L.: PSYCHIATRICKÁ OŠETRO-VATEĽSKÁ STAROSTLIVOSŤ.

Transkript

1 Rubrika přináší informace o nových knihách, které by mohly psychiatrickou veřejnost zajímat. Z publikací, které jsme stačili do uzávěrky čísla přečíst, nabízíme krátké ukázky. Zařazením titulu vyjadřujeme svoje doporučení k laskavému zájmu psychiatrů klinických, pracujících ve výzkumu, ale i těch, kteří se věnují výuce psychiatrikého dorostu. -zdk- Janosiková, E. H., Daviesová, J. L.: PSYCHIATRICKÁ OŠETRO-VATEĽSKÁ STAROSTLIVOSŤ. Duševné zdravie a psychiatrické ošetrovateĺstvo. Martin: Osveta, 1999; 551 s. (ISBN ) Vskutku impozantní publikace velkého formátu je prvním slovenským vydáním anglického titulu -Mental Health and Psychiatric Nursing - z r Hned v předmluvě se obě autorky hlásí k novému pojetí interakce pacient-lékař, které označují jako empowerment, slovensky zmocňovanie. Na psychiatrického pacienta se v tomto pojetí pohlíží jako na partnera, který by měl spolurozhodovat o řadě terapeutických i ošetřovatelských postupů, měl by se na své léčbě podílet co nejaktivněji a mělo by se mu tedy dostat přiměřených informací. Kniha obsahuje pět velkých částí: I. Úvod do psychiatrickej ošetrovateĺskej starostlivosti, II. Odchýlky a poruchy duševného zdravia, III. Kritické úlohy a prechodné obdobia, IV. Terapeutické postupy v ošetrovateĺskej praxi a V. Trendy a problémy duševného zdravia a psychiatrického ošetrovateľstva. Uveden je i slovník odborných pojmů, rejstřík, a každá z 21 kapitol, na které je celý text rozčleněn, má v závěru bibliografii související literatury. Kapitoly mají v úvodu definované cíle, solidní teoretický úvod (přehled současných vědomostí, definice pojmů, aj.), řadu kazuistik a na závěr ještě kontrolní otázky a úlohy. Možná by tato zdařilá učebnice měla být na každém lůžkovém psychiatrickém zařízení, jako jakási bible v tom nejlepším slova smyslu. A pro výuku sestřiček i psychiatrického personálu se zdá být nesmírně užitečná. Vřele doporučujeme.

2 Koukolík, F.: LIDSKÝ MOZEK. Funkční systémy. Norma a poruchy. Praha: Portál, 2000; 359 s. (ISBN X) Ocitujme hned v úvodu samotného autora: Kniha je podstatným rozšířením a prohloubením obsahu pregraduálních přednášek kurzu o vztahu mozku a chování, který vedu řadu let na 3. lékařské fakultě Univerzity Karlovy, stejně jako přednášek v rámci postgraduální výuky lékařů v Institutu pro doškolování lékařů a farmaceutů v Praze. Je určena studentům psychologie a medicíny, stejně jako psychologům a lékařům, zejména neurologům a psychiatrům, ale i lékařům jiných specializací, evolučním neurobiologům, antropologům, pedagogům i vysokoškolákům všech ostatních směrů, včetně motivovaných filozofů, které zajímá vztah mezi mozkem a chováním a zvládnou náročnou anatomickou terminologii... Nevím, zda si je většina výše jmenovaných odborníků vědoma, jak nesmírně záslužnou práci svými mnoha publikacemi, věnovanými komplikovaným vztahům mezi strukturou mozku a normálním a patologickým chováním autor již vykonal. I tato kniha, v níž se v 11. kapitolách lze dočíst o zrakovém a sluchovém vnímání, o paměti a jejích poruchách, o různých teoriích laterality, ale i o emocích aj., patří k tomu nejlepšímu co lze u nás v této oblasti nalézt. Čtenář tohoto periodika jistě nepřehlédne kapitolu Schizofrenie (s ) a se zvláštním potěšením jsme si přečetli i partie o evoluční psychologii. Kratochvíl, S.: MANŽELSKÁ TERAPIE. Praha: Portál, 2000; 255 s. (3. rozšíř. vyd.). (ISBN ) Dostává se mně cti vyjádřit se k další ze série Kratochvílových publikací. Podobně jako tomu bylo u předchozích knih (Úvod do psychoterapie a Léčení sexuálních dysfunkcí), jde i nyní o reedici. A opět je

