Průvodce "Průvodce Lužické hory, Ještědský hřbet"

Transkript

1 Hrad Bezděz 50 32'25.76"N 14 43'19.52"E Hrad Bezděz, který je národní kulturní památkou, stojí na 604 metrů vysokém kopci Velký Bezděz. Hrad se nachází na Českolipsku v Libereckém kraji. Hrad Bezděz je jedním z našich nejcennějších hradů. Nejvzácnější částí hradu je raně gotická kaple ve východním traktu hradního paláce. Charakteristickou dominantou hradu jsou dvě mohutné věže. Velká věž, nabízející jedinečný výhled na široké okolí, je vysoká 40 metrů a Čertova věž měří přes 20 metrů. Přístupovou cestu lemují kapličky Křížové cesty. Bezděz v minulosti také lákal mnoho umělců. např. Karla Hynka Máchu, Josefa Mánese, Bezděz je částečně i dějištěm opery Tajemství od Bedřicha Smetany. Otevírací doba dubensoboty, neděle a svátky10:00-16:30květen - zářídenně mimo pondělí9:00-16:30říjensoboty, neděle a svátky9:00-15:30 S průvodcem trvá prohlídka 50 minut, samostatně je doba pobytu na hradě neomezena. Mimo otevírací dobu je prohlídka možná pouze po předchozí dohodě se správou objektu a za příplatek k základnímu vstupnému. Vstupné plné vstupné 50 Kčsnížené vstupnésenioři nad 65let, studenti od 15-26let, ZTP30 Kčrodinné vstupné2 rodiče + tři děti do 15 let140 Kčděti od 3 do 6 letv doprovodu rodičů5 Kč zaměstnanci NPÚ a děti do 3 let Tento průvodce byl vygenerován na největším českém portálu pro turisty, výletníky a cestovatele Turistika.cz str. 1

2 zdarmapes na vodítku s náhubkem 10 Kč Kontakt adresa: Národní památkový ústav, Správa státního hradu Bezděz, Okna telefon: hrad.bezdez@spuul.cz, bezdez@liberec.npu.cz Další informace najdete zde: Hora Vrch Jedlová 50 51'16.47"N 14 33'38.08"E Mohutná znělcová kupa Jedlová (774 m) je po Luži a Pěnkavčím vrchu třetí nejvyšší horou Lužických hor. Pojmenována byla podle mohutných jedlových lesů, které ji pokrývaly ještě v roce 1890, kdy byly podnětem ke stavbě rozhledny. Dnes už zde jedle nerostou a zbytky vrcholového lesa jsou silně poškozeny průmyslovými exhalacemi a sjezdovkami na severovýchodním svahu. Lyžařský areál je v osadě Rozhled. Spodní část hory tvoří křídové pískovce, které byly dříve lámány jako stavební kámen. Rozsáhlý pískovcový lom na jižním svahu hory je zakreslen již na lesní mapě z roku 1860 a kamenický mistr Stephan Winkler v něm na přelomu 19. a 20. století zaměstnával na sto dělníků. Ze zdejšího kvalitního pískovce byla vytesána většina kamenných schodů a ozdobných ostění dveří i oken starších domů v okolí Jiřetína a údajně se vyvážel i do Saska. Ve 30. letech 20. století se zde již kámen nelámal a opuštěný lom zvolna zarostl lesem. Ve skalní stěně poblíž jednoho ze vstupů do lomu je dodnes patrný portrét děvčátka, který zde zřejmě vytesal některý z kameníků. V současné době je členité dno lomu s terasami, haldami a mělkými prohlubněmi vhodným prostředím pro některé vzácné rostliny a živočichy. Na stinných místech se vyskytuje žebrovice různolistá a vranec jedlový, v mokré rašelinové půdě roste chráněný rojovník bahenní a rosnatka okrouhlolistá. Z živočichů se zde vyskytuje například ropucha obecná, skokan hnědý, skokan ostronosý, čolek obecný a čolek horský, prosluněná místa vyhledává zmije obecná a ještěrka živorodá. Jedlová proslula jako jedna z nejhezčích vyhlídek Lužických hor. Návštěvníci rozhledny mohou vychutnat neopakovatelný kruhový výhled na panoráma Lužických hor, Českosaského Švýcarska, Šluknovska a německé Lužice. Za jasného počasí je vidět Ještěd, Kozákov, Trosky, Bezděz, Říp a Děčínský Sněžník, ale také vzdálenější hřeben Krušných hor, České středohoří s Hazmburkem a Milešovkou, náhorní plošinu Jizerských hor i nejvyšší českou horu Sněžku v Krkonoších. Dílčí výhledy jsou možné i z dalších míst, například z bývalé terasy na začátku sjezdovky nebo z červeně značené vrstevnicové cesty po severozápadním úbočí hory. Podle historických záznamů obdivoval krásný rozhled z vrcholu i císař Josef II, který Jedlovou navštívil v září 1779 během inspekční cesty po severních Čechách. Turisticky atraktivním místem je Jedlová od druhé poloviny 19. století. V roce 1887 vyznačili členové jiřetínské sekce Horského spolku pro nejsevernější Čechy turistickou cestu z Jiřetína na vrchol hory a na jejím východním svahu postavili roku 1888 turistickou chatku. Téhož roku navrhl předseda této spolkové sekce Josef Menzel postavit na zarostlém vrcholu rozhlednu. Jeho návrh byl nadšeně přijat mimo jiné i proto, že řada sousedních sekcí už své rozhledny postavila. Se stavbou souhlasil i majitel kamenického panství, kníže Ferdinand Kinský, který měl již dobrou zkušenost s otevíráním rozhledny na Studenci. Stavba mohutné kamenné věže podle projektu varnsdorfského stavitele Stoye byla zahájena v září roku Ke zdění byl použit místní znělec, pouze na římsy a okenní obklady byly dovezeny cihly. Ještě do zimy se zedníkům podařilo dokončit kamennou kruhovou podstavu s oblouky, na níž během následujícího jara vyrostla čtyřstupňová válcová věž s vyhlídkovou plošinou ve výši 23 m. Nad ochozem ozdobeným cimbuřím se ještě zvedala 6 metrů vysoká věžička, která zakrývala vyústění schodiště a dotvářela velmi pěkný vzhled věže. V jejím vrcholku hořívala lucerna, jejíž světlo bylo majákem pro široké okolí. Rozhledna byla slavnostně otevřena 14. září 1891, ale už o dva měsíce dříve byl dán do provozu hostinec, který na své náklady nechal vedle věže postavit Ferdinand Kinský. Bylo v něm 10 pokojů, turistická noclehárna a velký sál, ve kterém byly dokonce instalovány varhany. Vrchol Jedlové byl až do druhé světové války velmi významným a oblíbeným výletním místem. V roce 1943 ale z hostince odešli poslední obyvatelé a opuštěné stavby začaly chátrat. Od konce 60. let, kdy se zřítilo schodiště, byla rozhledna nepřístupná a pozdější pokusy o její rekonstrukci nebyly úspěšné. Teprve v říjnu 1992 byla uzavřena smlouva se stavební firmou Josefa Krejčího z Rumburka, která ještě na podzim rekonstrukci věže zahájila. Za podpory jiřetínského obecního úřadu a s přispěním okolních měst a obcí byla rozhledna podle starých plánů opravena a 3. července 1993 podruhé slavnostně otevřena. Na otevření sousedního hostince, jehož rekonstrukce byla již zcela v režii manželů Krejčových, si návštěvníci museli počkat až do 18. srpna Další informace najdete zde: Tento průvodce byl vygenerován na největším českém portálu pro turisty, výletníky a cestovatele Turistika.cz str. 2

