Průvodce "Průvodce Děčínsko a Lužické hory"

Transkript

1 Hora Vrch Jedlová 50 51'16.47"N 14 33'38.08"E Mohutná znělcová kupa Jedlová (774 m) je po Luži a Pěnkavčím vrchu třetí nejvyšší horou Lužických hor. Pojmenována byla podle mohutných jedlových lesů, které ji pokrývaly ještě v roce 1890, kdy byly podnětem ke stavbě rozhledny. Dnes už zde jedle nerostou a zbytky vrcholového lesa jsou silně poškozeny průmyslovými exhalacemi a sjezdovkami na severovýchodním svahu. Lyžařský areál je v osadě Rozhled. Spodní část hory tvoří křídové pískovce, které byly dříve lámány jako stavební kámen. Rozsáhlý pískovcový lom na jižním svahu hory je zakreslen již na lesní mapě z roku 1860 a kamenický mistr Stephan Winkler v něm na přelomu 19. a 20. století zaměstnával na sto dělníků. Ze zdejšího kvalitního pískovce byla vytesána většina kamenných schodů a ozdobných ostění dveří i oken starších domů v okolí Jiřetína a údajně se vyvážel i do Saska. Ve 30. letech 20. století se zde již kámen nelámal a opuštěný lom zvolna zarostl lesem. Ve skalní stěně poblíž jednoho ze vstupů do lomu je dodnes patrný portrét děvčátka, který zde zřejmě vytesal některý z kameníků. V současné době je členité dno lomu s terasami, haldami a mělkými prohlubněmi vhodným prostředím pro některé vzácné rostliny a živočichy. Na stinných místech se vyskytuje žebrovice různolistá a vranec jedlový, v mokré rašelinové půdě roste chráněný rojovník bahenní a rosnatka okrouhlolistá. Z živočichů se zde vyskytuje například ropucha obecná, skokan hnědý, skokan ostronosý, čolek obecný a čolek horský, prosluněná místa vyhledává zmije obecná a ještěrka živorodá. Jedlová proslula jako jedna z nejhezčích vyhlídek Lužických hor. Návštěvníci rozhledny mohou vychutnat neopakovatelný kruhový výhled na panoráma Lužických hor, Českosaského Švýcarska, Šluknovska a německé Lužice. Za jasného počasí je vidět Ještěd, Kozákov, Trosky, Bezděz, Říp a Děčínský Sněžník, ale také vzdálenější hřeben Krušných hor, České středohoří s Hazmburkem a Milešovkou, náhorní plošinu Jizerských hor i nejvyšší českou horu Sněžku v Krkonoších. Dílčí výhledy jsou možné i z dalších míst, například z bývalé terasy na začátku sjezdovky nebo z červeně značené vrstevnicové cesty po severozápadním úbočí hory. Podle historických záznamů obdivoval krásný Tento průvodce byl vygenerován na největším českém portálu pro turisty, výletníky a cestovatele Turistika.cz str. 1

2 rozhled z vrcholu i císař Josef II, který Jedlovou navštívil v září 1779 během inspekční cesty po severních Čechách. Turisticky atraktivním místem je Jedlová od druhé poloviny 19. století. V roce 1887 vyznačili členové jiřetínské sekce Horského spolku pro nejsevernější Čechy turistickou cestu z Jiřetína na vrchol hory a na jejím východním svahu postavili roku 1888 turistickou chatku. Téhož roku navrhl předseda této spolkové sekce Josef Menzel postavit na zarostlém vrcholu rozhlednu. Jeho návrh byl nadšeně přijat mimo jiné i proto, že řada sousedních sekcí už své rozhledny postavila. Se stavbou souhlasil i majitel kamenického panství, kníže Ferdinand Kinský, který měl již dobrou zkušenost s otevíráním rozhledny na Studenci. Stavba mohutné kamenné věže podle projektu varnsdorfského stavitele Stoye byla zahájena v září roku Ke zdění byl použit místní znělec, pouze na římsy a okenní obklady byly dovezeny cihly. Ještě do zimy se zedníkům podařilo dokončit kamennou kruhovou podstavu s oblouky, na níž během následujícího jara vyrostla čtyřstupňová válcová věž s vyhlídkovou plošinou ve výši 23 m. Nad ochozem ozdobeným cimbuřím se ještě zvedala 6 metrů vysoká věžička, která zakrývala vyústění schodiště a dotvářela velmi pěkný vzhled věže. V jejím vrcholku hořívala lucerna, jejíž světlo bylo majákem pro široké okolí. Rozhledna byla slavnostně otevřena 14. září 1891, ale už o dva měsíce dříve byl dán do provozu hostinec, který na své náklady nechal vedle věže postavit Ferdinand Kinský. Bylo v něm 10 pokojů, turistická noclehárna a velký sál, ve kterém byly dokonce instalovány varhany. Vrchol Jedlové byl až do druhé světové války velmi významným a oblíbeným výletním místem. V roce 1943 ale z hostince odešli poslední obyvatelé a opuštěné stavby začaly chátrat. Od konce 60. let, kdy se zřítilo schodiště, byla rozhledna nepřístupná a pozdější pokusy o její rekonstrukci nebyly úspěšné. Teprve v říjnu 1992 byla uzavřena smlouva se stavební firmou Josefa Krejčího z Rumburka, která ještě na podzim rekonstrukci věže zahájila. Za podpory jiřetínského obecního úřadu a s přispěním okolních měst a obcí byla rozhledna podle starých plánů opravena a 3. července 1993 podruhé slavnostně otevřena. Na otevření sousedního hostince, jehož rekonstrukce byla již zcela v režii manželů Krejčových, si návštěvníci museli počkat až do 18. srpna Další informace najdete zde: Hora Luž 50 50'57.70"N 14 38'54.53"E Výrazná znělcová hora (793 m), ležící asi 1, 5 km severně od Horní Světlé, je nejvyšší horou Lužických hor. Poprvé je uváděna v roce 1538 jako Spitzberg (Špičák), místními lidmi z německé strany hor byla také nazývána Mittagsberg (Polední hora), protože ve Waltersdorfu stojí slunce nad vrcholem právě v poledne. Německé jméno Lausche je prý doloženo od roku 1631, český název Luž byl poprvé použit v Kafkově průvodci z roku Horským hřebenem přes vrchol Luže vedla odedávna zemská hranice mezi Čechami a Lužicí, o čemž svědčí i letopočty (např a 1694) na dochovaných hraničních kamenech v okolí. Dnešní státní hranice s Německem prochází přes vrcholovou plošinu, která je dostupná návštěvníkům z obou států. Na území Německa je nepřístupná retranslační věž, na české straně je jen provizorní nízké závětří. Na místě staré chaty zůstaly pouze zbytky základů a schody. Na západní straně kopce je mělkým sedlem oddělený malý předvrchol s výhledem k západu, přístupný úzkou stezkou. Skromný dřevěný hostinec postavil na vrcholu hory již v roce 1823 waltersdorfský občan Karel Friedrich Mathäus. Zpočátku byli častými návštěvníky kromě turistů také pytláci a pašeráci, ale po roce 1848 již hostinec sloužil převážně rozmáhající se turistice. Majitel stavbu stále vylepšoval a v roce 1833 k ní přistavěl i malou rozhlednu. Odměnou mu byl neustále stoupající počet hostů, kteří přicházeli za jedinečným výhledem, srovnávaným často s výhledem ze Sněžky. Vysoká návštěvnost vrcholu si nakonec vyžádala stavbu prostornější chaty, která byla dokončena v roce Nová \\"Lausche Baude\\" byla postavena zásluhou spolků a obyvatel sousedního Saska a stala se kuriozitou v dalekém okolí. Výstavná horská chata stála na území obou států a hraniční čára ji rozdělovala na část německou a rakouskou (českou). Přímo uprostřed vyrůstala ze střechy budovy 10 m vysoká vyhlídková věž. Turisté si mohli vybrat místo libovolně v kterékoliv části chaty, vybavené dřevěnými stoly s lavicemi a velkými kachlovými kamny. Útulný ráz dodávaly místnostem dřevěné zdi ozdobené vycpanými ptáky. Podle dohody mohli návštěvníci v restauraci a na rozhledně platit oběma měnami, jen při posílání pohlednic si museli dát pozor, aby použili správnou poštovní schránku. Chata na Luži byla hojně navštěvována i za první republiky. Poslední majitel pocházel z Varnsdorfu a i přes pohnutou dobu provozoval restauraci až do konce druhé světové války. Poté turistický ruch ustal, protože obě strany hranice oddělily ostnaté dráty a na počátku roku 1946 celá chata do základů vyhořela. Okolnosti požáru nejsou dodnes jasné. Většinou se uvádí, že chata vyhořela na Nový rok, někdy se udává až 8. leden. Německé noviny tvrdí, že příčina požáru nebyla dodnes vysvětlena, naproti tomu bývalí čeští vojáci tvrdili, že chatu zapálili Němci, aby se nedostala do českých rukou, a mělo se to stát prý až 3. července Na vrchol hory vedou dvě přístupové cesty. Původní strmá stezka, stoupající po východním úbočí přímo ze sedla, zřízená Mathäusem v roce 1823, byla roku 1892 nahrazena na severním svahu vybudovanou serpentinovou tzv. Lužickou cestou (Wendeweg). Z jihu vedoucí tzv. Česká cesta byla zbudována roku 1851 pro rakouského císaře Ferdinanda Dobrotivého, který za svého pobytu na zámku v Zákupech podnikal výlety do okolí. Dnes po ní vede značená výstupová odbočka, na jejímž počátku je v betonové skruži tzv. Lužická studna. Podle zápisů ve vrcholové knize se roční návštěvnost pohybuje kolem 10 tisíc osob, většinou z Německa. Dne navštívil Luž osmnáctiletý J. K. Tyl. Do pamětní knihy se podepsal jako Josef Tyl Kutnohorský a připojil: \\"Bratři Čechové, který z vás kdy na vrch tento nohu vstaví, jaký cit vás pojme? Širá, velká, krásná krajina toť...\\" Z dalších vzácných návštěv se roku 1850 na Luži objevil saský král Bedřich August. Z vrcholu Luže Tento průvodce byl vygenerován na největším českém portálu pro turisty, výletníky a cestovatele Turistika.cz str. 2

