Vznik ČSR a změny práva

Transkript

1 Bankovní institut vysoká škola Praha Katedra práva a veřejné správy Vznik ČSR a změny práva Bakalářská práce Autor: Jan Krejčí Právní administrativa v podnikatelské sféře Vedoucí práce: JUDr. PhDr. René Petráš, Ph.D. Praha Duben, 2013

2 Prohlášení: Prohlašuji, ţe jsem bakalářskou, resp. diplomovou práci zpracoval samostatně a v seznamu uvedl veškerou pouţitou literaturu. Svým podpisem stvrzuji, ţe odevzdaná elektronická podoba práce je identická s její tištěnou verzí, a jsem seznámen/a se skutečností, ţe se práce bude archivovat v knihovně BIVŠ a dále bude zpřístupněna třetím osobám prostřednictvím interní databáze elektronických vysokoškolských prací. V Praze, dne Jan Krejčí

3 Poděkování Rád bych touto cestou poděkoval vedoucímu práce JUDr. PhDr. Renému Petrášovi, Ph.D. za poskytnuté rady a odborné vedení. Mé díky také patří i mé rodině, která mi byla po celou dobu utváření bakalářské práce oporou.

4 Anotace Tato bakalářské práce se zabývá historickoprávním vznikem Československa a zachycuje největší změny provedené v nejvýznamnějších odvětvích práva po I. světové válce. Jsou zde popsány události vedoucí ke vzniku Československa od vzniku I. světové války aţ po první měsíce Československé Republiky. Konkrétně se pak dále práce zabývá prozatímní ústavou, ústavou z roku 1920 a zkoumá právní následky, které přinesl zákon č. 11/1918 Sb. Část práce je také věnována několika právním koncepcím, které proběhly v rámci práva trestního, občanského a obchodního. Klíčová slova: Vznik Československa, Prozatímní ústava, Ústava z roku 1920, Změny práva, Zákon č. 11/1918 Sb. Annotation This bachelor thesis deals with the legal and historical establishment of Czechoslovakia and captures the greatest changes in the most important branches of the law after the First World War. There are described the events leading to the establishment of Czechoslovakia since the origin of the First World War until the first months of the Czechoslovak Republic. Specifically, it deals with the interim constitution, the Constitution of 1920, and examines the legal consequences of the Act No. 11/1918 Coll. Part of the work is also devoted to several legal concepts that have taken place in the criminal, civil and commercial law. Key words: Establishment of Czechoslovakia, Interim constitution, the Constitution of 1920, Amendments to laws, Law No. 11/1918 Coll.

5 Obsah 1. Úvod Počátek I. Světové války Politická situace v českých zemích Perzekuční opatření Rakouské vlády v českých zemích Politická situace na Slovensku Vznik ČSR Počátky boje o státní samostatnost Formování zahraničního odboje Vliv Československých zahraničních legií a krajanských spolků Domácí odboj Závěrečná etapa boje za státní samostatnost Události v prvních měsících existence Československa Ústavní vývoj a zakotvení občanských práv Ústavní počátky Prozatímní ústava Ústavní listina z roku Moc zákonodárná Moc výkonná Soudní moc Zakotvení občanských práv Ochrana menšin národních, náboţenských a rasových Změny ústavy z roku Vývoj v ostatních odvětvích práva na začátku první republiky Trestní právo Občanské právo Obchodní a ţivnostenské právo Závěr Seznam pouţité literatury

6 1. Úvod Za téma své bakalářské práce jsem si zvolil vznik Československa a změny práva. Hlavním cílem této práce je zachytit historický a právní vznik Československa a nastínit právní vývoj v nejdůleţitějších odvětvích práva. Důvodem, proč jsem si vybral toto téma práce je, ţe období první republiky povaţuji za zlatou éru českého národa. Proto jsem se rozhodl blíţe se seznámit s událostmi, které vedly ke vzniku, troufám si říci, v té době jednoho z nejvyspělejších států Evropy. Druhým důvodem je také to, ţe mám rád historii. Zastávám totiţ názor, ţe historii je potřeba znát, aby se neopakovaly chyby z dob minulých. Poslední a asi hlavním důvodem, byla pro mě jedna z největších osobností české historie T. G. Masaryk. Osobnost, která se postarala o vytvoření demokratického státu ve střední Evropě a stála u pádu jednoho z nejmocnějších rodů v historii Evropy. V práci se pak v první kapitole věnuji politické situaci v českých zemích a odpovědi rakouské vlády na neposlušnost českého národa na začátku první světové války. Za nezbytné také povaţuji se zde zmínit i o první světové válce, jelikoţ tento konflikt hrál klíčovou roli při boji o samostatnost Československa. Ve druhé kapitole se věnuji historickým událostem, které vedly k vytvoření samostatné Československé republiky, od prvních náznaků odporu proti tehdejší vládě, aţ po vyvrcholení bojů v říjnu roku 1918, které vedly k vydání důleţité normy č. 18/1918 Sb. Zmíním se zde i o prvních hektických měsících existence Československa, konkrétně o sporech s Polskem a Maďarskem. Ve třetí kapitole se pak věnuji jiţ samotným právním změnám. Zde tedy té největší, kterou bylo ústavní právo, kdy nově vzniklý aparát potřeboval rychle vytvořit vlastní ústavu. Blíţe zde specifikuji narychlo vytvořenou prozatímní ústavu a hned poté jednu z nejdemokratičtějších ústav Evropy, definitivní ústavu z roku Na závěr své práce jsem se rozhodl ještě věnovat právnímu vývoji z mého pohledu v nejdůleţitějších odvětvích práva, kde se snaţím zjistit, jestli k nějakým změnám došlo, popřípadě jaké snahy tehdejší právnická elita provedla. Při vytváření této práce jsem čerpal hlavně z odborné literatury a souvisejících zákonů. Pro vypracování práce jsem také vyuţil některých zápisů z jednání z poslanecké sněmovny, které jsou k dispozici v rámci digitální parlamentní knihovny. 6

