CELKOVÝ BLIŽŠĺ POHLED NA DOPING! PRO MÍRNĚ POKROČILÉ

Transkript

1 Harmonizace znalostí o biomedicínských vedlejších účincích dopingu CELKOVÝ BLIŽŠĺ POHLED NA DOPING! PRO MÍRNĚ POKROČILÉ SNÍMEK 2: Světová antidopingová agentura (WADA) popisuje Světový antidopingový kodex takto: Jedním z nejdůležitějších úspěchů, které byly zatím dosaženy v boji proti dopingu ve sportu, bylo navržení, přijetí a implementace jednotného souboru antidopingových pravidel, Světový antidopingový kodex (Kodex). Kodex je základním dokumentem, který poskytuje strukturu pro harmonizované antidopingové postupy, pravidla a regulační opatření ve sportovních organizacích a mezi veřejnými úřady. Funguje ve spojení se čtyřmi mezinárodními standardy, které jsou zaměřeny na harmonizaci mezi antidopingovými organizacemi v různých oblastech: testování, laboratoře, výjimky pro terapeutické použití (TUE) a seznam zakázaných látek a metod.. Úplný popis a celý dokument je k dispozici pro stažení na Obrázek ukazuje: Globální strukturu antidopingových zásad Světové antidopingové agentury (World Anti-Doping Agency) podle Světového antidopingového kodexu (World Anti-Doping Code). WADA a Světový antidopingový kodex ( Kodex ) mezinárodní, nezávislý regulační nástroj / strážce v globálním boji proti dopingu ve sportu a jeho struktura ( Kodex ). Mezinárodní olympijský výbor - IOC (International Olympic Committee), Mezinárodní paralympijský výbor - IPC (International Paralympic Committee), Mezinárodní sportovní federace - IF (International Sports Federations) zodpovídají za proces testování a za sankcionování. Vlády finanční, politická a strukturální podpora a další služby. Národní olympijské výbory - NOC (National Olympic Committees), Národní paralympijské výbory - NPC (National Paralympic Committees), Národní sportovní federace - NF (National Sports Federations) měly by souhlasit s implementací Kodexu. Národní antidopingové organizace - NADO (National Anti-Doping Organisation), Regionální antidopingové organizace - RADO (Regional Anti- Doping Organization) Další informace:

2 zodpovídají za testování národních sportovců v rámci soutěží a mimo soutěže a za uznávání porušení antidopingových pravidel a za antidopingové vzdělávání. Sportovci a doprovod dodržující Kodex. Laboratoře - LAB analyzují dopingové kontrolní testy. Arbitrážní soud pro sporty - CAS (Court for Arbitration for Sports) pomáhá řešit spory v oblasti sportu. SNÍMEK 3: Podle Světového antidopingového kodexu jsou definovány následující porušení pravidel: 2.1 Přítomnost zakázané látky nebo jejích metabolitů nebo markrů ve vzorku odebraného z těla sportovce. 2.2 Použití nebo pokus o použití zakázané látky nebo zakázané metody. 2.3 Odmítnutí podstoupit odběr vzorku nebo neposkytnutí vzorku bez přesvědčivého odůvodnění po ohlášení tak, jak je uvedeno v příslušných antidopingových pravidlech nebo jiný způsob vyhnutí se odběru vzorku. 2.4 Porušení příslušných požadavků týkajících se dostupnosti sportovce pro mimosoutěžní testování, včetně neposkytnutí informací o požadovaných místech pobytu a zmeškání testů, které jsou vyhlášeny podle přijatelných pravidel. 2.5 Manipulace nebo pokus o manipulaci s jakoukoli částí dopingové kontroly. 2.6 Vlastnictví zakázaných látek a metod. 2.7 Nekalé obchodování se zakázanou látkou nebo metodou. 2.8 Podávání nebo pokus o podání zakázané látky nebo zakázané metody jakémukoli sportovci nebo asistování, podpora, napomáhání, krytí nebo jiný typ spoluúčasti zahrnující porušení antidopingového pravidla nebo jiný pokus o jeho porušení. Znění Světového antidopingového kodexu z roku 2003 je k dispozici na internetových stránkách: SNÍMEK 4: Zakázaný seznam Světové antidopingové agentury je uspořádán následujícím způsobem: Absolutně zakázané látky (zákaz v soutěžních a mimosoutěžních disciplínách) Další informace:

3 S1. Anabolické látky S2. Hormony a související látky S3. Beta-2-agonisté S4. Antagonisté hormonů a modulátory S5. Diuretika a další maskovací látky Metody zakázané vždy (zákaz v soutěžních a mimosoutěžních disciplínách) M1. Zvýšení přenosu kyslíku M2. Chemická a fyzikální manipulace M3. Genový doping Látky a metody zakázané v rámci soutěže S6. Stimulační látky S7. Narkotika S8. Kanabinoidy S9. Glukokortikosteroidy Látky zakázané v určitých typech sportů P1. Alkohol (např. zakázaný v lukostřelbě, automobilových sportech, motocyklových sportech atd.). P2. Beta-blokátory (např. zakázané ve sportovních bobech, lyžování a snowboardingu [skok, volný styl, U-rampa], zápas) Seznam se aktualizuje a publikuje ročně. Aktuální Zakázaný seznam lze získat na SNÍMEK 5: Dodržování antidopingových pravidel se kontroluje pomocí testovacích procedur, které podstupují všichni sportovci v rámci speciálních testovacích skupin. Mezinárodní sportovní federace by měly vytvořit testovací skupiny pro své sportovce na mezinárodní úrovni, zatímco národní antidopingové organizace by měly vytvořit registrovanou testovací skupinu pro národní sportovce. Testovací procedura se také označuje jako cílové testování, což znamená, že sportovci nejsou náhodně vybíráni. Dále existuje soutěžní testování (pro látky a metody zakázané během soutěže) a mimosoutěžní testování (pro látky a metody zakázané mimo soutěž). Další informace:

4 Procedura testování je rozdělena do dvou způsobů. Jedním je testování s předběžným ohlášením a druhá je testování bez ohlášení, které je preferováno. Pokud je test ohlášen, měl by být proveden nejpozději do šesti hodin. V případě žádného předběžného ohlášení by měl být test proveden během doby kratší než jedna hodina. Během této hodiny by měli být testovaní sportovci pod nepřetržitou kontrolou. Znění Světového antidopingového kodexu z roku 2003 včetně části týkající se procedury testování je k dispozici na internetových stránkách: SNÍMEK 6: Vzorky na dopingovou kontrolu jsou na jedné straně vzorky moči a na druhé straně vzorky krve. Většina vzorků jsou stále vzorky moči. Ovšem více a více vzorků krve (dva A a B vzorky a tři mililitry krve) se odebírají pro kontrolu nepřítomnosti zakázaných látek a metod. Dnes se používá více vzorků krve pro kontrolu zdravotního stavu sportovce (např. zvýšený hematokrit při bězích na lyžích vyšší riziko arteriální hypertenze a tromboembolických příhod). SNÍMEK 7: Podle směrnic WADA pro výjimky pro terapeutické použití (Therapeutic Use Exemption Guidelines) je definice následující: Výjimka pro terapeutické použití (TUE) je povolení užívat zakázanou látku při dobře definovaných a omezených podmínkách. Použití TUE by mělo být v souladu s mezinárodním standardem pro TUE. TUE musí být získána pro použití jakékoli látky uvedené v seznamu zakázaných látek. V závislosti na samotné látce a cestě podání je udělená buď standardní TUE nebo zkrácená TUE (ATUE). Všichni sportovci, kteří vyžadují léčbu zahrnující zakázanou látku nebo metodu, musí podstoupit testování a musí získat TUE od své příslušné antidopingové organizace (ADO). Aby získali schválení TUE, musí mít sportovci zdravotní stav řádně zdokumentovaný prostřednictvím spolehlivých lékařských údajů. V mezinárodním standardu pro TUE jsou uvedena čtyři kritéria, která musí být splněna pro udělení TUE: 1. Sportovec by utrpěl významnou poruchu zdraví, pokud by byla zakázaná látka nebo zakázaná metoda vysazena v průběhu léčby akutního nebo chronického onemocnění (článek 4.2 mezinárodního standardu pro TUE). Další informace:

5 2. Terapeutické použití zakázané látky nebo metody by nevyvolalo žádné další zvýšení výkonnosti, než které je možné očekávat při navrácení do stavu normálního zdraví po léčbě skutečného onemocnění. Použití jakékoli zakázané látky nebo metody pro zvýšení normálně nízkých hladin endogenního hormonu není považováno za přijatelnou terapeutickou intervenci (článek 4.3. mezinárodního standardu pro TUE). Pod pojmem zvýšení výkonnosti by mělo být chápáno: návrat sportovce na úroveň výkonnosti, kterou měl před léčbou onemocnění. To znamená, že určitá podpora výkonnosti jedince v důsledku účinnosti léčby může nastat, ale nemůže jít za hladinu výkonnosti, kterou měl sportovec před svým onemocněním. 3. Neexistuje žádná terapeutická alternativa pro použití jinak zakázané látky nebo metody (článek 4.4. mezinárodního standardu pro TUE). Musí být zachovány dva body pro přiměřené terapeutické alternativy: pouze platné a uvedené léky jsou považovány za alternativu. definice toho, co je platné a uvedené, se může v různých zemích lišit. Tyto rozdíly by měly být zváženy, např. lék mohl být registrován v jedné zemi a v druhé nikoliv nebo je stále ve fázi hodnocení atd. 4. Nutnost použití jinak zakázané látky nebo metody nemůže být důsledkem, celkově nebo jako část, předchozího terapeutického použití jakékoli látky ze zakázaného seznamu (článek 4.5. mezinárodního standardu pro TUE). TUE může být udělena pouze v případě, že jsou splněna všechna čtyři kritéria. Podrobné informace o výjimkách pro terapeutické použití - TUE (Therapeutic Use Exemptions) je možné stáhnout z internetových stránek: SNÍMEK 8: Sportovci mezinárodní úrovně a národní úrovně jsou součástí registrované testovací skupiny (podle kodexu WADA). Z této skupiny sportovců se vybírají ti, kteří projdou mimosoutěžním testováním. Pro zajištění, aby všichni sportovci byli k dispozici pro náhlé mimosoutěžní testování, musí sportovci poskytnout svá místa pobytu jejich mezinárodním nebo národním sportovním federacím. Místa pobytu sportovců popisují povinnost sportovců poskytovat informace o svém aktuálním pobytu pro zajištění odpovídajícího mimosoutěžního testování. Jinak sportovci riskují porušení antidopingových pravidel. SNÍMEK 9: Většina dopingových látek jsou původně farmaceutické léky. Tyto léky se používají pro léčbu různých typů onemocnění. Z tohoto hlediska mají tyto léky na jedné straně Další informace:

6 požadované účinky na chorobu, ale na druhé straně mají nežádoucí vedlejší účinky. Tyto biomedicínské vedlejší účinky jsou kontrolovány a testovány v několika speciálních testech a bylo prokázáno, že jsou přijatelné ve vztahu k problémům v důsledku původního onemocnění. Problémem používání léků jako látek zvyšujících výkonnost je skutečnost, že zdraví sportovci užívají léky bez odpovídající potřeby. A dále většina zneužívaných látek je užívána v tzv. suprafarmakologických dávkách nebo v různých kombinacích ( paketování ) bez předchozího lékařského vyšetření, což vede k biomedicínským vedlejším účinkům, které nikdo nemůže skutečně očekávat. Obrázek ukazuje: Vztah mezi léky používanými pro lékařský účel a léky zneužívanými ve sportu. Medicínsky užívané léky vykazují terapeutické účinky ve farmakologických dávkách, zatímco léky zvyšující výkonnost by mohly vykazovat nebezpečné účinky vyvolané používáním suprafarmakologických dávek. Důsledkem mohou být vedlejší účinky krátkodobé, reverzibilní, ireverzibilní nebo mohou mít pozdní následky. SNÍMEK 10: Anabolické steroidy nebo anabolické androgenní steroidy (AAS) jsou hormony. Jako většina hormonů putují v krvi, aby regulovaly specifické tělesné funkce. Anabolické androgenní steroidy například zvyšují metabolismus bílkovin, což vede ke zvýšení svalové hmoty. Anabolický znamená vytváření. Andro + gennní znamená mužský + tvořit. Steroidy jsou typem tukových molekul. Testosteron je například anabolický steroid, respektive mužský pohlavní hormon, který je endogenně vytvářen ve varlatech, vaječnících a kůře nadledvin a v játrech. Lékařský účel použití anabolických steroidů představuje svalová dystrofie. Obrázek ukazuje: Hormon je produkován ve specifických buňkách v příslušných orgánech a poté je vylučován do krve (cévní systém). V cévním systému může být hormon transportován do jakéhokoli místa v těle. Cílové buňky mají specifické receptory, kterými rozpoznávají steroidní hormon a začnou vytvářet bílkoviny. SNÍMEK 11: Anabolické androgenní steroidy (AAS) se používají pro lékařské účely, jako například: Další informace:

7 Nedostatek androgenů hypogonadismus je snížená kapacita varlat nebo vaječníků vytvářet androgeny anabolické androgenní steroidy se používají jako substituční léčba Mužský gigantismus enormní výška Endometrióza proliferace děložní sliznice (růst přes nebo mimo dělohu) Anémie nedostatek krevních buněk anabolické androgenní steroidy stimulují erytropoézu. SNÍMEK 12: Vytoužené účinky anabolických androgenních steroidů ve sportu jsou důsledkem anabolické části látky (buněčný růst). Sportovci si někdy chtějí vytvářet svaly pomocí zneužívání steroidů, což zvyšuje syntézu bílkovin, která vede ke zvýšenému růstu svalové tkáně. Podle zvýšené syntézy proteinů by zneužívání steroidů také mohlo pomáhat v rychlejší regeneraci. Anabolické androgenní steroidy mohou ovlivnit svalovou hmotu zvláště, pokud je cvičení prováděno pod vlivem těchto látek. Nicméně sportovci musí zůstat aktivní, protože anabolické steroidy samy nevyvolají růst svalové hmoty. Svaly nejsou fyziologicky připravené na takový extrémní a rychlý růst, a proto se mohou objevit poškození svalů, která jsou důsledkem zneužívání anabolických steroidů během cvičení. Obrázek ukazuje: Anabolické androgenní steroidy mohou být užívány ve formě tablet nebo jako nitrosvalová injekce, což vede k nepřímým zdravotním rizikům, jako jsou infekce (např. hi-virus nebo hepatitida). SNÍMEK 13: Snímek ukazuje případovou zprávu popisující vícečetné ruptury vazů u sportovce (fotbalista), který zneužíval anabolika. Abstrakt, Melnik et al. (2008): Unfallchirurg, 46-49: Successive ruptures of patellar and Achilles tendons. Anabolic steroids in competitive sports Deriváty testosteronu nebo 19-nor-testosteronu se používají jako anabolika za účelem zlepšení výkonnosti, ačkoli je známo, že účinek anabolik je stále diskutován. Používání anabolických steroidů mezi sportovci pokračuje i přes zvýšené kontroly a zvýšený výskyt dramatických příhod, které s nimi souvisí. Zatímco metabolická funkce během používání anabolik je dobře dokumentovaná, ruptury velkých vazů jsou hlášeny vzácně. Během 18 měsíců musel 29letý profesionální fotbalista podstoupit chirurgické ošetření ruptury patelárního vazu a obou Achillových šlach. Další informace:

8 Pomocí pečlivě zacílených otázek bylo zjištěno, že pravidelně užíval různé anabolické steroidy po dobu 3 let se záměrem zlepšit svou sílu. Po každé operaci opět užíval anabolické steroidy ve vysokých dávkách během časné rekonvalescence a tréninku. Minimální invazívní chirurgické zákroky a otevřené šicí techniky vedly k úplnému spojení Achillových šlach v dobrém časovém rozmezí. Trénink a užívání anabolik zahájené brzy po sešití patelárního vazu, včetně kostních tunelů kulminovaly v histologicky potvrzené ruptuře po 8 týdnech. Po rekonstrukci vazu se semitendinózním vazivovým štěpem s následnou infekcí došlo k ztrátě vazu a rezervního trakčních aparátu. Opakovaná varování před zhoršením hojení v případě pokračujícího užívání anabolik byla zbytečná. Z hlediska vysokého počtu nezaznamenaných případů u kompetitivních a atletických sportů můžeme předpokládat, že užívání anabolických steroidů má také kvantitativní význam v operativní léčbě ruptur vazů. Horní obrázek ukazuje: Patela (žluté šipky) a její odchlípení od tibie (ruptura patelárního vazu). Dolní obrázek ukazuje: Místo ruptury v anatomickém snímku (červené šipky označují patelární vaz). SNÍMEK 14: Zneužívání anabolických androgenních steroidů vedlo ke zvýšení motivace trénovat a spolu s tím ke zvýšenému riziku přetrénování se všemi nežádoucími účinky na motorický aparát. Existuje široce uznávaný názor, že zneužívání anabolických androgenních steroidů ve velkých množstvích vyvolá závažné účinky, zatímco organické vedlejší účinky budou často považovány za neškodné nebo budou popírány. Ve skutečnosti se však vedlejší účinky, které se zdají být neškodné, objeví v časné fázi a jsou prekurzory daleko nebezpečnějších vedlejších účinků pro vnitřní orgány. Zdravotní rizika anabolických androgenních steroidů jsou založena na androgenní složce. Muži zneužívající zakázané látky by mohli vykazovat zvýšený růst prsů označovaný jako gynekomastie (vypadají více jako ženy) a na rozdíl od nich ženy, které zneužívají zakázané látky vykazují zvýšený vývoj mužských znaků (vypadají více jako muži). Další nežádoucí účinky zahrnují: steroidní akné je méně závažný, ale esteticky nepříjemný vedlejší účinek (obrázek a), záněty jater; tuková degenerace tkáně a tvorba jaterních cyst jsou příklady možného přímého poškození tkáně (obrázek b), Další informace:

9 zmenšení varlat (obrázek c), gynekomastie (zvětšení prsů u mužů; obrázek d), degenerace kosterního systému, kardiovaskulární poruchy se projevují na srdci jako nedostatečná dodávka kyslíku z důvodu růstu svalových vláken bez adaptace krevních cév, další poruchy se objevují v oběhovém systému se snížením lipoproteinů o vysoké hustotě (HDL), které chrání stěny krevních cév a zvýšení lipoproteinů o nízké hustotě (LDL), které poškozují stěny krevních cév, prohloubení hlasu (ženy), růst vousů (ženy) a plešatění (muži). SNÍMEK 15: Souhrn a klíčová slova! SNÍMEK 16: Hormony a související látky jsou endogenní nebo exogenní zprostředkovatelské molekuly uvolňované endokrinními žlázami nebo užívané jako léky. Putují v krvi, aby regulovaly specifické tělesné funkce uvedené dále: Erytropoetin je hormonální látka, která se tvoří speciálně v ledvinách a stimuluje tvorbu červených krvinek (bude vysvětleno podrobně v dalších snímcích). Lidský růstový hormon je přirozeně se vyskytující hormon u člověka nebo rekombinantní verze stimulující růst. Inzulínu podobný růstový faktor - ILGF (Insulin like growth factor) je peptid, který je strukturálně podobný inzulínu, který se vytváří buď během fetálního vývoje nebo během dětství a který zprostředkovává aktivitu růstového hormonu. MGF (Mechano growth factor) je podkategorie ILGF. Lidský thoriový gonadotropin je glykoproteinový hormon, který se nachází v moči a krevním séru těhotných žen, je často testován jako indikátor těhotenství, je používán jako lék pro indukci ovulace a pro léčbu hypogonadismu a kryptorchismu a tvoří se u některých nádorů (např. ve varlatech). Inzulín je proteinový hormon, který je syntetizován ve slinivce břišní a který je zásadní pro metabolismus cukrů, tuků a bílkovin. Reguluje hladiny cukru v krvi zvýšením vychytávání glukózy do tkání, podporou její přeměny na glykogen, mastné kyseliny a triglyceridy a snížením uvolnění glukózy z jater. Pokud je tvořen v nedostatečném množství, vzniká diabetes mellitus. Další informace:

10 Kortikotropin je přípravek obsahující ACTH (adrenokortikotropní hormon / hormon bílkovinné povahy uvolňovaný v předním laloku hypofýzy. Stimuluje kůru nadledvin a používá se speciálně v léčbě revmatoidní artritidy a revmatické horečky. SNÍMEK 17: Zkratka EPO představuje hormon erytropoetin. Je to růstový faktor, který se vytváří speciálně v ledvinách a stimuluje syntézu červených krvinek. Červené krvinky neboli erytrocyty přenáší kyslík do tkání. Cyklus tvorby erytrocytů se řídí obsahem kyslíku v krvi, což se průběžně měří pomocí receptorů jako variabilní parametr. Pokud se obsah kyslíku sníží a tělo dosáhne stavu hypoxie, spustí se tvorba EPO a následně se začnou vytvářet červené krvinky v kostní dřeni. Důležitým orgánem v souvislosti s tímto cyklem jsou ledviny, v jejichž tkáni se EPO velmi pravděpodobně vytváří. Je možné ovlivnit tuto řídicí smyčku externí dodávkou EPO, což způsobí zvýšen počtu červených krvinek i bez trénování. Erytropoetin se používá pro léčbu anémie. Obrázek ukazuje: Erytropoetin se vytváří v buňkách ledvin a je vylučován do krve (cévní systém). Stimuluje tvorbu červených krvinek v kostní dřeni. SNÍMEK 18: Erytropoetin stimuluje tvorbu červených krvinek nebo erytrocytů v kostní dřeni, které jsou zodpovědné za přenos kyslíku. Tento kyslík je zásadní pro fyziologické funkce lidského těla. Kromě mozku potřebují svaly většinu kyslíku pro zajištění vytrvalostní výkonnosti. V důsledku toho se pokouší cyklisté, běžci na dlouhé trasy nebo běžci na lyžích zneužívat EPO pro zvýšení okysličení svých tkání. Legální a daleko bezpečnější možností pro zvýšení vytrvalostní výkonnosti nebo přesněji vazebné kapacity pro kyslík je trénink ve vysokých nadmořských výškách. V důsledku fyzikálních zvláštností atmosféry v horách vede snížená dostupnost kyslíku ke stimulaci legální syntézy červených krvinek. Obrázek ukazuje: Finsko-norský lyžař Eero Mäntyranta má mutaci genu svého receptoru pro erytropoetin. Tato skutečnost vedla ke zvýšené kapacitě pro transport kyslíku v krvi, což mu poskytlo legální výhodu a získání několika olympijských zlatých medailí. Další informace:

11 SNÍMEK 19: Erytropoetin se využívá pro léčbu anémií (onemocnění, při kterém v krvi chybí červené krvinky, hemoglobin nebo celkový objem krve), které souvisí s chronickým onemocněním ledvin, léčbou rakoviny, AIDS nebo kriticky nemocných lidí. Obrázek ukazuje: V tkáni se vyvíjí hypoxie, což je nedostatek dostupného a nutného kyslíku. V důsledku toho lidské tělo indukuje tvorbu erytropoetinu, což vede ke zvýšené syntéze erytrocytů se zpožděním několika dnů. SNÍMEK 20: Erytropoetin (EPO), ve formě přirozené pro tělo (lidský) [h] EPO) nebo produkovaný genovou technologií (rekombinantní lidský [rh] EPO), nemá žádné vedlejší účinky vyplývající z jeho struktury. Všechny jeho účinky, které jsou nebezpečné pro zdraví, jsou spojené s účinkem tvorby červených krvinek, který vede ke zvýšení viskozity krve. Následně zvyšuje zneužívání EPO riziko arteriální hypertenze nebo tromboembolických příhod v plicích, mozku nebo srdci, které mohou mít za následek infarkt nebo mozkovou mrtvici. Zneužívání EPO může mít vážné život ohrožující následky! Obrázek ukazuje: Na levé straně obrázku vidíte pravou srdeční komoru; a na pravé straně můžete vidět levou srdeční komoru patologicky zvětšeného srdce a infarkt je označený modrým kroužkem. SNÍMEK 21: Souhrn a klíčová slova! SNÍMEK 22: Beta-receptory představují skupinu receptorů, která se nachází na buněčných površích některých orgánů a tkání inervovaných sympatickým nervovým systémem, který zprostředkuje fyziologické odpovědi, jako je vazodilatace, relaxace průdušek a zvýšená srdeční frekvence, pokud dochází k vazbě specifických adrenergních látek. Betablokátory jsou skupinou léků, které blokují aktivitu beta-receptorů pro snížení srdeční frekvence a síly kontrakcí a následně pro snížení vysokého krevního tlaku. Jsou proto často užívány u srdečního onemocnění. Další informace:

12 Receptor je obvykle membránový protein, na který se mohou vázat specifické molekuly pro signalizaci určité odpovědi. Obrázek ukazuje: Betablokátory se užívají ústy, vstřebávají se v gastrointestinálním traktu do krve a prochází přes játra k srdci. V srdci blokují beta-receptory. SNÍMEK 23: Betablokátory nemají žádný účinek na zvýšení výkonnosti. Jsou zakázané v několika typech sportů, které vyžadují méně vzrušení, jako je lukostřelba nebo automobilové sporty. Dochází ke snížení srdeční frekvence a cirkulace. Betablokátory dále zabraňují vzrušení, trémě a třesu rukou, což vede k posílení uklidnění. Obrázek ukazuje: Normální tělo odpovídá na extrémní stres aktivací mechanismu odpovědi bojuj nebo uteč, tj. pumpování adrenalinu do systému, zvýšení srdeční frekvence a poskytnutí náhlého návalu energie a síly. Během stresové situace stimuluje sympatický nervový systém adrenální žlázy pro tvorbu adrenalinu. Adrenalin proudí přes krevní cévy do srdce. Adrenalin aktivuje receptory v srdci. Srdeční frekvence se zvyšuje a vyvolává reakce bojuj nebo uteč. Po užití betablokátorů dochází k jejich vstupu do krevního oběhu přes gastrointestinální trakt a k zabránění adrenalinu v jeho vazbě na receptory na srdeční buňky. Srdeční frekvence zůstane normální a k reakcím bojuj nebo uteč nedochází. SNÍMEK 24: Biomedicínské vedlejší účinky betablokátorů zahrnují: Bradykardii, což je snížení srdeční frekvence. Během snížení krevního tlaku dochází k jeho neočekávanému snížení. Akoasma nebo halucinace jsou vnímání něčeho bez vnější příčiny a obvykle vznikají z poruchy nervového systému nebo jako reakce na podání léků. Vyskytují se poruchy spánku. Spazmus průdušek je kontrakce několika svalů v dýchacím traktu, což vede ke zhoršení dýchání. Další informace:

13 Deprese je psychotická porucha vyznačující se zvláště smutkem, nečinností, obtížemi při myšlení a koncentraci, významným zvýšením nebo snížením chuti k jídlu a dobou spánku, pocitem sklíčenosti a beznaděje a někdy vede k sebevraždě. Únava nebo vyčerpání z práce, námahy nebo stresu se označuje jako vyčerpanost. SNÍMEK 25: Souhrn a klíčová slova! SNÍMEK 26: Beta-2-agonisté (označované také jako beta-sympatomimetika) stimulují sympatické nervové účinky na beta-receptory, např. beta-2-sympatomimetika ovlivňují beta-2-receptory, které se nachází v plicích. Lékařský účel beta-2 agonistů je v léčbě astmatu. Sportovci musí věnovat pozornost možnosti TUE (výjimka pro terapeutické použití) v léčbě astmatu. Obrázek ukazuje: Způsob účinku beta-2 agonistů na bronchiální svaly! Kontrahovaný bronchiální sval jako při astmatickém záchvatu může být uvolněn působením beta-2 agonistů. SNÍMEK 27: Sportovci užívající beta-2 agonisty věří, že zvyšují jejich vytrvalostní výkonnost zvýšením funkce plic nebo ovlivněním síly zvýšením syntézy proteinů. Pro tento účinek však neexistuje dosud žádné vědecké ověření. Jedním z nejznámějších případů zneužívání beta-2 agonistů je zneužívání klenbuterolu u Katrin Krabbeové (německé sprinterky). Klenbuterol byl první nelegální zneužívaný lék podporující růst ve veterinární oblasti. Používal se pro zvýšení aktivní svalové hmoty a snížení tuku a později pro účely dopingu ve sportu. SNÍMEK 28: Mezi známé vedlejší účinky beta-2 agonistů patří: Zvýšení srdeční frekvence a zvýšení krevního tlaku. Jemný třes rukou, neklid a bolesti hlavy. Další informace:

14 Návaly horka a palpitace. Poruchy chování u dětí. Svalové křeče a alergické reakce. Podráždění v krku a horních cestách dýchacích. SNÍMEK 29: Souhrn a klíčová slova! SNÍMEK 30: Krevní doping patří mezi nelegální metody manipulace a je přímou formou zvýšení přenosu kyslíku s okamžitým účinkem prostřednictvím zvýšení množství červených krvinek. Na rozdíl od toho EPO pouze indukuje zvýšenou syntézu červených krvinek. Existují dvě odlišné metody, které mohou sportovci používat: Odběr vlastní krve a její pozdější infúze. Odběr krve dárce a její infúze v případě potřeby. Fyziologické účinky jsou stejné jako při zneužívání EPO: - Zvýšení počtu červených krvinek - Zvýšení kapacity zásobení kyslíkem Krevní lahve jsou používány v medicíně pro léčbu enormních krevních ztrát. SNÍMEK 31: Více červených krvinek, více přenášeného kyslíku, vyšší vytrvalostní výkonnost! Účinky jsou stejné jako při zneužívání EPO, ale s přímým důsledkem. Obrázek ukazuje: Výrazný účinek krevní transfúze na fyzickou výkonnost je vyjádřen v následujícím pokusu, který ukazuje účinek na dobu pro uběhnutí 10 km závodu s reinfúzí nebo s placebem. Skupina 1: Nejsou vidět žádné účinky po infúzi roztoku placeba, ale významný účinek je pozorován po reinfúzi krve čas uběhnutí závodu se sníží. Skupina 2: Snížení času pro uběhnutí 10 km závodu okamžitě po reinfúzi krve. Toto zlepšení času bylo trvalé po dobu 13 dnů po reinfúzi červených krvinek, a proto bylo stále přítomno v době infúze placeba. Další informace:

15 Abstrakt, Hartgens & Kuipers (1987): JAMA 257 (20), : The effects of red blood cell infusion on 10-km race time Účelem této studie byl vyhodnotit účinek infúze 400 ml červených krvinek (RBC) na čas uběhnutí 10 km závodu, submaximální srdeční frekvenci, hematokrit, 2,3- difosfoglycerát a parciální tlak kyslíku při 50 % saturaci hemoglobinu. Šest vysoce trénovaných mužů - běžců na dlouhé tratě darovalo jednotku RBC, která byla zmražena pro následnou reinfúzi. Za 11 týdnů po druhém darování proběhly tří soutěžní 10km závody na standardním 400m okruhu: před infúzí, po aplikaci 100 ml fyziologického roztoku a po podání 400 ml autologních, předem zmrazených deglycerolizovaných RBC. Všechny subjekty absolvovaly tento dvojitě zaslepený, placebem kontrolovaný, zkřížený, experimentální design. Uběhnutý čas byl zaznamenán při každém 400m okruhu a krev byla odebrána před každým během. Údaje byly analyzovány pomocí analýzy kovariance. Výsledky po infúzi RBC vykazovaly významně vyšší koncentraci hematokritu, významně rychlejší čas na 10 km, nevýznamné snížení submaximální srdeční frekvence (10 tepů/minutu) a žádné významné změny v hladině 2,3-difosfoglycerátu nebo parciálního tlaku kyslíku při 50 % saturace hemoglobinu. Erytrocytémie indukovaná infúzí 400 ml autologních, balených RBC efektivně zvýšila výkonnostní kapacitu na 10km závod, pravděpodobně v důsledku zvýšení zásobení kyslíkem pro zatížené svaly. SNÍMEK 32: Biomedicínské vedlejší účinky jsou podobné jako při zneužívání EPO. Krevní doping vykazuje zvýšenou zátěž pro kardiovaskulární systém, což vede k vysokému krevnímu tlaku a zvýšenému riziku trombózy. Transfúze krve má riziko transfúze zahrnující alergie nebo inkompatibility a riziko závažných infekcí, jako je hepatitida nebo hi-virus. SNÍMEK 33: Souhrn a klíčová slova! SNÍMEK 34: Plazma expandéry patří do skupiny diuretik a dalších maskovacích látek ze seznamu zakázaných látek. Plazma expandéry zvyšují tekutou část plazmy, což vede ke snížení hematokritu. To se používá pro naléhavé stavy v případě enormních ztrát krve nebo rozsáhlých popálenin. Další informace:

16 Definice hematokritu: Podíl objemu krve, který zaujímají červené krvinky, obvykle vyjádřený v procentech celkového objemu krve. Obrázek ukazuje: Lidská krev může být rozdělena na plazmu (žlutá) a na krevní buňky (červená). Žlutá část tekutiny se skládá z vody a jejích rozpuštěných složek, mezi které patří bílkoviny (albumin, fibrinogen a globuliny), elektrolyty (sodík a chloridy), cukry (glukóza), tuky (cholesterol a triglyceridy), odpadní produkty metabolismu (močovina), aminokyseliny, hormony a vitamíny. Červená část se skládá z buněčných struktur krve, např. erytrocytů, leukocytů atd. SNÍMEK 35: Sportovci zneužívají plazma expandéry, aby kompenzovali vysokou hladinu hematokritu snížením viskozity krve. Zvýšení hematokritu by mohlo nastat po zneužívání EPO a plazma expandéry by mohly být zneužívány s cílem zakrýt tento nedovolený doping. Dalším aspektem je vyrovnání ztrát tekutin při vytrvalostních výkonech, které vedou ke snížení objemů krve. Plazma expandér by mohl zvýšit objem krve kompenzací této ztráty tekutin. Obrázek ukazuje: Na obrázku je zobrazen účinek zneužití plazma expandéru. Levý sloupec: Složení krve před zneužitím plazma expandéru a se zvýšením hematokritu. Pravý sloupec: Složení krve po zneužití plazma expandéru a se snížením hematokritu. Množství buněčné složky krve (červený sloupec) zůstává stejné (srovnejte levý a pravý sloupec). Zvyšuje se pouze množství plazmy (žlutý sloupec), aby se snížilo procentuální rozložení pevných a tekutých částí krve (hematokrit) při zneužití plazma expandéru. SNÍMEK 36: Biomedicínské vedlejší účinky plazma expandérů mohou být následující: Alergické reakce, jako je svědění. Závratě/vertigo. Astmatické příznaky. Oběhový kolaps. Další informace:

17 SNÍMEK 37: Souhrn a klíčová slova! SNÍMEK 38: Diuretika jsou produkty, které pomáhají vylučovat tekutinu z těla. Ovlivňují funkci ledvin, což vede ke zvýšenému vylučování, ztrátám vody a úbytku tělesné hmotnosti. Vyvolávají ztrátu vody částečnou paralýzou reabsorpce vody, tj. rychlost močení se zvyšuje. Tyto účinky by mohly být dosaženy během několika hodin. Silná diuretika mohou zvyšovat průtok moči na asi 6 litrů denně. Lékařské indikace diuretik jsou vysoký krevní tlak, srdeční selhání nebo jaterní cirhóza. SNÍMEK 39: Zvýšení výkonnosti není možné očekávat při používání diuretik. Diuretika jsou zneužívána pro rychlejší snížení hmotnosti, což umožní zahájení v nižší hmotností třídě. Nebo jsou zneužívána pro naředění vzorku moči zvýšenou částí vody pro zamaskování zneužívání dalších dopingových látek. Diuretika jsou také velmi častá v oblasti posilování. Cílem je nakonec zlepšení vzhledu svalů úbytkem vody a zvýraznění co nejvíce svalů a jejich vyrýsování a rýhování. Případová zpráva ukazuje cíl používání diuretik u veslaře a jeho fatální důsledky. Abstrakt, Dunker et al. (2001): Anaesthesist, : Exertional heatstroke. Lethal multiorgan failure due to hyperthermia in a 23- year-old sportsman Nahlásili jsme případ 23letého veslaře, který trpěl námahovým přehřátím při pokusu o snížení hmotnosti o 2 kg pomocí cvičení před soutěží. Vývoj tohoto onemocnění byl podpořen oděvem, který byl nevhodný pro podmínky vnějšího prostředí a který sportovec nosil záměrně pro zvýšení pocení. Maximální tělesná teplota byla přes 43 C. Ve finále měl komatózní pacient fulminantní orgánové selhání se selháním funkce jater, ledvin, masivní rabdomyolýzou a diseminovanou intravaskulární koagulací. Kromě toho měl perikardiální fúzi a akutní plicní selhání (ARDS). Přes maximální intenzívní péči s rozsáhlou substitucí krevních produktů, trvalou hemodiafiltrací a inhalačním podáním oxidu dusného tento mladý sportovec zemřel 48 hodin po převezení na jednotku intenzívní péče. Tento tragický průběh ukazuje nebezpečí rozšířených zvyků pro snížení tělesné hmotnosti úporným cvičením v nevhodném oblečení. V tomto článku jsou zobrazeny a diskutovány možné rizikové faktory, symptomatologie, léčba a metody prevence námahového přehřátí. Další informace:

18 SNÍMEK 40: Zdravotní rizika jsou porucha rovnováhy vody a solí, která vede k dehydrataci a elektrolytové dysbalanci. Další nežádoucí účinky zahrnují: Ztrátu minerálů. Zvýšení svalových křečí a renální onemocnění. U mužů: impotenci. U žen: poruchy menstruačního cyklu. Pro vysvětlení vedlejších účinků případové zprávy viz abstrakt výše! SNÍMEK 41: Souhrn a klíčová slova! SNÍMEK 42: Stimulační látky, jako je amfetamin, efedrin nebo kofein, byly první skupinou účinných látek, které byly zařazeny na seznam dopingových látek v roce Tato skupina látek zahrnuje velmi odlišné látky jak přírodní povahy, tak jejich deriváty a látky uměle vyráběné. Stimulační látky jsou exogenní látky (jako efedrin) ovlivňující centrální nervový systém stimulací uvolnění několika transmitérů (např. acetylcholinu). Tyto látky zvyšují srdeční frekvenci, dechovou frekvenci a mozkovou funkci a mohou způsobovat euforii. Jejich protějšky v lidském těle jsou adrenalin nebo noradrenalin. Tyto endogenní látky zvyšují také energetický metabolismus. Stimulační látky nebo amfetaminy se používají pro lékařské účely hlavně pro lokální podání jako v případě relaxace průdušek nebo jako dekongestant sliznice nosohltanu (lék proti nachlazení). Obrázek ukazuje: Neuron funkční buňka mozku s jeho vstupními strukturami (dendrity) a výstupní strukturou (axon) komunikující s dalšími buňkami pomocí synapsí. Synapse je buněčné spojení pro komunikaci mezi buňkami zde působí stimulační látky! Stimulační látky vedou ke zvýšenému uvolňování transmitérů. SNÍMEK 43: Stimulační látky zvyšují excitaci mozku a těla. Zneužívání u sportovců je založeno na dosažení zvýšené ostražitosti, snížené únavnosti a zvýšené soutěživosti a agresivity s menší citlivostí k bolesti. Stimulační látky přímo nezvyšují tělesný výkon. Další informace:

19 Většina běžně užívaných stimulačních látek ve sportu jsou amfetaminy, kokain, efedrin a kofein. Obrázek ukazuje: Za normálních okolnostní (např. ve sportu) nelze stavu celkového vyčerpání dosáhnout. Je to něco jako autonomně chráněný zdroj a může být aktivován pouze za specifických podmínek. Pomocí stimulační látek je však možné vyčerpat poslední tělesné zdroje! SNÍMEK 44: Stimulační látky vedou k potlačení strachu nebo vyčerpání. Jejich účinek je tak silný, že sportovec si neuvědomí, jak je vyčerpaný, a vyskytly se případy nadměrného vyčerpání vedoucí ke smrti, zvláště ve vysoce kompetitivních sportech. S těmito vedlejšími účinky souvisí dehydratace, která se může objevit jako důsledek prodloužené námahy a rovněž celkové přehřátí. Biomedicínské vedlejší účinky stimulačních látek jsou na jedné straně vývoj psychologických poruch, jako je závislost nebo deprese nebo na druhé straně fyziologické účinky, jako jsou: Porucha regulace tělesné teploty. Ztráta chuti k jídlu a snížení spánku. Halucinace. Třes těla, neklid, agitovanost, tenze. Srdeční arytmie. V důsledku euforického účinku se stimulační látky zneužívají v oblasti sportu i mimo něj. SNÍMEK 45: Souhrn a klíčová slova! SNÍMEK 46: Potravní doplňky jsou přirozeně se vyskytující látky, které jsou dodatečně konzumovány vedle normální denní stravy, jako je glukóza, minerály, vitamíny nebo stopové prvky. Tyto látky jsou částečně zásadní pro růst a vývoj vícebuněčného organismu, jako je lidské tělo. Tyto doplňky se většinou skládají z několika látek. Lékařský účel pro dodatečnou substituci potravních doplňků představuje deficit v těle v důsledku poruchy výživy nebo onemocnění. Další informace:

20 Hlavním důvodem pro používání potravních doplňků veřejností je podpora zdraví, snížení rizika onemocnění a kontrola tělesné hmotnosti. Většina doplňků není na seznamu zakázána. SNÍMEK 47: Potravní doplňky by mohly být nutné pro některé kompetitivní sportovce pro provádění intenzity a délky svých sportovních disciplín. Mají extrémně vysokou hladinu spotřeby energie, že nemůže být kryta normální denní stravou (jako na Tour de France atd.). Zásadní látky jsou vitamíny skupiny B a minerály, jako je jód, zinek a částečně železo, které se ztrácí pocením. Nicméně dobře vyvážená strava je daleko lepší než jakýkoli potravní doplněk a samozřejmě musí být zváženy hladiny příjmu pro zabránění předávkování. SNÍMEK 48: Jedním z hlavní rizik potravních doplňků může být pozitivní dopingový test kontaminovaných doplňků. Tyto neoznačené složky mohou vést v extrémním případě i k pozitivnímu dopingovému testu. V důsledku biomedicínské vedlejší účinky závisí na typu neoznačené látky. Většina detekovaných látek jsou různé anabolické androgenní steroidy. Platí, že mnoho sportovců používá doplňky stravy, aniž by znali jejich vedlejších účinky a doporučené hladiny dávek. Ve světle velkého trhu pro potravní doplňky (asi 12 miliard amerických dolarů ve Spojených státech v roce 2001) a obrovským prodejům celosvětově je hranice mezi doporučeným užíváním a zneužíváním nejasná. Předpoklad snadného pokrytí nutričních deficitů při používání potravních doplňků může dále vést k nižší pozornosti týkající se zdravé, dobře vyvážené stravy. Tabulka ukazuje: Mezinárodní olympijský výbor provedl analýzu 600 volně prodejných potravních doplňků a zjistil, že čtvrtina hodnocených doplňků obsahovala zakázané látky, jako jsou anabolické steroidy. SNÍMEK 49: Souhrn a klíčová slova! Další informace: