Časopis základní a střední školy waldorfské v semilech WŠE. Podzim tečka

Transkript

1 Časopis základní a střední školy waldorfské v semilech WŠE. tečka Podzim 2009

2 Ze zrna chléb pečení chleba, 4.třída Ze zrna chléb setí, 3.třída

3 Úvodník Milí přátelé, Po roce odmlky se Vám opět dostává do rukou výtisk našeho periodika Wšetečka. Je svým formátem sice malý, obsahem však gigantický. Jeho účelem je informovat, poučit i pobavit ty, které život na waldorfské škole v Semilech zajímá, a kteří chtějí vědět, co se tam děje. Tento rok je pro nás waldorfské zvláštní a speciální tím, že máme poprvé naplněných a fungujících všech 13 tříd, jejichž žáci a studenti zaplnili na začátku roku velký sál kulturního centra v Semilech. Tento rok také ukáže, jak studenti prvního waldorfského maturitního ročníku zvládnou přípravu na maturitní zkoušky. Rok 2009/2010 je tedy v mnoha ohledech přelomový a pro nás důležitý. Všichni dnes cítíme ať přímé či nepřímé dopady světové finanční krize. V těžkých časech mají lidé tendenci šetřit, hledět si svého a uzavírat se do sebe. I proto vítáme znovuzrození školního časopisu Wšetečka, na kterém budou spolupracovat učitelé, žáci, studenti i rodiče. Doufám, že Vám přinese mnoho poučení i pobavení. Za redakční tým Anthony Tun.

4 Co bylo... Zahajovací slavnost Také máte rádi nové začátky? To kouzlo co bude, jaké to bude, co se podaří, co ne a co mě to naučí? Ten letošní začátek školního roku byl opravdu jiný. Zahajovací slavnost nebyla 1.září, ale až druhého, a nekonala se na školní chodbě, ale v Golfu. A víte proč? V letošním roce je škola poprvé zaplněna od první do třinácté třídy! A to je 280 (slovy dvěstěosmdesát) studentů, celý učitelský sbor a hosté. Tolik lidí opravdu není možné vtěsnat na chodbu, uznejte. Prvňáci přicházeli vážně, trochu s obavou, vyšší třídy rozpustile, lyceáni s výrazem,,to už dávno znám. Po usazení na místa zazpíval učitelský sbor přivítací píseň, Zdenička Nesvadbová s Marií van den Loo překrásně eurytmicky ztvárnily menuet od J. S. Bacha. Dále byli představeni hosté: starosta města Semil, rodina Zdražilova a paní učitelka Lhotová. A začalo představování a vítání prvňáčků i prváků, nových učitelů. Poslední slovo měli (tak jako vždy ) učitelé se svými zpěvy. Rozcházeli jsme se s pocitem, že se známe a vyrážíme společně na další kousek své cesty Marta Šedivá Michaelská slavnost v 1. třídě Začíná to vždy na,,rodičáku, pro někoho poprvé, pro ty, kteří mají ve waldorfské škole více dětí, již poněkolikáté. Tedy dosti rozdílná výchozí pozice. A když se přidá rozdílnost očekávání, která jsou v první třídě obzvláště silná, vznikne pestrý koktejl názorů, připomínek, nápadů řeč je o školních slavnostech a jejich přípravě. Je třeba dát základy tolik potřebné křehké důvěry jeden v druhého v rodičovském společenství pro další roky. A postupně utvářet vztah rodičů s učitelem. Hned v září je Michaelské světlo výzvou pro děti i pro nás dospělé. Neznáme se, jsme na začátku společné cesty. Můžeme se spolehnout jeden na druhého? Přiloží ten, kdo může, ruku k dílu? Nováčci učí ty opotřebovanější znovu a znovu odvážně čelit dračímu mrtvolnému dechu Navzdory počasí, náladám, osobním starostem, i letos měli prvňáci plášť, korunu a meč, který je chránil na cestě kolem dračí sluje ve skále na Treperce V očích vepsanou památku na zápas s drakem a v ruce flétnu, na kterou si teď vesele pískají. Zapsala Veronika Myslivcová - 4 -

5 Co bylo... Michaelská slavnost 2. třídy Přišel podzim a s ním pro nás možná i nejtajemnější slavnost. Je to ta naše Michaelská. Samotné slavnosti předcházela tradiční schůzka rodičů ve třídě, na které jsme si chtěli slavnost připravit, narežírovat a také vědět jak zahrát, abychom prožitek mohli co nejvíce přenést na naše děti. Z původního plánu, prožít slavnost v jeskyni s přespáním, bohužel sešlo, a nás ne a ne napadnout náhradní varianta, až, nevím kdo, přišel s nápadem, uspořádat slavnost ve škole. A to i s původním programem, kterým byla stezka odvahy, trojhlavý drak hlídající flétny pro naše čerstvé druháky a i původně plánované přespání jen ne v jeskyni, ale v naší celoroční sluji 2. třídě na zemi. Sraz jsme měli v 17 hod na dvorku školy, odkud jsme se přesunuli do třídy k přípravě společné večeře a svačiny na druhý den. Děti měly připravené ze svých domovů různé druhy surovin, ze kterých jsme měli v plánu společnými silami ukuchtit posilující polévku na nadcházející vyprávění příběhu a stezku odvahy, která byla pro děti překvapením. Musím za sebe říci, že když jsem viděla ty roztančené děti, které ani nevěděly, co je čeká, a měly jen vidinu společně strávené noci se svými spolužáky ve své škole, nebyla jsem si až tak jistá výsledkem polévky. Ovšem děti překvapily. Pilně předváděly své kuchařské umění naučené především z domovů. Čistily a krájely zeleninu, mazaly rohlíky a chlapci dokonce zvládli i lahodný nápoj z odšťaveného ovoce. To vše zvládli s inspirujícím nasazením za velmi krátkou dobu. Možná je popoháněl hlad, možná touha poznat, co bude dál Rozhodně to byla opravdu bravurní polévka, její rozmanitost a bohatost by dětem mohla závidět i opravdu zkušená hospodyňka. Mezitím, co si děti ládovaly bříška, jsme my rodiče šli připravovat cestu stezky odvahy. Cesta odvahy začínala v deváté třídě, která je hned vedle ředitelny. Tam děti společně se svojí paní učitelkou Ďurechovou nechávaly odpočívat spokojená bříška při vyprávění příběhu o odvaze, odhodlání a síle svatého Michaela. My rodiče jsme mezitím dokončili přípravu stezky, školu pozhasínali a mohlo se jít. Stezka mohla začít. Cesta z deváté třídy vedla po rozsvícených svíčkách přímo do sklepa školy, kde zapeklitou cestou žáčci objevili ve sluji funící trojhlavou saň. Drak dětem za projevenou odvahu daroval dlouho vytouženou vlastní flétnu, na kterou děti dlouho s napětím čekaly a na kterou se moc těšily. Jen nevěděly, kdy to asi bude. Ten okamžik nastal. A bylo toho ještě víc. Čeká je cesta zpět - svíčky hoří a tma je velká. Cestu znám, flétnu mám, jen překonat sám sebe a jít dál a být už ve třídě, kde budu moct říct všem tu novinu o flétně, draku i schodu, který jsem přehlédl. Jen ať už nejsem sám. Do třídy, kde cesta po svíčkách končila, přicházely samozřejmě samé statečné děti, které neutrousily po cestě ani trošičku strachu. A my dospělí jsme si přáli, aby - 5 -

