získávat informace a zároveň prezentovat vlastní samostatnou práci. Důležitá je však již výše zmíněná interpretace mapy, aby nedocházelo k dezinformacím nebo účelovým zjednodušením (viz ukázky zneužívání map pro politickou propagandu v knihách Monmonier, 2000 nebo Jacobs, 2009). Otakar Čerba, Západočeská univerzita v Plzni cerba@kma.zcu.cz Presentation of Results of the Presidential Election from Perspective of Cartography. The contemporary media offer many various graphic elements, including thematic maps. This fact is connected to data journalism that represents one of the new way of journalism. This article try to show basic principles of data journalism by the way of example of presentation of result of presidential election in the Czech Republic by means of thematic maps occurring in Czech mass media. The article look for relations between data journalism and cartography. Literatura a zdroje dat: GRAY, J. CHAMBERS, L., BOUNEGRU, L. (2012): The Data Journalism Handbook. How Journalists Can Use Data to Improve the News. O Reilly Media. JACOBS, F. Strange Maps: (2009): An Atlas of Cartographic Curiosities. Studio. LESTHAEGHE, R., NEIDERT, L. (2009): US Presidential Elections and the Spatial Pattern of the American Second Demographic Transition. In: Population and Development Review. Blackwell Publishing Ltd. MONMONIER, M. (2000): Proč mapy lžou. Computer Press. SOKOL, P.. (2013): Víme, kdo bude prezident. Reflex. Speciál prezidentské volby 01/2013. Ringier Axel Spinger CZ. 71/2012 Sb. Ústavní zákon, kterým se mění ústavní zákon č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, ve znění pozdějších ústavních zákonů. 275/2012 Sb. Zákon o volbě prezidenta republiky a o změně některých zákonů (zákon o volbě prezidenta republiky).

14 kartografická konference Západočeská univerzita v Plzni, 2013 OpenWebGlobe virtuální glóbus v prostředí internetu Příspěvek nabízí možnosti využití virtuálního glóbu OpenWebGlobe. Smyslem je zobrazení topografických i tematických mapových vrstev na glóbu v prostředí internetového prohlížeče. Zvolené řešení umožňuje libovolné natáčení pohledu, změnu měřítka podle potřeb uživatele apod. přímo ve webovém prohlížeči. Tento přístup značně ulehčuje využití glóbu např. pro výukové účely nebo rozšíření mezi odbornou i laickou veřejnost, protože je eliminována nutnost instalačního procesu (jako např. u Google Earth). Typickým využitím může být zapojení do výuky zeměpisu na střední škole jako alternativa ke klasickým glóbům, avšak s možností zobrazení reálných satelitních snímků na 3D reliéfu, což poskytuje nesrovnatelně vyšší představivost o zobrazovaném území. Úvod Zatímco v případě mapových děl se setkáváme prakticky každodenně s jejich zobrazením v digitální podobě, co se týče glóbusu, laičtí uživatelé i kartografové jsou stále více či méně odkázáni na klasický analogový model. V posledních letech se do popředí zájmu dostávají virtuální glóby. Oproti klasickému zobrazení podávají lepší prostorovou představu o sledovaném území, o jeho výškových parametrech a především možnosti vizualizace z různých úhlů pohledu. Na povrchu glóbu lze zobrazit libovolný mapový obsah i v podobě digitálního modelu terénu. V současné době je obecně nejznámější řešení Google Earth, které je koncipováno jako aplikace, tedy pro její spuštění je nutné program nejprve nainstalovat do uživatelského počítače. Technologie jako HTML5 a WebGL přinášejí možnosti zobrazení virtuálních glóbů přímo v prostředí webového prohlížeče, jako např. švýcarský projekt OpenWebGlobe. Oproti Google Earth poskytuje lepší rozšiřitelnost či implementaci