7 2. Vznik I. světové války a politická situace v Českých zemích 2.1 Počátek I. Světové války I. Světová válka byl do té doby nevídaný konflikt globálního charakteru. Tato velká válka probíhala od roku 1914 do roku 1918 a zasáhla Evropu, Afriku a Asii. Boje probíhaly v nepředstavitelně vyčerpávajících podmínkách ve frontách na západě, východě a jihu Evropy. V těchto bojích se střetly dvě mocenské koalice. První stranou zde byly ústřední mocnosti. Do ústředních mocností patřilo Rakousko-Uhersko a Německo. Později se k těmto mocnostem přidalo Turecko a v roce 1915 také Bulharsko. Druhou stranou byly tzv. dohodové mocnosti. Stranu dohody tvořili Velká Británie, Rusko a Francie. V roce 1915 přistoupila k dohodě Itálie a v roce 1917 Spojené státy. 1 Za počátek I. světové války se dá povaţovat úspěšný atentát na rakousko-uherského následníka trůnu a arcivévodu Františka d Este. Tento atentát proběhl 28. Června 1914 v Sarajevu a byl proveden členem radikálního hnutí Mladá Bosna Gavrilo Principem. Hlavním cílem tohoto hnutí bylo vyhlášení nezávislosti na Rakousku-Uhersku a sjednocení jiţních Slovanů. Hlavní odpovědnost za atentát Rakousko přičítalo srbské vládě. Naskytla se zde také příleţitost vyřešit srbskou otázku nadobro. Po atentátu poţadovalo Rakousko povolení vyšetřit událost vlastními orgány. To by ovšem znamenalo ztrátu suverenity pro Srbsko. Srbsko se za podpory Ruska snaţilo odolávat nátlaku, ale nakonec málem podlehlo. Kdyţ uţ se Srbsko téměř rozhodlo podmínky přijmout, Rakousku-Uhersko vyhlásilo částečnou mobilizaci a vyhlásilo Rakousko-Uhersko Srbsku válku. Na základě dohody se připojilo i Německo. Po tomto vyhlášení války nastal rychlý sled událostí vyhlásilo Rusko částečnou mobilizaci, vyhlásilo Německo válku carskému Rusku, vyhlásilo Německo válku Francii a vstoupilo na území Belgie, čímţ porušilo neutralitu Belgie, coţ mělo za následek vstupu Velké Británie do války s Německem 4.7. Malý konflikt v Sarajevu se tak vystupňoval v globální válku. 2 1 Keegan, John. První světová válka. [překl.] Leonid Kříţek. Plzeň : Pavel Dobrovký - BETA, ISBN Keegan, John. První světová válka. [překl.] Leonid Kříţek. Plzeň : Pavel Dobrovký - BETA, ISBN

8 2.2 Politická situace v českých zemích Světová válka byla bezpochyby velmi krutý konflikt, který zasáhl celý svět. Jaký vliv měl ale na malou zemi, která byla součástí Rakousko-Uherska? V případě vítězství ústředních mocností naprosto katastrofální. Německo-Rakouská nacionalistická politika pro Čechy znamenala, ţe se s nimi do budoucnosti moc nepočítá. Tuto teorii ještě podporoval německý pangermanismus s plánem vytvoření střední německé Evropy. Pro českou politiku to tedy znamenalo velkou prohru. Všechny její plány, koncepce a programy do budoucna byly zničeny. Na druhé straně se zde v případě výhry mocností dohody otevřely malé cestičky ke státní samostatnosti. 3 Tuto skutečnost si uvědomovala aktivnější část českých politických kruhů a začala vyhledávat alternativy pro boj proti rakouské politice. Byl to počátek mnoha politických jednání, jejímiţ hlavními iniciátory byly některé slavné osobnosti. Např. T. G. Masaryk, Edvard Beneš, Přemysl Šámal a jiní. Tato jednání vyústila k vytvoření organizace jménem Mafie. Mafie se později stala hlavním špionáţním a záškodnickým centrem a také fungovala jako orgán ovlivňující domácí politiku. To vše pod vedení T. G. Masaryka. Špionáţní a záškodnická akce zahrnovala hlavně shromaţďování hospodářských a vojenských informací a následné propašování je za hranice. Důleţitou roli v odboji, jak v tom zahraničním tak domácím, sehrálo také uskupení okolo časopisu Čas a Karla Kramáře. Tato jednání a uskupení však nezůstala bez povšimnutí. Rakousko začalo podezřívat Čechy z podvratné činnosti a tak sáhlo k několika opatření Perzekuční opatření Rakouské vlády v českých zemích Rakouská vláda si uvědomovala hrozbu plynoucí z českého odporu vůči Rakousku. Za pravdu Rakouské vládě dávala hlavně historie. Jiţ v minulosti Češi projevili snahu o lepší postavení v rámci společnosti a o uznání českého státu. Příkladem můţe být například rakousko-české vyrovnání v roce 1868, které však zkrachovalo obavami Rakouska o rostoucím vlivu slovanských národů. Za další příklad lze uvést národní obrození, kde se Češi snaţili pozvednout znovu český jazyk a motivovat obyvatele k národní uvědomělosti. Hrozba, 3 Vojáček, Ladislav, Schelle, Karel a Knoll, Vilém. České právní dějiny. 2. vydání. Plzeň : Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, s.r.o., ISBN str Vojáček, Ladislav, Schelle, Karel a Knoll, Vilém. České právní dějiny. 2. vydání. Plzeň : Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, s.r.o., ISBN str

