Využívání holdingových daňových struktur v mezinárodním daňovém plánování

Transkript

1 Mendelova univerzita v Brně Provozně ekonomická fakulta Využívání holdingových daňových struktur v mezinárodním daňovém plánování Diplomová práce Vedoucí práce: doc. Ing. Danuše Nerudová, Ph.D. Vypracovala: Bc. Eva Hlavinková Brno 2014

2 Chtěla bych poděkovat doc. Ing. Danuši Nerudové, Ph.D. za odborné vedení mé diplomové práce a cenné rady a připomínky, které mi při jejím zpracování poskytla.

3 Čestné prohlášení Prohlašuji, že jsem práci Využívání holdingových daňových struktur v mezinárodním daňovém plánování vypracovala samostatně a veškeré použité prameny a informace uvádím v seznamu použité literatury. Souhlasím, aby moje práce byla zveřejněna v souladu s 47b zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách ve znění pozdějších předpisů a v souladu s platnou Směrnicí o zveřejňování vysokoškolských závěrečných prací. Jsem si vědom/a, že se na moji práci vztahuje zákon č. 121/2000 Sb., autorský zákon, a že Mendelova univerzita v Brně má právo na uzavření licenční smlouvy a užití této práce jako školního díla podle 60 odst. 1 autorského zákona. Dále se zavazuji, že před sepsáním licenční smlouvy o využití díla jinou osobou (subjektem) si vyžádám písemné stanovisko univerzity, že předmětná licenční smlouva není v rozporu s oprávněnými zájmy univerzity, a zavazuji se uhradit případný příspěvek na úhradu nákladů spojených se vznikem díla, a to až do jejich skutečné výše. V Brně dne 18. května 2014

4 Abstract The diploma thesis is focused on the international tax planning and using the holding structures as one of its methods. The aim of the thesis is to show the possibility of using differences between taxation of certain transactions in different jurisdictions. In the thesis there is an interpretation of the term international tax planning and its importance for companies. There is also a definition of a holding and its use within the international tax planning. In the second part of the thesis a holding structure for a fictional company is created. It shows advantages, but also problems connected with international tax planning. Keywords International taxation, double taxation, international tax planning, tax optimization, holding. Abstrakt Diplomová práce je zaměřena na mezinárodní daňové plánování a využití holdingových struktur jako jeden z jeho způsobů. Cílem diplomové práce je přiblížit možnosti využití rozdílů ve způsobu zdanění určitých transakcí v různých státech. V diplomové práci je vysvětlena podstata mezinárodního daňového plánování a jeho význam pro společnosti. Dále je definován pojem holding a naznačen jeho význam pro mezinárodní daňové plánování. V druhé části práce je vytvořena holdingová struktura pro fiktivní společnost, která poukazuje na výhody a možná úskalí takových řešení na poli mezinárodního daňového plánování. Klíčová slova Mezinárodní zdanění, dvojí zdanění, mezinárodní daňové plánování, daňová optimalizace, holding.

5 Obsah 5 Obsah 1 Úvod 9 2 Cíl práce a metodika 11 3 Teoretická východiska Mezinárodní daňové plánování Historie a současnost Definice a význam Oblasti využití mezinárodního daňového plánování Subjekty využívané při mezinárodním daňovém plánování Postup při mezinárodním daňovém plánování Holding ve vztahu k mezinárodnímu daňovému plánování Definice holdingu Výhody a nevýhody holdingové struktury Výběr země jako sídla holdingové společnosti Založení holdingu Smlouvy o ochraně investic Omezení mezinárodního daňového plánování Jednostranná opatření Speciální legislativa Smlouvy o zamezení dvojího zdanění Převodní ceny Nadnárodní organizace Výsledky práce Zdanění společností v Nizozemí Založení společnosti Smlouva o zamezení dvojího zdanění mezi ČR a Nizozemím Daňová povinnost české společnosti Využití nizozemské holdingové společnosti... 59

6 Obsah Srovnání situace společností před využitím zahraniční holdingové struktury a situace po jeho využití Diskuse 71 6 Závěr 73 7 Zdroje dat 75

7 Seznam obrázků 7 Seznam obrázků Obr. 1 Mateřská a dceřiná společnost 29 Obr. 2 Struktura společnosti 55 Obr. 3 Vazby mezi společnostmi 57 Obr. 4 Vytvořená holdingová struktura 62

8 Seznam tabulek 8 Seznam tabulek Tab. 1 Počet českých společností s vlastníkem z daňového ráje 15 Tab. 2 Srovnání nákladů 34 Tab. 3 Počet českých firem s vlastníkem v Nizozemí 45 Tab. 4 Společnosti se sídlem v ČR a s nizozemským vlastníkem 46 Tab. 5 Příjmy a výdaje společností První, a.s. a Druhá, a.s. 56 Tab. 6 Zdanění dividend, úroků, licenčních poplatků 58 Tab. 7 Příjmy se zapojením zahraničních subjektů 64 Tab. 8 Finanční náročnost založení BV 66 Tab. 9 Licenční poplatky a úroky - srovnání 70

9 Úvod 9 1 Úvod Problematika mezinárodního daňového plánování je v posledních letech velmi diskutovaným tématem, bohužel však často v negativním slova smyslu. Subjekty přesunující svá sídla do jiných, pro ně výhodnějších právních a daňových režimů, jsou mezi veřejností vnímány jako pochybné, jejich činy jsou hodnoceny negativně ve smyslu využití zahraničního státu k praní špinavých peněz. V médiích slýcháme o daňových únicích souvisejících s využíváním legislativy jiných států, kvůli kterým český stát přichází o desítky miliard korun ročně, a o daňových rájích, které jsou také nezřídka kdy označovány za viníky špatné ekonomické situace ve vyspělých zemích.[1] O mezinárodním daňovém plánování v pozitivním slova smyslu už se hovoří méně. Ne každý si uvědomuje, že základním cílem firmy je maximalizace zisku, díky kterému pak firma může obstát v konkurenci, a dále se rozvíjet. Mnoho společností tak při své snaze zůstat konkurenceschopné volí cestu snižování nákladů a hledá způsoby, jak lze náklady redukovat na co nejnižší úroveň. A spolu s nimi také daně, které jsou jejich nedílnou součástí. Přitom pokud se subjekt rozhodne optimalizovat svoji daňovou povinnost tím, že využije legislativy a podnikatelského prostředí jiného státu, jedná tak v souladu se zákonem i se základními pravidly ekonomické teorie a nelze mu v jeho aktivitách zabraňovat.[2] Jak řekl americký ekonom Milton Friedman, konkurence mezi vládami jednotlivých zemí v poskytování veřejných služeb a v daních, které uvalují, je stejně tak produktivní, jako konkurence mezi jednotlivci či podniky v nabízení zboží a služeb a v příslušných cenách, za které zboží a služby nabízejí.[3] Ekonomické subjekty se při daňové optimalizaci v poslední době nespoléhají jen na ostrovy v karibské oblasti, které si každý představí, když zaslechne pojem daňové ráje, ale naopak využívají některé evropské státy, které zaručují stabilitu právního prostředí, mají uzavřen velký počet Smluv o zamezení dvojího zdanění a aplikují směrnice EU, které zabraňují dvojímu zdanění některých příjmů. Tzv. daňovým rájem tedy může být kterákoliv země, která poskytuje větší daňové úlevy určitým subjektům a v tomto smyslu je těžké najít nějaký stát, který alespoň částečně není daňovým rájem. Mezinárodní daňové plánování však dávno není pouze o snížení daňové povinnosti subjektu. Mnoho firem hledá takové jurisdikce, které zaručují právní a daňovou stabilitu, která nabídne dlouhodobé záruky. A tak dávají přednost zemi, kde je nečekají problémy v podobě znárodnění aktiv nebo konfiskace movitého a nemovitého majetku, která nabídne ochranu úspor a ochranu bankovního tajemství nebo napomůže udržení anonymity. [5] Vybírají si také takové země, kde je možné uspořádat vlastnické vztahy v dané společnosti jiným způso-

10 Úvod 10 bem než je tomu podle českého práva, a to tak, aby to přineslo prospěch majitelům. V neposlední řadě je důležitá také prestiž daného státu. Jeden ze způsobů mezinárodního daňového plánování, hojně využívaný českými společnostmi, je konstruování holdingových struktur. Tato uskupení jsou často tvořena mateřskou společností se sídlem v jedné z onshore jurisdikcí, která drží podíly v dceřiných společnostech se sídlem v České republice. Pokud je daná struktura nastavena správně, může subjekt výrazně ovlivnit své daňové zatížení a také získat záruku, že jejich majitelé nebudou mít v budoucnu majetkové či právní problémy. Je však třeba si uvědomit, že k vytvoření a správnému fungování vhodných daňových struktur nestačí pouze to, že založíme nějakou společnost ve vybraném státě. Aby tato společnost plnila účel, pro který byla založena, je důležité mít odborné znalosti jak české legislativy, tak legislativy států, který je využit v rámci mezinárodního daňového plánování. Velmi zásadní pro skutečné fungování holdingových struktur je také názor daňových úřadů obou států na tyto struktury a na uvnitř struktury uskutečňované operace, protože jen tak se subjekt vyhne případným sankcím plynoucím z jejího nesprávného nastavení.[6] Je třeba zdůraznit, že v rámci veškerých aktivit na poli mezinárodního daňového plánování směřujících zejména k daňové optimalizaci nesmí být nikdy opomíjeny platné zákony všech států, kterých se tyto aktivity týkají.

11 Cíl práce a metodika 11 2 Cíl práce a metodika Tato diplomová práce je zaměřena na využití holdingové společnosti jakožto jeden ze způsobů, který lze aplikovat v mezinárodním daňovém plánování. Cílem diplomové práce je najít vhodný způsob využití holdingové společnosti k vytvoření mezinárodní holdingové struktury tak, aby česká společnost mohla v maximální míře využít výhody, které nabízí daňový režim zahraničního státu, a tím tak optimalizovala svoji daňovou povinnost. Při hledání vhodné struktury hraje mnohdy důležitou roli vedle odborných znalostí také vynalézavost subjektu. V oblasti mezinárodního daňového plánování totiž neexistují přesné postupy či pravidla, které by byly stoprocentně využitelné v každé situaci a pro každý subjekt, který chce optimalizovat své dosavadní daňové zatížení. Je tedy nutné posuzovat každý subjekt i každou situaci jako jedinečnou. Navíc evropské státy jsou z velké části členy Evropské Unie a jako takové přijímají společná opatření ve snaze přiblížit k sobě jednotlivé daňové systémy, řešit společně otázky týkající se daňové problematiky a poskytnout si vzájemně informace týkající se oblasti daní. Subjekty, které chtějí snížit svoji daňovou povinnost využitím možností mezinárodního daňového plánování, musí aktivně hledat a vytvářet nové možnosti. Nejčastěji k tomu využívají kvalifikované daňové poradce, kteří mají potřebné znalosti legislativ i zkušenosti na poli daňového plánování. Diplomová práce je rozdělena na teoretickou a praktickou část. V teoretické části je na základě odborných článků a literatury charakterizován pojem mezinárodní daňové plánování, uvedena jeho stručná historie, jsou zde vysvětleny metody mezinárodního daňového plánování a také důvody jeho využití. Na základě příslušných zákonů je vymezen holding jako forma společnosti využívaná v mezinárodním daňovém plánování, včetně jeho výhod a nevýhod. Jsou zde také popsány způsoby omezování mezinárodního daňového plánování. V této části je využita metoda deskripce. Praktická část je zaměřena na využití poznatků získaných v části teoretické. Pro modelovou společnost se sídlem v České republice je vytvořena účelová holdingová společnost se sídlem v Nizozemsku. Pomocí metody analýzy jsou na této struktuře zkoumány konkrétní pozitiva a negativa existence holdingové společnosti, jedná se zejména o jednoduchost založení holdingové společnosti a s tím spojenou administrativu a náklady na existenci holdingové společnosti. Pro modelovou společnost je určena daňová povinnost před vytvořením a po vytvoření holdingové struktury, je provedena komparace výsledných hodnot a vyčíslena daňová úspora vzniklá jako rozdíl daňové povinnosti před vytvořením mezinárodní holdingové struktury a po jejím vytvoření.

12 Cíl práce a metodika 12 Volba Nizozemska jako země, která je použita při vytváření mezinárodní holdingové struktury, je založena na skutečnosti, že se stejně jako u České republiky jedná o evropskou zemi, která má však stabilní právní prostředí a je mezi veřejností prezentována jako jedna z nejlepších jurisdikcí nabízející v porovnání s ostatními evropskými zeměmi výrazné daňové výhody pro holdingové společnosti.[8] Dílčím cílem práce je dokázat, že i země, která má standardní daňový systém založený na výkaznictví, ze kterého se vychází pro výpočet daní, může být využita pro optimalizaci daňové povinnosti. Diplomová práce tedy spočívá v hledání odlišností daňových režimů České republiky a Nizozemska a ve vytvoření takové struktury společností, aby modelová společnost sídlící v České republice čerpala největší možné výhody nabízené daňovým režimem v Nizozemsku. Diplomová práce slouží k základní orientaci v dané oblasti a představuje zákonné postupy, jak lze vyhnout nadměrnému daňovému zatížení.

13 Teoretická východiska 13 3 Teoretická východiska 3.1 Mezinárodní daňové plánování Historie a současnost[7] První využívání daňových rájů lze odhalit již v antice. Tehdejší obchodníci ve snaze vyhnout se clu uvalenému na dovoz a vývoz využívali malé ostrůvky v okolí Athén jako překladiště pro své zboží. Ve středověku byly městy s daňovými úlevami Londýn v Anglii a Hansa v Německu, později v 16. století se k nim přidaly také Flandry (Niz.), které, aby přilákaly obchodníky, snížily cla na minimum. Skutečné daňové plánování začíná v 20. až 30. letech 20. století, kdy v karibských oblastech s tamní novou legislativou mohly subjekty začít uplatňovat daňová osvobození. Toho využily především bohaté rodiny při převodu zisků a při držbě podílů ve svých společnostech a oblíbené bylo také uspořádání majetku do trustů. Až v 60. letech začínají stále více daňových rájů využívat také velké společnosti, s čímž souvisejí stále složitější plány optimalizace jejich daňových povinností. Na tuto situaci reagovaly jednotlivé země tím, že přizpůsobovaly svoji legislativu, aby tak uspěly v konkurenci ostatních států a aby přilákaly ještě více subjektů a investic. V průběhu 80. let se začaly objevovat společnosti, které nabízely zakládání společností v daňových rájích i s jejich správou za zvýhodněných podmínek a přiblížily tak možnosti daňového plánování i menším subjektům. Na přelomu 80. a 90. let došlo k liberalizaci zahraničního obchodu, konkurence se tak výrazně rozrostla a snaha obstát v konkurenčním boji vedla stále více společností do daňových rájů. Existující daňové ráje tak přicházely s novou, ještě příznivější legislativou, objevovaly se další a další země, které také přijímaly legislativu pro registraci offshore subjektů a daňové oázy se zařadily mezi největší finanční centra. Subjekty do těchto zemí lákalo a stále láká především nulové zdanění příjmů a absence srážkových daní, co se přímo daní týče, a pak také minimum regulací, omezení, ale i ustanovení o utajení informací, co se administrativy týče. Současně s popularitou daňových rájů se však začaly objevovat také kroky proti masovému daňovému plánování. V současnosti tedy dochází ke změnám legislativy, ale spíše opačným směrem oproti předchozím obdobím, to znamená směrem k větší regulaci a transparentnosti. Snahou je však mimo daňových úniků postihovat i daňovou optimalizaci, která zahrnuje daňové plánování včetně legálnímu vyhnutí se daním. Naštěstí však existují ve světě soudní rozhodnutí, která legálnost daňového plánování potvrzují.