3 Hora Luž 50 50'57.70"N 14 38'54.53"E Výrazná znělcová hora (793 m), ležící asi 1, 5 km severně od Horní Světlé, je nejvyšší horou Lužických hor. Poprvé je uváděna v roce 1538 jako Spitzberg (Špičák), místními lidmi z německé strany hor byla také nazývána Mittagsberg (Polední hora), protože ve Waltersdorfu stojí slunce nad vrcholem právě v poledne. Německé jméno Lausche je prý doloženo od roku 1631, český název Luž byl poprvé použit v Kafkově průvodci z roku Horským hřebenem přes vrchol Luže vedla odedávna zemská hranice mezi Čechami a Lužicí, o čemž svědčí i letopočty (např a 1694) na dochovaných hraničních kamenech v okolí. Dnešní státní hranice s Německem prochází přes vrcholovou plošinu, která je dostupná návštěvníkům z obou států. Na území Německa je nepřístupná retranslační věž, na české straně je jen provizorní nízké závětří. Na místě staré chaty zůstaly pouze zbytky základů a schody. Na západní straně kopce je mělkým sedlem oddělený malý předvrchol s výhledem k západu, přístupný úzkou stezkou. Skromný dřevěný hostinec postavil na vrcholu hory již v roce 1823 waltersdorfský občan Karel Friedrich Mathäus. Zpočátku byli častými návštěvníky kromě turistů také pytláci a pašeráci, ale po roce 1848 již hostinec sloužil převážně rozmáhající se turistice. Majitel stavbu stále vylepšoval a v roce 1833 k ní přistavěl i malou rozhlednu. Odměnou mu byl neustále stoupající počet hostů, kteří přicházeli za jedinečným výhledem, srovnávaným často s výhledem ze Sněžky. Vysoká návštěvnost vrcholu si nakonec vyžádala stavbu prostornější chaty, která byla dokončena v roce Nová \\"Lausche Baude\\" byla postavena zásluhou spolků a obyvatel sousedního Saska a stala se kuriozitou v dalekém okolí. Výstavná horská chata stála na území obou států a hraniční čára ji rozdělovala na část německou a rakouskou (českou). Přímo uprostřed vyrůstala ze střechy budovy 10 m vysoká vyhlídková věž. Turisté si mohli vybrat místo libovolně v kterékoliv části chaty, vybavené dřevěnými stoly s lavicemi a velkými kachlovými kamny. Útulný ráz dodávaly místnostem dřevěné zdi ozdobené vycpanými ptáky. Podle dohody mohli návštěvníci v restauraci a na rozhledně platit oběma měnami, jen při posílání pohlednic si museli dát pozor, aby použili správnou poštovní schránku. Chata na Luži byla hojně navštěvována i za první republiky. Poslední majitel pocházel z Varnsdorfu a i přes pohnutou dobu provozoval restauraci až do konce druhé světové války. Poté turistický ruch ustal, protože obě strany hranice oddělily ostnaté dráty a na počátku roku 1946 celá chata do základů vyhořela. Okolnosti požáru nejsou dodnes jasné. Většinou se uvádí, že chata vyhořela na Nový rok, někdy se udává až 8. leden. Německé noviny tvrdí, že příčina požáru nebyla dodnes vysvětlena, naproti tomu bývalí čeští vojáci tvrdili, že chatu zapálili Němci, aby se nedostala do českých rukou, a mělo se to stát prý až 3. července Na vrchol hory vedou dvě přístupové cesty. Původní strmá stezka, stoupající po východním úbočí přímo ze sedla, zřízená Mathäusem v roce 1823, byla roku 1892 nahrazena na severním svahu vybudovanou serpentinovou tzv. Lužickou cestou (Wendeweg). Z jihu vedoucí tzv. Česká cesta byla zbudována roku 1851 pro rakouského císaře Ferdinanda Dobrotivého, který za svého pobytu na zámku v Zákupech podnikal výlety do okolí. Dnes po ní vede značená výstupová odbočka, na jejímž počátku je v betonové skruži tzv. Lužická studna. Podle zápisů ve vrcholové knize se roční návštěvnost pohybuje kolem 10 tisíc osob, většinou z Německa. Dne navštívil Luž osmnáctiletý J. K. Tyl. Do pamětní knihy se podepsal jako Josef Tyl Kutnohorský a připojil: \\"Bratři Čechové, který z vás kdy na vrch tento nohu vstaví, jaký cit vás pojme? Širá, velká, krásná krajina toť...\\" Z dalších vzácných návštěv se roku 1850 na Luži objevil saský král Bedřich August. Z vrcholu Luže byl vždy nádherný kruhový rozhled od Krušných hor a Děčínského Sněžníku přes České středohoří, Vlhošť, Ralsko, Bezděz a Trosky až po Ještěd, Jizerské hory a vrcholky Krkonoš, na severu pak na města a kopce Šluknovského výběžku a Horní Lužice v Německu. Nyní je však výhled k východu omezen vzrostlými stromy. V dobách oblíbeného sázení \\"do lotynky\\" byla na Luži hlavní stanice optického telegrafu, kterým byla signalizována tažená čísla ze Žitavy přes Töpfer, Hvozd, Luž, Jezevčí vrch, Ralsko a Bezděz dál do Prahy. Za tuto nežádoucí aktivitu byl zdejší hostinský potrestán vězením. Sedlem východně od Luže vedla ve středověku tzv. Vetešnická cesta (Plunderstrasse) z Čech do Budyšína. Čeští panovníci, vládnoucí tehdy v Lužici, ji obchodníkům zakazovali, takže vozkové byli nuceni cestovat do Žitavy přes Oybin, ale v září 1611 musel této cesty použít sám císař Matyáš II., aby se vyhnul morem postižené Žitavě. Na jihovýchodním úpatí hory je osada Myslivny s lyžařským areálem. Vlek, slalomový svah a skokanský můstek jsou též na německé straně Luže u Waltersdorfu. Další informace najdete zde: Klíč Kopec 50 47'11.37"N 14 34'24.23"E Klíč je jednou z nejznámějších krajinných dominant Lužických hor. Strmý znělcový kužel (760 m) nedaleko Svoru výrazně převyšuje okolní kopce a skalnatá plošina na jeho vrcholu umožňuje vynikající panoramatický rozhled na Lužické hory, Ještěd, Ralskou pahorkatinu, České středohoří a vzdálené kopce v Německu. Za jasného počasí je vidět i Jizerské hory a Krkonoše. Jihozápadní úbočí hory je přerušeno až 60 m vysokou, místy převislou skalní stěnou, na níž se v zimě vytvářejí mohutné ledové záclony, rampouchy a ledopády. Na příkrém svahu pod stěnou je rozsáhlé suťové pole. Na skalách a sutích můžeme při troše štěstí zahlédnout kamzíky, kteří byli v Lužických horách vysazeni na počátku 20. století. V roce 1967 byla ve vrcholových partiích vyhlášena přírodní rezervace. Na jižních skalnatých svazích se zachoval řídký porost dubu zimního s jeřábem, Tento průvodce byl vygenerován na největším českém portálu pro turisty, výletníky a cestovatele Turistika.cz str. 3