9 ţe se o něco podobného pokusí Češi znovu, byla velká, zvláště kdyţ se zrovna naplno rozpoutala válka. Úkolem v průběhu války Rakouské vlády tedy bylo pokusit se o národnostní rozdělení Čech. Primárním cílem bylo zdůraznit dualistický charakter monarchie. Pod pojmem dualistický charakter monarchie je myšleno nadvláda dvou politických národů, zde jmenovitě Němců a Maďarů. Společně s válkou přišla opatření týkající se hlavně základních občanských práv, která byla značně omezena. Konkrétně byla zrušena základní občanská práva, která byla součástí ústavního zákona č. 142/1867. To nakonec vedlo k zastavování časopisů a zákazu spolků. Parlament ve Vídni jiţ nebyl svoláván, coţ mělo za následek vojenskou diktaturu. 5 Protirakouské tendence tedy dále rostly. Mezi hlavní protirakouské tendence lze zařadit chování českých vojáků. Jako příklad lze zde uvést červenec roku 1915, kdy přešel 36. pěší pluk na stranu Rusů. Vídeňské vládní kruhy měly na tyto tendence odpověď. Vytvořili politiku, která měla zničit jakékoliv hnutí odporu, oslabit české politické kruhy a ztíţit rozmach českého národa. Tato politika se projevila jiţ roku Tehdy Rakousko obvinilo Čechy z rozvracení státu za války a odpovědnost byla přičítána části české politické reprezentaci. V důsledku této události byl zatčen starosta Sokola Josef Scheiner a zrušena byla také Česká obec sokolská a Svaz slovanského sokolstva, které byly povaţovány za centrum odboje proti Rakousku. Zatčen byl také Karel Kramář jako nejvýznamnější představitel novoslovanství a prorusky orientované části české politické reprezentace. 6 Na praţském policejním ředitelství byla zřízena evidence velezrádců, která měla ve svých dokumentech zařazeno více neţ 1400 českých velezrádců. V tomto roce byla také zakázána čeština jako úřední jazyk ve státní správě a samosprávě. Opatření se začala týkat i českého školství. Později byla čeština zakázána i na finančních úřadech a na obchodních a ţivnostenských komorách. 7 Jak je vidět, rakouský nátlak se stále čím dál více stupňoval a Češi začali stále více protihabsbursky smýšlet. Nálada byla špatná a Češi stále více vyhledávali osobnosti, které se proti tomuto jednání postaví. Nevýhoda zde byla ale ta, ţe proti tomuto postavení se postavilo jen pár politických kruhů a osobností. Ţádná strana proti tomuto potlačování však veřejně 5 Vojáček, Ladislav, Schelle, Karel a Knoll, Vilém. České právní dějiny. 2. vydání. Plzeň : Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, s.r.o., ISBN str Vojáček, Ladislav, Schelle, Karel a Knoll, Vilém. České právní dějiny. 2. vydání. Plzeň : Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, s.r.o., ISBN str Vojáček, Ladislav, Schelle, Karel a Knoll, Vilém. České právní dějiny. 2. vydání. Plzeň : Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, s.r.o., ISBN str

10 nevystoupila a občané tak neměli ţádné hlavní vedení. Naopak mnoho stran podporovalo rakousko-uherskou jednotu. 2.4 Politická situace na Slovensku Politická situace na Slovensku byla podobná jako v Českých zemích, ale v několika aspektech na tom bylo hůř. Slovensko, na rozdíl od českých zemí, které byly díky Rakousku jednou z nejvyspělejších hospodářských zemí na světě, bylo velmi hospodářsky zaostalé. Slováci byli utlačováni podobně jako Češi od Rakouska od Maďarů, kde docházelo k postupné maďarizaci. Na Slovensku existovala pouze jediná politická strana. Tato strana se jmenovala Slovenská národní strana. Slovenská národní strana však zaujala stejný postoj jako většina českých politických stran a to bylo prorakouské postavení. Konkrétně 6. Srpna roku 1914 vydala prohlášení, kde ubezpečila uherskou vládu o své loajálnosti. 8 Ostatní politické kruhy také neprojevovaly nijak závratné protimaďarské koncepce. Situace pro Slovensko tedy vycházela dost nepříznivě a nepočítalo se zde s nějakým velkým národním odbojem. 9 8 Vojáček, Ladislav, Schelle, Karel a Knoll, Vilém. České právní dějiny. 2. vydání. Plzeň : Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, s.r.o., ISBN str Vojáček, Ladislav, Schelle, Karel a Knoll, Vilém. České právní dějiny. 2. vydání. Plzeň : Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, s.r.o., ISBN str

11 3. Vznik ČSR 3.1 Počátky boje o státní samostatnost Za počátky odboje lze povaţovat protirakouské tendence při perzekučních opatření. Situace za I. světové války však nebyla jediným podnětem k vlastizrádnému chování. Odpor k Rakousku má mnohem hlubší kořeny. Projevy nespokojenosti s habsburskou monarchií a celkovému odporu k německému nacionalistickému smýšlení lze vypozorovat daleko v minulosti. V minulých kapitolách jsem se jiţ zmiňoval o událostech v 19. století. Za příklady v minulosti lze dále uvést jednotlivá selská povstání, kriminální činnost směřující proti představitelům Rakousko-Uherska, obrana jazykových práv a mnohé další. Všechny tyto události a chování českého národu se staly základním pilířem pro formování českého odboje. A to jak toho domácího, tak i zahraničního. Ze začátku však bylo otázkou, jakým směrem se má ubírat česká politika a jak válku vyuţít ve vlastní prospěch. Na rozdíl od českého národa, který chtěl jasně svobodné Československo, politické strany v tomto ohledu neměli moc jasno. V podstatě v roce 1914 se tu vytvořily dva proudy. První proud byl zastoupen katolickými stranami, které podporovaly habsburskou monarchii. Do druhého proudu se řadily radikální státoprávní strany, které sice byly protirakouské, ale uvědomovaly si hrozbu plynoucí z politických stran v Předlitavsku, které usilovaly o rozpad Rakousko-Uherska a následné začlenění do německé říše. Celkově vzato se politické strany snaţily o ochranu českých zájmů a zaměřovali se spíše na přeţití. Rozhodně nebylo jejich úmyslem nějak výrazně měnit střední Evropu, natoţ pomýšlet na celkovou poráţku ústředních mocností Formování zahraničního odboje Vedle jiţ dvou zmíněných směrů, zde existoval i třetí proud, který právě počítal s variantou naprosté vojenské poráţky ústředních mocností a změny státního uspořádání Evropy. Jeho hlavním představitelem byl T. G. Masaryk, profesor filosofické fakulty UK, známí politik, v minulosti také poslanec v říšské radě, známí i za hranicemi, který již za svého poslaneckého působení formoval kritický názor na rakouskou státnost a důvody, pro které jsou Češi nuceni hájit své státoprávní požadavky obsažené v programu českého historického 10 Malý, Karel a kolektiv. Dějiny českého a československého práva do roku přepracované vydání. Praha : Linde Praha, a.s. - Právnické a ekonomické nakladatelství, ISBN str

