Údaje výrobce: - rozpětí 2440 mm - délka 2060 mm - hmotnost od 8,5 kg - motor od 60 ccm

Transkript

1 Jedná se o stavebnici ARF polomakety ruského akrobatického letadla Su-31, kterou vyrábí brněnská firma REICHARD MODELSPORT. Model lze díky rozměrům označit za obří. Je určen k pohonu motorem cca 80 ccm. Údaje výrobce: - rozpětí 2440 mm - délka 2060 mm - hmotnost od 8,5 kg - motor od 60 ccm O tom, že se skutečně jedná o model obří jsem se přesvědčil už při převozu stavebnice domů v krátké Fabii, kdy krabice spolehlivě vyplnila prostor od víka zavazadlového prostoru až po přístrojovou desku. Můžu hovořit o velkém štěstí, že jsem cestou nepotkal žádnou hlídku silniční policie. Moje připravená výmluva, že kdybych místo této krabice vezl obézního spolujezdce, taky bych nic neviděl z pravého předního okénka, by pravděpodobně neuspěla... Doma jsem model vybalil a provedl první prohlídku dodaných dílů: - laminátový trup je z větší části tvořen sendvičem skelný laminát polystyrén skelný laminát. Je tuhý a na své rozměry velmi lehký. - Poloviny křídel, poloviny výškovky a směrovka jsou požehleny fólií Oracover v kvalitě, o které můžu s naprostou jistotou tvrdit, že bych to sám ani při nejlepší vůli nesvedl. - Zkrátil jsem laminátové pouzdro spojovací trubky křídel a sestavil trup s křídly. Křídla přesně navazují na laminátové přechody centroplánu. Trošku mne překvapilo provedení křidélek, která budou zavěšena nikoliv v ose profilu křídla, ale u horního potahu. Nejprve jsem uvažoval o tom, že vyrobím nová křidélka, ale nakonec jsem usoudil, že to nechám, jak to je. Zavěšení křidélek u horního potahu se příznivě projeví zvětšením ramene páky ovládání křidélek a případné úpravy velikostí výchylek nahoru a dolu nebudou v době počítačových rádií problémem. - Sestavil jsem výškovku a provedl kontrolu rovnoběžnosti křídel a výškovky a kolmosti na směrovku vše vypadá dobře a tak nemusím řešit žádné úpravy. Jedinou změnu, kterou plánuji udělat oproti návodu je umístění serv přímo do výškovky. Vyhnu se tak dlouhým táhlům a komplikacím při sestavování modelu (výškovka bude oddělávací), ale musím počítat s tím, že přidám váhu do ocasu. Poloviny výškovky přesně navazují na tvar centroplánu výškovky. 1 / 8

2 Nevydržel jsem to a celý model jsem provizorně sestavil a vyfotil. {gallery}suk_a{/gallery} Protože manželka s mým tichým souhlasem nedávno zakoupila pro kuchyňské potřeby digitální váhu (do 5 kg), neodolal jsem a model per partes zvážil: trup 1846 g spojovací trubka kř. + lam. pouzdro 547 g kabina + rám kabiny 273 g haubna 592 g 2 / 8

3 křídlo P 717 g křídlo L 726 g obě křidélka 247 g výškovka P 180 g výškovka L 175 g spojka výškovky 3 / 8

4 38 g směrovka 164 g podvozek (bez kol) 528 g ostruha s kolem + příslušenství 228 g překližkové díly (přepážky, lože serv) 675 g CELKEM: 6936 g 4 / 8

5 Pokud model vybavím motorem 58 ccm s tlumičem, servy standardních rozměrů, třemi bateriemi (2 x přijímač, 1 x zapalování), power boxem a jedním přijímačem, měl bych se s hmotností modelu připraveného k letu pohybovat kolem 10,5 kg, což považuji pro model určený pro klasickou akrobacii této velikosti za přiměřené. Složený model jsem oměřil a rozměry srovnal s třípohleďákem skutečného Su-31. Až na mírně prodloužený trup vše přibližně souhlasí a tak lze konstatovat, že model splňuje podmínku rozměrové shodnosti se vzorem pro kategorii obřích akrobatů F3M. Prozatím jsem nasucho (bez lepení) instaloval hmoždinkové panty o průměru 4 mm a připravil model k dokončení povrchové úpravy. Zároveň jsem mírně vylehčil překližkové díly do trupu. Postupuji tak, jak je mým zvykem velmi pomalu, s rozmyslem. Nepřeženu to, když budu tvrdit, že přibližně na 5 hodin klábosení a teoretizování s kamarády z klubu připadá cca 1 hodina skutečné práce v dílně. Přesto mám v plánu model v průběhu léta zalétat a ukázat v plné kráse na naší plánované akci MVVS CUP. Trošku jsem popátral na Internetu a vybral pro můj model Su-31 vhodné zbarvení. Podmínkou výběru bylo hlavně to, abych nemusel moc zasahovat do perfektního původního potahu modelu. Nakonec jsem vybral jako vzor zbarvení skutečného letounu Su-26 akrobatického dua Matadors, které jsem trošku upravil a zjednodušil. {gallery}suk_b{/gallery} Nenechte se zmást tím, že jsem v náčrtku zbarvení vůbec netrefil odstín modré... Konstrukce: Model je smíšené konstrukce trup je laminátový, častečně sendvičový (skelná tkanina tenký PS skelná tkanina), křídla mají jádro z PS, potažené balsou a vyztužené prosycenou skelnou tkaninou, ocasní plochy byly v mé stavebnici konstrukční. Přestože se jedná dle podkladů výrobce Reichard Modelsport o stavebnici ARF, je třeba při stavbě poměrně dost zapřemýšlet a vyrobit vlastní vestavbu trupu a motorový domek. Stavba 5 / 8

6 Model jsem z důvodu nešťastné havárie na akci Jet Over Czech 2008 vlastně stavěl 2x (došlo k uvolnění bimbátka v nádrži a k zastavení motoru v počátku vertikálního stoupání v souvratu, kdy už se mi model potlačením nepodařilo rozjet na rychlost, která by umožnila vybrat klesání...). Díky tomu jsem nakonec vestaby trupu namaloval v AutoCADu a druhý, opravený exemplář má tyto vestavby vyfrézované na CNC fréze. Model jsem oproti klasické koncepci výrobce dosti upravil, protože jsem chtěl použít poměrně lehký motor MVVS 58 IRS (oproti 80-tkám). Proto jsem přesunul veškeré těžší věci, vč. serv ihned za motorovou přepážku. Použil jsem poměrně těžké baterky a serva výškovky jsem z důvodu spolehlivosti zase zabudoval přímo do výškovky. Celá odlišnost je v tom, že jsem udělal ihned za motorovou přepážkou do trupu velký instalační otvor, který je olemován uhlíkovým rowingem a současně je při provozu modelu celý překrytý haubnou. Mohl jsem tak velké směrovkové servo a servo vlečného háčku umístit více dopředu. Štěrbiny pro výstup vzduchu z haubny jsem oproti originální verzi stavebnice vyfrézoval jak do samotné haubny, tak i do trupu. Došlo tak k zeslabení přední části trupu, což jsem kompenzoval bohatými výztuhami uhlíkovým rowingem. Při zalétávání působilo komplikace tlakování trupu za letu - velkou haubnou vniká do trupu hodně vzduchu, který nestačí funkční štěrbiny na haubně a otvory v místě výfuku odvést. To mělo vliv na spolehlivost motoru za letu - obyčejně po stažení plynu a pozvolném přidávání se motor náhle zastavil, ikdyž na zemi jel jako pila a měl perfektní přechody. Pomohlo až to, že jsem v zadní části trupu vyhlodal Dremelem veliké otvory, jejichž okraje jsem vyztužil uhlíkovou tkaninou. Více je vidět na následujících fotografiích: {gallery}suk1{/gallery} Model řídím vysílačem FUTABA T12 FG s modelem 2,4 GHz FASST T-14. Používám přijímač R6014 FS a vlastní rozvodnou desku, napájenou dvěma pětičlánky NiCd. Před prvním startem jsem při různém stupni nabití/vybití baterek ověřil, že serva 6 x Graupner C5077, 1 x HS 805 BB a 3 x HS 645 MG nemají problém s nižší úrovní impulzů použitého přijímače. Hmotnost modelu, připraveného k letu, se před opravou pohybovala skutečně kolem 10,5 kg. Po opravě ale hmotnost značně narostla tím, že jsem použil podstatně těžší polotovar trupu. 6 / 8