4 javorem klenem, jilmem a lískou, který je jednou z nejvýše položených teplomilných doubrav v Čechách. Ve zbytku květnaté bučiny rostou konvalinky, mařinka vonná, bažanka vytrvalá, kyčelnice devítilistá a cibulkonosná. V červnu rozkvétají lilie zlatohlávek, orlíček planý nebo česnek pažitka horská. Na skalách a zastíněných sutích roste tolita lékařská a vzácné glaciální relikty, hvězdnice alpská a kapradinka skalní, které se zde udržely po ústupu posledního zalednění ve starších čtvrtohorách. Lesní porosty na Klíči trpí dálkovými přenosy znečišťujících látek, takže severní svah se v posledních 20 letech výrazně změnil. Po smrkovém lese zde není ani památky a od 700 m nadmořské výšky k vrcholu rostou hlavně trávy se sporadickými jeřáby a břízami. Na mapách se hora poprvé uvádí roku 1720 pod jménem Kleis, jako Klíč je uvedena až v průvodci z roku Jméno hory se odvozuje od praslovanského výrazu "ključ", kterým bývala označována vyvěrající voda. Pod sedlem na západní straně kopce jsou opravdu vydatné prameny, sloužící dnes k napájení vodovodu, jehož přepad je v lese pod kamenným mořem upraven jako Kamzičí studánka. Další informace najdete zde: Panská skála (Varhany) Přírodní památka 50 46'33.31"N 14 28'4.22"E Čedičový vrch výrazně vystupující z náhorní plošiny u Práchně na východním okraji Kamenického Šenova je nejznámější geologickou rezervací u nás. Již v 18. století zde byl v činnosti lom, v němž byla postupnou těžbou odhalena jedna z nejkrásnějších ukázek sloupcové odlučnosti čediče u nás. Pěti až šestiboké pravidelné čedičové sloupce jsou téměř svislé, až 12 m dlouhé a mají cm v průměru. Celý útvar připomíná píšťaly varhan, a proto je často nazýván Varhany. Pod skálou je malé jezírko, které vzniklo v jámě po vytěžení horniny a je plněno srážkovou vodou. Na východním úpatí vrchu stojí starý kamenný sloup Panny Marie. Ze snadno dostupného vrcholu je pěkný rozhled k severu a západu na Kamenický Šenov a okolní kopce. Již před koncem 19. století se snažil českolipský Exkurzní klub zachránit tento jedinečný skalní útvar před zničením. Jeho snaha však byla dlouho neúspěšná, protože zákony na ochranu přírody ještě neexistovaly a na vykoupení lomu nebyly peníze. V roce 1902 vzniklo v Děčíně občanské sdružení, kterému se podařilo za shromážděné peníze dosáhnout alespoň zastavení těžby na vlastním vrcholku skály, takže těžba se zaměřila do hloubky. V roce 1906 byla s majitelkou lomu uzavřena dohoda o pronájmu hlavní stěny lomu na 6 let, po jejímž uplynutí však byla těžba opět zahájena a majitelka požadovala za další pronájem dvojnásobnou cenu, na kterou již shromážděný kapitál nestačil. Teprve po opakovaných intervencích byla v roce 1913 další těžba okresním hejtmanstvím v Děčíně zakázána. Pak ale přišla 1. světová válka, lámání kamene bylo přes četné protesty opět obnoveno a pokračovalo až do roku 1948, kdy bylo konečně definitivně zakázáno. Narušená skalní stěna pak byla zakonzervována a od roku 1953 je skála chráněnou přírodní památkou. Díky tomu zůstala zachována dodnes a pro svůj impozantní zjev i snadnou přístupnost je nejnavštěvovanějším vulkanickým útvarem u nás, známým i geologům v zahraničí. Panská skála je pozůstatkem nevelkého čedičového návrší (597 m) vyčnívajícího z náhorní plošiny mezi Kamenickým Šenovem a Práchní. Její jméno vzniklo překladem německého názvu "Herrnhausfelsen" (Herrnhaus = panský dům), odvozeného od staršího lidového označení Gehörnhaus. Slovem "Gehörn" se ve zdejším kraji kdysi označovaly strmě čnějící skalní útvary. Původně zde bylo asi 30 m vysoké holé návrší s trojicí křížů na vrcholku, nazývané Kalvárie nebo Křížový vrch. Již před koncem 18. století na něm jeden z prácheňských sedláků lámal čedičové sloupy, které se používaly na dveřní, okenní i jiné sloupky, patníky, obrubníky apod. Při lámání byla postupně odhalena pozoruhodná vnitřní stavba vršku, tvořeného štíhlými čedičovými sloupy. Pravidelně vyvinuté čtyř- až šestiboké sloupce jsou až 15 m dlouhé a v průměru mají okolo cm. Uprostřed návrší stojí téměř svisle, ale směrem do stran se postupně sklánějí, a protože jsou uspořádány podle výšky jako píšťaly varhan, říká se skále lidově Varhany. Další informace najdete zde: Tolštejn Zřícenina 50 51'23.71"N 14 34'54.30"E Rozsáhlá zřícenina hradu Tolštejn stojí na 670 metrů vysokém čedičovém suku nad Jiřetínem pod Jedlovou na Děčínsku v Ústeckém kraji. Z hradu se dochovaly zbytky mohutné štítové zdi, základy vstupní věže, zbytky původního Horního Hradu, na severu je šlejnicovská bašta a v severozápadním cípu je okrouhlá věž zvaná hladomorna. Hradní zříceniny jsou volně přístupné. Historie Hrad založili ve 13. století Vartemberkové. První písemná zmínka pochází z roku 1337, kdy hrad vlastnil Vaněk z Vartemberka a kdy také Tolštejn dobyla vojska lužických měst, poté byl hrad obnoven. V roce 1402 jej koupili Berkové z Dubé. V roce 1463 hrad dobylo vojsko Jiřího z Poděbrad, pak jej získali Vartemberkové, za nichž byl hrad obsazen Lužičany. V roce 1481 získala Tolštejn saská knížata, od nich se panství dostalo v roce 1485 do rukou Šlejniců, kteří hrad upravili. Pak se tady vystřídalo několik majitelů. V roce 1642 vypálili Tolštejn Švédové, poté již nebyl hrad nikdy obnoven. Hradní zříceninu pak postupně rozebírali místní obyvatelé na stavební materiál, ke zkáze přispěli i hledači Tento průvodce byl vygenerován na největším českém portálu pro turisty, výletníky a cestovatele Turistika.cz str. 4

5 pokladů. Od 19. století se Tolštejn stal i turistickým cílem, v roce 1866 tu byla dokonce zřízena restaurace. Další informace najdete zde: Ještěd Vrchol 50 43'41.44"N 14 59'12.70"E Vrchol kopce Ještěd ( 1012 m. n. m.) je nepřehlédnutelnou dominantou Severních Čech. Přes vrchol kopce v minulosti vedla nejedna obchodní stezka. Ještěd rovněž tvořil hranici mezi Čechy a Německem. První označení vrcholku Ještěd pochází z roku Vrchol kopce je vyhledávaným cílem turistických výletů. Na vrcholku kopce byla postavena budova ve tvaru rotačního hyperboloidu, ve které najdeme mimo restauraci, rozhlednu a také hotel. Tato stavba byla vyhlášena českou stavbou 20. století. V letech 1932 až 1933 byla na vrchol Ještědu vybudovaná lanová dráha. V pozdějších letech byla přebudovaná na kabinovou lanovku, jejíž délka je 1183 metrů a překonává výšku 450 metrů. Na úbočí kopce byl vybudován rozlehlý lyžařský areál s řadou sjezdovek, vleků a lyžařských stop a byla tu vybudovaná sáňkařská dráha. Vrchol kopce Ještěd není součástí pohoří Lužické hory ani Jizerské hory, ale je nejvyšším bodem Ještědského hřbetu. Vrchol je tvořen tvrdým křemencovým sukem, vypreparovaným z fylitů, vápenců a břidlic. Na vrcholku kopce fouká velmi často silný studený vítr a sníh tu vydrží celkem dlouhou dobu. Vrcholkem kopce prochází pomyslná hranice rozvodí, rozdělující řeky ústící do Severnímu a do Baltskému moře. Vrchol kopce je holý beze stromů, v důsledku drsných horských podmínek a exhalací. V roce 1890 byla kolem vrcholku Ještědu vysazena kleč, která se tu uchytila. V hlubokých lesích u úpatí kopce se dobře dařilo zvířatům a podle historických záznamů tu byl v roce 1679 zastřelen poslední medvěd. V místech kde les ustupuje jsou vidět skalní útvary. Nedaleko horní stanice lanové dráhy vidíme skálu nazvanou Krejčík. Z vrcholku kopce je za příznivého počasí velmi úchvatný výhled. Je možné odtud dohlédnout až do Prahy. Na severozápadním úbočí kopce je zajímavý soubor kryoplanačních teras, mrazových srubů a srázů, skalních hradeb, které jsou chráněny jako přírodní památka s názvem Terasy Ještědu. Toto území je chráněné od roku 1995 a zaujímá plochu 120,96 hektarů. Terasy Ještědu jsou součástí přírodního parku Ještěd. Na okolních úbočích vrcholku můžeme vidět jednotlivé balvany, sutě či bloky, které v různých úsecích mohou připomínat kamenné toky či moře. Terasy mají kolem 10 úrovní, jejichž šířka je 20 až 70 metrů. Z vzácných rostlin tu můžeme vidět kýchavici Lobelovu, sedmikvítek evropský, podbělici alpskou či devětsil bílý. Kromě lanové dráhy vede na vrchol kopce několik značených turistických tras jak z Liberce tak z obcí rozkládajích se na úpatí Ještědského hřbetu. Od parkoviště na Tetřevím sedle byla vyznačena naučná stezka Terasy Ještědu. Z jižní části města Liberce z Pilínkova vede trasa naučné stezky Ještědské vápence. Po západním úbočí kopce vede na vrcholek značená trasa cyklostezky, na kterou se můžeme připojit z města Jablonné v Podještědí či Stráž pod Ralskem. Další informace najdete zde: Hora Ještěd - výhledy z Ještědu 50 43'57.94"N 14 59'5.10"E Ještěd, nejvyšší místo Ještědského hřbetu, je výraznou dominantou a orientačním bodem. V dřívějších dobách byl i přirozenou hranicí v pronikání od severu k jihu a stal se i hranicí národnostní mezi Čechy a Sasy. Samotný vrchol Ještědu je bezlesý, horní hranice lesa je proti normálu snížena tzv. vrcholovým jevem obvyklým v pohořích, kde je nejvyšší vrchol osamocen. Ještědským hřbetem také prochází hlavní Evropské rozvodí mezi Baltským a Severním mořem. Předchůdci dnešního hotelu byly budovány již v 19. století, v r dřevěný domek, v r domek kamenný. Roku 1906 byla Německým horským spolkem vybudována chata, která stála na vrcholu do , kdy ji zničil požár. Dva roky po požáru bylo, dle projektu arch. Karla Hubáčka, započato se stavbou budovy ve tvaru moderního hyperboloidu. Vrchol Ještědu nabízí neomezený kruhový rozhled, za ideálního počasí nabízí výhledy na Jizerské hory, Krkonoše, Bezděz, Ralsko, Trosky... Autor článku: Martin Sládek Další informace najdete zde: Oybin Zřícenina 50 50'31.44"N 14 44'42.97"E Romantická zřícenina hradu Oybin, stojící na temeni pískovcové Stolové hory, je jednou z největších turistických zajímavostí Žitavského pohoří. Hrad byl postaven v místech, kudy již v dávných dobách procházela významná obchodní stezka z Čech do Lužice. Oybin byl osídlen již v době bronzové a železné, avšak dodnes dochované stavby a jejich pozůstatky Tento průvodce byl vygenerován na největším českém portálu pro turisty, výletníky a cestovatele Turistika.cz str. 5