14 Teoretická východiska 14 Co se týká založení společnosti v daňově příznivější jurisdikci, je tento akt v dnešní době plné moderních technologií otázkou velmi krátké doby, stačí jen určit požadavky a specializované firmy vše potřebné, včetně zápisu takové společnosti do obchodního rejstříku, zařídí do několika hodin. Z toho také plyne rostoucí počet offshore společností a hodnoty majetku v nich drženého. Na druhou stranu je ale těžké určit přesné množství takto drženého majetku vzhledem k bankovnímu tajemství a neexistenci povinného výkaznictví v některých zemích. Dle magazínu Forbes patří mezi nejpopulárnější země světa využívané v mezinárodním daňovém plánování tyto destinace: Delaware v USA, Lucembursko, Kajmanské ostrovy, Švýcarsko, londýnské City, Irsko, Bermudy, Singapur, Belgie a Hongkong. [9] Pokud bychom se na daňové ráje dívali z pohledu českých společností, pak v roce 2013 posiloval mezi vlastníky českých firem trend využívání zahraničních mateřských společností. Dle statistik společnosti Bisnode přibylo 371 českých společností ovládaných ze zemí označovaných za daňové ráje a celkem je z těchto zemí ovládáno společností. Mezi země, které byly nejvyužívanější pro umístění mateřských společností, patří ty, které umožňují vlastníkům firem udržet si vysoký stupeň anonymity a dále ty, které nabízejí možnost využití ochrany mezinárodních smluv o ochraně investic.[10] V celkovém počtu českých společností s vlastníkem z příznivějšího daňového režimu jsou dle průzkumu společnosti Bisnode na prvních místech Nizozemsko, Kypr, Lucembursko a Spojené státy americké. Podrobnější přehled uvádí následující tabulka:[11]

15 Teoretická východiska 15 Tab. 1 Počet českých společností s vlastníkem z daňového ráje, zdroj: Bisnode[11] Země Bahamy Belize Bermudské ostrovy Britské Pan. Ostrovy Gibraltar Hongkong Jersey (Velká Británie) Kajmanské ostrovy Kypr Lichtenštejnsko Lucembursko Malta Monako Marshallovy ostrovy Nizozemské Antily Nizozemí Panama Seychelská republika Spojené arabské emiráty Spojené státy americké Celkem

16 Teoretická východiska 16 První tři jurisdikce jsou využívané především jako sídla holdingových společností. Kypr má z těchto 3 zemí a také ze všech zemí EU nejnižší zdanění právnických osob. Pro všechny tyto země platí povinné výkaznictví. Spojené státy americké jsou mezi oblíbenými destinacemi především proto, že některé jejich státy (např. stát Delaware) nabízejí daňové výhody srovnatelné s offshorovými jurisdikcemi. Sídlo v USA firmám rovněž zajišťuje lepší přístup na tamní trh.[12] Definice a význam Pod pojmem mezinárodní daňové plánování rozumíme veškeré aktivity, které směřují ke snížení celkové daňové povinnosti daňového poplatníka s využitím kombinace legálních prostředků domácího a zahraničního daňového režimu.[13] Dle definice společnosti Akont se jedná o systematickou analýzu a následné použití veškerých možných kroků a nástrojů, které by mohly směřovat ke snížení celkové daňové povinnosti poplatníka v současném nebo budoucím období, a to především prostřednictvím rozmístění příjmů do jednotek, které jsou zdaňovány v rozdílných daňových režimech za současného využití snížených sazeb a jiných úlev umožněných daňovými zákony.[14] Pojem mezinárodní daňové plánování často splývá s pojmem offshore podnikání. Offshore podnikáním rozumíme využívání legislativy malých států nebo závislých území, ať už ostrovních, či v blízkosti bohatých velkých států, které nezdaňují příjmy či majetek svých občanů, a prostředky na financování státních aktivit získávají jiným způsobem. Nicméně je třeba podotknout, že mezinárodní daňové plánování zahrnuje vedle offshore podnikání také stále častěji i využívání onshore společností, tedy těch, kde příjmy i majetek subjektů podléhají běžnému zdanění, avšak tyto státy vyčlení určitou oblast nebo ekonomickou aktivitu, ve které je možné využít různé daňové úlevy, daňové prázdniny, či daňovou výjimku. [15] Charakteristiku onshore společnosti lze uvést následovně: [16] je standardní obchodní společností založenou podle všeobecného místního zákona o společnostech a může obchodovat s jakýmikoli subjekty z různých zemí; je povinna platit daně z příjmů právnických osob v místě své rezidence; musí vést účetnictví, podávat daňová přiznání a zpravidla také podléhá auditu. Mnoho především velkých a středních firem dnes působí ne jen v rámci jednoho státu, ale uskutečňuje své ekonomické aktivity ve více ať již evropských, či mimoevropských zemích. S rostoucím počtem takovýchto transakcí zároveň rostl počet zemí, které mezi sebou uzavřely mezinárodní smlouvu o zamezení dvojího

17 Teoretická východiska 17 zdanění, aby nedocházelo k dvojímu zdanění příjmu, tj. jak v místě zdroje, tak v místě, kde je vlastník příjmu rezidentem. Tyto smlouvy jsou výsadou onshore jurisdikcí a jelikož offshore jurisdikce tyto smlouvy uzavřeny nemají, příjmy offshore společnosti by podléhaly takovému zdanění.[6] Mezi hlavní důvody, proč subjekty využívají možností mezinárodního daňového plánování, lze zařadit následující:[17] daňová optimalizace jelikož je zdanění jedním z nákladů, subjekty v mezinárodním měřítku se v rámci snahy o maximalizaci zisku snaží logicky co nejvíce snížit své náklady, tedy i daňové zatížení. Tato skutečnost je pak samozřejmě velmi inspirativní pro většinu suverénních států světa, které se snaží do své země přilákat investory, a zvyšovat tak svoji prosperitu. Obliba mezinárodního daňového plánování je z tohoto pohledu tedy způsobena jednak neúměrným přímým zdaněním ve vyspělých zemích, jednak skutečností, že mnohé náklady vynaložené společností pro dosažení jejích příjmů vůbec nejsou za daňové náklady považovány. Typickým příkladem takových nákladů jsou například ztráty z prodeje pohledávek či cenných papírů. V případě takových ztrát jsou pak obchodní společnosti přímo nuceny optimalizovat alespoň některé činnosti prostřednictvím dceřiných společností založených ve vhodnějších daňových podmínkách. Kromě minimalizace výsledné sazby daně z příjmu a maximalizace počtu položek akceptovatelných jako náklad na dosažení příjmu, které jsou velmi důležité, ale nikoli jediné účely mezinárodního daňového plánování, je důležité také hledání optimální kombinace individuálních specifik jednotlivých daňových systémů, mezi něž se řadí například různá koncepce srážkových daní. Báze příjmů ze zdrojů na území daného státu, na které se aplikují srážkové daně, se může silně lišit. Kupříkladu úroky vyplacené nerezidentům sídlícím v zemi, se kterou není uzavřena v dané zemi smlouva o zamezení dvojího zdanění, podléhají ve většině zemí srážkové dani, avšak zdaleka ne ve všech. Zcela obdobná je situace s různými licenčními poplatky. využití výhod odlišného právního prostředí - velmi důležitým motivem je možnost založit pro určitý účel společnost v zemi se zcela odlišným firemním a obchodním právem, což umožní např. uspořádat vztahy mezi podílníky ve společnosti způsobem, který odporuje našemu obchodnímu právu. Stejně tak může být podstatná také výrazně nižší úroveň administrativních povinností není nutné předkládat účetní výkazy a daňová přiznání, zprávy pro rejstřík společností a podobně. ochrana majetku - v masovém měřítku bývají zahraniční společnosti využívány pro tzv. právní ochranu majetku před nároky budoucích možných věřitelů nebo před zájmem organizovaného zločinu.

18 Teoretická východiska 18 vyhnutí se regulaci některých podnikatelských aktivit - v méně vyspělých ekonomikách se lze setkat s omezenou regulací některých činností, např. obchodování s opcemi na zahraniční cenné papíry, jež se v České republice v minulosti kvůli devizovým opatřením prováděly přes zahraniční dceřiné společnosti, které této regulaci nepodléhaly Oblasti využití mezinárodního daňového plánování Vykonávat některé aktivity s mezinárodním prvkem přes zahraniční společnost se samozřejmě nevyplatí vždy a všem. Primárně závisí na oboru podnikání, zda vůbec podnikání v zahraničí smysluplně umožňuje.[18] Využít zahraniční společnost se vyplatí především v následujících oblastech: [19] 1. Optimalizace finančních toků a pohybu zboží v rámci mezinárodního obchodu mezinárodní obchod je jedním z nejčastějších motivů pro použití daňově zvýhodněných společností. Společnost založená ve vhodně zvoleném daňovém režimu může být vynikajícím řídícím centrem pro obchodní transakce všeho druhu. Výhodou mezinárodního obchodu je možnost jednoduchého řízení veškeré dopravy a skladování prostřednictvím profesionálních spedičních a logistických firem, které samy velmi často využívají výhod nabízených zónami volného obchodu, svobodnými celními pásmy a celními sklady.[20] 2. Poskytování poradenských a zprostředkovatelských služeb jedná se o poskytování služeb agentů, kteří zajišťují nákup, prodej, vyjednávání s obchodními partnery a garanci dodávek. Tyto služby tvoří součást dovozních a vývozních operací, které bývají organizovány přes společnosti se sídlem ve výhodnější jurisdikci.[2] 3. Krátkodobé investice a úvěrové financování projektů týká se využití různých daňově optimalizovaných řešení pro financování projektů a investic, ať už formou kapitálového vstupu s následným prodejem, participace na zisku či pouze poskytnutím půjčky či úvěru. 4. Využívání holdingových společností výhodou holdingových struktur je možnost velmi účinně plánovat daňové zatížení jednotlivých transakcí a centralizovat příjmy z finančních transferů ve vhodné zemi tak, aby byly k dispozici celému holdingu.[2] 5. Akumulace příjmů z duševního vlastnictví co se týká akumulace příjmů z duševního vlastnictví, bývají tato duševní vlastnictví (nehmotná aktiva), ze kterých plynou příjmy ve formě prodeje licence, držena pro-

19 Teoretická východiska 19 střednictvím společnosti, která je umístěna ve vhodně zvoleném daňovém režimu tak, aby poplatky podléhaly co nejnižšímu zdanění. 6. Přijímání půjček v tomto případě je společnost zakládána za účelem získávání a řízení finančních prostředků, například prostřednictvím vydávání obligací nebo shromažďování volných fondů od spřízněných společností. Tyto finanční prostředky jsou pak půjčovány dalším společnostem z její finanční skupiny. 7. Ochrana majetku velké množství subjektů také vyhledává standardní offshore společnosti, které umožňují skrýt vlastnictví a vyhnout se tak vysokým daním z majetku, příjmů a kapitálových zisků a případným nárokům ze strany budoucích věřitelů. 8. Registrace lodí zaregistrováním lodě ve vhodně zvoleném státu subjekty dosahují nízkých nákladů, možnosti neplacení daně z příjmů z činnosti obchodních lodí a často i benevolence příslušných úřadů při vytyčování požadavků na stav registrovaného plavidla. 9. Využití úspor z rozsahu - založení společnosti ve vhodně zvoleném státě může být východiskem pro dosahování úspor plynoucích z hromadných objednávek a z nich plynoucích množstevních slev. Společnost tak nejen získá slevu za hromadný nákup, ale navíc nezdaňuje příjem plynoucí z následného prodeje tohoto zboží. 10. Zaměstnávání týká se zaměstnávání pracovníků na ropných plošinách nebo lodních posádek, což vede ke značným úsporám při placení daní a souvisejících dávek, případně lze zaměstnávat prostřednictvím stálých provozoven a dceřiných společností v zahraničí, což umožňuje vyhnout se zdanění v domácím státě. 11. Výroba - řada center využívaných při daňovém plánování poskytuje výhody firmám, které provozují svou výrobní činnost přímo na jejich území. Zvýhodnění zahraničních investorů pak má podobu klasických investičních stimulů (daňové úlevy nebo prázdniny, zrychlené odpisy, subvence, pestrá skladba daňově odečitatelných položek atd.). 12. Změna občanství nebo trvalého pobytu- tato výhoda se týká fyzických osob a jedná se o absenci daně z příjmu fyzických osob. 13. Využití odlišností v systémech obchodního práva v různých zemích lze legálně uspořádat vztahy ve společnosti způsobem, který odporuje českému obchodnímu právu, ale vyhovuje majitelům. Některé země také nabízejí nižší administrativní povinnosti, např. není nutné předkládat účetní výkazy či daňová přiznání.

20 Teoretická východiska Bankovní činnost některé státy nabízejí možnost založit banku i původně nebankovním subjektům. Tyto malé soukromé banky pak jsou často využívány pro činnosti jako je např. redistribuce finančních prostředků uvnitř holdingu, vedení bankovních účtů pro společnosti a osoby spřízněné se zakladatelem, správa cenných papírů, získávání levnějších zdrojů od jiných bank či vystupování v kontraktech, které vyžadují účast banky. 15. Pojišťovací činnost souvisí s využitím kaptivních pojišťovacích společností, které jsou založeny ve vhodně zvolené jurisdikci, při exportu na méně rozvinuté trhy. Důvodem je, že navzdory značným rizikům spojeným s tímto exportem nemohou vývozci do doby zaplacení vykázat dané příjmy snížené o daňově uznatelné opravné položky.