3 byl vždy nádherný kruhový rozhled od Krušných hor a Děčínského Sněžníku přes České středohoří, Vlhošť, Ralsko, Bezděz a Trosky až po Ještěd, Jizerské hory a vrcholky Krkonoš, na severu pak na města a kopce Šluknovského výběžku a Horní Lužice v Německu. Nyní je však výhled k východu omezen vzrostlými stromy. V dobách oblíbeného sázení \\"do lotynky\\" byla na Luži hlavní stanice optického telegrafu, kterým byla signalizována tažená čísla ze Žitavy přes Töpfer, Hvozd, Luž, Jezevčí vrch, Ralsko a Bezděz dál do Prahy. Za tuto nežádoucí aktivitu byl zdejší hostinský potrestán vězením. Sedlem východně od Luže vedla ve středověku tzv. Vetešnická cesta (Plunderstrasse) z Čech do Budyšína. Čeští panovníci, vládnoucí tehdy v Lužici, ji obchodníkům zakazovali, takže vozkové byli nuceni cestovat do Žitavy přes Oybin, ale v září 1611 musel této cesty použít sám císař Matyáš II., aby se vyhnul morem postižené Žitavě. Na jihovýchodním úpatí hory je osada Myslivny s lyžařským areálem. Vlek, slalomový svah a skokanský můstek jsou též na německé straně Luže u Waltersdorfu. Další informace najdete zde: Klíč Kopec 50 47'11.37"N 14 34'24.23"E Klíč je jednou z nejznámějších krajinných dominant Lužických hor. Strmý znělcový kužel (760 m) nedaleko Svoru výrazně převyšuje okolní kopce a skalnatá plošina na jeho vrcholu umožňuje vynikající panoramatický rozhled na Lužické hory, Ještěd, Ralskou pahorkatinu, České středohoří a vzdálené kopce v Německu. Za jasného počasí je vidět i Jizerské hory a Krkonoše. Jihozápadní úbočí hory je přerušeno až 60 m vysokou, místy převislou skalní stěnou, na níž se v zimě vytvářejí mohutné ledové záclony, rampouchy a ledopády. Na příkrém svahu pod stěnou je rozsáhlé suťové pole. Na skalách a sutích můžeme při troše štěstí zahlédnout kamzíky, kteří byli v Lužických horách vysazeni na počátku 20. století. V roce 1967 byla ve vrcholových partiích vyhlášena přírodní rezervace. Na jižních skalnatých svazích se zachoval řídký porost dubu zimního s jeřábem, javorem klenem, jilmem a lískou, který je jednou z nejvýše položených teplomilných doubrav v Čechách. Ve zbytku květnaté bučiny rostou konvalinky, mařinka vonná, bažanka vytrvalá, kyčelnice devítilistá a cibulkonosná. V červnu rozkvétají lilie zlatohlávek, orlíček planý nebo česnek pažitka horská. Na skalách a zastíněných sutích roste tolita lékařská a vzácné glaciální relikty, hvězdnice alpská a kapradinka skalní, které se zde udržely po ústupu posledního zalednění ve starších čtvrtohorách. Lesní porosty na Klíči trpí dálkovými přenosy znečišťujících látek, takže severní svah se v posledních 20 letech výrazně změnil. Po smrkovém lese zde není ani památky a od 700 m nadmořské výšky k vrcholu rostou hlavně trávy se sporadickými jeřáby a břízami. Na mapách se hora poprvé uvádí roku 1720 pod jménem Kleis, jako Klíč je uvedena až v průvodci z roku Jméno hory se odvozuje od praslovanského výrazu "ključ", kterým bývala označována vyvěrající voda. Pod sedlem na západní straně kopce jsou opravdu vydatné prameny, sloužící dnes k napájení vodovodu, jehož přepad je v lese pod kamenným mořem upraven jako Kamzičí studánka. Další informace najdete zde: Panská skála (Varhany) Přírodní památka 50 46'33.31"N 14 28'4.22"E Čedičový vrch výrazně vystupující z náhorní plošiny u Práchně na východním okraji Kamenického Šenova je nejznámější geologickou rezervací u nás. Již v 18. století zde byl v činnosti lom, v němž byla postupnou těžbou odhalena jedna z nejkrásnějších ukázek sloupcové odlučnosti čediče u nás. Pěti až šestiboké pravidelné čedičové sloupce jsou téměř svislé, až 12 m dlouhé a mají cm v průměru. Celý útvar připomíná píšťaly varhan, a proto je často nazýván Varhany. Pod skálou je malé jezírko, které vzniklo v jámě po vytěžení horniny a je plněno srážkovou vodou. Na východním úpatí vrchu stojí starý kamenný sloup Panny Marie. Ze snadno dostupného vrcholu je pěkný rozhled k severu a západu na Kamenický Šenov a okolní kopce. Již před koncem 19. století se snažil českolipský Exkurzní klub zachránit tento jedinečný skalní útvar před zničením. Jeho snaha však byla dlouho neúspěšná, protože zákony na ochranu přírody ještě neexistovaly a na vykoupení lomu nebyly peníze. V roce 1902 vzniklo v Děčíně občanské sdružení, kterému se podařilo za shromážděné peníze dosáhnout alespoň zastavení těžby na vlastním vrcholku skály, takže těžba se zaměřila do hloubky. V roce 1906 byla s majitelkou lomu uzavřena dohoda o pronájmu hlavní stěny lomu na 6 let, po jejímž uplynutí však byla těžba opět zahájena a majitelka požadovala za další pronájem dvojnásobnou cenu, na kterou již shromážděný kapitál nestačil. Teprve po opakovaných intervencích byla v roce 1913 další těžba okresním hejtmanstvím v Děčíně zakázána. Pak ale přišla 1. světová válka, lámání kamene bylo přes četné protesty opět obnoveno a pokračovalo až do roku 1948, kdy bylo konečně definitivně zakázáno. Narušená skalní stěna pak byla zakonzervována a od roku 1953 je skála chráněnou přírodní památkou. Díky tomu zůstala zachována dodnes a pro svůj impozantní zjev i snadnou přístupnost je nejnavštěvovanějším vulkanickým útvarem u nás, známým i geologům v zahraničí. Panská skála je pozůstatkem nevelkého čedičového návrší (597 m) vyčnívajícího z náhorní plošiny mezi Kamenickým Šenovem a Práchní. Její jméno vzniklo překladem německého názvu "Herrnhausfelsen" (Herrnhaus = panský dům), odvozeného od staršího lidového Tento průvodce byl vygenerován na největším českém portálu pro turisty, výletníky a cestovatele Turistika.cz str. 3

