Průvodce "Průvodce Česká republika"

Transkript

1 Hrad Bezděz 50 32'25.76"N 14 43'19.52"E Hrad Bezděz, který je národní kulturní památkou, stojí na 604 metrů vysokém kopci Velký Bezděz. Hrad se nachází na Českolipsku v Libereckém kraji. Hrad Bezděz je jedním z našich nejcennějších hradů. Nejvzácnější částí hradu je raně gotická kaple ve východním traktu hradního paláce. Charakteristickou dominantou hradu jsou dvě mohutné věže. Velká věž, nabízející jedinečný výhled na široké okolí, je vysoká 40 metrů a Čertova věž měří přes 20 metrů. Přístupovou cestu lemují kapličky Křížové cesty. Bezděz v minulosti také lákal mnoho umělců. např. Karla Hynka Máchu, Josefa Mánese, Bezděz je částečně i dějištěm opery Tajemství od Bedřicha Smetany. Otevírací doba dubensoboty, neděle a svátky10:00-16:30květen - zářídenně mimo pondělí9:00-16:30říjensoboty, neděle a svátky9:00-15:30 S průvodcem trvá prohlídka 50 minut, samostatně je doba pobytu na hradě neomezena. Mimo otevírací dobu je prohlídka možná pouze po předchozí dohodě se správou objektu a za příplatek k základnímu vstupnému. Vstupné plné vstupné 50 Kčsnížené vstupnésenioři nad 65let, studenti od 15-26let, ZTP30 Kčrodinné vstupné2 rodiče + tři děti do 15 let140 Kčděti od 3 do 6 letv doprovodu rodičů5 Kč zaměstnanci NPÚ a děti do 3 let Tento průvodce byl vygenerován na největším českém portálu pro turisty, výletníky a cestovatele Turistika.cz str. 1

2 zdarmapes na vodítku s náhubkem 10 Kč Kontakt adresa: Národní památkový ústav, Správa státního hradu Bezděz, Okna telefon: hrad.bezdez@spuul.cz, bezdez@liberec.npu.cz Další informace najdete zde: Hora Vrch Jedlová 50 51'16.47"N 14 33'38.08"E Mohutná znělcová kupa Jedlová (774 m) je po Luži a Pěnkavčím vrchu třetí nejvyšší horou Lužických hor. Pojmenována byla podle mohutných jedlových lesů, které ji pokrývaly ještě v roce 1890, kdy byly podnětem ke stavbě rozhledny. Dnes už zde jedle nerostou a zbytky vrcholového lesa jsou silně poškozeny průmyslovými exhalacemi a sjezdovkami na severovýchodním svahu. Lyžařský areál je v osadě Rozhled. Spodní část hory tvoří křídové pískovce, které byly dříve lámány jako stavební kámen. Rozsáhlý pískovcový lom na jižním svahu hory je zakreslen již na lesní mapě z roku 1860 a kamenický mistr Stephan Winkler v něm na přelomu 19. a 20. století zaměstnával na sto dělníků. Ze zdejšího kvalitního pískovce byla vytesána většina kamenných schodů a ozdobných ostění dveří i oken starších domů v okolí Jiřetína a údajně se vyvážel i do Saska. Ve 30. letech 20. století se zde již kámen nelámal a opuštěný lom zvolna zarostl lesem. Ve skalní stěně poblíž jednoho ze vstupů do lomu je dodnes patrný portrét děvčátka, který zde zřejmě vytesal některý z kameníků. V současné době je členité dno lomu s terasami, haldami a mělkými prohlubněmi vhodným prostředím pro některé vzácné rostliny a živočichy. Na stinných místech se vyskytuje žebrovice různolistá a vranec jedlový, v mokré rašelinové půdě roste chráněný rojovník bahenní a rosnatka okrouhlolistá. Z živočichů se zde vyskytuje například ropucha obecná, skokan hnědý, skokan ostronosý, čolek obecný a čolek horský, prosluněná místa vyhledává zmije obecná a ještěrka živorodá. Jedlová proslula jako jedna z nejhezčích vyhlídek Lužických hor. Návštěvníci rozhledny mohou vychutnat neopakovatelný kruhový výhled na panoráma Lužických hor, Českosaského Švýcarska, Šluknovska a německé Lužice. Za jasného počasí je vidět Ještěd, Kozákov, Trosky, Bezděz, Říp a Děčínský Sněžník, ale také vzdálenější hřeben Krušných hor, České středohoří s Hazmburkem a Milešovkou, náhorní plošinu Jizerských hor i nejvyšší českou horu Sněžku v Krkonoších. Dílčí výhledy jsou možné i z dalších míst, například z bývalé terasy na začátku sjezdovky nebo z červeně značené vrstevnicové cesty po severozápadním úbočí hory. Podle historických záznamů obdivoval krásný rozhled z vrcholu i císař Josef II, který Jedlovou navštívil v září 1779 během inspekční cesty po severních Čechách. Turisticky atraktivním místem je Jedlová od druhé poloviny 19. století. V roce 1887 vyznačili členové jiřetínské sekce Horského spolku pro nejsevernější Čechy turistickou cestu z Jiřetína na vrchol hory a na jejím východním svahu postavili roku 1888 turistickou chatku. Téhož roku navrhl předseda této spolkové sekce Josef Menzel postavit na zarostlém vrcholu rozhlednu. Jeho návrh byl nadšeně přijat mimo jiné i proto, že řada sousedních sekcí už své rozhledny postavila. Se stavbou souhlasil i majitel kamenického panství, kníže Ferdinand Kinský, který měl již dobrou zkušenost s otevíráním rozhledny na Studenci. Stavba mohutné kamenné věže podle projektu varnsdorfského stavitele Stoye byla zahájena v září roku Ke zdění byl použit místní znělec, pouze na římsy a okenní obklady byly dovezeny cihly. Ještě do zimy se zedníkům podařilo dokončit kamennou kruhovou podstavu s oblouky, na níž během následujícího jara vyrostla čtyřstupňová válcová věž s vyhlídkovou plošinou ve výši 23 m. Nad ochozem ozdobeným cimbuřím se ještě zvedala 6 metrů vysoká věžička, která zakrývala vyústění schodiště a dotvářela velmi pěkný vzhled věže. V jejím vrcholku hořívala lucerna, jejíž světlo bylo majákem pro široké okolí. Rozhledna byla slavnostně otevřena 14. září 1891, ale už o dva měsíce dříve byl dán do provozu hostinec, který na své náklady nechal vedle věže postavit Ferdinand Kinský. Bylo v něm 10 pokojů, turistická noclehárna a velký sál, ve kterém byly dokonce instalovány varhany. Vrchol Jedlové byl až do druhé světové války velmi významným a oblíbeným výletním místem. V roce 1943 ale z hostince odešli poslední obyvatelé a opuštěné stavby začaly chátrat. Od konce 60. let, kdy se zřítilo schodiště, byla rozhledna nepřístupná a pozdější pokusy o její rekonstrukci nebyly úspěšné. Teprve v říjnu 1992 byla uzavřena smlouva se stavební firmou Josefa Krejčího z Rumburka, která ještě na podzim rekonstrukci věže zahájila. Za podpory jiřetínského obecního úřadu a s přispěním okolních měst a obcí byla rozhledna podle starých plánů opravena a 3. července 1993 podruhé slavnostně otevřena. Na otevření sousedního hostince, jehož rekonstrukce byla již zcela v režii manželů Krejčových, si návštěvníci museli počkat až do 18. srpna Další informace najdete zde: Tento průvodce byl vygenerován na největším českém portálu pro turisty, výletníky a cestovatele Turistika.cz str. 2

3 Zlatý vrch Kopec 50 49'11.55"N 14 27'55.96"E Čedičová kupa (657 m) východně od Lísky. Na východním a jižním úbočí kopce byla v 60. letech 20. století těžbou kamene (používaného pro jeho odolnost i při stavbě mořských hrází, například v Holandsku) odkryta vnitřní struktura tělesa s velmi pravidelnou sloupcovitou odlučností. Až 30 m vysoké sloupce olivinického čediče jsou ve středu útvaru svislé, směrem k okrajům tělesa se jejich sklon zmenšuje až do polohy horizontální. Vytváří se tak jakýsi obrovský vějíř, jehož stěna je místy převislá. Vrchol kupy překrývá mladší čedičový příkrov bez sloupcové odlučnosti. Po vyhlášení chráněného území byla těžba zastavena a hlavní lomová stěna zůstala zachována. V okolí se přechodně zdržují kamzíci. Jihozápadně od Zlatého vrchu je nižší Stříbrný vrch, podobného geologického složení, na jehož svahu je také velký lom, ale čedičové sloupce jsou zde jen krátké a nedokonale vyvinuté. Poblíž Rozcestí na silničce od Lísky stojí kamenný pomník z roku 1906, připomínající boje pruského a rakouského vojska, k nimž zde došlo července Další informace najdete zde: Klíč Kopec 50 47'11.37"N 14 34'24.23"E Klíč je jednou z nejznámějších krajinných dominant Lužických hor. Strmý znělcový kužel (760 m) nedaleko Svoru výrazně převyšuje okolní kopce a skalnatá plošina na jeho vrcholu umožňuje vynikající panoramatický rozhled na Lužické hory, Ještěd, Ralskou pahorkatinu, České středohoří a vzdálené kopce v Německu. Za jasného počasí je vidět i Jizerské hory a Krkonoše. Jihozápadní úbočí hory je přerušeno až 60 m vysokou, místy převislou skalní stěnou, na níž se v zimě vytvářejí mohutné ledové záclony, rampouchy a ledopády. Na příkrém svahu pod stěnou je rozsáhlé suťové pole. Na skalách a sutích můžeme při troše štěstí zahlédnout kamzíky, kteří byli v Lužických horách vysazeni na počátku 20. století. V roce 1967 byla ve vrcholových partiích vyhlášena přírodní rezervace. Na jižních skalnatých svazích se zachoval řídký porost dubu zimního s jeřábem, javorem klenem, jilmem a lískou, který je jednou z nejvýše položených teplomilných doubrav v Čechách. Ve zbytku květnaté bučiny rostou konvalinky, mařinka vonná, bažanka vytrvalá, kyčelnice devítilistá a cibulkonosná. V červnu rozkvétají lilie zlatohlávek, orlíček planý nebo česnek pažitka horská. Na skalách a zastíněných sutích roste tolita lékařská a vzácné glaciální relikty, hvězdnice alpská a kapradinka skalní, které se zde udržely po ústupu posledního zalednění ve starších čtvrtohorách. Lesní porosty na Klíči trpí dálkovými přenosy znečišťujících látek, takže severní svah se v posledních 20 letech výrazně změnil. Po smrkovém lese zde není ani památky a od 700 m nadmořské výšky k vrcholu rostou hlavně trávy se sporadickými jeřáby a břízami. Na mapách se hora poprvé uvádí roku 1720 pod jménem Kleis, jako Klíč je uvedena až v průvodci z roku Jméno hory se odvozuje od praslovanského výrazu "ključ", kterým bývala označována vyvěrající voda. Pod sedlem na západní straně kopce jsou opravdu vydatné prameny, sloužící dnes k napájení vodovodu, jehož přepad je v lese pod kamenným mořem upraven jako Kamzičí studánka. Další informace najdete zde: Hora Luž 50 50'57.70"N 14 38'54.53"E Výrazná znělcová hora (793 m), ležící asi 1, 5 km severně od Horní Světlé, je nejvyšší horou Lužických hor. Poprvé je uváděna v roce 1538 jako Spitzberg (Špičák), místními lidmi z německé strany hor byla také nazývána Mittagsberg (Polední hora), protože ve Waltersdorfu stojí slunce nad vrcholem právě v poledne. Německé jméno Lausche je prý doloženo od roku 1631, český název Luž byl poprvé použit v Kafkově průvodci z roku Horským hřebenem přes vrchol Luže vedla odedávna zemská hranice mezi Čechami a Lužicí, o čemž svědčí i letopočty (např a 1694) na dochovaných hraničních kamenech v okolí. Dnešní státní hranice s Německem prochází přes vrcholovou plošinu, která je dostupná návštěvníkům z obou států. Na území Německa je nepřístupná retranslační věž, na české straně je jen provizorní nízké závětří. Na místě staré chaty zůstaly pouze zbytky základů a schody. Na západní straně kopce je mělkým sedlem oddělený malý předvrchol s výhledem k západu, přístupný úzkou stezkou. Skromný dřevěný hostinec postavil na vrcholu hory již v roce 1823 waltersdorfský občan Karel Friedrich Mathäus. Zpočátku byli častými návštěvníky kromě turistů také pytláci a pašeráci, ale po roce 1848 již hostinec sloužil převážně rozmáhající se turistice. Majitel stavbu stále vylepšoval a v roce 1833 k ní přistavěl i malou rozhlednu. Odměnou mu byl neustále stoupající počet hostů, kteří přicházeli za jedinečným výhledem, srovnávaným často s výhledem ze Sněžky. Vysoká návštěvnost vrcholu si nakonec vyžádala stavbu prostornější chaty, která byla dokončena v roce Nová \\"Lausche Baude\\" byla postavena zásluhou spolků a obyvatel sousedního Saska a stala se kuriozitou v dalekém okolí. Výstavná horská chata stála na území obou států a hraniční čára ji Tento průvodce byl vygenerován na největším českém portálu pro turisty, výletníky a cestovatele Turistika.cz str. 3

4 rozdělovala na část německou a rakouskou (českou). Přímo uprostřed vyrůstala ze střechy budovy 10 m vysoká vyhlídková věž. Turisté si mohli vybrat místo libovolně v kterékoliv části chaty, vybavené dřevěnými stoly s lavicemi a velkými kachlovými kamny. Útulný ráz dodávaly místnostem dřevěné zdi ozdobené vycpanými ptáky. Podle dohody mohli návštěvníci v restauraci a na rozhledně platit oběma měnami, jen při posílání pohlednic si museli dát pozor, aby použili správnou poštovní schránku. Chata na Luži byla hojně navštěvována i za první republiky. Poslední majitel pocházel z Varnsdorfu a i přes pohnutou dobu provozoval restauraci až do konce druhé světové války. Poté turistický ruch ustal, protože obě strany hranice oddělily ostnaté dráty a na počátku roku 1946 celá chata do základů vyhořela. Okolnosti požáru nejsou dodnes jasné. Většinou se uvádí, že chata vyhořela na Nový rok, někdy se udává až 8. leden. Německé noviny tvrdí, že příčina požáru nebyla dodnes vysvětlena, naproti tomu bývalí čeští vojáci tvrdili, že chatu zapálili Němci, aby se nedostala do českých rukou, a mělo se to stát prý až 3. července Na vrchol hory vedou dvě přístupové cesty. Původní strmá stezka, stoupající po východním úbočí přímo ze sedla, zřízená Mathäusem v roce 1823, byla roku 1892 nahrazena na severním svahu vybudovanou serpentinovou tzv. Lužickou cestou (Wendeweg). Z jihu vedoucí tzv. Česká cesta byla zbudována roku 1851 pro rakouského císaře Ferdinanda Dobrotivého, který za svého pobytu na zámku v Zákupech podnikal výlety do okolí. Dnes po ní vede značená výstupová odbočka, na jejímž počátku je v betonové skruži tzv. Lužická studna. Podle zápisů ve vrcholové knize se roční návštěvnost pohybuje kolem 10 tisíc osob, většinou z Německa. Dne navštívil Luž osmnáctiletý J. K. Tyl. Do pamětní knihy se podepsal jako Josef Tyl Kutnohorský a připojil: \\"Bratři Čechové, který z vás kdy na vrch tento nohu vstaví, jaký cit vás pojme? Širá, velká, krásná krajina toť...\\" Z dalších vzácných návštěv se roku 1850 na Luži objevil saský král Bedřich August. Z vrcholu Luže byl vždy nádherný kruhový rozhled od Krušných hor a Děčínského Sněžníku přes České středohoří, Vlhošť, Ralsko, Bezděz a Trosky až po Ještěd, Jizerské hory a vrcholky Krkonoš, na severu pak na města a kopce Šluknovského výběžku a Horní Lužice v Německu. Nyní je však výhled k východu omezen vzrostlými stromy. V dobách oblíbeného sázení \\"do lotynky\\" byla na Luži hlavní stanice optického telegrafu, kterým byla signalizována tažená čísla ze Žitavy přes Töpfer, Hvozd, Luž, Jezevčí vrch, Ralsko a Bezděz dál do Prahy. Za tuto nežádoucí aktivitu byl zdejší hostinský potrestán vězením. Sedlem východně od Luže vedla ve středověku tzv. Vetešnická cesta (Plunderstrasse) z Čech do Budyšína. Čeští panovníci, vládnoucí tehdy v Lužici, ji obchodníkům zakazovali, takže vozkové byli nuceni cestovat do Žitavy přes Oybin, ale v září 1611 musel této cesty použít sám císař Matyáš II., aby se vyhnul morem postižené Žitavě. Na jihovýchodním úpatí hory je osada Myslivny s lyžařským areálem. Vlek, slalomový svah a skokanský můstek jsou též na německé straně Luže u Waltersdorfu. Další informace najdete zde: Tolštejn Zřícenina 50 51'23.71"N 14 34'54.30"E Rozsáhlá zřícenina hradu Tolštejn stojí na 670 metrů vysokém čedičovém suku nad Jiřetínem pod Jedlovou na Děčínsku v Ústeckém kraji. Z hradu se dochovaly zbytky mohutné štítové zdi, základy vstupní věže, zbytky původního Horního Hradu, na severu je šlejnicovská bašta a v severozápadním cípu je okrouhlá věž zvaná hladomorna. Hradní zříceniny jsou volně přístupné. Historie Hrad založili ve 13. století Vartemberkové. První písemná zmínka pochází z roku 1337, kdy hrad vlastnil Vaněk z Vartemberka a kdy také Tolštejn dobyla vojska lužických měst, poté byl hrad obnoven. V roce 1402 jej koupili Berkové z Dubé. V roce 1463 hrad dobylo vojsko Jiřího z Poděbrad, pak jej získali Vartemberkové, za nichž byl hrad obsazen Lužičany. V roce 1481 získala Tolštejn saská knížata, od nich se panství dostalo v roce 1485 do rukou Šlejniců, kteří hrad upravili. Pak se tady vystřídalo několik majitelů. V roce 1642 vypálili Tolštejn Švédové, poté již nebyl hrad nikdy obnoven. Hradní zříceninu pak postupně rozebírali místní obyvatelé na stavební materiál, ke zkáze přispěli i hledači pokladů. Od 19. století se Tolštejn stal i turistickým cílem, v roce 1866 tu byla dokonce zřízena restaurace. Další informace najdete zde: Panská skála (Varhany) Přírodní památka 50 46'33.31"N 14 28'4.22"E Čedičový vrch výrazně vystupující z náhorní plošiny u Práchně na východním okraji Kamenického Šenova je nejznámější geologickou rezervací u nás. Již v 18. století zde byl v činnosti lom, v němž byla postupnou těžbou odhalena jedna z nejkrásnějších ukázek sloupcové odlučnosti čediče u nás. Pěti až šestiboké pravidelné čedičové sloupce jsou téměř svislé, až 12 m dlouhé a mají cm v průměru. Celý útvar připomíná píšťaly varhan, a proto je často nazýván Varhany. Pod skálou je malé jezírko, které vzniklo v jámě po vytěžení horniny a je plněno srážkovou vodou. Na východním úpatí vrchu stojí starý kamenný sloup Panny Marie. Ze snadno dostupného vrcholu je pěkný rozhled k severu a západu na Kamenický Šenov a okolní kopce. Již před koncem 19. století se snažil českolipský Exkurzní klub zachránit tento jedinečný skalní útvar před zničením. Tento průvodce byl vygenerován na největším českém portálu pro turisty, výletníky a cestovatele Turistika.cz str. 4

5 Jeho snaha však byla dlouho neúspěšná, protože zákony na ochranu přírody ještě neexistovaly a na vykoupení lomu nebyly peníze. V roce 1902 vzniklo v Děčíně občanské sdružení, kterému se podařilo za shromážděné peníze dosáhnout alespoň zastavení těžby na vlastním vrcholku skály, takže těžba se zaměřila do hloubky. V roce 1906 byla s majitelkou lomu uzavřena dohoda o pronájmu hlavní stěny lomu na 6 let, po jejímž uplynutí však byla těžba opět zahájena a majitelka požadovala za další pronájem dvojnásobnou cenu, na kterou již shromážděný kapitál nestačil. Teprve po opakovaných intervencích byla v roce 1913 další těžba okresním hejtmanstvím v Děčíně zakázána. Pak ale přišla 1. světová válka, lámání kamene bylo přes četné protesty opět obnoveno a pokračovalo až do roku 1948, kdy bylo konečně definitivně zakázáno. Narušená skalní stěna pak byla zakonzervována a od roku 1953 je skála chráněnou přírodní památkou. Díky tomu zůstala zachována dodnes a pro svůj impozantní zjev i snadnou přístupnost je nejnavštěvovanějším vulkanickým útvarem u nás, známým i geologům v zahraničí. Panská skála je pozůstatkem nevelkého čedičového návrší (597 m) vyčnívajícího z náhorní plošiny mezi Kamenickým Šenovem a Práchní. Její jméno vzniklo překladem německého názvu "Herrnhausfelsen" (Herrnhaus = panský dům), odvozeného od staršího lidového označení Gehörnhaus. Slovem "Gehörn" se ve zdejším kraji kdysi označovaly strmě čnějící skalní útvary. Původně zde bylo asi 30 m vysoké holé návrší s trojicí křížů na vrcholku, nazývané Kalvárie nebo Křížový vrch. Již před koncem 18. století na něm jeden z prácheňských sedláků lámal čedičové sloupy, které se používaly na dveřní, okenní i jiné sloupky, patníky, obrubníky apod. Při lámání byla postupně odhalena pozoruhodná vnitřní stavba vršku, tvořeného štíhlými čedičovými sloupy. Pravidelně vyvinuté čtyř- až šestiboké sloupce jsou až 15 m dlouhé a v průměru mají okolo cm. Uprostřed návrší stojí téměř svisle, ale směrem do stran se postupně sklánějí, a protože jsou uspořádány podle výšky jako píšťaly varhan, říká se skále lidově Varhany. Další informace najdete zde: Hrádek u Úštěka Zřícenina 50 34'37.28"N 14 23'4.38"E Rozsáhlé torzo hradu ležícího na pískovcovém bloku 3 km od Úštěka. Dominuje mu třípatrová věž, později upravená v romantickém stylu. Pro hrad se užívá také název Helfenburk. Původní, rozlohou velmi malý, hrad zde vybudoval Jan z Klinštejna, příslušník rozlehlého rodu Ronovců, kteří zdejší kraj získali do lenního vlastnictví od Jana Lucemburského. Jan, který se začal psát z Helfenburka, jej však zakrátko (roku 1375) prodal arcibiskupovi Janu Očkovi z Vlašimi. Tím se Hrádek stal centrem zdejšího panství ležícího na pravo od řeky Labe, čímž vystřídal ve funkci nedaleký hrad Hřídelík. Další majitel Hrádku arcibiskup Jan z Jenštejna, synovec předchozího majitele, rozšířil hrad o dokonalé opevnění s třípatrovou věží. Poté co roku 1392 propukl dlouhodobý spor ohledně církevních otázek mezi Janem z Jenštejna a Václavem IV., se Jan stále častěji zdržoval na Hrádku (svého času i na podkrušnohorském Kyšperku či na jihočeském Helfenburku) čímž se chtěl vyvarovat panovnického hněvu, který vyvrcholil utopením Jana z Pomuka, generálního vikáře. Jejich spory nevyřešila ani Janova cesta do Říma. Po smrti Jana z Jenštejna (1400) se na hradě vystřídalo několik arcibiskupů, z nichž nejvýznamnější byl poslední, Konrád z Vechty, který si choval přízeň panovníka pro svoje znalosti v oboru alchymie a věštectví. Další informace najdete zde: Sloup koupaliště Koupaliště 50 44'49.78"N 14 35'37.97"E Radvanecký rybník má rozlohu 8,67 ha, jeho břehy jsou z větší části zalesněné a na severu na ně navazuje poměrně velké rašeliniště. Na protější jižní straně je mohutná hráz s výtokem, procházejícím širokým uměle vyzděným tunelem. Kdysi zde stávala pila, podle níž se rybník nazýval "Bretteich" (Prkenný rybník). V roce 1905 bylo na jihovýchodním břehu rybníka zřízeno Koupaliště s písečnou pláží. Ceník služeb koupaliště na rok 2012 VSTUPNÉ Osoby starší 15 let... 35,- Kč/den Děti od 6 do 15 let, studenti, důchodci, invalidní důchodci (po předložení ZTP)... 20,- Kč/den Více zde: Autor článku: Martina Smutná Další informace najdete zde: Tento průvodce byl vygenerován na největším českém portálu pro turisty, výletníky a cestovatele Turistika.cz str. 5

6 Česká Lípa - Aquapark Aquapark 50 40'55.34"N 14 32'24.68"E Aquapark v České Lípě nabízí množství atrakcí - tobogan, skluzavky, masážní lůžka, masážní bazén, whirpool, dětský bazén, dětské brouzdaliště, divokou řeku, parní místnosti, bufet s příjemným posezením.funguje každý den od 10 hodin dopoledne do půl desáté večer. Ceník je hodinový - na 1,5 hodiny stojí pobyt 90 Kč, na 3 hodiny pak 110,- Kč. Ve všední dny a děti mají slevu. Je možno koupit permanentku na více vstupů. Autor článku: Areta Elischer Další informace najdete zde: Chřibská přehrada Přehrada 50 50'50.68"N 14 31'35.14"E Největší ze tří přehradních nádrží na území Lužických hor leží v lesnatém údolí na horním toku Chřibské Kamenice asi 1,5 km nad Horní Chřibskou. Přehrada postavená v letech sloužila hlavně k zachycování povodňových vod a později byla využívána také k rekreaci. Přehrada i její celé povodí je umístěno v lesnaté krajině. Zima v tomto kraji trvá relativně dlouho a je bohatá na sníh. Nádrž zamrzá většinou na dobu tří měsíců, ale potíže s ledem zde nevznikají. Nádrž je chráněna před splaveninami štěrkovou zdrží těsně před vtokem do nádrže a dále ještě výše položenými rybníky. Pro potřeby pitné vody pro Šluknovský výběžek bylo koncem šedesátých let rozhodnuto o přebudování retenční nádrže na nádrž vodárenskou. Při rekonstrukci, která probíhala v 70. až 90. létech, byly postupně provedeny následující úpravy. Největší zásah byl proveden na sdruženém objektu (1978), který byl celý odstraněn a ve vzdálenosti 12 m od původního objektu směrem do nádrže postaven nový. Dále byla zřízena úpravna vody přibližně 500 m pod nádrží. V druhé polovině 80. let byl zvýšen přeliv na kótu 438,60 a zaoblen opracovanými žulovými kvádry, sanován kaskádový žlab a nahrazen skluzem s vývarem (1987). Nakonec v letech 1992 až 94 byly rekonsruovány základové výpusti a těleso hráze bylo na vzdušné straně přisypáno. Dílo bylo stavebně dokončeno v roce 1926 a pro změnu využití rekonstruováno v roce Projektovou dokumentaci vypracovaly Severočeské vodovody a kanalizace Teplice, projekční oddělení Liberec a stavebním dodavatelem byly Vodohospodářské stavby Ústí nad Labem. V letech byla přestavěna na vodárenskou nádrž. Na návodní straně hráze byla postavena nová válcová věž s osmistěnnou strojovnou, sloužící k ovládání výpustí a k odběru vody, pod nádrží pak byla zřízena úpravna pitné vody s kapacitou 35 litrů za sekundu. Ve druhé polovině 80. let byl o půl metru zvýšen přeliv hráze a po posledních úpravách v letech 1992 až 94 je přehrada schopná zachytit i stoletou povodeň. Další informace najdete zde: Máchovo jezero - Aquapark Staré Splavy Aquapark 50 35'2.80"N 14 38'13.99"E České moře - to je Máchovo Jezero v Doksech. A pokud si chcete užívat písečnou pláž a slaměné slunečníky, tak navštivte hlavní pláž Staré Splavy - Aquapark. Najdete tu jemný písek, veškeré zázemí, které ke koupání patří a vodní atrakce, jejichž používání je zakalkulováno v ceně vstupném. A tak se můžete projíždět na šlapadlech, skákat na vodních trampolínách a vozit se na tobogánu. Vstupné je pro dospělého na celý den 100 Kč, pro dítě 80 Kč a pro důchodce 50 Kč. Možnost občerstvení je Grillbaru nebo Pizzerii. Počítejte, že v poledne budete na jídlo pměrně dlouho čekat. Hlad mají všichni:) Takže svačinku s sebou a na jídlo si zajděte až později odpoledne. Autor článku: Areta Elischer Další informace najdete zde: Penzion Diana Cyklisté vítáni Ubytování, adresa: K Lesíku 800, Valtice Telefon: , diana@valtice.cz Kapacita: 20 míst 48 44'45.06"N 16 45'50.04"E Tento průvodce byl vygenerován na největším českém portálu pro turisty, výletníky a cestovatele Turistika.cz str. 6

7 Možnost ubytování na jednu noc, Nabídka energeticky vydatných snídaní s minimem tuků, Možnost vyprání a usušení oblečení a výstroje, Uzamykatelná místnost/boxy pro bezplatné uschování jízdních kol, Poskytnutí základního nářadí pro jednoduché opravy kol, Možnost umytí kola, základní vybavení pro mytí kola, Lékárnička, Informační tabule Cyklisté vítáni, Smlouva o certifikaci, Zajištění odvozu či přepravy zavazadel pro cyklisty, Nabídka doporučených jednodenních výletů na kole v okolí, Seznam ubytovacích možností v regionu, které jsou vhodné pro cyklisty, Rezervační servis pro zajištění dalšího ubytování, které poskytuje služby pro cyklisty, Přístup na internet, Možnost dobíjení elektrokol Hodnocení: Penzion Diana a přes léto chatky za penzionem Diana je místo, kam se budete rádi vracet. Ne na jednu noc, ale odpočinout si a načerpat sil. Dům u Lesíku není noclehárna, ale setkání s milými lidmi a degustace ve vinném sklepě za penzionem. Autor článku: Cyklisté vítáni Další informace najdete zde: Hostinec Zlatá lípa - ubytování Cyklisté vítáni 50 41'26.88"N 14 44'31.02"E Ubytování, adresa: Noviny pod Ralskem 47 Telefon: , motorestzlatalipa@seznam.cz Kapacita: 10 míst Možnost ubytování na jednu noc, Nabídka energeticky vydatných snídaní s minimem tuků, Možnost vyprání a usušení oblečení a výstroje, Uzamykatelná místnost/boxy pro bezplatné uschování jízdních kol, Poskytnutí základního nářadí pro jednoduché opravy kol, Možnost umytí kola, základní vybavení pro mytí kola, Lékárnička, Informační tabule Cyklisté vítáni, Smlouva o certifikaci, Zajištění odvozu či přepravy zavazadel pro cyklisty, Zprostředkování výpůjčky kvalitních kol, Možnost zakoupení obědových balíčků, Prodej cyklistických a turistických map okolí, Nabídka doporučených jednodenních výletů na kole v okolí, Seznam ubytovacích možností v regionu, které jsou vhodné pro cyklisty, Přístup na internet Hodnocení: Ubytování ve třech dvoulůžkových pokoních s příslušenstvím, chladnička,tv na pokoji. Jeden dvoupokojový apartmán. VE VŠECH PROSTORÁCH HOSTINCE ZLATÁ LIPA JE ZÁKAZ KOUŘENÍ. Možnosti připojení k internetu, Wi-fi, zdarma v prostorách restaurace i pokojích. e na Vás, aby jste přijeli poznávat na kolech či pěšky. Ráj nejen... Autor článku: Cyklisté vítáni Další informace najdete zde: Kemp Homolka České Švýcarsko Ostatní 50 50'43.44"N 14 23'39.12"E Při cestě do Np České Švýcarsko jsme se zastavili na jednu noc v kempu Homolka Rekreační středisko SPOBYT. Jedná se dle mého názoru o příjemný kemp pro nenáročné turisty, trempy nebo houbaře. V areálu je možno se ubytovat v malých či větších chatách, ve vlastních stanech nebo v pokojích hlavní budovy. Vybavení kempu včetně toalet a sprch je na dobré úrovni. Dále jsou zde k dispozici volejbalové hřiště, stolní tenis a možnost zapůjčení dalších sportovních potřeb. Koupání jsme v kempu neobjevili. Jelikož nám pršelo, tak jsme ho ani nehledali. Večer jsme strávili v místní restauraci, kde byla velice příjemná obsluha a dobrá kuchyně. Velkou výhodou je umístění kempu. Člověk se může vydat pěšky nebo na kole na prohlídku krásného prostředí Českého Švýcarska. V kempu Homolka jsme přespali a poté se na výlet do Českého Švýcarska vydali: www. turistika. cz/ cestopisy/ prochazka-v-narodnim-parku-ceske-svycarsko-mariina-skala-vileminina-stena-rudolfuv-kamen Tento průvodce byl vygenerován na největším českém portálu pro turisty, výletníky a cestovatele Turistika.cz str. 7

8 Na severu naší republiky bych doporučil navštívit ještě následující zajímavá místa: - trojzemí na severu republiky: - nejsevernější obec ČR: Blog o dalších navštívených místech a cestách autora článku: Autor článku: Pavel Liprt Další informace najdete zde: Chrám sv. Vavřince a sv. Zdislavy, Jablonné v Podještědí Chrám 50 45'56.09"N 14 45'42.66"E Při jedné prázdninové cestě po severu naší republiky jedeme malebným krajem po málo frekventované silnici. Jabloňovou alejí se dostáváme nad údolí, a kde se vzalo, tu se vzalo, jako zázrak se před námi objevilo příjemné městečko Jablonné v Podještědí. Zastavujeme na náměstí, prohlížíme si to tady a ochutnáváme zmrzlinu. Boční uličkou přicházíme k místní dominantní stavbě, kterou je Chrám svatého Vavřince a svaté Zdislavy. Objekt mne upoutal na první pohled svou mohutností a impozantností. Výrazná červenobílá fasáda jakoby křičela na kolemjdoucí. Člověk nemusí znát detaily o této stavbě, ale na první pohled je jasné, že se jedná o jeden ze symbolů města. Chrám svatého Vavřince a svaté Zdislavy patří k předním stavbám barokního stavitelství ve střední Evropě. Autorem stavby je pozdější mistr rakouského baroka Jan Lukáš Hildebrant, přičemž se jedná o jeho první velké dílo. Výstavbu dnešního chrámu zahájil v roce 1699 tehdejší majitel panství František Antonín Berka z Dubé. Jednalo se však o náročnou stavbu a tudíž byl chrám vysvěcen až v roce Návštěva interiéru chrámu je možná pouze ve stanovené časy. Vzhledem k tomu, že jsem neměl štěstí na tu správnou dobu a musel bych čekat, tak jsem se spokojil pouze s prohlídkou zvenčí. Většina lidí přichází k objektu od Náměstí Míru v Jablonném v Podještědí. Před chrámem se nachází malé náměstíčko, park, do kterého je obráceno bohaté průčelí se dvěma bočními hranolovými, ale nedokončenými věžemi. Fasáda je doplněna početnými sochami od J. F. Bienerta z roku 1711 umístěných v ploše, v nikách a na atice. Dominují samozřejmě svatý Vavřinec a svatá Zdislava. V městečku a okolí jsem navštívil následující zajímavá místa: - morový sloup v Jablonném v Podještědí: www. turistika. cz/ mista/ barokni- morovy- sloup- sousosi- sv- salvatora- v- mestecku-jablonne-v-podjestedi - skalní hrad Sloup: - zřícenina hradu Frydštejn: - originální orloj v obci Kryštofovo údolí: - zajímavá vesnička Kryštofovo údolí: - Centrum Babylon v Liberci: - nejstarší zoologická zahrada u nás: Tento průvodce byl vygenerován na největším českém portálu pro turisty, výletníky a cestovatele Turistika.cz str. 8

9 - nejstarší botanická zahrada u nás: - Ještěd: Blog o dalších navštívených místech a cestách autora článku: Autor článku: Pavel Liprt Další informace najdete zde: Dutý kámen Zajímavost 50 46'7.90"N 14 39'33.34"E Izolovaný zalesněný hřbítek mezi Cvikovem a Kunraticemi jižně od Drnovce je tvořen lokálně zpevněným křídovým pískovcem, proťatým po celé délce hřbetu žílou třetihorní vyvřelé horniny polzenitu. Hlavním důvodem, proč byl Dutý kámen v roce 1955 vyhlášen přírodní rezervací, je pozoruhodný geologický jev: rozpad pískovce do drobných sloupečků. Stejný úkaz je možné vidět také v rezervaci Mühlsteinbrüche u Jonsdorfu na německé straně Lužických hor. Na Dutém kameni je sloupcová odlučnost pískovce nejlépe patrná na 2. 5 m vysokém skalním suku, který stojí asi uprostřed hřbetu na jeho temeni. Vějířovitě uspořádané pětiboké a šestiboké sloupky jsou zde široké 2-5 cm a vysoké až 3 m. Další informace najdete zde: Česká Lípa - kostel Povýšení svatého Kříže Kostel 50 41'7.49"N 14 32'33.85"E Kostel Povýšení svatého Kříže je nejstarším českolipským kostelem. Byl vystavěn ve 14. století z iniciativy místních měšťanů v čele s purkmistrem Jindřichem z Weitmühle. V roce 1426 postihl město velký požár, který zasáhl i kostel, opraven a znovu vysvěcen byl v roce V roce 1890 byl neogoticky upraven Josefem Mockerem. Autor článku: Matěj Baťha Další informace najdete zde: Kaple Křížový vrch 50 47'17.28"N 14 38'39.54"E Křížový vrch (437 m), často také označovaný jako Kalvárie, je nevelké čedičové návrší, tvořící severozápadní výběžek Zeleného vrchu asi 1, 5 km severovýchodně od Cvikova. Zdejší čedič se vyznačoval zvláštním způsobem rozpadu na zaoblené kamenné koule a v jeho dutinách se hojně nacházely zeolity, zejména natrolit a chabasit. Ještě ve 30. letech 20. století se těžil jako silniční štěrk. Návrší se až do roku 1728 jmenovalo Lískový vrch (Nüssebergel). V červnu toho roku se zde usadil punčochář Johann Franz Richter, který získal povolení k výstavbě poustevny a spolu s Florianem Friedrichem začal budovat poutní místo. O velikonocích roku 1729 vztyčili na skalnatém vrcholku tři kříže, u nichž byly poprvé předváděny pašijové hry o utrpení Páně. Později se pašije hrály na náměstí ve Cvikově, odkud se na paměť ukřižování Ježíše Krista vynášely na vrchol kopce velké dřevěné kříže. V dubnu roku 1730 byla zahájena stavba kamenného Božího hrobu, nad nímž byla postavena dřevěná stříška s podloubím a dokončená kaple byla vysvěcena 24. července Cesta ke kapli postupně získala ráz Křížové cesty, protože několik dobrodinců u ní nechalo na své náklady postavit 8 zděných kapliček s nejdůležitějšími zastaveními Ježíšova utrpení vymalovanými na plátně. Kapličky se stavěly postupně shora dolů; první z nich, znázorňující Ukřižování, byla vysvěcena v květnu 1730 a dalších 5 zastavení přibylo do roku Zbývající dvě kapličky byly postaveny v letech 1741 a 1747, přitom poslední, znázorňující Ježíšovo odsouzení, byla vysvěcena až roku O rok později byl na vrcholu postaven nový kříž, protože původní byl poražen větrem. V srpnu 1738 se také začala stavět poustevna, zasvěcená 24. ledna 1740, a jejím prvním obyvatelem se stal Josef Schür. V roce 1762 byla na poustevně postavena věžička, v níž byl umístěn zvon. Poustevníci zde žili až do roku 1782, kdy císař Josef II. c. k. dekretem všechny poustevny zrušil a poslední poustevník Reichelt se musel vrátit do světského stavu. Brzy poté začala kaple božího hrobu chátrat a církevní úřady prosazovaly zrušení pašijových her i zbourání kapliček Křížové cesty. Cvikovský děkan Ignaz Jaksch roku 1797 pašijová představení ve Cvikově zrušil, ale spolu s obyvateli města se postavil Tento průvodce byl vygenerován na největším českém portálu pro turisty, výletníky a cestovatele Turistika.cz str. 9

10 za zachování Kalvárie. Podle konečného rozhodnutí z roku 1805 se měla Křížová cesta nově zřídit ve cvikovském kostele, kapličky na Kalvárii měly být ponechány osudu a nesměly se opravovat. Dřevěná kaple Božího hrobu stála do roku 1845, kdy byla na jejím místě z dobročinných darů postavena nová kamenná kaple, vysvěcená 24. října Na jejím oltáři byl umístěn obraz Snímání z kříže, namalovaný podle Rubense. V roce 1883 byla kaple Kalváriovým spolkem renovována a v témže roce byla kolem cesty vysázena lipová alej. Další informace najdete zde: Sloup v Čechách - lesní divadlo Zajímavost 50 44'20.36"N 14 35'20.00"E Lesní divadlo se nachází asi půl kilometru jižně od Sloupu. Divadlo bylo slavnostně otevčeno roku 1921 Hauptmannovou hrou Potopený zvon. V 60. letech 20. století divadlo začalo chátrat. V roce 2004 však bylo opraveno a v letních měsících se tu pravidelně konají divadelní představení. Kapacita diváků je okolo 250. Autor článku: Klára Nováková Další informace najdete zde: Modlivý důl Památník 50 43'36.49"N 14 36'22.94"E Modlivý důl je asi 1 km dlouhé romantické skalnaté údolí, hluboce zaříznuté do pískovcových skal pod Slavíčkem a Tisovým vrchem na severovýchodním okraji Svojkova. Skalnatá rokle se původně nazývala Smolný důl (Pechgraben), protože zdejší uhlíři měli vedle milířů i smolné pece, v nichž vařili kolomaz. Teprve později zde vzniklo poutní místo, o jehož původu se vyprávěly různé pověsti. Podle jedné z nich tu dobrovolně zemřeli rytíř Jaroslav ze Svojkova s dcerou sládka z Velenic, kteří se velmi milovali, ale rytířovi rodiče jim jejich lásku nepřáli. Jiná pověst vypráví, že tu jeden selský chlapec zabil svého soka v lásce. První obrázek, znázorňující loučení Panny Marie s Ježíšem, tu prý na strom pověsil roku 1704 jistý dělník Melzer, pracující jako pomocník ve svojkovském pivovaru, aby zaplašil prokletí ponurého místa. Vrchnost pak nechala hustý les trochu prosvětlit a u obrázku se začali zastavovat pocestní. Časem se rozšířily zprávy o zázračně vyslyšených modlitbách a když zde došla v roce 1772 vyslyšení svých proseb svobodná paní von Czerwelli ze Svojkova, dala z vděčnosti zřídit dřevěnou kapličku, do níž byl Melzerův obrázek přenesen. Počet návštěvníků ale stále rostl a z okolí sem mířila i celá procesí. Koncem 18. století byla proto dřevěná kaplička snesena a hraběnka Alžběta Kinská nechala vytesat novou kapli do skalní stěny. Vytvořil ji svojkovský zedník Josef Sacher. Sloupský farář a vrchnost ale poutě do Modlivého dolu odmítali jako modlářství a nechávali odtud proto odstraňovat svaté obrázky i tabulky s poděkováním za vyslyšené prosby. V září 1806 dokonce biskupská konzistoř v Litoměřicích nařídila, aby z kaple byly odstraněny sochy Ježíše a Panny Marie. Vzápětí ale obě sochy z kaple zmizely a teprve po několika měsících byly nalezeny ukryté v jedné z odlehlých roklí. Odtud pak byly slavnostně přeneseny do Sloupu a 26. července 1807 vystaveny v tamním kostele. Od té doby velké poutě ke Skalní kapli ustaly a lidí sem přicházelo stále méně. K opětnému obnovení poutí do Modlivého dolu došlo až za epidemií cholery v letech 1832 a 1850, kdy sem směřovala prosebná procesí i z České Lípy. V roce 1836 bylo průčelí kaple vyzdobeno gotickým portálem, který vytvořil sloupský sochař Antonín Wagner. Uvnitř kaple byl umístěn pozoruhodný milostný obraz Panny Marie od malířky Eugenie Hauptmann-Sommerové a na stromech kolem kaple visely svaté obrázky. Náboženský kult se zde od počátku silně prolínal s divokou krásou romantického údolí. Postoj církve ke zdejším poutím se ale změnil teprve koncem 19. století, kdy byla kaple zasvěcena Panně Marii Lourdské, a její vnitřek byl roku 1903 upraven na lourdskou jeskyni. I potom sem směřovala procesí z širokého okolí a modlit se sem chodil i bývalý císař Ferdinand V. při svých projížďkách ze zámku v nedalekých Zákupech. Podél cesty ze Svojkova byla ke kapli upravena Křížová cesta a dále k východu vedlo dlouhé schodiště k oratoriu na konci rokle. Byl to uměle vytesaný skalní výklenek s pískovcovou plastikou Ukřižování od sloupského sochaře Josefa Maxe staršího. Po 2. světové válce bylo poutní místo z větší části zničeno, takže dodnes zůstala zachována jen Skalní kaple a prázdný výklenek oratoře. Další informace najdete zde: Brazilka Zajímavost 50 50'46.25"N 14 39'42.23"E Brazilka je mokřinová louka, ležící asi 1,5 km severně od Dolní Světlé pod Luží, nedaleko hraničního přechodu do Waltersdorfu. Pojmenována byla podle zaniklé samoty v její blízkosti. Přestože byla tato Tento průvodce byl vygenerován na největším českém portálu pro turisty, výletníky a cestovatele Turistika.cz str. 10

11 cenná lokalita v 80. letech nevhodným odvodněním téměř zničena, některé vzácné druhy rostlin na ojedinělých vlhčích místech přežily. Na jaře roku 1999 zde byly proto provedeny úpravy, které by měly zpomalit odtok vody a zlepšit podmínky pro opětovné rozšíření mokřadních rostlin. V současné době se zde vyskytuje například rašeliník, vřes obecný, ostřice obecná, sítina ostrokvětá, všivec mokřadní a masožravá rosnatka okrouhlolistá. Můžeme zde zastihnout i některé z ohrožených živočichů, k nimž patří zmije obecná, ještěrka živorodá, chřástal polní nebo sluka lesní. V červnu 1999 byla na lokalitě zřízena krátká Naučná stezka, která na čtyřech zastávkách seznamuje se zajímavostmi louky a se způsobem její obnovy. Další informace najdete zde: Sklářské muzeum v Kamenickém Šenově Muzeum 50 46'33.31"N 14 28'4.22"E Zaměření - muzeum skla - Sklářské muzeum v Kamenickém Šenově Stálá expozice muzea zahrnuje vývoj rytého a broušeného skla od 17. století do současnosti. Část expozice je věnována místní sklářské škole nejstarší škole svého druhu v Evropě, firmě J. & L. Lobmeyr a mezinárodním sympoziím rytého skla. Ke stálé expozici patří kolekce historizujících křišťálových ověskových lustrů a vrstvených svítidel, jejichž tradice výroby v této oblasti sahá do roku Muzeum nabízí návštěvníkům kromě prohlídky stálé expozice také krátkodobé výstavy z historie a současného sklářského umění - více informací na V prostorách muzea se nachází prodejna, kde si návštěvníci mohou zakoupit upomínkové předměty a publikace. Otevírací doba: duben říjen úterý neděle hod listopad pondělí pátek hod Po předchozí dohodě také mimo uvedený čas. Vstupné: dospělí 50,- Kč děti, studenti, senioři 25,- Kč rodinné vstupné (2 dospělí + max. 2 děti) 100,- Kč školní výpravy 15,- Kč/os. Děti do 6- ti let, studenti škol se zaměřením na sklářství, držitelé průkazů ZTP/ P, členové AMG, ICOMOS a pracovníci NPÚ zdarma. Kontakt: Sklářské muzeum Kamenický Šenov Osvobození Kamenický Šenov tel./fax: , Autor článku: Redakce Turistika.cz Další informace najdete zde: Tento průvodce byl vygenerován na největším českém portálu pro turisty, výletníky a cestovatele Turistika.cz str. 11

12 Kamenický Šenov - informační centrum Panská skála Infocentrum 50 46'14.84"N 14 29'7.55"E Informační centrum Kamenického Šenova a okolí se nachází v prostorech u parkoviště nedaleko Panské skály. V IC je k získání Turistická známka č Panská skála Kamenický Šenov. Cena parkovného: prvních 15 minut zdarma osobní automobil 20 Kč/ za každou započatou hodinu autobus 100 Kč/den veřejné toalety: 5,- Kč/osoba Otevírací doba: denně 9:00-17: a středa - neděle 9:00-17:00 Kontakt: Informační centrum Panská skála Kamenický Šenov tel: ic.prachen@seznam.cz web: Autor článku: Martin Sládek Další informace najdete zde: Židovský hřbitov Úštěk Ostatní 50 34'58.66"N 14 20'28.90"E Úštěcký židovský hřbitov představuje ojedinělou židovskou památku vypovídající o historii místní židovské obce. Hřbitov leží asi 500 m jihozápadně od obce, na úpatí kopce mezi Úštěkem a Lhotou. Vydáte- li se po úzké silnici z Úštěku do Lhoty (Střelecká ulice), hned za mostem přes potok, před posledním domem v ulici, zahněte doprava a travnatá cesta vedoucí nejprve podél potoka a poté stoupající do kopce vás přivede až ke hřbitovu. Úštěcký židovský hřbitov mohl existovat již v 15. stol., nejstarší náhrobky byly datovány r Po zániku židovské obce v Úštěku za 2. svět. války chátral až do r Teprve v r. 2001, když už se zdálo, že je osud značně zchátralého hřbitova takřka zpečetěn, ujala se jej pražská Židovská obec a zahájila jeho rekonstrukci. Od r se o hřbitov stará Sdružení pro úštěckou Synagogu a hřbitov. Hřbitov nyní obsahuje 211 náhrobků (dříve se uvádělo 300), nejstarší čitelné pocházejí z let 1650, 1651, 1672 a 1677 Autor článku: Martina Smutná Další informace najdete zde: Česká Lípa - autobusové nádraží Ostatní 50 40'38.89"N 14 32'6.61"E Nachází se na jižním okraji města a je umístěno v blízkosti vlakového nádraží ČD. Odjíždí odtud všechny autobusové spoje jak dálkové, tak i do obcí českolipského regionu. Orientační plánek autobusového nádraží Turistická mapa KČT 1: č.15 Máchův kraj Tento průvodce byl vygenerován na největším českém portálu pro turisty, výletníky a cestovatele Turistika.cz str. 12

13 Autor článku: Pavel Samuel Další informace najdete zde: Česká Lípa - Městské informační centrum Infocentrum Aktualizace: 4/ '11.05"N 14 32'16.25"E Městské informační centrum se nachází uprostřed historického jádra města na hlavním náměstí TGM v přízemí objektu, který je součástí Městského úřadu. Kontakt: Městské infornační centrum, Nám. T. G. Masaryka 2, Česká Lípa Telefon: mic@mucl.cz Služby veřejný Internet prodej upomínkových předmětů, map a publikací, turistických známek rezervace a prodej vstupenek na různé kulturní akce informace o možnostech ubytování, stravování: o ubytovacích a stravovacích službách v regionu Českolipska turistické informace: - o městě a jeho okolí - o pamětihodnostech a atraktivitách regionu Českolipska - o kulturních, společenských a sportovních akcích vyhledávání spojů průvodcovská činnost po památkách města kopírování Turistické mapy: KČT 1: č.15 Máchův kraj, GOL 1: Českolipsko Autor článku: Pavel Samuel Další informace najdete zde: Lesní divadlo Sloup Ostatní 50 43'55.60"N 14 35'0.56"E Sloup v Čechcách kromě krásného skalního hradu, nabízí několik zajímavých míst. Jedním z těchto míst je i lesní divadlo, které nalezneme u silnice vedoucí ze Sloupu na Svojkov. Lesní divadlo bylo založeno v roce 1921 "Divadelním spolkem Sloup". Do pískovcové skály zde byly vyhloubeny chodby, postavila se zde pískovcová věž, podium, stěna s gotickou branou a samozřejmě nemůžeme zapomenout na hlediště pro 2000 diváků. Divadlo bylo slavnostně otevřeno na svatodušní neděli roku 1921, divadelním dramatem "Potopený zvon". Pro svou výbornou akustiku zde byly také hrané opery a operety. V 60. letech zaznamenalo divadlo velký úpad a bylo zdevastováno. Znovu bylo obnoveno až v roce Na obnově se podíleli místní obyvatelé. V současnosti zde probíhají v letních měsících divadelní představení. Více informací o kulturním programu naleznete zde. Pokud zavítáte do Sloupu nenechte si ujít návštěvu Skalního hradu a Samuelovy jeskyně. Autor článku: Žaneta Šebková Další informace najdete zde: Tento průvodce byl vygenerován na největším českém portálu pro turisty, výletníky a cestovatele Turistika.cz str. 13

14 Město Úštěk - Mírové náměstí Náměstí 50 35'4.27"N 14 20'32.06"E Město Úštěk nabízí spoustu zajímavých památek a některé z nich jsou soustředěny na Mírovém náměstí, které je historickým středem města. Na Mírovém náměstí stojí mnoho zachovalých pozdně gotických měšťanských domů, které tvoří památkovou rezervaci. Proto byl Úštěk nejednou využit jako kulisa k filmům. Budova děkanství (fara) - Mírové náměstí Je to patrová stavba se sedmi okenními osami do náměstí v barokním stylu, postevná v roce S největší pravděpodobností dílo litoměřického stavitele italského původu Octávia Broggia, od něhož pochází řada vynikajících barokních architektur v Litoměřicích a celých severních Čechách. Kostel sv. Petra a Pavla - Mírové náměstí Kostel byl postaven v letech na místě staršího kostela svatého Michala ze 14. století. Kostel byl postaven ve slohu pozdního baroka. Na římse západního průčelí jsou po obou stranách věže umístěny sochy sv. Petra a Pavla z doby kolem roku Nejcennějším je obraz na hlavním oltáři od Karla Škréty z roku 1656, který zobrazuje pannu Marii v rozhovoru se sv. Petrem a Pavlem. Za pozornost stojí kamenná křtitelnice nezvyklého typu a rokokových tvarů. Dřevořezby jsou dílem místního řezbáře Jiřího Vančury, který je také tvůrcem vyřezávané kazatelny. Skříně varhan se dochovaly původní podle Lauterera, postavil je truhlář Ambrož Tauchmann z Hoštky. Stroj varhan je novější z roku 1915 od Jindřicha Šifnera z Prahy. S vnějšími opravami bylo započato v roce 1999, objekt byl též slavnostně nasvícen. Západní část náměstí - štítové domy Na severní straně západní části náměstí stojí řada štítových domů, které podávají doklad o zástavbě menšího středověkého města. Jde o domy č. 16/29 až 28/42. Nejstarší městské domy byly patrně dřevěné s kamennými sklepy v několika úrovních, zejména v 16. století byly stavěny nové kamenné a hrázděné štítové, jednopatrové domy s loubím v přízemí. V domě č. 19/29 je zachována původní černá kuchyně, u čísla 16/29 je novější rokokové průčelí. Sklepení - Panský dvůr. Mírové náměstí Vznik sklepení se datuje okolo roku Tří až čtyřpatrová sklepení pod celým úštěckým náměstím a hradem jsou vytesána v pískovcové skále. Do 17. století sloužily sklepy jako únikové cesty, které vedly údajně až na hrádek Helfenburk, později byly využívány pro skladování ovoce a zeleniny. Dnes je možno shlédnout tyto prostory v rámci organizovaných prohlídek města. Klárův dům - Mírové nám. čp. 73 Rodný dům Aloise Klára ( ), profesora řečtiny a klasické literatury na Karlově univerzitě v Praze. V roce 1807 založil společně s jinými mecenáši ústav pro slepce v Praze. Později byl ústav i celá pražská čtvrť pojmenovány jeho jménem (Klárov). Kudlichův pomník - Mírové náměstí Památník je umístěn za kostelem sv. Petra a Pavla, před restaurací Pod podloubím. Původně pomník rakouského císaře Josefa II.. Později byla jeho socha stržena a nahrazena pluhem na počest poslance rakouského parlamentu Hanse Kudlicha, který se významnou měrou zasloužil o zrušení nevolnictví. Starobylé městečko Úštěk bylo prohlášeno městskou památkovou rezervací a stalo se kulisou několika filmů (např. Kolja, Rebelové). Nejstarší písemné doklady jsou z roku 1361, kdy byl jeho držitelem Petr z Michalovic. V roce 1383 získali Úštěk Berkové z Dubé. Předpokládá se, že statut města obdržel Úštěk již ve 14. století. V dobách husitské revoluce byl Úštěk opěrným bodem husitů - tato skutečnost vedla k tomu, že byl Úštěk roku 1428 dobyt a vypálen vojskem Zikmunda Děčínského z Vartenberka. V roce 1475 přešel Úštěk na Sezimy z Ústí. Na přelomu 16. a 17. století, kdy bylo v okolí města již plně rozvinuté chmelařství, dosahoval Úštěk takřka velikosti Mělníka a Ústí nad Labem. Roku 1628 se město ocitá v majetku tovaryšstva Ježíšova, známého spíše pod jménem "jezuité". Ti drželi město až do roku 1773, kdy byl tento řád zrušen. Od poloviny 19. století ustává průmyslový rozvoj města. Autor článku: Jirka Vaníček Další informace najdete zde: Studánka - Augenwasserquelle Studánka 50 46'20.06"N 14 36'3.85"E Při cestě po zelené značce, jež nás vede malebným Údolím samoty dojdeme k prameni, který je obložen pískovcovými kameny s dřevěnou stříškou. První úpravy pramene provedli členové cvikovského Horského spolku v roce 1896, kdy studánku obložili kameny při úpravě cesty vedoucí Tento průvodce byl vygenerován na největším českém portálu pro turisty, výletníky a cestovatele Turistika.cz str. 14

15 údolím. V dostupných materiálech český název studánky není, pouze německý Augenwasserquelle. Dle pověstí z dávných časů měla voda léčivé účinky na zrak. Voda ze studánky dále odtéká do Dobranovského potoka. Autor článku: Martin Sládek Další informace najdete zde: Cvikov - Křížový vrch Ostatní 50 47'18.82"N 14 38'38.26"E Křížová cesta se nachází na severovýchodním okraji obce a dovede nás k ní modrá turistická značka směrem na Trávník. S budováním poutního místa při cestě na blízký Zelený vrch se začlo v roce zděných výklenkových kaplí s nejdůležitějšími zastávkami Křížové cesty pak doplnily další spolu větší na vrcholu. Po roce 1945 kalvárie chátrala, až v roce 1991 se díky městskému úřadu dočkala renovace. Autor článku: Matěj Baťha Další informace najdete zde: Tento průvodce byl vygenerován na největším českém portálu pro turisty, výletníky a cestovatele Turistika.cz str. 15