6 v prostoru hradu pocházejí až z 13. století. Johann von Guben, žitavský městský písař z poloviny 14. století, uvádí sice jako prvního stavitele Qualo von Leipa, ale je možné, že zde sídlili již jeho předkové. Na počátku 14. století hrad rozšířil Jindřich z Lipé, který jej dostal od Jindřicha VII. jako říšské léno za zásluhy při volbě Jana Lucemburského za českého krále. Po různých politických sporech ale hrad připadl opět České koruně a jeho majitelem se stal Janův syn Karel IV. Ten v průběhu své vlády rozšířil stávající opevnění hradu, nově přistavěl Císařský dům (1364) a gotický klášterní kostel ( ), který nese charakteristické znaky pražské chrámové stavební školy Petra Parléře. V průběhu následujících 200 let náležely hrad i klášter k sobě; zvláštní zkouškou pro toto soužití byla úspěšná obrana proti útokům husitů v roce Po válečných letech nastala v poslední čtvrtině 15. století znovu čilá stavební činnost. Ještě v době reformace na počátku 16. století byla vytesána chodba na jižní straně klášterního kostela. Poté, co byl klášterní život mnichů v 16. století ukončen, sloužilo toto zařízení již jen obranně technickým účelům. Roku 1574 získala hrad s klášterem a přilehlými pozemky Žitava. Rozhodujícím pro jejich osud však byl v roce 1577 zásah blesku a následující požár, při němž celý komplex shořel do základů. Ke znovuvybudování už nedošlo a ke zkáze přispělo v roce 1681 i zřícení jedné ze skal. Další škody vznikly při těžbě kamene ve spodní části hradu. Teprve v období romantismu byly znovu odhaleny zarostlé trosky Oybinu. Zvláštní zásluhu na tom měli malíři C. D. Friedrich a C. G. Carus, kteří svými díly vzbudili zájem dalších umělců i veřejnosti. Oybinu se ujali historici a na hoře bylo vytvořeno muzeum. Jen obtížně se ale dařilo zastavit další hroucení zdí. V roce 1990 byl stav škod již tak velký, že hrozilo uzavření celého hradu. Teprve v posledních letech probíhají rozsáhlé práce na zachování hradu i kláštera. Celému hradu dominuje torzo klášterní katedrály s typickými štíhlými okny v obvodových stěnách. Kostel, vybudovaný za vlády Karla IV. si i po staletích uchovává svou fascinující atmosféru. V letní sezóně se zde často konají koncerty vážné hudby. Klenutá chodba s vyhlídkovými okny, ve které byla umístěna Křížová cesta, vede do prostoru hradního hřbitova s renesančními náhrobky, který je dodnes využíván. V nejsevernější části zříceniny je stylová restaurace s občerstvením. V pískovci vytesané schodiště vede na hlásku - nejvyšší místo hradu, z něhož je nádherný výhled na vrch Töpfer, Hvozd s kamennou rozhlednou, nedalekou Žitavu nebo městečko Oybin v údolí. Další informace najdete zde: Botanická zahrada Liberec Zahrada 50 46'48.00"N 15 4'57.54"E Jedna z nejznámějších botanických zahrad v republice s nově rekonstruovanými pavilóny a řadou rarit. Botanická zahrada byla založena v roce Tip Turistika.cz: Masožravé rostliny Jen velmi málo botanických zahrad má tak rozsáhlou ukázku této ekologicky vymezené skupiny rostlinných druhů, jichž existuje ve volné přírodě zhruba jen 500. Jsou to rostliny znejrůznějších, klimaticky rozličných koutů Země, patřící do navzájem málo příbuzných čeledí, aproto po stránce pěstitelské představující složitý problém. Některé znich patří mezi zvláště složitě pěstované, nejobtížněji udržitelné rostliny ve sbírkách Botanické zahrady. Autor článku: Milan Bárta Další informace najdete zde: Sloup koupaliště Koupaliště 50 44'49.78"N 14 35'37.97"E Radvanecký rybník má rozlohu 8,67 ha, jeho břehy jsou z větší části zalesněné a na severu na ně navazuje poměrně velké rašeliniště. Na protější jižní straně je mohutná hráz s výtokem, procházejícím širokým uměle vyzděným tunelem. Kdysi zde stávala pila, podle níž se rybník nazýval "Bretteich" (Prkenný rybník). V roce 1905 bylo na jihovýchodním břehu rybníka zřízeno Koupaliště s písečnou pláží. Ceník služeb koupaliště na rok 2012 VSTUPNÉ Osoby starší 15 let... 35,- Kč/den Děti od 6 do 15 let, studenti, důchodci, invalidní důchodci (po předložení ZTP)... 20,- Kč/den Více zde: Tento průvodce byl vygenerován na největším českém portálu pro turisty, výletníky a cestovatele Turistika.cz str. 6

7 Autor článku: Martina Smutná Další informace najdete zde: ZOO ZOO Liberec 50 46'35.80"N 15 4'33.31"E V roce 1919 vznikla nejstarší Zoologická zahrada na území České republiky, která je nerozlučně spojena s městem Libercem. Liberec leží v kotlině mezi Jizerskými horami a Ještědským hřbetem, protkaný Nisou. Nadmořská výška před radnicí dosahuje 373 metrů. Město má obyvatel a rozkládá se na ploše necelých 15 km2. Do města přitahují návštěvníky kulturní zařízení, divácké sportovní zážitky, každým rokem konané výstavní trhy, možnost nákupu ve specializované obchodní síti a překrásné okolí snadno dosažitelné městskou dopravou nebo lanovkou na Ještěd. Počátky založení Zoologické zahrady v Liberci. Psal se právě rok 1904, když se poprvé rozezněly městským parkem nezvyklé ptačí hlasy. To místní Ornitologický spolek pro Severní Čechy obsadil velkou ptačí voliéru exotickými ptáky. Členové spolku nezůstali jen při voliéře, postavené v blízkosti Restaurace Lidové sady. Již předtím byly jejich péčí udržovány na nedalekém jezírku labutě. V údolí za jezírkem se objevili v malé obůrce srnci. Když v roce 1906 utichlo u liberecké přehrady výstaviště, přijal spolek nabídku stavitele Hübnera, přemístit odtud do údolí dřevěný domek zvaný "Čapí hnízdo". Již rok poté, v říjnu 1907, píší liberecké deníky, že byl učiněn první krok ke zřízení malé zoologické zahrady. Počet zvířat kolem čapího hnízda vzrůstal, objevil se tu i medvěd přivezený vojáky ze Srbska, ale v předvečer první světové války pokus o otevření zoologické zahrady v Liberci skončil bez úspěchu. Válečná léta Liberci neublížila. Severní Čechy se stávají součástí Československé republiky, která se zde konstituuje v historických hranicích. Svou činnost obnovuje i Ornitologický spolek. Výstavka zvířat v údolí opět ožívá a na podzim 1919 se stává sen členů spolku skutečností. Otevírací doba: v době zimního času (listopad - březen) v době letního času (duben - říjen) Vstupné dospělí 70/100 Kč1 děti do 3 let zdarma děti od 3 do 15 let 40 / 50Kč studenti/ senioři nad 65 let 40 / 50 Kč ZTP (po předložení průkazu) 40 / 50 Kč ZTP/P (po předložení průkazu) zdarma Dobrovolní dárci krve (nejstarší odběr max. 3 roky, průkaz nutný) zdarma Autor článku: Lukáš Černý Další informace najdete zde: Česká Lípa - Aquapark Aquapark 50 40'55.34"N 14 32'24.68"E Aquapark v České Lípě nabízí množství atrakcí - tobogan, skluzavky, masážní lůžka, masážní bazén, whirpool, dětský bazén, dětské brouzdaliště, divokou řeku, parní místnosti, bufet s příjemným posezením.funguje každý den od 10 hodin dopoledne do půl desáté večer. Ceník je hodinový - na 1,5 hodiny stojí pobyt 90 Kč, na 3 hodiny pak 110,- Kč. Ve všední dny a děti mají slevu. Je možno koupit permanentku na více vstupů. Autor článku: Areta Elischer Další informace najdete zde: ZOO Liberec - nejstarší zoologická zahrada v Čechách 50 46'34.82"N 15 4'30.07"E Stejně jako u příspěvku o Botanické zahradě mne i v tomto případě bude asi někdo kritizovat, že vybírám velmi známé místo. Avšak ZOO v Liberci je jedinečné a návštěvu této nejstarší zoologické zahrady v Čechách lze pouze doporučit. Tento průvodce byl vygenerován na největším českém portálu pro turisty, výletníky a cestovatele Turistika.cz str. 7