12 státního práva. 11 Pro svoje názory a postavení vůči rakouské politice byl nucen emigrovat. Stalo se tak v lednu roku Za své sídlo v exilu si zvolil Ţenevu. Zde také přednesl svůj politicky první projev. Tento projev pronesl při příleţitosti jubilea Jana Husa 6. července 1915, v němţ jménem českého národa vyhlásil Rakousko-Uhersku válku. Po tomto projevu se přesunul do Paříţe, kde se k němu připojil Edvard Beneš a vytvořili zde centrum zahraničních odbojových akcí nazvané Český komitét zahraniční. Mezi další zakládající členy lze také zařadit Josefa Düricha. Dne 14. listopadu 1915 vydal tento komitét veřejné prohlášení, v němţ se postavili na stranu dohody a poţadovali vyhlášení nezávislého Československého státu. Toto prohlášení bylo po celou dobu války povaţováno jako hlavní cíl odboje. V únoru roku 1916 se Český komitét zahraniční přeměnil na Českou národní radu a později, s příchodem Milana Rastislava Štefánika se přejmenovala v Československou národní radu. Tato rada si dala za primární úkol získat na svou stranu země dohody a přesvědčit je o poválečném rozbití Rakousko-Uherska. Byl to ale velmi obtíţný úkol, jelikoţ mocnosti dohody nepočítaly s rozpadem Rakousko-Uherska. Počítaly s ním jako s potřebnou protiváhou Německa. Politický vliv tak ze začátku nebyl moc velký. Otázkou tedy bylo jak tento politický vliv a uznání od vedoucích osobností mocností dohody dosáhnout Vliv Československých zahraničních legií a krajanských spolků Odpovědí na nedostatečný politický vliv pro Masaryka byly Československé zahraniční legie bojující na straně dohody. Pro Masaryka se staly velmi důleţitým faktorem při boji o samostatnost. Tato armáda byla tvořena hlavně dobrovolníky a českými a slovenskými vojáky, kteří nechtěli bojovat za Rakousko-Uhersko. Češi a Slováci představovali asi 25% všech mobilizovaných vojáků monarchie a Češi tvořili 12,6 % a Slováci 3,6 % důstojnického sboru rakousko-uherské armády. 13 Tyto legie podle působení lze rozdělit na legie ve Francii, v Rusku a legie v Itálii. 1. srpna roku 1914 byla ve Francii zaloţena jednotka jménem Nazdar!. Tato jednotka se účastnila bitvy u Arrasu 9. května roku 1915 a jednotku dost proslavila. Legie v Itálii vznikly zaloţením československého dobrovolnického sboru. Povolení vytvořit legie v Rusku dala ruská vláda aţ po bitvě u Zborova roku Celkově legie byly za války tvořeny muţi. 11 Malý, Karel a kolektiv. Dějiny českého a československého práva do roku přepracované vydání. Praha : Linde Praha, a.s. - Právnické a ekonomické nakladatelství, ISBN str Malý, Karel a kolektiv. Dějiny českého a československého práva do roku přepracované vydání. Praha : Linde Praha, a.s. - Právnické a ekonomické nakladatelství, ISBN str Malý, Karel a kolektiv. Dějiny českého a československého práva do roku přepracované vydání. Praha : Linde Praha, a.s. - Právnické a ekonomické nakladatelství, ISBN str

13 Tito vojáci svým projevem dali jasně najevo, ţe nesouhlasí s rakouskou vládou a pokládali se za vojáky samostatného československého státu. Bojové nasazení, účast v mnoha vítězných bitvách a hlavně boj proti bolševikům v Rusku udělal na vůdčí osobnosti mocností dohody velký dojem a daly tak naději Masarykově zahraniční akci a posílení politického vlivu národní rady. 14 Vedle legií zde byly také sdruţení a krajanské spolky, jeţ sehrály v rámci své činnosti svou roli v zahraničním odboji. Tyto spolky bylo moţno nalézt v mnoha zemích, nejvíce ale v Rusku, Francii a zejména ve Spojených státech amerických. Jejich činnost zahrnovala finanční a politickou podporu. Za nejvýznamnější akci těchto spolků se povaţuje dohoda podepsaná společně s Masarykem v Pittsburghu, ve které prohlašují ideu spojení Čechů a Slováků ve společném samostatném státě za podmínky autonomie Slovenska. To znamenalo, ţe Slovensko si vytvoří svou vlastní vládu, sněm, administrativu a slovenský jazyk bude úředním jazykem. Tato dohoda také stanovila uspořádání budoucího Československa. Počítala s republikánskou a demokratickou ústavou. Ze začátku by se mohlo zdát, ţe dohoda měla ústavní význam, coţ není pravda. Její účel byl čistě politický. Tato dohoda se však později stala středem politického napětí, jelikoţ nepočítala s čechoslovakistickou koncepcí, nýbrţ povaţovala Čechy a Slováky jako dva odlišné národy. 15 S přispěním legií a krajanských spolků se konečného uznání od představitelů dohody dostalo zahraničnímu odboji aţ ke konci války. 29. června 1918 poslala francouzská vláda Edvardu Benešovi notu, jejímţ obsahem bylo uznání československé Národní rady jako orgánu budoucího samostatného československého státu. Slíbila této radě osvobození a uznání československého národu. 9. srpna 1918 vydala britská vláda tzv. Balfourovu deklaraci, kde přijala československé legie jako jednotky dohodových ozbrojených sil a také uznala Národní radu za provizorní orgán budoucího československého státu. Národní rada poté byla uznána 3. září od USA, 9. září od Japonska a 3. října uznala italská vláda československou Národní radu zpětně ke dni Malý, Karel a kolektiv. Dějiny českého a československého práva do roku přepracované vydání. Praha : Linde Praha, a.s. - Právnické a ekonomické nakladatelství, ISBN str Malý, Karel a kolektiv. Dějiny českého a československého práva do roku přepracované vydání. Praha : Linde Praha, a.s. - Právnické a ekonomické nakladatelství, ISBN str Malý, Karel a kolektiv. Dějiny českého a československého práva do roku přepracované vydání. Praha : Linde Praha, a.s. - Právnické a ekonomické nakladatelství, ISBN str Vojáček, Ladislav, Schelle, Karel a Knoll, Vilém. České právní dějiny. 2. vydání. Plzeň : Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, s.r.o., ISBN str