4 označení Gehörnhaus. Slovem "Gehörn" se ve zdejším kraji kdysi označovaly strmě čnějící skalní útvary. Původně zde bylo asi 30 m vysoké holé návrší s trojicí křížů na vrcholku, nazývané Kalvárie nebo Křížový vrch. Již před koncem 18. století na něm jeden z prácheňských sedláků lámal čedičové sloupy, které se používaly na dveřní, okenní i jiné sloupky, patníky, obrubníky apod. Při lámání byla postupně odhalena pozoruhodná vnitřní stavba vršku, tvořeného štíhlými čedičovými sloupy. Pravidelně vyvinuté čtyř- až šestiboké sloupce jsou až 15 m dlouhé a v průměru mají okolo cm. Uprostřed návrší stojí téměř svisle, ale směrem do stran se postupně sklánějí, a protože jsou uspořádány podle výšky jako píšťaly varhan, říká se skále lidově Varhany. Další informace najdete zde: Tolštejn Zřícenina 50 51'23.71"N 14 34'54.30"E Rozsáhlá zřícenina hradu Tolštejn stojí na 670 metrů vysokém čedičovém suku nad Jiřetínem pod Jedlovou na Děčínsku v Ústeckém kraji. Z hradu se dochovaly zbytky mohutné štítové zdi, základy vstupní věže, zbytky původního Horního Hradu, na severu je šlejnicovská bašta a v severozápadním cípu je okrouhlá věž zvaná hladomorna. Hradní zříceniny jsou volně přístupné. Historie Hrad založili ve 13. století Vartemberkové. První písemná zmínka pochází z roku 1337, kdy hrad vlastnil Vaněk z Vartemberka a kdy také Tolštejn dobyla vojska lužických měst, poté byl hrad obnoven. V roce 1402 jej koupili Berkové z Dubé. V roce 1463 hrad dobylo vojsko Jiřího z Poděbrad, pak jej získali Vartemberkové, za nichž byl hrad obsazen Lužičany. V roce 1481 získala Tolštejn saská knížata, od nich se panství dostalo v roce 1485 do rukou Šlejniců, kteří hrad upravili. Pak se tady vystřídalo několik majitelů. V roce 1642 vypálili Tolštejn Švédové, poté již nebyl hrad nikdy obnoven. Hradní zříceninu pak postupně rozebírali místní obyvatelé na stavební materiál, ke zkáze přispěli i hledači pokladů. Od 19. století se Tolštejn stal i turistickým cílem, v roce 1866 tu byla dokonce zřízena restaurace. Další informace najdete zde: Ploskovice Zámek 50 33'36.03"N 14 11'59.84"E Barokní zámek Ploskovice se nachází přibližně 6 kilometrů od města Litoměřic v Ústeckém kraji. Kromě jedinečné architektury a maleb nabízí zámek návštěvníkům i zajímavou ukázku dobového interiéru (většinou původní rokokové a klasicistní zařízení) se sbírkou porcelánu, skla a obrazů. Na zámku je také umístěna stálá expozice dokumentující společenský a kulturní život za vlády Habsburků v Čechách. U zámku je krásná původní zahrada s rybníčkem, bazénem a figurální výzdobou. Historie Jako letní rezidenci nechala zámek kolem roku 1720 postavit Anna Marie Toskánská z rodu sasko- lauenburského. Stavitelem byl pravděpodobně Kilián Ignatz Dietzenhofer. Dnešní podobu zámek získal ve 2. polovině 19. století, když se upravoval pro bývalého rakouského císaře Ferdinanda V. Tehdy zde pracoval malíř Josef Navrátil, který vyzdobil krásnými malbami první patro zámku. O sochařskou výzdobu zámku se postaral Václav Levý. Od roku 1918 je zámek Ploskovice státním majetkem a zůstal jím dodnes. Další informace najdete zde: Řeka Tichá soutěska 50 52'17.30"N 14 15'24.95"E Dříve nazývaná Edmundova nebo Dolní, skalnatý kaňon řeky Kamenice, poslední ze tří soutěsek na dolním toku řeky, VJV od Hřenska. Jeho stěny tvoří strmé, často kolmé skalní stěny, vystupující nad úroveň hladiny do výšky 50 až 150 metrů, s dobře patrným kvádrovým rozpadem pískovců, některé balvany se sesuly na dno kaňonu. Původně zcela nepřístupná, koncem 19. Stol. Začaly z příkazu knížete Edmunda Clary- Aldringena nákladné úpravy, na kterých se podílelo 200 dělníků pod vedením italských odborníků. Dne byla soutěska slavnostně otevřena. V úseku, kde skály spadají přímo do vody, nahrazuje cestu plavba na člunech. Přístup z horního okraje Hřenska od mostu pěšinou zprvu po levém, pak po pravém břehu Kamenice pod skalními převisy s třemi tunely ke splavu, nad nímž je dolní přístaviště člunů. Po vodě je možné urazit další úsek 960 m, na který navazuje pěší stezka po levém břehu k Meznímu můstku, odkud je možné pokračovat dál do Divoké soutěsky nebo vystoupit po schodech do Mezné. Nad soutěskou vystupuje řada skal se zajímavými útvary, např. Skalní Tento průvodce byl vygenerován na největším českém portálu pro turisty, výletníky a cestovatele Turistika.cz str. 4

5 rodina či Strážce. Další informace najdete zde: Oybin Zřícenina 50 50'31.44"N 14 44'42.97"E Romantická zřícenina hradu Oybin, stojící na temeni pískovcové Stolové hory, je jednou z největších turistických zajímavostí Žitavského pohoří. Hrad byl postaven v místech, kudy již v dávných dobách procházela významná obchodní stezka z Čech do Lužice. Oybin byl osídlen již v době bronzové a železné, avšak dodnes dochované stavby a jejich pozůstatky v prostoru hradu pocházejí až z 13. století. Johann von Guben, žitavský městský písař z poloviny 14. století, uvádí sice jako prvního stavitele Qualo von Leipa, ale je možné, že zde sídlili již jeho předkové. Na počátku 14. století hrad rozšířil Jindřich z Lipé, který jej dostal od Jindřicha VII. jako říšské léno za zásluhy při volbě Jana Lucemburského za českého krále. Po různých politických sporech ale hrad připadl opět České koruně a jeho majitelem se stal Janův syn Karel IV. Ten v průběhu své vlády rozšířil stávající opevnění hradu, nově přistavěl Císařský dům (1364) a gotický klášterní kostel ( ), který nese charakteristické znaky pražské chrámové stavební školy Petra Parléře. V průběhu následujících 200 let náležely hrad i klášter k sobě; zvláštní zkouškou pro toto soužití byla úspěšná obrana proti útokům husitů v roce Po válečných letech nastala v poslední čtvrtině 15. století znovu čilá stavební činnost. Ještě v době reformace na počátku 16. století byla vytesána chodba na jižní straně klášterního kostela. Poté, co byl klášterní život mnichů v 16. století ukončen, sloužilo toto zařízení již jen obranně technickým účelům. Roku 1574 získala hrad s klášterem a přilehlými pozemky Žitava. Rozhodujícím pro jejich osud však byl v roce 1577 zásah blesku a následující požár, při němž celý komplex shořel do základů. Ke znovuvybudování už nedošlo a ke zkáze přispělo v roce 1681 i zřícení jedné ze skal. Další škody vznikly při těžbě kamene ve spodní části hradu. Teprve v období romantismu byly znovu odhaleny zarostlé trosky Oybinu. Zvláštní zásluhu na tom měli malíři C. D. Friedrich a C. G. Carus, kteří svými díly vzbudili zájem dalších umělců i veřejnosti. Oybinu se ujali historici a na hoře bylo vytvořeno muzeum. Jen obtížně se ale dařilo zastavit další hroucení zdí. V roce 1990 byl stav škod již tak velký, že hrozilo uzavření celého hradu. Teprve v posledních letech probíhají rozsáhlé práce na zachování hradu i kláštera. Celému hradu dominuje torzo klášterní katedrály s typickými štíhlými okny v obvodových stěnách. Kostel, vybudovaný za vlády Karla IV. si i po staletích uchovává svou fascinující atmosféru. V letní sezóně se zde často konají koncerty vážné hudby. Klenutá chodba s vyhlídkovými okny, ve které byla umístěna Křížová cesta, vede do prostoru hradního hřbitova s renesančními náhrobky, který je dodnes využíván. V nejsevernější části zříceniny je stylová restaurace s občerstvením. V pískovci vytesané schodiště vede na hlásku - nejvyšší místo hradu, z něhož je nádherný výhled na vrch Töpfer, Hvozd s kamennou rozhlednou, nedalekou Žitavu nebo městečko Oybin v údolí. Další informace najdete zde: ZOO ZOO Děčín 50 46'46.56"N 14 11'49.99"E Děčínská ZOO se nachází za Pastýřskou stěnou. Je mnoho druhů zvířat, nejen původních z Českého Švýcarska. Je zde hezké dětské hřiště. Otevírací doba: březen - duben květen - srpen září - říjen listopad - únor Zoo je otevřena denně po celý rok! Do zoo není povolen vstup se psy. Vstupné: Tento průvodce byl vygenerován na největším českém portálu pro turisty, výletníky a cestovatele Turistika.cz str. 5

6 Hlavní sezóna (květen - srpen): dospělí Kč 90,-- děti (3-15 let) Kč 50,-- důchodci (starobní), studenti (do 26 let) Kč 50,-- Mimo sezónu (listopad - duben, září): dospělí Kč 70,-- děti (3 15 let) Kč 40,-- důchodci (starobní), studenti (do 26 let) Kč 40,-- Speciální sleva na vstupném (listopad): dospělí Kč 50,-- děti (3-15 let) Kč 30,-- důchodci (starobní), studenti (do 26 let) Kč 30,-- Parkovné jednotná cena Kč 20,--/auto/den (parkoviště je placené po celou otevírací dobu zoo, platí se na recepci zoo) Slevy držitelé průkazek ZTP 50 % držitelé průkazek ZTP/P zdarma (vč. doprovodu) skupinová sleva (min. 10 osob) 20 % rodinné vstupné (min. 2 dospělí a 2 děti) 10 % po předložení vstupenky z Rajských ostrovů se doplácí jen rozdíl v ceně. Pozor! Vstupenka platí pouze pro daný kalendářní rok! Zoologická zahrada Děčín - Pastýřská stěna, p. o. Žižkova 1286/ Děčín 4 Česká republika Tel./ fax: info(@)zoodecin.cz Expozice Rajské ostrovy Teplická Děčín 4 Česká republika Tel.: tic@zoodecin.cz O ZOO: Zoologická zahrada byla otevřena na jaře roku Založena však byla již o rok dříve. Vznikla z iniciativy skupiny milovníků zvířat, kterou kolem sebe soustředil podmokelský obchodník a zoolog Ludvík Grác. Vybralo se pro ni úžasné místo v překrásném prostředí lesoparku na Pastýřské stěně, kde v letech provozovala podmokelská Pilzova divadelní společnost lesní divadlo, a kde v roce 1936 vystavěl Horský spolek pro České Švýcarsko mládežnickou ubytovnu. Ta se později stala sídlem správy zoo i několika teplomilných druhů zvířat. Zřízení zoo předcházelo podání návrhu na městský národní výbor. Návrh byl přijat a děčínští občané se s nadšením pustili do budování. Vše se stavělo převážně brigádnicky, mnohdy ale chyběly finanční prostředky a také zkušenosti. V době vzniku děčínské zoo totiž byly v Československu jen čtyři zoologické zahrady, pouze dvě z nich pak byly založeny už před válkou. Prvními stavbami byly těsně vedle sebe umístěné volné voliéry s přední stěnou z pletiva určené pro drobné exotické ptactvo a naproti nim podobné pro dravce. Postavila se stáj pro koně a se zvyšujícím se počtem zvěře postupně vznikaly další klece, ohrady a rybník pro vodní ptactvo. Ve správní budově, která byla jedinou vytápěnou stavbou v zoo, vznikla terária a akvária a také prostory pro opice. I když byl rozvoj v prvních letech existence zoo poměrně rychlý, vždy vadil nedostatek budov a ubikací pro přezimování zvířat. Nově získaná zvířata byla velmi často umisťována pouze provizorně, což se projevovalo na úmrtnosti i nízkých odchovech. Tento průvodce byl vygenerován na největším českém portálu pro turisty, výletníky a cestovatele Turistika.cz str. 6

7 Pro zoo byla původně vyměřena plocha zhruba 8 ha, při vzniku ale byly využity jen 2 ha. V prvých letech existence zoo bylo chováno přibližně 50 druhů zvířat. Nejpočetněji bylo zastoupeno ptactvo a drobní savci převážně z fauny Československa. Postupně se ale skladba chovaných zvířat rozšiřovala. Z nejvýznamnějších zvířat v počátcích historie zoo můžeme jmenovat například medvědy malajské, v té době jediné v naší republice, opice rhesus, paviány, medvědy hnědé, karpatské vlky, kteří se pravidelně rozmnožovali, thajvanského jelena siku z přímého importu, muflony, daňky, supa bělohlavého, bažanty, čápy, volavky a další. Autor článku: Irena Hejlová Další informace najdete zde: Sloup koupaliště Koupaliště 50 44'49.78"N 14 35'37.97"E Radvanecký rybník má rozlohu 8,67 ha, jeho břehy jsou z větší části zalesněné a na severu na ně navazuje poměrně velké rašeliniště. Na protější jižní straně je mohutná hráz s výtokem, procházejícím širokým uměle vyzděným tunelem. Kdysi zde stávala pila, podle níž se rybník nazýval "Bretteich" (Prkenný rybník). V roce 1905 bylo na jihovýchodním břehu rybníka zřízeno Koupaliště s písečnou pláží. Ceník služeb koupaliště na rok 2012 VSTUPNÉ Osoby starší 15 let... 35,- Kč/den Děti od 6 do 15 let, studenti, důchodci, invalidní důchodci (po předložení ZTP)... 20,- Kč/den Více zde: Autor článku: Martina Smutná Další informace najdete zde: Česká Lípa - Aquapark Aquapark 50 40'55.34"N 14 32'24.68"E Aquapark v České Lípě nabízí množství atrakcí - tobogan, skluzavky, masážní lůžka, masážní bazén, whirpool, dětský bazén, dětské brouzdaliště, divokou řeku, parní místnosti, bufet s příjemným posezením.funguje každý den od 10 hodin dopoledne do půl desáté večer. Ceník je hodinový - na 1,5 hodiny stojí pobyt 90 Kč, na 3 hodiny pak 110,- Kč. Ve všední dny a děti mají slevu. Je možno koupit permanentku na více vstupů. Autor článku: Areta Elischer Další informace najdete zde: ZOO ZOO Ústí nad Labem 50 39'50.90"N 14 3'42.42"E Zoologická zahrada vznikla z původně soukromé ptačí rezervace, kterou založil na svahu Mariánské skály Heinrich Lumpe,uznávaný ornitolog.nazývala se Lumpepark. Postupně místo zveleboval a dodal mu podobu udržované zahrady.po válce park přešel do vlastnictví státu a stává se z něho zookoutek. Postupně byly budovány nové klece a výběhy. Největší rozmach nastal v 70. letech, kdy se zahrada rozrostla na dnešních téměř 30 ha. Zoologická zahrada je celoročně otevřená.má dva vchody - hlavní v Drážďanské ulici a horní ve Výstupní ulici. Kromě výběhů se zvířaty jsou zde i atrakce pro děti - laminátové makety zvířat a komplex tobogánů,naučná stezka dinosaurů a dětská zoo s domácími zvířaty,kde s nimi děti přijdou do přímého kontaktu. Autor článku: Daniela Endrštová Další informace najdete zde: Tento průvodce byl vygenerován na největším českém portálu pro turisty, výletníky a cestovatele Turistika.cz str. 7

8 Sportovní areál Českého Švýcarska Zábava, atrakce 50 54'37.66"N 14 30'38.45"E Sportovně rekreační areál Českého Švýcarska v Krásné Lípě - v centru NP Českého Švýcarska, s unikátní polohou na rozhraní NP a CHKO Lužických hor nabízí celoroční sportovní vyžití za jakéhokoliv počasí. Hostům může nabídnout dva tenisové kurty s umělým povrchem po celý rok zakryté nafukovací halou. 2 venkovní antukové kurty a 1 venkovní víceúčelový kurt s umělým povrchem. Součástí jednoho antukového kurtu je cvičná tenisová stěna. V letních měsících dále beachvolejbalové hřiště s venkovní sprchou a minigolf. Pro děti dětské hřiště, hrad s klouzačkou, pískoviště, lanovku, 2 trampolíny, kolotoč, houpačku a dětskou lezeckou stěnu. Pro lezce asi 10 metrů vysokou venkovní lezeckou stěnu. Součástí areálu je také zastřešený altán s grilem a tělocvična s gumovým povrchem celoročně vhodná např. pro líný tenis, badminton, košíkovou, volejbal atd. V budově tělocvičny najdete hernu na stolní tenis. Součástí areálu je i SportBar, který je současně recepcí areálu. Otevřeno je každý den od 8.00 do hod a sportoviště si lze pronajímat až do hodiny. Více informací, včetné on-line rezervačního systému najdete na nebo se ptejte správců areálu na tel Další informace najdete zde: Dům Českého Švýcarska Cyklisté vítáni 50 54'48.06"N 14 30'27.72"E Turistický cíl, adresa: Křinické nám. 10, Krásná Lípa Telefon: , , informace@ceskesvycarsko.cz Kapacita: 100 míst Poskytnutí základního nářadí pro jednoduché opravy kol, Lékárnička, Informační tabule Cyklisté vítáni, Smlouva o certifikaci, Poskytnutí základních náhradních dílů pro kola, Prodej cyklistických a turistických map okolí, Nabídka doporučených jednodenních výletů na kole v okolí, Seznam ubytovacích možností v regionu, které jsou vhodné pro cyklisty, Přístup na internet, Cizojazyčné informační materiály, Informační/ rezervační servis pro zajištění dalšího ubytování, které poskytuje služby pro cyklisty, Kvalitní, pokud možno zastřešené, odstavné místo pro kola a zavazadla v dohledu hosta nebo uzamykatelná místnost/boxy pro bezplatné uschování kol a zavazadel Hodnocení: Informační středisko Českého Švýcarska v Krásné Lípě je moc příjemné a zároveň i vhodné místo k načerpání vědomostí o Národním parku České Švýcarsko, stejně tak jako o jeho okolí. Naleznete zde spoustu materiálů, map, knížek, kalendářů, suvenýrů apod. a navíc je zde možnost použití internetu. Příjemní zaměstnanci Vám p... Autor článku: Cyklisté vítáni Další informace najdete zde: Informační centrum Děčín Cyklisté vítáni Turistický cíl, adresa: Karla Čapka 1441/3, Děčín Telefon: , info@idecin.cz 50 46'52.68"N 14 12'35.64"E Kvalitní, pokud možno zastřešené, odstavné místo pro kola a zavazadla v dohledu hosta nebo uzamykatelná místnost/ boxy pro bezplatné uschování kol a zavazadel, Poskytnutí základního nářadí pro jednoduché opravy kol, Lékárnička, Informační tabule Cyklisté vítáni, Smlouva o certifikaci, Možnost umytí kola, základní vybavení pro mytí kola, Prodej cyklistických a turistických map okolí, Nabídka doporučených jednodenních výletů na kole v okolí, Seznam ubytovacích možností v regionu, které jsou vhodné pro cyklisty, Přístup na internet, Cizojazyčné informační materiály Hodnocení: Městské informační centrum se nachází v nové budově Městské knihovny Děčín. Tento průvodce byl vygenerován na největším českém portálu pro turisty, výletníky a cestovatele Turistika.cz str. 8

9 Autor článku: Cyklisté vítáni Další informace najdete zde: Kristýna - jezero a rekreační areál Letovisko 50 51'33.41"N 14 49'26.36"E Kristýna je přírodní jezero s přilehlým rekreačním areálem poblíž města Hrádek nad Nisou, na českoněmecko-polském trojmezí. Je to zatopený bývalý důl na lignit, uprostřed s větší hloubkou, celoročně čistou vodou, několika písečnými plážemi vhodnými ke koupání a mnoha zátočinami k relaxaci či rybaření. Dodnes je Hrádečáky běžně užíván výraz "Doly". Je odsuď krásný pohled na východní část Lužických hor - Popovu skálu, Sedlecký Špičák, přecházející v Žitavské pohoří (Zittauer Gebirge) - Weisbachtall, Füchskanzel a Böhnischenausichts, při dobré viditelnosti i na západní část Ještědského hřbetu včetně Ještědu. Na jihu je obtékána řekou Lužická Nisa, která zde tvoří přirozenou hranici se sousedním Německem. Je zde autokemp s chatkama a penzionem, okolo celé Kristýny pak několik restaurací a bufetů, většina se sezónním provozem, několik s celoročním. Tradičně se zde každý rok v červnu pořádá hudební festival Hrádek Rock Summer s důrazem na české a regionální obsazení, letos 2012 bude 10. ročník. webkamera : Autor článku: andyurbanka Další informace najdete zde: Muzeum města Ústí nad Labem Muzeum 50 39'38.38"N 14 2'4.02"E Muzeum města Ústí nad Labem bylo založeno roku 1876 a už od tohoto roku bylo jeho osudem věčné stěhování z místa na místo. Nebyla mu totiž vyčleněna budova, kde by mohli být trvale vystavovány jeho exponáty. Během prvních deseti let jeho existence se muzeum stěhovalo celkem osmkrát. Až v roce 1971 došlo k příslibu, že bude vybudována budova pro muzeum a to konkrétně na Mírovém náměstí, ovšem s toho sešlo a došlo k dalšímu provizornímu řešení a to stěhování do neorenesanční školní budovy vedle divadla. To se stalo v roce 1972 a jak se ukázalo, další stěhování už nebylo zapotřebí. Tato stará školní budova se stala místem, kde konečně mohlo muzeum začít na trvalo vystavovat své exponáty. V roce 2008 město Ústí nad Labem získalo pro muzeum dotaci z Evropského fondu pro místí rozvoj a tak mohla začít kompletní rekonstrukce této neorenesanční budovy, v které muzeum sídlí. Díky této opravě se muzeum stalo hezkým a reprezentativním místem města Ústí nad Labem. Expozice muzea: K největším souborům vystavovaných v tomto muzeu jsou exponáty z oblasti přírodovědné. Nalezneme tu například herbář, nebo vycpaniny různých zvířat. Soubory jsou zaměřené zejména na oblasti, jako jsou Severozápadní Čechy, České středohoří a Krušné hory. Je tu vystaveno mnoho geologických vzorků z těchto oblastí a nejen to. Jsou tu vystavovány i různé nálezy z historie, od pravěku až téměř do současnosti z celého Severočeského regiónu. Nalezneme tu i exponáty z technické oblasti. Kromě těchto stálých expozic jsou v tomto muzeu uskutečňovány různé časově omezené výstavy. Některé informace pro tento článek jsem čerpal z webových stránek muzea města Ústí nad Labem. Webové stránky jsou Zde naleznete i ostatní informace o muzeu i o různých časově omezených výstavách. Autor článku: Vít Mrhal Další informace najdete zde: Tento průvodce byl vygenerován na největším českém portálu pro turisty, výletníky a cestovatele Turistika.cz str. 9

10 Chrám sv. Vavřince a sv. Zdislavy, Jablonné v Podještědí Chrám 50 45'56.09"N 14 45'42.66"E Při jedné prázdninové cestě po severu naší republiky jedeme malebným krajem po málo frekventované silnici. Jabloňovou alejí se dostáváme nad údolí, a kde se vzalo, tu se vzalo, jako zázrak se před námi objevilo příjemné městečko Jablonné v Podještědí. Zastavujeme na náměstí, prohlížíme si to tady a ochutnáváme zmrzlinu. Boční uličkou přicházíme k místní dominantní stavbě, kterou je Chrám svatého Vavřince a svaté Zdislavy. Objekt mne upoutal na první pohled svou mohutností a impozantností. Výrazná červenobílá fasáda jakoby křičela na kolemjdoucí. Člověk nemusí znát detaily o této stavbě, ale na první pohled je jasné, že se jedná o jeden ze symbolů města. Chrám svatého Vavřince a svaté Zdislavy patří k předním stavbám barokního stavitelství ve střední Evropě. Autorem stavby je pozdější mistr rakouského baroka Jan Lukáš Hildebrant, přičemž se jedná o jeho první velké dílo. Výstavbu dnešního chrámu zahájil v roce 1699 tehdejší majitel panství František Antonín Berka z Dubé. Jednalo se však o náročnou stavbu a tudíž byl chrám vysvěcen až v roce Návštěva interiéru chrámu je možná pouze ve stanovené časy. Vzhledem k tomu, že jsem neměl štěstí na tu správnou dobu a musel bych čekat, tak jsem se spokojil pouze s prohlídkou zvenčí. Většina lidí přichází k objektu od Náměstí Míru v Jablonném v Podještědí. Před chrámem se nachází malé náměstíčko, park, do kterého je obráceno bohaté průčelí se dvěma bočními hranolovými, ale nedokončenými věžemi. Fasáda je doplněna početnými sochami od J. F. Bienerta z roku 1711 umístěných v ploše, v nikách a na atice. Dominují samozřejmě svatý Vavřinec a svatá Zdislava. V městečku a okolí jsem navštívil následující zajímavá místa: - morový sloup v Jablonném v Podještědí: www. turistika. cz/ mista/ barokni- morovy- sloup- sousosi- sv- salvatora- v- mestecku-jablonne-v-podjestedi - skalní hrad Sloup: - zřícenina hradu Frydštejn: - originální orloj v obci Kryštofovo údolí: - zajímavá vesnička Kryštofovo údolí: - Centrum Babylon v Liberci: - nejstarší zoologická zahrada u nás: - nejstarší botanická zahrada u nás: - Ještěd: Blog o dalších navštívených místech a cestách autora článku: Autor článku: Pavel Liprt Další informace najdete zde: Tento průvodce byl vygenerován na největším českém portálu pro turisty, výletníky a cestovatele Turistika.cz str. 10

11 Dutý kámen Zajímavost 50 46'7.90"N 14 39'33.34"E Izolovaný zalesněný hřbítek mezi Cvikovem a Kunraticemi jižně od Drnovce je tvořen lokálně zpevněným křídovým pískovcem, proťatým po celé délce hřbetu žílou třetihorní vyvřelé horniny polzenitu. Hlavním důvodem, proč byl Dutý kámen v roce 1955 vyhlášen přírodní rezervací, je pozoruhodný geologický jev: rozpad pískovce do drobných sloupečků. Stejný úkaz je možné vidět také v rezervaci Mühlsteinbrüche u Jonsdorfu na německé straně Lužických hor. Na Dutém kameni je sloupcová odlučnost pískovce nejlépe patrná na 2. 5 m vysokém skalním suku, který stojí asi uprostřed hřbetu na jeho temeni. Vějířovitě uspořádané pětiboké a šestiboké sloupky jsou zde široké 2-5 cm a vysoké až 3 m. Další informace najdete zde: Česká Lípa - kostel Povýšení svatého Kříže Kostel 50 41'7.49"N 14 32'33.85"E Kostel Povýšení svatého Kříže je nejstarším českolipským kostelem. Byl vystavěn ve 14. století z iniciativy místních měšťanů v čele s purkmistrem Jindřichem z Weitmühle. V roce 1426 postihl město velký požár, který zasáhl i kostel, opraven a znovu vysvěcen byl v roce V roce 1890 byl neogoticky upraven Josefem Mockerem. Autor článku: Matěj Baťha Další informace najdete zde: Most Zahrádky - Železniční viadukt 50 38'16.73"N 14 31'33.85"E Obec Zahrádky se nachází asi 7km jižně od okresního města České Lípy, většinou se rozkládá podél silnice směrem na Litoměřice. V blízkosti Zahrádek se nachází Národní přírodní památka Peklo, což je kaňonovitá průrva mezi pískovcovými stěnami v délce asi 4km. Dnem rokle protéká Robečský potok. Projdeme- li Peklem po červené turistické značce směrem od České Lípy nebo Sosnové, nemůžeme si za malebnou osadou Karbou nepovšimnout mohutného železničního mostu, překlenujícího údolí Robečského potoka, dříve než dojdeme k Zámeckému parku v Zahrádkách. Koncem osmedesátých let 19. století se započalo se stavbou železnice, která měla spojovat severočeská průmyslová města Liberec a Českou Lípu s Hnědouhelnou pánví v okolí Teplic. Podle prvotního plánu měla železnice vést právě Peklem, což by samozřejmě de facto zničení této pozoruhodné přírodní památky. Peklo nebylo jen středem zájmu tehdejších turistů, ale plavba pramicemi po tehdy udržovaném a pečlivě čistěném toku Robečského potoka, patřila k oblíbeným kratochvílím panstva na Zahrádeckým zámku. Splavný byl celý úsek od zámku až po Dubické rybníky. Nebylo tedy divu, že majitel panství hrabě Vincenc Kounic za podpory českolipského vlastivědného spolku Excursions - Clubu, vehementně prosazoval změnu v plánu a záchranu Pekla dokonce až u samotného císaře Františka Josefa. Ten se dokonce osobně přijel na Peklo podívat, i on absolvoval plavbu po Robečském potoce a místo samé na něho tak zapůsobilo, že dal příkaz ke změně projektu a vedení železnice jinudy. Tvůrci tratě nakonec našli řešení překlenutím údolí před Zahrádkami železničním mostem na tu dobu nebývalých rozměrů. 209 metrů dlouhý most a skoro 25 metrů vysoký, ocelová mostní konstrukce podpíraná třemi kamennými pilíři. Most byl uveden do provozu za velké slávy v roce 1898 a prakticky mimo nějaké pravidelné opravy, bez problému slouží vlakové dopravě až do dnešní doby. Je právem vyhlášen technickou památkou. Autor článku: Karel Doležal Další informace najdete zde: Tento průvodce byl vygenerován na největším českém portálu pro turisty, výletníky a cestovatele Turistika.cz str. 11

12 Kaple Křížový vrch 50 47'17.28"N 14 38'39.54"E Křížový vrch (437 m), často také označovaný jako Kalvárie, je nevelké čedičové návrší, tvořící severozápadní výběžek Zeleného vrchu asi 1, 5 km severovýchodně od Cvikova. Zdejší čedič se vyznačoval zvláštním způsobem rozpadu na zaoblené kamenné koule a v jeho dutinách se hojně nacházely zeolity, zejména natrolit a chabasit. Ještě ve 30. letech 20. století se těžil jako silniční štěrk. Návrší se až do roku 1728 jmenovalo Lískový vrch (Nüssebergel). V červnu toho roku se zde usadil punčochář Johann Franz Richter, který získal povolení k výstavbě poustevny a spolu s Florianem Friedrichem začal budovat poutní místo. O velikonocích roku 1729 vztyčili na skalnatém vrcholku tři kříže, u nichž byly poprvé předváděny pašijové hry o utrpení Páně. Později se pašije hrály na náměstí ve Cvikově, odkud se na paměť ukřižování Ježíše Krista vynášely na vrchol kopce velké dřevěné kříže. V dubnu roku 1730 byla zahájena stavba kamenného Božího hrobu, nad nímž byla postavena dřevěná stříška s podloubím a dokončená kaple byla vysvěcena 24. července Cesta ke kapli postupně získala ráz Křížové cesty, protože několik dobrodinců u ní nechalo na své náklady postavit 8 zděných kapliček s nejdůležitějšími zastaveními Ježíšova utrpení vymalovanými na plátně. Kapličky se stavěly postupně shora dolů; první z nich, znázorňující Ukřižování, byla vysvěcena v květnu 1730 a dalších 5 zastavení přibylo do roku Zbývající dvě kapličky byly postaveny v letech 1741 a 1747, přitom poslední, znázorňující Ježíšovo odsouzení, byla vysvěcena až roku O rok později byl na vrcholu postaven nový kříž, protože původní byl poražen větrem. V srpnu 1738 se také začala stavět poustevna, zasvěcená 24. ledna 1740, a jejím prvním obyvatelem se stal Josef Schür. V roce 1762 byla na poustevně postavena věžička, v níž byl umístěn zvon. Poustevníci zde žili až do roku 1782, kdy císař Josef II. c. k. dekretem všechny poustevny zrušil a poslední poustevník Reichelt se musel vrátit do světského stavu. Brzy poté začala kaple božího hrobu chátrat a církevní úřady prosazovaly zrušení pašijových her i zbourání kapliček Křížové cesty. Cvikovský děkan Ignaz Jaksch roku 1797 pašijová představení ve Cvikově zrušil, ale spolu s obyvateli města se postavil za zachování Kalvárie. Podle konečného rozhodnutí z roku 1805 se měla Křížová cesta nově zřídit ve cvikovském kostele, kapličky na Kalvárii měly být ponechány osudu a nesměly se opravovat. Dřevěná kaple Božího hrobu stála do roku 1845, kdy byla na jejím místě z dobročinných darů postavena nová kamenná kaple, vysvěcená 24. října Na jejím oltáři byl umístěn obraz Snímání z kříže, namalovaný podle Rubense. V roce 1883 byla kaple Kalváriovým spolkem renovována a v témže roce byla kolem cesty vysázena lipová alej. Další informace najdete zde: Sloup v Čechách - lesní divadlo Zajímavost 50 44'20.36"N 14 35'20.00"E Lesní divadlo se nachází asi půl kilometru jižně od Sloupu. Divadlo bylo slavnostně otevčeno roku 1921 Hauptmannovou hrou Potopený zvon. V 60. letech 20. století divadlo začalo chátrat. V roce 2004 však bylo opraveno a v letních měsících se tu pravidelně konají divadelní představení. Kapacita diváků je okolo 250. Autor článku: Klára Nováková Další informace najdete zde: Modlivý důl Památník 50 43'36.49"N 14 36'22.94"E Modlivý důl je asi 1 km dlouhé romantické skalnaté údolí, hluboce zaříznuté do pískovcových skal pod Slavíčkem a Tisovým vrchem na severovýchodním okraji Svojkova. Skalnatá rokle se původně nazývala Smolný důl (Pechgraben), protože zdejší uhlíři měli vedle milířů i smolné pece, v nichž vařili kolomaz. Teprve později zde vzniklo poutní místo, o jehož původu se vyprávěly různé pověsti. Podle jedné z nich tu dobrovolně zemřeli rytíř Jaroslav ze Svojkova s dcerou sládka z Velenic, kteří se velmi milovali, ale rytířovi rodiče jim jejich lásku nepřáli. Jiná pověst vypráví, že tu jeden selský chlapec zabil svého soka v lásce. První obrázek, znázorňující loučení Panny Marie s Ježíšem, tu prý na strom pověsil roku 1704 jistý dělník Melzer, pracující jako pomocník ve svojkovském pivovaru, aby zaplašil prokletí ponurého místa. Vrchnost pak nechala hustý les trochu prosvětlit a u obrázku se začali zastavovat pocestní. Časem se rozšířily zprávy o zázračně vyslyšených modlitbách a když zde došla v roce 1772 vyslyšení svých proseb svobodná paní von Czerwelli ze Svojkova, dala z vděčnosti zřídit dřevěnou kapličku, do níž byl Melzerův obrázek přenesen. Počet návštěvníků ale stále rostl a z okolí sem mířila i celá procesí. Koncem 18. století byla proto dřevěná kaplička snesena a hraběnka Alžběta Kinská nechala vytesat novou kapli do skalní stěny. Vytvořil ji svojkovský zedník Josef Sacher. Sloupský farář a vrchnost ale poutě do Modlivého dolu odmítali jako modlářství a nechávali odtud proto odstraňovat svaté obrázky i tabulky s poděkováním za vyslyšené Tento průvodce byl vygenerován na největším českém portálu pro turisty, výletníky a cestovatele Turistika.cz str. 12

13 prosby. V září 1806 dokonce biskupská konzistoř v Litoměřicích nařídila, aby z kaple byly odstraněny sochy Ježíše a Panny Marie. Vzápětí ale obě sochy z kaple zmizely a teprve po několika měsících byly nalezeny ukryté v jedné z odlehlých roklí. Odtud pak byly slavnostně přeneseny do Sloupu a 26. července 1807 vystaveny v tamním kostele. Od té doby velké poutě ke Skalní kapli ustaly a lidí sem přicházelo stále méně. K opětnému obnovení poutí do Modlivého dolu došlo až za epidemií cholery v letech 1832 a 1850, kdy sem směřovala prosebná procesí i z České Lípy. V roce 1836 bylo průčelí kaple vyzdobeno gotickým portálem, který vytvořil sloupský sochař Antonín Wagner. Uvnitř kaple byl umístěn pozoruhodný milostný obraz Panny Marie od malířky Eugenie Hauptmann-Sommerové a na stromech kolem kaple visely svaté obrázky. Náboženský kult se zde od počátku silně prolínal s divokou krásou romantického údolí. Postoj církve ke zdejším poutím se ale změnil teprve koncem 19. století, kdy byla kaple zasvěcena Panně Marii Lourdské, a její vnitřek byl roku 1903 upraven na lourdskou jeskyni. I potom sem směřovala procesí z širokého okolí a modlit se sem chodil i bývalý císař Ferdinand V. při svých projížďkách ze zámku v nedalekých Zákupech. Podél cesty ze Svojkova byla ke kapli upravena Křížová cesta a dále k východu vedlo dlouhé schodiště k oratoriu na konci rokle. Byl to uměle vytesaný skalní výklenek s pískovcovou plastikou Ukřižování od sloupského sochaře Josefa Maxe staršího. Po 2. světové válce bylo poutní místo z větší části zničeno, takže dodnes zůstala zachována jen Skalní kaple a prázdný výklenek oratoře. Další informace najdete zde: Den železnice v Děčíně Ostatní 50 47'18.85"N 14 13'8.62"E Den železnice, který se uskuteční v sobotu 24. září v Děčíně si pro své návštěvníky kromě zajímavých výstav, připravil i takové zajímavosti jako je salónní vůz prezidenta Masaryka, prezidenta Husáka či Františka Ferdinada d Este. Celá akce se uskuteční v depu kolejových vozidel a na děčínském Hlavním nádraží. Celý program je rozdělen do tří částí a uskuteční se v době od 10:00 do 17:00. Kromě bohatého programu pro dospělé, je zde i připraven program pro děti, které se mohou těšit na kinematovlak, divadlo, Vláček-Hraček a na spousty soutěží o ceny. Více informací o programu naleznete na v sekci Ústecký kraj. Pokud tedy ještě nemáte nic v plánu určitě vyražte na tuto zajímavou akci, která potěší nejen milovníky železnice, ale určitě všechny děti a dospělé. V rámci akce můžete také využít zvýhodněnou SONE+/více info zde/ nebo spoje Dopravního podniku města Děčína, kde bude po celý den platit jízdenka ČD. Autor článku: Žaneta Šebková Další informace najdete zde: Kamenický Šenov - informační centrum Panská skála Infocentrum 50 46'14.84"N 14 29'7.55"E Informační centrum Kamenického Šenova a okolí se nachází v prostorech u parkoviště nedaleko Panské skály. V IC je k získání Turistická známka č Panská skála Kamenický Šenov. Cena parkovného: prvních 15 minut zdarma osobní automobil 20 Kč/ za každou započatou hodinu autobus 100 Kč/den veřejné toalety: 5,- Kč/osoba Otevírací doba: denně 9:00-17: a středa - neděle 9:00-17:00 Tento průvodce byl vygenerován na největším českém portálu pro turisty, výletníky a cestovatele Turistika.cz str. 13

14 Kontakt: Informační centrum Panská skála Kamenický Šenov tel: web: Autor článku: Martin Sládek Další informace najdete zde: Židovský hřbitov Úštěk Ostatní 50 34'58.66"N 14 20'28.90"E Úštěcký židovský hřbitov představuje ojedinělou židovskou památku vypovídající o historii místní židovské obce. Hřbitov leží asi 500 m jihozápadně od obce, na úpatí kopce mezi Úštěkem a Lhotou. Vydáte- li se po úzké silnici z Úštěku do Lhoty (Střelecká ulice), hned za mostem přes potok, před posledním domem v ulici, zahněte doprava a travnatá cesta vedoucí nejprve podél potoka a poté stoupající do kopce vás přivede až ke hřbitovu. Úštěcký židovský hřbitov mohl existovat již v 15. stol., nejstarší náhrobky byly datovány r Po zániku židovské obce v Úštěku za 2. svět. války chátral až do r Teprve v r. 2001, když už se zdálo, že je osud značně zchátralého hřbitova takřka zpečetěn, ujala se jej pražská Židovská obec a zahájila jeho rekonstrukci. Od r se o hřbitov stará Sdružení pro úštěckou Synagogu a hřbitov. Hřbitov nyní obsahuje 211 náhrobků (dříve se uvádělo 300), nejstarší čitelné pocházejí z let 1650, 1651, 1672 a 1677 Autor článku: Martina Smutná Další informace najdete zde: Česká Lípa - Městské informační centrum Infocentrum Aktualizace: 4/ '11.05"N 14 32'16.25"E Městské informační centrum se nachází uprostřed historického jádra města na hlavním náměstí TGM v přízemí objektu, který je součástí Městského úřadu. Kontakt: Městské infornační centrum, Nám. T. G. Masaryka 2, Česká Lípa Telefon: mic@mucl.cz Služby veřejný Internet prodej upomínkových předmětů, map a publikací, turistických známek rezervace a prodej vstupenek na různé kulturní akce informace o možnostech ubytování, stravování: o ubytovacích a stravovacích službách v regionu Českolipska turistické informace: - o městě a jeho okolí - o pamětihodnostech a atraktivitách regionu Českolipska - o kulturních, společenských a sportovních akcích vyhledávání spojů průvodcovská činnost po památkách města kopírování Turistické mapy: KČT 1: č.15 Máchův kraj, GOL 1: Českolipsko Tento průvodce byl vygenerován na největším českém portálu pro turisty, výletníky a cestovatele Turistika.cz str. 14

15 Autor článku: Pavel Samuel Další informace najdete zde: Sokolí hnízdo Ostatní SOKOLÍ HNÍZDO A PRAVČICKÁ BRÁNA 50 53'4.41"N 14 16'53.86"E přírodní lokalita 5 km SV od Hřenska Další zajímavosti v nejbližším okolí či vmístě Mapa 12 C3 Sokolí hnízdo ( hostinec) První zmínka o objektu Jiný název objektu Prebišská brána Vlastní popis objektu ve stručné formě Národní přírodní památka. Skalní brána s rozměry 21 m na výšku a rozpětím 30 m se řadí na první místo v evropském měřítku. Vznikla erozivním postupem v pískovcovém masivu. Dnes je její vyhlídková plošina již nepřístupná. Blízká občerstvovna nazývaná Sokolí hnízdo vznikla prvně již v roce 1826 a později v roce 1881 byla přestavěna pro ubytovací účely. K lokalitě je nejlepší přístup po červené TZN z Hřenska, nebo Mezní Louky. Autor článku: Roman Lazák Další informace najdete zde: Lesní divadlo Sloup Ostatní 50 43'55.60"N 14 35'0.56"E Sloup v Čechcách kromě krásného skalního hradu, nabízí několik zajímavých míst. Jedním z těchto míst je i lesní divadlo, které nalezneme u silnice vedoucí ze Sloupu na Svojkov. Lesní divadlo bylo založeno v roce 1921 "Divadelním spolkem Sloup". Do pískovcové skály zde byly vyhloubeny chodby, postavila se zde pískovcová věž, podium, stěna s gotickou branou a samozřejmě nemůžeme zapomenout na hlediště pro 2000 diváků. Divadlo bylo slavnostně otevřeno na svatodušní neděli roku 1921, divadelním dramatem "Potopený zvon". Pro svou výbornou akustiku zde byly také hrané opery a operety. V 60. letech zaznamenalo divadlo velký úpad a bylo zdevastováno. Znovu bylo obnoveno až v roce Na obnově se podíleli místní obyvatelé. V současnosti zde probíhají v letních měsících divadelní představení. Více informací o kulturním programu naleznete zde. Pokud zavítáte do Sloupu nenechte si ujít návštěvu Skalního hradu a Samuelovy jeskyně. Autor článku: Žaneta Šebková Další informace najdete zde: Tento průvodce byl vygenerován na největším českém portálu pro turisty, výletníky a cestovatele Turistika.cz str. 15

16 Město Úštěk - Mírové náměstí Náměstí 50 35'4.27"N 14 20'32.06"E Město Úštěk nabízí spoustu zajímavých památek a některé z nich jsou soustředěny na Mírovém náměstí, které je historickým středem města. Na Mírovém náměstí stojí mnoho zachovalých pozdně gotických měšťanských domů, které tvoří památkovou rezervaci. Proto byl Úštěk nejednou využit jako kulisa k filmům. Budova děkanství (fara) - Mírové náměstí Je to patrová stavba se sedmi okenními osami do náměstí v barokním stylu, postevná v roce S největší pravděpodobností dílo litoměřického stavitele italského původu Octávia Broggia, od něhož pochází řada vynikajících barokních architektur v Litoměřicích a celých severních Čechách. Kostel sv. Petra a Pavla - Mírové náměstí Kostel byl postaven v letech na místě staršího kostela svatého Michala ze 14. století. Kostel byl postaven ve slohu pozdního baroka. Na římse západního průčelí jsou po obou stranách věže umístěny sochy sv. Petra a Pavla z doby kolem roku Nejcennějším je obraz na hlavním oltáři od Karla Škréty z roku 1656, který zobrazuje pannu Marii v rozhovoru se sv. Petrem a Pavlem. Za pozornost stojí kamenná křtitelnice nezvyklého typu a rokokových tvarů. Dřevořezby jsou dílem místního řezbáře Jiřího Vančury, který je také tvůrcem vyřezávané kazatelny. Skříně varhan se dochovaly původní podle Lauterera, postavil je truhlář Ambrož Tauchmann z Hoštky. Stroj varhan je novější z roku 1915 od Jindřicha Šifnera z Prahy. S vnějšími opravami bylo započato v roce 1999, objekt byl též slavnostně nasvícen. Západní část náměstí - štítové domy Na severní straně západní části náměstí stojí řada štítových domů, které podávají doklad o zástavbě menšího středověkého města. Jde o domy č. 16/29 až 28/42. Nejstarší městské domy byly patrně dřevěné s kamennými sklepy v několika úrovních, zejména v 16. století byly stavěny nové kamenné a hrázděné štítové, jednopatrové domy s loubím v přízemí. V domě č. 19/29 je zachována původní černá kuchyně, u čísla 16/29 je novější rokokové průčelí. Sklepení - Panský dvůr. Mírové náměstí Vznik sklepení se datuje okolo roku Tří až čtyřpatrová sklepení pod celým úštěckým náměstím a hradem jsou vytesána v pískovcové skále. Do 17. století sloužily sklepy jako únikové cesty, které vedly údajně až na hrádek Helfenburk, později byly využívány pro skladování ovoce a zeleniny. Dnes je možno shlédnout tyto prostory v rámci organizovaných prohlídek města. Klárův dům - Mírové nám. čp. 73 Rodný dům Aloise Klára ( ), profesora řečtiny a klasické literatury na Karlově univerzitě v Praze. V roce 1807 založil společně s jinými mecenáši ústav pro slepce v Praze. Později byl ústav i celá pražská čtvrť pojmenovány jeho jménem (Klárov). Kudlichův pomník - Mírové náměstí Památník je umístěn za kostelem sv. Petra a Pavla, před restaurací Pod podloubím. Původně pomník rakouského císaře Josefa II.. Později byla jeho socha stržena a nahrazena pluhem na počest poslance rakouského parlamentu Hanse Kudlicha, který se významnou měrou zasloužil o zrušení nevolnictví. Starobylé městečko Úštěk bylo prohlášeno městskou památkovou rezervací a stalo se kulisou několika filmů (např. Kolja, Rebelové). Nejstarší písemné doklady jsou z roku 1361, kdy byl jeho držitelem Petr z Michalovic. V roce 1383 získali Úštěk Berkové z Dubé. Předpokládá se, že statut města obdržel Úštěk již ve 14. století. V dobách husitské revoluce byl Úštěk opěrným bodem husitů - tato skutečnost vedla k tomu, že byl Úštěk roku 1428 dobyt a vypálen vojskem Zikmunda Děčínského z Vartenberka. V roce 1475 přešel Úštěk na Sezimy z Ústí. Na přelomu 16. a 17. století, kdy bylo v okolí města již plně rozvinuté chmelařství, dosahoval Úštěk takřka velikosti Mělníka a Ústí nad Labem. Roku 1628 se město ocitá v majetku tovaryšstva Ježíšova, známého spíše pod jménem "jezuité". Ti drželi město až do roku 1773, kdy byl tento řád zrušen. Od poloviny 19. století ustává průmyslový rozvoj města. Autor článku: Jirka Vaníček Další informace najdete zde: Studánka - Augenwasserquelle Studánka 50 46'20.06"N 14 36'3.85"E Při cestě po zelené značce, jež nás vede malebným Údolím samoty dojdeme k prameni, který je obložen pískovcovými kameny s dřevěnou stříškou. První úpravy pramene provedli členové cvikovského Horského spolku v roce 1896, kdy studánku obložili kameny při úpravě cesty vedoucí Tento průvodce byl vygenerován na největším českém portálu pro turisty, výletníky a cestovatele Turistika.cz str. 16

17 údolím. V dostupných materiálech český název studánky není, pouze německý Augenwasserquelle. Dle pověstí z dávných časů měla voda léčivé účinky na zrak. Voda ze studánky dále odtéká do Dobranovského potoka. Autor článku: Martin Sládek Další informace najdete zde: Tento průvodce byl vygenerován na největším českém portálu pro turisty, výletníky a cestovatele Turistika.cz str. 17