8 My jsme se na ploše 13 ha, na které se zahrada rozprostírá, prošli po návštěvnickém okruhu dlouhém asi dva kilometry. Prohlíželi jsme si různá zvířátka (celkem jich zde žije 1517), ale samozřejmě jsme nezapomněli na liberecké zajímavosti, kterými jsou bílý tygr indický (jediný chov v českých zoologických zahradách), Takin čínský (jediný chov mimo asijský kontinent), osel somálský (největší chov v českých zoologických zahradách), orlosup bradatý (jeho chov je zapojen do programu navrácení do volné přírody) či himálajský sudokopytník nahur modrý (jediný chov v českých zoologických zahradách). Opravdu zde lze strávit zajímavý čas a na památku si pořídit nějaké fotografie. Když jsme se toulali po Liberci a okolí, tak jsme spali a relaxovali na tomto místě: www. turistika. cz/mista/ libereccentrum-babylon Za návštěvu dle mého názoru určitě také stojí nejstarší botanická zahrada u nás: www. turistika. cz/ mista/ liberecnejstarsi- botanicka-zahrada- v-ceske- republice. A také návštěva Ještědu by se neměla vynechat ( turistika.cz/ mista/jested-nejvyssi-hora-jestedskeho-hrbetu) Blog o dalších navštívených místech a cestách autora článku: Autor článku: Pavel Liprt Další informace najdete zde: Sportovní areál Českého Švýcarska Zábava, atrakce 50 54'37.66"N 14 30'38.45"E Sportovně rekreační areál Českého Švýcarska v Krásné Lípě - v centru NP Českého Švýcarska, s unikátní polohou na rozhraní NP a CHKO Lužických hor nabízí celoroční sportovní vyžití za jakéhokoliv počasí. Hostům může nabídnout dva tenisové kurty s umělým povrchem po celý rok zakryté nafukovací halou. 2 venkovní antukové kurty a 1 venkovní víceúčelový kurt s umělým povrchem. Součástí jednoho antukového kurtu je cvičná tenisová stěna. V letních měsících dále beachvolejbalové hřiště s venkovní sprchou a minigolf. Pro děti dětské hřiště, hrad s klouzačkou, pískoviště, lanovku, 2 trampolíny, kolotoč, houpačku a dětskou lezeckou stěnu. Pro lezce asi 10 metrů vysokou venkovní lezeckou stěnu. Součástí areálu je také zastřešený altán s grilem a tělocvična s gumovým povrchem celoročně vhodná např. pro líný tenis, badminton, košíkovou, volejbal atd. V budově tělocvičny najdete hernu na stolní tenis. Součástí areálu je i SportBar, který je současně recepcí areálu. Otevřeno je každý den od 8.00 do hod a sportoviště si lze pronajímat až do hodiny. Více informací, včetné on-line rezervačního systému najdete na nebo se ptejte správců areálu na tel Další informace najdete zde: Lázně Termální lázně Chrastava 50 49'2.46"N 14 56'56.15"E Termální lázně Chrastava u Liberce. K dispozici jsou dva vnitřní a dva venkovní bazény o teplotách 32 až 38 C, finská sauna, parní sauna, Turecká lázeň Hammam a multifunkční vany. Voda v bazénech využívá minerální vodu s Vysokým obsahem železa a minerálů z hlubin země. Navíc je obohacená v jednom bazénu mořskou solí z Itálie a v druhém bazénu mořskou solí z Austrálie. Bazénová hala: Tento průvodce byl vygenerován na největším českém portálu pro turisty, výletníky a cestovatele Turistika.cz str. 8

9 Nacházejí se zde dva vnitřní a dva venkovní bazény, vstupní hala s pokladnou, převlékací boxi a šatní skříňky, finská sauna, parní sauna, hammam, multifunkční vany, suchý a vodní bar. Velký bazén s podvodními lavicemi a lůžky s masážními tryskami se vstupem k vodnímu baru je napájen vodou z vrtu ohřátou na C s přísadou mořské soli z Itálie. Vířivka s intimní atmosférou je napájen vodou z vrtu ohřátou na C s přísadou mořské soli z Austrálie. Venkovní sluneční terasa je spojena s dvěma venkovními bazény, které budou otevřeny od března Dále se zde nachází finská sauna o teplotě C, parní sauna. Wellness služby: Finská sauna s ochlazovacím bazénkem, parní sauna a hammam procedura, která zahrnuje prohřátí na horkém kameni, peeling speciální žínkou Kessa a mýdlová masáž speciálním mýdlem. Multifunkční vana NeoQI: Multifunkční vany, mají pozitivní účinek podvodních masáží, je zde vztlak vody o optimální teplotě C s cíleným prouděním na konkrétní části těla. Další funkce multifunkčních van jsou krom hydromasáží i infrasauna, která využívá infračervené záření, tzv. suché teplo, které proniká přímo do kožních tkání, přičemž účinky jsou takové, že detoxikují pokožku, povzbuzují pocení, uvolňují bolest, zlepšují krevní oběh a spalování kalorií. Parní lázeň pročišťuje pokožku a zvyšuje její elasticitu, zvyšuje schopnost pokožky přijímat účinné látky a má omlazující efekt. Vibrační masáž urychluje metabolické procesy, zlepšuje odtok lymfy a zlepšuje funkčnost pokožky, svalů a vnitřních orgánů. Vichy sprcha, jinak také skotské střiky, se střídavě tryskajícími proudy vody a teplotou dle požadavku klienta, masíruje a ošetřuje celé tělo a prokrvuje pokožku. Terapie jsou vhodné pro všechny - muže, ženy, a to každého věku a tělesné kondice. Lázně svým vybavením a teplotou vody nejsou určeny pro děti. Pro vyžití dětí je v areálu budován dětský bazén s atrakcemi, který bude dokončen v rámci II. etapy realizace projektu, a který bude s celým komplexem propojen spojovacími krčky na konci roku Nic méně děti zákaz vstupu nemají a i oni mohou využít všeho co se v areálu nachází. Autor článku: Martin Pal Další informace najdete zde: Chrám sv. Vavřince a sv. Zdislavy, Jablonné v Podještědí Chrám 50 45'56.09"N 14 45'42.66"E Při jedné prázdninové cestě po severu naší republiky jedeme malebným krajem po málo frekventované silnici. Jabloňovou alejí se dostáváme nad údolí, a kde se vzalo, tu se vzalo, jako zázrak se před námi objevilo příjemné městečko Jablonné v Podještědí. Zastavujeme na náměstí, prohlížíme si to tady a ochutnáváme zmrzlinu. Boční uličkou přicházíme k místní dominantní stavbě, kterou je Chrám svatého Vavřince a svaté Zdislavy. Objekt mne upoutal na první pohled svou mohutností a impozantností. Výrazná červenobílá fasáda jakoby křičela na kolemjdoucí. Člověk nemusí znát detaily o této stavbě, ale na první pohled je jasné, že se jedná o jeden ze symbolů města. Chrám svatého Vavřince a svaté Zdislavy patří k předním stavbám barokního stavitelství ve střední Evropě. Autorem stavby je pozdější mistr rakouského baroka Jan Lukáš Hildebrant, přičemž se jedná o jeho první velké dílo. Výstavbu dnešního chrámu zahájil v roce 1699 tehdejší majitel panství František Antonín Berka z Dubé. Jednalo se však o náročnou stavbu a tudíž byl chrám vysvěcen až v roce Návštěva interiéru chrámu je možná pouze ve stanovené časy. Vzhledem k tomu, že jsem neměl štěstí na tu správnou dobu a musel bych čekat, tak jsem se spokojil pouze s prohlídkou zvenčí. Většina lidí přichází k objektu od Náměstí Míru Tento průvodce byl vygenerován na největším českém portálu pro turisty, výletníky a cestovatele Turistika.cz str. 9