14 3.4 Domácí odboj Ze začátku války nebylo k formování domácího odboje moc prostoru. Perzekuční opatření dost limitovala politické strany, které tak nemohly vystoupit proti rakouské vládě. Bylo zde však potřeba se nějakým způsobem spojit se zahraničním odbojem. Z toho důvodu vznikl v roce 1915 jiţ zmíněný v minulých kapitolách, tajný politický orgán nazvaný Mafia. Byl tvořen hlavně stoupenci realistické strany a strany mladočeské. Tento tajný orgán poskytoval politikům prostor pro přednesení svých názorů a nápadů ohledně budoucnosti Československa. Větší změny na domácí scéně nastaly ale aţ v roce v roce 1916, kdy probíhala válka naplno. Ústřední mocnosti sice do této doby uštědřili stranám dohody některé klíčové poráţky, ale z dlouhodobého hlediska bylo jasné, ţe toto tempo nemůţe dlouho vydrţet. V Rakousku-Uhersku a Německu jiţ byla znát jistá deprese z války. Infrastruktura obyvatelstva se téměř zhroutila a zásoby důleţitých surovin a materiálů se rychle zmenšovaly. Vojenská diktatura také začala ztrácet sílu. Rakousku-Uhersku jistě také nepomohla smrt Františka Josefa I., kdy místo něho nastoupil mladý Karel I., který neměl mnoho zkušeností. Naskytla se tak moţnost prolomit politickou a policejní persekuci a pokusit se o částečné zformování domácího odboje. 17 I kdyţ v první polovině 1916 byly strany stále spíše pro zachování Rakousko-Uherska, ve druhé polovině tuto příleţitost vyuţili. Zlomovým dnem se tak stal den 18. listopadu 1916, kdy byl po dlouhých jednáních konstituován Národní výbor a Český svaz poslanecký. Národní výbor se skládal z 18 členů z 9 politických stran. Za předsedu byl zvolen K. Mattuš a hlavním jednatelem byl Antonín Švehla. Jeho hlavním úkolem měla být obhajoba zájmů českého národa mimo rakouský parlament, který se nescházel. 18 Projevil také snahu o sjednocení politických stran. Co se týče Českého svazu poslaneckého, tak ten zajišťoval společný postup českých poslanců v říšské radě. Ze začátku tyto strany měly celkem velkou podporu domácích obyvatel, jelikoţ vyvolávaly naději, ţe strany budou proti říšské radě postupovat společně. Tato důvěra však neměla dlouhého trvání. Vztah k obyvatelům se radikálně změnil v lednu v roce Důvodem bylo usnesení vydané předsednictvem, zvláště Českého svazu poslaneckého. Toto usnesení bylo určeno rakouskému ministru 17 Vojáček, Ladislav, Schelle, Karel a Knoll, Vilém. České právní dějiny. 2. vydání. Plzeň : Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, s.r.o., ISBN str Vojáček, Ladislav, Schelle, Karel a Knoll, Vilém. České právní dějiny. 2. vydání. Plzeň : Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, s.r.o., ISBN str

15 zahraničí Czerninovi, kde se předsednictvo svazu postavilo na stranu Rakousko-Uherska, a zamítlo spojeneckou notu z 10. ledna 1917 s prohlášením, ţe národ český jako vždy v minulosti, tak také v přítomnosti, a době příští jen pod žezlem habsburským vidí svou budoucnost a podmínky svého vývoje. 19 Tato nota byla reakcí států dohody na nabídku míru z 12. prosince Mimo jiné v ní byl obsaţen nárok na osvobození Československa. To byl právě pro zahraniční odboj velký úspěch. Místo toho, aby se ale zahraniční odboj dočkal podpory, tak dostal od politických stran odmítnutí. Pro českou veřejnost tak tyto dva orgány velmi klesly a pozbyly tak jejich veškerou důvěru. 20 Negativní postoj politických stran však neznamenal konec domácího odboje. V roce 1917 se začaly projevovat umělecké a vědecké kruhy. Přispěla k tomu hlavně revoluce v Rusku, která znamenala zvrat ve válce. Mnoho lidí si uvědomilo, ţe lze bojovat proti absolutistické vládě. Zvedla se vlna protestů, coţ vedlo k ještě tvrdším opatření rakouské vlády. Strach z rozpadu Rakouska-Uherska nakonec donutil vládnoucí vídeňské kruhy k svolání vídeňského parlamentu 30. května To vyvolalo mezi českou inteligencí podnět k akci. Výsledkem bylo vydání Manifestu českých spisovatelů. Byl vydán na podnět Jaroslava Kvapila. Podepsalo ho 222 českých spisovatelů a vědeckých pracovníků, mezi které můţeme zařadit např. Aloise Jiráska (podepsal jako první), Karla Čapka, Otakara Březinu, Josefa Čapka a mnohé další. Obsahem tohoto manifestu byl nesouhlas s dosavadním postojem politiků vůči české otázce, vyzíval české poslance k dodrţování národních zájmů a jeho součástí byl také poţadavek k radikalizaci české politiky. Programem tohoto manifestu tedy bylo vytvoření demokratické Evropy, která je tvořena svobodnými a samostatnými národy. Manifest také povaţoval Říšskou radu za dočasné shromáţdění, kde lze vynášet prohlášení s českými poţadavky. Manifest nakonec slavil úspěch. Dne , před zahájením zasedání říšské rady, čeští poslanci jménem Českého svazu vydali státoprávní vyhlášení, kde poţadovali autonomii českých zemí a připojení Slovenska. Dále také poţadovali zrušení dualismu. To vše ale mělo být provedeno v přestavěné federalizované habsburské monarchii. Jediný, kdo poţadoval samostatné Československo, byl poslanec Kalina a část českých 19 Malý, Karel a kolektiv. Dějiny českého a československého práva do roku přepracované vydání. Praha : Linde Praha, a.s. - Právnické a ekonomické nakladatelství, ISBN str Vojáček, Ladislav, Schelle, Karel a Knoll, Vilém. České právní dějiny. 2. vydání. Plzeň : Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, s.r.o., ISBN str