21 Teoretická východiska Subjekty využívané při mezinárodním daňovém plánování[2] V mezinárodním daňovém plánování bývají nejčastěji využívány běžné společnosti, které lze založit dle všeobecného zákona o společnostech či speciálních právních předpisů, případně daňově osvobozené společnosti. Nicméně využívat lze také specifické subjekty, kterými jsou partnership, trusty, nadace, banky a pojišťovny. Offshore společnosti založené dle všeobecného zákona jsou takové, které v dané zemi nepodnikají a nemají z dané země žádné příjmy, případně splňují další podmínky, např. že jednatelé rovněž nejsou v dané zemi daňovými rezidenty. Společnosti založené dle speciálních zákonů se řídí speciálními zákony pro offshore společnosti, které se liší od zákonů platných pro společnosti, které jsou v dané zemi daňovými rezidenty. Takové společnosti se nazývají international companies (mezinárodní společnosti) nebo international business companies (mezinárodní obchodní společnosti). Daňově osvobozené společnosti k tomu, aby se staly daňově osvobozenými, musejí mimo splnění stanovených podmínek také podat žádost adresovanou příslušnému orgánu (ministerstvu, správci rejstříku, či zvláštnímu úřadu pověřenému dohledem nad offshore entitami). Partnership je společenství dvou či více osob, které spojují své finanční zdroje, schopnosti a profesní talent jednotlivých společníků (partners) s cílem dosáhnout zisku. Zisk se pak v souladu se vzájemnou dohodou společníků rozděluje. V angloamerické oblasti zakládají partnership často právníci, lékaři, architekti i příslušníci řady jiných profesí, přičemž pro řadu povolání je tato forma podnikání dokonce povinná. Důvodem ustanovení této povinnosti je osobní odpovědnost vůči klientovi a profesní etika. Partnership nemá právní subjektivitu, avšak může nabývat majetek a také se může účastnit soudních sporů. Existují 2 formy partnership: 1. general partnership - všichni společníci mají stejné postavení a ručí neomezeně celým svým majetkem za veškeré závazky společnosti, a pokud společenská smlouva nestanoví jinak, mají stejné právo podílet se na řízení a rozhodování. 2. limited partnership - alespoň jeden společník ručí za závazky partnership neomezeně (tzv. general partner) a alespoň jeden společník ručí pouze do výše svého vkladu (tzv. limited partner). Omezená odpovědnost limited partnera se kompenzuje tím, že nemůže zasahovat do správy a řízení partnership a nesmí za něj ani jednat.

22 Teoretická východiska 22 Trusty neboli svěřenectví vznikají na základě trustové smlouvy, ve které zakladatel převádí majetek na správce trustu, který jej spravuje ve prospěch beneficienta, kterému pak plyne prospěch z tohoto majetku. Jako správce trustu může být ustanovena specializovaná firma, tzv. trustová společnost, která se zabývá správou trustů a oprávnění k této činnosti získává na základě licence. Nadace je právnická osoba, která je založena pro předem určený nekomerční účel a je registrována u příslušného úřadu. Majetek nadace se skládá z vkladů zakladatelů a po dobu existence nadace je oddělen od jejich vlastního majetku. V řadě zemí jsou nadace pod dohledem vlády nebo kontrolního orgánu, protože jejich účel musí vyhovovat veřejnému zájmu. Offshore banky jsou společnosti, které jsou založeny tak, aby mohly těžit ze speciálního daňového režimu, a prostřednictvím licence, kterou v místě své registrace získají, provozují bankovní činnost. Podle typu licence pak mohou své služby (zejména přijímání vkladů a poskytování úvěrů) nabízet komukoli (licence neomezená) nebo jen omezenému okruhu osob, například subjektům s trvalým pobytem či sídlem mimo danou offshore zemi (licence omezená). Daňové zatížení bank má ve většině offshore center podobu paušálního poplatku a také existují další zvýhodnění oproti klasickým bankám, např. široká paleta daňově uznatelných nákladů, absence povinných minimálních rezerv, nízko položená hranice minimální výše základního jmění atd. Offshore banky tak operují s mnohem většími riziky a s nimi se spojujícími vyššími výnosy než v případě bank v běžných zemích. Minimální daňové zatížení jim pak umožnilo kumulovat zisky pro případ budoucích ztrát, aniž by část prostředků byla odváděna ve formě daní. Banky operující v offshore zemích lze rozdělit podle jejich funkce na dvě základní skupiny. První z nich jsou pobočky, příp. dceřiné společnosti renomovaných zahraničních bank, které se zaměřují na shromažďování a ukládání finančních prostředků. Do druhé skupiny patří menší soukromé banky, zakládané fyzickými nebo právnickými osobami, které se používají na operace v rámci jedné obchodní skupiny nebo k jiným speciálním účelům. Offshore pojišťovnami obvykle rozumíme pojišťovací společnosti podnikající v některém z offshore center, jejichž prostředí charakterizuje výrazně nižší regulace činnosti, než je tomu běžné ve vyspělých zemích OECD. Tato výhoda jim v kombinaci s paušálním nebo velmi nízkým zdaněním příjmů umožňuje pracovat podstatně efektivněji než běžným pojišťovacím ústavům, přičemž obvykle nabízejí všechny základní typy pojištění od životního až po pojištění průmyslových rizik. V těchto zemích jsou populární především tzv. kaptivní pojišťovny, které zakládá určitý podnikatelský subjekt s cílem krýt pouze rizika spojená s jeho vlastní činností. Zakladatelem kaptivní společnosti bývá holdingová společnost, která tímto způsobem pojišťuje rizika spojená s obchodní čin-

23 Teoretická východiska 23 ností svých dceřiných společností. Výhodou tohoto přístupu oproti běžnému pojištění u nezávislé pojišťovny je to, že pojistné smlouvy mohou lépe zohlednit specifické problémy daného klienta, neboť kaptivní pojišťovna požívá menší nezávislosti než běžná pojišťovna. Důležitým motivem pro zakládání kaptivních pojišťoven je fakt, že marže pojišťovny zůstává v konečném důsledku k dispozici mateřské společnosti. V neposlední řadě je třeba zdůraznit, že vzhledem k obvyklému osvobození od zdanění v místě registrace může kaptivní pojišťovna vykazovat vyšší čisté zisky než pojišťovna standardní, což z ní činí výhodný nástroj daňového plánování. Společnosti s garancí ( companies limited by guarantee ) jsou specifické tím, že společníci nesplácejí členský vklad nebo neupisují akcie, ale zavazují se, že v případě nesolventnosti společnosti nebo v případě její likvidace uhradí předem stanovenou částku, tzv. garanci, která je různá, ale pro offshore účely obvykle nepřekračuje 100 USD. Společníci běžně platí vstupní poplatek a případně roční poplatky, které slouží jako zdroj příjmů, pokud se tato společnost nevěnuje podnikání. Tato forma je využívána tam, kde je zapotřebí nehlásit akciové podíly úřadům a seznam společníků je interní záležitostí a vede jej pouze společnost. Je také využívána jako nástroj pro ochranu majetku, protože nabízí větší možnost flexibility při řízení společnosti oproti trustu a zároveň je použitelná i v zemích s kontinentálním právem. Existují také společnosti, které kombinují vlastnosti výše uvedených subjektů, tzv. hybridní společnosti. Jedná se o kombinaci společnosti s garancí a společnosti s akciemi. Jejími členy jsou akcionáři a garanční členové. Akcionáři při zakládání společnosti upíší vklad a získají akcie, zatímco garanční členové nevlastní akcie a ručí za závazky společnosti do určité maximální výše. Tato struktura umožňuje oddělit řízení společnosti od práv na zisk společnosti, a to za podmínky, že akcionáři (z nichž jsou vybíráni jednatelé) mají hlasovací práva, ale nemají právo na dividendy. Garanční členové nemají rozhodovací pravomoci, ale za to mají právo na dividendy a případný likvidační zůstatek. Hybridní společnosti jsou používány jako náhrada klasického trustu, zejména pokud jsou garanční členové ze zemí kontinentálního práva, které nezná trust, přičemž garanční členové jsou v pozici beneficientů trustu. Akcionáři bývají profesionálové ve správě majetku nebo advokáti, kteří jsou v postavení správců trustu.[21] Limited Liability Company (LLC) čili společnosti s ručením omezeným je zařazena mezi hybridní společnosti, neboť z pohledu amerického práva se jedná o hybrid mezi společností a partnerships. Se společností má LLC společné, že společníci neručí za její závazky, zatímco s partnership má LLC společné, že její příjmy jsou zdaněny až u společníků, tedy nikoliv na úrovni společnosti, ačkoliv má LLC právní subjektivitu.llc musí mít ve většině jurisdikcí nejméně

24 Teoretická východiska 24 dva společníky, na které se však nevztahují žádné další podstatné podmínky. Často je využívána jako druhý zakládající člen jmenovaná společnost, jež vlastní 1% podíl. Vzhledem k tomu, že je LLC zdaněna na úrovni společníků, často podnikatelé učiní jejím společníkem IBC z daňového ráje a obchodují prostřednictvím LLC.[21] Výhodnou formou společnosti z hlediska mezinárodního daňového plánování je také Evropská společnost (Societas Europaea, SE). Tato právní forma podnikání je postavená na právu Evropského společenství a jejím smyslem je především usnadnit volný pohyb kapitálu v rámci celé Evropské unie a sjednotit právní formy obchodních společností v EU. Může být založena 5 způsoby, a to: 1. fúzí, kdy nejméně 2 akciové společnosti z různých členských států provedou fúzi sloučením nebo splynutím, tento způsob představuje výjimečnou možnost jak přesunout sídlo stávající společnosti do zvoleného státu EU, a proto se jedná o nejčastější variantu vzniku SE.; 2. vytvořením holdingové společnosti, kdy minimálně dvě akciové společnosti, nebo společnosti s ručením omezeným z různých členských států vytvoří holdingovou společnost typu SE, zakládající společnosti se v tomto případě stávají dceřinými společnostmi SE; 3. vytvořením dceřiné společnosti, jestliže dvě společnosti z různých členských států založí dceřinou společnost typu SE; 4. změnou právní formy, což může provést akciová společnost, která má alespoň dva roky dceřinou společnost nebo pobočku v jiném členském státě, tato varianta však neumožňuje současné přenesení sídla společnosti; 5. jako dceřiná společnost jiné již existující SE, SE může takové dceřiné společnosti zakládat neomezeně.[22] Pro české firmy existuje několik důvodů pro založení evropské společnosti, ať už se rozhodnou zachovat sídlo v České republice nebo ho přesunout do zahraničí. Pokud zůstane sídlo v Česku, má evropská společnost lepší image, v rámci Česka se zatím počet evropských společností pohybuje v desítkách. Výhodou evropské společnosti je také čitelnost této právní formy v rámci celé Evropské unie. Lze uspořit na nákladech na řízení a v případě potřeby kdykoliv přesunout sídlo do jiného evropského státu. Při přesunu sídla je možné volit výhodný právní systém pro konkrétní předmět podnikání a stejně tak zemi s výhodným daňovým systémem. Je také možné lépe využít smluv o ochraně investic. Jedině evropská společnost umožňuje přesunout se do jiného státu Evropské unie při zachování kontinuity činnosti firmy, přesun však zatím není jednoduchý a je časově nároč-

25 Teoretická východiska 25 ný a samozřejmě je nutné také počítat s finančními náklady. Ty ale může na druhou stranu pokrýt třeba úspora na daních, která vznikne při přesunu sídla do státu s výhodnějším zdaněním.[23] Postup při mezinárodním daňovém plánování [15] Pokud se subjekt rozhodne využít možnosti mezinárodního daňového plánování, vychází při plánování především z předmětu své činnosti a také z motivace pro vytvoření určité struktury. Subjekt si musí ujasnit, co je pro něj v rámci mezinárodního daňového plánování na prvním místě, zda očekává především daňovou optimalizaci, nebo zda je pro něj nejdůležitějším kritériem při rozhodování ochrana majetku, či například prestižní adresa. Na základě toho je pak třeba zvážit specifika jednotlivých zemí a neopomenout možnosti a zvláštnosti jiných států, které by bylo možné zapojit do transakcí pro splnění daného účelu. Subjekt musí důsledně zmapovat předpokládané budoucí finanční toky a zvážit souvislosti vyplývající z právních předpisů příslušných zemí i mezinárodních smluv. Každé řešení by však mělo splňovat 3 základní požadavky, a to: 1. legálnost, která znamená, že se poplatník při mezinárodním daňovém plánování musí řídit nejen českými zákony, ale také zákony ostatních zainteresovaných zemí; je tedy důležité respektovat jak zákony v zemi, kde je daná společnost založena, tak zákony zemí, odkud pocházejí její majitelé a statutární zástupci, a současně též zákony všech zemí, odkud pocházejí její obchodní partneři;[2] 2. bezpečnost, která souvisí s výběrem takové země, která zajišťuje bezpečnost osob i jejich majetku; 3. funkčnost daného řešení, tedy aby subjekt byl schopný při své činnosti bez zbytečných obtíží využívat danou strukturu. Postup pak lze shrnout do 3 kroků: 1. výběr státu důležitá kritéria výběru státu jsou zákony dané země, politická a ekonomická stabilita v dané zemi, aby si mohl být subjekt jistý, že např. vláda nepřijde s návrhem na vyvlastnění jeho majetku, důvěryhodnost země, tedy zda např. není na černé listině nadnárodních organizací OECD a FATF, vztah vlády k daňovým úlevám, existence devizových omezení, kvalitní infrastruktura, tedy dostupnost daného území či dostupnost kvalitních telekomunikačních technologií[24], a také obchodní právo, které splňuje požadavky společnosti, jako jsou omezené ručení, nízké požadavky na základní kapitál, možnost akcií na

26 Teoretická východiska 26 majitele, absence povinnosti zveřejnit, kdo je skutečným vlastníkem atd.[25] 2. výběr banky ačkoliv lze bankovní účet založit kdekoliv, většinou bývá zakládán v zemi sídla dané společnosti, u tohoto kroku je opět důležité, zda se banka nachází ve stabilním ekonomickém prostředí, zda garantuje ochranu uložených prostředků, jaký je její rating, zda se jedná o silnou nadnárodní banku, jaký je její vztah k České republice, tedy zda má v ČR pobočky a významné obchodní zájmy, kvůli kterým by mohla být vystavena nátlaku apod., jaké služby nabízí, zda je dostupná, jaký je její jednací jazyk; 3. výběr agenta v neposlední řadě je také velmi důležitý správný výběr společnosti, která se profesionálně zabývá zakládáním společností a která zaručí, že při mezinárodním daňovém plánování nebudou obcházeny zákony dané země. [15]