10 v Jablonném v Podještědí. Před chrámem se nachází malé náměstíčko, park, do kterého je obráceno bohaté průčelí se dvěma bočními hranolovými, ale nedokončenými věžemi. Fasáda je doplněna početnými sochami od J. F. Bienerta z roku 1711 umístěných v ploše, v nikách a na atice. Dominují samozřejmě svatý Vavřinec a svatá Zdislava. V městečku a okolí jsem navštívil následující zajímavá místa: - morový sloup v Jablonném v Podještědí: www. turistika. cz/ mista/ barokni- morovy- sloup- sousosi- sv- salvatora- v- mestecku-jablonne-v-podjestedi - skalní hrad Sloup: - zřícenina hradu Frydštejn: - originální orloj v obci Kryštofovo údolí: - zajímavá vesnička Kryštofovo údolí: - Centrum Babylon v Liberci: - nejstarší zoologická zahrada u nás: - nejstarší botanická zahrada u nás: - Ještěd: Blog o dalších navštívených místech a cestách autora článku: Autor článku: Pavel Liprt Další informace najdete zde: Bílé kameny Zajímavost 50 48'8.63"N 14 51'31.85"E Bílé kameny tvoří izolovanou, morfologicky výraznou skupinu skal asi 1 km severně od Jítravy na úpatí vrchu Vysoká. Skály jsou nápadné svou bělostí a zaoblenými tvary, připomínajícími mohutné hřbety odpočívajících slonů, proto jsou někdy označovány jako Sloní skály. Jako neobvyklá ukázka zvětrávání křídových pískovců jsou Bílé kameny od roku 1955 chráněny a jsou také první zastávkou na Naučné stezce "Lužický přesmyk", která začíná v Jítravě. Skály jsou tvořeny šikmo ukloněnými vrstvami světlých svrchnokřídových pískovců. K jejich naklonění došlo v třetihorách vlivem tektonických pohybů na lužickém zlomu, jehož průběh je dobře patrný na nedalekých Kozích hřbetech. Během dalšího vývoje byly pískovce vystaveny intenzivní erozi, při níž docházelo k postupnému rozšiřování puklin a obrušování povrchu skal, které tak získaly současnou podobu. Dnes jsou Bílé kameny rozděleny třemi širokými, téměř svislými puklinami do několika samostatných skalních bloků, tvořících malé skalní město. Neobvyklý vzhled 20 m vysokých skal je podmíněn jejich složením. Svrchní části skal tvoří pískovce s vyšším obsahem minerálu kaolinitu, kterému vděčí za svou bílou barvu. Stejnoměrné složení těchto pískovců zase vedlo při zvětrávání ke vzniku zaoblených tvarů. Ve spodní části skal jsou již pískovce méně kaolinické a mají zřetelněji vyvinutou vrstevnatost se šikmým sklonem vrstev. Na stěnách nebo při úpatí skal vznikly vyvětráváním méně odolných vrstev pískovců oválné dutiny a jeskyně, z nichž největší je asi 6 m dlouhá. V jedné ze skal je také miniaturní, přes 4 m dlouhý skalní tunel. Další informace najdete zde: Tento průvodce byl vygenerován na největším českém portálu pro turisty, výletníky a cestovatele Turistika.cz str. 10

11 Dutý kámen Zajímavost 50 46'7.90"N 14 39'33.34"E Izolovaný zalesněný hřbítek mezi Cvikovem a Kunraticemi jižně od Drnovce je tvořen lokálně zpevněným křídovým pískovcem, proťatým po celé délce hřbetu žílou třetihorní vyvřelé horniny polzenitu. Hlavním důvodem, proč byl Dutý kámen v roce 1955 vyhlášen přírodní rezervací, je pozoruhodný geologický jev: rozpad pískovce do drobných sloupečků. Stejný úkaz je možné vidět také v rezervaci Mühlsteinbrüche u Jonsdorfu na německé straně Lužických hor. Na Dutém kameni je sloupcová odlučnost pískovce nejlépe patrná na 2. 5 m vysokém skalním suku, který stojí asi uprostřed hřbetu na jeho temeni. Vějířovitě uspořádané pětiboké a šestiboké sloupky jsou zde široké 2-5 cm a vysoké až 3 m. Další informace najdete zde: Česká Lípa - kostel Povýšení svatého Kříže Kostel 50 41'7.49"N 14 32'33.85"E Kostel Povýšení svatého Kříže je nejstarším českolipským kostelem. Byl vystavěn ve 14. století z iniciativy místních měšťanů v čele s purkmistrem Jindřichem z Weitmühle. V roce 1426 postihl město velký požár, který zasáhl i kostel, opraven a znovu vysvěcen byl v roce V roce 1890 byl neogoticky upraven Josefem Mockerem. Autor článku: Matěj Baťha Další informace najdete zde: Kostel Matky Boží U Obrázku Kostel 50 47'40.78"N 15 4'34.32"E Zmiňovaný kostel se nachází v příměstské části Liberce v Ruprechticích, kam se celkem snadno dostaneme z centra Liberce od termínálu MHD ve Fügnerově ulici autobusovou linkou č. 18, od zastávky Blanická je to 200metrů. Přístup je Křižovou cestou s malovanými zastaveními, cestu lemuje kaštanová alej. Už od odbočky ze silnice spatříme dominantní rotundovitou stavbu kostela s obsáhlým zajímavým názvem kostel Neposkvrněné Panny Marie Královny andělů U obrázku. Již v dávných dobách znali pocestní kráčející Starou cestou směřující do Kateřinek, pramen, který měl údajně léčivé vlastnosti. Na starou lípu u zázračného pramene byl zavěšen Mariánský obrázek malovaný na plechu. Místo se stalo poutním zastavením při poutích do Hejnic. Na počátku 19. století ruprechtický rychtář a majitel pozemků na kterých se pramen nacházel Gregor Wöber, přislíbil, že pokud jej zázračná voda vyléčí z těžké nemoci, nechá U Studánky s obrázkem vztyčit kříž. Rychtář se uzdravil a svůj slib splnil. Navíc kříž doplnil postavami Panny Marie a sv. Janem Evangelistou. Místo bylo slavnostně vysvěceno v roce 1807 libereckým arciděkanem. Zázračná uzdravení narůstala, věřící nejvíce oslovilo zázračné uzdravení slepého čtyřletého chlapce z Raspenavy. Na ten popud Gregor Wöber zvelebil toto posvátné místo vysázením kaštanové aleje a vytvořením Křížové cesty s malovanými zastaveními, které vytvořil místní rodák. Mimo kultovního a náboženského významu se rychtář Wöber angažoval v tomto směru i z čistě ekonomických důvodů, protože byl majitelem hospody v Ruprechticích a tím že stoupla návštěvnost tohoto proslulého místa, stoupali i jeho zisky od žíznivých a hladových věřících poutníků. Koncem 19. století neměli Ruprechtice stále svůj svatostánek a tak byl vytvořen kostelní výbor, mající za účel shromáždit potřebné prostředky k výstavbě nového kostela. Už před lety bylo za místo,kde by měl kostel stát vybráno právě místo v blízkosti zázračné studánky s obrázkem. Až v roce 1905 byla shromážděná potřebná hotovost a byla vyhlášená architektonická soutěž, kterou nakonec vyhrál návrh libereckých architektů Maxe Kühna a Heinricha Fanty. Na jaře 1906 se započalo se stavbou. K vysvěcení kostela došlo v roce 1909, ale v ten samý den byl i položen základní kámen ke stavbě kostel v Ruprechticích, čimž byl význam kostela Matky Boží U obrázku v blízké budoucnosti značně oslaben. Architekti Kühn a Fanta vytvořili na svou dobu opravdu unikátní stavební dílo. Kostel byl vystaven v secesním slohu, doplněn novobarokními prvky. Stavba sama byla pojatá jako rotunda s centrální věží a vstupním portálem na severní boční straně, doplněná bohatou apsidou a sákristií. Význam tohoto posvátného místa rychle upadal, zvláště po II. světové válce, když došlo k odsunu německého obyvatelstva. V padesátých letech již byl kostel opuštěn a postupně devastován. I ostatní místa byla zničená. Studánka Tento průvodce byl vygenerován na největším českém portálu pro turisty, výletníky a cestovatele Turistika.cz str. 11