16 politických činitelů. Český svaz tak projevil nesouhlas s dualistickým pojetím státu, ale stále byl spíše pro zachování monarchie a projevoval jistou loajalitu Rakousku-Uhersku. 21 Zahraniční odboj tak stále neměl plnou domácí podporu. Navíc bylo potřeba tento program blíţe specifikovat a podrobněji rozpracovat. V červnu roku 1917 Národní výbor tedy vyzval k podrobnému přepracování programu. Tohoto úkolu se zhostilo šest vysokoškolských profesorů, mezi nimiţ byli profesoři František Weyr a Karel Kadlec. Všechny varianty vypracované těmito profesory byly podobné. V kaţdé variantě je český stát konstituční monarchií, součástí českého státu je i Slovensko a je stále členem rakouského soustátí. Jediné rozdíly byly v pohledu na podobě budoucí ústavy. Vytvoření těchto koncepcí však trvalo velmi dlouho a později jiţ neměly své uplatnění, jelikoţ společenský a politický vývoj se ke konci války velmi rychle měnil. Lidé stále více volali po samostatném Československu a tím pádem tyto návrhy jiţ neměly svůj účel. 22 K obratu na domácí politické scéně došlo aţ na začátku roku Ignorace českých politiků vídeňským parlamentem a neustálé přehlíţení poţadavků Českého svazu poslaneckého přesvědčilo české politiky k radikalizaci postojů vůči Rakousku-Uhersku. Vrcholem pro domácí odboj bylo zaujetí negativního stanoviska vídeňského parlamentu, konkrétně ministra zahraničí Czernina, který zamítl poţadavek Českého svazu poslaneckého, aby jednotliví poslanci národů Rakouska mohli být přítomni v Brestu Litevském na mírových jednáních s ruskou delegací o ujednání mírové dohody. Odpor vyvolaný tímto poţadavkem donutil domácí odboj k akci. 23 Český svaz dne 6. ledna 1918 svolal generální sněm českých poslanců a zemských sněmů z Čech, Moravy a Slezska do Obecního domu v Praze. Zahajovací projev zde přednesl poslanec F. Staněk. Nejdůleţitější událostí na této protestní akci bylo však vyhlášení a schválení tzv. Tříkrálové deklarace. Tato deklarace jasně nesouhlasila s výsledky jednání v Brestu Litevském. Byl zde podán návrh ruskou delegací na lidové hlasování o národním sebeurčení, který byl ale odmítnut hrabětem poslancem Czerninem, který prohlásil, ţe tyto otázky se mají řešit v rámci ústavy, kde tyto národy ţijí. V Tříkrálové deklaraci poslanci tedy 21 Malý, Karel a kolektiv. Dějiny českého a československého práva do roku přepracované vydání. Praha : Linde Praha, a.s. - Právnické a ekonomické nakladatelství, ISBN str Vojáček, Ladislav, Schelle, Karel a Knoll, Vilém. České právní dějiny. 2. vydání. Plzeň : Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, s.r.o., ISBN str Malý, Karel a kolektiv. Dějiny českého a československého práva do roku přepracované vydání. Praha : Linde Praha, a.s. - Právnické a ekonomické nakladatelství, ISBN str Malý, Karel a kolektiv. Dějiny českého a československého práva do roku přepracované vydání. Praha : Linde Praha, a.s. - Právnické a ekonomické nakladatelství, ISBN str