27 Teoretická východiska Holding ve vztahu k mezinárodnímu daňovému plánování Definice holdingu Holding představuje podnikatelské seskupení, které se skládá z právně samostatných subjektů a které operuje na trhu podle strategie určované subjektem stojícím v čele seskupení.[26] Právní úpravu podnikatelských seskupení nalezneme v 66a Obchodního zákoníku, který definuje společnosti, které jsou nějakým způsobem spřízněny, a vztahy mezi nimi. Zákon pro takové společnosti používá pojmy ovládající a ovládané osoby. Dle Obchodního zákoníku je ovládající osobou ta osoba, která fakticky nebo právně vykonává přímo nebo nepřímo rozhodující vliv na řízení nebo provozování podniku jiné, ovládané osoby. Je-li ovládající osobou společnost, jde o společnost mateřskou a společnost jí ovládaná je společností dceřinou. Podle odstavce 7 66a Obchodního zákoníku[27] je vytvořen holding (koncern) v tom případě, že jsou jedna nebo více osob podrobeny jednotnému řízení (tyto osoby jsou nazývány "řízené osoby") jinou osobou (takzvanou "řídící osobou"). Všechny tyto podniky jsou pak koncernovými podniky. Není-li prokázán opak, má se za to, že ovládající osoba a osoby jí ovládané tvoří koncern. Lze rozlišit 2 druhy koncernu, a to:[26] faktický koncern, který vzniká, aniž by společnosti mezi sebou uzavřely smlouvu. Obchodní zákoník přesně definuje, v jakých případech se společnosti stanou ovládajícími a ovládanými bez předchozího smluvního ujednání. Pro praxi se častěji používá označení mateřská a dceřiná společnost. smluvní koncern, který vzniká na základě ovládací smlouvy. Společnosti, které ji uzavřou, se stávají ovládajícími a ovládanými. Mohou ji uzavřít i ty společnosti, které předtím netvořily faktický koncern. Pokud je smlouva uzavřena mezi společnostmi, které faktický koncern tvořily, mění se tento faktický koncern na smluvní. V případě, kdy nebyla uzavřena ovládající smlouva, tj. u faktického koncernu, nesmí ovládající osoba dle odst.8 par.66a ObchZ využít svého vlivu k tomu, aby prosadila přijetí opatření nebo uzavření takové smlouvy, z nichž může ovládané osobě vzniknout majetková újma. Pokud by se tak stalo, musí ovládající osoba vzniklou újmu nejpozději do konce účetního období uhradit, nebo musí v této době alespoň uzavřít smlouvu o tom, jak a kdy tuto újmu uhradí. Taktéž je v případě faktického koncernu statutární orgán ovládané osoby povinen do 3 měsíců od skončení účetního období zpracovat písemnou zprávu o

28 Teoretická východiska 28 vztazích mezi ovládající a ovládanou osobou a o vztazích mezi ovládanou osobou a ostatními osobami ovládanými stejnou ovládající osobou (tzv. "propojené osoby"). Zpráva musí obsahovat tyto informace: jaké smlouvy byly uzavřeny v posledním účetním období mezi propojenými osobami, jiné právní úkony, které byly učiněny v zájmu těchto osob, všechna ostatní opatření, která byla v zájmu nebo na popud těchto osob přijata nebo uskutečněna ovládanou osobou, včetně jejich výhod a nevýhod, jaké bylo poskytnuto protiplnění, pokud bylo ovládanou osobou poskytnuto plnění, zda z těchto smluv nebo opatření vznikla ovládané osobě újma, včetně informace o jejím uhrazení. Zpráva o vztazích mezi propojenými osobami musí být připojena k výroční zprávě, jestliže ovládaná osoba dle zákona zpracovává výroční zprávu. Společníci nebo členové ovládané osoby musí mít možnost seznámit se se zprávou o vztazích mezi propojenými osobami ve stejné lhůtě a za stejných podmínek jako s účetní závěrkou. Definici spojených osob pro daňové účely uvádí par.19 odst.3 ZDP[28]. Za mateřskou společnost považuje takovou, která: je daňovým rezidentem ČR a má formu akciové společnosti, společnosti s ručením omezeným nebo družstva, je daňovým rezidentem jiného členského státu EU, má některou z forem uvedených v předpisech Evropských společenství, jejichž seznam uveřejňuje Ministerstvo financí ve Finančním zpravodaji, a v tomto jiném členském státě podléhá dani z příjmu. 1 a která má zároveň nejméně po dobu 12 měsíců nepřetržitě alespoň 10% podíl na základním kapitálu jiné obchodní korporace. Naopak dceřinou společností je podle tohoto zákona taková společnost, která: je daňovým rezidentem ČR a má formu akciové společnosti, společnosti s ručením omezeným nebo družstva, je daňovým rezidentem jiného členského státu EU, má některou z forem uvedených v předpisech Evropských společenství, jejichž seznam uveřejňu- 1 viz SDĚLENÍ MF čj. 15/ /

29 Teoretická východiska 29 je Ministerstvo financí ve Finančním zpravodaji, a v tomto jiném členském státě podléhá dani z příjmu. a na jejímž základním kapitálu má mateřská společnost nejméně po dobu 12 měsíců nepřetržitě alespoň 10% podíl. Obr. 1 Mateřská a dceřiná společnost Omezení, kterému je nutné věnovat pozornost, pokud jde o vztah mateřské a dceřiné společnosti z pohledu daně z příjmů, je neuznatelnost nákladů, které mateřská společnost vynakládá v souvislosti s držbou podílu v dceřiné společnosti. Podle 25 odst. 1 písm. zk) ZDP: bez ohledu na způsob účtování těchto nákladů platí, že z hlediska daně z příjmů se veškeré náklady, vynaložené mateřskou společností v souvislosti s pořízením či držbou obchodního podílu v dceřiné společnosti, stávají součástí tzv. nabývací ceny obchodního podílu a lze je tak daňově zohlednit až v případě prodeje obchodního podílu oproti výnosu z prodeje. Důvodem daňové neuznatelnosti nákladů spojených držbou podílu je to, že naopak výnosy, které z držby podílu plynou, tedy dividendy či jiné podíly na zisku, případně výnosy z prodeje podílu, jsou při splnění jistých podmínek osvobozeny od daně z příjmů. Náklady na držbu podílu tedy souvisejí s výnosy od daně osvobozenými a nemožnost jejich daňového uplatnění je z tohoto pohledu logickým uplatněním obecného principu, na kterém je právní úprava postavena. Tyto náklady mohou být přímé, jako jsou například náklady vzniklé v souvislosti s konáním valné hromady dceřiné společnosti a účastí zástupců mateřské společnosti na této valné hromadě, a nepřímé. Nepřímé náklady znamenají určitý po-

30 Teoretická východiska 30 díl na režijních nákladech, který je podle zvolené metodiky kalkulace a řízení nákladů přiřazen k případným výnosům plynoucím z držby obchodního podílu v dceřiné společnosti. U těchto nákladů platí, že dosahují 5 % z výše podílů na zisku, které jsou v daném zdaňovacím období přiznány mateřské společnosti a zúčtovány jako její kapitálový výnos. Nejsou-li ve zdaňovacím období žádné podíly na zisku rozděleny ve prospěch mateřské společnosti, není nutné ani žádnou částku režijních nákladů vylučovat z nákladů daňově účinných jakožto nepřímé náklady související s držbou podílu. [29] Co se týká převodu zisků v rámci holdingu, lze využít smluv o zamezení dvojího zdanění, případně jiná ustanovení umožňující konsolidaci zisku v rámci skupiny. Je ale třeba si uvědomit, že společnosti, které jsou součástí holdingu, budou vždy považovány sdružené podniky a z toho důvodu se ne vždy bude holdingové uspořádání jevit jako nejvýhodnější.mezinárodní daňové plánování Finance.cz [online] [cit ]. Dostupné z: [7] Protože zatímco Obchodní zákoník považuje holding za ekonomický celek, jehož cílem je ekonomický prospěch celého koncernu, Zákon o daních z příjmů pohlíží na koncern ze zcela opačného pohledu. Pokud se tedy společnosti chovají podle zájmů koncernu a neupřednostňují svůj zisk, musí dle daňové legislativy tyto vztahy přehodnotit a zisk vykázat v takové výši, jako kdyby byly nezávislými subjekty. Převody zisku a vyrovnání v rámci koncernových vztahů nemají za následek výhodný daňový režim.[26] Výhody a nevýhody holdingové struktury Holdingová společnost se však stala populárním způsobem řízení dceřiných společností. Nedochází totiž pouze k přesunu kapitálu, ale vytvoření holdingové struktury s sebou přináší následující výhody:[30] daňová optimalizace důležitou podmínkou k naplnění této výhody je výběr správné země. Holding si pro svoje působení vybírá takové země, které na příjmy z akcií, případně na další či všechny příjmy právnických osob uvalují co nejnižší daně. Lze tedy vykázat vyšší zisk, aniž by byl následně zdaněn zbytečně vysokou sazbou daně. Při využití příslušných daňových dohod či směrnic EU lze snížit či eliminovat daně, které by byly sraženy z dividend vyplácených dceřinou společností společnosti mateřské. Totéž platí i pro příjmy z prodeje akcií dceřiné společnosti. [31] žádná rizika holdingová společnost se zpravidla na podnikání přímo nepodílí, často totiž funguje jako řídící společnost, která pouze spravuje ma-

31 Teoretická východiska 31 jetkové účasti. Je odděleným vlastníkem, který za dceřinou společnost nenese žádnou odpovědnost, a v případě problémů dceřiné společnosti, jako je např. konkurz či exekuce, se jej nedotknou žádné majetkové sankce. Právě proto mohou také holdingy mnohem snáze vstupovat do vysoce rizikových projektů. Pro tyto účely holdingy obvykle využívají tzv. účelově založených společností (Special Purpose Vehicle), což jsou obvykle společnosti s ručením omezeným, které jsou založeny za konkrétním účelem např. výběrové řízení na získání nějaké licence, realizace časově omezeného projektu, atd.[32] ochrana majetku (zajištění kapitálu) legislativy některé států umožňují anonymitu vlastníků společnosti tím, že společnost nemusí odhalovat vlastnickou strukturu. Akcie v držení holdingu jsou buď na majitele a tedy anonymní nebo na jméno, ale tím je u dceřiných společností opět sám holding a nikoliv konkrétní fyzická osoba. Majetek holdingové společnosti je navíc chráněn legislativou zahraničního státu, ve kterém má společnost své sídlo. Při zásahu do majetkových práv tak holding není závislý na rozhodnutí českých loajálních úředníků. možnost financování holdingovou společnost je možné využít k financování operací dceřiné společnosti, která sídlí v zemi s vysokým zdaněním. Využitím příslušných daňových dohod či směrnic EU je možné strukturovat půjčky pro dceřiné společnosti s výhodnou úrokovou sazbou. Úrok se obvykle odečítá ze zisků dceřiné společnosti a daň, která by normálně byla srážena na úrok ze zdroje, může být snížena nebo či zcela eliminována.[31] zjednodušení vstupu dalších investorů pro firmu, která se zabývá dvěma činnostmi - výrobou a prodejem, nebude snadné najít investora, který vstoupí jen do prodeje, protože i když může být prodej veden jako samostatná divize nebo nákladové středisko, společníka může získat jen organizace s právní subjektivitou, tedy celá firma. Pokud však bude existovat holding, kde jedna dceřiná firma zajišťuje výrobu a druhá prodej, je bude situace jednodušší. Stejně tak má holding snazší práci při akvizicích. Jednotlivé dcery a podíly v nich může nakupovat postupně a při dosažení majority je jednoduše začlení do svých struktur. Holdingová struktura také obvykle obsahuje větší množství menších podniků, které jsou tím pádem flexibilnější. Tam, kde velké firmy mají divize, tam holdingy mívají dceřiné firmy s právní subjektivitou.[32] zachovává kontinuitu majetku v případě generační výměny, změny rodinného stavu apod. lze upravit vlastnické poměry dle vlastního uvážení[33]

32 Teoretická východiska 32 lepší vyjednávací síla - dceřiné firmy můžou při vyjednávání s bankami, dodavateli či obchodními partnery využít právní, personální a ekonomické garance holdingové společnosti. I když existuje celá řada výhod existence holdingů, lze nalézt také některé nevýhody, kterými jsou např.:[32] přílišná vzdálenost zaměstnanců a vedení dceřiných firem od mateřské společnost a tím i od lidí, kteří připravují holdingovou firemní strategii. Některé holdingy proto využívají personálního propojení vedení mateřské a dceřiných společností, aby se ujistily, že strategie bude implementována takovým způsobem, jakým mateřská společnost, popřípadě vlastník, zamýšlel větší administrativní zátěž přes počáteční náklady až k běžným nákladům, jako je vedení účetnictví, audit, které jsou samozřejmě větší v případě, že existuje holding, než v případě, že existuje pouze jedna společnost zvýšený dohled nad dceřinými společnostmi, které jsou přeci jen samostatnější, jsou tu větší rizika, protože jednatel dceřiné společnosti má nesrovnatelně větší pravomoci než ředitel divize. Samotná holdingová společnost je tedy relativně malá firma, která zejména z daňových důvodů často nevyvíjí žádnou vlastní ekonomickou činnost. Vlastník této společnosti se totiž dostane k výnosům z dceřiných společností jedině tak, že zisk z dceřiných firem zdaní, převede holdingové společnosti a z jejího zisku pak vyplatí dividendu. Pokud sama tato společnost vykazovala nějakou ekonomickou činnost a dosáhla by v daném hospodářském roku ztráty, použijí se výnosy z dceřiných firem na její pokrytí a vlastník své peníze neuvidí. Pokud ztráty dosáhne libovolná jiná firma v holdingu, nijak to neomezuje přístup vlastníka k výnosům z těch ostatních prostřednictvím holdingové společnosti. Právě kvůli daňovým výhodám bývá často holdingová společnost umístěna v daňově příznivější zemi.[32] Kromě daňových důvodů je ale dalším velkým motivem pro založení holdingové společnosti ochrana majetku. Dle Michala Friedbergera ze společnosti Akont je totiž velice riskantní mít majetek v řádu desítek milionů svázaný s jedinou firmou nebo právním systémem. Stačí jediná zfalšovaná směnka společně s konkurzním návrhem a majitel bude odstřižen od svých firem i peněz. I když se vše podaří vysvětlit, škody mohou dosáhnout milionů korun. [33] Vznik holdingové struktury umožní předcházet následujícím chybám, které podnikatelé v rámci svých aktivit činí, aniž by si uvědomili potenciální nebezpečí, které jim hrozí:

33 Teoretická východiska 33 fyzické osoby často ovládají společnost přímo, což ale v případě falešných obvinění či exekucí může vést k zablokování majetku. Holdingová struktura oddělí fyzickou osobu od majetku, avšak neomezí tím ovládací práva. zcela transparentní vlastnická struktura, zejména u společností s ručením omezeným, takže nepřátelské subjekty nestojí příliš úsilí napadnout podnikatelské aktivity této fyzické osoby. Naopak v případě mezinárodního holdingu je složitější, v některých případech velmi obtížné či nemožné dohledat vlastníka a nepřátelské převzetí je tak složité. veškeré aktivity soustředěné do jediné firmy, což v případě nevydařeného podnikatelskéh0 záměru poškodí celé podnikání. Pokud však existuje holdingová struktura, lze ztrátovou společnost odstřihnout bez dopadu na ostatní aktivity. víra ve vlastní nesmrtelnost, v případě pohřešování, úrazu nebo smrti vlastníka jsou společnosti destabilizovány, zatímco holdingová struktura zachová kontinuitu majetku pro další generace. víra v právní stát, který zajistí ochranu poctivých podnikatelů, o spravedlnosti rozhodují soudy, což v České republice trvá dlouho a po letech soudního sporu může být vše ztraceno. Holding je naopak chráněn mezinárodními smlouvami, nespoléhá pouze na české právo a útoky jsou tak mnohem dražší a náročnější.[33] Důvody společností pro vytvoření mezinárodního holdingu naznačuje průzkum společnosti Bisnode, podle kterého by k přesunu mateřské společnosti do daňového ráje nejčastěji vedl motiv daňové úlevy a také anonymita vlastnictví. Dalším důvodem by byla stabilní legislativa a dobrá vymahatelnost práva. Společnosti by při přesunu do daňového ráje očekávaly nejčastěji daňovou úsporu ve výši % oproti původní situaci.[34] Holdingová struktura se jeví jako dobrý způsob ochrany majetku před nepřátelskými subjekty také ve srovnání s dalšími formami, kterými bývají vklad prostředků na bankovní účet případně do akciových fondů. Následující tabulka nabízí srovnání nákladů na tyto formy ochrany majetku:

34 Teoretická východiska 34 Tab. 2 Srovnání nákladů, zdroj: CFOworld[33] Nejobvyklejší formy uložení Cena ročně majetku Peníze na kontě ve švýcarské 0,5 % až 1 % bance z částky Vložení prostředků do akciových fondů Založení mezinárodního holdingu 2 % až 3 % z částky eur až eur Výhody a nevýhody + Zabezpečení + Diskrétnost + Stabilita - Lze uložit pouze peníze + Diskrétnost + Možnost vyššího zisku - Nestabilita - Lze vložit jen peníze + Zajistí péči o jakýkoli druh majetku + Umí zajistit anonymitu + Umí optimalizovat daně - Náročnější na správu Z tabulky vyplývá důležitá výhoda holdingu oproti dalším dvěma formám uložení majetku, a to že lze tímto způsobem zajistit jak majetek v peněžní podobě, tak jiná aktiva. Na druhou stranu je ale oproti ostatním formám uložení majetku administrativně i finančně náročnější na správu Výběr země jako sídla holdingové společnosti Co se týká výběru země, měla by splňovat především následující kritéria: 1. převod dividend z dceřiné do holdingové společnosti by měl být umožněn bez zdanění srážkovou daní, nebo by tento převod měl být alespoň sražen co nejnižší sazbou dle smlouvy o zamezení dvojího zdanění, 2. příjem z dividend musí být v rezidentské zemi holdingové společnosti buď osvobozen od daně z příjmu, nebo se na něj musí vztahovat pouze nízká sazba daně, 3. také zisky z případného prodeje podílu v dceřiné společnosti by měly být v rezidentské zemi holdingové společnosti od daně osvobozeny, nebo zdaněny nízkou sazbou daně, 4. požadavek ohledně dividend v bodě 1 se týká také dividend, které holdingová společnost vyplácí své mateřské společnosti, tedy je žádoucí vybrat takovou zemi, kde je případná platba dividend od holdingové společnosti také osvobozena od srážkové daně, případně se na ni vztahuje dle smlouvy o zamezení dvojího zdanění co nejnižší sazba srážkové daně.[47]

35 Teoretická východiska 35 Klasické daňové ráje nepřinášejí holdingové společnosti velké výhody. Převod kapitálu je totiž zdaněn tzv. srážkovou daní, která je od rovna 35 %. Holdingová společnost by tak obdržela dividendu z akcií po sražení těchto 35 %. Navíc je dle průzkumu společnosti Bisnode společnost se sídlem v některé z offshore jurisdikcí vnímána z hlediska obchodního styku negativně. Naopak nejoblíbenějšími destinacemi pro holdingové společnosti jsou Nizozemsko, Anglie a Kypr.[30] Založení holdingu Málokdy nastane situace, že vlastníci hned na začátku založí mateřskou společnost, která vzápětí založí několik dceřiných společností. Obvykle tak vzniká potřeba založení holdingu u existující firmy, která dorostla do určité velikosti (tj. má už např. divizní strukturu) anebo která chce diverzifikovat své podnikání. V takovém případě tak bývá nejsnazší a nejrozumnější, když vlastníci této společnosti založí novou firmu holdera která od nich odkoupí podíl v původní firmě a tu případně rozdělí anebo založí nové dceřiné firmy. Tím jsou eliminována daňová rizika spojená s tím, když by se existující a fungující firma se všemi závazky a nerozděleným ziskem/ztrátou z předchozích let stala sama holderem, který by pak třeba právě kvůli těmto pozůstatkům z předchozích let, nemohl vlastníkům vyplácet zisky z podnikání dceřiných firem.[32] U propracovaných holdingových struktur je několik prvních pater holdingu pasivních. Typicky je v nejvyšším patře umístěna nadace nebo společnost, která dovoluje svému vlastníkovi celou skupinu anonymně řídit a řeší vztahy mezi společníky. Poté následuje takzvaná matka, která vlastní ostatní společnosti. Teprve pod matkou je další patro společností, které vytvářejí zisk. Tato struktura umožňuje vysokou míru kontroly a v případě problému kterékoli z jednotlivých výkonných firem zůstává holding nepoškozen. Při založení zahraniční společnosti se tato společnost stává vlastníkem české společnosti. Česká společnost nadále podléhá českému právu, je daňovým rezidentem České republiky a odvádí většinu daní (DPH, odvody za zaměstnance, silniční daň, daň z příjmu z místních příjmů atd.) Naproti tomu zahraniční vlastník podléhá pouze zákonům své země a povinnosti k českým úřadům jsou značně omezené, včetně kontroly nebo možnosti dohledat skutečného vlastníka. Negativem při využití některých mezinárodních struktur může být snížení důvěryhodnosti společnosti. V případě, že chce vlastník využít větší počet výhod plynoucích z mezinárodní struktury společnosti, často využívá většího počtu zapojených zemí.[33]

36 Teoretická východiska Smlouvy o ochraně investic Jako jedna z výhod holdingových struktur bývá uváděna možnost využití smluv o ochraně investic. Jedná se o dvoustranné mezistátní dohody, které stanoví povinnost smluvních států vytvářet příznivé podmínky pro investory z druhého státu, obsahují doložku nejvyšších výhod, úpravu náhrady škody způsobené vyvlastněním, úpravu převodů plateb spojených s investicemi a převodů výnosů z investic a dalších plateb, postoupení práv a řešení sporů mezi smluvním státem a investorem z druhého smluvního státu.[35] Stejně jako smlouvy o zamezení dvojího zdanění mají i smlouvy o ochraně investic stejný či podobný formát, avšak obsahem je každá smlouva jedinečná. Je tedy třeba věnovat pozornost pojmům v jednotlivých smlouvách, mezi ty zásadní patří definice investice a investora, či jaký orgán bude v případě sporu rozhodovat. Obecně se investicí rozumí každá majetková hodnota použitá k podnikatelským účelům v souladu s hospodářskými aktivitami investora jedné smluvní strany na území druhého smluvního státu dle předpisu druhé smluvní strany, přičemž dohoda dále může obsahovat demonstrativní výčet jednotlivých druhů investic. V tomto výčtu je velmi důležité sledovat, zda se dohoda týká také nepřímých investic, jelikož tyto investice bývají využívány právě v mezinárodním daňovém plánování tak, že jsou uskutečňovány prostřednictvím třetí osoby registrované v jiné zemi, ovládané ovšem původním investorem. V praxi je běžné, že nadnárodní koncerny vždy dopředu analyzují smluvní vztahy státu, ve kterém hodlají investovat. Dle výsledků analýzy pak rozhodují o nejvýhodnějším teritoriu pro umístění zdroje investice pro případ možných budoucích sporů. V současné době má ČR podepsanou smlouvu s 80 zeměmi a další jsou připraveny k ratifikaci. Tyto smlouvy mají vždy přednost před národní legislativou, a proto vždy obsahují silnější ochranné prostředky.[36]

37 Teoretická východiska Omezení mezinárodního daňového plánování Zatímco společnosti neustále hledají způsoby, jakými lze využít mezery v domácí legislativě či výhodnější legislativu jiného státu, jednotlivé státy chtějí naopak těmto snahám zabránit. Je to mnohem hlubší problém, než si dovedeme připustit. Považuji to za jeden z největších makroekonomických problémů dneška. Pokud se nebude proti daňovým rájům bojovat, nebudou mít státy peníze na financování veřejných služeb," řekl v Otázkách Václava Moravce ředitel Transparency International David Ondráčka.[37] Úsilí o potírání daňových úniků je jednak vyvíjeno v této oblasti na vnitrostátní úrovni prostřednictvím tzv. jednostranných opatření (obsažených většinou v národní daňové legislativě) a dále prostřednictvím dvoustranných či vícestranných opatření, tj. prostřednictvím mezinárodních smluv o zamezení dvojího zdanění, arbitrážní konvence členských států Evropské unie a směrnic Evropské komise pro potírání daňových úniků.[38] Jednostranná opatření Co se týká jednostranných opatření, česká vláda chce od ledna 2016 spustit nová pravidla, díky nimž by měl skončit neprůhledný únik peněz za hranice České republiky. Patří mezi ně např. povinné nahlášení zahraničních transakcí či centrální registr bankovních účtů.[39] Od roku 2013 platí také zvýšená 35% srážková daň na příjmy zahraničních daňových rezidentů, ze kterými Česká republika nemá uzavřenu Smlouvu o zamezení dvojího zdanění Speciální legislativa Legislativa některých států také obsahuje speciální pravidla, která mají předcházet úniku mobilního kapitálu do daňových rájů a mezi která lze zařadit: CFC pravidla (controlled foreign company rules), což jsou předpisy týkající se ovládaných zahraničních společností a mají chránit domácí zemi před neopodstatněnými přesuny zisků do jiných zemí. Zpravidla se týkají oblasti zdanění příjmů korporací. CFC pravidla jsou doporučována OECD, avšak nejsou upravena žádnou směrnicí či jiným nařízením Evropské unie. V České republice sice nejsou CFC pravidla v daňové legislativě zavedena, ale lze se s nimi setkat v jiných zemích Evropské unie, a tak se v určitých situacích mohou dotknout i českého daňového rezidenta. Pokud například tento subjekt založí evropskou společnost v některém z členských států Evropské unie, který CFC pravidla uplatňuje, a tato evropská společnost poté založí

38 Teoretická východiska 38 dceřinou společnost ve státě s výhodnějším daňovým režimem, není vyloučeno, že CFC pravidla nebudou aplikována. Hlavním cílem těchto pravidel je potlačit škodlivou daňovou konkurenci, a zabránit tak společnostem, aby se vyhýbaly vnitrostátní dani převáděním příjmů na dceřiné společnosti v zemích s nižší úrovní zdanění. Některé společnosti totiž ve snaze uniknout dani přičtou zisky jejich dceřiné společnosti usídlené v offshore jurisdikci, a tato dceřiná společnost pak nevyplácí dividendy. Dle těchto pravidel však zisky ovládané zahraniční společnosti mohou být připsány její mateřské společnosti a zdaněny jako její vlastní zisky. Hranicí pro aplikaci CFC pravidel bývá držení 50 % kapitálu anebo hlasovacích práv na ovládané zahraniční společnosti. Pokud se ale jedná o ovládanou společnost založenou v zemi, která je uvedena na tzv. černé listině, podmínka 50% podílu na kapitálu či hlasovacích právech nemusí být rozhodující.[40] pravidla FIF (foreign investments funds rules) mají zabránit nezdanění kapitálových příjmů týkajích se subjektů, kterým plyne ze zahraničí portfoliový úrok. pravidla nízké kapitalizace (thin capitalization rules), která souvisí se vzájemným financováním společností v rámci skupiny. Mnohé mezinárodní skupiny společností využívají možnosti poskytování půjček či úvěrů uvnitř skupiny, avšak využití této možnosti bývá v některých případech pouze účelové. Financování prostřednictvím vlastního kapitálu, tzn. podíly na zisku nebo dividendy, totiž nejsou pro společnost odčitatelnou položkou od základu daně, zatímco při dluhovém financování mohou společnosti zaplacené úroky z půjček či úvěru uplatnit jako odčitatelnou položku. Pravidla nízké kapitalizace mají zamezit spekulativnímu financování vedoucímu k nevhodné optimalizaci daňové zátěže a tím pádem k daňovým únikům. Obecně princip těchto pravidel spočívá v určení poměru dluhu k vlastnímu kapitálu, od kterého není možné danou výši úroků odečítat. V České republice jsou tato pravidla součástí Zákona o daních z příjmů. Testují u spojených osob na straně dlužníka, tedy zpravidla u dceřiné společnosti, zda úroky z úvěrů a půjček, případně další související výdaje, např. na obstarání úvěru či poplatky za záruky, nepřesahují stanovený podíl na základním kapitálu dlužníka.[41] Podle 25 odst. 1 písm. w Zákona o daních je tento podíl stanoven jako o 6:1, je-li příjemcem úvěru nebo půjčky banka či pojišťovna o 4:1 u ostatních příjemců úvěrů či půjček. Co se týká výpočtu výše úroků, které nejsou daňově uznatelné, návod k matematickému postupu poskytuje Pokyn Ministerstva financí D-300.