7 Model jsem vybavil vlečným zařízením pro vlekání větroňů. Jedná se o díl frézovaný z duralu, koupený od Rudy Helmera. Dlouho jsem přemýšlel, jestli si zařízení mohu dovolit umístit až za kabinu, protože toto místo je už hodně vzdálené od těžiště. Nakonec jsem to risknul a praxe ukázela, že to nečiní žádné potíže. Abych ušetřil váhu na ocase, umístil jsem servo vlečného zařízení společně se servem směrovky až u motorové přepážky. Náhon posuvného kolíčku obstarává táhlo přes pákový převod. Díky pákovému převodu jsem získal dvojnásobnou sílu a přitom také využívám celé dráhy serva. Abych se vyhnul možným komplikacím při vniknutí vlečného lana mezi stabilizátor a vyvažovací plochy výškovky a mezi kýlovku a vyvažovací plochu směrovky, vybavil jsem kormidla gumičkovými zábranami. {gallery}suk2{/gallery} Létání Model Su-31 použivám jako vlečná pro větší modely větroňů. Vpohodě utáhne čtyřmetrovky, jako je Krajánek Leoše Kohoutka, DG Elan Acro Petra Kubeše, Luňák Karla Werbitzkého atp. Třímetrovky by vpohodě utáhl i dvě... Samozřejmě s ním také rád akrobatím. Naprostým vrcholem blaženosti je vyvlekat větroně, odhodit nad dráhou vlečné lano a vyblbnout se akrobacií. Jedná se o víceméně universální model, bez ambicí na 3D létání. Akrobatické obraty létá s dostatečným přebytkem výkonu, poměrně pomalu a elegantně. Lahůdkou jsou dlouhé nožové lety. Protože model s těžištěm v doporučeném místě (u kořene křídla ve vzdálenosti 135 mm od náběžky), vytrimovaný tak, aby v normálním letu i na zádech letěl stejně, v nožáku mírně zatáčí za podvozkem, je třeba naprogramovat ve vysílači mix směrovka - výškovka. Model jsem zalétával 2x. Při tom druhém (po opravě) jsem se docela dost nazlobil s motorem MVVS 58 IRS. Není na vině přímo motor, který je jinak naopak naprosto vpohodě - spolehlivý a výkonný. Jen ve stručnosti: - Pokud Vám motor nechytne z jiného důvodu, nežli toho, že je motor suchý (tj. třeba naopak kvůli ulití), automatické ovládání sytiče Vám spolehlivě motor dál ulije tak, že dojde až k zaplavení svíčky palivem. - Pokud necháte na páce klapky sytiče pružinku, kterou tam dodává výrobce a současně pokud použijete automatické ovládání sytiče zapalováním, budete mít velký problém s nasátím paliva před spuštěním motoru. Zapalování totiž napájí servo sytiče pouze v okamžiku, kdy 7 / 8

8 přestavuje polohu klapky. Po přestavení odpojí servo od napájení a impulsů. V mém případě překonávala pružina mechanický odpor serva a přestože došlo automaticky k uzavření klapky pro nasátí paliva, klapka se po chvilce zase pootevřela silou pružiny a motor nestačil nasát palivo při následujících protočeních. - Motor na zemi běžel naprosto spolehlivě a s vrtulí 24/10 dosahoval 6700 ot/min. Nádherně reagoval na plyn. Stačilo ale odstartovat a motor začal tarokovat, vůbec nereagoval na plyn a nakonec zhasnul. Nádherně jsem natrénoval nouzáky. Pravděpodobně docházelo k natlakování prostoru trupu při letu a rozhození množství vzduchu a paliva v karburátoru (na zemi závisel tlak vzduchu v místě karburátoru jen na otáčkách vrtule, za letu však hlavně na samotné rychlosti letu. Pomohlo až vysochání velkého otvoru v zadní části trupu pro vyvedení vzduchu. Problémy s automatickým sytičem jsem nakonec vyřešil tak, že jsem servo sytiče zastrčil do volné zásuvky přijímače a servo ovládám rádiem. Motor chytá naprosto spolehlivě po dvou protočeních hned na 1. pokus. Model létá velmi dobře a doufám, že po počáteční porci smůly mi už bude dělat jen radost... A nejenom mě, ale i kamarádům s velkými modely větroňů bez elektropohonu :-) V době, kdy píšu tento článek už "Suk" spotřeboval cca 25 l benzínu a kdo jezdí na naše modelářské akce, určitě se s ním mohl seznámit "naživo". {gallery}suk3{/gallery} 8 / 8