12 byla zasypána a obrázek někam zmizel, pravděpodobně do sběrných surovin. V roce 1977 si kostel pronajal akademický malíř St. Švec jako atelier a alespoň opravil děravou střechu a vybitá okna. Tímto krokem se alespoň zabránilo plánované demolici objektu. K zlepšení situce došlo až v roce 1990, kdy zchátralý kostel převzal do své péče ruprechtický správce farnosti. Na jeho popud došlo ke generální opravě celého areálu, který byl nově vysvěcen v roce 1998 litoměřickou arcidiecézi. V roce 2003 se kostel dočkal i papežskému požehnání. Dnes opět kostel slouží k příležitostným bohoslužbám a je vyhledávaným cílem nejenom mnoha věřících, ale i turistů, neboť leží na frekventované modře značené turistické cestě, spojující liberecké Lidové sady a Fojtku. Autor článku: Karel Doležal Další informace najdete zde: Most Zahrádky - Železniční viadukt 50 38'16.73"N 14 31'33.85"E Obec Zahrádky se nachází asi 7km jižně od okresního města České Lípy, většinou se rozkládá podél silnice směrem na Litoměřice. V blízkosti Zahrádek se nachází Národní přírodní památka Peklo, což je kaňonovitá průrva mezi pískovcovými stěnami v délce asi 4km. Dnem rokle protéká Robečský potok. Projdeme- li Peklem po červené turistické značce směrem od České Lípy nebo Sosnové, nemůžeme si za malebnou osadou Karbou nepovšimnout mohutného železničního mostu, překlenujícího údolí Robečského potoka, dříve než dojdeme k Zámeckému parku v Zahrádkách. Koncem osmedesátých let 19. století se započalo se stavbou železnice, která měla spojovat severočeská průmyslová města Liberec a Českou Lípu s Hnědouhelnou pánví v okolí Teplic. Podle prvotního plánu měla železnice vést právě Peklem, což by samozřejmě de facto zničení této pozoruhodné přírodní památky. Peklo nebylo jen středem zájmu tehdejších turistů, ale plavba pramicemi po tehdy udržovaném a pečlivě čistěném toku Robečského potoka, patřila k oblíbeným kratochvílím panstva na Zahrádeckým zámku. Splavný byl celý úsek od zámku až po Dubické rybníky. Nebylo tedy divu, že majitel panství hrabě Vincenc Kounic za podpory českolipského vlastivědného spolku Excursions - Clubu, vehementně prosazoval změnu v plánu a záchranu Pekla dokonce až u samotného císaře Františka Josefa. Ten se dokonce osobně přijel na Peklo podívat, i on absolvoval plavbu po Robečském potoce a místo samé na něho tak zapůsobilo, že dal příkaz ke změně projektu a vedení železnice jinudy. Tvůrci tratě nakonec našli řešení překlenutím údolí před Zahrádkami železničním mostem na tu dobu nebývalých rozměrů. 209 metrů dlouhý most a skoro 25 metrů vysoký, ocelová mostní konstrukce podpíraná třemi kamennými pilíři. Most byl uveden do provozu za velké slávy v roce 1898 a prakticky mimo nějaké pravidelné opravy, bez problému slouží vlakové dopravě až do dnešní doby. Je právem vyhlášen technickou památkou. Autor článku: Karel Doležal Další informace najdete zde: Kaple Křížový vrch 50 47'17.28"N 14 38'39.54"E Křížový vrch (437 m), často také označovaný jako Kalvárie, je nevelké čedičové návrší, tvořící severozápadní výběžek Zeleného vrchu asi 1, 5 km severovýchodně od Cvikova. Zdejší čedič se vyznačoval zvláštním způsobem rozpadu na zaoblené kamenné koule a v jeho dutinách se hojně nacházely zeolity, zejména natrolit a chabasit. Ještě ve 30. letech 20. století se těžil jako silniční štěrk. Návrší se až do roku 1728 jmenovalo Lískový vrch (Nüssebergel). V červnu toho roku se zde usadil punčochář Johann Franz Richter, který získal povolení k výstavbě poustevny a spolu s Florianem Friedrichem začal budovat poutní místo. O velikonocích roku 1729 vztyčili na skalnatém vrcholku tři kříže, u nichž byly poprvé předváděny pašijové hry o utrpení Páně. Později se pašije hrály na náměstí ve Cvikově, odkud se na paměť ukřižování Ježíše Krista vynášely na vrchol kopce velké dřevěné kříže. V dubnu roku 1730 byla zahájena stavba kamenného Božího hrobu, nad nímž byla postavena dřevěná stříška s podloubím a dokončená kaple byla vysvěcena 24. července Cesta ke kapli postupně získala ráz Křížové cesty, protože několik dobrodinců u ní nechalo na své náklady postavit 8 zděných kapliček s nejdůležitějšími zastaveními Ježíšova utrpení vymalovanými na plátně. Kapličky se stavěly postupně shora dolů; první z nich, znázorňující Ukřižování, byla vysvěcena v květnu 1730 a dalších 5 zastavení přibylo do roku Zbývající dvě kapličky byly postaveny v letech 1741 a 1747, přitom poslední, znázorňující Ježíšovo odsouzení, byla vysvěcena až roku O rok později byl na vrcholu postaven nový kříž, protože původní byl poražen větrem. V srpnu 1738 se také začala Tento průvodce byl vygenerován na největším českém portálu pro turisty, výletníky a cestovatele Turistika.cz str. 12

13 stavět poustevna, zasvěcená 24. ledna 1740, a jejím prvním obyvatelem se stal Josef Schür. V roce 1762 byla na poustevně postavena věžička, v níž byl umístěn zvon. Poustevníci zde žili až do roku 1782, kdy císař Josef II. c. k. dekretem všechny poustevny zrušil a poslední poustevník Reichelt se musel vrátit do světského stavu. Brzy poté začala kaple božího hrobu chátrat a církevní úřady prosazovaly zrušení pašijových her i zbourání kapliček Křížové cesty. Cvikovský děkan Ignaz Jaksch roku 1797 pašijová představení ve Cvikově zrušil, ale spolu s obyvateli města se postavil za zachování Kalvárie. Podle konečného rozhodnutí z roku 1805 se měla Křížová cesta nově zřídit ve cvikovském kostele, kapličky na Kalvárii měly být ponechány osudu a nesměly se opravovat. Dřevěná kaple Božího hrobu stála do roku 1845, kdy byla na jejím místě z dobročinných darů postavena nová kamenná kaple, vysvěcená 24. října Na jejím oltáři byl umístěn obraz Snímání z kříže, namalovaný podle Rubense. V roce 1883 byla kaple Kalváriovým spolkem renovována a v témže roce byla kolem cesty vysázena lipová alej. Další informace najdete zde: Sloup v Čechách - lesní divadlo Zajímavost 50 44'20.36"N 14 35'20.00"E Lesní divadlo se nachází asi půl kilometru jižně od Sloupu. Divadlo bylo slavnostně otevčeno roku 1921 Hauptmannovou hrou Potopený zvon. V 60. letech 20. století divadlo začalo chátrat. V roce 2004 však bylo opraveno a v letních měsících se tu pravidelně konají divadelní představení. Kapacita diváků je okolo 250. Autor článku: Klára Nováková Další informace najdete zde: Modlivý důl Památník 50 43'36.49"N 14 36'22.94"E Modlivý důl je asi 1 km dlouhé romantické skalnaté údolí, hluboce zaříznuté do pískovcových skal pod Slavíčkem a Tisovým vrchem na severovýchodním okraji Svojkova. Skalnatá rokle se původně nazývala Smolný důl (Pechgraben), protože zdejší uhlíři měli vedle milířů i smolné pece, v nichž vařili kolomaz. Teprve později zde vzniklo poutní místo, o jehož původu se vyprávěly různé pověsti. Podle jedné z nich tu dobrovolně zemřeli rytíř Jaroslav ze Svojkova s dcerou sládka z Velenic, kteří se velmi milovali, ale rytířovi rodiče jim jejich lásku nepřáli. Jiná pověst vypráví, že tu jeden selský chlapec zabil svého soka v lásce. První obrázek, znázorňující loučení Panny Marie s Ježíšem, tu prý na strom pověsil roku 1704 jistý dělník Melzer, pracující jako pomocník ve svojkovském pivovaru, aby zaplašil prokletí ponurého místa. Vrchnost pak nechala hustý les trochu prosvětlit a u obrázku se začali zastavovat pocestní. Časem se rozšířily zprávy o zázračně vyslyšených modlitbách a když zde došla v roce 1772 vyslyšení svých proseb svobodná paní von Czerwelli ze Svojkova, dala z vděčnosti zřídit dřevěnou kapličku, do níž byl Melzerův obrázek přenesen. Počet návštěvníků ale stále rostl a z okolí sem mířila i celá procesí. Koncem 18. století byla proto dřevěná kaplička snesena a hraběnka Alžběta Kinská nechala vytesat novou kapli do skalní stěny. Vytvořil ji svojkovský zedník Josef Sacher. Sloupský farář a vrchnost ale poutě do Modlivého dolu odmítali jako modlářství a nechávali odtud proto odstraňovat svaté obrázky i tabulky s poděkováním za vyslyšené prosby. V září 1806 dokonce biskupská konzistoř v Litoměřicích nařídila, aby z kaple byly odstraněny sochy Ježíše a Panny Marie. Vzápětí ale obě sochy z kaple zmizely a teprve po několika měsících byly nalezeny ukryté v jedné z odlehlých roklí. Odtud pak byly slavnostně přeneseny do Sloupu a 26. července 1807 vystaveny v tamním kostele. Od té doby velké poutě ke Skalní kapli ustaly a lidí sem přicházelo stále méně. K opětnému obnovení poutí do Modlivého dolu došlo až za epidemií cholery v letech 1832 a 1850, kdy sem směřovala prosebná procesí i z České Lípy. V roce 1836 bylo průčelí kaple vyzdobeno gotickým portálem, který vytvořil sloupský sochař Antonín Wagner. Uvnitř kaple byl umístěn pozoruhodný milostný obraz Panny Marie od malířky Eugenie Hauptmann-Sommerové a na stromech kolem kaple visely svaté obrázky. Náboženský kult se zde od počátku silně prolínal s divokou krásou romantického údolí. Postoj církve ke zdejším poutím se ale změnil teprve koncem 19. století, kdy byla kaple zasvěcena Panně Marii Lourdské, a její vnitřek byl roku 1903 upraven na lourdskou jeskyni. I potom sem směřovala procesí z širokého okolí a modlit se sem chodil i bývalý císař Ferdinand V. při svých projížďkách ze zámku v nedalekých Zákupech. Podél cesty ze Svojkova byla ke kapli upravena Křížová cesta a dále k východu vedlo dlouhé schodiště k oratoriu na konci rokle. Byl to uměle vytesaný skalní výklenek s pískovcovou plastikou Ukřižování od sloupského sochaře Josefa Maxe staršího. Po 2. světové válce bylo poutní místo z větší části zničeno, takže dodnes zůstala zachována jen Skalní kaple a prázdný výklenek oratoře. Další informace najdete zde: Tento průvodce byl vygenerován na největším českém portálu pro turisty, výletníky a cestovatele Turistika.cz str. 13