39 Teoretická východiska Smlouvy o zamezení dvojího zdanění Znalost SZDZ, porozumění jejich interpretaci jako celku, jejich vztahu k domácímu daňovému právu a správná aplikace jednotlivých článků jsou dle daňové poradkyně Mgr. Magdalény Vyškovské nezbytným předpokladem k tomu, aby se daňový poplatník nedostal do problémů s daňovou správou jednoho či druhého smluvního státu.[42] Důvody uzavírání smluv lze shrnout do následujících bodů: zabránit dvojímu zdanění/nezdanění v praxi rozlišujeme 2 typy dvojího zdanění:[38] o právní dvojí zdanění vzniká, jestliže je jeden příjem zdaněn u stejného poplatníka dvakrát, jednou v zemi, ve které je poplatník daňovým rezidentem, a podruhé v zemi, ve které se nachází zdroj příjmu. o ekonomické dvojí zdanění vzniká, jestliže je jeden příjem zdaněn u dvou různých poplatníků, jeden stát příjem zdaní na základě zdroje a druhý stát jej zdaní na základě daňového rezidentství příjemce příjmu. chránit daňové poplatníky a dávat jim právní jistotu při uskutečnění mezinárodních transakcí, aby tak daňový poplatník znal již předem režim zdanění příslušné transakce; přispět k boji proti daňovým únikům a podvodům v oblasti mezinárodního zdanění na základě spolupráce smluvních států, výměny informací a vzájemné pomoci při řešení sporných případů a vymáhání daní. Každá smlouva o zamezení dvojího zdanění je jiná, ačkoliv všechny smlouvy vycházejí ze společného základu, kterým je modelová smlouva. Modelová smlouva se dle bývalého náměstka ministra financí ČR pro daně a cla Mgr. Petera Chrenka za dobu své existence stala souborem standardů mezinárodního daňového práva či pomyslnou nadnárodní ústavou mezinárodního daňového práva, z níž vychází většina států při tvorbě své daňové politiky a legislativy a také při sjednávání smluv o zamezení dvojího zdanění. Představuje důležitý nástroj, jak se lze při koordinaci daňových systémů prostřednictvím bilaterálních smluv vycházejících z modelové smlouvy snažit zabránit kolizím daňových systémů, které se v praxi projevují dvojím zdaněním nebo dvojím nezdaněním.[43] V současné době existují dvě smlouvy, které slouží jako vzor pro uzavírání komplexních smluv o zamezení dvojího zdanění a které se liší především určením, který stát má právo zdanit příslušný příjem:[38]

40 Teoretická východiska modelová smlouva OECD příjem je zdaněn v té zemi, kde je poplatník rezidentem 2. modelová smlouva OSN příjem je zdaněn v té zemi, kde se nachází zdroj příjmu poplatníka. Modelová smlouva OECD je důležitá z hlediska mezinárodních daňových vztahů, protože umožňuje zemím, která mají odlišnou daňovou legislativu, využít jednotná pravidla. Její vliv neustále roste, členské státy OECD podle ní revidovaly většinu dříve uzavřených mezinárodních smluv a model se rozšířil i mezi nečlenské země OECD. Dalším dokladem rostoucího vlivu modelové smlouvy je skutečnost, že byla použita jako základ pro revizi modelu OSN, který existoval daleko dříve. Hlavní rozdíly mezi modelem OSN a modelem OECD se vyskytují zejména v následujících ustanoveních:[38] 1. stálá provozovna Model OSN obsahuje daleko širší definici tohoto pojmu, doba trvání, na jejímž základě vzniká stálá provozovna, je pouze šest měsíců (zatímco v modelu OECD 12 měsíců). Pojišťovací společnosti vybírající pojistné ve druhém státě jsou taktéž považovány za stálé provozovny. V neposlední řadě je modelem OSN považováno za stálou provozovnu zařízení nebo zásoby uskladněné za účelem dodání zboží nebo obchodování 2. zisky podniků V modelu OSN zisky podniku jednoho státu podléhají zdanění pouze v tomto státě, pokud podnik nevykonává svoji činnost ve druhém státě prostřednictvím stálé provozovny, která je tam umístěna. Pokud je činnost vykonávána tímto způsobem, mohou být zisky podniku zdaněny ve druhém státě, v rozsahu, v jakém je lze přičíst stálé provozovně nebo prodejům zboží v tomto druhém státě, které je stejného nebo podobného druhu jako zboží prodávané prostřednictvím stálé provozovny. 3. dividendy, úroky, licenční poplatky - model smlouvy OSN neobsahuje žádné sazby srážkové daně a ponechává v této oblasti prostor pro bilaterální jednání. V případě licenčních poplatků model OSN umožňuje zdanit tyto poplatky ve státě zdroje, pokud uložená daň nepřesáhne určité procento z hrubé částky (zatímco v modelu OECD mohou být licenční poplatky zdaněny pouze ve státě, ve kterém je jejich příjemce rezidentem).

41 Teoretická východiska zisky ze zcizení majetku v modelu OSN je má právo zdanit stát zdroje. Zisky ze zcizení akcií nebo jiných podobných práv na společnosti, jejíž majetek se skládá přímo nebo nepřímo hlavně z nemovitého majetku umístěného ve státě zdroje, mohou být zdaněny v tomto státě (stejné znění bylo zahrnuto až do znění modelu smlouvy OECD z roku 2003). 5. ostatní příjmy na základě modelu OSN jsou zdaňovány ve státě zdroje, zatímco podle modelu OECD se zdaňují ve státě, ve kterém je poplatník, jemuž plynou, rezidentem. Smlouva o zamezení dvojího zdanění má vždy přednost před národním právem. Při řešení konkrétního případu se tedy nejprve použije smlouva o zamezení dvojího zdanění a teprve potom, když SZDZ danou situaci konkrétně neřeší a odkazuje (přímo, nebo nepřímo) na vnitřní daňový zákon, použijeme subsidiárně ZDP.[42] Převodní ceny Převodní neboli transferové ceny představují pro nadnárodní společnosti jednu ze zásadních otázek, kterou musejí při svých podnikatelských aktivitách řešit. Jedná se o ceny, za které si mezi sebou spřízněné osoby dodávají zboží a služby. Tyto ceny musí dle Zákona o daních z příjmů splňovat princip tržního odstupu, to znamená, že se musí jednat o takové ceny, na které by přistoupily i nezávislé subjekty. Jelikož se jedná o nástroj, pomocí kterého mohou subjekty ve skupině přesunovat zisky z jedné země do jiné, správce daně se na tyto transakce zaměřuje při svých kontrolách. Společnosti pak musí prokazovat, že jimi stanovená cena odpovídá tržním podmínkám. I když v zákoně není přímo stanovena povinnost vytvářet dokumentaci k převodním cenám, pokud přijde správce daně na kontrolu a subjekt tuto dokumentaci nemá, dostává se do složité situace, která může skončit i doměřením daně. Vypracování příslušné dokumentace je časově a tím pádem i finančně náročné a i když ji subjekty mohou vypracovat samy, v praxi většinou využívají daňové poradce, kteří mají potřebné zkušenosti a přístupy do příslušných databází. Ke stanovení převodních cen lze využít 5 základních metod, které doporučuje Směrnice OECD o převodních cenách pro nadnárodní společnosti a daňové správy: [48] 1. tradiční transakční metody 1.1. metoda srovnatelné nezávislé ceny tato metoda srovnává ceny v řízené transakci s cenami v nezávislé transakci za srovnatelných okolností. Jedná se sice na první pohled o nejjednodušší metodu,

42 Teoretická východiska 42 avšak v praxi obtížně využitelnou, neboť vyžaduje velkou míru srovnatelnosti metoda ceny při opětovném prodeji vychází z ceny, za kterou je produkt nakoupený od sdruženého podniku prodán nezávislému subjektu, nezávislá cena je poté snížena o hrubou přirážku. Tato metoda tedy vychází jak z informací zjištěných na trhu, tak z interních informací. Velikost hrubé přirážky je ovlivněna tím, jak k hodnotě výrobku přispěl prodejce, významným faktorem je také čas metoda nákladů a přirážky vychází z celkových nákladů spojených s tvorbou a prodejem výkonu, které jsou upraveny o přiměřenou přirážku k nákladům. Přirážku lze odvodit z přirážky, kterou realizuje sledovaný podnik u srovnatelných nezávislých transakcí, nebo srovnatelný nezávislý podnik u srovnatelných transakcí. Při stanovování nákladů je ale obtížné identifikovat spojení mezi výší nákladů a tržní cenou, např. když je učiněn hodnotný objev a vlastník měl na daný výzkum pouze malé náklady. 2. transakční ziskové metody 2.1. metoda rozdělení zisku se používá pro posouzení složitých, úzce provázaných obchodních transakcí, které nelze posuzovat zvlášť. Při aplikaci metody rozdělení zisku se ověřuje, zda toto rozdělení zisku mezi sdruženými podniky odpovídá způsobu, jakým by zisk rozdělily nezávislé subjekty. Při výpočtech se vychází z předpokládaných zisků, protože subjekt v okamžiku určování neví, jaké budou skutečné zisky z podnikání transakční metoda čistého rozpětí - zkoumá čisté ziskové rozpětí, kterého dosahuje subjekt z řízené transakce ve vztahu k přiměřenému základu, tj. porovnává finanční ukazatele související s řízenou transakcí s finančními ukazateli souvisejícími se srovnatelnou nezávislou transakcí Nadnárodní organizace Problematikou daňových úniků se v současnosti zabývají také dvě nadnárodní organizace OECD a FATF. Organizace OECD vznikla v říjnu 1960 v Paříži a jejím hlavním posláním je poskytovat vládám členských států prostor k vzájemnému porovnávání zku-

43 Teoretická východiska 43 šeností z realizace vládních politik a hledání odpovědí na společné problémy.[44] V oblasti mezinárodního zdanění se soustředí na spolupráci zemí z hlediska výměny informací potřebných pro vybírání daní. Důležitá v terminologii daňových úniků je definice daňového ráje, což je dle OECD taková země, která: 1. vybírá nulové daně; 2. výběr daní není průhledný - země nevyžaduje informace z účetnictví a daně vybírá podle jiného kritéria, než jsou informace z daňového přiznání; 3. výměna daňových informací s dalšími státy je na velmi nízké úrovni což vyplývá i z předchozího bodu, daná země vlastně ani nemá informace, které by mohla poskytnout; 4. daňový poplatník nemusí v dané zemi pobývat většinu roku ani v ní podnikat.[45] Organizace pak rozlišuje tři skupiny zemí podle míry spolupráce při výměně daňových informací:[46] 1. země, které aplikovaly pravidla OECD a plně spolupracují bílá listina. 2. země, které přislíbily aplikovat pravidla, ale neučinily tak plně (spolupracující země) šedá listina. 3. země, které ještě nepřislíbily aplikaci pravidel (nespolupracující země) černá listina. Druhá organizace, Financial Action Task Force (FATF), vznikla v červnu 1989 v Paříži jako mezivládní orgán se zaměřením na boj proti legalizaci výnosů z trestné činnosti (praní špinavých peněz). V současné době má FATF 34 členů. Organizace v rámci své činnosti vydává mezinárodní standardy, vyvíjí a podporuje politiku proti praní špinavých peněz a také vydává černou listinu zemí, které umožňují praní špinavých peněz a financování terorismu. Při počátečním sestavení této listiny v roce 2000 na ní bylo uvedeno 15 států, v následujících letech postupně ze seznamu jednotlivé země ubývaly a od roku 2006 je seznam prázdný. Nutno však podotknout, že v poslední zprávě prezidenta FATF z února 2009 jsou uvedeny jako problémové, leč spolupracující země Írán, Uzbekistán, Turkmenistán, Pákistán, Svatý Tomáš a Princův ostrov.[46] V roce 2012 předložila Komise akční plán na posílení boje proti daňovým podvodům a únikům s celkem 34 opatřeními. Zároveň uveřejnila následující 2 doporučení členským státům:

44 Teoretická východiska V prvním doporučení mají státy pomocí společných kritérií, přísnějších než běžné mezinárodní standardy OECD, určit daňové ráje a zapsat je na národní černé listiny. 2. Druhé doporučení souvisí se způsoby, jak zabránit tzv. agresivnímu daňovému plánování, tedy tomu, aby se některé společnosti vyhýbaly placení daní ve spravedlivé výši. Členské státy by dle akčního plánu měly uzavírat další smlouvy o zamezení dvojího zdanění, aby se tak předešlo především dvojímu nezdanění, a také by měly přijmout kodex chování při zdaňování společností. Měl by být zaveden kód daňových poplatníků a daňové identifikační číslo EU. Komise by také ráda vytvořila platformu pro dobrou správu daňových záležitostí. Od ledna 2013 pak funguje standardní formulář ve všech jazycích, prostřednictvím kterého dochází k výměně informací, oznamování a zpětné vazbě v oblasti zdanění.[45]

45 Výsledky práce 45 4 Výsledky práce I když dle statistik České kapitálové informační agentury počet českých firem, které jsou vlastněny subjektem sídlícím v některém z daňových rájů, každoročně roste, počet firem, jejichž vlastník pochází z Nizozemí, vykazuje od roku 2009 opačnou tendenci, což dokládá následující tabulka. I tak ale patří na první místo, co se týká počtu firem s vlastníkem sídlícím v zahraničí. Tab. 3 Počet českých firem s vlastníkem v Nizozemí, zdroj dat: ČEKIA[49] 1Q Nizozemí Nizozemí bylo a je mezi zahraničními investory vždy oblíbené, protože je otevřeno obchodním transakcím, jedná se o zemi, která je nakloněna pokroku v oblasti financí a také daňová politika podporuje zakládání společností patřících zahraničním subjektům. Zároveň se však nejedná o daňový ráj dle definice OECD, Nizozemí vybírá daně na základě daňových přiznání, je zde povinnost výkaznictví a také má uzavřen velký počet mezinárodních daňových smluv s ostatními zeměmi.[5] Nizozemí si svoji atraktivitu z hlediska mezinárodního daňového plánování velmi dobře uvědomuje, a tak si navzdory snahám EU o omezení těchto výhod snaží udržet svoje výsadní postavení. Dle slov nizozemského ministra financí rozsáhlá síť daňových smluv zabraňuje nesprávným aktivitám a zároveň podporuje investice. Ujistil také mezinárodní investory, že co se týká přesunu zisků do příznivějších jurisdikcí, pohlíží vláda na tyto aktivity jako na přijatelné podnikové strategie a nechystá se tedy provádět žádné jednostranné aktivity směřující ke zdanění těchto společností.[50] Na druhou stranu pokles zájmu o Nizozemí může být způsoben právě tím, že se nejedná o klasický daňový ráj a s existencí společnosti jsou tak spojeny vyšší administrativní nároky na založení a správu, které zpravidla vyžadují tým konzultantů a specialistů. Společnost musí v Nizozemí dodržet standardní postup pro zakládání společností, svou činnost musí dokládat jednak finančními výkazy, jednak zápisy ze schůzí atd. Je tedy administrativně, a proto i finančně náročnější. Navíc je zde vyšší sazba daně z příjmů právnických osob, takže z tohoto pohledu určitě není lákadlem pro přesunutí sídla společnosti. I tak je ale díky určitým skutečnostem stále jurisdikcí hojně využívanou při mezinárodním daňovém plánování.

46 Výsledky práce 46 Mezi konkrétní české společnosti, které jsou vlastněny subjektem sídlícím v Nizozemí, patří například tyto: Tab. 4 Společnosti se sídlem v ČR a s nizozemským vlastníkem Obchodní firma Akcionář/Společník ZK (tis.kč) Zisk 2012 (tis.kč) BAŤA, akciová společnost Coca-Cola HBC Česká republika, s.r.o. OKD, a.s. International Footwear Investment, B.V. CC Beverages Holdings II B.V. New World Resources N.V Oriflame Czech Republic spol. s r.o. Philips Česká republika s.r.o. Oriflame Holdings B.V Koninklijke Philips N.V Plzeňský Prazdroj, a. s. Sekyra Group, a.s. Pilsner Urquell Investments B.V. Sekyra Group Real Estate B.V Vodafone Czech Republic a.s. Vodafone Europe B.V Zentiva Group, a.s. Zentiva N.V Uvedené společnosti mají kromě sídla v České republice a vlastníka v Nizozemí společné také to, že se jedná o velké společnosti, jejichž obrat se pohybuje ve stamilionech či miliardách a zisk v milionech. Společnosti s obdobnými výsledky bývají často obviňovány z daňových úniků.