3 to reedice velmi vydařená. Již první setkání s knihou - Manželská terapie - je příjemné, je příjemná do ruky a s pestrou obálkou (s miróovským motivem, anebo je to opravdu Joan Miró?). První prolistování příjemné dojmy jen utvrdí, a to především díky vtipům V. Jiránka. To potvrzuje můj názor, že do každé terapie patří i humor, jinak jde o neúnosně těžkou a vážnou záležitost. V druhém přiblížení se knize začne patrně ve čtenáři krystalizovat klíčový názor, že totiž manželské problémy jsou řešitelné a v závažnější podobě léčitelné. Jinými slovy, že jde o situace, ve kterých se můžeme dovolávat pomoci a nemyslet si, že to musíme řešit jen my sami. V tomto smyslu mají všechny publikace S. Kratochvíla podobu dobrých zpráv, protože ve všech lze zmíněné poselství bez problémů vyčíst. Kniha je srozumitelně členěna a nabízí nám velké množství informací o různých pojetích manželské terapie, komunikativního nácviku, typů a řešení problémů atd. Pro Kratochvíla se stává typické, že přidává i část o otázkách výzkumu dané oblasti. Je to tedy i jakási učebnice metodologie. Kratochvíl systematicky sleduje nejnovější odborné trendy. Pěknou ukázkou je např. narativní terapie, filozoficky těžící z prostředí postmodernizmu. Na necelých třech stránkách může čtenář zhruba pochopit, o co jde v tvz. dekonstrukci apod. Osobně mě jsou podněty Marka Whita sympatické a nad Kratochvílovým textem jsem si uvědomil, jak plynule jsou aplikovatelné i v jiných terapeutických orientacích. S dekonstrukcí a externalizací jsem se vlastně poprvé setkal v rámci skupinové kognitivní terapie. A jsme na stopě dalšímu, S. Kratochvílem oblíbenému tématu: terapeutické integraci... Je třeba dodávat na závěr, že Kratochvílova Manželská terapie je velmi kvalitní publikace? Její podoba i odborná kvalita jsou podle mého na světové úrovni. (Jiří Šípek) Ridley, M.: PŮVOD CTNOSTI. O evolučních základech a zákonitostech nesobeckého jednání člověka. Praha: Portál, 2000; 295 s. 299,- Kč (ISBN X) Již druhá kniha anglického zoologa a žáka prof. R. Dawkinse (R. D.: Sobecký gen. Praha, 1998), která vychází v češtině (orig: The Origins of Virtue, 1996). Jde o sociobiologický pohled na některé mechanizmy lidského chování a zdá se, že skutečnost, že autor není aktivním badatelem (přiznává se k tomu hned v první větě), není na závadu. Čtenáři se dostane mnoha citací a odkazů na známá jména (R. Trivers, R. Dawkins, L. W. Buss aj.) a vcelku slušný přehled o myšlenkovém dění v této oblasti. Text doplňuje na 250 citací. Krátká ukázka: (s ):...Běžně rozšířený pohled na sobecký zájem jednotlivce v sobě obsahuje paradox. Lidem se všeobecně příčí sobectví. Všichni opovrhujeme chamtivostí a vzájemně se varujeme před každým, koho předchází pověst bezohledně ambiciózního člověka. Současně obdivujeme bezvýhradné altruisty, o obětavosti takových lidí vyprávíme legendy. Z toho je vcelku jasné, že kdykoli jde o morálku, pokládáme altruismus za správný a sobectví za špatné. Proč tedy není mezi námi více altruistů? Výjimky jako Matka Tereza a křesťanští svatí jsou téměř z definice pamětihodné a vzácné. Kolik lidí, které znáte, je skutečnými altruisty, kteří myslí vždy jen na druhé, a nikdy ne na sebe? Velmi, velmi málo /.../Jednoduše neděláme to, co kážeme. Což je pochopitelně velmi rozumné. Čím nezištněji se chovají ostatní lidé, tím lépe pro nás, ale čím sobečtěji se chováme my a naši blízcí, tím hůře pro ostatní lidi /.../ domnívám se, že tento rozpor vysvětluje všeobecnou nedůvěru, s níž se potýká jak ekonomie, tak i moderní genocentrická biologie. Obě disciplíny opakovaně a s minimálním výsledkem prohlašují, že je ostatní špatně chápou. Nenabádají nás přece k sobectví, pouze sobectví popisují. Očekáváme-li, že lidé budou reagovat na podněty, které slouží jejich sobeckým zájmům, je to jen realistický postoj /.../ podle biologů můžeme obdobně právem předpokládat, že naše geny nás v průběhu evoluce vybavily vlastnostmi, jež zvyšují naši šanci na rozmnožování, a tím na jejich replikaci. Jenže my lidé vnímáme tento pohled jako něco neslušného, není jaksi dost politicky korektní. R. Dawkins, od něhož pochází termín sobecký gen, říká, že na bytostnou sobeckost genů neupozornil proto, aby ji hájil, ale proto, že usiloval o opak: chtěl nás před ní varovat a vyzýval, abychom ji překonali. Nabádal své čtenáře, aby se vzbouřili proti tyranii sobeckých replikátorů.

4 Sokol, J.: ČLOVĚK JAKO OSOBA. Praha: Institut základů vzdělanosti UK, 2000; 120 s. Text publikace z autorových přednášek filozofické antropologie na Univerzitě Karlově je rozdělen do tří větších celků. I. Člověk zvenčí, přinášející přehled hlavních vědeckých oborů člověkem se zabývajících, v širokém záběru od fyzické antropologie přes psychologii, sociologii až po antropologii kulturní. Škoda, že při korektuře byl přehlédnut správný pravopis jména I. Eibl-Eibesfeldta, autora základního kompendia v oblasti etologie člověka (HUMAN ETHOLOGY 1989; 848 s.) Část II. Vlastní zkušenost - obsahuje osobní výklad autora o lidské zkušenosti s důrazem na metodu fenomenologickou. Část III. Druhý - ty se věnuje nejrůznějším aspektům interakce jedince s ostatními příslušníky society a dotýká se kategorií jako je pravda, čest, vina, láska aj. Jde o užitečný text svébytného filozofa (mj. autor Malé filosofie člověka. Slovník filozofických pojmů. Praha, 1998, aj.), který potěší jakousi přirozenou laskavou humanitou. PSYCHIATRICKÁ KLINIKA FN a LF UK v PLZNI V ROCE (Sborník prací pracovníků kliniky). Plzeň: Psychiatrická klinika FN a LF UK, 2000; 85 s. Sestavil J. Beran Malý dokument o současném stavu tohoto pracoviště. Mezi 11 příspěvky nalezne zájemce stať o depresivních stavech u onkologicky nemocných, o rodinné terapii, o chronickém únavovém syndromu, dvě kazuistiky automutilačního chování aj. Tři nové příručky pro ty, kteří pomáhají svým pacientům bojovat se závislostí... Napište si o ně na uvedenou adresu, protože nejsou v běžné distribuci: SPORTPROPAG,

5 ul. Moldavská č Praha 10 Nešpor, K.: JAK PŘEKONAT PROBLÉMY S ALKOHOLEM. Praha: Sportpropag, 1999; 118 s. Nešpor, K., Müllerová, M.: JAK PŘESTAT BRÁT DROGY. Praha: Sportpropag, 1999; 135 s. 2. rozšíř. vyd. Nešpor, K.: JAK POZNAT A PŘEKONAT PROBLÉM S HAZARDNÍ HROU. Praha: Sportpropag, 1999; 104 s.