vlastních dat. Virtuální glóby Již v polovině 90 let se lze setkat s formátem Virtual Reality Modeling Language -VRML (Bell 1995), který umožňoval vytváření 3D obsahu pro webové aplikace. VRML byl vyvinut s cílem nezávislosti na zvolené platformě, rozšiřitelnosti a především omezeným přenosem dat, typickým pro tehdejší způsob internetového připojení. Pro oblast kartografie a geoinformatiky důležitou podporu prostorových vlastností přidává rozšíření GeoVRML, případně X3D (Reddy a kol. 2000). V současné době populární KML (Keyhole Markup Language), je formát na bázi XML sloužící k reprezentaci geografických dat mj. v Google Earth. S Google Earth je spojen i formát COLLADA (*.dae). Slouží k výměně a reprezentaci 3D modelů např. v aplikacích SketchUp nebo Google Earth. Obr. 1: Demo klient vizualizace satelitních snímků na výškových datech v prostředí virtuálního glóbu OpenWebGlobe. Zdroj: Volba jakékoliv ze zmíněných technologií často vyžaduje instalaci proprietární aplikace nebo tzv. pluginu. Za zmínku stojí Google Earth plugin pro zobrazení původně desktopové aplikace ve webovém prohlížeči. Mezi pokrokovější technologie pro generování rozsáhlých 3D modelů krajiny lze zmínit rozšíření DILAS/G-VISTA (Nebiker 2003) nebo LandExplorer (Döllner a kol. 2003). Novějším mechanismem pro generování 3D scény je rozšíření HTML5 XML3D (Sons a kol. 2010). Na základě generování grafiky pomocí kaskádových stylů (CSS), lze využít rozšíření CSS3 3D (Jackson a kol. 2009), které nabízí funkce pro 3D vizualizaci CSS prvků (transformace, překlady). Trendem je však generování jak grafiky přímo ve webovém prohlížeči, bez nutnosti instalace proprietárního softwaru či dodatečného zásuvného modulu (plugin, widget). Tyto požadavky splňuje standard WebGL, nativně podporovaný většinou webových prohlížečů. Výjimkou budiž podpora technologií od firmy Google, kdy webový prohlížeč Google Chrome již nativně podporuje zobrazení Google Earth, tudíž není potřeba žádné instalace. Projekt OpenWebGlobe Za vznikem projektu stojí dr. Martin Christen a Benjamin Losech z FHNW. Iniciativou byl požadavek Švýcarského topografického úřadu na vizualizační platformu sloužící k 3D vyobrazení masívu Alp. Zobrazovaná data většinou nejsou kladena na glóbus ve formě elipsoidu, ale na vygenerovaný 3D model terénu na základě reálných výškových dat (obr. 1), Loesch a kol. (2012) toto řešení nazývá 3D geobrowser. Použité technologie Virtuální glóbus OpenWebGlobe je založen na grafické knihovně WebGL a specifikaci HTML5. Prostorová data lze v glóbu zobrazit dvěma způsoby. Pro veřejně dostupná data a data velkého rozsahu (topografický podklad) je ideální zvolit některou ze standardizovaných webových mapových služeb, pro specifická či původní data (tematický obsah) je vhodné data vygenerovat do mapových dlaždic a ty následně načítat skrz službu OWG. HTML5 HTML5 je nová specifikace značkovacího jazyku HTML (Hypertext Markup Language), používaného pro tvorbu webových stránek. HTML5 přináší nové vlastnosti, tagy a sémantiky. Finální specifikace by měla být dostupná v roce 2014 (Kerner 2012). Nabízí možnost vkládání multimédií přímo do těla stránek bez nutnosti použití běhového prostředí Flash. Mezi nejvýznamnější novinky z pohledu digitální kartografie a vizualizace krajiny patří nový element <canvas> Specifikace formátu HTML5 viz

15 PŘÍLOHA 15 WebGL WebGL (Web-based Graphics Library) je multiplatformní standard pro generování 3D grafiky přímo v prostředí jádra webového prohlížeče. Pomocí specifikace HTML5, konkrétně tagu <canvas>, který slouží jako vykreslovací plátno, lze pak grafiku vykreslovat na monitoru klienta. Zadaný kód zpracovává grafická karta klientského počítače (nikoliv server) a do elementu <canvas> vykresluje výsledky. Dnes je WebGL již nedílnou součástí jádra desktop i mobilních webových. Vysoký potenciál technologie WebGL potvrzuje také firma Google, která uvolnila WebGL verzi populární mapové aplikace Google Maps. Webové mapové služby Webové mapové služby jsou trendem pro sdílení prostorových informací. Pracující na principu klient-server, kdy uživatel nemusí mít data uložena ve svém počítači, ale přistupuje k nim jako ke službě vzdáleného serveru. WMS (Web Map Service) pracuje s rastrovými daty, WFS (Web Feature Service) s vektorovými daty, WCS (Web Coverage Service) s objekty, WMTS (Web Map Tile Map) poskytuje mapové vrstvy ve formě dlaždic. Zmíněné služby jsou standardy OGC (viz OWG OWG je proprietární formát pro přenos vlastních dat ve formě dlaždic (viz Formát je určen především pro vlastní specifická data, která nejsou dostupná pomocí webových služeb. Pro jejich generování je potřeba využít nástroj DataProcessing dostupný z OpenWebGlobe/DataProcessing. Prakticky se jedná o obdobu mapové služby TMS, určenou pro OpenWebGlobe. Pomocí ní lze do glóbu implementovat vlastní mapová i výšková data. Open source SDK Jedná se o tzv. open source řešení vyvíjené na univerzitě Fachhochschule Nordwestschweiz (FHNW) Muttenz ve Švýcarsku. OpenWebGlobe SDK (Software Developer Kit vlastní zdrojové soubory a nástroje pro vývoj) je šířen pod bezplatnou licencí MIT, umožňující volné stáhnutí, rozšíření i komerční využívání. Kompletní zdrojový kód včetně dokumentace je dostupný na úložišti GitHub ( SDK určený pro vývojáře se skládá ze dvou částí. První je OpenWebGlobe Viewer, tedy klient určený pro vizualizaci glóbu, umožňující integraci glóbu do vlastních webových aplikací. Druhou částí je balík nástrojů OpenWebGlobe Processing Tools užívaný pro hromadné zpracování dat a jejich přípravu pro zobrazení na principu dlaždic. Z kartografického pohledu lze takovéto řešení považovat za multiměřítkovou databázi, neboť data pro zobrazené území se načítají z úložiště v závislosti na rozsahu a měřítku daného území. Architektura SDK je založena na objektově orientovaném přístupu (obr. 2). Základní objekt ogcontext kombinuje renderovací okno a grafický engine. Objekt ogscene slouží k vlastnímu vykreslení virtuálního glóbu reprezentovaného 3D elipsoidem (WGS84), případně rovinného zobrazení. Důležitým objektem v zobrazené scéně je ogcamera, která určuje rozsah viditelného území, neboť území za obzorem či za zády není vykreslováno. V jedné scéně je možné definovat více kamer tedy pohledů, avšak v daném okamžiku je aktivní vždy pouze jediná z nich. Objekt kamery má implementovánu také podporu navigace pomocí myši či klávesnice. Konečně objekt ogworld obsahuje glóbus dle definované scény z objektu ogscene na nějž jsou kladeny zvolené vrstvy. V principu se jedná o dva základní typy vrstev: mapová/obrazová data ogimagelayer nebo výšková data ogelevationlayer. Objekt ogworld zajišťuje vizualizaci pouze jednoho typu, kombinaci obou či kombinaci více vrstev (typicky výšková data + podklad ve formě satelitních snímků + tematický obsah či silniční síť). Mimo konvenční metody vizualizace objektů OpenWebGlobe alternativně podporuje i implementaci mračna bodů získaného např. z 3D laserového skenování (LIDAR). Referenční elipsoid a kartografické zobrazení Jako matematický model byl zvolen referenční elipsoid WGS84 z důvodu minimalizace transformačních chyb při zachování maximální možné polohové přesnosti (Christen a Nebiker 2011). Výchozí souřadnicový systém a referenční elipsoid využívá WGS84, nicméně díky přístupnosti zdrojového kódu jej lze modifikovat. Z důvodu kompatibility se standardizovanými mapovými službami bylo zvoleno Mercatorovo sférické zobrazení (EPSG:3857) užívané mj. GoogleMaps či OSM. Toto zobrazení minimalizuje deformace zobrazených snímků a výškových dat (Snyder, 1987). Nevýhodou zvoleného zobrazení je maximální zobrazená zeměpisná šířka 85,05. Mapové dlaždice jsou uloženy ve stromové datové struktuře quadtree. Zobrazování dlaždic na principu modelu quadtree využívají v současnosti prakticky všechny mapové aplikace typu Google Maps, Bing Maps, OpenStreetMap apod. Ukázková aplikace resp. vizualizovaná data dostupná z jsou hostována v prostředí cloud computingového úložiště Amazon S3. Nejen pro oblast Švýcarska je zde umístěno přes 60 miliónů mapových dlaždic a ekvivalentních dlaždic s údaji o nadmořské výšce. Na glóbusu lze vizualizovat prostorová data ve formě webových mapových služeb (WMS, WFS, WMTS) či formátu OWG. Reálné nasazení Pilotním projektem je 3D vizualizační klient pro oblast Švýcarska zachycující satelitní snímky ve vysokém rozlišení (25cm/ pixel) včetně údajů o nadmořské výšce (25 m) (obr. 1). Velikost původních surových dat byla cca 1.2TB, která byla zpracována v prostředí cloudu Amazon S3, kde bylo vygenerováno přes 26 miliónů pyramidových dlaždic v 19 měřítcích. Tato platforma byla vytvořena pro Švýcarský topografický úřad (Swisstopo). Obsahuje texturované i netexturované 3D objekty švýcarských měst, vyhledávací službu a funkce fly to, která umož- Obr. 2: Schéma objektů nástrojového řešení OpenWebGlobe SDK. Zdroj: Loesch a kol. 2012

16 kartografická konference Západočeská univerzita v Plzni, 2013 Obr. 3: OpenWebGlobe umožňuje integraci 3D mračna bodů. Zdroj: Christen, Nebiker 2012 ňuje přelet na zvolené místo. Aplikace je volně dostupná na Dalším případem je aplikace výzkumného projektu pro rychlé 3D mapování (Ladetto a kol. 2011), zaměřená na integraci rozsáhlého 3D mračna bodů zachycených z LIDARového snímání (obr. 3). Předdefinované dynamické zobrazení pozice umožňují uživateli detailní šetření a měření v prostředí glóbu, sledování pohybujících se cílů, či sledování scény z předdefinované polohy. Díky iniciativě vývojářů z Číny či České republiky, jsou k dispozici i lokalizovaní klienti ( Projekt byl nasazen také Norským polárním institutem pro mapování Špicberků ( Závěr OpenWebGlobe je open source projekt vyvíjený na univerzitě FHNW v Muttenz pro vizualizaci mapových podkladů v prostředí virtuálního glóbu. Jde o platformě nezávislé řešení běžící v prostředí webového prohlížeče. Umožňuje vizualizovat vlastní data i standardizované mapové služby ve formě mapových podkladů i výškových dat. Významným přínosem oproti např. Google Earth je její rozšiřitelnost, kdy díky dostupnému zdrojovému kódu ji lze uzpůsobit konkrétním požadavkům uživatele. Na druhou stranu je potřeba přiznat fakt, že projekt je stále v počátcích a vykazuje řadu funkčních nedostatků či omezenou dokumentaci. Z prvotního porovnání vychází OpenWebGlobe znatelně hůře co se týče hardwarové náročnosti. Nárůst využití procesoru a paměti se při spuštění OpenWebGlobe zvyšuje o cca 30%. Pro toto porovnání však nebyla použita žádná erudovaná metodika a měřící nástroje, tudíž se jedná o ilustrativní informaci. I přes zmíněné nedostatky je však potřeba ocenit odvahu autorů přijít s obdobným řešením na trh. Co se týče funkcionality, momentálně nabízí standardní vizualizační funkce, nicméně je stále v progresivním vývoji. Aktuálně byla implementována podpora kešování (Map cache), v plánu do budoucna je integrace nového obsahu (podpora streamování 3D objektů, značně velkého množství 3D objektů), nových webových služeb a OGC standardů. Rostislav Nétek, Katedra geoinformatiky, Přírodovědecká fakulta UP v Olomouci rostislav.netek@upol.cz Poděkování Článek vznikl v rámci řešení projektu NeoCartoLink podpora tvorby národní sítě kartografie nové generace, CZ.1.07/2.4.00/ Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky. The Paper Introduces the OpenWebGlobe Project. It is and open source solution for vizualization of virtual globe in the web browser. It is built with WebGL technology and based on HTML5 specification. It supports web map services (WMS, WFS, WMTS apod.), elevation data, own map layers as well as 3D point cloud data sets. The project is developed at FHNW University in Muttenz, Switzerland but it is available for developers all over the world. There are number of real case studies, which are described in the paper. Literatura a zdroje dat: BELL, G., PARISI, A., PESCE, M. (1995): The Virtual Reality Modeling Language, VRML1.0/index.html ( ) DOLLNER, J., BAUMANN, K., KERSTING, O. (2003): LandExplorer Ein System für interaktive 3D-Karten. Kartographische Schriften, 7, s CHRISTEN, M., NEBIKER, S. (2011): OpenWebGlobe SDK, an Open Source High Performance Virtual Globe SDK for Open Maps. In: Schmidt, M., Gartner, G. (eds.): Proceedings of the 1st European State of the Map. TU Wien, Wien, s REDDY, M., IVERSON, L., LECLERS, Y. G. (2000): Under the hood of GeoVRML 1.0. In: Brutzmann, D. (ed.): Proceedings of the fifth symposium on Virtual reality modeling language (Web3D-VRML). ACM, New York, USA, s JACKSON, D., HYATT, D., MARRIN, C. (2009): CSS 3D Transforms Module Level 3, ( ) LOESCH, B. a kol. (2012): OpenWebGlobe an open source SDK for creating large-scale virtual globes on a WebGL basis. In: Shortis, M., Madden, M. (eds.): International Archives of the Photogrammetry, Remote Sensing and Spatial Information Sciences, Volume XXXIX-B4. XXII ISPRS Congress, Melbourne, Australia, s NEBIKER, S. (2003): Support for visualization and animation in a scalable 3D GIS environment Motivation, Concepts and Implementation. In: Gruen, A. (ed.): Visualization and Animation of Realitybased 3D Models. Tarasp-Vulpera, Engadin, Switzerland, 7 s. KERNER, S. M. (2012): HTML5 Still Not a Standard Until ( ). OpenWebGlobe ( ) OGC Standards and Supporting Documents opengeospatial.org/standards/ ( ). SONS, K. a kol. (2010) XML3D: interactive 3D graphics for the web. In: Zuffo, M.K. a kol. (eds.): Proceedings of the 15th International Conference on Web 3D Technology. ACM, Los Angeles, California, s Aplikace do výuky: OpenWebGlobe skýtá značný potenciál pro výukové účely. Nabízí se zapojení např. do výuky zeměpisu na středních či vysokých školách. Zobrazení na počítači nevyžaduje prakticky žádné náklady na nákup klasického glóbu a je pro dnešní studenty atraktivní. Typickým příkladem může být porovnání horských a nížinných oblastí z různých úhlů pohledu, které díky výškovým datům na glóbu vytváří reálný 3D pohled na území. Zadání: Vyhledejte na glóbu masív hřebenu Jeseníků nejdříve manuálně a posléze pomocí předdefinované volby z menu Fly-to. Porovnejte vyjadřovací schopnost reliéfu při kolmém pohledu (shora) v případě manuálního vyhledání a při šikmém pohledu. Upravte sklon, pozici a měřítko pohledu na glóbus s důrazem na 3D vyobrazení masívu Jeseníků. Pro úlohu využijte klienta dostupného z Články v Příloze 20. kartografická konference nebyly upraveny specialistou pro český jazyk; abstrakty nebyly posouzeny odborníkem pro angličtinu.