6 Co bylo... děti, které postupně dorážely zpět do třídy, už jen pomaličku přelézaly do svých připravených spacáčků a nechaly v sobě odpočívat ten obrovský netradiční zážitek až do samého rána. Nešlo ho ale nechat spát. Je potřeba ho sdělit nejlépe všem, co už přišli a co ještě přijdou a jestlipak prožili to stejné? Jestlipak se vrátí všichni?? Jakou barvu má jejich flétna? Zážitků bylo mnoho a myslím, že ještě ani teď nejsou všechny vyřčené a to jsme rádi, protože ten pocit napětí a radosti z tohoto krásného zážitku, který jsme si mohli dát, v nás zůstane navěky. Krásný podzim přeje K. Rachmetov Ze zrna chléb Je chladné podzimní ráno a naši třeťáčci se houfují před školou s nadšeným očekáváním, co dnešní den přinese. Pro některé to bude jistě poprvé, kdy se setkají s prací na poli tak, jak ji znali naši dědové a pradědové. Počasí nám přeje a atmosféra překypuje očekáváním a dobrou náladou. Přicházíme ke stavení pana Říčaře, kde nás čeká políčko hrubě zorané, plné drnů a kamení. To je práce pro naše nezkrotně temperamentní dítka. Vrhají se střemhlav na políčko a chaoticky metají drnem a kamením do všech stran. Plni nadšení se rýpou v zemi a vůbec jim nevadí,že mají hlínu všude. Když paní učitelka spolu s rodiči rozdělila smečku na dívčí a chlapeckou část, podařilo se zorganizovat samotné pletí. Děti pracují s neuvěřitelným nasazením a vytrvalostí. Někteří se soustřeďují na sběr kořínků, zatímco druzí se předhánějí, kdo najde větší drn, či kámen! Na řadu přichází pluh! Děti si mají před samotným setím vyzkoušet, kolik úsilí je potřeba k vyorání dvou brázd pro brambory vlastními silami. Připevňujeme dlouhou lonž na předek pluhu a všechny děti zapřaháme. Starý pan Říčař se chápe pluhu. A je to tu! Děti se za nadšeného výskotu opírají do postraňků a v ostrém tempu táhnou pana Říčaře po poli. Zoraly ne dvě brázdy, ale celé pole! Stále však neprojevují žádné známky únavy. Na uvláčení branami se tvoří zástupy po čtveřicích. A nadchází ta nejkrásnější část, samotné setí. Dvojice dítek kráčejí s posvátným výrazem po poli předříkávaje ROZSÉVAČOVU PRŮPOVĚĎ, aby zrno v klidu spalo a nabralo na jaře sílu. Děti si setí opravdu užívají a nám rodičům to kouzlí úsměv na rtech. Jako by je někdo vyměnil, jejich výrazy ve tvářích a vážnost, která vydržela alespoň zpočátku, dávají znát, že si důležitost a opravdovost svého konání opravdu uvědomují. Byl to krásný den, ze kterého se jistě nejen já (maminka) budu dlouho těšit. Děkujeme panu Říčařovi, že nám umožnil prožít něco tak pěkného, co si naše děti ponesou s sebou životem. NELEHKÁ CESTA KE CHLEBU, ALE KRÁSNÁ. Díky. Alena Wienerová - 6 -