17 poţadovali právo na svobodný život národní a na sebeurčení národů. 24 Tato deklarace se odvolává na historické české právo a její hlavní myšlenkou tedy bylo vytvoření samostatného a demokratického Československého státu. Tříkrálová deklarace se tak stala vrcholem domácího odboje. Neobsahovala jiţ ţádné náznaky loajálnosti vůči Rakousku-Uhersku a v podstatě nahradila prohlášení z 30. dubna Za zmínku zde však vedle Tříkrálové deklarace stojí i Národní přísaha představitelů českého kulturního a veřejného ţivota. Tato přísaha vznikla 13. dubna 1918 po další Czerninově kritice odpůrců Rakouska-Uherska a T. G. Masaryka. Obsahem bylo prohlášení věrnosti národní samostatnosti a osvobození a byla pronesena Aloisem Jiráskem. Toto prohlášení ještě více zradikalizovalo politiku a vytvořilo tak půdu pro závěrečný boj za samostatnost Českých a Slovenských zemí Závěrečná etapa boje za státní samostatnost Rok 1918 byl pro domácí i zahraniční odboj klíčový. Ústředním mocnostem docházel dech a vše nasvědčovalo v jejich brzkou kapitulaci. Vídeňské vládní kruhy byly pod tlakem a docházelo k mnoha rozepřím. Bylo jasné, ţe Rakousko-Uhersko směřuje k obrovské poráţce a nevyjde z toho bez velkých ztrát. Napětí rostlo i na české politické půdě, kde probíhal boj o to, která strana se postaví do čela odboje. Výsledkem mnoha jednání a také díky úspěchům zahraničního odboje došlo k reorganizaci Národního československého výboru jako ústředního orgánu domácího odboje. Vznik tohoto orgánu byl důleţitý hlavně pro budoucí vývoj vzniku Československa. Hlavním iniciátorem těchto jednání byl Antonín Švehla. Podle jeho návrhu, známého také jako Švehlův klíč, bylo určeno zastoupení jednotlivých stran v tomto orgánu. Švehlův návrh se opíral o výsledky voleb do říšské rady z roku Byl tvořen 38 členy, z toho bylo 10 členů ze sociální demokracie, 9 agrárníků, 9 státoprávních demokratů, 4 čeští socialisté, 4 lidovci, 1 staročech a 1 realista. Tento orgán byl tvořen výhradně Čechy a slouţil jako čistě český orgán. Důvodem vynechání slovenských poslanců byla hrozba persekuce maďarskou vládou. I přesto, ţe se Národní výbor stal ústředním orgánem českého odboje, pro rakouskou vládu byl stále ilegální. Rakouská vláda však měla spoustu jiných problémů a nakonec s velkým sebezapřením tento orgán strpěla. Úspěchem národního výboru se inspirovalo 24 Malý, Karel a kolektiv. Dějiny českého a československého práva do roku přepracované vydání. Praha : Linde Praha, a.s. - Právnické a ekonomické nakladatelství, ISBN str SOVADINA, Jiří. Tříkrálová deklarace (6. ledna 1918). Moderní-Dějiny [online] , :29 [cit ]. Dostupné z: 17

18 mnoho občanů v zemi a po celém českém území začaly vznikat okresní a místní národní výbory, které nerespektovaly autoritu rakouských úřadů a začali prosazovat svojí vlastní. 26 Na konci léta roku 1918 byla válka v podstatě u konce. Ústřední mocnosti na všech frontách byly poraţeny a vojenská a hospodářská situace v Rakousku-Uhersku byla naprosto katastrofální. Vídeňská vláda se ještě zoufale snaţila přesvědčit národní výbor o federalizaci monarchie a obrátila se na něj s prosbou, aby čeští vojáci na italské frontě nepřestávali bojovat. Národní výbor samozřejmě vídeňskou vládu ignoroval a byl připraven zasadit poslední úder. 27 Od začátku října měly události velký spád na popud radikálních socialistů vznikla generální stávka. Účelem této stávky bylo ochromit válečné snaţení Rakousko-Uherska tím, ţe zamezí vývoz potravin a zásob na frontu. Tato stávka také byla reakcí na domnělé hospodářské vykrádání českých úřadů rakouskou vládou. V rámci stávky se také její akční výbor pokusil o vyhlášení československé socialistické republiky. Monarchii se ještě podařilo udrţet si moc nad českými a slovenskými zeměmi a stávku potlačila. 28 Druhou událostí téhoţ dne bylo oznámení o vzniku prozatímní vlády tajemníkem Národní rady československé Edvardem Benešem. Tato vláda byla ustanovena na základě rozhodnutí z Prezidentem a zároveň předsedou ministerské rady byl T. G. Masaryk, ministrem zahraničí byl Edvard Beneš a ministrem vojenství se stal M. R. Štefánik. Tato vláda byla postupně uznána všemi státy dohody. Toto uznání ale nemělo moc velký vliv, jelikoţ za 14 dní převzal vládu Národní výbor. Dne T. G. Masaryk předal prezidentu W. Wilsonovi Deklaraci, pojmenovanou podle místa vzniku, Washingtonskou. Tato Deklarace velmi ovlivnila odpověď presidenta Wilsona na nabídku příměří ze dne 5. října od ústředních mocností. Washingtonská deklarace se stala vrcholný akt zahraničního odboje. Obsahovala slavnostní vyhlášení o československé nezávislosti. Konkrétní se hlásila k americké formě nezávislosti a zavrhovala jakékoliv další setrvání pod vládou habsburské říše. Slavnostně prohlašujeme, že od nynějška tvoříme svobodný a samostatný národ. Přijímáme a připojujeme se k ideálům moderní demokracie, ony byly ideály našeho národa po staletí. Přijímáme americké zásady, tak jak byly vysloveny presidentem Wilsonem, zásady 26 Malý, Karel a kolektiv. Dějiny českého a československého práva do roku přepracované vydání. Praha : Linde Praha, a.s. - Právnické a ekonomické nakladatelství, ISBN str Vojáček, Ladislav, Schelle, Karel a Knoll, Vilém. České právní dějiny. 2. vydání. Plzeň : Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, s.r.o., ISBN str Vojáček, Ladislav, Schelle, Karel a Knoll, Vilém. České právní dějiny. 2. vydání. Plzeň : Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, s.r.o., ISBN str

19 osvobozeného lidstva, skutečné rovnosti národů a vlád, jejichž veškerá spravedlivá moc vychází ze souhlasu ovládaných. 29 Dále také Deklarace obsahuje budoucí uspořádání Československého státu jako demokratický parlamentní systém. Washingtonská deklarace byla 18. října součástí odpovědi presidenta Wilsona a jasně stanovila, ţe rakouská vláda musí ohledně jakékoliv otázky týkající se vzniku Československa jednat přímo s československou vládou v Paříţi. 30 Karel I. se během mírových jednání ještě pokusil o zachování Rakousko-Uherska. 16. října 1918 vydal císařský manifest, který měl proměnit Rakousko-Uhersko ve federaci tvořenou čtyřmi státy. Rozděleno mělo být na německo-rakouskou, českou, jihoslovanskou a ukrajinskou část. Tento pokus však byl jiţ od začátku odsouzen k neúspěchu. Primárně byl velmi nevhodný pro Uhry a proti se vyslovily i národní společnosti Rakouska října Národní výbor uznal zahraniční akci vedenou T. G. Masarykem a Karel I. tak vyzval Národní výbor k vyslání svých zástupců do Ţenevy, aby jednali o podmínkách vzniku nového státu se zahraniční misí. Konkrétně zde exilová vláda s Národním výborem vytvořila dohodu o budoucí formě státu, která poté doplňovala zákon č. 11/1918 Sb., jelikoţ ten otázku ohledně formy státu neřešil. Dne 27. října byla jmenována nová rakouská vláda. V jejím čele stál Heinrych Lammaschem a jejím primárním cílem bylo pokojně převést moc do rukou nově vzniklých států. 27. října 1918 ministr zahraničí nově vzniklé vlády G. Andrássy poslal Wilsonovy prostřednictvím Švédska notu, ve které souhlasí s podmínkami kapitulace. Česká veřejnost tento akt pochopila jako konečnou kapitulaci Rakousko-Uherska a po celém československém území začaly probíhat demonstrace za vznik samostatného československého státu. Národní výbor proto hned druhý den vyhlásil zákon o vzniku samostatného státu československého vydaný pod číslem 11/1918 Sb. 32 Dne 28. října 1918 boj o samostatnost Československa dosáhl svého vrcholu. Nota z 27. října vyvolala po celém území mnoho ţivelných demonstrací, kdy lidé strhávali a ničili symboly Rakousko-Uherska a provolávaly samostatný Československý stát. Nejintenzivnější tyto demonstrace byly v Praze. Národní výbor byl tak nucen v důsledku demonstrací jednat. 29 Malý, Karel a kolektiv. Dějiny českého a československého práva do roku přepracované vydání. Praha : Linde Praha, a.s. - Právnické a ekonomické nakladatelství, ISBN str Malý, Karel a kolektiv. Dějiny českého a československého práva do roku přepracované vydání. Praha : Linde Praha, a.s. - Právnické a ekonomické nakladatelství, ISBN str Malý, Karel a kolektiv. Dějiny českého a československého práva do roku přepracované vydání. Praha : Linde Praha, a.s. - Právnické a ekonomické nakladatelství, ISBN str Malý, Karel a kolektiv. Dějiny českého a československého práva do roku přepracované vydání. Praha : Linde Praha, a.s. - Právnické a ekonomické nakladatelství, ISBN str

20 Jejich hlavním záměrem bylo primárně uklidnit tyto demonstrace a nabádali lid k umoţnění klidného převzetí moci od vídeňské vlády. K tomuto poklidnému převzetí měl právě poslouţit jiţ zmíněný zákon č. 11/1918 Sb. Z dosavadního vývoje odbojového snaţení se dalo předpokládat, ţe členové jak zahraničního i domácího odboje budou na tuto situaci připraveni a takový zákon jiţ bude sepsán. Čeští politici však netušili, ţe zhroucení Rakousko-Uherska bude tak rychlé. Zákon č 11/1918 Sb. nebo také později pojmenován jako recepční norma vznikal v podvečer 28. října a byl výsledkem práce několika předchozích dnů, dokonce i někdy hodin. Před touto recepční normou samozřejmě určité přípravy probíhaly. Konkrétně od dubna byl zaloţený politický a hospodářský program, jehoţ součástí bylo také vytvoření přípravného výboru. Mezi členy můţeme zařadit například J. Scheinera, K Kramáře, J. Preisse, P. Pantůčka a další. Jejich práce započali v dubnu roku 1918 a podle hrubých odhadů skončili v září Výsledkem jejich práce bylo vytvoření dvou návrhů zákona. Prvním návrhem bylo vytvoření hospodářského zákona. Jeho autorem byl J. Preisse. Obsahem bylo vytvoření samostatného hospodářství a vytvoření samostatné měny. Druhým návrhem byl tzv. politický zákon. Tento zákon měl slouţit jako prozatímní ústava. Nakonec tyto dva návrhy byly pouţity v recepční normě jen částečně, protoţe národní výbor je povaţoval za nedostatečné. Konkrétně tyto dva návrhy zavrhlo několik politických představitelů v čele s A. Rašínem a J. Preissem v den generální stávky 14. října Od této chvíle se tedy začalo pracovat na novém zákoně. 33 Finální verze zákona č. 11/1918 Sb. vyšla z rukou A. Rašína. V preambuli bylo stanoveno toto: Samostatný stát československý vstoupil v život, zachována byla souvislost dosavadního právního řádu se stavem novým, aby nenastaly zmatky a upraven byl nerušený přechod k novému státnímu životu, Národní výbor jménem Československého národa jako vykonavatel státní svrchovanosti nařizuje: 34 V článku I. se Národní výbor v tomto zákoně označil jako orgán jednomyslné vůle národa. V článku II pak bylo stanoveno, ţe všechny dosavadní zemské a říšské zákony a nařízení zůstávají prozatím v platnosti. Podle článku III se všechny samosprávné, státní, ţupní úřady a další zemské, krajské a obecní instituce podřizovaly Národnímu výboru a dále měly jednat dle stávajících platných zákonů a nařízení. V článku IV. byla stanovena platnost tohoto zákona, tedy 28. října 1918 a poslední článek V. ukládal předsednictvu národního výboru, aby tento zákon provedlo. Zákon byl schválen na 33 Klimek, Antonín. Vznik Československa říjen Praha, Litomyšl : Nakladatelství Ladislav Horáček - Paseka, ISBN str Klimek, Antonín. Vznik Československa říjen Praha, Litomyšl : Nakladatelství Ladislav Horáček - Paseka, ISBN str