14 Kamenický Šenov - informační centrum Panská skála Infocentrum 50 46'14.84"N 14 29'7.55"E Informační centrum Kamenického Šenova a okolí se nachází v prostorech u parkoviště nedaleko Panské skály. V IC je k získání Turistická známka č Panská skála Kamenický Šenov. Cena parkovného: prvních 15 minut zdarma osobní automobil 20 Kč/ za každou započatou hodinu autobus 100 Kč/den veřejné toalety: 5,- Kč/osoba Otevírací doba: denně 9:00-17: a středa - neděle 9:00-17:00 Kontakt: Informační centrum Panská skála Kamenický Šenov tel: ic.prachen@seznam.cz web: Autor článku: Martin Sládek Další informace najdete zde: Liberec - Informační centrum Ostatní 50 45'37.08"N 15 3'9.65"E Informační centrum Vám poskytne informace o společenských, kulturních a sportovních akcích ve městě a okolí. Dále máte možnost zajistit si ubytování čí stravování. V rámci centra si můžete zakoupit vstupenky na akce. Nabízí velké množství bezplatných i placených propagačních materiálů a publikací, které se vztahují k městu a okolí. Kontakt: Nitranská 1, Liberec, Centrum Babylon tel.: Provozní doba: otevřeno denně od 10:00 do 20:00 hodin Autor článku: Michal Machoczek Další informace najdete zde: Tento průvodce byl vygenerován na největším českém portálu pro turisty, výletníky a cestovatele Turistika.cz str. 14

15 Česká Lípa - Městské informační centrum Infocentrum Aktualizace: 4/ '11.05"N 14 32'16.25"E Městské informační centrum se nachází uprostřed historického jádra města na hlavním náměstí TGM v přízemí objektu, který je součástí Městského úřadu. Kontakt: Městské infornační centrum, Nám. T. G. Masaryka 2, Česká Lípa Telefon: mic@mucl.cz Služby veřejný Internet prodej upomínkových předmětů, map a publikací, turistických známek rezervace a prodej vstupenek na různé kulturní akce informace o možnostech ubytování, stravování: o ubytovacích a stravovacích službách v regionu Českolipska turistické informace: - o městě a jeho okolí - o pamětihodnostech a atraktivitách regionu Českolipska - o kulturních, společenských a sportovních akcích vyhledávání spojů průvodcovská činnost po památkách města kopírování Turistické mapy: KČT 1: č.15 Máchův kraj, GOL 1: Českolipsko Autor článku: Pavel Samuel Další informace najdete zde: Lesní divadlo Sloup Ostatní 50 43'55.60"N 14 35'0.56"E Sloup v Čechcách kromě krásného skalního hradu, nabízí několik zajímavých míst. Jedním z těchto míst je i lesní divadlo, které nalezneme u silnice vedoucí ze Sloupu na Svojkov. Lesní divadlo bylo založeno v roce 1921 "Divadelním spolkem Sloup". Do pískovcové skály zde byly vyhloubeny chodby, postavila se zde pískovcová věž, podium, stěna s gotickou branou a samozřejmě nemůžeme zapomenout na hlediště pro 2000 diváků. Divadlo bylo slavnostně otevřeno na svatodušní neděli roku 1921, divadelním dramatem "Potopený zvon". Pro svou výbornou akustiku zde byly také hrané opery a operety. V 60. letech zaznamenalo divadlo velký úpad a bylo zdevastováno. Znovu bylo obnoveno až v roce Na obnově se podíleli místní obyvatelé. V současnosti zde probíhají v letních měsících divadelní představení. Více informací o kulturním programu naleznete zde. Pokud zavítáte do Sloupu nenechte si ujít návštěvu Skalního hradu a Samuelovy jeskyně. Autor článku: Žaneta Šebková Další informace najdete zde: Tento průvodce byl vygenerován na největším českém portálu pro turisty, výletníky a cestovatele Turistika.cz str. 15

16 Bělá pod Bezdězem - informační centrum Infocentrum 50 30'3.94"N 14 48'7.96"E Informační centrum v Bělé pod Bezdězem se nachází na Masarykově náměstí v budově knihovny - Kulturní a společenské středisko. V IC je k získání Turistická známka č Bělá pod Bezdězem. Kontakt: Informační centrum Masarykovo nám Bělá pod Bezdězem tel: fax: ic@mkzbela.cz Autor článku: Martin Sládek Další informace najdete zde: Jablonec nad Nisou - Informační centrum Ostatní 50 43'22.76"N 15 10'4.55"E Bývalá fara čp. 1 v Kostelní ulici představuje společně s kostelem sv. Anny jednu z nejstarších a nejvýznamnějších stavebních památek města a také neopominutelnou dominantu v původním centru obce. Její přeměna, jedna z nejnáročnějších stavebních akcí ve městě, je dokončena. Dům bude sloužit jak občanům města, tak turistům, k podání komplexních informací z oblasti cestovního ruchu a kultury. V přízemí bude umístěno turistické informační centrum, v prvním patře městská galerie a v podkroví Památník Jany a J. V. Scheybalových. Od druhé poloviny 60. let minulého století obývali dům bývalé fary manželé Jana a Josef V. Scheybalovi. Řadí se k nejvýznamnějším osobnostem Jablonecka i Libereckého kraje. Věnovali se národopisu, lidové kultuře, památkové péči, místopisu a regionální historii. Vytvořili pozoruhodné umělecké sbírky a obsáhlou knihovnu. Josef V. Scheybal byl výborným kreslířem a talentovaným ilustrátorem. Díky němu a jeho manželce má Liberecký kraj obsáhlý vědecký a umělecký dokument zachycující jeho památky lidového umění, krajinu i přírodu. Po smrti manželů připadl objekt městu, které se rozhodlo uctít jejich památku a zrekonstruovat dům nesoucí jejich jméno a odkaz. Rekonstrukce probíhala pod dohledem odborníků a byla realizována z projektu podpořeného EU v Regionálním operačním programu NUTS II Severovýchod, oblast podpory 3. 1 Rozvoj infrastruktury cestovního ruchu a jejím cílem byla stavební rekonstrukce objektu a jeho přeměna na Dům Jany a Josefa V. Scheybalových. K zahájení provozu v nových prostorách dochází , kdy bude Dům manželů a Jany Josefa V. Scheybalových veřejnosti otevřen poprvé. Provozní doba: Turistické informační centrum Adresa: Kostelní 1/6, Jablonec nad Nisou Telefon: Odpovědná osoba: Hana Herkommerová Tento průvodce byl vygenerován na největším českém portálu pro turisty, výletníky a cestovatele Turistika.cz str. 16

17 Po - Pá: 9 17 hodin So: hodin Ne: hodin (červenec a srpen) Památník Jany a Josefa V. Scheybalových Po - Pá: 9 17 hodin (polední pauza od hodin) So: hodin Galerie Po - Pá: 9 17 hodin So: hodin Ve státní svátky zavřeno Autor článku: Michal Machoczek Další informace najdete zde: Tento průvodce byl vygenerován na největším českém portálu pro turisty, výletníky a cestovatele Turistika.cz str. 17