7 Co bylo... Sibiřské cvičení Klasické školní úterý s datem 6. října nebylo nakonec tak klasické. Ba pro žáky bylo možná až nečekaně nepříjemné. Venku prší a uvnitř začíná výuka. S přibývajícími hodinami déšť ustal a klima se výrazně ochladilo, jak venku, tak uvnitř v budově. Inu, nikdo nepočítal s tím, že ve škole může být zima jak na severní točně. Kdo měl bundu a dlouhé gatě, ten byl vítěz! Všichni ostatní se choulili v lavicích, stočení do klubíček s čajem pod nosem. Soustředěnost byla nulová, při hudební výchově zamrzaly hlasivky. Zahřáli se snad jen žáci mající matematiku, kterým se projednou nepřehřály obvody. Učitelé se marně snažili pohybovými cvičeními rozproudit krev. Situace byla beznadějně na bodu mrazu. Jak z toho ven? Následující den visela na dveřích lycea informační zpráva: Studentům 10. a 11. třídy proběhne výuka ve dnech v budově základní školy. První ročník bude v učebně pracovních činností, druhý ročník v jídelně. Jak bylo napsáno, tak se stalo. Studenti po ránu zamířili do základní školy, kde stepovali ve vestibulu a čekali na učitele. Nikdo netušil, co bude, leč představa učení v jídelně byla vskutku kuriózní. Prvák se nasáčkoval do pracovek a výuka započala. Trochu polní podmínky, leč aspoň bylo teplo. Ono se to tak trochu minulo účinkem, protože venku se od předchozího dne zase výrazně oteplilo. O to lépe pro třeťáky a čtvrťáky, kteří díky tomu na lyceu nepřimrzli k lavicím. Prváci a druháci zůstali na základní škole až do pátku. S nadcházejícím týdnem se už na lyceu začalo topit, tudíž se všichni vrátili do svých lavic. Půlka čtvrťáků onemocněla, to je fakt, protože tu prý během Sibiřského cvičení naměřili 17 C, jinak se ale žádné větší újmy nekonaly. Středa Je začátek října a venku sněží! Docela silně a hustě, není liž pravda! To je tedy legrace. Naštěstí už je ve škole příjemné zázemí, topí se!!! Všechno nakonec dopadlo dobře. Bazu Kubátová Patrik Bareš, 8.tř

8 Co bylo... Den stromu Semily se probudily do chladného a vlhkého rána. Na obloze se líně povalují těžké mraky a vzduch voní podzimem. Zaprší? Nezaprší? Celé dopoledne vyhlížíme okny ven a přes střechy domů sledujeme olověnou oblohu. V poledne je rozhodnuto: po obědě vyrazíme společně do sychravého odpoledne směr,,ostrov. Stolování probíhá dnes nezvykle rychle, ještě připravit příbory a talíře pro další strávníky a již honem do šatny. Všichni mají čepici? Ne? Tak alespoň kapuci na hlavu. A rukavice také nebudou na škodu. Chvíli se ještě rozhodujeme, kudy se vydat. Nakonec volíme cestu přes Riegrovo náměstí. Tam jsou přece ty vysoké javory. A rozložité magnolie, co na jaře tak krásně kvetly a voněly. Jak asi vypadají teď? Procházíme náměstím a děti jsou neodolatelně přitahovány hromadami shrabaného listí. Je mokré skrz naskrz, takže ho po sobě nebudeme házet, děti! Můstek u zámku je také plný různobarevných listů a stejně tak břehy potoka, nad kterým se nakláníme. V té chvíli se javorové listy mění v barevné loďky, tančí na hladině a s proudem pomalu odplouvají. To je smíchu a halasu! Ten zelenožlutý veliký je můj! Když nás házení již omrzelo, shromažďujeme se na kraji parku. Dnes nepůjdeme na prolézačky, děti. Jsme tu kvůli stromům. Většina z nás je na,,ostrově jako doma. Děti znají každý strom a každý kout. Teď bude ten keř s růžovými a oranžovými plody. Sbíráme semínka. Vyrostou z nich keříky? Z některých dozajista. Celé léto do nich keř shromažďoval sílu slunce i země a ta síla spáče semínko na jaře zase probudí, uvidíte! Po dalších několika krocích rukavice definitivně mizí v kapsách a ruce se začínají plnit barevnými svazky listů. Některé děti třímají v ruce kytici úctyhodných rozměrů, jiní pečlivě vybírají, který lístek vezmou, a který nechají na zemi chřadnout. Tenhle je pro vás, paní učitelko. Není nikdo, koho by tenhle koncert barev nechal chladným. Zastavujeme se v aleji urostlých javorů, tmavě hnědé kmeny se ostře rýsují proti jasně bledě žlutému listí. Je všude na zemi i ještě ve větvích. Kdo teď bude tiše stát, možná uvidí to, co já, děti Čas se jakoby zastavil Vítr se utišil a do magického ticha se snáší jeden malý zlatý list. Pluje vzduchem a tančí, opravdu tančí. A než dopadne na zem támhle padá další ticho a další Paní učitelko, to je podzim. Další strom nás zdraví kýváním větví ve větru a další sprškou drobných tmavě červených lístků. Dobře se uložte ke spánku, milé stromy, ať máte na jaře zase hodně sil! Druháčci Vám přejí klidné sny. Kateřina Ďurechová, tř. učitelka 2. třídy ZWŠ - 8 -

9 Co bylo... Znovuzrození SRPWŠ Máme tady už další školní rok a prázdniny jsou již minulostí. Opět věci a život sám dostávají pravidelný rytmus a to nám dává sílu na naše konání. Využíváme této nabídky a své síly jsme vložili do znovu-obnovení činnosti Sdružení rodičů a přátel waldorfské školy. Rádi bychom Vás přizvali ke spolupráci. První schůzka byla a z ní se zrodily, po dohodě s vedením školy, tyto nápady: 1. Úprava školního dvora a průchodu 2. Nové financování SRPWŠ a následně školy 3. Obnovení zahraničních pobytů žáků WŠ Srdečně Vás zveme na další setkání. Ta probíhají každou první středu v měsíci od 18 hodin. To nejbližší bude na Boučkově statku na Malé Skále. Dozvíte se více a pomůžete nám vytvořit nové společenství tolik potřebné pro stabilitu naší školy. Také je možné sledovat naše www stránky ( Dita Šťastná Waldorfská škola děkuje Nikdo už si asi nevzpomene, kde a jak se na konci školního roku objevil nápad požádat rodiče o pomoc při malování tříd na naší škole. Jasné bylo ale už od začátku, že se tento nápad řadí mezi sci-fi. Na přípravu bylo málo času a hlavně nikdo netušil, jak na to budou reagovat ti, kterých se to týká nejvíce rodiče. S poznámkou, že pokud to nedopadne dobře, tak špatně určitě, jsme rozeslali pozvánky s prosbou o pomoc. A sci-fi se stalo skutečností. V prvních prázdninových dnech se sešla dostatečně početná skupina rodičů a učitelů a pustili se do práce. Dílo dopadlo nadmíru zdařile. Společně jsme dokázali vymalovat většinu tříd. Přes prázdniny všechno trochu upadlo v zapomnění, ale s prvními dny ve škole se nám vše znovu vybavilo. Naši žáci nastoupili do krásně vymalovaných tříd a to nelze přehlédnout. Velké díky všem, kteří se vzdali kousku svého volného času a věnovali ho dětem a škole. Díky i těm, kteří akci podpořili finančním darem nebo zapůjčením materiálu. Díky všem, kteří na naši prosbu jakkoliv reagovali. Pro nás je to skvělý poznatek, že rodičům není lhostejné dění ve škole a těšíme se na další aktivní spolupráci. Iva Vráblíková - 9 -

10 Co bylo... Malování na lyceu Budou se malovat učebny ve 2. poschodí na lyceu. Na tom není nic neobvyklého. Najme se firma, zvolí se barvy. To je obvyklý přístup. Tady je ale všechno trochu jinak, jsme totiž na waldorfském lyceu. Takže znova. Budou se malovat učebny ve 2. poschodí na lyceu. Na tom není nic neobvyklého. Povoláme učitele, zapůjčíme jim štětky (pokud si nedonesou své) škola dodá barvy a Všichni už tuší co je čeká. V den Č (jako čtvrtek) se v odpoledních hodinách zmoženi celodenní výukou dostavují jednotlivci i malé skupiny učitelů. Někteří v montérkách, které bezúplatně zapůjčila již neexistující firma SČP (Dušan Pleštil) jiní v tom, co jim manželka ráno připravila do školy (Anthony Tun). Oblíbený, občas trochu hlučný matematik, Jiří Šimek přichází ve slušivých kalhotách, které jen silou vůle drží pohromadě. Všichni ale mají jedno společné jsou velmi elegantní, dobře naladění, sršící humorem, jsou přesně takoví, jak je znají studenti z vyučování. Práci rozděluje populární Iveta Sadecká, takže všichni přesně vědí, co mají dělat. Technika malby je velmi osobitá takové ležaté osmičky. Každý malíř má svůj specifický rukopis, jednotlivé styly se různě prolínají a překrývají. Vypadá to na pěknou matlanici, ale kupodivu, když trochu poodstoupíte a počkáte až barva zaschne, je výsledek naprosto skvělý. To uznávají i zvědaví studenti 12. ročníku, kteří okukují speciální techniku. K dílu se ale nijak nehrnou, přestože jim jsou nezištně nabízeny štětky a kyblíky s barvou. Jak čas ubývá, tak vymalovaných prostor přibývá a unavení učitelé odpadávají a trousí se domů. Skvělá akce při které se udělalo spousta práce, nechyběl humor a dobrá nálada. Pro příště by snad mohlo být připravené menší občerstvení a gauč pro trochu zaslouženého odpočinku. Díky všem. Na nově zrekonstruované a vymalované učebny se můžete přijít podívat , kdy od 15. hod. proběhne oficiální kolaudace 2. patra waldorfského lycea. Program kolaudace bude upřesněn na plakátech, v místním tisku a na www. waldorf.semily.cz Iva Vráblíková

11 O Waldorfské pedagogice Waldorfská škola a cizí jazyky (z přednášky pro rodiče dětí ze ZWŠ v Semilech) Všeobecné aspekty a cíle výuky Anthony Tun Cílem výuky cizích jazyků na waldorfských školách je podpora kladného přístupu k lidem z jiných kultur a rozvoj lidského porozumění. Pěstují se schopnosti empatie se způsobem, kterým příslušníci jiných kultur chápou svět. Učení se jiným jazykům nabízí člověku jinou perspektivu pohledu na jeho mateřský jazyk, kulturu, postoje a mentalitu, a to mu pomáhá vidět svět rozličnými způsoby. Z těchto všeobecných cílů pak vyplývají dílčí úkoly: Na straně jedné je to úkol čistě praktický, a to pěstování schopnosti porozumět jinému jazyku poslechem a čtením a rovněž schopnost se vyjádřit poměrně plynule řečí a psaným projevem. Na druhé straně je úkolem uvést studenta do charakteru, zvyků, tradic, literatury, kultury, zeměpisu a dějin náležícím lidem, kteří hovoří danou řečí. Třetím pedagogickým úkolem výuky cizích jazyků je podpora všeobecného vývoje dítěte pomocí specifických kvalit tohoto předmětu.studium cizích jazyků mluvenou formou posiluje žákovu schopnost naslouchat jinému člověku, sledovat a pochopit jeho vyřčené či nevyřčené záměry.to podporuje schopnost porozumění, formování vyvážených úsudků a empatie, tj. všech kvalit, které jsou nutné v komplexních společenských situacích. Kompetence v nejméně dvou cizích jazycích podporuje schopnost flexibilního, mobilního myšlení protože cizí jazyky nám nabízí možnost náhledu na svět z jiné perspektivy, což stimuluje zájem o svět a lidi jiných kultur. Jazyk je tříčlenný ve své podstatě 1. je prostředkem komunikace a poskytuje rámec pro dialog, mluvení a poslech. 2. je jazyk prostředkem sebevyjádření, slouží k formování a presentaci vlastních konceptů a myšlenek, to umožňuje dítěti mapovat své zkušenosti. 3. jazyk je ve své podstatě vypovídající. R. Steiner popisuje, v kontrastu s materialistickým pojetím jazyka, že jazyk ve své fonetické, lexikální a syntaktické podobě vyjadřuje cosi jako esenci popisovaného. Proto je jazyk ve své podstatě tak mocná tvůrčí síla. Univerzální principy syntaktických vztahů umožňují přenos a překlad významu mluveného slova z jedné osoby na druhou a také z jednoho jazyka do druhého

12 O Waldorfské pedagogice Každý jazyk může být přeložen do jiného. Nabytím schopnosti pochopit syntaktické a gramatické struktury společné všem jazykům vytváříme dobrý základ pro další studium jazyků a lingvistiky. Metodika vyučování pro třídu Počáteční kontakt s cizím jazykem ve škole je široce prožitkový a kontextuální, postupně přecházející ve více vědomý, analytický přístup k předmětu. Je zde zabudován postup od mluveného k psanému, přičemž mluvený element zůstává nejdůležitějším. Při budování čtení a psaní na mluveném projevu je silný důraz kladen na situaci a gestikulaci. Jazyk představuje středovou pozici mezi pohybem, který internalizován přechází do řeči a řečí, která je dále internalizovaná myšlením. S přihlédnutím k tomu, že velké procento komunikace významu je nonverbální, je kladen velký důraz na gestikulaci, pantomimu, řeč těla. Vůbec celá mimoverbální oblast mluveného slova neztrácí na důležitosti během celých osnov. Intenzivní práce s jazykem harmonizuje a rozšiřuje citové reakce dítěte na svět. Nejen že žáci dovedou lépe artikulovat, mají i více co říci. Tím proces výuky cizích jazyků přispívá k vývojovým potřebám dítěte a také mu dává možnost rozvoje schopností sloužících procesu individualizace a zároveň přispívá k nabytí sociálních kompetencí. Během práce s podstatou jazyka (a za předpokladu, že výuková metoda respektuje vnitřní principy jazyka a jeho přirozeného osvojování) se dítě zapojí svou bytostí do proudu jazyka. Během prvních tří let práce je dítě ponořeno do mluvené stránky jazyka v kontextu hodin, které jsou vedeny skoro úplně v daném jazyce. Děti jsou vystaveny škále aktivit, jako jsou slovní výměny: pozdravení, otázky a odpovědi k běžným denním situacím, básničky, poezie, veršíky k počítání, písně a hry, které jsou pečlivě vybrány k tomu, aby dítě zaujaly a nesly ho v proudu jazyka bez potřeby překladu nebo vysvětlení. Když je během prvních tří-čtyř hodin vytvořen základní repertoár, učitel představí nové věci, přičemž existující materiál je neustále opakován, procvičován a rozšiřován s pomocí variací. Vedle práce s mluveným slovem děti ztvárňují různé situace v živých scénkách. Není zapotřebí, aby děti intelektově chápaly vše, co slyší a opakují. Během tohoto období mají děti kapacitu vyvinout citlivost pro základní intonační vzorce cizího jazyka způsobem, který bude o mnoho těžší později, po dosažení věku let, kdy orgány řeči a s nimi spojené nervové ústrojí pozbývají plasticitu. Toto je velmi důležitý fakt ve waldorfské metodice výuky. Výuka probíhá výlučně mluveným slovem, v pokynech udělej toto/udělej

13 O Waldorfské pedagogice tamto, výměny otázek/odpovědí, zpěvu a recitace zpaměti tj. bez viditelného textu. To je často provázeno použitím gestikulace, pantomimy a použitím obrázků. Dialogy mohou být nacvičeny nazpaměť a široký rozsah slovní zásoby a gramatických struktur se osvojuje tzv. za pochodu v protikladu s abstraktní schematickou cestou. Ve skutečnosti si děti během prvních tří let systematicky osvojují a nevědomě opakují a upevňují veškeré hlavní části gramatiky a rovněž budují širokou slovní zásobu běžných slov. Stejně jako pohybové osnovy podporují vstup dítěte do pohybového proudu z periferie, tak hodiny jazyků poskytují dětem možnost vstoupit do proudu jazyka, jenž pomáhá budovat jejich jazykové orgány perceptivní a řečové orgány, buduje aktivní situační slovní zásobu, formuje návykové struktury výrazových prostředků, idiomy i intonaci. V pozdějším stadiu je tento proud reflektován zpět v probuzeném vědomí a schopnostech. Výstupy na konci 3. třídy Ke konci třetí třídy by měla slovní zásoba dětí obsahovat části těla, druhy oblečení, fráze spojené s denní domácí a školní rutinou, objekty k vidění doma a ve třídě, barvy, části dne, dny v týdnu, měsíce roku, sezóny, typické druhy počasí, běžné druhy dopravních prostředků, běžné profese co dělají, běžné přírodní jevy rostliny a zvířata, schopnost jednoduchých dotazů a odpovědí s použitím výše zmíněné slovní zásoby. Děti pravidelně používají hlavní formy sloves, časů, jsou obeznámeny s osobními zájmeny, prostorovými předložkami, některými přídavnými jmény, příslovci a běžnými tázacími zájmeny. Hodnocení v třídě Na této úrovni je dáno učitelovou schopností pozorovat viditelný potenciál (či jeho nedostatek) dětí ve třídě ve smyslu paměti, výslovnosti a odvahy mluvit, který je posléze komunikován a prodiskutován s třídním učitelem a rodiči. (příště pokračování Metodika ve třídě)

14 Co se děje Co se děje v epochách Epochy v první třídě V první třídě jsme v září započali výuku kreslením forem. Děti pracovaly s velkou pílí a nasazením a odvedly zdařilou práci. Po ní jsme úspěšně zvládli v matematice numeraci do 12 a všechny početní operace do 10. Nyní nám začíná dětmi dlouho očekávaná epocha jazyka českého a poznávání prvních písmen samohlásek. třídní učitelka Jana Ovesná Epochy ve druhé třídě. Ve druhé třídě počátkem listopadu probíhá třítýdenní epocha kreslení forem. Zabýváme se především zrcadlovými formami a dynamickým kreslením, zkoušíme jednoduché i složitější hvězdy. Následovat bude již druhá epocha českého jazyka. Zopakujeme si v ní písmenka malé tiskací abecedy a pustíme se směle do zapisování a čtení říkanek, možná i legend. Naučíme se také rozlišovat tvrdé a měkké souhlásky a psát po nich to správné i nebo y. třídní učitelka Kateřina Ďurechová Epochy ve třetí třídě Žáci třetího ročníku úspěšně zvládli epochu,,ze zrna chléb. Kromě seznámení se čtyřmi druhy obilí společně objevili základní principy a zákonitosti spojené s obděláváním pole, a to i prakticky. Nyní třeťáci procházejí epochou českého jazyka. Prohlubují si pravopisné znalosti ( psaní i/y po tvrdých a měkkých souhláskách ). A osvojují si různé typy písma. Po českém jazyce bude následovat epocha matematiky, kde si zopakujeme násobkové řady malé násobilky a seznámíme se s pamětným a písemným počítáním. třídní učitelka Zuzana Kůželová Epochy ve čtvrté třídě O víkendu před začátkem školního roku jsme s polovinou třídy kosili obilí na našem políčku v Nové Vsi nad Popelkou. Všichni se pak s velkou radostí zapojili do jeho mlácení na dvorku školy. Celý proces jsme dokončili při pečení chleba tam, odkud zrno na zasetí pocházelo a odkud je také naše Lea na biodynamickém statku Fořt u Vrchlabí. O tom si můžete více přečíst v článku dětí

15 Co se děje V první epoše jsme opakovali vyjmenovaná slova a učili se, jak oživit vyprávění příběhu přímou řečí. V epoše matematiky jsme se věnovali zejména písemnému dělení jednomístných a dvoumístných čísel. V listopadu se učíme vnímat, co společného má člověk se zvířaty, čím jsou jednotlivá zvířata dokonalá a co dělá člověka doopravdy člověkem. Každé ráno kreslíme obrázek k jedné z nordických run. Ve výtvarné výchově děti nakreslily mnoho krásných uzlových forem, v keramice tvořily podzimní skřítky. V angličtině a v němčině se děti učí psát a číst barvy, měsíce, čísla, svou adresu. Od čtvrtka bude od 8 hodin v hale Městského úřadu ke shlédnutí VÝSTAVA MODELŮ DOMEČKŮ, které děti s rodiči postavily o letních prázdninách. Výstava bude přístupná v otevírací době Městského úřadu: Pondělí a středa od 8 do 17 hodin, úterý a čtvrtek od 8 do 14:30 hodin, v pátek od 8 do 14 hodin. Výstava potrvá do pondělí 5. ledna. Srdečně Vás zveme na DIVADLO z prostředí Starého zákona: Josef a jeho bratři. K vidění bude snad před Vánocemi, sledujte plakátky ve škole. třídní učitel Marek Vodička Toník Myslivec, 4.tř. Lea Murbachová, 4.tř. Epochy v páté třídě Žáci 5.třídy ukončují epochu českého jazyka. Prohloubili si gramatické znalosti (kategorie sloves a podstatných jmen) i pravopisné (předpony s-, z-, ob-, v-). Doma mnozí vypracovávali pěkné slohové úkoly. Pátou třídu teď čeká epocha matematiky. Přes počítání se zlomky se dostaneme k desetinným číslům. třídní učitelka Mirka Kůželová

16 Co se děje Epochy v šesté třídě Nastartovali jsme epochou zeměpisu a výletem k prameni Labe. Postupně jsme naše obzory rozšířili až k přírodním a kosmickým zákonitostem naší Země. V říjnu jsme navázali související epochou mineralogie, podnikli kamenohledačskou výpravu do Horky u St. Paky a epochu završili povídáním o diamantu zvaném Koh-i-nor (Hora světla). Zúčastnili jsme se soutěže Cesta proti času, díky níž se lépe vyznáme v Semilech a máme větší povědomí o zdejších významných rodácích. V těchto dnech jsme ponořeni do tajů geometrie, v níž se krása snoubí s universálně platnými pravidly, jež se zračí v geometrických obrazcích. Byli jsme se v průběhu epoch podívat, kterak se zakládá nový rybník v obci Žlábek a děkujeme manželům Kuncířovým za zorganizování akce a péči o naši krajinu. Děkujeme všem rodičům za podporu a pochopení v obtížném období, kdy se proměňuje vztah žáků a třídního učitele. Právě rodičům třída zazpívala, recitovala a hrála na třídní schůzce dne třídní učitel Jan Slavík Epochy v sedmé třídě V epoše biologie se sedmá třída zabývala jednotlivými soustavami lidského těla. Např. dýchací soustavou, trávením a stravováním, vylučovací soustavou i krevním oběhem. Velmi otevřený rozhovor pak proběhl i nad tématem pohlavního ústrojí člověka a nad otázkami kouření, užívání drog a alkoholu. V následující epoše matematiky se sedmáci,,zakousli do výpočtu procent a řešili slovní úlohy.,,poprali se se složenými úlohami s různými druhy závorek a pracovali s desetinnými čísly. Nejoblíbenějším tématem byla záporná čísla a zlomky. Některým žákům nestačila výuka a žádali složité úlohy domů,,navíc. Ani geometrie nepřišla zkrátka. třídní učitelka Ivana Šimková Epochy v osmé třídě Od poloviny října probíhala v osmé třídě epocha dějepisu. Žáci se dozvěděli mnoho užitečných informací především z 18.století. Prošli jsme spolu obdobím, ve kterém vzniklo USA, Francie prošla Velkou francouzskou revolucí a státy Evropy zažily průmyslovou revoluci. Seznámili jsme se s mnoha osobnostmi, např. s Georgem Washingtonem, Ludvíkem XIV. a Napoleonem Bonapartem. Epocha Českého jazyka v osmé třídě začala začátkem listopadu. Již ve cvičných hodinách žáci získali znalosti, které se nyní uplatňují v epoše. Seznamují se s novým tématem, kterým jsou vedlejší věty a jejich druhy. Samozřejmě nesmí chybět ani pravidelné procvičování pravopisu. Martina Mühlová, učitelka ČJ a dějepisu

17 Co se děje Epochy v deváté třídě V deváté třídě byly centrálním tématem smysly a kosterně svalový systém. Sledovali jsme, jak vzniká smysluplný obraz světa kolem nás, a jakým způsobem do něho aktivně zasahujeme. Nyní je v epoše českého jazyka naším tématem smích a pláč. A začali jsme trochou romantismu Máchovým Májem. Recitujeme a pláčeme Dušan Pleštil, učitel biologie a chemie Petr Stříbrný, učitel českého jazyka a dějepisu A na závěr: co se děje za dveřmi kanceláře Tmelení nového kolektivu vedení školy začalo čarováním při náhledu na rozvrh příštího školního roku již na začátku července.ještě teď dochází k dolaďování všeho vyskytnuvšího se v reálném chodu. Je totiž nad jiné náročné sladit provoz ve dvou budovách, požadavky učitelů, možnosti prostorové a časové s předepsanými normativy na výuku. Dobrodružným příběhem bylo rovněž vyřešení úvazků a třídnictví osmé třídy. Pan učitel, který měl třídnictví převzít po paní učitelce Zdražilové, přehodnotil svou situaci a k nám do školy nenastoupil. Situace se tedy musela vyřešit,,dvoutřídnictvím Dušana Pleštila a Lenky Břenkové. O prázdninách jsme každý týden na kontrolním dnu zjišťovali postup a průběh rekonstrukce dalšího patra lycea, přičemž poslední úpravy probíhaly ještě pár hodin před zahájením vyučování. Zastupitelstvo města nám schválilo finanční výpomoc při řešení vybavení lycea, za což patří dík především paní Ing. Radějové a panu místostarostovi Šimkovi. Všem z městského úřadu, se kterými jsme v této poměrně krátké době řešili vzniklé situace a zádrhely, a že jich nebylo málo, děkujeme za pochopení a spolupráci. Nyní řešíme rozpočet pro příští školní rok, tvrdý oříšek a mezi to všechno ještě pro zábavu vkládáme vyplňování formulářů a dotazníků pro statistické úřady. Humor a síly nás však neopouští (snad jen občas, pokud jsme po deváté hodině večer stále ponořeni v záplavě papírů) a díky pochopení a všestranné pomoci našich kolegů víme, že to vše má svůj smysl! kolektiv za dveřmi kanceláře

18 Tvorba žáků a studentů Zdravím tě, příteli chceš mě lépe znát? tož, čti dál můj příteli a poznáš, co mám rád Tam, kde cinkaj karabiny kde je výhled do krajiny vršky stromů šeptaj větu: Ty jsi náš, my s tebou jsme tu! Jsi v totální euforii jak je tady krásně a s oblohou modravou klenoucí se nad hlavou vymýšlím své básně Tam ve výškách staré známé vídám. Panuje tu zvláštní kouzlo v těch vysokých skalních zdech, kdo nepoznal, nepochopí život lidí na lanech V kruhu svých nejbližších přátel, když sluníčko zapadá, vůkol táborové vatry vládne dobrá nálada Rok co rok jsme všichni spolu na obloze hvězdy září láska, mír a pohoda rozlévá se v lidských tvářích Kolem léto proletělo mělo všechno,co mít mělo To všechno se nedá shrnout v hrstku veršovaných vět, pojď se mnou, můj příteli, ukážu ti horosvět! Život na lanech Bára Bazu Kubátová Život na lanech báseň, která je jen ochutnávkou z rozmanitého života lezců. Pokud se nemýlím, je tento sport na naší škole velice populární. Pro ty, co vědí, jak chutná svoboda ve výškách, nebude tento článek ničím překvapivým, avšak těm z vás, kteří zatím viděli skály pouze z dálky, by se mohl stát inspirací do budoucna. Poznáte, jak je potřeba se na lezení připravit, jaké zážitky, zkušenosti a rizika obnáší. Co přináší a co bere. Vraťme se tedy v myšlenkách zpět na přelom července a srpna do klidné vesničky Tisé u Děčína, kde se nachází nádherná pískovcová oblast - Tiské stěny. Letos tu již potřetí strávíme nejkrásnější týden prázdnin. Koná se zde totiž každoroční horolezecký tábor. Krásné, sluncem prozářené skalní masivy jakoby čekaly jen na nás. Nejdříve je však potřeba vyložit změť horolezeckého materiálu z aut a nastěhovat se do chaty. Všech šest pomocných instruktorů, včetně Velkého Šéfa Mirka Novotného - řečeného Kendyho, překontrolovává svůj program a shání účastníky před chatu, kde proběhne počáteční školení

19 Tvorba žáků a studentů Jak takové školení probíhá? Základem je samozřejmě navlečení se tím správným koncem do sedáku, aniž bychom se zamotali. Když se vám to podaří, přicházejí na řadu horolezecké uzle. Ať už jde o osmičku, pomocí které se navazuje na lano, nebo o prusík, který se používá jako třetí ruka, neboli záchranná brzda při slanění. V neposlední řadě sem patří také správné cvakání karabin a výběr lezeckých botiček, které by měly být v ideálním případě o číslo menší, aby byla noha správně zpevněná. Poté je tu instruktáž, jak zacházet s jistícími pomůckami a jak jistit kamaráda. To je nejdůležitější část. Jedna ruka musí držet lano vždy pod jistítkem, kde vzniká tření, díky kterému udržíte případný pád. Jističe, který pustil lano, omlouvá jen smrt, nebo bezvědomí. Lezeckého vybavení je vždy plno, a proto je nezbytnou nutností mít pořádný batoh. Děti jsou rozděleny do skupinek a celkem dobrovolně přijímají zátěž. Zvlášť, jde-li o svačinu. Každý instruktor dostává na starost skupinku o třech, nebo čtyřech lidech, za které má až do konce tábora zodpovědnost a společně tvoří tým. Šéf velí k odchodu, a protože jsou všichni ready, můžeme vyrazit. Ukáže se, že ani instruktoři nejsou neomylní a leckteří asi ještě spí za pochodu, protože v půli cesty Špirůzek zjistí, že nemají horolezeckého průvodce. Knížku, která je nepostradatelná při identifikování skalních cest. Tak se pro ní pěkně klusem vrací. Matička skála budiž ochráněna Existuje mnoho typů skalního kamene čedič, vápenec, žula... My se nacházíme na pískovci, který je nejměkčí ze všech. Proto zde platí určitá speciální pravidla.tak například lezení je zakázané 48 hodin po dešti, protože písek je nasáklý a snadno se láme, čímž by se poškozovaly lezecké cesty. K postupovému jištění se nesmějí používat žádné kovové vklíněnce z důvodu, že kov je příliš drsný pro jemný písčitý kámen a zanechal by v něm stopy, čímž by se opět ničila příroda. Miluju maglajz! to určitě alespoň jednou pronesl každý lezec. Takzvaný maglajz je bílý prášek, synteticky připravený z uhličitanu hořečnatého a dalších látek, s oficiálním názvem magnezium. Tato chytrá věc způsobuje snížené pocení rukou, prostě tak, že přebytečnou vlhkost vsákne. Horolezci ho nosí v různě velkých pytlíčkách na bedrech, kam pro něj v případě klouzání rukou sahají. Bohužel magnézium se ve vodě rozpouští jen pomalu, a proto po dešti ulpívá na skalních profilech v podobě bílého bahníčka, které jednak ničí povrch a estetický vzhled pískovce, a jednak taky může ničit samotného lezce, kterému v těžké cestě podjedou ruce po bílém slizu. Z toho důvodu je maglajz na písku zcela zakázán. Bezpečnost Jsme na místě. Děti se natěšeně připravují a instruktoři s rukama nad hlavou ukazují lezecké cesty. Vyvstávají otázky: Kdo dnes bude tahat? Jakou obtížnost mám zvolit? Kolik je v cestě kruhů a kde jsou? Kam dám v cestě jištění? Kudy cesta vede? Udrží mě ty hodiny, když spadnu? Kdo mě bude jistit? Zvládnu to? Zvládnou to děti? Nemůže se nic stát? Je tam nahoře slaňák? Co když není, jak se dostaneme dolů? Bude lano dost dlouhé? Mám dost materiálu? Všechny tyto otázky je potřeba zvážit ještě před samotným lezením. My si je příště zodpovíme. (pokračování v příštím čísle Wšetečky)

20 Tvorba žáků a studentů Rozhovor Tentokrát odpovídal Pavel Prousek, 13. třída 1. Jak dlouho již píšete básně? No už je to trochu déle, asi sedm nebo osm let, přesně si to nepamatuji. 2. Jak velká je vaše sbírka? To přesně nevím. Pokaždé třeba najdu starý sešit a v něm je na obalu nebo z něj vypadne další, která už je několik let zapomenutá. Pokaždé mě překvapí a potěší. Takže si netroufám říci kolik jich je, ale určitě přes padesát. 3. O čem píšete nejraději? Vždy je to nějaký pocit, myšlenka nebo chvíle, která se mi vryje do hlavy, a nemůžu ji dostat ven. 4. Byly tyto básně již někdy někde zveřejněny? Občas se nějaká někde prezentuje, ale ve většině případů ne. Některé byly použity do různých projektů, ale to bylo jen pár z nich. 5. Proč jste si do našeho časopisu vybral/a právě tyto básně? Není to proto, že bych měl zrovna tyhle v oblibě. Nedokážu říci, že jedna se mi líbí víc než ta druhá. Každá má v sobě sílu okamžiku, v kterém jsem ji psal. Nevím, proč jsem si je vybral, ale váží se k nim zlomové okamžiky. Jsou takovými mezníky. Možná proto. 6. V jakém prostředí básně píšete? Jsou jen výplodem vaší fantazie či mluví o vašem součastném pocitu? Všechno to jsou pocity, myšlenky nebo silné okamžiky, které mě ovlivňují, ale občas se rád zatoulám do své fantazie a napíšu si jen pouhé preludium z mých myšlenek v danou chvíli. 7. Kterou báseň máte nejraději? A proč? Nemám žádnou oblíbenou. Nejde to porovnávat, alespoň já to dělám nerad. To je, jako bych chtěl porovnávat dva stromy na základě jejich listí. Každý z nich má v sobě příběh a váže se k němu jiná historie. Stejné je to s básničkami. 8. Chystáte se skončit jen u psaní básní? Nebo jste někdy přemýšlel/a, že by jste napsal/a i nějakou knížku? (Jestli ano, o čem by byla? Jaké téma vás láká nejvíce?) Popravdě řečeno o knize dlouho přemýšlím a pomalu ji sepisuji. Je to můj dlouholetý sen napsat knihu a zatím si s tím pohrávám, ale již značnou chvíli. Jelikož se mi líbí svět fantazie, dávné doby, a mám rád tajemno a mystiku, tak rozhodně přemýšlím o fantasy. A pokud mám blíže popsat děj, tak to neudělám, protože vyzrazovat příběhy se nemá. 9. Co by jste chtěl/a vy sám/sama říct o svých básních čtenářům ještě předtím, než si je přečtou? To opravdu nevím. Snad pouze to, aby je nesoudili příliš kritickým okem a brali v potaz, že nepíši jako zkušený mistr pera, ale pouze pro zábavu