47 Výsledky práce Zdanění společností v Nizozemí Zdaňování společností je upraveno Zákonem o dani z příjmů právnických osob (Wet op de vennootschapsbelasting) z roku 1969 ve znění pozdějších předpisů. Společnosti jsou dle tohoto zákona: akciové společnosti, společnosti s ručením omezeným, otevřené komanditní společnosti a další společnosti, jejichž kapitál je zcela nebo zčásti rozdělen na akcie; družstva a sdružení fungující na družstevním principu; společnosti a sdružení, které působí jako pojišťovna nebo úvěrová instituce; jiná sdružení, nadace a soukromé subjekty v rozsahu svého podnikání; podílové fondy; další subjekty, které vykonávají podnikatelskou činnost v zemědělství, důlním průmyslu, stavebnictví a dopravě.[51] Stejně jako v jiných zemích EU mají subjekty, které jsou daňovými rezidenti v Nizozemí, povinnost zdanit zde svůj celosvětový příjem, zatímco nerezidenti zde zdaňují pouze příjem ze zdrojů na území Nizozemska. Za rezidenty jsou obecně považovány ty společnosti, které jsou založeny dle nizozemského práva. Za zdanitelný příjem jsou považovány zisky z obchodování, ze zahraničních zdrojů, pasivní příjmy i kapitálové příjmy. Nizozemská právní úprava obsahuje také možnost odečtu ztrát, a to jak do budoucích, tak do minulých období. Nizozemí uplatňuje progresivní zdanění společností. Jestliže je zisk společnosti roven maximálně částce EUR, je zdaněn 20% sazbou daně. Částka, která převýší tuto hranici, je zdaněna sazbou 25 %. Pokud má společnost příjmy, které splňují definici tzv. innovation box, lze na tyto příjmy uplatnit sníženou daň z příjmu ve výši 5 %. Podmínky pro uplatnění snížené sazby daně jsou následující: nehmotný majetek, jehož se příjem týká, je výsledkem výzkumných a vývojových projektů a je patentován musí se jednat o takový majetek, který subjekt vyvinul sám, nikoliv nakoupil od jiného subjektu patent přispívá výrazným způsobem k očekávaným výnosům z nehmotného majetku.

48 Výsledky práce 48 Co se týče dividend, obecně podléhají srážkové dani ve výši 15 %, které je možné snížit při výplatě do určitých zemí s využitím příslušné smlouvy o zamezení dvojího zdanění s výhodným ustanovením, kterou má Nizozemí s touto zemí uzavřenu. V holandské legislativě však existuje tzv. participation exemption (osvobození z důvodu kapitálové účasti), tedy možnost daňového osvobození u přijatých dividend z kapitálových účastí či u výnosů z prodeje těchto kapitálových účastí, které má zamezit několikanásobnému zdanění vyplácených dividend v případě složitějších vlastnických struktur. Pro uplatnění takového osvobození je nutné splnit zákonem stanovené podmínky, kterými jsou: kapitálová účast v jiné společnosti, která má kapitál rozdělený na akcie (podíly), a to ve výši minimálně 5 %, pokud je se tato kapitálová účast týká dceřiné společnosti, která je rezidentem v zahraničí, pak musí dceřiná společnost ve své domácí zemi podléhat dani, která má obdobnou povahu, jako je nizozemská daň z příjmů, nesmí se jednat o pasivní investici, to znamená, že mateřská společnost musí aktivně zasahovat do činnosti dceřiné společnosti, mateřská společnost nesmí držet akcie dceřiné společnosti pouze za účelem dalšího prodeje, ani jedna ze společností nesmí být považována za investiční společnost. V případě prodeje podílů, které splňují ustanovení participation exemption, lze příjmy z prodeje podílů také osvobodit od daně z příjmu právnických osob. Srážková daň z úrokových příjmů ani licenčních příjmů se neuplatňuje. Pokud jde o administrativu, Nizozemí patří mezi klasické země a zdaňování společností vychází stejně jako v jiných zemích EU z povinného výkaznictví. Zdaňovacím obdobím je obvykle kalendářní rok, avšak lze využít i hospodářský rok. Společnosti jsou povinny do 6 měsíců po skončení zdaňovacího období podat daňové přiznání, jehož součástí je také rozvaha, výkaz zisku a ztráty, případně další dokumenty vyžadované správcem daně. Legislativa Nizozemí umožňuje holdingovým společnostem za určitých podmínek vytvoření fiskální jednoty, tedy aby byla pro účely zdanění mateřská společnost spolu s dceřinými společnostmi považována za jeden subjekt. Výhodou je možnost odpočtu ztráty jedné společnosti od zisků druhé společnosti a také přesun majetku z jedné společnosti do druhé bez nutnosti zdanění tohoto převodu. Nevýhodou je však nutnost splnění zákonných podmínek, kterými jsou podání žádosti, ale především minimálně 95% podíl mateřské společnosti na hlasovacích právech dceřiné společnosti a 95% podíl mateřské společnosti na kapitálu dceřiné společnosti. Obě společnosti musí mít stejné zdaňovací období a musí se na ně vztahovat stejná

49 Výsledky práce 49 pravidla ohledně daně z příjmu, tudíž tuto možnost nelze využít pro mezinárodní holding. Společnosti ve skupině mají možnost využít závazné posouzení, které určí, zda postup a stanovené ceny mezi těmito subjekty jsou v souladu s platnou legislativou.[52] Zároveň je třeba správci daně prokázat, že společnost založená v Nizozemí není pouhou prázdnou skořápkou, ale že má společnost ve skupině skutečný význam a účel, kterým není pouhé snížení daňové povinnosti. Je třeba prokázat, že: operace, které společnost vykazuje, jsou skutečně prováděny v Nizozemí, osoby, které mají klíčové rozhodovací pravomoci, skutečně provádějí tyto pravomoci z Nizozemí. Tyto požadavky se považují za splněné, jestliže: alespoň 50 % členů představenstva je daňovými rezidenty Nizozemí a ti zároveň mají potřebné odborné znalosti klíčová strategická rozhodnutí představenstva, jako například sjednávání nových kontraktů, jsou činěna z Nizozemí společnost má otevřený bankovní účet v Nizozemí účetnictví společnosti je vedeno v Nizozemí sídlo společnosti je v Nizozemí a společnost zároveň není považována za daňového rezidenta v jiné zemi na základě smlouvy o zamezení dvojího zdanění společnost má dostatečný kapitál vzhledem ke svým aktivitám a přijímaným rizikům-[52] Nizozemí je známé svou rozsáhlou sítí smluv o zamezení dvojího zdanění. První uzavřenou smlouvou se stala v roce 1933 smlouva s Belgií a od té doby až dodnes jich Nizozemí stačilo uzavřít přes 90. Samotný počet uzavřených smluv ale není tím, čím se Nizozemí odlišuje od ostatních států, vždyť například Česká republika má těchto smluv uzavřených přes 80. Důležitá jsou však ustanovení v jednotlivých smlouvách, zejména ta, která se týkají dividend, úroků a licencí. Tam, kde jiné státy aplikují klasické sazby, Nizozemí umožňuje aplikovat v některých případech i nulovou sazbu. Při převodu dividend mateřské společnosti mimo Nizozemí se uplatňují sazby v rozmezí 0-15 % pro země, se kterými Nizozemí uzavřelo Smlouvu o zamezení dvojího zdanění a 25 % vůči ostatním nesmluvním zemím. Nizozemí se aktivně snaží snížit srážkovou daň na 0 %, avšak jednání bývají složitá. Proto byly v minulosti některé příjmy na nizozemské straně překvalifikovány ve své definici, aby splnily definici příjmu osvobozeného od daně.[47]

50 Výsledky práce Založení společnosti Nejčastější právní forma využívaná v Nizozemí při daňovém plánování je Besloten Vennootschap (BV). Jedná se o společnost s ručením omezeným, která je vhodná pro jednotlivce nebo menší počet zainteresovaných stran, nebo bývá využívána právě při vytváření holdingových struktur. Právě časté využívání této právní formy společnosti pravděpodobně vedlo ke zjednodušení podmínek. Založení společnosti dříve předcházelo předložení notářsky ověřené společenské smlouvy ministerstvu spravedlnosti, od října 2012 však byl tento proces zjednodušen a předkládání smlouvy ministerstvu již není nutné. Stejně tak došlo k odstranění požadavku na základní kapitál, v případě BV tedy minimální základní kapitál v současnosti není stanoven. Odpovědnost společníků je omezena výší základního kapitálu. Za určitých okolností však může společník čelit osobní odpovědnosti. Valná hromada se svolává alespoň jedenkrát za rok vždy do 6 měsíců po skončení účetního období. Společnost musí celou, nebo část účetní závěrky (záleží na velikosti společnosti) zveřejnit v Obchodním rejstříku. Druhou využívanou právní formou je Naamloze vennootschap (NV). Jedná se o obdobu akciové společnosti, která je vhodná pro uskutečňování většiny podnikatelských aktivit. Její akcie jsou volně převoditelné, s případnou výhradou uvedenou ve stanovách společnosti. U NV je třeba před samotným založením obdržet vyjádření od ministerstva spravedlnosti. Založení společnosti předchází předložení notářsky ověřené společenské smlouvy ministerstvu spravedlnosti. To vydá prohlášení, že nemá námitky proti založení, a potvrzuje tak, že zakladatelé a jednatelé společnosti splňují zákonné požadavky stanovené zákonem pro účast a výkon funkce v obchodní společnosti. Společenská smlouva musí mimo jiné obsahovat stanovy, částku vydaného a splaceného základního kapitálu a jména osob, které se budou podílet na řízení. Součástí stanov jsou zejména obchodní cíle, finanční struktura a umístění sídla společnosti. Proces založení je tedy podobný jako u předchozí formy, včetně nutnosti předložení příslušných dokumentů. Základní kapitál činí v případě NV minimálně EUR. Společnost může být založena i jen jedním zakladatelem. Obchodní činnost společnosti řídí představenstvo, dozorčí rada se povinně zřizuje pouze v případě, že společnost má více než 100 zaměstnanců. [52]

51 Výsledky práce 51 Hlavními rozdíly mezi právními formami BV a NV jsou následující: akcie společnosti BV nemohou být obchodovány na burze, společnost BV může vydávat pouze akcie na jméno, rozdíl ve výši požadovaného minimálního základního kapitálu.

52 Výsledky práce Smlouva o zamezení dvojího zdanění mezi ČR a Nizozemím Smlouva o zamezení dvojího zdanění mezi ČR a Nizozemským královstvím platí od roku a patří tak k nejstarším smlouvám o zamezení dvojího zdanění, které má Česká republika uzavřeny. Součástí smlouvy jsou také protokoly, které mezi sebou obě země uzavřely a které mají přispět k zamezení daňových úniků a zároveň k větší právní jistotě. Česká republika usiluje o aktualizaci celé smlouvy, ale diskuze ohledně změn smlouvy zatím nebyly příliš úspěšné. Bylo dosaženo pouze dílčích změn, které jsou upraveny právě již zmíněnými Protokoly. Čl.4- Rezident Ustanovení ohledně rezidentství je velmi důležité, neboť určuje, kde bude subjekt zdaňovat své celosvětové příjmy. Dle smlouvy je rezidentem České republiky nebo Nizozemí osoba, která má v těchto zemích bydliště, stálý pobyt, místo vedení nebo splňuje jiné kritérium podobné povahy. Právnická osoba je daňovým rezidentem ČR, jestliže má na území České republiky své sídlo nebo místo svého vedení, kterým se rozumí adresa místa, ze kterého je poplatník řízen. Dle nizozemského zákona jsou rezidentem ty společnosti, které byly založeny podle nizozemské legislativy. Čl.5- Stálá provozovna souvisí s povinností registrovat se k dani a označuje zařízení pro podnikání, v němž podnik vykonává zcela nebo zčásti svoji činnost. Za stálou provozovnu lze označit především místo vedení, závod, kancelář, továrnu, dílnu, důl, naleziště ropy nebo plynu, důl, lom nebo jiné místo, kde se těží přírodní zdroje a staveniště nebo stavbu nebo montáž, které trvají déle než dvanáct měsíců. Stejně tak pokud za společnost z jednoho státu jedná ve druhém státě závislý zástupce, pohlíží se na tuto situaci jako na vznik stálé provozovny. Pokud však společnost z jednoho státu využívá zařízení nebo zboží v druhém státě pouze pro účely uskladnění, vystavení, zasílání, reklamy a poskytování informací, stálá provozovna nevzniká. Zároveň skutečnost, že společnost, která má sídlo v jednom státě, kontroluje nebo je kontrolována společností, která má sídlo v druhém státě, nebo která provádí činnost v tomto druhém státě (ať prostřednictvím stálé provozovny či jinak), neučiní sama o sobě z jedné z obou společností stálou provozovnu druhé společnosti. Čl.7- Zisky podniků Článek 7 se týká přiřazení zisku danému subjektu. Subjekt, který provozuje svoji činnost v jednom státě, bude své zisky zdaňovat pouze v tomto státě. Jestliže ale subjektu při jeho činnosti vznikne stálá provo- 2 č. 138/1974 Sb,, Protokol č. 112/1997 Sb., Protokol č. 58/2013 Sb.m.s.

53 Výsledky práce 53 zovna ve druhém státě, budou zisky v rozsahu, který náleží stálé provozovně, zdaněny v tomto druhém státě. Čl.9- Sdružené podniky smlouva mezi ČR a Nizozemím obsahuje pouze čl.9 (1), tedy obecnou definici principu tržního odstupu, nikoliv ustanovení ohledně zrcadlového narovnání. Z článku vyplývá, že pokud existují spojené osoby, které mezi sebou uzavřely podmínky, které nesplňují princip tržního odstupu, mohou být zisky stanoveny a zdaněny na takové úrovni, na jaké by se mezi sebou dohodly nezávislé subjekty. Přitom spojenými osobami jsou takové, kdy se podnik jednoho státu přímo nebo nepřímo podílí na vedení, kontrole nebo kapitálu podniku druhého státu, případně existují osoby, které se přímo nebo nepřímo podílí na vedení, kontrole nebo kapitálu obou těchto podniků. Čl.10- Dividendy za dividendy jsou dle této smlouvy považovány příjmy z akcií, z požitkových listů nebo práv, kuksů, zakladatelských podílů nebo jiných práv s podílem na ziscích, příjmy z pohledávek s podílem na ziscích a příjmy z jiných společenských práv, které dle daňové legislativy státu, kde je rezidentem společnost vyplácející dividendy, odpovídají příjmům z akcií. Článek 10 říká, že dividendy, které vyplácí společnost se sídlem v jednom státě osobě s bydlištěm/sídlem v druhém státě mohou být zdaněny ve státě příjemce, avšak také ve státě zdroje max. 10% sazbou. Nicméně pokud společnost, která dividendy vyplácí, má jmění rozděleno na akcie a společnost z druhého státu má nejméně 25% podíl na tomto jmění, stát, ve kterém sídlí společnost vyplácející dividendy, tyto dividendy zdaňovat nebude. Čl.11- Úroky za úroky jsou dle smlouvy považovány příjmy z veřejných dluhopisů, obligací nebo dlužních úpisů zajištěných i nezajištěných zástavním právem na nemovitosti, pokud neposkytují právo na podíl na zisku, a z pohledávek jakéhokoli druhu, případně další příjmy, které jsou dle daňových předpisů státu, odkud úrokové příjmy pocházejí, považované za příjmy z půjček. Dle Smlouvy jsou úroky, které mají zdroj v jednom státě a jsou vyplaceny daňovému rezidentu druhého státu, zdaněny pouze v tomto druhém státě. Při určování výše úroků je třeba dodržovat princip tržního odstupu, neboť v opačném případě hrozí společnosti doměření daně. V České republice jsou pak nadhodnocené úroky dle 22 odst.1g považovány za příjem z dividend a jako podle toho také zdaněny. Čl.12- Licenční poplatky licenčními poplatky se rozumí úhrady přijaté jako náhrada za užití nebo za právo na užití autorského práva k literárnímu, uměleckému nebo vědeckému, dílu včetně kinematografických filmů, patentu, ochranné známky, návrhu nebo modelu, plánu, tajného návodu nebo výrobního postupu, za užívání nebo právo na užívání průmyslového, obchodního nebo vě-

54 Výsledky práce 54 deckého zařízení, nebo za informace vztahující se na průmyslové, obchodní nebo vědecké zkušenosti. Tyto poplatky jsou dle Smlouvy zdaněny jak ve státě příjemce, tak ve státě zdroje, avšak daň ve státě zdroje může být stanovena na úrovni maximálně 5 % z částky licenčních poplatků.

55 Výsledky práce Daňová povinnost české společnosti Pro účely diplomové práce předpokládám existenci fiktivní společnosti První, a.s., která je rezidentem ČR, má tedy povinnost odvést daň z veškerých svých příjmů z České republiky i ze zahraničí. Dále existuje společnost Druhá, a.s., která je rovněž rezidentem ČR a je zároveň dceřinou společností společnosti První, a.s. Vlastníkem společnosti První, a.s. je fyzická osoba pan Vlastník, který se s rodinou nedávno přestěhoval do státu Andorra, kde má také sídlo jedna z firem, které pak Vlastník vlastní. Obr. 2 Struktura společnosti Společnosti podnikají v oboru IT a jejich zákazníci jsou převážně ze států střední Evropy, avšak společnosti uvažují o rozšíření své působnosti i do států západní Evropy. Společnost Druhá vyvíjí software, jehož licenci následně prodá společnosti První, a ta jej prodává koncovým zákazníkům. Kromě toho také společnosti poskytují poradenství v oblasti IT. Společnost Druhá by chtěla rozšířit své vývojové kapacity, a tak zvažuje půjčku od společnosti První. Obě společnosti měly následující příjmy ze své činnosti:

56 Výsledky práce 56 Tab. 5 Příjmy a výdaje společností První, a.s. a Druhá, a.s. v Kč První, a.s. Druhá, a.s. Příjmy Výdaje Zisk před zdaněním Daň Zisk po zdanění Společnost Druhá, a.s. si od společnosti První, a.s. vzala půjčku v celkové výši 10 milionů korun, z níž v prvních letech platí pouze úroky ve výši 10 % p.a. Dle Zákona o daních z příjmů musí výše úroku splňovat princip tržního odstupu. Podmínky mezi spojenými osobami musejí být nastaveny takovým způsobem, jakým by byly stanoveny mezi nezávislými osobami. V Zákoně o daních z příjmů sice není výslovně uvedena povinnost vytvářet dokumentaci k převodním cenám, avšak v daňovém přiznání deklaruji, že uvedené informace jsou pravdivé, a v případě daňové kontroly musím správci daně uvedené skutečnosti náležitě prokázat. Kromě převodních cen se společnost Druhá, a.s. musí zabývat také otázkou testu nízké kapitalizace, neboť finanční náklady zaplacené za poskytnutí půjčky jsou podle Zákona o daních z příjmů daňově uznatelné, avšak jen do výše čtyřnásobku vlastního kapitálu. Pokud by výše úroku byla sjednána takovým způsobem, že by zaplacené úroky byly pro společnost daňově neuznatelné, využila by pro své financování jiný způsob. Společnost přepočítá výši vlastního kapitálu i výši poskytnutého úvěru na průměrné stavy za daný rok a podílem těchto dvou veličin získá koeficient uznatelnosti finančních nákladů. Vzhledem k výši dosaženého zisku předpokládám i dostatečnou výši vlastního kapitálu a tedy i daňovou uznatelnost zaplacených úroků. Finanční toky mezi oběma společnostmi naznačuje následující obrázek:

57 Výsledky práce 57 Obr. 3 Vazby mezi společnostmi Dividendy, které společnost Druhá, a.s. vyplácí své mateřské společnosti První, a.s. jsou dle Zákona o daních z příjmů osvobozeny od zdanění. Společnosti splňují zákonem stanovené podmínky držby alespoň 10% podílů po dobu nejméně 12 měsíců. Společnosti A, a.s. jsou tedy vyplaceny dividendy v celé výši 5,062milionů Kč. Úroky, které společnost První, a.s. obdrží od společnosti Druhá, a.s. jsou dle Zákona o daních z příjmů zdaněny sazbou daně z příjmů právnických osob, která činí 19%. Licenční poplatky, které společnost Druhá, a.s. obdrží od společnosti První, a.s. jsou opět dle Zákona o daních z příjmů zdaněny sazbou daně z příjmů právnických osob ve výši 19 %. Následující tabulka obsahuje přehled příjmů a jejich zdanění:

58 Výsledky práce 58 Tab. 6 Zdanění dividend, úroků, licenčních poplatků První, a.s. v Kč Druhá, a.s. Dividendy před zdaněním Daň z dividend Dividendy po zdanění Úroky před zdaněním Daň z úroků Úroky po zdanění Licenční poplatky před zdaněním Daň z licenčních poplatků Licenční poplatky po zdanění Zisk po zdanění Celková daňová povinnost z dividend, úroků a licenčních poplatků obou společností je Kč, zisk před zdaněním těchto plateb činí Kč. Efektivní míra zdanění plateb v rámci uvedené struktury je 17,64%. Společnost První, a.s. vyplácí dividendu svému jedinému akcionáři, panu Vlastníkovi. Dividenda podléhá srážkové dani ve výši 35 %, jelikož je vyplacena rezidentovi státu, se kterým nemá Česká republika uzavřenu Smlouvu o zamezení dvojího zdanění.

59 Výsledky práce Využití nizozemské holdingové společnosti Využívání holdingových struktur v mezinárodním daňovém plánování je jedním ze způsobů, jak lze rozložit rizika v podnikání a zároveň optimalizovat daňovou povinnost. Nizozemí je státem, který mezinárodní daňové plánování podporuje, a jeho legislativu při daňovém plánování využívá mnoho subjektů. Také vlastník společnosti První, a.s. by chtěl být jedním z nich. Od využití zahraniční společnosti ve svém plánování očekává především kvalitní zázemí, ochranu investic, anonymitu vlastnictví a optimalizaci daňového zatížení. Co se týká kvalitního zázemí, je Nizozemí státem s otevřenou ekonomikou, který je silně orientovaný na mezinárodní obchod. Současně je technologicky vyspělou zemí s rozsáhlou průmyslovou výrobou, kvalitní infrastrukturou a silným finančním sektorem. Je členem mnoha nadnárodních organizací a především je členem Evropské Unie a součástí Eurozóny. Nizozemí podporuje zahraniční investice, čemuž se snaží přizpůsobit svoji legislativu, ať už různými daňovými úlevami, či zjednodušením administrativních povinností. Od 1. října 2012 například platí zákon, který výrazně zjednodušil společenské právo týkající se společností s ručením omezeným (BV).[53] Zároveň si chce pozici být vyhledávanou zemí mezi investory udržet, a tak ve smlouvách s ostatními státy vyjednává výhodné podmínky. Nizozemí je považováno za prestižní sídlo společností, což s sebou nese vstřícnější přístup stávajících obchodních partnerů i snazší hledání nových obchodních partnerů. Má strategicky výbornou polohu a snadný přístup na hlavní evropské trhy, ať již leteckou, či námořní dopravou. Na rozdíl od některých jiných zemí je snadné dorozumět se zde v angličtině. V neposlední řadě také rozhoduje dostupnost Nizozemí z České republiky. Ochrana investic je zajištěna prostřednictvím dohody o ochraně investic, kterou má Česká republika s Nizozemím uzavřenu od roku Tato smlouva ve svých článcích obsahuje zásadu nestranného, rovnoprávného a spravedlivého zacházení, zajištění plné ochrany a bezpečnosti a režim nejvyšších výhod a národního zacházení. Investicí se dle této smlouvy rozumí každý druh aktiv investovaných přímo nebo prostřednictvím investora z třetího státu. Společnost A, a.s. se tak v případě sporů nemusí spoléhat jen na české soudy, ale může využít mezinárodní ochrany a řešit případné spory v investiční arbitráži.[54]

60 Výsledky práce 60 Anonymita vlastnictví může být zajištěna akciemi na doručitele, které však umožňuje vydávat pouze akciová forma společnosti NV. Společnost s ručením omezeným BV, která je velmi často využívána a v současnosti je u ní aplikován zjednodušený režim založení, tuto možnost nenabízí. Informace o společnostech jsou dostupné v Obchodním rejstříku, který spravuje Obchodní komora (Kamer van Koophandel). Informace o společnosti jsou dostupné za poplatek, který se liší podle typu informací. Optimalizace daňové povinnosti je v Nizozemí složitější otázkou. Nizozemí nepatří mezi daňové ráje a nizozemský daňový systém zahrnuje typy daní, které lze najít i v jiných daňových systémech, a sazby daní, které jsou srovnatelné se sazbami v jiných zemích. Daň z příjmu je vybírána na základě daňového přiznání a sazba daně z příjmu právnických osob převyšuje sazbu daně v ČR a je na úrovni 20 a 25 %. Nizozemí však nabízí výhodný daňový režim pro holdingové společnosti, které za určitých podmínek mohou využít osvobození od srážkové daně při převodu dividend, úroků, licenčních poplatků a při prodeji kapitálové účasti. Nizozemí ve své legislativě řeší problematiku převodních cen, princip tržního odstupu je zakotven v 8b Zákona o dani z příjmů právnických osob. Subjekty musí dle tohoto zákona povinně vytvářet dokumentaci k převodním cenám, která by měla být vypracovaná v momentě transakce mezi spojenými osobami, ale předkládána je až na žádost správce daně. Při výpočtu převodní ceny mohou subjekty využít kteroukoliv metodu, kterou zmiňují Pokyny OECD, pokud je v souladu s principem tržního odstupu. Ačkoliv dle správce daně neexistuje nejlepší metoda, pokud lze v dané situaci využít tradiční i ziskové metody, dává se přednost metodám tradičním. Subjekty mohou také pro větší právní jistotu využít předběžné cenové dohody APA, které jsou dostupné zdarma. Samozřejmě ale v tomto případě musí správci daně předložit vypracovanou dokumentaci, jejíž vytvoření je časově i finančně náročné. Nizozemí ve své legislativě také až do roku 2012 upravovalo pravidla nízké kapitalizace, která byla stanovena poměrem 3:1 dluhu ku vlastnímu kapitálu. Od roku 2013 jsou však pravidla nízké kapitalizace zrušena a nahrazena novou podmínkou daňové uznatelnosti úroků placených za poskytnutí půjčky či úvěru spojené osobě. Nizozemí má uzavřeno velké množství smluv o zamezení dvojího zdanění, které obsahují výhodná ustanovení, a proto je vhodné zejména pro společnosti s širokou nadnárodní působností, které mohou využít výhodná ustanovení, která obsahují smlouvy uzavřené Nizozemím s jednotlivými státy. Velmi důležitou skutečností je, že Nizozemí má dlouholeté zkušenosti se strukturami využívanými v daňovém plánování. Bylo totiž mezi prvními, kdo zavedl režim osvobození od zdanění dividend přijatých od dceřiných společností, a proto má dostatek judikatury, ze které mohou subjekty vycházet a o kterou se mohou opřít.[47]

61 Výsledky práce 61 Pokud by přímo společnost První byla založena jako společnost s daňovým domicilem v Nizozemí, znamenalo by to její povinnost zdanit veškeré příjmy v Nizozemí. Tato situace by ale z hlediska daňové optimalizace byla pro společnost velmi nevýhodná, jelikož Nizozemí uplatňuje vyšší sazby daně, než je tomu v České republice. Pokud však v Nizozemí dojde k založení nové společnosti, obě české společnosti budou i nadále povinny k dani z příjmu v České republice. Vzhledem k již naznačenému daňovému systému Nizozemí je třeba, aby nizozemská společnost vytvářela co nejnižší základ daně, což lze zajistit zapojením další jurisdikce do dané struktury.

62 Výsledky práce 62 Obr. 4 Vytvořená holdingová struktura Společnost Matka je společnost založená ve státě Andorra. Tato společnost nakoupí licenci k softwaru od společnosti Druhá, a.s. Odkoupí ji v rané fázi vývoje za Kč a následně ji dále rozpracuje a rozšíří do finální podoby softwaru. Licenci k softwaru poté pronajímá společnosti Hold, B.V. Za tento pronájem obdrží od společnosti Hold B.V. licenční poplatek. Jelikož Nizozemí neaplikuje srážkovou daň z placených licenčních poplatků, obdrží jej společnost Matka v hrubé výši. Tento svůj příjem zdaní podle zákonů státu Andora, kde je vybírána daň z příjmu právnických osob ve výši 10 %.[55] Společnost Hold, B.V. tuto licenci dále pronajímá své dceřiné společnosti První, a.s., která za ni hradí licenční poplatky. Jelikož podíl společnosti Hold, B.V. na společnostech První, a.s. je 100%, obdrží dle Směrnice o úrocích a licenčních poplatcích společnost Hold, B.V. tyto poplatky bez sražení daně. Společ-